Zemědělské poměry jsou v moravsko-ostravské župě zhoršeny ještě tím, že tato župa hraničí s Polskem, odkud se pašováním přenáší mnoho zemědělských výrobků, ale pašovaným dobytkem přenáší se též různé nákazy, které pak způsobují ve chlévech zemědělců hotové pohromy. Klasickým toho dokladem je t. zv. "těšínská nemoc vepřů", která byla přenesena z Polska a r. 1928 zjištěna v okrese Český Těšín, odkud se přenesla do okresu fryštátského a rozšířila se dále na okresy frýdecký, místecký, novojičínský a dokonce až na Hlučínsko a Opavsko. Tato nemoc způsobuje škody přímo katastrofální a to nejen zemědělcům, nýbrž i drobným chovatelům dobytka v ostravsko-karvinském revíru.

Jelikož nemoc tato je tak rozšířena a natropila tolik zla, že některé obce v uvedené oblasti porazily až polovinu stavu vepřového dobytka, jakož i vzhledem k tomu, že je v zájmu národního hospodářství, aby bylo zamezeno další šíření nákazy do oblastí dosud nepostižených, je nutno urychliti všechny možné zákroky k utlumení tohoto zla.

Naše vláda již učinila řadu opatření, ale poněvadž všechna tato opatření, která dosud byla vykonána, nepostačují k utlumení této zhoubné nakažlivé nemoci, apeluji znovu na naši vládu, aby zařídila vše možné, aby se tato nemoc v tomto čistě dobytkářském kraji nebezpečně nerozsířila. Tím, že denně se převádí značné množství nejen hovězího a vepřového dobytka přes hranice, nýbrž i maso, špek, máslo, vejce, často i ve fůrách slámy nebo sena, dále i mléko, mouka a chléb i jiné potraviny, se stává, že zemědělci na Těšínsku nemohou své výrobky odbýti na trzích alespoň za takové ceny, jaké jsou běžné v krajinách jiných. Uznávám těžkou a namáhavou službu naší pohraniční stráže, ale prosím vládu a zejména ministerstvo financí, aby zařídilo vše možné, aby tento nešvar ničící zemědělce byl zamezen.

Tyto mimořádně těžké poměry, ve skutečnosti vlastně již naprostá bída zemědělců, volají co nejdůrazněji po rázných činech vlády a parlamentu. Zlepšení poměrů zemědělských a záchrana zemědělců je v souvislosti s hospodářskou a finanční politikou státu. Přes to, že dobytkářství je hlavním pramenem příjmů v nejchudších oblastech pícninářských, shledávám s bolestí, že v rozpočtu ministerstva zemědělství na r. 1933 byly v neúměrné míře sníženy položky na dobytkářství a mlékařství, zvláště však na novodobé účely pícninářské, jako na př. na zakládání žírných pastvin, luk, pěstování pícních rostlin na poli, stavbu sil, kejdových hospodářství a jiných, ačkoliv právě zvelebením pícninářství lze zvýšiti rentabilitu produkce živočišné, hlavního to příjmu v pícninářské oblasti.

Uznáváme, že v zájmu státním bylo nutné snížení rozpočtových výdajů, ale nemělo se tak státi v tak značné míře u položek, sloužících k zvýšení rentability v nejchudších a nejzanedbanějších oblastech horských, na které bylo za Rakouska tak málo pamatováno. Na hospodářské poměry v moravsko-ostravské župě působí také mimořádná nezaměstnanost následkem omezení anebo úplného zastavení práce v továrnách a jiných průmyslových závodech nejen na Ostravsku a Těšínsku, nýbrž i na Místecku, Novojičínsku, Vsetínsku a jinde. Je nutno postarati se o chléb pro tisíce a tisíce nezaměstnaných rodin, které nezaviněným způsobem přišly o chléb.

Dokud se nepodaří přivésti průmyslové závody do chodu, je zde zvláště důležité, aby vláda, zejména však ministerstvo financí, soc. péče, zemědělství a veř. prací věnovaly zvýšené podpory na produktivní péči o nezaměstnané. Sta a sta kilometrů nehrazených bystřin a neregulovaných řek, nutné retenční nádrže na řece Bečvě a Odře, ochranné hráze na Bečvě hranické mohou při vydatné podpoře zaměstnati tisíce nezaměstnaných, stejně jako nutné stavby obecních a okresních silnic a mostů, zvláště když máme v župě moravsko-ostravské ještě obce, které nemají silničního spojení s okresním městem.

Otázka stavby školních budov, stejně jako nutnost staveb řady veřejných budov zaměstnaly by další tisíce nezaměstnaných dělníků. Množství obcí potřebuje elektrisace, zřízení vodovodu, kanalisace a j., stejně tisíce hektarů neplodných a mokrých pozemků volá po rekultivaci a odvodňování. Přimlouvám se, aby z fondu vodohospodářského, vodocestného a silničního bylo na všechny uvedené investice ve zvýšené míře v župě moravsko-ostravské pamatováno se zřetelem na mimořádnou nezaměstnanost.

Slavná sněmovno! Nezbytnou součástkou reformy na půdě zemědělské je reforma na půdě lesní. Zvláště velmi mnoho slibovaly si od lesní reformy kraje bohaté na lesy, jako je tomu v župě moravsko-ostravské, hlavně vsak v moravsko-slezském Pobezkydí, kde pro naprostý nedostatek zemědělské půdy velkostatkářské nemohla se tato reforma ve větší míře realisovat. Moravsko-slezské Pobezkydí má vsak veliké bohatství a velmi značnou výměru lesního majetku velkostatkářského a téměř všechny tamní obce podaly si k Stát. pozemkovému úřadu žádosti o příděl lesů.

Žadatelé znali ze zkušenosti, že obce, které vlastní řádně obhospodařovaný lesní majetek, jsou v ohledu finančním na tom daleko lépe než obce, které lesů nemají. Obce tyto mají většinou menší lesní majetek a přídělem lesů velkostatkářských chtěly si své lesy zvětšiti tak, aby si mohly vydržovat buď odborného lesního úředníka, anebo aspoň školeného hajného, aby mohly tak své lesní hospodářství racionálněji provozovati. Obce v těchto krajích očekávaly od řádně provedené lesní reformy po zaplacení přídělu zvětšení svých příjmů tak, aby mohly řešiti úspěšněji než dosud své veliké úkoly školské, sociální a hospodářské a aby nezůstávaly za obcemi šťastnějšími a zámožnějšími. Bohužel, lesní reforma ocitá se nejen v moravsko-ostravské župě, nýbrž i v jiných krajinách na mrtvém bodě a ve velice svízelné situaci. Největší potíží je finanční stránka lesní reformy, neboť pouze ojedinělé obce mají hotové peníze a téměř všechny jsou odkázány na úvěr.

Obzvláštní potíže s obstaráváním úvěru máme zvláště v zemi Moravskoslezské, neboť Moravská hypoteční a zemědělská banka zastavila povolování zápůjček v posledních 2 letech vůbec, ačkoli před tím bylo ředitelství této banky ochotno povolovati obcím na přidělené lesy zápůjčky až do 90% kupní ceny.

Obce, kterým se podařilo sjednati zápůjčku, platí u nás v moravsko-ostravské župě na směnečný úvěr 7 1/2 až 8% a marně hledají za nynějších finančních poměrů přiměřený úvěr hypotekární. Velké většině obci nepodařilo se však získati ani vysokoprocentní úvěr směnečný, takže lesy jim přidělené zůstávají i nadále majetkem velkostatkářů. Nejhůře však jsou na tom obce, které uzavřely s majiteli velkostatků kupní smlouvy před 2 až 3 lety, tedy ještě v době konjunktury na dřevařském trhu.

Hodnota zabraných lesů nyní značně poklesla jednak těžbami vlastníků do odevzdání lesů novým nabyvatelům, ale hlavně hlubokým poklesem ceny dřeva, které se téměř přiblížily předválečným cenám. Naproti tomu výrobní náklady jsou proti době předválečné daleko vyšší.

Je tedy nevyhnutelně nutno v zájmu dokončení lesní reformy doplniti zákon záborový tak, aby bylo dáno státnímu pozemkovému úřadu právo, aby mohl podrobiti prozkoumání trhové ceny lesa všech prodejů, uzavřených v době příznivé konjunktury na dřevařském trhu, a aby je sám mohl určovati vzhledem na nynější ceny dřeva. Dále by mělo býti zákonitě upraveno placení lesní půdy, aby trhová cena mohla býti placena ponenáhlu, nikoli však za hotové najednou.

Další potíže spočívají v nemožnosti prokázati rentabilitu přidělených lesů, zejména tam, kde přidělené porosty jsou malé. Zemské úřady povolují uzavření kupní smlouvy a zápůjčky jen pod tou podmínkou, podá-li obec průkaz, že koupě je rentabilní, čili bude-li roční výnos lesa tak veliký, aby byl z výpůjčky hrazen úrok a procenta úmoru. Nemůže-li obec prokázati rentabilitu lesa, nedostane schválení k zakoupení lesa a tak zůstává právo přídělu lesa pouze na papíře. Velmi často se stává, že podobný mladý les, u kterého nelze prokázati momentálně rentabilitu, má skutečnou cenu třeba i dvojnásobnou a má pro obec mimořádný význam, neboť často sousedí s obecním lesem nebo by byl vhodným doplněním pro nynější obecní lesní majetek.

Z uvedeného je vidno, že lesní reforma přišla do doby značně nevhodné, kdy na peněžním trhu není možno na lesy získati hypotekární zápůjčky na nízké úroky, aby se mohly z výnosu přidělených lesů při nynějších nízkých cenách dřeva a mimořádném poklesu výnosu hraditi úroky a umořovati kapitál. Je bezpodmínečně nutno v zájmu obcí, které mají lesy přiděleny a nenesou žádné viny na nynějších mimořádně nepříznivých poměrech, aby vláda republiky Československé s největším urychlením předložila Nár. shromáždění tři návrhy, podané presidiem Státního pozemkového úřadu vládě a ministerstvu financí. Je to předně návrh zákona, aby Státní pozemkový úřad měl právo působiti na snížení přídělové ceny a uložiti prodávajícímu, aby nabývající obci větší část trhové ceny levně a na dlouhou dobu svěřil. Dále je to návrh zákona, aby obcím bylo dovoleno zavésti zvláštní komunální přirážky k úhradě anuit ze zápůjčky na zaplacení lesa, a posléze návrh vládního usnesení, aby Pozemkový úřad mohl přechodně poskytovati samosprávným svazkům, které získají lesní příděl, příspěvek 2% schválené zápůjčky na úroky.

Bylo by neodčinitelnou chybou, kdyby pro nedostatek zákona bylo obcím znemožněno, aby mohly přidělené lesy převzíti, zaplatiti a udržeti, zvláště když není jisto, naskytne-li se ještě někdy obcím příležitost, aby mohly získati lesy ve vlastním nebo sousedním katastru, o které projevily tolik zájmu.

Nemenší chybou by bylo, kdyby lesy okamžitě nerentabilní, ale mající pro obce a obyvatelstvo životní zájem, nemohly býti obcemi získány vinou nadřízených úřadů.

Je také nejen v zájmu obcí, nýbrž i v zájmu důstojnosti Národního shromáždění a vlády, aby lesní reforma byla co nejdříve skončena a lidu vrácena půda, která většinou náležela obcím a selským usedlostem a která přirozeným i historickým právem náleží lidu.

Na konec ještě několik slov o našem zemědělském školství, kterému se vytýkají velmi často poloprázdné třídy při velkém počtu profesorských sil. Provedeme-li však propočet na základě nejposlednějších statistických dat, publikovaných stát. úřadem statistickým, připadla ve škol. roce 1930/31 na jednu třídu průměrná návštěva 19.24 žáků na školách průmyslových a odborných, kdežto na školách zemědělských vychází průměrně 19.7 žáků, tedy o 1/2 žáka na třídu více. Při propočtu návštěvy na počet učitelských sil jeví se u škol průmyslových a odborných poněkud příznivější poměr než u zemědělských, avšak tato okolnost souvisí s povahou studia a rozvrhem učebné látky. Také v letošním škol. roce, jak již uvedl ministr dr Hodža, vykazují zemědělské školy se zřetelem na současnou nepříznivou hospodářskou situaci celkem dobrou návštěvu. Tím ovšem nechci říci, že nebylo by možná, aby byla v důsledku pokleslé porodnosti let válečných vyšší. Zemědělský lid, tísněn hospodářskou krisí, šetří. Musí šetřiti, neboť by jinak neuhájil své živobytí. Šetří ovšem a především na sobě a svých dětech, jimž nedá, ve většině případů dnes ani nemůže dáti, odborného vzdělání.

Po této stránce budou důsledky hospodářské krise u nás nejhorší a nejtížeji odstranitelné. Mladý dorost nebude školen. Vítám proto myšlenku ministerstva zemědělství, že organisovaným zemědělským poradnictvím chce v budoucnu zmírniti vliv nedostatečného vzdělání masy zemědělských podnikatelů menších.

Také lidovým hospodářským školám připadá v těchto nuzných letech zvlášť mimořádná úloha. Udivuje mne proto, že mnohé obce z osobních rozmíšek nebo z nedostatku pochopení žádají o přerušení vyučování a jsou rády, když počátkem roku počet mládeže způsobilé k povinné návštěvě školy je nižší než ministerstvo žádá. Těžce vymstí se tato krátkozrakost na každé takové obci.

Zemědělskému školství nelze však činiti výtky, nýbrž třeba se podívati i na podmínky jeho prosperity s hlediska správního. Především jde o jeho hmotné zabezpečení. A tu musím žalovati, že zemědělskému školství bylo v posledních letech měřeno macešsky. Proto poslední jeho nové snížení rozpočtu téměř o 30% proti r. 1932 je velmi povážlivým svými důsledky do budoucna. Zemědělské školy netonou v přebytcích, nýbrž ve dluzích, zejména školy kuratoriální a soukromé. Vývoj a rozvoj školství průmyslového podmíněn jest však nejen příznivějším jeho dotováním, nýbrž i jednotnou správou. Žádáme-li zejména dnes v době krise větší pochopení v zemědělské praksi pro odborné vzdělání, je naší povinností poskytnouti tomu školství veškeré podmínky k jeho náležité prosperitě a nerozpakovati se ani podporovati návštěvu žactva takovým způsobem, jak to jiné kulturně vyspělé státy již po léta činí. Musíme na tom míti zájem i s hlediska národohospodářského, aby i malí zemědělci byli pro své povolání připravenější. Na každé usedlosti, která poskytuje zemědělské rodině dostatečné obživy, měl by hospodařiti rolník, jenž prošel školou lidovou a odbornou hospodářskou.

Čím menší je rolnická usedlost, tím více uplatňuje se jako výrobní činitel složka práce majitele a členů jeho rodiny. Taková malá rolnická usedlost není žádný kapitalistický podnik, tady nejde o žádné vysoké zúročeni investovaných kapitálů, nýbrž o vysoký důchod pracovní, tedy prakticky mluveno o vyšší mzdu, kterou malá zemědělská usedlost má zaplatiti za práci majitele a členů jeho rodiny.

Má tedy zemědělské školství a šíření zemědělského pokroku velký význam národohospodářský a kulturní, jakož i sociální. Je chybou, že u nás se na zemědělské školství zbytečně útočí a že se mu poskytuje příliš málo prostředků k jeho rozvoji, ačkoliv na odborné vzdělání průmyslové, obchodní a živnostenské vydává se 3krát a 4krát tolik nežli na vzdělání zemědělské. Průměrná návštěva žactva jedné třídy, jak jsem již uvedl, je na zemědělských školách stejná nebo vyšší a přece na školy průmyslové, živnostenské a obchodní nikdo neútočí, každý jim jejich rozvoj přeje, každý je pokládá za národohospodářsky významné a důležité, ale na školství zemědělské, které je ve školství odborném zatlačováno na místo poslední, kterému se v zemských i státních rozpočtech velmi ubližuje, na to se útočí a stále se na něm vyhledávají chyby. Varuji před tím, aby se přicházelo s návrhy na zavírání zemědělských škol. Máme jich málo a věříme, že dosavadní záhy budou naplněny všude tam, kde dočasně jsou zápisy slabší. Snad bude nutno v některých případech přistoupiti k reorganisaci a voliti jiný typ, pro dané poměry účelnější, ale v žádném případě nelze zvětšovati obrovskou disparitu, jaká je mezi vzděláním zemědělským na jedné straně a vzděláním obchodním a průmyslovým na straně druhé. Nemůžeme připustiti, aby podvázáním zemědělského vzdělání nastal pokles naší kultury, zastavil se zemědělský pokrok a ničen byl rozvoj našeho venkova, který zvláště v době krise potřebuje intensivní a cílevědomé práce osvětové.

Je třeba, aby se každá zemědělská škola stala koncentračním a opěrným bodem nejen v ohledu odborného a povšechného vzdělání ve třídě, nýbrž též pro širokou praksi ve všech zvelebovacích otázkách, sledujících zvýšení spokojenosti a blahobytu na venkově. Pro zemědělský pokrok se tu intensivně pracuje, a je nejen na vládě a parlamentu, nýbrž též na širokých vrstvách lidu, aby tuto práci pro pokrok v zemědělství podporovaly. (Výborně!)

A proto volám s tohoto místa k zemědělské veřejnosti, aby využívala dobrodiní, které jí prokazuje nezištně zemědělské školství a zemědělské poradnictví.

Chceme lepší venkova, chceme blahobyt v každé malorolnické a rolnické usedlosti, a zemědělci mají jenom úkol starati se o praktické využití moderních metod a způsobu hospodaření a už tím o své větší odborné vzdělání. Nechť si vezmou naši zemědělci příklad z rolníků v Dánsku, Holandsku, Belgii a v hornatém Švýcarsku, nebo nebudou-li chtíti jíti za příklady tak daleko, nechť si vezmou příklad z uvědomělých rolníků našich, z nichž už mnozí využívají dobrodiní zemědělského vzdělání a zemědělského pokroku. Čím vzdělanější bude rolník, tím větší bude míti výnosy hospodaření a tím více bude též podchycena masa drobných zemědělců k úspěšnému zdolání boje o živobytí těchto drobných zemědělců. Jako školství jiné, tak i zemědělské bylo za Rakouska nedostatečně vybaveno, tak že jsme se závistí hleděli na vzorně vybavené školství zemědělské ve Švýcarsku, Dánsku, Německu a jinde.

Velice rád s tohoto místa konstatuji, že po převratě a po celou dobu trvání našeho státu za promyšleného vedení našeho ministerstva zemědělství, zemských výborů v Čechách, v zemi Moravskoslezské, dále za podpory okresních výborů v Čechách, hospodářských korporací, finančních ústavů a spolků máme v přítomné době tak vybudované školství zemědělské, že se vyrovná školství v jiných pokročilých státech. V nynější těžké zemědělské krisi dařilo by se našim zemědělcům ještě daleko hůře, kdyby nebylo veliké a účinné práce profesorů těchto škol, pomocí nichž se staly tyto školy ohniskem zemědělského pokroku v jednotlivých krajích. Platí zde v zemědělství jako jinde, že bez vzdělání není pokroku a bez pokroku blahobytu. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Další slovo má pan posl. Kopecký.

Posl. Kopecký: My komunisté bychom nesplnili při projednávání stát. rozpočtu plně svoji povinnost, kdybychom se zvlášť neujali zájmů a požadavků jedné význačné složky příslušníků tohoto státu, a to těch proletářů a pracujících lidí, kteří v obrovském počtu 700.000 osob žijí jako vystěhovalci v cizině a jsou vystaveni v dnešní době tak velkému utrpení. Nesplnili bychom svoji povinnost, kdybychom nevytkli, že k potřebám a požadavkům těchto nejubožejších příslušníků státu nebylo při rozhodování o hospodaření se stát. penězi r. 1933 opět vůbec přihlíženo, naopak že vláda a vládní majorita se nerozpakovaly při úsporných rozpočtových opatřeních sáhnouti i na ten mizerný groš, který na podporu čsl. vystěhovalců v cizině byl dosud dáván a který činil 2,400.000 Kč pro 700.000 osob. Zdálo se nemožným, že by tato částka, která se dává ze stát. pokladny na podporu vystěhovalců, mohla býti ještě snížena. Byla již přece tak nepatrná, že byla výsměchem proti povinnosti, kterou by měl stát plniti vůči svým příslušníkům v cizině a výsměchem tím více, uvážíme-li, že by naopak bylo třeba podporu ve velké míře rozšiřovati. Hospodářská krise se nezmirňuje, naopak se zostřuje a projevuje se dnes v plné síle i v těch zemích, které dříve byly důsledky krise postihovány mírněji, jako zvláště Francie. Avšak jedno jest jisté, že hospodářská krise nevynechává ani jednu z těch zemí, ve které žijí ve větším počtu čsl. příslušníci jako vystěhovalci. A týká se to hlavně Německa, Belgie, Francie, Rakouska a různých amerických států. Když se loňského roku jednalo o podpoře vystěhovalců, vyjádřil se ministr zahraniční dr Beneš, že k podpoře by bylo třeba při nejmenším půl miliardy Kč. Tímto poukazem odmítal pan ministr náš požadavek o zvýšení podpory na 15 milionů Kč jako nedostatečný, avšak při tom byla položka na podporu čsl. vystěhovalců ponechána v nepatrné výši a ani náš, podle mínění pana ministra nedostatečný požadavek nebyl schválen, byl zamítnut. Bylo-li se však možno domnívati, že stanovisko dr Beneše znamenalo aspoň jistotu, že dosavadní výše částky na podporu vystěhovalců nebude redukována, bylo i toto očekávání omylem. Rozpočtová "sedma" pod vedením soc. dem. pana Remeše nerozpakovala se škrtati i v položkách týkajících se podpory vystěhovalců a tak možnost podpory na místě jejího zvýšení, jak by to bylo spravedlivě třeba, ještě snížiti. Škrty byly provedeny v rozpočtech ministerstva zahraničních věcí a ministerstva školství a nár. osvěty. Zatím co v rozpočtu min. soc. péče byla ponechána loňská výše podpory 1,600.000 Kč, byla v rozpočtu min. zahraničních věcí položka péče o čsl. krajany v zahraničí snížena o 50.000, na 750.000. Avšak tu musíme ještě k tomu poznamenati, že tato položka neznamená v plné míře přímou podporu čsl. vystěhovalců, nýbrž z velké části znamená výdaje na vydržování různých těch oficiálních institucí, jako čsl. zahraniční ústav, které se mají o vystěhovalce starati, znamená vydržování aparátu různých sil, připlácení na různá individua, která špiclují hnutí čsl. přistěhovalců, různé odměny "vynikajícím vlastencům"v zahraničí a posléze to znamená subvence na ústřední aparát oficielních vystěhovaleckých organisací a různé jiné dary a odměny, jak to již ministerstvo zahraničí dovede. Byla-li položka tato snížena, je téměř jisto, že to nepůjde na účet takových výdajů, nýbrž na účet podpory vystěhovalců.

Také v rozpočtu ministerstva školství byly sníženy výdaje na podporu školských a kulturních styků s čsl. vystěhovalci, což povede a již vede, jak jsem dostal zprávy, k tomu, že na příkl. vydržování škol, pořádání kursů atd. bude v koloniích čsl. přistěhovalců zhoršováno a znemožňováno. Jsou to křiklavé věci, tím křiklavější, že bylo možno tyto a ještě větší úspory ve prospěch čsl. vystěhovalců provésti na jiných položkách. Je přímo provokací, že na příkl. na podporu ruských emigrantů dává se i v rozpočtu na r. 1933 opět několik milionů Kč. Ministerstvo zahraničních věcí dává na podporu ruských a ukrajinských uprchlíků 3 mil. Kč, na kulturní slovenské instituce - a tu jde opět většinou o podporu emigrantů - 1,200.000 Kč. 1 1/2 mil. dává se na ruskou pomocnou akci ministerstvu zemědělství. Celkem tedy téměř 6 mil. Kč, které se i r. 1933 věnují na podporu ruských bělogvardějců. Nejenže se tedy opět na ruské emigranty dává, což je samo o sobě pobuřující, ale dává se daleko více než na podporu čsl. vystěhovalců, kteří jsou poctiví lidé, postižení bídou a kterým se má dostati při obrovském počtu 700.000 čsl. státních příslušníků na sociální podpory jen 1,600.000 Kč. Poskytování podpor ruským emigrantům se odůvodňuje tím, že prý pomoc nelze likvidovati, neboť by to znamenalo ohrožení doposud dosažených úspěšných výsledků. Co se pokládá za úspěšný výsledek podpory ruských emigrantů jako jsou Volovik a Gorgulov, je ovšem otázkou. Snad věčné studium ruských emigrantů, promování pokoutních lékařů a desperádů, jichž výsledkem byl Gorgulov. Páni mají obavu, aby nebyl ohrožen výsledek podpory ruských emigrantů, avšak na to, že při nedostatku podpor jest ohrožena existence statisíců čsl. proletářských vystěhovalců, se páni vlastenci neohlížejí. Na ruských emigrantech šetřiti nelze, ale na poctivých chudých čsl. emigrantech se šetří.

Vytýkáme to jako doklad kapitalistické, třídní, protidělnické, protilidové povahy rozpočtu a je to doklad bezcitnosti vládního režimu. Protestujeme proti úsporám na účet čsl. vystěhovalců, protestujeme proti nedostatečnému řešení otázky jejich podpory a se vším důrazem vznášíme požadavek, aby byl rozpočet změněn a splněna základní žádost čsl. vystěhovalců, aby na jejich podporu bylo určeno v řádných výdajích 15 mil. Kč a 5 mil. Kč mimořádných výdajů a aby byly zvýšeny všechny položky ve státním rozpočtu, určené pro péče o čsl. vystěhovalce, při čemž by úhrada zvýšených výdajů byla provedena tak, jak náš klub navrhuje, zvláště pak škrtnutím všech podpor ruským emigrantům. Vystěhovalci mají kromě tohoto základního požadavku mnoho dalších stesků a požadavků. Náš dosavadní boj na obranu zájmů čsl. vystěhovalců přinesl některé dílčí úspěchy v nejakutnějších otázkách, jako v otázce zamezení vypovídání nezaměstnaných čsl vystěhovalců z Německa a v řešení jejich podpory.

Při této příležitosti vznášíme některé naléhavé požadavky čsl. vystěhovalců. Vystěhovalci v Německu žádají, aby úmluva mezi Československem a Německem, týkající se vypovídání nezaměstnaných čsl. státních příslušníků a jejich podpor, platná do konce března 1933, byla ponechána v platnosti na další dobu. Tento požadavek je tím naléhavější, že příchod Hitlera k moci v Německu věští nesporně nové zbidačovací útoky i na proletářské vystěhovalce a zvláště proti čsl. vystěhovalcům. - Týká se to nejen Hugenbergova plánu na snížení všech sociálních podpor, nýbrž týká se to i fašistického štvaní, žádajícího vypovězení cizích, zvláště českých zaměstnanců. Stálým požadavkem čsl. vystěhovalců v Německu dále jest, aby úmluva mezi Československou republikou a Německem o vzájemnosti v sociálním a hornickém pojištění byla konečně ratifikována. Vystěhovalci ve Francii, kteří jsou v nejzoufalejší situaci vzhledem k tomu, že Československá republika zanedbala povinnost zajistiti jich právní postavení a sociální ochranu vzájemnostními úmluvami, žádají, aby jich podpora finanční, materielní, právní byla zajištěna, nebo jinak je tisíce vystěhovaleckých rodin odsouzeno k velmi tragickým koncům. Vystěhovalci všeobecně stále žádají, aby úmluvami s více státy nebo mezinárodní smlouvou bylo zajištěno započítání let v různých státech odpracovaných do nároku na hornickou nebo starobní provisi, ať se nalézá důchodce kdekoliv. Stejně je třeba v zájmu zlepšení existence těch nejubožejších zdůrazniti požadavek zvýšení rent válečných poškozenců, vdov a sirotků v zahraničí. Doposud se stále ještě nesplňuje v praxi požadavek, aby nemajetní vystěhovalci byli osvobozeni ode všech poplatků při požadování dokumentů a při stycích se zastupitelskými úřady. Mohli bychom uvésti mnoho příkladů na doklad, jak chudí čsl. vystěhovalci jsou zastupitelskými úřady nestoudně odíráni. Požadavků vystěhovaleckých je mnoho. Zdůrazňujeme ty nejnaléhavější, bez jichž splnění zůstane postavení čsl. vystěhovalců v cizině zoufalé, kritické, katastrofální. Vzpomeňme, s jakým humbugem byl pořádán o všesokolském sletě sjezd zahraničních Čechů a Slováků. Přišli zástupci vlády. Pronesli dojímavé řeči o ušlechtilé české rase, o stromu národa, který má větve v cizině. Ale co ze všech těch slibů a frází bylo splněno při sestavování rozpočtu? Nic. Naprosto nic. Stalo se, co jsme předvídali, že všechny ty dlouhé resoluce, na sjezdu přijaté, zůstanou jen gestem, papírovým gestem.

Stavíme-li požadavky vystěhovalců my, stavíme je s vědomím že jich prosazení nezáleží od dobré vůle vlády a parlamentních činitelů, kteří znají jen sliby, nýbrž od toho, aby se za požadavky vystěhovalců postavilo dělnictvo a pracující lid doma v Československu, k čemuž ho vyzýváme, a závisí to od toho, aby splnění svých požadavků vymáhali si i vystěhovalci svým tlakem, jednotným bojovným tlakem. Vystěhovalci chápou, že se spojiti musí a sjednocují se bez rozdílu politického a náboženského přesvědčení. Pro 700.000 lidí, českých, slovenských, německých, ukrajinských dělníků žijících v cizině jest akutní řešení problému vystěhovaleckého. Toto řešení, a o tom ubezpečujeme na svých cestách naše vystěhovalce v cizině, může přijíti jen se základní změnou společenského řádu ve světovém měřítku. Socialismus bude znamenati záchranu a lepší osud i pro 700.000 čsl. vystěhovalců. V tomto duchu, duchu revolučního socialismu, budeme nadále pracovati pro čsl. vystěhovalce. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále má slovo p. posl. Seidl.

Posl. Seidl: Slavná sněmovno! Těžká hospodářská krise zasáhla velmi tíživě do provozu našich veřejných podniků, zejména dopravních, a přivodila těžké ztráty na příjmech v úbytku dopravovaného zboží zejména na železnici. Ale i pošta pociťuje ve svém provozu značný úbytek příjmů, zaviněny krisí. Oba veřejné podniky měly monopol na dopravní postavení ve svých oborech až do světové války a nebyly vystaveny žádné soutěži, pokud automobil byl pouze přepychovým vozidlem. Po světové válce nastal však rapidní rozvoj automobilismu. Zvláště po částečné úpravě silnic a zdokonalení motorů zasahuje motorové vozidlo velmi citelně do dopravy osobní i nákladové a železnicím a poštám odebírá část dopravy, kterou obstarávalo zprvu na malé, nyní však již i na větší vzdálenosti. Motorové vozidlo v rukou soukromníka má proti oběma státním podnikům značné přednosti ve prospěch zákazníků, poněvadž nemá žádných pevných dopravních sazeb, které může sjednávati od případu k případu, vykazuje malou režii, nemá žádných veřejných sociálních povinností, ani povinností veřejnoprospěšných pro jiné resorty a odvětví, dále nepatrnou investici, protože je možno vozidlo spláceti z běžných výtěžků. Vystavuje proto železnici a poštu nepříjemné, nevázané soutěži, ve které státní podniky dopravní nemohou obstáti, poněvadž jsou zatíženy značnými vlastními investicemi, vysokou dopravní daní, různými veřejnými službami pro jiné resorty veřejné správy i pro širokou veřejnost, dále pravidelnými jízdními řády, vydržováním nákladného správního aparátu, služeben a kanceláří, opatřeními bezpečnostními a podobně, což se dopravy motorovými vozidly ani v nejmenším nedotklo.