"Obrana demokracie" je vám pouze pokryteckou záminkou, abyste se mohli udržeti u moci za cenu ještě většího útlaku, ještě brutálnějšího zdeptání pracujícího lidu, za cenu ještě horšího karabáčnictví, ještě nadutější a despotičtější nadvlády, zkrátka za cenu úplného nahrazení demokracie metodami fašismu. A nikoho nezmatou vaše gesta boje proti fašistickému hnutí. Dělníci jsou přesvědčeni, že si při obraně demokracie hrajete s fašisty Gajdou a Stříbrným do ruky.

Nikoho nezmate, že vláda ohlašuje také ostrý postup proti fašistickým organisacím a že staví fašisty před soud. V persekuci fašistů nikdo v Československu vážně nevěří. Jak může vláda vážně persekvovati někoho, jehož program provádí? Čeho se může Gajda báti, když má možnost poukázati na to, že vláda a vládní strany provádějí jeho fašistický program?

Souzení fašistů je pro kočku. Je to komedie, která je schopna fašistickému hnutí jen a jen pomáhati. Pro Stříbrného znamenal jeho proces velký triumf a také pro Gajdu je brněnský proces příležitostí, aby si dobýval sympatie českých nacionalistů tím, že za hlavní svůj cíl prohlašuje násilné vyhlazování komunismu, že staví na odiv své zásluhy o vlast a že se vytahuje se svou legendární statečností. Měšťácký tisk - všimněme si dobře - píše již o brněnském procesu tak sentimentálně, že dělá náladu pro to, aby také Gajdovi mohla býti podána mučednická trnová koruna jako Jiřímu Stříbrnému. Ano, pravdou je, že Stříbrný a Gajda jsou spojenci a zálohou vládních stran, které provádějí fašistická opatření. Argumentace s demokracií nemůže nikoho zmásti. Vždyť Gajda říká, že je také demokratem, a docela vytýká spolu se Stříbrným vládním stranám a socialistům, že jsou špatnými demokraty, a dokazuje, že gajdism a ligism je vytříbeným demokratismem.

Zajímavé je, že satisfakce v této věci se dostalo Gajdovi i Stříbrnému u nás z úst nejvyššího činitele, hlavy tohoto státu, presidenta Masaryka, který prohlásil, že ve fašismu jsou demokratické prvky. Není jasným, že těmito Masarykovými slovy se dává všem fašistům v Československu možnost dovolávati se toho, že jejich činnost reakční, kontrarevoluční, protidělnická, fašistická je i podle samého prohlášení presidenta republiky Masaryka ve shodě s demokratickou ideou československého státu a tudíž beztrestnou a docela vítanou? Ano, ve fašismu nalezl pan president Masaryk demokratické prvky. V dělnickém třídním hnutí, v komunismu, který usiluje o demokracii nejdokonalejší, o demokracii skutečné většiny, o demokracii nejširší, pánové ovšem demokratických prvků nenalézají, aby se mohlo komunistické hnutí pronásledovati i ve jménu demokracie, té demokracie, která ovšem se skutečnými zájmy lidu nemá nic společného, ve jménu demokracie, která je demokracií Preissů, Bartoňů, Schichtů atd., - a při tom všem pomáhají socialistické strany.

Chtěl bych říci jedno. V této době jsme svědky něčeho přímo otřásajícího.

V tomto státě jsou statisíce dělníků sociálně-demokratických a národně-sociálních a druhých pokrokových lidí, intelektuálů, duševních dělníků, kulturních pracovníků, kteří víru v demokracii, jak je jim hlásána, béřou upřímně a poctivě. Tito lidé věřili, že Československo zůstane skutečně ušetřeno reakčních snah, které se v nejvypjatější formě uplatňují dnes v Německu a Rakousku. Dělali si ilusi o Československu jako ostrovu demokracie, v moři rozbouřeném příbojem reakčních proudů. Tito lidé prožívají dnes děsné zklamání. Tito lidé upřímně demokraticky smýšlející jsou věrolomně zrazováni těmi, v jejichž ujišťování o věrnosti zájmům pokroku nejvíce věřili. Jsou zrazováni socialistickými stranami, ve které skládali svoji naději, od kterých očekávali, že jejich účast ve vládě a jejich moc je zárukou a ochranou před fašistickým morem a náporem reakce. My však vidíme, že socialistické strany v Československu ve chvíli náporu reakce selhávají, stejně jako zklamala soc.-demokratická strana v Německu a v Rakousku. Dopouštějí se zrady a věrolomnosti ještě o to větší, že samy se chápou ve vládě provádění reakčních opatření a reakčních a fašistických útoků. Chápou se jejich provádění právě proto, aby se udržely ve vládě u moci. Aby si udržely ministerská křesla, výnosné funkce, sinekury, teplá místa, obětují socialistické strany nejzákladnější politická práva a svobody lidu a obětují ona zařízení, jež vydávaly za atributy demokratické moci lidu. Aby si udržely ministerská křesla, dělají socialistické strany vše, čeho si přeje měšťácká reakce, povzbuzená reakčními triumfy německého hitlerismu a rakouského klerikalismu.

A my obviňujeme zvláště československou soc. demokracii, že ona to je, jež nejhorlivěji tlačí v těchto dnech na provedení reakčních fašistických opatření, jimiž se vláda zabývá a jež již připravuje.

My dělnictvo varujeme. Podle našeho názoru se blíží doba opakování podobné zrady, jaká byla spáchána r. 1920, kdy soc. demokracie za cenu dosti mrzké prorady inspirovala násilné potlačení revolučního hnutí čsl. proletariátu. R. 1920 soc. demokracie ovšem vydala dělnictvo na pospas měšťácké demokracii, dnes je zrada o to větší, že vydává dělnictvo na pospas nejhorší měšťácké reakci, a důsledkem nemůže býti zase nic jiného, než co bylo r. 1920, rozbíjení soc.-dem. organisací, vylučování těch poctivých živlů ze soc.-demokratické strany a odborů, které se budou zpěčovati k této zradě dáti souhlas a podporovati ji. Podle našeho názoru se s dělnictvem socialistických stran v tuto dobu hraje nejzáludnější proradná hra. Pan ministr dr Meissner, který v tuto dobu vede a nejvlivněji určuje politický postup soc. demokracie, operuje před soc.-demokratickými straníky hlavně dokazováním, že je nutno vydržeti dále v souručenství s měšťáckými stranami, a při tom ujišťuje, že Malypetr, Hodža, Šrámek, Staněk, Kramář jsou demokraty, že nechtějí fašism, nýbrž jen silnou demokracii a pod. Zkrátka: U nás opakuje se šalebná hra, která desorientovala soc.-demokratické dělnictvo a demokratické živly v Německu a spočívala v tom, že soc. demokracie radila spoléhati na demokratičnost a ústavověrnost Hindenburga a Brüninga. Dnes je Hindenburg presidentem Hitlerovým a Brüning holduje nejpokorněji fašistickým diktátorům, proti kterým ještě nedávno pronášel plamenné rozhlasové řeči. A tak tomu bude i u nás. Nechť se soc.-demokratičtí dělníci nedají mýliti. Ve skutečnosti je to tak, že měšťácké strany jsou do největší míry zfašisovány a budou se socialistickými stranami ve vládě tak dlouho, dokud budou socialistické strany schopny prováděti reakční a fašisační kurs a dokud budou schopny míti pro tuto svoji politiku masovou oporu. Až to možné nebude, až se ukáže bankrot meissnerovské koncepce, vykopnou měšťácké strany své socialistické partnery stejně, jako se to stalo v Německu. Přijde chvíle pro vládu, po které již volají národní demokraté, stejně jako silné frakce v druhých měšťáckých vládních stranách, frakce representované Hajny, Staňky, Vranými, Stašky atd. Měšťácké strany ostatně již dávno počítají na spolupráci se slovenskými ľudovci a na budoucí spolupráci s p. Stříbrným. Proto ochránily jeho čest, proto drží palec jeho boji, proto se pečlivě starají, aby státní aparát nerušil činnost fašistického hnutí. A když jeden z členů vlády se vyjádřil, že Stříbrný bude ještě u nás ministrem, neukazuje to velmi jasně, jak vládní strany pracují pro režim, který ukáže svou krvavou pěst i soc.-demokratickému a nár.-socialistickému dělnictvu? A jak socialistické strany tomuto režimu připravují půdu tím, že udržují víru v demokratičnost panů Malypetrů, Hodžů, Kramářů a Šrámků? Tito pánové jednou ukáží, co jsou zač, a jak to myslí se "silnou demokracií", jako to ukázal Hindenburg, Brüning, Dingelday a druzí.

Tím, že socialistické strany dávají souhlas k výjimečným opatřením a že podporují reakční choutky, pomáhají vyvolávati atmosféru štvanic, která se jim samým nevyplatí. Nedokazuje to přímo sensační fakt, že nacionalistický tisk a docela i vládní, agrární mluvčí volá na příklad státního zástupce i na hradního žurnalistu Peroutku pro jeho projev o otázce revise? Copak agrární "Venkov" nevystupuje s tím, že dr Stránskému připomíná jeho někdejší schůzku s iredentistou Jehliczkou a nepřímo ho obviňuje z velezrady? Ano, pánové ze socialistických stran, těšte se! Službičkováním reakci napomáháte jen tomu, že budete jednou házeni jako velezrádci za potravu nacionalistické bestii, stejně jako se to dnes děje s mnohými vůdci politických stran v Německu. A neujdete tomu, že vám bude vyčten i každý korupční hřích a že vám bude vyčítán právě těmi, kteří vás ke korupčním hříchům svedli. Neboť buržoasie, jak dokazují zkušenosti v Německu, se dovede k soc. demokracii zachovati a si jako Faust k Markétce. Nejprve ji ke hříchu svede, připraví ji o čest a pak jí vyčítá, že je prostitutka. Buržoasie je podobná cynická svůdkyně, nestydí se ničeho. Ovšem pánové z vládních socialistických stran jsou odhodláni k obětem. Nejsou to oběti v zájmu socialismu, nýbrž v zájmu reakce a buržoasie. Necháte si, pánové, všechno líbiti, jako si nechali všechno líbiti Braunové, Severingové a Welsové. A také vy byste padali před Gajdou a Stříbrným na břicho a lízali důtky reakčních vítězů, jako to včera v německém říšském sněmu udělali němečtí soc. demokraté! Na vás se dělnictvo spoléhat i nesmí, poněvadž byste ho zradili ve všem. Již dnes zrazujete dělnictvo Staňkům, Kramářům, Šrámkům, Hodžům a dělnictvo by se dočkalo horších věcí!

Stejně se nesmí dělnictvo spoléhati ani na vůdce reformistických odborů; Hamplové, Tuční, Tayerlové, Kaufmannové nejsou a nebudou o nic lepší Leipartů a Wisselů, ale budou třeba horší, a když toho buržoasie bude žádati, zaprodají odborové organisace i s celým jejich inventářem. Gentským systémem se postarali, že již dnes reformistické odbory jsou na polovic státními úřady, a reformistické odborové byrokracie, která většinou představuje nejhorší typy renegátů, bude jednou ochotna vydati i odbory úplně do rukou fašismu. A stejné nebezpečí hrozí v nemocenských a sociálních pojišťovnách.

Již dnes dovolují socialistické strany, že do aparátu nemocenských a sociálních pojišťoven jsou cpáni čím dále tím více úředníci nár. demokratičtí, agrární, klerikální, nehledě k tomu, že i mnozí soc.-demokratičtí a nár.-socialističtí úředníci se zajišťují dvojími legitimacemi a koketováním s fašisty.

Prostě pokud jde o reformistické vůdce a reformistický aparát, musí si býti dělnictvo vědomo, že v Československu se nebudou chovati jinak než v Německu a v Rakousku a že budou ochotni vydávati reakci a fašismu všechny posice dělnictva stejně zrádně a stejně zbaběle jako tam. Dělnictvo se nesmí spoléhati na demokratické socialistické strany, nýbrž musí se spoléhati v boji proti fašismu jedině na sebe, na svoji bojovnou sílu a na svoje poctivé třídní revoluční organisace. Pracující lid si musí při tom uvědomiti, že v boji proti reakci jde o jeho práva, o jeho životy, o jeho organisace, o jeho hnutí a o jeho zájmy. Musí si uvědomiti, že v boji proti reakčním opatřením jde v podstatě o chléb, práci a existenční práva pracujících, poněvadž potlačení politických práv a svobod, fašistická persekuce revolučního hnutí, spoutání dělnictva galejními okovy jest jen přípravou k tomu, aby mohl býti pracující lid ještě více zbidačován a aby hrstka kapitalistů si mohla udržeti své zisky, svůj blahobyt, svůj přepych, zatím co miliony lidí musí hladověti. Je velkou nadějí našeho boje proti reakci, že soc.-demokratičtí a nár.-socialističtí dělníci se nedávají svésti k podpoře zpátečnické štvanice proti komunistickému dělnictvu a že chápou příkaz postaviti se svorně na obranu ohrožených práv dělnického hnutí. Dělníkům se stává jasným, že persekuční nápor proti komunistické straně jest jen pomáháním reakci, že potlačováním komunistického hnutí má býti oslaben boj proti fašismu a připravena půda pro další nástup reakce. Dělnictvu se stává jasným, že po persekuci komunistické strany by došlo stejně jako v Německu na persekuci soc.-demokratického a nár.-socialistického dělnictva Bechyně, Meissner, Franke, Stránský začnou persekucí u komunistů, aby ji Staňkové, Kramářové, Šrámkové, Stříbrní a Gajdové dodělali u soc.-demokratických a nár.- socialistických dělníků, tak jako v Německu začali Severing a Braun persekuci u komunistů a Hitler ji dokonává u soc.-demokratů a všech nepohodlných živlů. Je proto příkazem, aby se fronta jednotného protifašistického boje obrátila směrem proti fašistickým potlačovacím a persekučním plánům, které chystají vládnoucí strany.

My komunisté jsme si vědomi, že v tuto chvíli, kdy na nás míříte fašistické persekuční rány, jsme více než kdy jindy spjati s existencí a osudy dělnické třídy a pracujícího lidu. My věříme, že dělnictvo a pracující masy se postaví solidárně s námi na obranu legálních práv revolučního hnutí. My vyzýváme dělnictvo, aby všude povstalo k nejostřejším protestům proti chystaným výjimečným opatřením vlády. Když se ozvou závody, když budou protestovati všechny dělnické organisace, když dělnictvo vyjde k masovým protestům do ulic a když sáhne ke zbrani masové protestní stávky, přesvědčí se vláda a vládní strany, že s napodobováním hitlerovských metod v Československu narazí na nejrozhodnější odpor dělnictva a pracujícího lidu. Nechť se nikdo nedá mýliti a zastrašiti hrozbami vládních stran a jejich tisku. Síla pracujících mas je taková, že její jednotné uplatnění je schopno rozdrtiti každý reakční útok na práva a existenci dělnictva. O tuto jednotnou sílu dělnictva, o tuto mohutnou sílu pracujících mas se opíráme my komunisté v boji za obranu svých legálních práv. Nemyslete, pánové, že jsme bezbranní a že můžete vůči nám použíti každé brutality a každé provokace. Hájíme zájmy většiny obyvatelstva, hájíme zájmy dělnictva, zájmy všech pracujících. V tom je naše síla, v tom je naše opora. Nemáme proto důvodů se vaší persekuce a vašich hrozeb báti. Ke strachu nemáme důvodů my, nýbrž jenom vy. Nezamluvíte, že vaše persekuce a vaše hrozby jsou jenom zakrýváním vaší slabosti, že jsou jen projevem vašeho strachu před hněvem a soudem pracujícího lidu. Sami dokazujete, jak se cítíte slabými. Na všechny strany hrozíte, na všechny strany ukazujete silnou pěst, ale soudu lidu se smrtelně bojíte, vy demokraté a socialisté. Odkládáte volby a připravujete manipulace s volebním řádem jen proto, aby se neukázalo, jak jste lidem odsuzováni a jak nemáte práva cokoli podnikati v jeho jménu.

Půjčku práce jste nazvali plebiscitem důvěry obyvatelstva k vládě, ale výsledkem tohoto plebiscitu se nechlubíte. Ani vy sami nevěříte ve svoji vládu a v její hospodářství a proto jsme ještě nečetli, kolik jste na půjčku práce upsali, ačkoli většina vládních poslanců jsou velcí boháči. Sami cítíte, jak postupuje bankrot vašeho režimu. Nyní se domníváte, že s humbugem o obraně demokracie budete někomu imponovat, jakoby pracující lid již nepoznal, že "silnou demokracií" myslíte jen silný karabáč a že "obranou demokracie" myslíte jen obranu svých sinekur, svých žlabů, svých ministerských křesel a svých teplých míst. Stejně jako pracující lid poznal, že nemáte práva někomu vytýkati rozvrat, poněvadž jste to vy, kteří rozvrat působíte, kteří jste odpovědni za hospodářství, za poměry ve státě a kteří jste rozvrátili celé hospodářství a ženete je do bankrotu, a to i hospodářství státu, okresů a obcí, a kteří vyvoláváte i sociální rozvrat vyhazováním dělnictva na dlažbu, zbidačováním nezaměstnaných, ruinováním živnostníků, rolníků a všech pracujících vrstev.

Vaše fráze o boji proti rozvratníkům je schopna snad imponovati zpátečníkům, šosákům, černosotněncům, jako je prof. Nikolau, který si to pochvaluje, ale není schopna imponovati dělnictvu a pokrokovým lidem, kteří vědí, že mluvení o rozvratnících je starou policejní frází, které používala každá reakce proti pokroku; používala jí buržoasie před válkou proti soc. demokracii, a dnes této fráze o rozvratnících používá Hittler nejen vůči komunistům, nýbrž i vůči soc. demokratům a vůči každému, kdo smýšlí jinak, než jak to Hitler potřebuje a přikazuje. U nás vystupují se zpátečnickou frází o rozvratnictví "socialisté". A to je nejsmutnější, že jména socialism se může zneužívati jako štítu ke krytí nejhorší štvanice proti pokrokovým lidem a revolucionářům, Takové jsou konce tohoto "socialismu" vládních stran. Končí tak, že dnes mají otevřeně v programu persekuci a že pod pláštíkem obrany demokracie slídí socialističtí sekretáři spolu s policejními agenty ve státních a veřejných úřadech po odpůrcích vlády a že denuncují tisíce poctivých lidí a pro politické přesvědčení jim hrozí zničením existence. A tito "socialisté" se touto podlostí, tímto ničemným denuncianstvím ještě chlubí jako nějakou demokratickou a vlasteneckou ctností. Je to hnusné, stejně jako je odporné, když lidé skrz na skrz zkorumpovaní, lidé politicky špinaví, bezzásadoví, naprosto nevzdělaní budou rozhodovati o persekuci a propouštění pokrokově smýšlejících universitních profesorů, učitelů a kulturních pracovníků. Organisováním denunciantství, organisováním udavačství má se i u nás vyvolati atmosféra sebevražd a zoufalství jako v Hitlerově Německu. Říká se, že nejhorším terorem je teror zbabělců a takoví zbabělci se u nás ujímají vedení persekuce. Všecko děláte jen ze strachu před veřejným míněním, před veřejnou kritikou, chcete dáti tisku fašistický náhubek po vzoru Adolfa Hitlera. Ze strachu jste zaměnili někdejší zásadu Benešovu, že tisku je třeba svobody, svobody a opět svobody, za fašistickou zásadu, že tisku je třeba pout, pout a zase pout, dnes zákonných, policejních, zítra - po vzoru Hitlera - komisařských. Ze strachu jste 320 zahraničních časopisů zakázali dopravovati do Československa a jen ze strachu vyřazujete Československo čím dále tím více z mezinárodního politického a kulturního života.

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že již překročil řečnickou lhůtu.

Posl. Kopecký (pokračuje): Již skončím. Všechno to děláte jen ze strachu. Ano, věci vypadají tak, že z ostrova klidu a pořádku se Československo stává ostrovem, kde straší, kde vládu straší vskutku každý šelest. Věru, Československo ještě nemělo vládu tak vyděšenou, jako je nynější. Všude vidí jen úklady, špionáž, velezradu, sabotáž. Bojí se voleb, tisku, bojí se rozhlasu. Nikomu nevěří, v každém vidí rozvratníka. Jsou to vidiny chorého, který cítí svoji slabost, který se obává katastrofy a proto propadá panickému strachu. Ano! Československo má vládu, která musí persekvovati, která musí nechati řáditi policii, justici, censory, aby se zdála silnou. Československo má vládu, která poděšena svou vlastní slabostí musí rozpoutávati běsy teroru, aby si dodala síly a odvahy.

Tak to s vámi, pánové, v pravdě vypadá.

Nedovedete dát nezaměstnaným práci, nedovedete dát hladovým chléb, cítíte, jak postupuje nezadržitelně hospodářský rozvrat, jak roste ničivý chaos, a v této situaci nevidíte jiného východiska a jiné cesty nápravy než té, sáhnouti k násilí, k prostředkům persekuce, teroru, hrozeb, potlačování. Spoléháte při tom na to, že snad německý hitlerism znamenal oslabení síly a sebedůvěry dělnictva. Sázíte konjunkturně na kurs rychlé reakce, ale vězte, že prohrajete. Klamete se, když myslíte, že utrpení německého proletariátu béře víru v naše vítězství. Nikoliv. Utrpení německých dělníků není utrpením bezmocného, to je utrpení toho, jenž i přibit na skobovém kříži fašistické Golgathy, jest obávaným, děsným, poněvadž jeho síla je nezdolnou a jeho vítězství je jisté a blízké. (Tak jest!)

Pánové, máme dobré nervy a víme, co můžete udělati. Můžete nás, využívajíce své moci, vystaviti ještě mnohému utrpení, můžete nás pronásledovat, můžete nás nechat týrat, můžete nás nechat zavírati a můžete nás i věšeti. Jsme na toto utrpení připraveni. Budeme se vašemu násilí všemi prostředky brániti, ale nikdy, ani nejhroznějším násilím nás nezbavíte oddanosti k velké věci dělnické třídy a nezbavíte nás víry v jistotu našeho vítězství. Máme zkušenosti. Divoká persekuce, pogromové štvanice jsou vždycky jen neklamnou předzvěstí nadcházející chvíle dějinného přelomu. A nikdy tak neplatilo, že reakce a násilí jsou schopny tlačením kola dějin zpět jen uspíšiti nový, zrychlený, převratný revoluční spád pokroku jako v této době. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Kdo se nedá klamati zdáním a kdo dovede oceniti reální síly a tendenci vývoje, vidí, že v soumraku fašistické reakce se soustřeďují a z bídy a hladu stále rostou mohutné revoluční síly, jichž rozhodný čin nedá na sebe dlouho čekati. A pak v několika týdnech se situace změní, tak jako za války a po válce přišla po vlně reakce, po vlně nacionalismu vlna socialismu, éra velkého vzkříšení a rozmachu socialistického hnutí, které vedlo na jedné šestině zeměkoule k slavnému vítězství proletariátu. (Potlesk poslanců komunistické strany.)

A jestliže nás chtějí buržoasie a její pomahači v této době tupiti a ponižovati, pak nechť si tito naši nepřátelé uvědomí, že naší pýchou je Sovětský svaz a nechť se podívají tam na východ na Sovětský svaz, aby se přesvědčili, komu je dějinami určena vláda a vedení lidské společnosti a komu náleží budoucnost. Budoucnost náleží nám, náleží proletariátu, náleží socialismu, náleží revolučnímu komunismu. A toto hluboké přesvědčení dodává nám síly, abychom s pevnou myslí vzdorovali vaší zpátečnické persekuci a abychom byli pohotovi přestáti sebevětší utrpení.

Vaše štvanice vyvolává u nás jen pocit pohrdání. Neboť kdo to je, jenž nás persekvuje, kdo to je, kdo nám hrozí ranami biče, jenž nám béře práva? Jsou to lidé, kteří kdysi byli socialisty, lidé, kteří byli r. 1918-1919 nuznými chudáky, ale kteří si zradou a službami pomohli natolik, že si nám dnes troufají hroziti persekucí a karabáčem. Persekvují nás odporní renegáti, jichž ruce jsou špinavé od korupce a kteří se dnes v živočišném pudu parasitů bojí o své sinekury, o svá teplá místa. Persekvují nás lidé, kteří postrašeni osudem Severingů, Braunů, Welsů, jež fašistická konkurence vytlačila od koryt, chtějí se v Československu udržeti u moci a na svých teplých místech tím, že se hledí zavděčiti reakci a nacionálnímu hnutí pronásledováním komunistů. Přicházejí jako žoldnéři kapitálu a tupí nás, tlukou, urážejí, provokují a posmívají se nám, abychom spoutáni ukázali, jakou prý máme sílu. Prostě divadlo, jaké se opakuje vždy, když utlačovatelé myslí, že násilím lze zabíti myšlenku, a nevidí ve své zaslepenosti, že myšlenku komunismu, nesenou vůlí milionů lidí, chtějících lépe žíti a spěti k vyšším metám lidských snah, zabíti nelze, že zvítězí tak, jako přes všechny kacířské hranice, přes všechna inkvisiční muka, přes všechny metternichovské režimy a přes všechno násilí reakčních vlád si pokrok vždycky probíjel v dějinách cestu vpřed.

Vy, pánové, ovšem nikdy nepochopíte naše city. Vy nikdy nepochopíte, jakou hrdost prožíváme, když vidíme, jak pro svoji revoluční socialistickou práci jsme pronásledováni, tupeni a hanobeni lidmi, kteří mají tak špatné svědomí, že pro své těžké korupční hříchy nejsou schopni se podívati poctivě někomu do očí. Vy nikdy nepochopíte, jakou hrdost prožíváme, když vidíme, jak na nás dorážejí lidé, kteří svůj smysl života vidí jen v tom: pachtiti se po korupčních příjmech, po sinekurách, po zbytkových statcích atd. Vy nikdy nepochopíte, jakou hrdost prožíváme, když vidíme, jak skřek nejhorších zpátečníků, šosáků, korupčníků, šarlatánů, pokrytců proti nám pro zrazuje, že pracujeme pro dobrou věc. Vy nikdy nepochopíte, jakou hrdost prožíváme, když vidíme, že věc, pro kterou pracujeme, vyžaduje mučednického utrpení a vyžaduje odhodlání obětovati životy.

Vy máte v rukou moc! Máte dnes v rukou persekuční karabáč....

Místopředseda Špatný (zvoní): Upozorňuji znovu p. řečníka, že překročil řečnickou lhůtu.

Posl. Kopecký (pokračuje): ..... ale my máme důvěru dělnictva a máme čistý socialistický štít a s tímto štítem budeme dále neochvějně bojovati a s tímto štítem i zvítězíme. Vy k nám budete jednou volat "enikésas". Vaše persekuce nás nezlomí. Vaše hrozby nás nezastraší. Neprosíme o milost a ohledy, poněvadž nebudeme míti milostí a ohledů, až budeme souditi my. (Potlesk.)

Vezměte na vědomí: Ať na parketách parlamentu, ať na dlažbě ulic a ať na dlaždicích žalářních - my, komunisté, budeme vždycky mysliti na to, jak uspíšiti vítězný boj proletariátu a vzíti při konečném účtování odplatu za vše, čím jste proletariát a nás soužili. Pryč s fašismem! Pryč s persekucí, ať žije boj za dělnická práva, ať žije komunism! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Špatný (zvoní): Dále má slovo p. posl. Windirsch.

Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Pokládáme za nutné pronésti k projednávanému předmětu, a to k závěrečnému účtu za rok 1931, také několik slov se stanoviska našeho parlamentního klubu. Ještě když jsme byli v oposici a i nyní také, co se účastníme vlády, vždy jsme stáli a stojíme na stanovisku, že jest nezbytně nutno, aby výdaje státu byly upraveny tak, aby nikdy nepřesahovaly příjmů. Věděli jsme, že, bude-li se trvale vydávati více než se přijme, konec konců nebudeme moci takto hospodařiti do nekonečna. Ale věděli jsme také, že výdaje, které kdysi byly určeny částkou asi 10 miliard Kč, nejsou v žádném poměru k poplatnosti státu a ani k počtu obyvatelstva v tomto státě. Tedy již velmi brzy byli jsme toho mínění, že se za všech okolností musí šetřiti co možno nejvíce, poněvadž jsme právě věděli, že příliš velké výdaje musí neobyčejně rozmnožiti státní dluhy.

Zkoumáme-li závěrečný účet za rok 1931, vidíme, že končí velmi nepříznivě. V tomto závěrečném účtu projevuje se již také hospodářská krise, ve které jsme se již tehdy octli, ale na druhé straně projevuje se také nepatrná prozíravost, s jakou postupovala různá odvětví státní správy, pokud jde o výdaje. Kdyby již při sestavování rozpočtu na rok 1931 byly bývaly tehdejší hospodářské poměry správně odhadnuty, nebylo by smělo dojíti za rok 1931 proti roku 1930 ke zvýšení státních výdajů o 500 milionů Kč. Nejen, že se pro velmi snížené příjmy nedosáhlo tohoto vyššího nákladu, nýbrž naopak, zvýšením výdajů za rok 1931 skutečně dosažený schodek velmi podstatně vzrostl.

Zkoumáme-li výdaje v roce 1931, vidíme, že v jednotlivých odvětvích státní správy byla rozpočtená vydání značně překročena. V této souvislosti poukazuji zde především na výdaje v ministerstvu školství a dále na výdaje ministerstva sociální péče. Pokud jde o výdaje ministerstva školství, nelze se tomu diviti, neboť vidíme, že tenkráte byla vystavěna spousta nových škol, které pak byly zaúčtovány na účet státního menšinového školství. Stavby škol jsou dnes častokráte úplně nevyužity. Nemají náležité docházky a v mnohých místech dokonce vidíme, že nově vystavěné školy není možno otevříti, poněvadž se nedostavila nutná školní docházka. V některých školách, na kterých se začalo vyučovati, opět vidíme, že školáci nepocházejí výhradně z dětí českého národa, nýbrž, že spousta dětí docházejících do školy, je německé národnosti. Nyní třeba konstatovati, že na těchto věcech, které se již staly, nelze nic změniti. Ale ze spáchaných chyb měli bychom se aspoň poučiti. Bohužel musíme však upozorniti, že spáchané chyby ničemu nenaučily. Neboť máme dnes mnoho míst, v nichž školní docházka z českých vrstev jest příliš nepatrná a kde se přece zřizují nové školy. Domníváme se, že i školství musí býti spravováno čistě hospodářsky. Jestliže různé školy mají jen nepatrnou docházku, pak již napřed byla právě hospodárnost zřízení těchto škol pochybná.

Ovšem jsme toho mínění, že děti, které patří českému národu, nesmějí býti nikterak připraveny o to, aby byly vychovávány v kultuře, ke které patří, ale nikdy se nesmí zapomínati, zda se tento způsob vyučování také shoduje s hospodářskými možnostmi.