Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Mravec. Uděluji mu slovo.

Posl. Mravec: Ctená snemovňa! Ťažké hoshospodárske a finančné pomery nepriaznivo doliehajú na myšlienkové blúdenie v ľude, ktorý pri posudzovaní pomerov vychádza v prvom rade z toho, či má zabezpečenú existenciu alebo nie. Od tohoto svojho postavenia tvorí sa v pracujúcom ľude príchyľnosť a dôvera, alebo naopak, v stávajúci režím. Stav pracujúceho ľudu v celom svete je mimoriadne zťažený následkom nezamestnanosti, ktorá je vyvolaná špatným chápaním organizačných úkolov držiteľmi výrobných a finančných prostriedkov. Bohatá trieda sveta nevie sa rozlúčiť so zlatým teľaťom novodobým, ktoré je ztelesnené v zachovaní osobnej prestiže a veľkosti a konečne bezpracného zisku. Fundament, na ktorom je vybudovaná dosavádna bieda pracujúceho ľudu, je daný rozviklaním vzájomnej dôvery veličín stojacich na čele výrobného a finančného hospodárstva.

Žiadne opatrenie, ktoré bolo dosiaľ prevádzané vládami jednotlivých štátov, nemohlo mať význam, podľa ktorého by mohly nastať v hospodárskom a výrobno-obchodnom živote pomery normálné, lebo všetky opatrenia sledovaly len účel výhradne obranný, to je zabrániť tomu najhoršiemu. Takto je razené aj u nás obranné heslo, ktoré je dané tým, že nik nemá zomrieť hladom. V r. 1931 boli sme svedkami rozsiahlych investičných prác, prevádzaných územnými sväzky samosprávnymi alebo štátom. Rozsah týchto prác zabránil v značnej miere prepuknutiu hrozivej nezamestnanosti. Udržanie tohoto tempa prevádzania investičných prác verejných čo do ich rozsahu bolo možné len potiaľ, pokiaľ stačily finančné zdroje štátu a poplatníctva. Behom r. 1932 dostavily sa pomery v daňových príjmoch značne ztenčené, následkom čoho verejné investície prepadly značnému obmedzeniu a náš hospodársky a sociálny život nadobudol vo svojej šírke a hlbke dosiaľ nebývalých rozmerov. Škrty prevádzané z úsporných dôvodov v štátnom rozpočte behom r. 1932 vyvolaly vo všetkých štátnych podnikoch reštrikciu pracovnej doby a tým zmenšenie príjmu pracujúceho ľudu. Z tohoto následovalo ďaľšie rozšírenie nezamestnanosti a poklesu hospodárskeho obehu v celkovom súhrnu denných životných potrieb.

Stav, ktorý má byť vytvorený prejednávaným rozpočtom v r. 1933 nemôže následkom jeho sníženia učiniť zadosť z ohľadu sociálneho pre potreby širokých más pracujúceho ľudu tohoto štátu. Pri každej búrke alebo víchrici padajú v prvom rade stromy slabé. V našom štátnohospodárskom živote Slovensko podobá sa týmto slabým stromom. Z tohoto dôvodu nepoznalo po dobu trvania republiky Slovensko žiadnej konjunktury hospodárskej a výrobnej. Z tohoto dôvodu i dnešná hospodárska kríza javí sa v svojich účinkoch na Slovensku drastickejšie, ako v ostatných zemiach štátu. Naším úmyslom nie je nadsazovať a zveličovať, držíme ale za povinnosť upozorniť celú verejnosť na neudržateľnosť hospodárskych a sociálnych pomerov na území Slovenska.

Slovensko dnes má viac ako 200.000 nezamestnaných robotníkov, a to: priemyslového robotníctva vyše 80.000, stálych zemedelských robotníkov vyše 50.000 a sezonných zemedelských robotníkov vyše 70.000. Tento stav sa stále zväčšuje. Mesiac január priniesol prudký pokles príležitostných zamestnaní, ktorý ešte dosiaľ stále pokračuje. Mimo tejto nezamestnanosti musím upozorniť, že začína sa v značnom merítku šíriť nebezpečie hladu. Len úradne je zistené, že viac ako 11.000 rodinám hrozí nebezpečie hladu. Toto nebezpečie je nielen v krajoch priemyslových, ale zároveň v krajoch zemedelských a naších hornatých dedinách. Na výživu hladom ohrožených rodín je treba 4 1/2 mil. korún. Zem Slovenská povolila na január 500.000 Kč, na ďaľšiu podporu povoľuje 1 mil. Kč za predpokladu, že vláda poskytne min. soc. pečlivosti na záchranu hladujúcich ďaľšie 3 mil. Kč. Upozorňujem, že toto opatrenie pre záchranu ohrožených hladom je potrebné previesť na účet verejných prostriedkov, lebo inak nastanú o mnoho väčšie škody štátu a ostatným sväzkom samosprávnym, ktoré budú zapríčinené nákazlivými

nemocami nezamestnaného, chudobného, hladujúceho ľudu.

Sníženie štátneho rozpočtu na r. 1933 proti r. 1932 o 1.748, 749.470 Kč nemusí znamenať nastúpenie cesty, ktorá by sa prejavovala vo svojích dôsledkoch ako sanačné opatrenie pre záchranu súkromno-kapitalistického poriadku spoločenského. Kým dnešný stav medzinárodných záležitostí finančných, politických a vojenských nebude vzájomnou dohodou vyriešený a nebude vrátená do medzinárodného sveta vzájomná dôvera, do tej doby nebude prekonaná ani dnešná hospodárska kríza. V prípade, že sa podarí reprezentantom medzinárodného súkromno-kapitalistického režimu naznačené otázky priaznivo riešiť, bude kapitalizmus vykorisťovať človeka človekom na viac desaťročí znova ďalej. Dnes však jednáme o ochranných opatreniach, ktoré majú zabrániť najhoršiemu len v našom vlastnom štáte. V tomto prípade musíme s veľkým dôrazom volať urýchlene po skončení programu, ktorý si vytkla táto vláda, ktorej sme súčiastkou. Veľké utrpenie nezamestnaných robotníckych rodín, všeobecná bieda pospolitého ľudu nám veliteľským hlasom kážu sotrvať vo vláde tohoto štátu v záujme ich obrany.

Opatrenia, ktoré majú byť v pokračovaní tejto vlády prevedené, je sníženie úrokovej miery v takom rozsahu, ktorý uvoľní opätovne v rámci dnešných možností rozprúdiť beh hospodárskeho života aspoň v takom rozsahu, aby skutočne boly zabezpečené prostriedky, ktorými by bolo možné zabrániť umieraniu hladom. Upozorňujeme, že prichádza vrcholný čas, aby od úvah vládnych a finančných činiteľov bolo pristúpené ku skutkom, aby nenastal čas z oneskorenia. Vypísanie pôžičky investíčnej treba urýchliť a previesť ju tak, aby mala na nej podiel aj naša samospráva. Pôžička len pre štát nemôže priniesť očakávaných výsledkov v oživení výrobného a pracovného života, keďže verejná investičná činnosť vo veľkom rozsahu je závislá na hotovosti finančných prostriedkov u našej obecnej samosprávy. Je známo všeobecne, že po zavedení viazaných prirážok obecných obce nie sú schopné, aby potrebné čiastky finančné maly na hotovosti alebo zabezpečily si pôžičkou za tohoto stavu vecí. Na tento zjav upozorňujeme zvlášte na Slovensku, kde v mnohých obciach by nestačila ani 1.000% prirážka obecná pre potrebu úrokovej služby dosavádnej, keďže daňový základ je veľmi malý pre prirážky. Investičná prirážka pre obce musí byť v prípade svojho zavedenia upravená tak, aby bola odstupňovaná čo do svojej výšky od daňového základu; jej upotrebenie nech je zákonom vymedzené na úkoly a finančné služby, ktoré nastanú prevádzaním verejných prác investičných odo dňa zavedenia tejto prirážky. Každým iným spôsobom, dľa ktorého by bolo možné investičné prirážky užiť na úhradu dosavádnej umorovacej služby v obciach, pominul by sa tento zákon účelu a investičných prác by sme sa takmer ani nedočkali.

Je nám známé, že Slovensko má vypracovaný investičný plán na stavbu silníc, mostov, štát. a zemských meliorácií, regulácií, vodných tokov, na stavbu obecných vodovodov, úpravy bystrín, stavby verejných budov za viac ako 2 miliardy korún. Tento skvelý investičný program zemský nemá však žiadnej finančnej úhrady a preto ostáva len plánom na papieri. Žili sme v dobe, keď boly zabezpečené finančné prostriedky na prevádzanie verejných investičných plánov, ale plánov nebolo, následkom čoho preliminované obnosy prepadaly. Dnes sme v obrátených pomeroch. Administratívna služba technická a správna dokázala svoju pohotovosť, ale finančníci a národohospodári pokulhávajú veľmi ďaleko za dobou vecnej potreby. Keďže konečne sa všeobecne uznáva potreba, aby bola vypísaná vnútorná investičná pôžička, opakujem poznovu, že jej úprava výnosová musí byť prevedená tak, aby sa všetkým sväzkom našej územnej samosprávy dostal príslušný podiel.

Dnes, keď všetky naše opatrenia nesú príznak, že sú robené z núdze, musíme myslieť aj na budúcnosť. Toto zvlášť platí o Slovensku, lebo slovenské hospodárske a sociálne pomery nebudú napravené ani v dobe takej konjunktury, akú sme prežívali r. 1929. Tu je potrebný nový plán organizácie hospodárskeho a výrobného života. Nieto dosiaľ žiadneho príznaku, ktorý by zabezpečoval, že v tomto smere príde ku reorgánizácii na Slovensku. Dosiaľ neuplatnily sa s príslušnými výhladami na úspech rozsiahle investičné práce štátnych baní a hutí. Vieme, že veľmi nepriaznivo pôsobí v tomto obore pokles cien na svetovom trhu u ušľachtilých kovov. Tento pokles prejavuje sa hodne hlboko pod výrobné náklady, následkom čoho je úspešný chod závodov znemožnený. Ale přes to sme toho presvedčenia, že príčina je aj inde. Poznáme po stránke praktickej pomery veľmi zblízka. Vidíme, že sa vyznačujú veľkým nedostatkom vo vedení. Pomery v technickom a administrativno-správnom a obchodnom vedení našich štátnych baní a hutí vyznačujú sa zrovna takým spôsobom, že ich môžeme právom nazvať, že sú totožné s úpadkom dôvery medzinárodnej, lebo ani u týchto podnikov alebo závodov alebo ich jednotlivých oddelení nieto žiadnych srdečných a tvorivých snáh u odpovedných činiteľov. Mimo tohoto predpokladám, že prišla 12. hodina, aby štátne železiarne v Podbrezovej vystúpily zo železiarskeho kartelu, lebo sme presvedčení, že nieto žiadnej potreby, aby tento významný štátny podnik železiarsky svojou účasťou pomáhal držať vysoké ceny železiarskych výrobkov a tým znemožňoval ich odbyt.

Voláme s tohoto dôležitého miesta, aby potreba slovenských a podkarpatoruských železiarskych výrobkov bola hradená výhradne zo štátnej železiarne v Podbrezovej. Nech je zmenený predpis o užívaní železných rúr liatych na stavbu vodovodov na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi tak, aby bolo povolené k týmto účelom používať výhradne ocelové rúry vyrobené v štátnej železiarni v Podbrezovej. Sme presvedčení, že správa štátnych baní a hutí bude sa snažiť vyrovnať rozpočtové škrty r. 1933 výhradne na účet obmedzenia pracovnej doby u robotníkov pracujúcích za dennú mzdu. Pred týmto počínaním nesociálnym a jednostranným je potrebné varovať už aj preto, lebo vieme, že rozdelenia, ktoré tu bude nutné, je možné dosiahnuť spôsobami menej bolestnými. Následkom toho, že štátna správa postupuje u štátnych baní a hutí výhradne v šľapajach súkromných podnikateľov, bolo by treba, aby robotníci zamestnaní na týchto závodoch si uvedomili, že odrazenie tohoto jednostranného útoku je možné dosiahnuť za pomoci jednotnej odborovej a politickej organizácie. Zákroky a mzdové vyjednávania v tomto smere môžu mať len taký úspech, ako sú silné a jednotné odborové a politické organizácie.

Treba v ministerstve obchodu venovať náležitú pozornosť vývoju hospodárskeho a obchodného života Slovenska. V poslednej dobe žiadali sme, aby bola poskytnutá príslušná pomoc našim rtuťovým baniam v Merníku pri Vranove. Išlo o to, aby v dobe, keď máme pre ochranu našej meny devizovú komisiu, bol pribrzdený dovoz rtuti z cudziny. Vieme, že ani ministerstvo ver. prác ako ministerstvo rezortné nelámalo si hlavu o to, aby tieto bane jedinečného druhu v našej republike a vo strednej Europe boly zachované v chode. Sme presvedčení, že ministerstvo verejných prác nezmohlo sa k dostatočnej obrane svojich rezortnych záujmov, lebo za ten čas, kým v dobe veľkej konjunktury v r. 1929 bolo k nám dovezené 10.200 kgrtuti, v r. 1932 za 11 mesiacov sa doviezlo 22.000 kg rtuti. Dá sa predpokladať, že tu ide o špekuláciu veľkoobchodu, keďže cena kovovej rtuti r. 1931 bola 95 Kč a v r. 1932 len 30 Kč, ovšem v malom predaji ostala cena rtuti za 1 kg 95 Kč. Niet inej príčiny, prečo dovoz rtuti k nám vstúpil, len čisto špekulácie veľkoobchodné. Vieme, že máme s Italiou obchodnú smluvu, dľa ktorej je rtuť voľným dovozným artiklom, čo do množstva a colnej sadzby k nám. Dovoz rtuti od tohoto smluvného obchodného priateľa nijako neohrožuje ťažbu našich rtuťových baní. Ten dovoz, ktorý je prevádzaný od štátov, s ktorými nie sme v obchodnom smluvnom pomere, ohrožuje chod naších rtuťových baní tak, že tieto 25. januárom 1933 boly zastavené a všetci robotníci prepustení. Pri tom si ministerstvo obchodu povzdychlo vo svojom úradnom spise: Nič sa nestane, keď sa zastaví závod, ktorý zamestnáva 110 ľudí. Toto je prapodivná obrana obchodných záujmov domácích výrobkov. S politikou tohoto druhu nemôžeme súhlasiť ani so zaťatými zubami.

Ešte je možné chod týchto baní zachrániť a prehlašujeme v poslednej chvíli, že je potrebné vykonať všetko, aby zachránené boly tieto rtuťové bane, lebo ide o podnik sľubný a jedinečný, na ktorý má aj štát mimoriadnu potrebu. Poznamenávam, že v tomto prípade ide o kapitál francúzsky, ktorý rozsiahlymi investíciami zvýšil produkciu, výrobu z 1725 kg ročnej ťažby rtuti na 20.000 kg ťažby ročnej. Mimo tohoto rtuťové bane nachádzajú sa na východnom Slovensku, v okrese Vranov, v ktorom je vyše 160 hladom ohrožených rodín, na ktoré je treba vyše 60.000 mesačného verejného príspevku. Zastavením rtuťových baní sa tento stav zdvojnásob í. Tento prípad opätovne dokazuje, že na mnohých významných úradných miestach sú hospodárske pomery na Slovensku neznámé. Keď by toto nebola pravda, sme presvedčení, že ťažba medenej rudy a jej zpracovanie by bolo dnes na Slovensku zorganizované tak, že by sa mohlo i v dnešnej ťažkej hospodárskej kríze zamestnať aspoň 2000 ľudí.

Náš osud je veľmi ťažký, na jednej strane robia Slovensko politicky neistým autonomisti a takto znemožňujú príchod súkromného kapitálu, ktorý by povzniesol výrobu a vytvoril zdroje zamestnania a existenčného zabezpečenia chudobného pracujúceho ľudu Slovenska. Na druhej strane ale pre tento ťažký zápas, ktorý je nám potrebné svádzať v dvojitom ohni hospodársko-politickom, niet u vysokej byrokracie v Prahe pot rebného pochopenia, ktoré by malo byť odvodené od znalosti pomerov na Slovensku. Z nášho vytknutého pochodu neustúpíme ani za týchto pomerov nepriaznivých.

Nie inak je to v obore štátneho lesného hospodárstva. Upozorňovali sme veľmi dôrazne zavčas, že pri pokračovaní dnešnej hospodárskej politike nastane v lesnom hospodárstve stav katastrofálny. Varovali sme pred bezosmluvným stavom s Maďarskom. Dnes žiadame veľmi rozhodne, aby tak syndikát obilný ako aj devizová komisia pri zjednávaní kompenzačných obchodov, ktoré umožňujú mimo štátom sjednaného kontingentu vývoz dreva zo Slovenska, postupovalo sa rýchle a dobromyseľne, lebo aj tu môže nastať značné prekvapenie, každú chviľu je treba čakať pozdvihnutie hlasu vyhladovaného ľudu v našich hornatých krajoch, za ktoré nebude nikoho, čo by chcel niesť zodpovednosť. Je viac ako jasné, že nie len agrárizmom živý je človek.

Pre budúcnosť považujeme za nezbytne potrebné prevedenie revízie pozemkovej reformy, vypracovanie kolonizačného plánu, vydanie zákona pachtovného, na podklade ktorého by bolo možno užívanie pastvín a lúk obciami, čím by sa zabezpečila mnoho desiatkam pracujúceho ľudu potrebná výživa. Je treba liberálnejšieho postupu lesných správ voči chudobnému ľudu. Upozorňujeme, že sociálné a hospodárske záujmy ľudu sú viac ako výlety na lov divej zvere panstva, stojaceho v službách lesného eráru. Konštatujeme, že politika lesohospodárska a sociálna čsl. štátu voči námezdným robotníkom a obyvateľstvu v horských krajoch je bezohľadnejšia, neľudskejšia, reakčnejšia, ako bola politika v naznačených oboroch za starej Rakúsko-uhorskej monarchie. Sme rozhodnutí pokračovanie tejto politiky zamedziť. Toto naše tvrdenie je doložené aj tým, že zákon o úprave osadníckych pomerov dosiaľ prevedený nie je. Keď ministerstvo zemedelstva nemá dostatok moci a odvahy k prevedeniu tohoto zákona, nech je s týmto úkolom poverený Štátny pozemkový úrad, lebo nie je možné trpieť na ďalej aziatské pomery, v ktorých žijú osadníci aj dnes na Slovensku a Podkarpatskej Rusi.

Upozorňujem v záveru svojho prejavu, že riešenie hospodárskeho a sociálneho problému musí po vyjasnení medzinárodných hospodárskych a politických záležitostí, po opätovnom vzniku vzájomnej dôvery, rýchlejším tempom pokračovať v organizácii hospodárskeho a sociálneho života Slovenska ako to bolo dosiaľ. Preto potrebujem už dnes volať po vypracovaní hospodárskeho plánu pre Slovensko. Dorast od 14. roku až skoro do 30. roku svojho veku je z výrobného procesu vyradený, následkom čoho nemôže byť reč o morálke, o smysle pre poriadok, pre správny názor na životný úkol a poslanie človeka. Tieto otázky sú rázu najpalčivejšieho, lebo mladá generácia, ktorú som spomenul, bude pomaly tvoriť po vzore Janošíka tlupy horských chlapcov. Sme presvedčení, že na Slovensku je možné zorganisovať život tak, aby bola zabezpečená existencia pre všetky vrstvy obyvateľstva. Treba je len viac porozumenia pre tvorivú prácu a nehrať si na schovávanú, priznať sa k tomu verejne, že dnešné ťažké pomery nemôžu umožniť prekonanie týchto ťažkostí tak rýchlo, ako to záujem a potreba ľudu vyžaduje. Preto dávame prednosť účasti vo vláde, lebo sme presvedčení, že len prácou tvorivou môžeme zabezpečiť potrebné základy pre zabezpečenie vývoja k normálnym hospodárskym a sociálnym pomerom. Slovensko si musí uvedomiť, a to platí predovšetkým o jeho mladej generácii, že v prvom rade máme povinnosť starať sa o seba sami, lebo ukázka životaschopnosti je v tom, keď vieme nielen volať pane-pane, ale aj stáť na vlastných nohách, pracovať nebojacne, statočne a poctive pre svoj ľud a blaho svojho štátu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Matzner. Uděluji mu slovo.

Posl. Matzner (německy): Pánové! Jeden návrh v dobrotě! Nebylo by lépe, kdybychom odevzdali rukopisně napsané řeči, aby byly zařazeny do těsnopiseckých zpráv? Bylo by to jednodušší, vyžádalo by si to málo času a mělo by to týž výsledek.

Že zemědělství v Československé republice nemá na růžích ustláno, to uznávají dnes již i ti lidé, kteří vždy odmítavě soudili s jakousi předpojatostí o událostech v zemědělství. Čte a mluví se velmi mnoho o průmyslové krisi, o dělnické krisi, o krisi obchodu a živností, o krisi úřednických platů a o světové hospodářské krisi všeobecně. Že příčinou všech těchto krisí byla hospodářská krise již v předcházejících letech, to nikomu nenapadlo, dokud tak zvané krise povolání a výdělku nevystoupily tak příkře až k úplnému zastavení závodů.

Vedle této hospodářské krise přispívá vrchovatou měrou politický budič krisí v celém ostatním světě.

Z 13 1/2 milionu obyvatelů této republiky jest jich 40% zaměstnáno v zemědělství. Že těchto 40% lidí jsou nárůdek jistě pracovitý, šetrný a nanejvýš skrovný, který si stále a stále dává ukládati nová břemena daní a dávek, aby se vůdci této státní lodičky neoctli v peněžní tísni a starostech, to vůdci tohoto státu velmi dobře vědí. Majetníků půdy máme u nás 33%. Těchto 33% lidí jest častokráte tak srostlých s půdou, se zděděnou rodnou půdou, že raději všechno snášejí a trpí, jen aby neztratili rodnou půdu zrosenou tolika potem a pílí. Toto lpění na zděděné hrudě dovoluje snášeti nesnesitelné odříkání, o čemž ostatní 3/4 obyvatelstva republiky nemají často ani tušení.

Této houževnatosti a pracovní síle třeba děkovati, že se stále ještě může vytloukati klín klínem. Ještě nikdo neslyšel, že by rolník, když jeho hospodářství postihly rány, na př. špatné žně, krupobití, sucho, nemoci dobytka, požár atd., takže musil nadělat dluhy, zavřel vrata stodol, dveře stájí, propustil čeleď a dělníky, aby připadl na obtíž péči o nezaměstnané nebo že by přestal platiti daně. Rolník vždy opět zdělával půdu, sel osivo do země, vypůjčoval si vždy peníze, aby mohl aspoň částečně vyhověti státním požadavkům, doufaje, že přece jen bude míti dobré žně, aby opět mohl radostně pracovati dále. Již několik let obilní ceny strašlivě klesají. Pšenice klesla ze 190 Kč roku 1928 na 130 Kč roku 1932, v téže době žito ze 185 Kč na 70 Kč, ječmen ze 180 Kč na 65 Kč a oves ze 165 Kč na 50 Kč. Pokles cen jatečného a užitkového dobytka byl vydán ještě mnohem horším výkyvům cen, takže byly týdny a měsíce, kdy vůbec nebylo možno jatečný dobytek prodati.

Při takovémto katastrofálním znehodnocení zemědělských výrobků není vůbec divu, když pak jsou postižena všechna výrobní místa a má to v zápětí úbytek zisku a nezaměstnanost. Toto ohromné snížení hodnoty zemědělských výrobků a ruku v ruce s ním postupující, stále více vzrůstající zadlužení zemědělských nemovitostí způsobilo, že zadlužení rolnických drobných, středních a velkých majetků dosáhlo strašlivého čísla 35 miliard Kč. Toto číslo zadlužení ukazuje nám všem velmi zřetelně, jak velikou cenu má zemědělství pro státní hospodářství. Zemědělství mělo by se tedy pomáhati všemi možnými prostředky. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Vládní poslanci mi snad namítnou: Což opatření, která jsme již po léta uzákoňovali, nejsou snad pomocná opatření? Celní zákon, zákon o dobytčích clech, zákon o clech na vepřový dobytek, zákon o mísení mouky, obchodní smlouvy s Rumunskem, s Jugoslavií, Polskem a Maďarskem, obilní syndikát, podporování žita a ještě mnohé jiné a to vše, vše pro zemědělství! To všechno bylo a je příštipkářství a zůstane i nadále, poněvadž nemáte odvahy dělati zákony, které by vskutku a opravdu mohly pomoci zemědělství. Svrchu uvedené zákony vždy jen pomohly státní pokladně vyplňovati trapnou prázdnotu. Obchodní společnosti, trusty, konsumní a nákupní družstva i jednotlivci, ti měli prospěch z těchto zařízení. Rolník měl z těchto krásných zákonů naděje, v které doufal od každého zákona, ale po roce účinnosti tohoto zákona měl nižší ceny za své výrobky a krutá zklamání.

Tuto naději a čekání na lepší časy, tuto vytrvalost a zkoušku trpělivosti s těžkým strádáním vtlouká německým rolníkům, kteří se stali již velmi nedůvěřivými, velmi živě zelený, politický karabáč stavovské strany. Víra v německou vládní pomoc, která má přinésti záchranu, nechce již chytati, musí již býti vytaženy všechny rejstříky, aby se udrželi stavovští straníci u vládního vozu. Podal jsem řadu návrhů pomáhajících zemědělství, ale vím již napřed, že jak němečtí, tak také čeští agrárníci budou hlasovati proti nim. Pak může opět vystoupiti pan kol. dr Hodina před frývaldovské rolníky a říci: "Podávati návrhy, to je velmi jednoduché, ale spoluvládnouti, to je obchod, velmi špatný obchod." Pan Hodina také vypravoval, že jeho kolega posl. F. Heller dostal se do rukou podvodníkům, kteří se zabývali obchodem se solí, a ztratil při tom téměř veškeren svůj majetek. Posledním zbytkem účastnil prý se automobilového podniku. Poněvadž však nový zákon o daních na automobily zničil i tyto naděje, proto roztrpčený výrok posl. Hellera na protestní schůzi.

O bídě v zemědělství by se mohlo mluviti několik hodin, také lesní reforma jest rovněž takovou smutnou kapitolou. Již před několika lety jsem žádal, aby pozemkový úřad provedl všechny prodeje pozemků knihovně, aby bylo možno rozpustiti podnik pro stát drahý, neboť tohoto loupežného podniku nebylo by vskutku škoda. Postoupí-li se pod ochranou státní moci 4,081.200 ha pozemkové půdy k provedení pozemkové reformy úřadu, který může pracovati bez práva na kontrolu, domnívám se, že se to může a mohlo státi jen v Československé republice. 2.056 soukromých podniků přestalo platiti daně pro pozemkovou reformu. Pak se nesmíte diviti, jestliže státní hospodářství nemůže vystačiti. Jak noví čeští držitelé plní své daňové povinnosti ke státu, nezůstalo nikomu utajeno. Nové pozemkové šlechtě byly vyplaceny milionové subvence, mnoho tisíc daní bylo prominuto, jen aby se pomohlo miláčkům státu A přes tyto milionové dárečky státnímu národu přijde nyní v krátké době mnoho a mnoho zbytkových statků na buben. 33 miliard národohospodářských hodnot bylo vyřazeno z podnikatelského procesu, z oživení hospodářství a vydáno na pospas zchátrání. Němcům byly odňaty kvetoucí statky, majetky a podniky vyrábějící hodnoty. Čachry s pozemky vyrazily příliš smutné květy a tisíce a tisíce německých rodin bylo vyvlastněním a přídělem půdy připraveno o chléb a o práci, o majetek a o domov. Odporný jest však postup, jak uveřejnily noviny, že se rolníci ucházeli družstevně o dvůr na statcích panství Nostic-Rienek, za dvůr nabídli 540.000 Kč a jako dobří členové strany Svazu zemědělců věřili, že příděl se nemůže setkati se žádnými potížemi, poněvadž přece vládní věrnost musí býti odměněna. Náhle se však octli před skutečností, že senátor jejich strany Stöhr koupil statek pro svého syna za 560.000 Kč, tedy jen o 20.000 Kč více než nabídli rolníci. Takovéto jednání k přátelům ze strany musí vzbuditi naprostou poslušnost a bezmeznou úctu.

V mé nejbližší blízkosti, u Krnova ve Slezsku, jest krásný dvůr Rother Bau, dříve patřil knížeti Lichtensteinovi. Tento dvůr měl býti odevzdán na začátku roku 1920 jako zbytkový statek. Věděl jsem, že se mezi obcemi Louka a Nové Heřminovy má vystavěti velmi velká prehrada a že se tam má zříditi velká elektrárna, která měla zásobovati celé Slezsko světlem a hnací silou, a aby se zadržely spousty vod, které se řítí do údolí z okolí Pradědu při náhlých změnách počasí. Vzedmutím vody byla by se octla celá obec Nové Heřminovy pod vodou, což ovšem vzbudilo u místních obyvatelů velké starosti, a tázali se: Kde se budeme moci znovu usaditi? Tu jsem se domníval, že by Rother Bau bylo dobrým místem, kde by se mohli usaditi náhradou za ztracenou rodnou půdu. Obec podala žádost předsedovi pozemkového úřadu panu dr Viškovskému, aby jim byl dvůr ponechán, aby se tam mohli usaditi. Dr Viškovský slíbil mi rukou dáním, že dvůr nebude rozdělen, poněvadž uznával, že se k novému obydlení právě tento dvůr hodí nejlépe. Že zařídí, aby dvůr byl vyhrazen pro žádaný účel a propachtován dále německému pachtýři. A co se stalo? Za 6 týdnů byl Rother Bau prodán jednomu Čechovi jako zbytkový statek. Slova předsedů pozemkového úřadu a ministrů mají v tomto státě velkou důležitost. Slovo dané předsedou bylo pryč! Pan ministr dr Viškovský jest mrtev a český majetník zbytkového statku Rother Bau dvůr brzo ztratí, jestliže ho ještě včas nezachrání velmi pravděpodobná inflace.

Pozemková reforma způsobila německému národu tisíceré hoře. Srdce rozdírající žaloby a stížnosti, které přednesli při této rozpočtové rozpravě vskutku němečtí zástupci lidu, nenalezly milosti u státního národa, který se cítí neomezeným pánem. My Němci stali jsme se v tomto státě chudými jako žebráci, ať již jde o obchod, průmysl, řemesla, zemědělství, úřednictvo nebo dělnictvo, můžeme již jen ztratiti tisíciletou německou rodnou půdu a také zde cení již Čech ostré zuby na naše svaté dědictví. Celou sudetskou zemí měl by proniknouti jediný výkřik: [ ].

S 3 1/2 miliony Němců nakládá se zde jako se státními občany třetí třídy a jsou bez práva. Tento stát je stát československý, nechť tedy má jen české a slovenské území. Nechceme na tom nic měniti. Ale my Němci žádáme, aby státními hranicemi byly hranice národní, abychom také my konečně vybředli z nouze a bídy, z obav a starostí. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo pan posl. Vencl.

Posl. Vencl: Slavná sněmovno! Projednávání státního rozpočtu na r. 1933 dává mi příležitost, abych mohl promluviti jednak o nynějším stavu zemědělského školství v republice Československé, jednak o některých časových potřebách župy moravsko-ostravské, kterou zastupuji.

Zemědělské poměry v moravsko-ostravské župě jsou ztíženy tím, že převážnou část této župy zaujímá oblast pícninářská, což znamená, že zemědělci v této župě jsou téměř jedině a výhradně odkázáni na příjmy z produkce živočišné, poněvadž pěstované zde obilniny neposkytují ani kvality ani kvantity, ani jistoty obilných úrod, a není pak divu, že v mnohých menších usedlostech nemívá rodina ani po celý rok dostatek černého chleba a že v neúrodných letech je šrotovaná kukuřice pokrmem přicházejícím často na stůl.

Při nynějších nízkých cenách dobytka, zvláště hovězího, stoupá zadlužování do té míry, že život jest pouhým živořením, a budou-li se poměry vyvinovati jako dosud, nastane zde ne již živoření, nýbrž poznenáhlé umírání.