V "Nazdaru" z minulého týdne se namáhají pánové ze Svazu horníků namluviti svým čtenářům, že hladové stávky a stávky vůbec jsou zbytečné. Doporučují osvědčenou legální cestu, úřady, ministerstva, báňské úřady, ty úřady, které pro horníky ještě nic neudělaly a naopak se přičiňují stále o zhoršení a o to, aby vycházely vstříc uhlobaronům. Tyto úřady již dávno neslouží lidu, nýbrž kapitalistům a jejich zájmům - proti lidu, proti horníkům. To reformističtí vůdcové vědí velmi dobře, ale ve své snaze znemožniti každý boj jdou tak daleko, že tvrdí, že i polské stávky v Klimontově a Mortineru byly zbytečné a že polští horníci mohli bez stávky dosáhnouti téhož, a neví prý se, zdali toho vůbec dosáhli. Ale horníci v Polsku vědí, co pořídí u pánů, a proto kašlou na rady "Nazdaru" a reformistických vůdců a bojují denně pod vedením ilegální komunistické strany, pod vedením revolučních odborů. To je odpověď pánům, kteří nám říkali, až se proti nám půjde se sekerou persekuce, že budeme ticho. Jsou na velikém omylu. A polští horníci pod vedením komunistické strany a revolučních odborů také bojují denně proti všem útokům zaměstnavatelů a stávkou v dole se bránili i v případě, kdy důl Klimontow měl býti zrušen.

Soudruzi na polských dolech po 6 dnech hladovku přerušili a jedli proto, aby byli silní. Polští soudruzi pochopili, mají-li zvítězit, že nemohou jen bojovati hladem proti hladu, nýbrž že musí míti sílu k boji. Proto po 6 dnech přerušili hladovku, ale neskončili stávku. Bojovali dále a zvítězili. Páni v "Nazdaru" nevědí, jakých výsledků horníci dosáhli. Tak jim to říkáme: Dostali za 14 dní plat, zaručenou podporu v nezaměstnání po dobu, kdy šachta bude stát, na kterou podle polského zákona neměli nároku, a šachty nebudou zničeny, zasypány, nýbrž pouze zastaveny na přechodnou dobu. S plným úspěchem skončil boj polských horníků a tak mohl skončiti i na Ostravsku a ve všech místech, kdyby nebylo těch, kteří znemožňují a podlamují každý boj, těch, kteří se bojí boje jako čert kříže, kteří nechtějí s pány bojovat.

Mluvíte proti kapitalismu, ale všemi činy, rukama i nohama pomáháte udržovati kapitalismus a prodlužovati jeho život! Již dávno jste opustili a zapřeli Marxovo učení o třídním boji a převzali jste celou ideologii kapitalistů. Stojíte na stanovisku, že to jinak nejde, že se propouštět musí, že horníci musí hladověti, aby pánům zůstaly jejich zlodějské profity. Mnoho síly má proletariát. Čím více ji budete zdržovati, s tím větší silou propukne, aby si uhájil své právo, chléb a svobodu. Marná bude vaše námaha, jako domek z karet rozbije proletariát vaše opatření, kterými zajišťujete bankovní a průmyslové zloděje, své pohodlí a sami sebe.

Ovšem vrchol reformistického kapitulantství jsou události v kovoprůmyslu ve Vítkovicích. Zde se vede útok na 6.200 existencí, 6.200 kováků má vyletět ze zaměstnání. Vítkováci odpověděli na to tím, že se sešli na společném projevu a řekli jasně: "Jeden za všechny, všichni za jednoho, dost ustupování, žádné propouštění, na propouštění odpovíme stávkou!"

Po mnoha letech se projevila síla a bojovná jednota tisíců vítkovických kováků. A reformističtí vůdcové, kteří v "Duchu času" z 1. ledna t. r. v článku "Jak dlouho ještě?" naříkali, že dělnický tábor je nejednotný a roztříštěný, když zde měli sjednocený tábor Vítkováků, žádající a volající po jednotném obranném boji, učinili všechno, aby znemožnili stávku, před kterou by muselo ředitelství ustoupit. Tíž lidé, kteří v "Duchu času" 6. ledna si pochvalovali - ovšem ne upřímně, nýbrž aby klamali své členy a stoupence - rozhodnou řeč belgických socialistů, že při stávkách a nepokojích nebude již strana se zasazovati o uklidnění, nýbrž bude dbáti o vítězné provedení boje, když měli splniti velkohubé fráze, prokázali jako vždy, že používají radikálních slov jen k tomu, aby těmito levými manévry klamali svoje nespokojené členy. Místo aby dbali o vítězné provedení boje, sjednali dohodu o propouštění za zády dělnictva bez vědomí jeho důvěrníků. Posl. Chalupník a jeho druzi znali usnesení projevu, byli na něm, ale kašlali na přání a požadavky tisíců. (Hlas: Jako vždycky!) Vyjednávali a sami sjednali, že se do 15. května má přihlásiti k propuštění každý dobrovolně a kdo tak učiní, dostane 400 až 900 Kč odbytného jednou pro vždy. Každý, kdo se dobrovolně přihlásí k vyhladovění! Reformističtí vůdcové sjednali tento pakt, aby znemožnili a ztížili sjednocený, bojovný nástup odvolávajíce se, že stávka je nemožná, že na ni ředitelství prý čeká a že se bojovati nedá. Ředitelství vítkovických železáren naproti tomu učinilo tento ústupek zřejmě pod tlakem postupujícího sjednocení dělníků do boje proti propouštění. Tento ústup ředitelství prokázal, že při stupňování akce a bojovném vystoupení by se dalo docíliti daleko více a že stávkou by bylo možno úplně odraziti a znemožniti propouštění. Reformisté však jako vždy přišli na pomoc a svojí kapitulantskou politikou umožňují prováděti plány ředitelství. Dělníci však přece nevystoupili a přes hlavy a vůli reformistických vůdců, nedbajíce odporu ředitelství a celého závodního aparátu, postupujícího ruku v ruce s policií, organisovali stávku. Jednotlivá oddělení zastavila práci, a tu se ukázalo, že není pravda, co říkají reformističtí vůdcové, že si páni přejí stávku, naopak kde kdo, ředitelé, inspektoři, inženýři, mistři, policie, všechno bylo uvedeno do pohybu, aby bylo zabráněno stávce. Ukázalo se, jak se páni stávky bojí, protože velmi dobře vědí, že by jednotná stávka je srazila na kolena a donutila kapitulovati, odvolati propouštění a že by byl konec s prováděným a připravovaným snížením mezd.

Aby byla zlomena stávka, vystupuje u vysokých pecí důvěrník kovopracovníků a v zájmu kapitalistického žoku Rotschildova přemlouvá a zaklíná dělníky, aby přerušili stávku a nastoupili práci. Mluví tak, jako nikdy před tím nemluvil, když šlo o zájmy dělníků a jeho kamarádů. Dnes šlo o zájmy p. Rotschilda, o plány Federerů, Matějků a jejich vysoké odměny a proto všechen zápal vložil český člověk, důvěrník nár. sociálních kovopracovníků do své řeči, aby zviklal bojovné souručenství kováků a zlomil stávku, namířenou proti rotschildovskému kapitálu. Měl úspěch, dělníci se dali přemluviti, přerušili stávku a nastoupili práci. Proč se mu to zdařilo? Zdařilo se mu to jedině proto, že státní aparát předem se postaral o umlčení skutečných dělnických důvěrníků. V noci vnikla policie do bytů důvěrníků, členů závodních výborů za rudé odbory, bez jakýchkoli důvodů vytáhla je z postelí a odvlekla do kriminálu.

Vy přicházíte s výjimečnými zákony, ale již v praksi na obranu uhlobaronských a rotschildovských milionů jste těchto výjimečných opatření, která chcete zavésti, použili. To všechno proto, aby zabráněno bylo stávce, které se pánové velmi bojí, a vědí také proč. Stávka je jedinou zbraní, před kterou kapitalisté v této době ustupují, a proto se dělá všechno ideologicky i prakticky, aby se znemožnila. Obsazování závodů policií, zatýkání a kriminalisování poctivých důvěrníků dělnictva a ještě horší způsoby jsou zde. Metternichovské a bachovské doby nezadají si v ničem s těmito metodami, kterých se používá nyní. Je opravdu nutno položiti si otázku, a tu musí si položiti celá dělnická třída, jak daleko máme do toho, aby byly uplatněny i u nás metody Hitlerovy, jeho vražedných S. A. band? Svoboda a právo vůbec přestaly existovati. Pendrek, četnická kolba jsou vašimi argumenty a argumenty vaší demokracie v každém boji dělnictva a v každé stávce.

V čele všech opatření proti stávce stojí reformističtí vůdcové. Oni to byli, kteří nyní na šachtách a hlavně ve Vítkovicích úplně do naha odhalili svůj kapitulantský charakter. Za to, aby docílili nějakých reklamací a zachránili své věrné - stejně jich může býti jen několik - plazí se před vítkovickými naboby přímo na břiše. Nedovedeme si větší kapitulantství a nedostatek odvahy představiti. Dělníci volají po stávce, jsou pro ni, ředitelství se třese strachem, aby k ní nedošlo. Policejní aparát celý je zmobilisován, u každého důležitého stroje a místa jsou policisté, všechno se třese a ví, zastaví-li Vítkovice, že budou státi všechny kovozávody, 30.000 kováků vyjde do ulic, vyjde i 30.000 horníků, s nimi nezaměstnaní, ženy, děti. Konec s plány propustiti 28.000 dělníků, páni budou nuceni zatnouti zuby a vzíti své zločinné plány zpět. A nastoupiti tuto cestu úspěchu, síly a vítězství proletariátu reformističtí vůdcové znemožňují.

10. ledna na schůzi představenstva soc. demokratické strany, o které jsem se již zmiňoval, prohlásil posl. Hampl: "Budeme žádati uskutečnění socialisační předlohy zákona o důlním a horním průmyslu." Takhle se mluví, ale když jde o znemožnění vyhazování poctivých dělníků a často i členů jejich vlastních organisací a vlastních odborů, tak se dělá všechno, aby se boj a opravdu jediná obrana a jediný pro středek, který by přivedl miliardáře, kapitalisty ostravské ke kapitulaci, znemožnil. Takhle se mluví, ale když jde o znemožnění propouštění, dělá se všechno, aby páni mohli dělníky vyhazovati. To, co nyní se stalo ve vítkovických železárnách, mluví velmi jasnou řečí. Reformističtí vůdcové jdou tak daleko, že nejen znemožňují stávku, nýbrž vzdávají se jí vůbec, odmítají ji jako zbraň a prostředek, společně s policií obsazují závod a znemožňují, lámou stávku. Dělnictvu se bere staré, nezadatelné právo na stávku. Jak daleko jsme toho, aby stávka byla prohlášena za zločin a za útok na stát?

Jménem dělnické třídy, které jsme dnes opravdu my jedinými mluvčími, ptáme se: K čemu jsou silné odbory dnes v této době, kdy je třeba, aby jejich celá síla postavena byla do služeb pracujících, do služeb boje proti kapitalismu, když jejich aparát pracuje společně s policií na lámání spravedlivého boje proletariátu? Co dělají a kde jsou silné, volné odbory, když jde o úplné vyhladovění, zbídačení dělnické třídy? Silné odbory, které dnes dělnictvo má v Odborovém sdružení československém, v České obci dělnické, jsou zakopané hřivny, které, místo aby stály v předních řadách boje, stojí stranou a každý boj předem prohlašují za ztracený a jej lámou, i když statistika o provedených stávkách usvědčuje je z nepravdy. Statistické zprávy Státního úřadu statistického dokazují, že 9 stávek v únoru z 10 skončilo se úspěchem dělnictva, jedna byla ztracena. Statistika z dubna znovu dokazuje, že 2/3 stávek, které byly skončeny z těch 15, 9 končilo úspěchem dělnictva. Ale zde se úplně kapitulantsky staví a znemožňuje jediný prostředek obrany v této době a prohlašuje se předem za ztracený a vůdcové velkých odborů jej lámou. A proto tyto odbory, které jsou silné počtem, jsou kolosy na hliněných nohou. Odcizily se úplně poslání, ke kterému je dělnická třída budovala. Karel Marx dal odborovým organisacím do jejich programu třídní mezinárodní solidaritu a dělnická třída budovala odbory, aby v nich vedla dělníky k třídní solidaritě, k třídnímu boji, v jehož arsenále je zbraň stávky, solidárního boje, třídní solidarity na prvním místě. V arsenále třídního boje jest i diktatura proletariátu. Ale vy jste všechny tyto třídní prostředky vyhodili, zavedli a postavili jste od bory do cizích služeb, do služeb kapitalistů proti dělnické třídě. Zavedli jste odbory tak daleko, že již neobhájí ani zájmu svých vlastních členů.

Posl. Hampl mnohokráte prohlašoval: Naše silná organisace, náš Svaz kovodělníků již svojí vahou ochrání své členy. Ale kde je ta ochrana? Tisíce kovodělníků letí na dlažbu. Ustupujete všude před zaměstnavateli a kapitulujete před každým diktátem fabrikantů, jak jsou toho znovu dokladem pražské závody a Vítkovice. Místo ducha dělnické solidarity nastolili jste spolkaření a vládu stranické legitimace. Slibovali jste, že legitimace reformistické organisace je zárukou lepší práce, protekce v závodě, že uchrání před propuštěním atd. Pochopitelně, když tímto způsobem jste vychovávali dělníky a stali jste se vykonavateli potřeb a přání kapitalistů, že jste nemohli splniti dělníkům ani to málo, co jste jim slibovali. Dělníci jsou vyhazováni, snižovány mzdy, zhoršována jejich nedostatečná podpora v nezaměstnání. Vedete celou dělnickou třídu i s těmi silnými odbory jako v Německu i u nás do záhuby. Komu chcete namlouvati, že dělníky, které nechráníte ani před snižováním mezd, ani před propouštěním, ani před hladem, kterým odbouráváte nyní sami poslední kousek práva, kterým nechcete připustiti žádné právo v organisacích, ochráníte od fašismu? V rozhodné chvíli zkrachujete a vaše odbory se rozvalí, jako tomu bylo v Německu, kde jest úplný rozvrat soc. demokratických organisací i silných milionových odborů, z nichž jedna část, ta vedoucí, funkcionářská, přechází k Hitlerovi, a druhá část, třídně založená, ke komunistům, aby se ve společném třídním boji bránila.

To, co vidíme v Německu ve velkém, pro to už máme u nás doklady a vidíme v malém. To vidíme nyní ve Vítkovicích. Nyní jedna část, jako na př. soc. demokratický důvěrník Vápeníček u vysokých pecí přechází s celou skupinou dělníků k Národnímu sdružení. Tento důvěrník vedl jednotnou akci spolu s rudými odboráři proti útoku centrálního ředitelství. Akce byla jednotná a proto úspěšná. Za to byl reformistickými vůdci kaceřován a zbaven funkce. Bylo to přání pana Matějky a centrálního ředitelství. Hrozilo se mu vyloučením z organisace a, bude-li dále postupovat společně s komunisty, vyhozením z práce. Zde znovu prokázala se pravdivost starého přísloví, že tonoucí i stébla se chytá. Aby se zachránil, šel s celou skupinou k Národnímu sdružení. To jsou plody kapitulantské reformistické politiky, která dokazuje, že reformističtí vůdcové se ničemu nenaučili a nechtějí pochopiti z německých událostí, kde tato kapitulantská politika vedla k tomu, že dělnická třída Německa ztratila všechno a dnes za stonásobných obětí je nucena bojovat proti fašistickému teroru. Při troše odvahy a bojovném vystoupení bylo možno za daleko menších obětí znemožnit příchod Hitlerův a fašistické diktatury v Německu. I tam radili vůdcové dělnické třídě k ústupu, dokazovali, že se bojovat nedá, a výsledky této kapitulantské politiky se do stavily. Zničení všech práv, rozpad počtem velikých odborů, krádež dělnického majetku, loupež a vraždy, krvavý teror, to jsou plody reformistické politiky, která umožnila Hitlerův fašismus. A zde u nás vedou dělnickou třídu týmiž cestami. Znemožňují každý boj, leží před buržoasií a kapitalisty na břiše, dokazují jako kapitalisté, že se propouštěti musí, a znemožňují každý boj proti propouštění, snižování mezd, připravují cestu fašismu. A tito lidé společně s měšťáky připravují opatření, aby se policajt opravdu stal pánem nad svobodou a životem dělníků, a ve svých službách buržoasii jdou tak daleko, že působí a pomáhají při plném odbourání zbytků práv a svobod, při zostření zákona na činy, vyplývající z třídního boje proletariátu, oklešťují práva parlamentu, vyřazují komunisty z národa, staví je mimo zákon, provádějí totéž, co Hitler v Německu.

Na schůzi představenstva soc.-demokratické strany 10. května 1933 mluvil posl. Hampl, že nesmí se připustiti, aby veřejné podniky propouštěly své zaměstnance, a dnes se chystá se souhlasem jeho, celého klubu a všech socialistických klubů předloha, aby komunisté z veřejných služeb byli vyházeni. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Propuštěni mají býti ovšem nejen komunisté, nýbrž všichni revoluční poctiví dělníci, kteří se nenaučili před každým byrokratem a popohaněčem ohýbati hřbety, i když nemá pravdu; všichni tito dělníci mají býti vyházeni ze služeb se souhlasem nejen 7 socialistických ministrů, nýbrž i celé socialistické vládní části. Nepočítá se s tím, že vyhazování těchto lidí z veřejných závodů nebo veřejných úřadů, ze státních podniků povede k úplnému zfašisování těchto podniků a že je to všechno pro fašismus a pro fašisty. Mluví a píše se proti fašismu, ale v praxi se tím fašismu uvolňuje cesta. Tato cesta však staví i před dělnickou třídu Československa nebezpečí, že i zdejší počtem silné, ale ideově slabé reformistické odbory, můžeme říci bez ideje, v rozhodné chvíli neobstojí a rozpadnou se jako v Německu. Tato naše obava je tím opodstatněnější, máme-li před očima všechny zkušenosti, zvláště z poslední doby, kdy provádí se strašlivý závodní teror, obzvláště když jde o volby závodních výborů, a v řadě případů jsou to zase reformističtí socialističtí předáci, kteří stojí v čele teroru a útisku. V závodech jsou dnes masově omezována a nejhrubším způsobem porušována práva dělnických důvěrníků, kterým je znemožňováno obhajovati dělnické zájmy. Důvěrníci jsou vysazováni, propouštěni, a jest jim zakazováno navštěvovati dílny, mluviti s dělníky při práci; vysazeným důvěrníkům je nezřídka zakazován i přístup do závodu vůbec. Volby závodních výborů se pak konají za zvlášť vystupňovaného teroru proti třídním mluvčím dělnictva. Vzpomeňme voleb v Českomoravské-Kolben-Daněk, u Podhajských, v Libčicích a jinde a jinde. Dělníci, členové rudé odborové organisace nebo s ní sympatisující, jsou před volbami hromadně ze závodů vyhazováni, aby posice třídní dělnické organisace byly již předem zeslabeny (Českomoravská, Kolben). Důvěrníci rudé odborové organisace a členové závodních výborů za rudé odbory jsou ze závodů soustavně vyhazováni (Kolben, Škodovka). Dělníci, podepsavší rudou kandidátku, jsou voláni na ředitelství, do reformistických organisací a nuceni k odvolání podpisů, nepodrobí-li se, jsou propouštěni. (Podhajský, Libčice a t. d.). Rudé kandidátky jsou reformisty vraceny jako "opožděné", úplně bez důvodu, atd. V poslední dny před volbami obíhají reformisté dílny a hrozí propouštěním každému, kdo bude volit rudě, a aby si získali lepší přehled o tajné volbě, ustanovují spoustu uren, aby jim neušla volba ani jednoho dělníka. (Českomoravská). Konečně nelekají se ani odnětí volebního práva vysazeným dělníkům (Podhajský). Za takovéhoto teroru dochází tedy k volbám. Skutečně demokratické volby konají se už jen tam, kde mají v závodě většinu opravdu rudí odboráři. Pod neslýchaným terorem konané volby prohlašují pak reformisté za skutečný projev dělnického smýšlení, aby mohli ještě více pronásledovat oposiční a třídně uvědomělé dělníky. Komu slouží tato politika, jest jasné. Slouží zaměstnavatelům, slouží k zotročování dělnictva, neboť nejuvědomělejší dělnickou obranu organisující dělníci jsou ze závodů vyhazováni a ostatní jsou zastrašováni, aby se dali bez odporu ovládat.

Ale nejen závodní teror. Přímo fašistické metody zavádějí se nyní i uvnitř reformistických odborů. Zavádí se v nich režim, kdy ke všemu se musí kývat, a běda tomu, kdo by nechtěl býti kývalem a žádal by uplatnění dělnické demokracie; ten letí. Takovéto organisace nemají a nemohou míti ideové soudržnosti, aby obstály v boji proti náporu kapitalistů a fašistů. Této politice musí býti učiněn konec. Dělnické třídě zbývá pouze jedna cesta: postaviti ve všech závodech, mezi nezaměstnanými i mezi všemi pracujícími na první místo otázku společného, jednotného boje proti fašismu. Ovšem bojovati proti fašismu, to znamená bojovati denně a stále proti propouštění, snižování mezd, útokům na dělnická práva, proti útokům na komunistickou stranu, bránit každý kousek chleba a svobody, podpory v nezaměstnání, bít se proti nucené práci, za svobodu, proti dalšímu oklešťování tiskové svobody. To všechno nám ukládá boj proti fašismu, za chleba, práci a svobodu.

Proto dělníci, zvláště kováci a horníci musejí odmítnout kapitulantství politiků Hamplů a Brožíků a nastoupiti cestu bojovného sjednocení, která povede k odražení plánů kapitalistů, k vymýtění politiky ustupování a kapitulace, k porážce fašismu a osvobození proletariátu, ke skutečné proletářské demokracii, k vítězství! (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Tyll.

Posl. Tyll: Pánové! Dnes chystáte výjimečná opatření jak proti pracujícímu lidu Československa, tak i proti státním a veřejným zaměstnancům, abyste zfašisovali poslední, co si pracující lid a tím spíše státní a veřejní zaměstnanci z bývalého Rakousko-Uherska dovedli uchránit a vybojovat, abyste jim zfašisovali dnes takřka každý žvanec i jejich vědomí, abyste prováděli nejhlubší teror, který se už dnes provádí všeobecně ať již ve státních nebo veřejných službách, a aby důsledek právě vašeho kapitalistického systému a jeho nemohoucnosti odnesly nejnižší vrstvy státních a veřejných zaměstnanců.

Dnes je jistě jisté, že rána, která dopadla na státní a veřejné zaměstnance r. 1932 především odbouráním 13. služného, pak srážkou s pevných platů, paušálů a úkolových výdělků atd., nebyla poslední. Tato úsporná opatření, která jste už prováděli prý v zájmu státních podniků, státních drah, pošt a nevím čeho všeho, byla, jak jste právě dnes dokázali, úplně podfukem se strany vládnoucí třídy, poněvadž za necelých 5 měsíců přišli jste znovu se snižováním platů, dnes už v jakékoli formě.

Všechna úsporná personální opatření, která vynesla státní pokladně 640 mil. Kč, uspořených výhradně na nedostatečných platech železničních zaměstnanců, byla kapkou do moře rozvrácené kapitalistické výroby, které je pohltilo bez nejmenšího účinku ve směru zlepšení situace železničního podniku.

Nepomohly ani ostatní léky, doporučované soc. demokratickými sekretáři nebo poslanci a vůdci ve formě reorganisace, která se projevila tím, že bylo propuštěno přes 16.000 smluvních dělníků a že byly sníženy vedlejší příjmy personálu, že bylo pensionováno na 6000 přesloužilců, prováděno hromadné vysazování smluvních a provisorních zaměstnanců, zastavena stabilisace a povyšování, prodloužena pracovní doba, zastaveny investiční práce, ba i nejnutnější opravy svršků; nepomohla ani zostřená persekuce a zastrašování nespokojeného personálu. Všechna tato opatření dovedla sice rozvrátiti hospodářský život železničářských rodin, ale deficit železnic nejen se nezmenšil, nýbrž roste lavinovitě dále.

Po všech těchto opatřeních musí dnes vláda konstatovati, že deficit drah roste, dopravy ubývá a že není naděje na zlepšení situace. Podle úřední zprávy poklesly provozní příjmy drah za leden 1933 proti stejnému měsíci roku 1932 o 30·5 mil. Kč. Dále se v této zprávě praví: "Pokud jde o provozní výdaje, poklesly v lednu 1933 proti stejnému měsíci 1932 o 32.8 mil. Kč. Z tohoto poklesu provozních příjmů připadá na osobní výdaje 16.5 mil. Kč a na věcné výdaje 16.3 mil. Kč."

Co říká tato úřední zpráva? Že přes to, že vláda snížila úspornými zákony platy železničních zaměstnanců za jediný měsíc o 16·5 mil. Kč a na věcném vydání uspořil a 16.3 mil. Kč, stoupl deficit drah o 30.5 mil. Kč.

Proti lednu 1931 dosáhl pokles přepravných příjmů za měsíc leden 1933 podle vládního doznání výše 75 mil. Kč.

Toto vaše doznání ukazuje nejen hloubku krise a neschopnost kapitalismu uvésti výrobu do chodu, nýbrž zároveň i to, že vaše cesta zbidačování železničářské masy není cestou, která by mohla železniční podnik vyvésti z krise anebo alespoň zabrániti, aby jeho miliardový deficit nestoupal. A proto sahá vláda k novým opatřením. Pánové, kteří dnes pokrytecky volají, že jest ohrožena demokracie, vykašlali se na vůli desetitisíců státních a veřejných zaměstnanců a odhlasovali zákon o personálních úsporných opatřeních, který si přáli Weinmannové, Petschkové, Preissové a francouzští kapitalisté, kterým byly sníženy platy nejhůře placených železničních a státních zaměstnanců až o 31%. Aby se státním a železničním zaměstnancům, rozhořčeným nad touto třídní zradou reformistických vůdců, umožnilo spolknouti tuto hořkou pilulku, dalo se do úsporného zákona ustanovení, že snížení pevných platů potrvá jen dva roky.

Tímto způsobem měli býti železniční zaměstnanci přesvědčeni, že krise kapitalismu bude za dva roky likvidována a že vláda již nepřikročí k žádnému snižování příjmů a oklešťování práv železničních zaměstnanců. Od té doby však neuplynulo ještě ani 5 měsíců a tatáž vláda se sedmi socialistickými ministry připravuje již nové útoky, které mají postaviti dělnictvo, státní a železniční zaměstnance mimo ústavní zákony. Chcete oddáliti volby o dva roky, zastaviti všechen revoluční tisk, přiostřiti praksi zákona na ochranu republiky, vyřaditi komunistické poslance z parlamentního jednání. Vláda potřebuje zmocňovací zákon, aby mohla vládnouti bez parlamentu. Chcete přizpůsobiti služební pragmatiku pro železniční a státní zaměstnance tak, abyste potom mohli je vyhazovati bez disciplinárního vyšetřování krátkou cestou a pensisty zbaviti nároku na pensi. Těmito opatřeními sahá se na nejzákladnější práva železničních a státních zaměstnanců, nabytá ve starém Rakousku.

Říká se, že je nutno postupovati proti extrémním živlům. Ve skutečnosti se po hospodářských útocích na železniční a státní zaměstnance útočí na jejich politická práva. Žádný ze státních zaměstnanců nebude směti volně přemýšleti, volně uvažovati a činiti si o kapitalistickém hospodářském bankrotu jasné uzávěry. Opatřeními, která se připravují, suspendují se ústavní zákony, suspenduje se vůle lidu. Ústavní zákony byly dělány pod přímým revolučním tlakem všeho pracujícího lidu a budily dojem, že jimi má býti všem občanům, tedy i železničním a státním zaměstnancům, zaručena svoboda slova, svoboda přesvědčení, svoboda shromažďovací a že nikdo nesmí býti pro své přesvědčení poškozován a trestán. Tento odstavec ústavní listiny má nyní býti úplně škrtnut v zájmu silné demokracie a pro udržení klidu a pořádku.

Za starého Rakouska nejreakčnější vláda Bachova nepostupovala takovým způsobem, jako postupuje dnes demokracie proti určitému názoru a vnitřnímu přesvědčení, činíc si nárok na duši i mozek těch, které nejhůře platí a které kapitalisticky vykořisťuje. Suspenduje profesory, lékaře, učitele, státní a železniční zaměstnance na bezmyšlenkovité otroky, kteří sice mají právo fysicky i duševně pracovati, ale bez práv civilisovaného člověka. Široce založenou kampaní, zvláště socialistického tisku, proti t. zv. extrémním živlům zprava i zleva napřáhli jste svoji ruku. Vytrháme fašismus na železnicích i s kořeny, ale hrom bude tlouci také vedle, jak říká ministr socialista Bechyně. Pod širokým útokem na malé zaměstnance snažíte se skrýti neschopnou byrokracii, která nebude vyházena v zájmu státní pokladny, nýbrž která bude držena na svých místech i přes to, že socialista Bechyně dobře ví, že jsou to vyložení fašisté - avšak velmi dobře se hodí k tomu, aby prováděli všechny reakční plány, které má ministerstvo železnic v úmyslu; a proto heslo vámi ražené proti extrémním živlům zprava i zleva mine se s účinkem napravo a půjde se jen proti nejnižším kategoriím železničních a státních zaměstnanců. Celý zfašisovaný státní aparát i na ministerstvu železnic nebude přece sám sebe vyhazovati. Z kolegiality pan socialista odpustí panu fašistovi, protože se musí zabezpečiti pro všechny případy, kdyby přece se mělo státi, že by Gajda zahrál si na druhého Hitlera. Z tohoto ponaučení, z této prakse, která se dnes již jasně vidí a také provádí, musí železniční zaměstnanci dojíti k přesvědčení, že zde nejde jen o komunisty a hakenkrajclery, nýbrž že jde o všechny kamarády i ty, kteří mají v kapsách legitimace státotvorných stran anebo odborových organisací, kteří však v zájmu finanční rovnováhy čsl. státních drah musí jíti za vrata podniku.

Nedávno prohlásil ministr financí dr Trapl při doporučování půjčky práce do radia jasně: "pokračuje se s dalším úsilím ve snižování státních vydání". Posl. Remeš napsal v plzeňské "Nové době", že se škrtá na letošním rozpočtu stále, a předseda úsporné parlamentní komise posl. dr Černý prohlásil, že nejen letošní, nýbrž i příští rozpočet musí býti zredukován. Dva socialisté a jeden agrárník neprohlásili nic jiného, nežli že budou dále škrtati v rozpočtu, dále snižovati platy, vysazovati a propouštěti železniční a státní zaměstnance, že budou škrtnuty v kapitole sociální péče další miliony na podporu nezaměstnaných a přestárlých dělníků a omezeny podpory podle gentského systému. V ministerstvu veř. prací bude se škrtati na investicích. Budou redukovati platy již v rozpočtu na r. 1934, budou snižovati životní úroveň železničářů a státních zaměstnanců, aby blažilo 7 socialistických ministrů, že za své konstruktivní činnosti pro stát něco vykonali.