Pokud jde o zákon sám, pohybuje se ve velmi skrovných hranicích. Státní záruka 600 milionů Kč není veliká a mohu jen opakovati, co jsem již řekl, že třeba velmi litovati, že tento úvěr přichází teprve nyní. Pokud jde o prvou část, o pojištění vývozních úvěrů ve vlastním slova smyslu, která se netýká zaručení úvěrů zahraničním veřejným korporacím, nýbrž soukromníkům, vlastně se zde o ni nejedná. Bylo by třeba, aby i v tomto oboru zavládla jakási velkorysost. Ovšem jest to velmi choulostivá otázka. Neboť právě tehdy, když jde o státní nebo veřejné peníze, mají lidé sklon k jakési rozhazovačnosti a velkorysosti, která nejde na účet jejich kapsy, a jsou tím více odvážní. Na druhé straně musíme však říci, bude-li zřízeno takovéto pojištění úvěru a smlouvá-li se o každých 2000 Kč, 3000 Kč nebo 5000 Kč, až se obchod ztratí, minulo se takovéto pojištění úvěru svým účelem. V tomto oboru chybějí nám také zkušenosti, ale tolik musíme již říci, že bez jisté velkorysosti a bez správného obchodnického posuzování tohoto pojišťovacího odvětví musila by se tato nejlepší instituce minouti svým účelem.

Pokud jde o pojištění prostřednictvím státní záruky, přednesl bych zvláštní přání. Vývojem v jednotlivých státech, neschopností platiti, která vznikla v mnoha státech - nosím dříví do lesa, mluvím-li o tom - úvěry zamrzly. Dodavatel musí počítati s risikem, které vyplývá z poměru zadlužení dotčeného státu. Byla vybudována nejrůznější zřízení. Tak na příklad závazky se platí na společný účet v domácí měně a tak zvaný převod řídí se pak podle zvláštních úmluv. Pro průmyslníka, který vyváží do ciziny, pozbývá ovšem pohledávka neobyčejně na ceně, nemůže-li ji dostati domů, a to nikoliv snad proto, že by snad jeho zákazník a dlužník byl nezpůsobilý platiti, nýbrž proto, poněvadž všeobecné platební poměry oné země nedovolují mu zaplatiti dluh. Z tohoto důvodu bylo by neobyčejně žádoucí, aby došlo ke zvláštnímu pojištění valuty v rámci záručního pojištění. Průmyslníci a obchodníci již několikráte vyslovili toto přání a prohlašuji-li, že se požadavek pojištění valuty omezuje asi na 10 mil. korun, uznáte, že zde průmysl a obchod nevznáší nikterak nadměrný požadavek. S tohoto místa bych tedy vyslovil přání, aby se v rámci záručního pojištění pamatovalo také na pojištění valutové a aby bylo také vyhověno tomuto zajisté oprávněnému požadavku průmyslu, obchodnictva a živností v rámci tohoto záručního pojištění, tedy přání, aby bylo zavedeno pojištění valutové. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.)

Dnešní své vývody končím přáním, aby náš těžce ohrožený vývozní průmysl získal oné podpory státu, která odpovídá správnému porozumění pro nutnost tohoto důležitého výrobního odvětví a aby zvláště tam, kde jde o poskytnutí nutných úvěrů a platidel, byly vybudovány instituce, které by pomohly průmyslu, obchodu a živnostem přenésti se přes těžkou dobu, o které chceme jen doufati, že bude co nejdříve vystřídána příznivějším a radostnějším vývojem. (Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Richter. Uděluji mu slovo.

Posl. Richter: Slavná sněmovno! Dvouparagrafový zákon, kterým se pro příští léta stanoví úhrn státních záruk za exportní úvěry, jest zajímavý, jak ostatně kol. dr Bacher poznamenal, svou genesí, svým zrodem. Živnostensko-obchodní i zahraniční výbor projednal osnovu zákona, jak vidno z rozdané zprávy, již v červnu loňského roku, rozpočtový výbor ovšem dostal se k projednání až koncem ledna a sněmovna až v měsíci únoru 1933. Přes půl roku jsme byli bez zákonného zmocnění ke garantování exportu, provedeného na úvěr. Nesvědčí to o všestranném pochopení pro celkové zájmy našeho národního hospodářství. Nepovažuji totiž zákon o exportních úvěrech za jednostrannou výpomoc pro průmysl, nýbrž za opatření, ke kterému jsme byli nuceni v zájmu celého našeho hospodářství. Byli jsme k tomu donuceni tím, že státy, které konkurují s námi na světových trzích, podobná opatření už měly a tím zabezpečovaly svému exportu výhody, kterých náš průmysl do r. 1931 vůbec neměl. Zákon o exportních úvěrech sledoval cíl, aby náš průmysl byl postaven s ostatními konkurenty na stejnou základnu. Nemůžeme tedy schvalovati postup, který z věci všeobecné prospěšnosti a potřeby činí objekt kompensací pro zájem podstatně užší a zdržuje ústavní projednávání zákona, spočívajícího na širší základně.

Ujal jsem se však slova z jiného důvodu, než abych rozebíral předloženou osnovu. Její přednosti i nedostatky už vytkli páni zpravodajové. Chci při této příležitosti reagovati na názory, projevené v rozpočtovém výboru panem ministrem zemědělství dr Hodžou o významu průmyslového vývozu. V odborném tisku - a poukazuji tu na "Hospodářskou politiku" ze dne 28. ledna 1933 - projev pana ministra vzbudil překvapení a byl také komentován. "Hospodářská politika" napsala: "Jasné je sdělení pana ministra, že se máme pokládati nikoliv za stát s určitou převahou průmyslu, který má velké zájmy exportní, nýbrž spíše za stát, který má směřovati k omezení vývozu, k posílení domácího trhu, tedy tendencím autarktním."

Považuji za jednu z nejdůležitějsích otázek pro naši hospodářskou politiku a naše národní hospodářství vyřešiti slušně poměr mezi výrobou průmyslovou a exportem na jedné straně a výrobou zemědělskou na straně druhé, ujasniti si jejich vzájemný význam a důležitost. Naše hospodářská politika vnitřní i vnější trpí právě neujasněností řečeného problému.

Dovoluji si tvrditi, že bez dostatečného exportu nemůžeme vůbec počítati na návrat bývalého blahobytu, a jdu ještě dále a tvrdím, že nemůžeme ani počítati na další zdravý rozvoj našeho národa jak po stránce populační, tak po stránce hospodářské. (Tak jest!)

Nepopírám, že by zvýšením cen zemědělských produktů zlepšila se situace našeho zemědělce a že by se to odrazilo také na našem průmyslu, ale tím by problém krise nebyl ještě zdaleka vyřešen. Nutno uvážiti, že ani v době, kdy bylo možno mluviti o jakés takés konjunktuře v našem zemědělství, nestačilo toto zkonsumovati vše, co byl schopen vyrobiti náš plně zaměstnaný průmysl, a že do doby prosperity našeho zemědělství spadá také rozkvět našeho vývozu. Prostě jsme potřebovali exportu, abychom uživili své obyvatelstvo, a náš export nebyl nikdy jen příležitostným výdělkem, na který jsme nemusili reflektovati, nýbrž integrální součástí naší hospodářské i národní prosperity. (Výborně!)

Srovnáme-li také data a číslice našeho vývozu a nezaměstnanosti, vidíme, že jsou v poměru nepřímém, že s poklesem zahraničního obchodu - tedy v obráceném poměru stoupá i nezaměstnanost. I v dobách lepších poměrů v našem zemědělství byli bychom museli počítat s nezaměstnaností velice tíživou, kdyby z jakýchkoli důvodů byl býval zaražen náš export.

Na podporu svého stanoviska dovoluji si upozorniti na některé skutečnosti, resp. závěry, které vyplývají z dat sčítání našeho obyvatelstva, provedeného 1. prosince 1930. Poukazuji na článek dr Boháče, uveřejněný ve "Statistickém obzoru", kde zjišťuje poměrný pokles obyvatelstva, příslušejícího zemědělství, naproti tomu vzestup populace průmyslové. Dr Boháč zjišťuje, že 1. prosince 1930 příslušelo v Čechách k zemědělství už jen 23% všeho obyvatelstva, zatím co procento populace průmyslové dosáhlo 42%. Zjišťuje také zejména velmi rychlý vzrůst osob zaměstnaných v obchodu a peněžnictví. Je to, jak se běžně říká, útěk od zemědělství.

Sám jsem měl osobně příležitost dříve s této tribuny poukázati na populační data v Čechách a v ostatních částech naší republiky. Možno-li zhruba považovati za ryzí venkov obce do 2000 obyvatel, pak pro Čechy platí, že ve vzrůstu těchto obcí za minulé desetiletí nastala naprostá stagnace, že náš venkov populačně nevzrůstá. Dělá-li celkový průměr populačního přírůstku pro Čechy 6.54%, potom je tento průměr 65krát větší než vzrůst venkova, jak mnou byl právě určen. Obyvatelstvo obcí do 2000 obyvatel nevzrostlo v Čechách výše než o 11 setin procenta. Tento nepoměr se směrem na východ sice zmenšuje, na Moravě je to už poměr 1:3, ale přece jenom vzrůst venkova v celé republice stojí pod průměrem vzrůstu celkového, t. j. 3.12% ku 8.18%. Při tom upozorňuji, že opačným směrem působila pozemková reforma a že jde o desetiletí 1920 až 1930, tedy o roky, v nichž jsme ještě nepocítili těžké účinky nynější světové krise.

Jsou to sice jenom data pro Čechy, ale země česká je jako nejvyvinutější z naší republiky ve všech směrech jako země, která má polovinu všeho obyvatelstva státu, ukazovatelem dalšího vývoje pro všechny ostatní části naší republiky.

Nesporně hrají tu určitou úlohu vlivy, kterým se říká útěk z venkova. Hrají tu úlohu sociální poměry zemědělského dělnictva a konec konců i zmenšená činnost řemesel. Mám však za to, že základní příčina je jinde, že tato stagnace populačního vzrůstu na českém venkově je logický důsledek vyspělosti našeho zemědělství. (Tak jest!) Za nynějších poměrů mezinárodní konkurence na jedné straně a vysokých výrobních nákladů a potom životních požadavků našeho zemědělce, - jež chceme udržeti i zlepšit - na druhé straně, naše výroba zemědělská už neskýtá tolik čistých výnosů, aby se jimi mohl uživiti vzrůstající počet obyvatelstva.

Stagnace ta je přirozeným důsledkem zákona o ubývajícím výnosu půdy. (Hlasy: A racionalisace!) V Čechách jsme dostoupili v zemědělství bodu nasycení a v ostatních zemích se tomuto bodu blížíme. Důsledek jest jasný: nastává přesun struktury našeho hospodářství národního směrem k výrobě průmyslové.

Podívejme se ostatně, vážení pánové a dámy, na tuto věc i s jiné stránky, řekl bych čistě hospodářské a obchodní. Mám za to, že výrobků zemědělských, s nimiž bychom mohli na světovém trhu konkurovati cenově, je celkem nepatrný počet. Je to snad chmel a náš vysoce kvalitní ječmen resp. slad. Nemyslím při tom na konkurenční překážky, které vyplývají z obchodně-politických opatření cizích států a které ovšem srážejí také ceny. Zemědělský náš export, ať už bychom vyváželi obilí, ať už by to bylo maso, mléčné výrobky nebo cukr, je ztrátový, poněvadž cizina, která s námi konkuruje, dovede vyrobiti a prodávati levněji. (Posl. Mikuláš: I když prodává také ztrátově!) Prodává-li ztrátově, prodává s menšími ztrátami než naše zemědělství. Ztráty buď nese sám zemědělec anebo se mu hradí tyto ztráty jinými činiteli, t. j. státem, jak je tomu na př. u dovozních listů, nebo konsumentem, jak je tomu na př. u cukru, kde ovšem je zúčastněn také průmysl, dělníci.

Nemůžeme-li však svými výrobky zemědělskými konkurovati na světových trzích předpokládám ovšem konkurenci takovou, která znamená aspoň úhradu výrobních nákladů (Souhlas.) - potom zbývá rozhodně pro naše zemědělství rentabilní jenom vnitřní trh a musí býti v zájmu našeho zemědělce tento trh učiniti co nejsilnějším, co nejvyšší spotřeby schopným. (Výborně!) Z povahy zemědělství a průmyslu vychází - je to konec konců jasná poučka - že v průmyslu se ziskem lze vyráběti do nekonečna, ale v zemědělství pouze s určitým omezením, jehož meze jsem právě vytkl.

Chceme-li, vážení pánové, udržeti svůj rozvoj populační, hospodářský a svou posici politickou a srovnáme-li význam obou základních složek našeho hospodářského života, zemědělství a průmyslu, potom nezbývá nám než konstatovati, že za těchto postulátů možno vyřešiti krisi našeho zemědělství na základě rozvoje průmyslového, to je zesílením kupní síly těch, kdo kupují zemědělské výrobky, daleko spíše než krisí průmyslu na podkladě zemědělství. A mám za to, že to by měla býti direktiva pro naši hospodářskou politiku a že tato direktiva není žádným pouze jednostranným zájmem průmyslu a obchodu, průmyslového a městského obyvatelstva, nýbrž že by to mělo byt i zájmem našeho zemědělství.

Tím ovšem neodmítám naprosto ochrany našeho zemědělství a neodmítám žádných opatření, která v souladu s tím, co jsem vytkl, zvyšují prosperitu a udržují blahobyt našeho rolníka. Je zejména nutno sblížiti ceny spotřebních a výrobních prostředků, které zemědělec kupuje, a ceny, za které své výrobky prodává. Je nutno stlačiti na minimum jeho břemeno dluhové, vzrostlé poklesem cen zemědělských produktů a deflačním řešením finančních nesnází státu.

Jest nesporné, že zemědělec potřebuje levného úvěru, levných hnojiv, levných hospodářských strojů a že je nutno sblížiti zemědělského producenta s konsumentem vyloučením parasitních mezičlánků. Jest také nutno zvýšiti produktivitu našich pozemků scelováním, meliorováním a vůbec upraviti výrobu zemědělskou rozumným regionalisováním.

V dnešní době těžkostí hospodářských proniklo už obecně poznám, že z nynější těžké situace se dostaneme jenom společným záměrným úsilím všech hospodářských a politických složek našeho státu. Je nutno, aby došlo k vzájemné dohodě mezi zemědělstvím a ostatními produkčními vrstvami obyvatelstva k obecnému prospěchu všech. Mám za to, že musíme dělati politiku exportního státu, že musíme však zemědělství zaručiti a dáti podporu na jiné straně. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Štětkovi.

Posl. Štětka: Paní a pánové! Předložený návrh zákona určuje pro další leta výši státních záruk za dodávky do zahraničí částkou asi 600 mil. Kč. Při tom ovšem nečiní rozdílu mezi zeměmi, do kterých bude dodáváno. Vládní orgány budou míti možnost libovolně rozhodovati o tom, jaké státní záruky budou poskytovány té které zemi. Základní rozdíl je však právě v tom, bude-li zboží dodáváno do kapitalistického státu nebo do SSSR. Poskytují-li se záruky za dodávky do kapitalistických států, není nikdy jisté, jestli zahraniční dlužníci budou také platiti. Ba naopak, u takových států jako je Rumunsko, Jugoslavie, Polsko a pod. musí se vždy předpokládati, že vzhledem ke svému stále upadajícímu hospodářství platiti nebudou. Kdo však v takových případech ponese útraty? Československým kapitalistům by stát na základě svých záruk jejich pohledávky z největší části zaplatil sám. Ale z čí peněz? Z peněz drobných poplatníků, neboť je přece dokázáno, že přes 9/10 státních příjmů plyne právě z kapes pracujících, sociálně slabých vrstev. Podobné risiko hrozí také při dodávkách do Rakouska, Německa, Italie, nehledě ani k takovým státům, jako je Maďarsko, Bulharsko, Řecko atd. Co chvíli mohou tam zamrznouti úvěry za dodávky zboží z Československé republiky a drobný lid má pak pomoci sanovati československé kapitalisty za tyto ztráty?

Francie, Anglie i ostatní t. zv. bohaté kapitalistické státy. Anglická inflace ukázala, jak se tyto státy dovedou zbaviti značné části svých dluhů. Také tehdy byly Škodovka, Vítkovice a jiné podniky sanovány na účet drobných poplatníků za ztráty utrpěné poklesem libry, zejména z dodávek válečného materiálu do balkánských zemí. Nejde ovšem jen o inflaci. Není však možné, že by Spojené státy severoamerické, Francie a jiné státy mohly v dohledné době sáhnouti k řadě opatření, kterými se zbaví svých dluhů nebo aspoň části jich.

Světové hospodářství kapitalistických států je dnes tak proplétáno, že jeden stát může co chvíli strhnouti do propasti stát druhý. Ale útraty by opět musil nésti pracující lid. Namítne se snad, že risiko je při každém obchodě. Prosím, je-li tomu tak, nechť si tedy čsl. kapitalisté za případné ztráty ručí mezi sebou. Vždyť stejně odůvodňují vykořisťování proletariátu svým t. zv. risikem. Nechť tedy Živnobanka převezme klidně záruku za případné ztráty, které by mohly za dodávky do zahraničí utrpěti podniky jí blízké, nechť tak učiní klidně i jiné banky. (Hlasy: Vždyť to dělají!) Je to v jejich zájmu. Jak přijde proletariát, malorolnictvo a maloživnostnictvo k tomu, aby svými těžce zaplacenými daněmi ručilo za obchody kapitalistů? Ručí snad stát dělníku nebo drobnému úředníku za jeho plat? Ručí snad drobnému rolníkovi nebo živnostníkovi za jeho pohledávky a za jeho příjmy vůbec? Víme, že dělníci jsou zejména soc. demokratickými a nár. socialistickými vůdci zpracováváni v tom směru, že prý státními zárukami za vývoz jejich "chlebodárců" je zaručena také jejich pracovní možnost; jako kdyby zájem proletariátu byl totožný se zájmem podnikatelů. Nevyházejí snad titíž podnikatelé, kteří dříve poslali závodní výbory žádati o odepsání daní, beze všeho pak dělníky, když se jim odpis podařil? Ohlížejí se vůbec někdy kapitalisté na potřeby dělníků? Nechtějí snad právě v současné době ony banky, které byly sanovány miliardovými obnosy ze státní pokladny, to jest penězi vydřenými uvalením nových a nových daní na sociálně slabé vrstvy, v nejbližší době vyhodit na dlažbu sta nižších svých zaměstnanců, aby nemusily sáhnouti na přiměřené snížení vysokých platů svých ředitelů a podobného panstva? Neříkalo se také při sanaci bank, že prý je to v zájmu masy zaměstnanců? Stejně tyto podniky, které se nyní ucházejí o státní záruky za svůj vývoz, beze všech skrupulí propustily by tisíce a tisíce dělníků, jakmile by jim nekynuly velké zisky jako dříve? Trvalé zájmy celé dělnické třídy jsou vyšší než přechodný jistý zájem některé vrstvy, který konec konců vede také ke zbídačení této vrstvy. A tento trvalý zájem celého proletariátu káže: Podnikatelé jsou v kapitalistickém řádě, za který jsou plně odpovědni oni a jen oni, povinni opatřit dělníkům práci. Nejsou-li k tomu schopni, ať jdou ke všem čertům. Vítězný proletariát, zničivší prokletý buržoasní systém a zmocnivší se rozhodujících výrobních prostředků, bude schopen opatřiti práci všem.

Nikdy však žádný tří dně uvědomělý dělník nedá souhlasu, aby byly zájmy kapitalistů hájeny na úkor lidu, stejně jako je proti přímé sanaci bank a velkopodniků, proti clům zdražujícím živobytí, i když tato prý "chrání zdejší výrobu proti zahraniční konkurenci", proti všem způsobům promíjení daní kapitalistům při vývozu a proti všem vývozním premiím, stejně zásadně bude také proti sanacím podnikatelů ve formě státních záruk za vyvezené zboží.

Důležitá je také ta okolnost, který vývoz má býti státem zaručen. Především to budou takové dodávky, za kterými stojí cizí kapitalisté a cizí kapitalistické státy. To jsou však hlavně dodávky válečného materiálu, dodávky do Rumunska, Jugoslavie atd., dodávky zbraní, kterými jsou již nyní zabíjeni čínští dělníci a drobní rolníci, kterými mohou brzy býti zabíjeni naši proletářští bratří v jiných státech a především v sovětském Rusku, proti němuž jsou tyto zbraně hlavně namířeny.

Může snad proletář souhlasiti s takovými zárukami za takové dodávky? Nikdy! Ze všech uvedených zásadních důvodů, nehledě k nejrůznějším švindlům, které mohou se státními zárukami býti prováděny tak, jako jsou prováděny švindle při dovozních listech a jiných sanacích kapitalistů, jsme nuceni také s tohoto místa prohlásiti, že nemůžeme nikdy dáti souhlasu k tomuto zákonu, který směřuje k sanování kapitalistických ob chodů s druhými kapitalisty, a obzvláště k sanaci takových krvavých obchodů, jako jsou dodávky válečného materiálu rukou druhých kapitalistů.

Při této příležitosti bych chtěl upozorniti na neslýchaný způsob, kterým jsou československými úřady a zejména censurou p. ministra spravedlnosti dr Meissnera chráněny právě ony státy, ve kterých zuří fašistická diktatura, která nejvíce připravuje imperialistickou válku.

Dnešní "Právo lidu" bylo konfiskováno - ne "Rudé právo" - pro tuto větu: "protože jugoslávské úřady jsou proti jejich vydání, totiž proti vydání Kobzinka a Geidla. Jugoslávské úřady jsou orgány fašistické diktatury a proto nemají přes všechno naše spojenectví s Jugoslavií naspěch s vydáním fašistů."

Prosím, za takový nevinný, krotký citát je zabaven ústřední orgán soc. demokratické strany censorem p. ministra spravedlnosti, příslušníka téže sociálně-demokratické strany, protože konstatoval fakt, že v Jugoslavii je fašistická diktatura, která staví své fašistické záměry nade vše.

Něco zcela jiného než záruky za dodávky do kapitalistických států jsou záruky za vývoz do Sovětského svazu, do státu dělníků a rolníků. Tu má i proletariát kapitalistických zemí životní zájem, aby dodáním nutných pomůcek byla urychlena výstavba socialismu. Výstavba tohoto nádherného díla je u porovnání s hnijícím hospodářstvím v kapitalistických státech charakterisována již těmito několika skutečnostmi:

První pětiletý plán, který před 4 lety vyvolal pouze úšklebný úsměv měšťáckých politiků a národohospodářů, který byl buržoasií celého světa označován za fantasii a utopii, byl splněn za 4 roky na 93.7%. Kdežto ve všech kapitalistických státech klesla výroba daleko pod předválečnou úroveň, v Sovětském svazu je ztrojnásobena ve srovnání s rokem 1913. Kdežto v celém světě uhasínají vysoké pece - v Československé republice z 21 pecí hoří pouze ještě tři - bylo v SSSR v průběhu pětiletky postaveno a předáno výrobě 17 nových vysokých pecí, obnoveno 23 starých a v letošním roce bude předáno do výroby ještě 15 nových. Výroba strojů byla r. 1932 4 1/2krát větší, výroba zemědělských strojů 3 1/2krát větší než r. 1928. Kdežto spotřeba strojených hnojiv poklesla v Československé republice z 2,290.000 q r. 1928 na 1,287.000 q r. 1932 (u superfosfátů), bylo v SSSR za tutéž dobu postaveno 58 velkých chemických továren, vyrábějících strojená hnojiva pro zemědělství. V Československé republice je většina drobných hospodářství a prý i 40% zbytkových statků předlužena, naproti tomu je v SSSR 60% drobných hospodářství zkolektivisováno, existuje nyní 200 tisíc kolchozů, 5000 sovchozů a 2446 strojových a traktorových stanic. Kdežto v Československé republice se buduje se všemi průvodními korupcemi a šlendriánstvím Dyjostroj, při němž byl za pomoci různých zlodějen značně překročen rozpočet, byla v SSSR vybudována největší elektrárna Evropy Dněprostroj, stoupl počet obvodových elektráren z 18 r. 1928 na 44 r. 1932 a výroba elektrické energie z 5 na 13.5 miliard kilowattů. Kdežto v Československé republice je přes 1 milion nezaměstnaných, byla nezaměstnanost v SSSR úplně likvidována a počet zaměstnaných dělníků a veř. zaměstnanců se proti r. 1928 skoro zdvojnásobil, dosáhnuv počtu 21 milionů. Kdežto u nás jsou mzdy všeobecně snižovány a můžeme s plnou jistotou tvrditi, že proti r. 1929 poklesly asi o 40%, byly mzdy v Sovětském svazu v průběhu prvé pětiletky zvýšeny o 67%. Kdežto zde se stále mluví o bankrotu sociálního pojištění a volá se po pronikavém jeho zhoršení, byly v Sovětském svazu státní náklady na sociální pojištění za první pětiletky zvýšeny o 292%.

Takto prošel Sovětský svaz za 4 leta cestu, která v kapitalistických státech trvala 30 až 50 let, a stojí dnes, pokud se týče průmyslové výroby, na prvním místě mezi starými vyspělými kapitalistickými státy Evropy a klade si za úkol do průběhu druhé pětiletky předhoniti technicky nejvyspělejší zemi světa, Spojené státy severoamerické, docíliti dalšího ještě nikde a nikdy nevídaného rozkvětu těžkého i lehkého průmyslu, vybudovati takové zázraky techniky, jako stavbu přehrad a elektráren na Volze a Angaře, které budou mnohokráte převyšovat největší stavby světa, klade si za úkol ztrojnásobiti spotřebu na hlavu obyvatelstva a co je nejdůležitější, zničiti kořeny všech třídních rozdílů, zničiti všechny podmínky, jež vedou k vykořisťování člověka člověkem. Ve druhé pětiletce bude v Sovětském svazu vybudována beztřídní společnost, sen milionů utlačovaných, sen, za nějž nesli nejlepší představitelé lidstva největší oběti. Za takový ideál je ovsem možno a nutno obětovati vše, takový cíl je ovšem nutno podporovati všemi prostředky.

Ale i kdybychom chtěli mluviti po obchodnicku, je třeba konstatovati toto: Sovětský svaz plní se 100% přesností své obchodní závazky vůči zahraničním dodavatelům. To musil onehdy přiznati i takový buržoasní časopis, jako je "Hospodářská politika", která si libovala, že v tomto roce zaplatí Sovětský svaz zdejším dodavatelům přes 700 mil. Kč, kdežto spousta pohledávek v kapitalistických státech prostě zamrzla. To musí přiznat i seriosní listy ostatních zemí.

Jak vypadá zahraniční obchod Sovětského svazu? Vývoz z Československé republiky do Sovětského svazu činil r. 1928 279 mil. Kč, čili 1.3% celého vývozu. R. 1929 258 mil. Kč, čili 1.3% celého vývozu. R. 1930 328 mil. Kč, čili 1.9% celého vývozu. R. 1931 489 mil. Kč, čili 3.7% celého vývozu. Naproti tomu činil vývoz do spřátelené Francie r. 1931 pouze 3 1/2% celého vývozu Československé republiky a vývoz do spojeneckého Rumunska 2.6%. Vývoz do Sovětského svazu mohl by ovšem ještě značně vzrůsti kdyby se československá vláda nestavěla tak otevřeně nepřátelsky proti státu proletářské diktatury a kdyby zejména ihned uznala Sovětský svaz de jure a uzavřela s ním řádnou obchodní smlouvu. Dovoz ze Sovětského svazu do Československé republiky činil v r. 1928 1% všeho dovozu, v r. 1929 1.3%, v r. 1930 1.9% a v r. 1931 2.4% všeho dovozu.

Zahraniční obchod Československa se Sovětským svazem jest tedy velmi aktivní pro Československo, totiž v r. 1931 o 221 mil. Kč. Naproti tomu je zahraniční obchod se spřáteleným Rumunskem v témže roce o 226 mil. Kč pasivní. Že právě SSSR přesně platí, vyplývá z jeho velkolepých hospodářských úspěchů, které jsou zase přirozeným důsledkem skutečnosti, že tam vládne třída dělnická, kdežto v ostatních krachujících státech četnická, vykořisťující a hnijící třída kapitalistů.

Navrhujeme proto plným právem, aby nebyly povoleny státní záruky za vývoz zboží do států buržoasních, nýbrž aby celý obnos 600 mil. Kč určený v tomto zákoně byl věnován na záruky za vývoz do Sovětského svazu. Navrhujeme také, aby ihned byl Sovětský svaz uznán de jure a uzavřena s ním řádná obchodní smlouva.

Přijetím těchto našich návrhů bylo by zde dáno na jevo, že se aspoň v tomto směru respektuje mínění a vůle všeho dělnictva a všeho pracujícího lidu. Zamítnutím těchto našich návrhů však dokážete, že vám jde jediné o zájmy kapitalistů, kteří prozatím sice do Sovětského svazu z obchodních důvodů dodávají, ale při tom si vyhrazují tyto obchodní styky ihned přerušiti, jakmile by si troufali přepadnouti dělnický stát všemi a to i válečnými prostředky.

Jestliže soc. demokratičtí a nár. socialističtí vůdcové tentokráte zamítnou naše oprávněné návrhy, nemají nižádného práva vystoupiti před dělnictvo a mluviti snad o tom, že jsme nehlasovali pro návrh zákona o státních zárukách za zahraniční obchod. Každý třídně uvědomělý proletář dá nám za pravdu, jestliže říkáme: Ani haléře na státní sanaci dodávek podnikatelů do kapitalistických států, nechť si kapitalisté ručí mezi sebou. Vše pro zdar výstavby socialismu v Sovětském svazu, vše pro vítězství socialistického řádu na celém světě. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Uděluji slovo p. posl. Jiráčkovi.

Posl. Jiráček: Slavná sněmovno! Projednáváme dnes návrh zákona tisk 2148, kterým se znovu prodlužuje záruka státu těžkým průmyslovým podnikům v částce 600 milionů Kč. Již v živnostenském výboru při předložení tohoto návrhu stavěli jsme se proti této sanaci, proti tomuto úvěru z důvodů věcných a žádali jsme, abychom také my dostali něco na živnostenský úvěr, když se dává těžkému průmyslu. Bohužel, na živnostenský úvěr v této zlé době nebylo nic poskytnuto, za to však s urychlením projednává se zákon na úvěr průmyslový.

Neměli bychom nic proti tomu, slavná sněmovno, aby i tento zákon byl odhlasován jako že odhlasován bude, kdybychom se nemusili obávat, že snad těžký průmysl a kapitalisté využijí tohoto dobrodiní zákona a budou tak podporováni jen oni sami, aniž by stát a naše podnikání v tomto státě z toho něco mělo.

Jedna věc jest však velmi zajímavá. V době, kdy státní pokladna zeje prázdnotou, kdy vláda a vládní majorita a pan ministr financí přicházejí denně před tento slavný zákonodárný sbor s požadavky nových daní na nutné udržení státní administrativy, v době, kdy se snižovaly platy státních úředníků, aby byl vyrovnán státní rozpočet, přichází vláda a dává darem 600 milionů našim těžkým průmyslníkům. V době, kdy vláda a finanční správa přímo strašlivým způsobem vymáhá každý haléř na malém drobném živnostníku i rolníku, děláme kavalíry a dáváme průmyslu 600 mil. Kč. (Posl. inž. Novák: To je nesmysl, co povídáte!) To je dar, vážený pane kolego, já jsem to již v živnostenském výboru řekl. Každá záruka, kterou povolíme a povolujeme, jest darem ze státní pokladny, poněvadž pánové, kteří dělají vyúčtování mezi sebou a dodavatelem, vždycky provedou vyúčtování tak dobře, že stát na to doplatí. Když už ta státní záruka pro těžký průmysl zde je, proč v této době nemáte tolik odvahy dáti také nějakou podporu pro živnosti a obchod? (Výkřiky posl. inž. Nováka.)