Předseda: dr Staněk.

Místopředsedové: Zierhut, Roudnický, Stivín, Špatný, Taub.

Zapisovatelé: Marek, Pik.

180 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři Černý, dr Dérer, dr Matoušek, dr Meissner, dr Šrámek.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Mikyška.

Předseda dr Staněk zahájil schůzi v 11 hod. 16 min. dopol.

dal předseda: dodatečně na včerejší, jakož i na dnešní schůzi posl. Fedorovi z rodinných důvodů; na dnešní schůzi posl. Geyerovi, Vierecklovi, inž. dr Touškovi, Tayerlemu, inž. Nečasovi, Srbovi pro neodkladné zaměstnání.

nemocí posl. Hruška a Liška, oba též dodatečně na včerejší schůzi, a posl. Bečko.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Chobot.

Klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal do výboru zemědělského posl. Pozdílka za posl. Dubického.

Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické vyslal do výboru rozpočtového posl. Vaňka za posl. Slavíčka; do výboru živn.-obchodního posl. Slavíčka za posl. Vaňka.

počátkem schůze: Odpovědi tisky 2222, 2225, 2233, 2237, 2251, 2262, 2263.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1931 (tisk 1972) spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisk 2230).

Zpravodajem jest p. posl. Remeš.

Budeme pokračovati v rozpravě, konané již ve 270. a 271. schůzi sněmovny.

Přihlášeni jsou ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Kopecký, Kliment, Tyll; na straně "pro" p. posl. Windirsch.

Řečnická lhůta je 60 minut.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", p. posl. Kopeckému.

Posl. Kopecký: Debata o účetní uzávěrce skýtá nám příležitost, abychom zaujali stanovisko k některým politickým otázkám, které jsou v těchto dnech předmětem nejživější ho zájmu. Včerejší den přinesl významnou událost: Ohražení se vlády proti Hitlerově řeči, která se týkala procesu s Volkssportem. Tisk komentuje toto prohlášení a ohlášenou demarši tak, jakoby šlo o antihitlerovskou demonstraci, jak oby šlo o gesto odporu proti fašistickému režimu v Německu. Byl by to omyl. Krok vlády nemá co činiti s odporem proti fašismu, nýbrž má co činiti jen s atmosférou dráždění a imperialistických třenic, kterou Hitler kolem sebe v Evropě vyvolává a šíří, při čemž československé vládě stačila Hitlerova narážka na proces s Volkssportem, aby v ní spatřovala narážku na imperialistické zájmy Československa, a reagovala na ni krokem, který je schopen jen posilovati u nás stejně šovinistické, stejně bojovné nálady, jaké vyvolává v Německu Hitler.

O poměru Československa k hitlerovskému Německu platí totéž, co platí o poměru kapitalistických vlád k Hitlerovi vůbec a to, že, pokud jde o imperialistické zájmy, může sice býti tento poměr nepřátelský a nevraživý a nese v sobě rostoucí nebezpečí imperialistické války, avšak zase naopak, že kapitalistické vlády evropské se plně solidarisují s Hitlerovými snahami, pokud směřují k potlačení nebezpečí proletářské revoluce, pokud ony ve vnitřních poměrech sledují kontrarevoluční a reakční cíle a v tom směru jsou schopny posilovati celou mezinárodní reakci. (Výkřiky posl. Jurana.) Naopak v tomto ohledu hitlerismus slouží kapitalistickým vládám Evropy za vzor. A tak vidíme, že u nás v touž dobu, kdy prohlášení vlády proti Hitlerově řeči se snaží zvláště vládně-socialistický tisk dáti význam demonstrace proti fašismu, nastupuje československá vláda ve znamení výjimečných opatření cestu, která je v mnoha směrech napodobením cesty německého hitlerismu, a k tomu chci přejíti jako k hlavní látce.

Již soudr. Štětka, můj klubovní kolega, ve své řeči v debatě k účetní uzávěrce uvedl, že máme všechny důvody obviniti vládní strany, že opatřeními, které chystají pod názvem "obrany demokracie" a pod názvem "klidu ve státě", připravují reakční puč proti pracující většině obyvatelstva tohoto státu. Po vzoru Hitlerově v Německu a po vzoru Dollfussově v Rakousku připravují se i u nás vládní strany potlačiti v rozsáhlé míře práva pracujícího lidu a zavésti metody přímého fašistického diktátu, násilí a teroru. Chystanými výjimečnými opatřeními má býti především třídní dělnické hnutí zbaveno svých legálních práv a proti komunistické straně má býti použito násilných persekučních represálií, které mají straně, zastupující 3/4 mil. voličů a mající v Národním shromáždění 50 zástupců, vzíti možnost legální činnosti.

My s tohoto místa znovu s největším pobouřením protestujeme proti chystaným výjimečným opatřením a obracíme se i odtud znovu na všechno dělnictvo, na všechen pracující lid Československa, aby si uvědomili, že jsou ohroženy jejich nejzákladnější zájmy a práva a že vývoj poměrů v Československu je hnán vládnoucími politickými stranami k takovému stavu, jaký dnes je v Německu a v Rakousku. My odhalujeme, jakým pokrytectvím je, když zvláště socialistické strany předstírají rozhořčení nad tím, co se děje v Německu a v Rakousku, ale samy chtějí v Československu dělati totéž. Odhalujeme, jakým podvodem je, když se vládní strany tváří, jako by výjimečnými opatřeními chtěly hájiti demokracii, zatím co je pravda, že chystanými opatřeními má býti platnost ústavních zařízení a práv v dalekosáhlé míře odbourána, při čemž socialistické strany ustupují štvanici nejkrajnější měšťácké reakce a otrocky aportují řadu požadavků, za něž se bily a bijí nejhorší zpátečnické živly z politického tábora československé buržoasie. (Výkřiky posl. Jurana.)

Proti ujišťování, že chystaná opatření směřují proti fašismu, stojí tu prohlášení souzeného fašistického vůdce Gajdy, který na svou obranu uvádí, že vláda a vládní strany provádějí chystanými výjimečnými opatřeními program českého fašistického hnutí. Vládní strany jsou tak nejpádněji usvědčeny, že nehájí demokracie, nýbrž naopak, že na jedné linii s fašistickým hnutím a ve shodě s jeho programem nastupují, aby potlačením politických práv a občanských svobod nastolily i v Československu režim fašistického násilí.

Pracující lid Československa se nesporně dožívá jednoho velkého zklamání. Od vlády, která slibovala chléb a práci, od vlády, která slibovala úlevu v utrpení, obrat k lepšímu, dočkává se pracující lid ke vší bídě a hladu, ke všemu sociálnímu utrpení hrozeb fašistickým karabáčem. (Souhlas komunistických poslanců.) A k této politice hrozeb, k této politice represálií sahá vláda pouze proto, aby zakryla krach své hospodářské a finanční politiky, krach svých výpočtů na obrat k lepšímu, krach důvěry ve své plány a programy a zvláště aby zakryla naprostý nezdar půjčky práce. Vláda, která se ukázala neschopnou sehnati peníze na práci, řešiti hospodářské a sociální problémy, tato vláda chce ukázati, že dovede aspoň něco, že dovede persekvovati, potlačovati, terorisovati, pogromově štváti. Na místě starostí o chléb a práci, na místě slibovaného řešení hospodářských a sociálních otázek chtějí se vládnoucí politické strany konjunkturně přiživiti na slávě Hitlerově, na slávě jeho persekučního řádění, na slávě jeho humbugu a na slávě jeho reakčních reforem. A tak stojíme před tím, že parlament má v nejbližších dnech legalisovati serii opatření, jež dohromady představují poloviční fašistický převrat (Výkřiky posl. Jurana.), při čemž tvrdost všech zamýšlených opatření má postihnouti především dělnictvo, jeho práva, jeho hnutí a jeho organisace, aby bylo jasno, že lze dělati totéž, co Hitler a Dollfuss, tutéž reakci, tutéž kontrarevoluci, a že lze tuto reakci, když je toho třeba, dělati pod štítem "demokracie a socialismu".

Vláda především ohlašuje, že bude se vší přísností uplatňovati zákon na ochranu republiky. Co to znamená? Neznamená to nic jiného, než že vláda hrozí dělnictvu a svým odpůrcům kriminálem, donucovací pracovnou, státním soudem a šibenicí. V Československu má býti napodoben hitlerovský teror. Kriminály se mají naplniti tisíci dělníků a socialistických a pokrokových bojovníků. [ ].

S touto persekucí mají býti zároveň spojena další opatření: omezení a suspense tiskové svobody, shromažďovacího práva, koaliční svobody a jiných práv a svobod, jichž omezení a rušení má vésti ke spoutání dělnictva, k potlačení jeho boje a hnutí.

Další opatření chystané vládou spočívá v tom, že funkční období obecních zastupitelstev se má prodloužiti o 2 léta na 6 let. Co to znamená? Nic jiného, než že se oklešťuje nejzákladnější politické právo, právo voliti, dáti výraz smýšlení o správě veřejných věcí. Volební právo má ustoupiti před diktátorskými zájmy vládnoucích politických stran, které, aby se udržely u moci, sahají k absolutismu a prodlužují si diktátem dobu trvání svých funkcí, svých sinekur. (Výkřiky posl. Jurana.) Tážeme se: Má to co činiti s obranou demokracie? Nikoli. Vláda se dává tímto krokem na cestu odstraňování demokracie, na cestu znásilňování vůle a práv pracujícího lidu. Socialistické strany dělají tímto krokem totéž, co nazývají u Dollfussova režimu v Rakousku despocií a fašismem.

Skutečnost, že si chce vláda zároveň usurpovati právo jmenovati starosty obcí, jest jen dalším dokladem, jak proti duchu ústavy se potlačují práva samosprávy (Výkřiky posl. Jurana.), jak volené orgány se podřizují poručnictví a diktátu výkonné moci vlády. Diktatura vlády politických stran se povyšuje nade všechno, nade všechna práva a zavádí se u nás systém, jaký uplatňuje Hitler jmenováním místodržících a komisařů. Při tom je třeba zdůrazniti, že opatření o jmenování starostů bude směřovati nejen k persekuci třídního dělnického hnutí, nýbrž že bude také nástrojem i nacionální persekuce. Obyvatelům slovenských, německých, maďarských, ukrajinských a polských obcí bude česká vláda diktovati, kdo smí starostou býti a kdo ne. A my při této příležitosti prohlašujeme, že se co nejrozhodněji stavíme proti těmto metodám persekuce a že budeme všemi silami podporovati boj obyvatelstva slovenského, německého, maďarského, ukrajinského a polského proti diktátu české vlády a proti nacionálnímu útlaku. (Souhlas komunistických poslanců.)

Manipulace s volebním řádem, které jsou dalším bodem reakčních reforem, ukazují nejjasněji, jak socialistické strany kapitulují před požadavky fašistů a jak splňují jejich program. Změna a zrušení vázaných kandidátních listin je, jak známo, dlouholetým programovým požadavkem českých fašistů. Sociální demokraté a nár. socialisté tento požadavek po léta odmítali jako nedemokratický. Dokazovali, že vázané kandidátní listiny jsou velkou vymožeností demokratického volebního systému. Avšak najednou tyto strany tuto vymoženost nechávají padnouti, přijímají požadavek fašistů a provádějí změnu v systému vázaných kandidátních listin.

Pan Gajda si může plným právem pochváliti, jak mu socialistické strany dávají za pravdu. Kapitulace socialistů před fašismem nemohla býti jasněji dokumentována. Ovšem, každému musí býti jasno, co je smyslem reformy volebního řádu. Smyslem jeho jest, že socialistické strany připravují reformou volebního řádu cestu, aby měšťácké strany a fašistické hnutí mohly v budoucnu dosahovati při volbách hlasové většiny a aby si mohly dáti volbami demokraticky sankcionovati svou diktaturu a své reakční řádění. Jestliže se někdo oddával ilusi, že fašismus nemůže u nás v Československu přijíti k veslu, protože podle dosavadního volebního řádu by nezískal ve volbách hlasové většiny, nechť se této iluse vzdá a uvědomí si, že socialistické strany reformou volebního řádu se starají, aby fašistické hnutí a měšťácké strany v budoucnu hlasovou většinu při volbách mohly získati. (Souhlas komunistických poslanců.)

Tato výstraha platí zvláště pro soc. demokratické a národně socialistické dělníky, kteří jsou udržováni ve víře v demokracii. Nechť si soc. demokratičtí a nár. socialističtí dělníci dají dobrý pozor na manipulace vládních stran s volebním řádem a nechť rozhodnými protesty desauvuují své socialistické vůdce, kteří v této věci naprosto otevřeně kapitulují před požadavky fašismu.

Další opatření chystané vládou má se týkati sněmovního řádu. Československý parlament, který byl pracujícímu lidu vždycky líčen jako svatostánek demokracie a svobody, má také ucítiti zásah reakčních fašistických reformátorů. Aby parlamentní zástupci dělnictva a oposice nemohli využíti parlamentní tribuny, aby se komunističtí poslanci nemohli ujímati zájmů a práv lidu, aby nemohli odhalovati zlořády, aby nemohli podávati interpelace a návrhy, aby mohli býti i na parlamentní půdě umlčováni a ze sněmovny odstraňováni, má se změniti jednací řád, a to tak, že sněmovní jednání se změní v dresuru podle prušáckého göringovského vzoru. (Výkřiky posl. Jurana.) Poslanci nebudou směti ani ceknouti proti vládě, vládním stranám a vládním poslancům a budou musiti při řečech ministrů a vládních poslanců státi v pozoru a stejně uctivě naslouchati, jako musí kušovati a uctivě se tvářiti poslanci v Göringově říšském sněmu, když mluví Adolf Hitler. A kdo se odváží z poslanců proti vládě, proti ministrům a vládním poslancům něco namítati, bude ze sněmovny násilně odstraněn. Takových opatření je prý potřebí, aby sněmovna mohla řádně pracovati, [ ], která klesla na úroveň směšně bezmocného činitele a která se dává do chodu jenom na zmáčknutí vládního knoflíku, aby jako strojový hlasovací mechanismus vyřídila vládní návrhy, při čemž jí zmocňovací zákony a vládní nařízení ubírají čím dále více možnosti míchati se do záležitostí státní politiky. Takových opatření je prý třeba, aby prý ministři mohli ve sněmovně mluviti, ti ministři, které po 4 léta sněmovna marně citíruje, aby se ve sněmovně ukázali, neřku-li, aby zde otevřeli ústa a odpovídali se ze své činnosti, za své resorty, jak to předpisuje ústava. Takových opatření bylo potřebí, aby byl sněmovnou uctivě přijímán ministr vnitra, když dává stříleti do dělníků, pan ministr spravedlnosti, když komanduje censuru a justici proti dělnictvu, pan ministr soc. péče, když odnímá zbídačelým nezaměstnaným dělníkům bezcitně žebračenky atd.

A takových opatření bylo potřebí, aby se ve sněmovně mohli ukázat v póse zástupců lidu různí lidé špatného svědomí, bez obav, že jim budou připomenuty jejich korupční aféry. (Hlasy: Stříbrný!) Ano! Zfašisování sněmovního řádu jest ovoce onoho pochopení pro práva sněmovny, které si slibovaly socialistické strany od vlády p. Malypetra jako dřívějšího předsedy posl. sněmovny. Pochopení to je tak značné, že se československý parlament svými právy nebude moci asi mnoho chlubiti u srovnání s Hitlerovým říšským sněmem. Parlamentarismu v Československu se kope hrob. Dlouhý život v té Československé svobodné republice právě neměl. A jeho hrobaři jsou ti, kteří vzbuzováním úcty k parlamentu pracující lid v poválečných dobách tak pokrytecky klamali a kteří pro parlament, pro otázku, zda parlament nebo sověty, si troufali rozbíti třídní dělnické hnutí. Dnes tito demokratičtí kejklíři parlament degradují na káznici a v poslušnou klaku pánů ministrů. Jen jedno je při tom s podivem, kde béře tisk vládních stran odvahu k tomu, aby Hitlerovi vytýkal ubíjení parlamentarismu, když vládní strany u nás dělají totéž. Kde béře tisk vládních stran odvahu vytýkati Hitlerovi, že vězní komunistické poslance v žalářích, že poslance odstraňuje z říšského sněmu a že tak znásilňuje zástupce lidu, když vládní strany u nás dělají a chtějí ještě ve větší míře dělati totéž. Což se vládní strany netěší, jak budou komunistické poslance terorisovati, jak je budou ze sněmovny vyhazovati na měsíce, odstraňovati ze sněmovny, zbavovati platů a kriminalisovati? A není to totéž, co dělají Hitler a Göring? Ano! Je to totéž násilí, totéž znásilňování zástupců lidu a totéž potlačování vůle pracujícího lidu, jež dnes v německém případě rozhořčuje celý kulturní svět.

Československá demokracie jde ve šlépějích Hitlerových a anglický parlament a francouzská sněmovna by měly všechny důvody v zájmu své reputace si zakázati, aby československý parlament, napodobující hitlerovské metody, se k nim řadil.

Na konec by bylo třeba k této věci ještě uvésti, že je nanejvýše příznačnou pro poměry ve vládní koalici okolnost, že socialistické strany hodlají svěřiti diktátorskou pravomoc v parlamentě agrárníku dr Staňkovi, tomu dr Staňkovi, proti němuž měl hradní tisk před pádem Udržalovy vlády připravenu velikou tiskovou kampaň, která ho měla politicky a mravně odstraniti. Agrárník Staněk je dnes pánem a vládní socialističtí poslanci mu musí pokorně holdovati jako Göringovi holdují v říšském sněmu jeho mameluci.

V duchu takové politické morálky se vede u nás obrana československé demokracie. Ovšem jedním z nejtroufalejších a nejkřiklavějších opatření, která vláda chystá, jsou přípravy, aby ze státních a veřejných služeb byli hromadně propouštěni zaměstnanci t. zv. protistátního smýšlení, za něž jsou uváděni komunisté, fašisté, hakenkrajcleři, ale myšleno to je ve skutečnosti na všechny vládním stranám nepohodlné živly. Tato persekuce jest opatřením, které jest úplně přepsáno a převzato od Hitlera. Pan Bechyně přímo asi blahořečí Hitlerovi, že mu vnukl myšlenku, jak se zbaviti tisíců železničářů, jak je vyhoditi na dlažbu, jak je s jejich rodinami zbaviti chleba a při tom tuto surovost vydávat za hrdinný demokratický a vlastenecký čin. Jde o bezpříkladně troufalý pokus o fašistickou persekuci proti státním zaměstnancům. Pod záminkou "obrany demokracie" mají býti státní zaměstnanci postaveni do takového poměru vůči státu jako zaměstnavateli, že mohou býti pro své politické přesvědčení existenčně poškozováni a ničeni a že budou nuceni míti takové přesvědčení, jaké předpisují pp. Bechyně, Meissner, Franke, Czech, Hodža, Šrámek. Co nedokázaly restrikční zákony a zákony, jimiž rušena byla někdejší existenční práva státních zaměstnanců, to se má nyní provésti legalisováním fašistické persekuce. Žádný státní zaměstnanec nebude si jist svou existencí a svým platem, svou pensí a svými právními nároky. Stačí, aby u něho byly shledány stopy protistátního smýšlení, aby byl denuncován, a bude existenčně zničen. Čeho se neodvážily nejreakčnější starorakouské vlády - předpisovati státnímu zaměstnanci politické přesvědčení - to se má provésti pod titulem "obrany demokracie". Státní zaměstnanec má býti postaven mimo zákon, mimo platnost občanských svobod, nemá míti práva na volné politické přesvědčení a příslušnost k politickému hnutí; státní zaměstnanec má býti kleštěncem, otrocky sloužícím demokratickým satrapům. Takového osudu se dočkali za svou práci státní zaměstnanci v samostatném československém státě a takového zotročení a ponížení se dočkali státní zaměstnanci od těch, jimž nejvíce věřili a jimž pomáhali, aby se dostali tam, kde dnes socialističtí vůdcové jsou. Socialističtí vyšinulci se nyní odvděčují státním zaměstnancům za jejich důvěru ranami otrokářského biče. Nebylo by na místě, aby státní zaměstnanci v této chvíli povstali a svorně se postavili na obranu svých práv, na obranu proti chystaným výjimečným opatřením, na obranu proti fašistickým zotročovacím útokům vládnoucích politických stran? Státní zaměstnanci se musí zařaditi do fronty jednotného protifašistického boje a nelekati se použíti nejostřejších zbraní, demonstrací, [ ], aby ukázali svou sílu a aby naduté socialistické vyšinulce poučili, že na fašistické tyrany si u nás dlouho hráti nebudou.

Nikoho nesmí zmásti tvrzení, že budou ze státních služeb propouštěni hlavně jen komunisté. Je to lež. Ve státním aparátě téměř již komunistů není. Pokud tam kdysi byli, postarali se socialističtí denuncianti již dávno, aby byli propuštěni. Persekuce, kterou vládní strany chystají proti státním zaměstnancům, je mířena na všechny nepohodlné živly. Touto persekucí mají býti a budou postiženi příslušníci socialistických stran, pokud smýšlejí opravdu levě a pokrokově; touto persekucí mají býti postiženi levě orientovaní kulturní pracovníci, profesoři, učitelé, prostě všichni ze státních zaměstnanců, kteří si zachovali čest a pevnou páteř, kteří se nesnížili, aby schvalovali všechny zlořády vládních stran, a kteří nepodkuřovali různým korupčníkům, nevzdělancům a zpátečníkům, jež československá demokracie servírovala a servíruje. Ti všichni nechť si uvědomí, že jim hrozí podobný osud, jaký prodělávají v Německu státní zaměstnanci pod karabáčem Hitlera. Opatření proti státním zaměstnancům budou signálem k nejhoršímu udavačství, špiclování, šikanování. Uplatní se msta a zvůle, a nechť nikdo nemyslí, že se půjde vážně proti fašistům. Vysoká byrokracie, která bude o čištění státních a veřejných úřadů rozhodovati, patří stranicky k národní demokracii, k agrárníkům a klerikálům, a jak se stále více ukazuje, jsou na vysokých místech mnozí zakuklení Gajdovci a ligisté. Tito činitelé budou se starati o všem, aby ze státního aparátu, z veřejných služeb byly odstraněny všechny levé a pokrokové živly a elementy a aby fašisté ve státním aparátě měli ještě volnější pole pro své rejdy. Mluvení "o obraně demokracie", o boji do prava a do leva, jest i ve věci čištění státních a veřejných úřadů jen podvodem. Ve skutečnosti jde o promyšlený tah boje do leva, ve skutečnosti jde o fašisaci státního aparátu. Fašistickou je při tom celá argumentace, které se používá. Vláda otevřeně přiznává, že chce prováděti persekuci státních zaměstnanců pro jejich politické přesvědčení. Avšak pronásledovati někoho pro jeho politické přesvědčení, to je násilí, naprosto shodné s tím, co dělá Hitler. Ústava vylučuje možnost takovéto persekuce pro přesvědčení. V ústavě v §u 117 se výslovně praví, že pro výkon ústavních práv a svobod, pro politické přesvědčení nemůže býti nikdo poškozován ve svém zaměstnaneckém poměru. (Předsednictví převzal místopředseda Špatný.) Avšak vládní strany to činí, a to zcela otevřeně. Šlapou ústavu, ústavní a zákonná práva. To je ta vaše "silná demokracie". Demokracie se posiluje tím, že se fašisuje. Nebo není vyloženým fašismem, když dělíte občany na státotvorné a protistátní? Není toto rozdělování občanů naprostým zvrácením zásady, která byla vyhlašována za nejpodstatnější znak demokracie a která spočívala v hlásání zásady, že před zákony jsou si všichni občané rovni, že zákony neznají rozdílu mezi občany; a najednou zavádíte fašistickou zásadu, že jedni občané práv požívají a druzí nikoli? My se můžeme tázati, čím se liší tato vaše argumentace od argumentace Hitlerovy a Göbbelsovy, když dokazují, že jen určité vrstvy rasy, určité elementy rasy jsou povolány vládnouti, požívati práv a míti moc? Čím se liší vaše argumentace od argumentace Hitlerovy, když on s pohrdavým despektem dokazuje, že lidu nelze dáti práva, že je to dobytek, který musí býti lidmi k vládě zvlášť povolanými ovládán? Ano! Vládní strany přejímají od Hitlera fašistické argumentace o vyvolených pánech a o mase lidu odsouzené k poddanství. Rozdíl je pouze ten, že u nás se zavádí kategorie "vyvolených demokratů" místo Hitlerovy "vyvolené rasy" a že naše vládní strany mluví o tom, že lid ještě pro demokracii nedozrál, čímž jinými slovy říkáte pouze totéž, co Hitler, který v mase lidu vidí dobytek. (Výkřiky.)

Dělením občanů na občany státotvorného a protistátního smýšlení zavádějí se u nás jenom fašistické metody násilného vyhlazování a násilného vnucování přesvědčení. Tážeme se: Kdo bude rozhodovati o tom, co je protistátním smýšlením, co je demokratickým přesvědčením a co není? Na konec bude rozhodujícím ten názor na demokracii a ten názor na protistátní smýšlení, jaký mají pánové Bechyně, Meissner, Czech, Klofáč, Šrámek, Hodža. Neboli o přesvědčení občanů bude rozhodovati diktátem vláda, uchvatitelé moci. Pomocí policie, soudů, kriminálů bude vláda lidem vytloukati z hlavy přesvědčení, že je špatnou, a násilím jim bude vtloukati do hlavy přesvědčení, že je největším dobrodiním pro nás. (Výkřiky. - Místopředseda Špatný zvoní.) Právě tak to dělá Hitler, a nikdo se neodváží popříti, že je to nejnásilnější diktatura proti lidu. I u nás je jasno, že tímto se nastoluje otevřená diktatura nad většinou lidu. Spočítejme si, kdo se zařazuje k protistátním živlům.

Již dnes jsou k nim vládními stranami počítáni komunisté, to znamená 3/4 milionu komunistických voličů, s jejich rodinnými příslušníky přes 2 mil. pracujících lidí. Nesporné zvláště je, že bolševické buňky se spatřují v každém oposičním sociálně demokratickém a národně socialistickém dělníku. K protistátním elementům jsou vládními stranami počítáni všichni národně cítící Němci, Maďaři, Poláci, k nim budou se nesporně počítati i po svobodě toužící Slováci a Ukrajinci. Již tyto protistátní elementy představují naprostou většinu obyvatelstva Československé republiky. A tak tomu je za dnešní vlády. Je však nesporné, že při dalším reakčním vývoji k fašismu dočkají se v celku i sociální demokraté a národní socialisté toho, že budou jednou Staňky, Hajny, Stříbrnými a Gajdy nazváni protistátními živly stejně, jako dnes spatřuje Hitler protistátní živly i v sociálních demokratech. Příslušníci socialistických stran se přesvědčí, jaký fašistický persekuční bič na ně upletli jejich vůdcové tím, že "ve jménu demokracie" vešli na fašistickou cestu dělení občanů na státotvorné a protistátní.

Nakonec v této věci ještě něco: nevyplývala by z argumentace o protistátních živlech také zásada, že od protistátních živlů, jimž stát nedává plného práva, jimž je upírá, nemá stát práva žádati také povinnosti: [ ]? A ještě něco: My se ptáme: bude za protistátní element pokládán každý, kdo stát poškodí, jako na př. politický korupčník, jichž je ve vládních stranách a zvláště ve straně národně-sociální taková spousta? Zdá se asi, že nikoli. Korupčníci ze špiritusových, benzinových, půjčkových a čokoládových afér budou dále ctěni jako státotvorníci a budou požívati plných práv občanských, zatím co poctivý proletář, který nesouhlasí s demokracií pánů Hamplů, Stránských a Klofáčů, bude jako rozvratník a protistátní živel zbaven práv a psanecky brutálně štván.

Ano, takové demokracie se dočkal v Československu po 15 letech pracující lid, jemuž bylo vynášeno za ideál československé národní svobody všechno to, co se nyní šlape a odstraňuje. A řemeslní podvodníci s demokracií myslí, že budou moci v tomto klamu s demokracií pokračovat i nyní, že budou moci vydávati za lidovládu i režim fašistické knuty. Nikoli, podvod s "obranou demokracie", humbuk se štvanicí proti rozvratným, protistátním, protiústavním a protidemokratickým živlům se vám, pánové, nepodaří. Dělnictvo a pracující lid ví, že protiústavními a protidemokratickými živly jste vy, páni demokraté a socialisté. Vy zvracíte řadu ústavních zařízení, vy provádíte protistátní komplot proti československé ústavě, atentát na politická práva a občanské svobody, vy používáte zmocňovacích zákonů, odbouráváte volební právo, zvyšujete pravomoc byrokracie, likvidujete demokracii, odstavujete parlament a děláte z něho káznici, vy komandujete proti lidu policii, žandarmerii, justici a censuru a nedovedete s dělnictvem a s pracujícím lidem Československa mluviti jinak, než řečí nadutých karabáčníků a domýšlivé vrchnosti. Vy degradujete pracující lid, o němž jste dříve říkali, že je "zdrojem vší moci", na bezprávné raby a poddané. Vy z demokracie odbouráváte všechno, co mělo zdání práv lidu, ale chytře si ponecháváte vše, co vám přináší hmotný prospěch. Sinekury, žlaby, korupční příjmy neodbouráváte, ale práva dělníků a pracujícího lidu odbouráváte. Vy jste z demokracie učinili peklo pro chudého pracujícího člověka, a ráj pro vydřiduchy, bohaté lenochy, korupčníky, podvodníky a šarlatány. A když se dnes tváříte jako "obránci demokracie", spatřuje v tom pracující lid jen bezmezný cynismus a výsměch veřejnému mínění většiny pracujícího lidu.