Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Petrovič.

195 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády Malypetr; ministři dr Dérer, inž. Dostálek, dr Matoušek, dr Meissner, dr Spina, dr Trapl.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 10 hod. 15 min. dopol.

dal předseda na dnešní schůzi posl. Bazalovi, Světlíkovi, Wagnerovi, Halkemu pro neodkladné zaměstnání.

nemocí posl. dr Keibl na tento týden.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Szentiványi.

Ministerstvo vnitra sdělilo přípisem ze dne 8. února 1933, č. 7.651/1933-7, že na místo zemřelého posl. Kurťaka povolalo podle §u 56 řádu volení do posl. sněmovny jako poslance Ondřeje Bródyho, redaktora v Užhorodě, a že mu vydalo ověřující list poslanecký.

Výbor živn.-obchodní zvolil ve schůzi dne 8. února 1933 předsedou posl. Netolického, místopředsedy posl. Petrovického a Sedláčka, zapisovateli posl. Skopala-Procházku a Chalupníka.

Do výboru imunitního vyslal klub poslanců komunistické strany Československa posl. dr Sterna za posl. Hadka.

Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Neumeistra za posl. Staňka.

Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Tykala za posl. Slavíčka; klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. Vetterovou-Bečvářovou za posl. Ježka; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- u. Wirtschaftsgemeinschaft" posl. Windirsche za posl. Platzera a posl. dr Bachera za posl. dr Rosche; klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" posl. dr Keibla za posl. inž. Kallinu.

Do výboru techn.-dopravního vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Chalupníka za posl. Staňka.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Koudelku za posl. dr Wintra; klub poslanců čsl. nár. demokracie posl. inž. Nováka za posl. dr Ivanku; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Hrušku za posl. Štětku; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- u. Wirtschaftsgemeinschaft" dne 7. února 1933 posl. dr Hodinu za posl. dr Bachera, dne 9. února 1933 posl. dr Bachera za posl. dr Hodinu.

Do výboru živn.-obchodního vyslal klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické posl. Hynka za posl. Stejskala; klub poslanců komunistické strany Československa posl. Štětku za posl. Čižinskou; klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" posl. Kremsera za posl. Macouna; klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Arbeits- und Wirtschaftsgemeinschaft" posl. dr Bachera za posl. Jelinka; klub poslanců "Deutsche nat.-soz. Arbeiterpartei" posl. Schuberta za posl. Krebse.

Předseda vlády sdělil přípisem ze dne 7. února 1933, č. j. 1.805/33 m. r., že vláda předložila senátu k projednání a schválení Národním shromážděním návrh zákona o změně a doplnění některých zákonných ustanovení o poplatcích a jiných dávkách.

Dotazy:

posl. Sladkého ministru železnic o úpravě jízdního řádu dělnických vlaků z Frýštátu do Petrovic u Bohumína a do Svinova-Vítkovic (č. D 1044-III),

posl. Zajíce a druhů ministru soc. péče o neprávem předepsaných pojistných prémiích Okresní nemocenskou pojišťovnou v Chustu (č. D 1045-III).

počátkem schůze:

Zprávy tisky 2155, 2156.

Interpelace tisk 2151 (I až V).

Odpovědi tisk 2145 (I až XIII).

Těsnopisecké zprávy o 239. a 240. schůzi posl. sněmovny.

Zápisy o 241. a 242. schůzi posl. sněmovny, proti nimž nebylo námitek podle §u 73 jedn. řádu.

přikázal předseda žádost kraj. trest. soudu v Praze ze dne 15. prosince 1932, č. Nt XIX 14/32, za souhlas s trest. stíháním posl. Čižinské pro přečin proti bezpečnosti cti spáchaný tiskem (č. J 513-III).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů živn.-obchodního, zahraničního a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 1815) zákona, jímž se určuje pro další léta výše státních záruk za vývozní úvěry, které smějí poskytnuty býti podle II. hlavy zákona ze dne 16. července 1931, č. 121 Sb. z. a n., o podpoře zahraničního obchodu (tisk 2148).

Zpravodaji jsou: za výbor živn.-obchodní posl. inž. Novák, za výbor zahraniční posl. inž. Nečas, za výbor rozpočtový posl. dr Patejdl.

Dávám slovo prvému p. zpravodaji - za výbor živn.-obchodní - jímž jest p. posl. inž. Novák.

Zpravodaj posl. inž. Novák: Slavná sněmovno! Vládním návrhem zákona, jímž se určuje pro další léta výše státních záruk za vývozní úvěry, které smějí býti poskytnuty podle II. hlavy zákona ze dne 16. července 1931, čís. 121 Sb. z. a n., o podpoře zahraničního obchodu, se stanoví ve smyslu §u 9 řečeného zákona pr druhý rok jeho účinnosti nepřekročitelný peníz 600 mil. Kč, do kterého se včítá neupotřebený zbytek úhrnu povoleného pro první rok, neboť až do dne předložení této osnovy nebylo dosaženo ani z poloviny částky určené původním zákonem, a to předně proto, že po prvním roce byla platnost zákona náhle přerušena, dále proto, že zákon nepronikl ještě do všech vrstev vývozců, a snad i proto, že prováděcí nařízení dala na sebe čekati celé tři měsíce - vydána byla, jak známo, dne 16. října 1931 - takže žádosti za státní záruku docházely houfně teprve v posledních měsících předminulého roku a týkaly se spíše příslibů za projednávané obchody než záruky pohledávek z dodávek, jež byly sjednány.

Se značnými obtížemi spojeno bylo i opatřování úvěru na vývozní pohledávky státem zaručené jinde než právě u Zemské banky v Praze, která nedisponovala vždy potřebnými hotovostmi, i když záruka nepřesahovala v žádném případě 50%. Nesporně měla na věc vliv i světová hospodářská krise, která náš vývoz zabrzdila na celé čáře. Vládní návrh stanoví, že ve třetím roce a letech následujících možno použíti pro poskytování záruk za vývozní úvěry - pokud by nedošlo k dalšímu zmocnění - toliko nevyčerpaného zbytku úhrnů z prvních dvou let, při čemž záruky za pohledávky mezi tím splacené nečítají se ani do části uvedené v odst. 1, ani do nepoužitých zbytků.

Za první rok platnosti zákona čís. 121/1931 bylo podle hlavy II povoleno státních záruk celkem v 74 případech, z nichž 54 případů týkalo se Ruska, ostatní pak Rumunska, Polska, Lotyšska, Jugoslavie, Bulharska, Turecka, Britské Indie, Argentiny a Uruguaye. Státních záruk bylo uděleno celkem 144,500.000 Kč, příslibů bylo dáno celkem asi na 170,170.000 Kč, takže jde celkem o záruku asi 314,670.000 Kč za jednoroční platnosti zákona, to jest až do 25. července 1932.

Některé přísliby jsou uděleny definitivně, jiné jsou vázány podmínkami a všechny se jistě neuskuteční, poněvadž k uzavírání mnohých těchto obchodů vůbec nedošlo. Hlavní podíl na zmíněných zárukách měl průmysl železářský a strojírenský, z ostatních průmyslů dlužno uvésti jen malou část chemie, skla, keramiky, papíru a textilu, ale vývoz těchto industrií a conto tohoto úvěru vlastně ani nestojí za řeč.

Stát až dosud neměl škod z těchto záruk za vývozní úvěry. Pokládám za svou povinnost, abych to zdůraznil a při té příležitosti upozornil na některé nedostatky v provádění tohoto zákona. Státní záruka má zajistiti pohledávky z exportních dodávek i musí to nezbytně učiniti zřejmým i na alonžích směnek, jež za tyto pohledávky vývozce obdrží. Zdá se mi věcí samozřejmou, že každá směnka má míti připojenou alonž, potvrzující, že stát ručí za 50% směnečného obnosu. Prakse postupovala však opačně a konstatovala předně, jakou paušální ztrátu z celé objednávky musí nésti za všech okolností vývozce, kdežto pohledávky nejdříve splatné a docházející kryjí úplně vyšší podíl státem zaručený, místo aby se rozdělovaly rovnoměrně na částky zaručené i nezaručené.

Dále upozorňuji, že stát se zavazuje podle prováděcího nařízení realisovati svou záruku v případě potřeby teprve za 10 měsíců po její nedobytnosti, kdežto původní předloha počítala se lhůtou 3měs., nejvýše snad 6měsíční. Je přirozené, že financování pohledávky, za kterou se ručitel zavázal splacením teprve 10 měsíců po její nedobytnosti, je velmi obtížné.

Jiná nesrovnalost projevuje se v počítání provise ze zaručené částky, kterou vládní nařízení předpisuje ve výši 1/2% až 2% ročně, tedy per annum. Ministerstvo financí předpisuje však firmám jednotnou sazbu 1 1/2% ze všech částek zaručených a 1. ledna toho kterého roku ještě nedošlých, i když tyto částky dojdou snad za tři měsíce po 1. lednu. V takových případech zvyšuje se provise značně nad 1 1/2%. Rovněž při částkách, které nejsou splaceny ihned, nýbrž až za 2 nebo 3 roky, je každoroční placení provise ve výši 1 1/2% velkým břemenem, uvážíme-li, že vývozní obchody se nyní nedělají se ziskem, jak bylo předpokládáno, nýbrž jen proto, aby se zvýšila zaměstnanost.

V těchto dobách právě mnoho uvažujeme a projednáváme věci týkající se úrokové sazby. Je jistě známo, že právě úroková sazba zatěžuje nesmírně celou výrobu, a není maličkostí, jestliže se právě při exportních obchodech ještě tímto zvyšuje úrok, který nebyl vlastně v intencích zákona.

Upozornil jsem na tyto nedostatky v provádění II. hlavy zákona o zárukách za vývozní úvěry již v živn.- obchodním výboru. Zástupce ministerstva financí přislíbil, že se těmto oprávněným požadavkům vyjde v nejbližší budoucnosti vstříc, a doufám, že se tak stane v době nejbližší. Jest jen litovati, že zákon jasně nestanoví, že garancie se týkají pohledávek, jež vznikají čsl. vývozcům na základě smluv s cizími státy nebo zahraničními veřejnými korporacemi, neboť i dosavadní znění připouští výklad, že se záruka týká jen pohledávek za vyřízené dodávky. V mnohých průmyslech však nutno počítati s případy, kdy zařízení specielně pro určité případy vyrobené, jehož nelze jinde použíti, z těch či oněch důvodů nemůže býti převzato. Nepochybuji, že přes uvedené nedostatky zákon o zárukách za vývozní úvěry splní své poslání i v budoucnosti a proto doporučuji slavné sněmovně osnovu zákona tisk 2148, jímž se II. hlava zákona doplňuje v předloženém znění.

Jsou jistě na omylu ti, kdož se domnívají, že nezaměstnanosti i snad jen částečně lze odpomoci zvýšeným domácím odbytem bez ohledu na export, neboť domácí odbyt stoupá se zvýšeným vývozem, který zvyšuje nákupní schopnost zvláště tříd dělnických, tedy nejsilnějšího konsumenta. Chceme-li tudíž zvýšiti domácí odbyt, musíme se nezbytně postarati, abychom našemu průmyslu umožnili vývoz i zachování zahraničních odbytišť. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční, p. posl. inž. Nečasovi.

Zpravodaj posl. inž. Nečas: Tisk 2148, kterým se dnes zabýváme, týká se podpory zahraničního obchodu, záruk za vývozní úvěry. Jde zde vlastně jen o prodloužení zákona již platného č. 121 z r. 1931, kde byla stanovena částka 600 mil. Kč, která nebyla vyčerpána, neboť za první k platnosti zákona byly převzaty záruky jen za 144,500.000 Kč, v příslibu pak za 170,170.000 Kč, čili dohromady 314,670.000 Kč. Z kruhů hospodářských, průmyslových a dělnických bylo neobyčejně naléháno, aby byl tento zákon prodloužen. Je to samozřejmé, poněvadž je dnes prvním požadavkem našeho hospodářského života, aby byla všude podle možnosti zvyšována a rozmnožována pracovní příležitost. Podpora exportu k tomu jistě přispěje.

Jako zpravodaj bych se chtěl dotknouti několika otázek, které jsou velmi aktuální. Proti zákonu bylo především namítáno - a byla to jedna z příčin, proč tento tak důležitý a všeužitečný zákon, prospívající celku a nezatěžující stát, byl tak dlouho zdržován - že stát zde přejímá veliké risiko, a z určitých vrstev to bylo chápáno tak, jako by šlo o zatížení státní pokladny. Jde zde vlastně jenom o státní záruku a třeba zdůrazniti, že podmínkou poskytnutí záruky je právě jistota, zaručená zákonem č. 121, která záleží buď v povaze pohledávky proti dovoznímu státu nebo cizí veřejné korporaci nebo v jejím zaručení státem dovozním, jeho cedulovou bankou nebo jinou rovnocennou jistotou, a záruka se povoluje nejvýše, což je důležito říci a což veřejnosti není tak dobře známo, do výše 65% pohledávky.

Setkávali jsme se s názorem v žurnalistice i v širokých kruzích, že zde jde o věc riskantní, též proto, poněvadž největší část obchodu se týkala v tomto případě Sovětského svazu. Dlužno říci, že ani v jednom případě, pokud jde o pohledávky, nemusil stát platiti. Jediný případ ze všech, který byl v minulém roce, je případ týkající se Rumunska, ale i tento případ je ještě sporný, ježto cestou diplomatickou se vyjednává o urovnání v t. zv. proplacení účtu.

V prvním roce bylo povoleno záruk a příslibů do Sovětského svazu v 68 případech, do Rumunska 4, do Turecka 1, do Polska 2, do Lotyšska 2, do Jugoslavie 2, do Bulharska 1, do Indie 1 a do Argentiny 1. Čísla, která jsou uvedena ve zprávě tisk 2148 ze 17. června 1932 a o nichž jednal zahraniční výbor, neodpovídají dnes již skutečnosti a proto dovoluji si je na tomto místě jako zpravodaj zkorigovati v tom smyslu, že v prvním roce účinnosti bylo převzato záruk za 144,500.000 Kč, příslibů za 170,170.000 Kč, vedle toho však po 25. červenci 1932 nově došlo od 20 firem celkem 36 žádostí, a to za státní záruku za obchod v úhrnné hodnotě 98,468.242 Kč, a za přísliby z obchodů ve vyjednávání v úhrnné hodnotě 133,402.000 Kč.

Bylo často vytýkáno, že první rok se nevyčerpalo vše, co zákon povoluje, a že tedy skutečnost jaksi ukazuje, že není toho zákona tak potřebí. Bylo již předešlým řečníkem p. posl. inž. Novákem zde vytčeno, z jakých důvodů nebyla první rok celá suma vyčerpána, protože známost nepronikla ještě do všech vrstev vývozců, že zde došlo k nepříjemnému zjevu - prováděcí nařízení k tak důležitému zákonu bylo vydáno teprve 16. října 1932, ačkoli zákon byl odhlasován již 16. července 1932, - a dále, že zde byly určité potíže finančního rázu a okolnost, že se právě ke konci roku zkumulovaly, nashromáždily najednou četné žádosti, které nebylo možno v dané době vyříditi. Jestliže jde o zákon veliké důležitosti pro hospodářský život, o zákon, který nijakým způsobem nezatěžuje státní pokladnu a přispívá přímo výrobcům, nepřímo však všem vrstvám obyvatelstva, neboť se zvýšeným exportem stoupá též domácí konsum a věc přispívá všem ostatním vrstvám obyvatelstva, klademe na urychlené projednání a realisování tohoto zákona veliký důraz a vítáme, co bylo též zdůrazněno ve výboru živn.-obchodním, že totiž zatím jde jenom o vyčerpání té sumy, která chybí do 600 mil. Kč, že však, ukáže-li se potřeba větší, bude možno sáhnouti po novém zákonném zmocnění a tím také rozšíření a zvýšení možností, které by vyplynuly ze zákona nového. Z těchto důvodů navrhuji, aby posl. sněmovna přijala osnovu zákona, jak se na ní usnesl živn.-obchodní výbor (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu referentu - za výbor rozpočtový - panu posl. dr Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Stále klesající tendence našeho zahraničního obchodu a vývozu měla přirozeně a musila míti v zápětí škodlivé důsledky, které se jevily a jeví ve zvýšeném počtu nezaměstnaných a které se konečně odrážejí také na financích státních. Je proto pochopitelno, že každé opatření, které směřuje k tomu, aby náš vývoz byl zvýšen, musí býti uvítáno jakožto opatření prospěšné. Proto také rozpočtový výbor, když jednal o tomto vládním návrhu zákona, připojil se přirozeně, pokud se týče otázky účelnosti a prospěšnosti tohoto zákona, k návrhům a usnesením výboru živn. obchodního a také výboru zahraničního.

Pro rozpočtový výbor vznikla nutnost, aby odpověděl na otázku, jak dalece bude stát tímto zákonem a jeho prováděním zatížen vzhledem k tomu, že podle zákona béře na sebe úlohu ručitele do výše 600 mil. Kč. A tu, vážená sněmovno, pro rozpočtový výbor rozhodná byla fakta, 1. že záruka státu jde jenom do výše 65%, tedy ne do celé pohledávky, a 2. že se záruka poskytuje při poměrně dobré kvalitě pohledávky. Tato dobrá kvalita pohledávky a její zaručenost buď záleží v kvalitě dlužníkově, kterým jest buď cizí dovozní stát nebo jiná veřejná korporace, nebo v zaručení pohledávky buď státem, do kterého se dováží, nebo jeho cedulové banky nebo jinou jistotou. Taková pohledávka jest poměrně dobrá a záruka státu pak celkem jest spojena s menším risikem. Když k tomu připojíme ještě fakt ze zkušeností získaných, že při poskytnutí záruky do výše 376 mil. Kč nevznikly nikde povinnosti, aby stát ze svého závazku záručného také platil a měl určité závazky, jest tím jasně dáno, že při této poměrné výši a záruce risiko pro stát není celkem tak veliké. Proto se rozpočtový výbor usnesl připojiti se v této otázce k usnesení výborů předchozích, o kterých jsem se právě zmínil.

Chtěl bych ještě poukázati na jednu podrobnost. K projednání osnovy v rozpočtovém výboru došlo po uplynutí asi 6 měsíců, když tato osnova byla již projednána ve výborech: zahraničním a živn.-obchodním. To přirozeně mělo za následek nutnost, aby se také upravilo znění, které pojednává o počátku účinnosti zákona. Podle osnovy se navrhuje účinnost zákona k 25. červenci 1932. Prodloužení a průtahy zde vzniklé mají přirozeně za následek jinou formulaci a tu rozpočtový výbor, veden jsa snahou, aby projednávání osnovy se nezdržovalo, vzal na vědomí, že v plénu bude podán návrh pozměňovací, že totiž tento zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení. Tento návrh bude předložen a já slavné sněmovně doporučuji, aby přijala osnovu tak, jak se na ní usnesly výbory živnostensko-obchodní, zahraniční a rozpočtový. (Výborně!)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci. Zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva lhůtu řečnickou 30 minut.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Námitek není, navržená lhůta je schválena.

Přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" p. posl. dr Bacher, na straně "pro" p. posl. Richter.

Uděluji slovo p. posl. dr Bacherovi.

Posl. dr Bacher (německy): Velectění pánové! Podaný návrh zákona dal na sebe dosti dlouho čekati. Při pojištění vývozních úvěrů jde o dvě věci, totiž o pojištění krátkodobých úvěrů, hlavně soukromým zákazníkům; druhá část, o kterou zde zvláště jde, týká se státních záruk za dodávky zahraničním veřejným korporacím - hlavně jde o dodávky státům a obcím - a že při tom jde hlavně o dodávky do Ruska, předpokládám, že je zde v této sněmovně všeobecně známo.

Průmysl musil na tento návrh zákona velmi dlouho čekati a nevím, kolik obchodů bylo ztraceno tím, že teprve dnes přicházíme k vyřízení tohoto zákona, tak důležitého pro podporu průmyslu. Pokud vím, byl by mohl býti vyřízen již dříve, kdyby zde nebylo nešťastného systému junktimování, systému, který záleží v tom, že se přímo křečovitě opětovně spojují spolu požadavky, které spolu organicky vůbec nemají co činiti, a to čistě z důvodů politických, aby se na někoho vykonával tlak a aby se donutil k zaujetí nějakého stanoviska. A poněvadž obchod, průmysl a živnosti nejsou zde politicky jednotně zastoupeny, aspoň nikoliv tak jednotně jako zemědělství, jak to dnes vidíme, jsou tyto skupiny produktivních stavů při všech opatřeních nebo při jejich většině zkracovány. Tak trvalo také neobyčejně dlouho, než se dostal sem do sněmovny tento tak přirozený zákon, který má poněkud pomoci ochromenému vývoznímu průmyslu.

Vývoz jest přece nejdůležitějším základem existence obyvatelstva tohoto státu. Bohužel, hledíte se nyní stáhnouti na stanovisko, jímž se našemu vývoznímu průmyslu ztrpčuje život nejen vnějšími poměry, nýbrž jímž se mu také má podkopati půda názory, které převládly v zemi samé. Jak známo, uplatňují se názory, které směřují k tomu, aby celý vývoj byl vržen nazpět v tom smyslu, abychom se opět přeměnili v zemi drobného nebo středního rolnictva s primitivními předpoklady. Již napřed se stavíte na resignované stanovisko, že velká část vývozního průmyslu jest navždy odsouzena k smrti a že by tedy bylo lépe, pro vždy se vzdáti jakéhokoliv probouzení průmyslu k novému životu a stáhnouti se na základ, který jest, bohužel, v rozporu s přirozenými zeměpisnými poměry.

Kde se tedy vyvinul průmysl v Československu? Především v pohraničních územích Čech, pak na Moravě a ve Slezsku, a nepřihlížíme-li k typickým zemědělským průmyslům jako k průmyslu cukernímu, pivovarnickému a lihovarnickému, vznikl průmysl právě v oněch krajích, kde půda rodila plodiny neobyčejně skrovně. Jest úžasné, na jaké půdě se vyvinul průmysl, který ještě před válkou a ještě i přímo po válce zaujímal ve světě dominující postavení jako průmysl jablonecký. Kdo zná krajiny v Pojizeří a nejbližší okolí Krkonoš, ví, jak macešsky obdařila příroda tuto půdu. A totéž se týká sklářského průmyslu, který v krajinách kolem Boru u České Lípy a Kamenického Šenova dosáhl takového rozkvětu, že výrobky těchto krajů jsou dnes ve světě nedostižné. Po této stránce bylo by možno velmi mnoho vyprávěti také o průmyslu porculánovém, o některých oblastech průmyslu textilního a o jiných slavných výrobcích průmyslové píle obyvatelstva, které bydlí v tomto státě. Což to nesvědčí o zcela zvláštní zručnosti, jakož i o neobyčejné píli tamějšího usedlého obyvatelstva, které si dovedlo na tomto území vydobýti takovouto posici? A nebylo jistě známkou politické moudrosti, že přímo po válce nebylo vynaloženo vše, aby se zajistila těmto průmyslovým krajinám jejich odbytiště, a to by se bylo tenkráte mohlo státi jen tím, že by se bylo včas pamatovalo na obchodní smlouvy, jen tím, že by se bylo náležitě dbalo desítiletého, ba staletého vývoje a této posice průmyslu. Jak víte, dělo se jinak. Hráli jste si na velikého pána, na velikého dárce a dobrodince, na kterého dosavadní odbytiště byla by musila býti za všech okolností odkázána a po přechodné konjunktuře ukázala se situace, která vedla ke smutným výsledkům, které dnes vidíme před sebou a které, abychom již užili obrazu, který se stal přímo domácím, se zoufale podobají troskám, hřbitovu, zvláště pokud jde o náš průmysl v německém území Čech. A těchto vysoce vyvinutých krajů, i tohoto vysoce vyvinutého průmyslu chcete se nyní vzdáti ve smyslu úsilí o soběstačnost, asi jako kdybyste opustili nemocného, o kterém se domníváte, že ho lékaři již nemohou zachrániti, a domníváte se, že budete moci přeměniti obyvatelstvo ve stav drobných a středních rolníků. To jest naprosto nemožné. Bylo by to snad možno, kdyby tyto kraje bohaté na průmysl, hustě obydlené, měly nějakou půdu, na které by bylo něco jiného než kamení a na které by rostlo něco jiného než jedličí, ostružiny a maliny, hříbky a na které se v nejlepším případě tu a tam vyskytne zde lepší, tu horší pastvina.

Domnívám se, že kdybyste se úplně vzdali průmyslu, znamenalo by to současně ohromnou škodu pro zemědělství. Zemědělství již dnes cítí, co to znamená, že tyto kraje pro nezaměstnanost, trvající nyní již téměř tři roky, mohou jen velmi málo skutečně kupovati. Má-li toto obyvatelstvo býti zachováno a má-li býti zemědělství zachráněna tato spotřeba, nezbývá nic jiného než semknouti všechny síly, než všechno úsilí soustřediti k tomu, aby se těmto krajům opatřilo opět odbytiště a tamějšímu obyvatelstvu možnost existence. Že tento požadavek má zcela zvláštní význam pro Němce, nepotřebuji teprv zvlášť zdůrazňovati při struktuře a při rozdělení obyvatelstva. Příležitost hájiti toto stanovisko jistě se vyskytne, dojde-li skutečně k mezinárodní měnové a hospodářské konferenci. Aby k ní došlo, musí býti vroucím přáním nás všech, poněvadž tuto krisi lze se stanoviska jedné země snad v tom či onom směru zmírniti a poněvadž z neutěšených poměrů můžeme vybřednouti jen mezinárodní, prozíravou, velkorysou dohodou. Kdyby nyní zástupce Československa na této hospodářské konferenci vystoupil pod dojmem tohoto názoru, který chce zatlačiti zemi nazpět do mezí, které snad odpovídají stavu, jaký byl před 200 lety, byla by to od Československa zajisté naprosto nesprávná a pochybená politika.

Ve vývozním průmyslu zameškali jsme však mnoho nejen tím, že jsme od prvopočátku nešli správnými cestami, nýbrž byla zameškána i leckterá příležitost, která by byla zasloužila zcela zvláštního povšimnutí. Na příklad jde o poměr k Rusku. S Ruskem bylo by bývalo mohlo Československo zajisté mnoho obchodovati. Ale stále se hlásalo, že sovětské Rusko jest po válce vyřazeno ze světového obchodu, což však vůbec nebylo pravda. Sovětské Rusko, jak ukazují statistiky, nakoupilo po válce neobyčejně veliké množství zboží nejrůznějšího druhu. Jenže to byly jiné státy, které sebraly tuto smetanu, Američané, Švédové, říšští Němci, ale i Angličani dovedli podle svých sil využíti této situace a dokonce fašistická Italie, což zaslouží zmínky, byla prvním státem, který ujednal s komunistickým sovětským Ruskem úmluvu, uznávaje do jisté míry státoprávní poměry. Ale zde u nás jste se domnívali, že musíte sovětskému Rusku ukazovati vždy chladnou tvář, hlavně z důvodů politických, a naše hospodářství zaplatilo to neobyčejně draze. Národní banka se postavila na stanovisko, že ruské směnky nemůže eskontovati ze dvou důvodů: předně, že ruský stát, který jest jediným representantem ruského hospodářství, nebyl Československem uznán na mezinárodním podkladě ("de jure") a po druhé, že ruské směnky jsou na příliš dlouhou dobu, než aby je Národní banka mohla eskontovati podle stanov. Dobře, také toto stanovisko bylo možné, ale když jsme viděli vývoj v Rusku a jeho ohromnou potřebu a představili jsme si, co by mohl znamenati vývoz do sovětského Ruska zvláště pro náš těžký a strojnický průmysl, zvláště však pro železářský a ocelářský průmysl, byli byste měli ukázati tolik bystrosti, abyste vsunuli mezi Národní banku a naše soukromé banky nebo mezi Národní banku a průmysl nějakou instituci, která by byla umožnila nejširší měrou poskytování úvěru sovětskému Rusku. To bylo zameškáno. Dokud soukromý průmysl, zvláště vítkovické železárny a ostatní továrny na Moravě měly tolik soukromého kapitálu, aby poskytly Rusku dlouhodobý úvěr, byly tyto průmyslové podniky stále ještě přijatelně zaměstnány. Když však ponenáhlu finanční podpora vlastním kapitálem vysýchala, klesalo také zaměstnání v tomto oboru; a jaký následek má tato nezaměstnanost pro stát? Dvojí: na jedné straně musí stát vynakládati veliké částky na péči o nezaměstnané, na druhé straně unikají mu daně, kterých, jak ukázala rozpočtová rozprava, bylo by dnes potřebí pro tak rozmanité účely. Stát jest tedy po této stránce dvakráte bit: pro neobratnost a pro nedostatek. To se ukazuje vždy: na jedné straně úbytek daní a na druhé straně velké požadavky kladené na stát v oboru podpor v nezaměstnanosti.