U ministerstva sociální péče vidíme v závěrečném účtu za rok 1931 překročení rozpočtených výdajů o 240 milionů. Toto překročení vzniklo hlavně ze vzrůstu podpor pro nezaměstnané, poněvadž v tomto roce hospodářská krise vzrostla ještě více a mnoho závodů za stavilo práci. Po této stránce požadavky, které se od té doby kladou, značně vzrostly. Neboť nevystačí se již s tehdejšími výdaji a upozorňuji jen, že roku 1932 musilo býti vydáno jen na podporu nezaměstnaných 820 milionů, při čemž ovšem také vidíme překročení proti rozpočtu. Tu se musíme tázati, je-li nynější rozsah podpor v nezaměstnanosti skutečně také nutný a oprávněný. Nasloucháme-li venku lidu, můžeme slyšeti různá mínění o této otázce, a to proto, poněvadž venku vykládá se možnost dozoru na ty, kdo dostávají podporu v nezaměstnanosti, častokráte tak, že mezi těmi, kdo dostávají podporu, jsou lidé, jimž tato podpora po právu nikterak nepřísluší. Proto musí býti co možno nejdříve učiněna opatření, aby se po této stránce výdaje snížily, opatření, která především stanoví přísnější měřítko pro přiznávání podpory v nezaměstnanosti, a která by prováděla mimo to ještě také řádnou kontrolu těch, kdo dostávají podporu v nezaměstnanosti.

Máme zkušenost, že právě, pokud jde o péči o nezaměstnané, velmi často se uplatňují politické vlivy. Jsou to často politické úvahy, které rozhodují, má-li někdo dostati podporu v nezaměstnanosti nebo býti z ní vyloučen. Pozorujeme to již od rozdělování potravinových poukázek a zjistili jsme, že v některých okresích ani orgánové státní správy neměli vždy správné pochopení pro přiznání nebo právo na potravinové poukázky. Dostáváme zprávy, že při schůzkách obecních zástupců s orgány okresních úřadů v okresích, v nichž se rozdělovaly potravinové poukázky, zástupci obcí byli častokráte nuceni převzíti všechny přikázané potravinové poukázky, ačkoliv obecní zástupci upozorňovali, že v jejich obcích není ani všech třeba. Bylo by nutné, aby po této stránce dostaly orgány okresních úřadů správné pokyny. Došlo u nás také mnoho stížností, že zvláště v průmyslových obcích, v nichž správu obce obstarával občanský starosta obce, velmi často dochází k rozmíškám, poněvadž obecní starostové chápajíce správně své úřední povinnosti, nechtějí vydati tyto poukázky každému, kdo se o příděl potravinových poukázek hlásí. V takovýchto obcích příslušníci socialistických stran, kteří požadují pro své přívržence větší příděly potravinových poukázek z čistě politických důvodů, vytýkají obecním starostům, že nekonají svůj úkol náležitě, a to má v zápětí nespokojenost a spory s obecními starosty, poněvadž ti, kdo dostávají potravinové poukázky, nebo ti, kdo je chtějí, ale od řádně smýšlejícího obecního starosty nemohou jich dostati, vytýkají mu pak, že jsou poškozováni. Proto naši obecní starostové, zvláště v severočeském území žádali, aby celá tato akce podporování nezaměstnaných, rozdělování potravinových poukázek, byla obcím odňata a aby se prováděním této věci zabývali přímo jen orgánové státní správy.

Mluvím-li o tomto předmětu, upozornil bych na jednu věc. Obchodníci, kteří honorují tyto potravinové poukázky výdajem potravin, často si stěžují, že nemohou dostati peněz, které mají dostati od státní správy za potravinové poukázky. Častokráte uplyne mnoho měsíců, častokráte to trvá velmi dlouho, než dostanou od okresních úřadů peníze, na které mají právo. Na druhé straně - a pro to mluví na příklad mnoho případů z okresu německojablonského - ti, kdo tyto potravinové poukázky honorovali a nemohou dostati peníze na to připadající, jsou stíháni berními úřady, aby zaplatili dlužné daně. Naprosto se nedbá, že osoby upomínané o zaplacení mají za státem častokráte větší pohledávky, než činí upomínané daně. Mluví-li se zde nyní o tom, bylo by nutné, aby příslušní činitelé státní správy nařídili, aby částky splatné za potravinové poukázky byly zaplaceny po provedené kontrole co možno nejdříve.

Stejná stížnost přichází stran placení poukázek v mléčné akci. Také tato provádí se u nás v severočeském území, rovněž i v okresech libereckém a jabloneckém. Uvádím-li oba tyto okresy jmenovitě, činím to proto, poněvadž v těchto okresích dodávají mléko v rámci mléčné akce hlavně drobní rolníci. Tito drobní rolníci mají jednu, dvě, nejvýše tři krávy, a ti jsou především odkázáni, aby jim státní správa zaplatila mléko co možno nejdříve. Slyšeli jsme stížnosti, že na příklad mléčné poukázky, které byly předloženy k výplatě již v říjnu loňského roku, nebyly do této chvíle ještě zaplaceny. Nikdo přece nesmí přehlížeti, že tito drobní rolníci, kteří nemají jiných příjmů, jsou odkázáni především na tyto příjmy a již z čistě sociálních důvodů mělo by se naříditi, aby jmenovitě v oněch okresích, kde dodávají mléko drobní zemědělci, bylo dodané mléko zaplaceno co možná nejdříve.

Mluvím-li o tomto předmětu, o zaopatřování nezaměstnaných potravinami, musím se ještě dotknouti jiné akce, zásobování chlebem. Vláda se kdysi usnesla poskytovati nezaměstnaným chléb. Jest to jistě velmi humánní úmysl, proti němuž nemůže nikdo nic namítati, dostane-li se chleba těm, kteří za všech okolností mohou si na to činiti oprávněný nárok. Když tedy naši zemědělci v průmyslové oblasti nahoře slyšeli o zásobování chlebem, domnívali se, že nyní budou moci dodávati ze svých zásob žita, že zásoby žita, které jsou pohotově v okrese frýdlantském, německojabloneckém a libereckém, budou moci dodati prostě do mlýnů, kde se semelou a upeče se z nich chléb. Ale co se stalo? Přes to, že ve zmíněných okresích bylo na skladě velmi značné množství žita, ačkoliv státní správa byla na tuto věc upozorněna, nedbalo se toho, nýbrž z nitra země bylo dováženo obilí, v tomto případě žito, do těchto obcí, a zemědělci, kteří se domnívali, že se chlebovou akcí budou moci zbaviti zásob žita, byli ponecháni se svými zásobami žita na holičkách. (Výkřiky.) Jest jen samozřejmé, jsou-li tím zemědělci roztrpčeni, a to proto, poněvadž zemědělci musí své zásoby žita prodati, aby dostali peníze, jichž potřebují k udržení svých podniků a k zaplacení splatných platů státu, obci, okresu a zemi. (Výkřiky.) Provádějí-li se tedy takovéto akce, pak se nesmí nedbati také skutečných poměrů, musí se k nim přihlížeti a jde-li o dodávání do určitých krajů, musí se pamatovati na ty, kdo jsou příslušní jako usedlí zemědělci. (Výkřiky.)

Prohlížíme-li závěrečný účet za rok 1931, jest v něm také číselně objasněn schodek několika našich státních podniků. Již ve státním závěrečném účtu za rok 1931 jsou uváděny jako podniky zvlášť postižené schodkem železnice a státní statky a lesy. Čísla, která roku 1931 činila již schodek mnoho set milionů, roku 1932 a později se nezmenšila, nýbrž ještě vzrostla. Pokud jde o železnice, musíme především zdůrazniti, že jejich pasivitu zaviňuje příliš veliký osobní stav. Jest nutno, aby také v tomto směru byla provedena korektura, aby schodky byly podstatně zmenšeny. V této souvislosti upozornil bych na železniční provoz v několika jiných zemích, v nichž ovšem v posledních letech, zvláště roku 1932, také již se ukázaly schodky, které jsou však podstatně menší než u správy našich drah. Především je to Švýcarsko. Jest to přímo nápadné, projíždí-li člověk Švýcarskem, jak málo zaměstnanců vidí na jednotlivých stanicích a jak přes nepatrný osobní stav jezdí dráhy bezvadně a přesně, že to působí přímo úžas. Touž věc můžeme pozorovati v Německu, kde německá společnost říšských drah rovněž provedla značnou restrikci zaměstnanců, a podobně jest tomu také ve Francii, kde ovšem železnice jsou většinou v soukromých rukou. (Posl. Grünzner [německy]: Tam mají velké schodky!) Právě jsem řekl, že v posledních letech, zvláště roku 1932 také tyto země vykazují schodky, ale i když valorisujeme švýcarský frank, marku nebo francouzský frank, nedosahují tyto schodky výše schodku našich státních drah. Zvlášť bolestná situace jest u státních lesů, z jejichž výtěžku se očekávaly velké příjmy pro stát. Mluví-li se o schodcích státních lesů a statků, správa státních statků vždy upozorňuje, že tyto statky nejsou vlastně pasivní, nýbrž že přes těžkou dobu a nepříznivý vývoj cen zemědělských výrobků jsou prý stále ještě aktivní, že prý schodky pocházejí hlavně ze správy státních lesů. Provádí se při tom další rozdělení v tom smyslu, že se říká, že v historických zemích státní lesy vynášejí, kdežto ve východní části státu jsou pasivní. (Předsednictví převzal místopředseda Roudnický.) Ať je tomu jakkoliv, schodky zatěžují konec konců jednu kapsu, nikoliv jen správu státních lesů a statků, nýbrž kapsu státní pokladny, a to jest věc, která nám ovšem nemůže býti lhostejná; a v souvislosti s tím musíme se tázati, bylo-li nutno postátňovati lesy v takovém rozsahu, jak se to skutečně stalo. Jsem pevně přesvědčen, že kdyby tyto lesy byly ponechány v soukromých rukou, soukromí držitelé nejen by byli platili daně i s přirážkami, nýbrž že by zajisté také dovedli přes nepříznivou dobu spravovati své podniky tak, aby nevznikly schodky. Jestliže v této věci, právě pokud jde o správu státních lesů a statků, nedojde v dohledné době k nápravě, obávám se, že tímto trvalým schodkem - ceny dříví jistě tak brzo nestoupnou - bude státní pokladna trvale tak zatížena, že konec konců mohou z toho vzniknouti ještě větší nesnáze. (Posl. dr Hodina [německy]: V tom jsou také hříchy, které napáchala společnost Latorica!)

Ve státním závěrečném účtu za rok 1931 jsou také zajímavé číslice daňových nedoplatků. Očekává se ovšem, že v příštích týdnech, a to do konce června, tato čísla klesnou, neboť se předpokládá, že se mnoho dlužníků zbaví svých dluhů úpisem půjčky práce, aby využili výhody zákona. Zkoumáme-li však čísla těchto daňových nedoplatků, pokud jde o jádro jejich pravdivosti, dojdeme k tomu, že vlastně tyto částky ve skutečnosti neexistují úplně po právu. Při výši těchto čísel bylo by bývalo nezbytně nutno, aby průběhem let bylo již vyloučeno vše, co bylo předepsáno neoprávněně, proti čemuž byla podána odvolání a co se zatím stalo dubiosním a nedobytným. Ministerstvo financí z neznámých důvodů vleče všechny tyto částky dále. Ale jest jisto, že odečteme-li všechna tato neoprávněně předepsaná čísla, daňové nedoplatky se značně sníží.

Při této příležitosti promluvil bych také několik slov o zákonu o ochraně zemědělců před exekucí. Zemědělci budou do konce roku zbaveni exekuce pro dluhy. Vyňaty jsou pouze pohledávky ze mzdy, z výměnku nebo pohledávky sociálních ústavů za zemědělci. Tento zákon jest pro zemědělce v této chvíli zajisté ohromnou výhodou. Při tom nesmíme však přehlédnouti, že tito zemědělci jsou nejen dlužníky berní správy, nýbrž i dlužníky peněžních ústavů, Raiffeisenek, záložních a spořitelních spolků, tedy různých malých venkovských peněžních ústavů, které opět jen tehdy mohou řádně plniti své povinnosti, dostanou-li opět splácením kapitálu samy peníze, které půjčily. Nyní ovšem jest živý spor o pojem zemědělec, neboť ochrany zákona dožadují se nyní nejen čistí zemědělci, nýbrž i ti, kteří jsou zemědělci jen vedlejším zaměstnáním a častokráte nežijí z výtěžku zemědělství, nýbrž hlavně jsou odkázáni na příjmy z jiných provozních odvětví různého druhu. Přede vším jiným bylo by tedy nutno, aby finanční správa nebo místa k tomu příslušná co možno nejrychleji podala správnou definici pojmu "zemědělec", aby menší peněžní ústavy, které nyní čekají na splacení zápůjček, byly úplně správně poučeny, jakým způsobem by mohly případně zakročiti proti tvrdošíjným dlužníkům. Dnes odvolává se tolik a tolik lidí, že podléhají ochraně zákona, ačkoliv již z prosté úvahy vysvítá, že v určitých případech nejde o zemědělce.

Zmínil jsem se zde, že daňové dluhy do konce roku 1930 je možno snížiti úpisem půjčky práce. Pro zemědělce není to žádná zvláštní výhoda, poněvadž toho bude moci použíti jen velmi málo zemědělců. Ale ve spojení s touto půjčkou práce chci upozorniti, že státní správa vyzvala různé vrstvy, aby upisovaly tuto půjčku práce. Třeba však předpokládati, že toto pozvání k upisování půjčky práce stane se takovým způsobem, aby mu obyvatelstvo rozumělo. Jedeme-li v našem sudetském území drahou, v odděleních vlaků jsou sice vyvěšeny plakáty, jimiž se obyvatelstvo zve k upisování půjčky práce, ale tyto plakáty nemohou zcela splniti svého účelu, poněvadž jsou jednojazyčné, české. Bylo by přece při nejmenším nutno, aby se v sudetskoněmeckém území s německým obyvatelstvem mluvilo tak - vždyť jde přece o neobyčejně důležitou věc - aby tomu německé obyvatelstvo rozumělo. Bylo by tedy nutno, aby do konce června, do kteréžto doby běží ještě upisovací lhůta, byla vytýkaná vada napravena.

Ale bylo by také nutno, aby při vypisování nové půjčky nebyly přehlíženy jisté závazky vyplývající z dřívějších půjček a při nejmenším, aby byly vyřízeny. Po té stránce upozornil bych na tuto věc. U nás v sever. Čechách jest spousta peněžních ústavů, u nichž do dnešního dne nebyla ještě provedena výměna válečných půjček za náhradní papíry. Celkem jde o mnoho milionů Kč a roku 1933, který jest již devátým rokem od doby, kdy byl přijat zákon o konečné úpravě rakousko-uherských válečných půjček - zákon byl usnesen roku 1924 - bylo by konečně nutno, aby s válečnou půjčkou a s vydáním náhradních papírů byl konečně jednou udělán pořádek. Mnoho peněžních ústavů čeká na vydání náhradních papírů, poněvadž zvláště u nás nahoře v severočeském území pro runy na různé peněžní ústavy bylo mnohem více peněz vybráno než uloženo. Tím octlo se velmi mnoho peněžních ústavů v tísni a domnívají se, že by mohly své peněžní zásoby naplniti tím, že se jim podaří dáti do zástavy náhradní papíry, až je budou míti v rukou, a peníze, které obdrží z lombardu, poskytnou k případnému uspokojení vkladatelů. Jest tedy nutno, aby se také po této stránce co možná brzy něco stalo a aby tato kapitola válečných půjček a vydání náhradních papírů byla co možno brzo skončena.

Mluvil-li jsem zde o tom, že se tolik a tolik peněžních ústavů octlo v nouzi, příčinou toho jsou z části také různé zprávy, které přiměly mnoho vkladatelů, aby vybrali z peněžních ústavů své vklady. Ale ukázalo se, že tyto vybrané částky nebyly snad vloženy do jiných peněžních ústavů, nýbrž že byly thesaurovány. Příčinou tohoto znepokojení obyvatelstva byl také výrok jednoho poslance, který řekl, že se přikročí k nucené půjčce, nedá-li obyvatelstvo peníze dobrovolně. Tento výrok o nucené půjčce znervosnil množství vkladatelů, a to mělo za následek, že se snažili vybrati co nejvíce ze svých vkladů nebo vybrati vůbec veškeré vklady. Jiné důvody, které znepokojily obyvatelstvo, byly zprávy o otřesení naší měny. Také po této stránce různá neodpovědná místa učinila různé věci, které znepokojily obyvatelstvo a přiměly je, aby vybíralo peníze z peněžních ústavů. Další příčinou, aby se bezhlavě vybíraly peníze, byly zprávy o inflaci, které přiměly lidi vybírající vklady, aby investovali peníze, aby tak z peněz, které vybrali, nic neztratili.

Ke konci svých vývodů vyzval bych rozhodující vrstvy ve státě, že jest za všech okolností nezbytně nutno šetřiti, aby zásadu šetření prováděly až do nejzazších mezí, aby naše výdaje konečně přišly do správného poměru ku příjmům. Ale na druhé straně jest nutno, aby nebyla snad prováděna opatření, která ještě více znepokojí naše obyvatelstvo, neboť jest nutno, aby důvěra, která byla z velké části ztracena, byla opět obnovena a právě tato okolnost jest pro nás, zástupce Svazu zemědělců podnětem, a bychom spolu pracovali s činiteli ve státě, kteří pracují o zlepšení poměrů. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž jest p. posl. Kliment.

Posl. Kliment: Je zle na všech stranách. Pracující třída trpí jako nikdy před tím. Bída a hlad zírá z každé druhé dělnické domácnosti. Den ze dne je hůře. Místo radikální pomoci připravuje tato sněmovna v intencích vlády dalekosáhlé zhoršení, má býti ještě více hladu a méně svobody. Vládní návrhy směřují ne k odpomoci, ke zmírnění nouze, nýbrž k jejímu zvýšení. To na jedné straně, a na druhé sleduje vláda svými o patřeními znemožniti každý projev nespokojenosti, znemožniti boj za chleba, práci a svobodu. Mimořádná opatření, která mají zmocniti vládu a dáti jí více moci, zrovna tak i rozšíření pravomoci předsedy a předsednictva poslanecké sněmovny, směřují opravdu k suspendování posledních zbytků svobod (Výkřiky komunistických poslanců.) a chtějí znemožniti mluvčím hladových mas, kterými jsou dnes opravdu jediné komunisté, každý projev proti vašemu násilnickému režimu i tu poslední svobodnou sněmovní tribunu. Máte plná ústa zájmů a lásky k lidu, a zatím obstaráváte a pečujete o zájmy malé hrstky vykořisťovatelů, boháčů, finančních machrů, bankéřů, správních radů. Je to pochopitelné, poněvadž i značná část této sněmovny je členy správních rad různých kapitalistických koncernů, kteří za starosti s těmi koncerny, v jejichž správních radách sedí, dostávají statisícové odměny. To jsou ty příčiny, proč zájmy lidu jsou ve psí, a tento parlament, vládní i oposiční strany od agrárníků, národních demokratů přes socialistické strany až k německým oposičním stranám a hakenkrajclerům mají na zřeteli jen zájem, jak sloužiti kapitalistům, sloužiti jim až do roztrhání. Jediní mluvčí proletariátu, komunisté - nikdo jiný už není - mají býti umlčeni. Pracující lid, který podle ústavy je zdrojem veškeré moci, má býti přinucen v klidu a pořádku pracovati za podmínek galejních otroků a zmírat hlady.

"Zlatý důl pro boháče a bič na chudáky bude vaše půjčka práce" - řekli jsme při jejím projednávání. Avšak uplynulo pouze málo dnů a potvrzuje se, že jsme měli pravdu. Boháči neupsali na půjčku ještě nic, mluví o půjčce práce jako o válečné půjčce, všichni malí zaměstnanci jsou nuceni upisovat a páni čekají pouze na to, kolik jim vynese do jejich bezedných kapes. Kolik vydělají - počítají už nyní - když ve spojení s půjčkou práce je zaváděna nucená práce, počítají, o kolik budou platit menší mzdy, kolik dělníků budou mít zadarmo, počítají, že nebudou je pojišťovat u nemocenské pojišťovny, že nebudou platiti za ně příspěvky ani u sociální pojišťovny atd. Statisíce dělníků nezaměstnaných hledá práci a více než důrazně žádá práci, ale páni neslyší, nevidí a zavádějí nucenou otrockou práci. Páni okresní hejtmani při intervencích prohlašovali, že oni podobné pokyny nedali, ale my jsme přesvědčeni, že tyto pokyny pro nucenou práci za stravovací lístky byly dány vládou i za vědomí vládních stran a se souhlasem těch, kteří v "Právu lidu" a v "A-Zetu" píší proti nucené práci. Je zajímavé, když 10. ledna t. r. konalo schůzi představenstvo soc.-dem. strany, že na ní prohlásil posl. Hampl: "Budeme trvati na zvýšení produktivní péče o nezaměstnané." Zvýšení produktivní péče o nezaměstnané vede ve skutečnosti k tomu, že stravovací akce má býti úplně zrušena a nahrazena produktivní péčí, což znamená v praksi, že nezaměstnaní obdrží stravovací lístek jen tenkráte, když budou pracovati opravdu zadarmo, a když jej neodpracuje, nedostane nic. Zvýšení produktivní péče má se projeviti zavedením nucené práce. Ne práci za mzdu, po které volá statisíce dělníků, po které volá lid, nýbrž za kus chleba budeš pracovati, zbaven všech práv, nemocenského pojištění, nebo zemřeš hlady. Takový je výsledek toho, co zaručoval 10. ledna posl. Hampl v předsednictvu soc. demokratické strany.

Že je tomu tak, dokazují i přípisy, které byly doručeny tisícům nezaměstnaných. Uvedu jen jednotlivé případy: V Místku, Palkovicích a v mnoha jiných obcích hrozí se nezaměstnaným i odebráním stravovacích lístků, nebudou-li pracovati za žebračenky. Tyto lístky se tisknou na hektografických strojích a rozesílají nezaměstnaným. V Palkovicích žádal starosta obce dokonce odpracování starých lístků, odebraných v únoru, březnu a dubnu, které byly již dávno vybrány a projeděny. Mají za ně nejen pracovati, dokonce celý týden práce úplně zadarmo žádá za staré stravovací lístky starosta a čerta se stará, co budou jíst nezaměstnaní, co jejich rodiny, kde vezmou šaty a obuv. Žádá celý týden práce za lístky za každý minulý měsíc, ve kterém dotčený lístky dostal, tedy práci zadarmo. Je prý to - zajímavé, jak se to odůvodňuje - pro zvelebení obce atd. Páni útočí na čest, hlásají morální povinnost, a když to nepomáhá, jdou četníci od jednoho k druhému a vyšetřují, proč nešel pracovati atd. A aby mohli opravdu prosaditi nucenou práci, snaží se fašistickými metodami znemožniti jakoukoliv obranu.

Vy a ti, kteří kritisujete Hitlera, chápete se týchž metod a týmiž prostředky postupujete proti dělnictvu. Žvaníte, že je to proti hakenkrajclerům a komunistům, ale jde vám hlavně o komunisty, kteří stojí v čele bojujícího proletariátu, a domníváte se, že jeho boj znemožníte útokem na komunisty. Ale pamatujte si: každá rána proti komunistům postihne celou dělnickou třídu a připravuje cestu fašismu. Po všech zkušenostech je nemyslitelné, že byste to dělali vy, socialističtí vůdcové, z hlouposti nebo z naivnosti. Děláte to vědomě ve spolku s agrárníky, průmyslovými milionáři a bankovními piráty, nastavujete oprátku komunistům a tím i celé dělnické třídě a pracujete pro fašismus. Zde, ve vládě a všude. Mluvíte a píšete proti fašismu, ale vědomě mu připravujete cestu.

Nejlépe se to ukazuje na Ostravsku, kde je v proudu neslýchaný útok kapitalistů proti dělnictvu. Ve všech závodech se propouští. Je to zahájení vyhazování tisíců dělníků do bídy a hladu. Jen z těžkého průmyslu má vyletěti 28.000 dělníků. Přes to, že jste věděli o tomto útoku a že vám bylo známo, co zaměstnavatelé chystají, znemožnili jste jakýkoliv odpor dělnictva a v zárodku jste jej udusili. Situace v revíru je strašlivá. Těžaři, jejich fašističtí závodní a závodní aparát dělají si na šachtách, co chtějí. Horníci se stali úplně bezprávnými otroky.

Jak vypadá situace, ukazuje i statistika. R. 1931 odpracovali horníci za celý rok průměrně 172 směny, r. 1932 pouze 131 směnu a nyní je ještě hůře. Na mnohých závodech pracuje se pouze 6 směn za měsíc, na některých 8 a nejvíce, na několika jenom závodech, 12 směn. Ale přes to se jim odpírá jakákoli náhrada, odpírá se jim gentský systém, stravovací lístky. Horníci mají opravdu hlad. Říkalo se, že prý komunisté jsou tím vinni. Právě předevčírem poslední události na Kladně dokázaly, že to byli komunisté, kteří tam při zamýšleném propouštění a vysazování vynutili, že horníkům bude musiti býti při nejmenším dána náhrada podle gentského systému. Poukazování, že komunisté zavinili tento stav, jest jen házením písku do očí dělnické veřejnosti. Co se dnes děje na Ostravsku a v uhelných revírech vůbec, je smluveno s celou vládou. Vláda ví, že dáti horníkům to, co dostávají všichni ostatní dělníci, když jsou vysazeni z práce, totiž právo na náhradu podle gentského systému, znamená dáti horníkům 100 milionů, ale tato vláda, která hospodaří, jak ukazuje účetní uzávěrka za r. 1931, s pasivem bezmála 3 miliard, nechce samozřejmě horníkům v jejich největší bídě nic dáti.

Jaká je katastrofální situace a jak se katastrofálně zhoršuje stav na Ostravsku, ukazuje tato statistika: 1. ledna 1932 bylo v Ostravě 6.918 nezaměstnaných, 31. prosince 1932 11.855. Nezaměstnanost rostla na Ostravsku po celý minulý rok, jak dokazují číslice: 1. ledna 1932 bylo tam 6.918 nezaměstnaných, 1. února 7.353, 1. března 7.516, 1. dubna 8.123, 1. května 9.379, 1. června 9562, 1. července 10.240, 1. srpna 10.657, 1. září 10.672, 1. listopadu 10.978, 1. prosince 11.283 a 31. prosince 11.855. Nezaměstnanost je ve skutečnosti ještě větší, poněvadž každý měsíc bylo vyškrtnuto ze seznamu nezaměstnaných u zprostředkovatelny práce několik set nezaměstnaných. Na př. v měsíci lednu t. r. bylo ze seznamu škrtnuto 1.233 mužů a 42 žen a přesto ještě nezaměstnanost v lednu a v dalších letošních měsících stoupla. To jen z části vystihuje katastrofální stav nezaměstnanosti v samém okrese moravsko-ostravském.

Nezaměstnanost roste na ostravské župě stále. O tom svědčí tyto číslice: 1. listopadu m. r. bylo tam 61.097 hlášených nezaměstnaných, 1. prosince 66.013, 31. prosince 75.194, 1. února 1933 80.722, 1. března 83.836, 1. dubna 85.462. V dubnu nezaměstnanost nepoklesla, naopak ještě stoupla. Podle přiznání "Ducha času" z 12. května vzrostla armáda nezaměstnaných na 94.000. Nezaměstnanost na Ostravsku stále a stále vzrůstá o tisíce.

Na valící se katastrofu upozornil i starostenský sbor okresu Mor. Ostrava, který se sešel 10. února t. r. ve Staré Bělé a který doslova prohlásil: "Morální hospodářská síla těžkou průmyslovou krisí postižených vrstev jest u konce. Nepodařilo by se udržeti dosavadní klid a pořádek, kdyby se nanejvýše strádajícím nedostalo pomoci. Starostenský sbor varuje podnikatele před dalším propouštěním v uhelném a kovodělném průmyslu, k němuž má podle ohlášení podnikatelů dojíti. Upozorňujeme již nyní vládu Československé republiky na plán těžařů a zaměstnavatelů a máme právo žádati, aby tito přinesli oběti v dobách pro lidové vrstvy nejkritičtějších. Starostenský sbor proto doufá, že jeho slovo bude slyšeno a vláda učiní opatření, aby propouštění prováděno nebylo." (Výkřiky komunistických poslanců.) Tak se obracel 10. února ostravský starostenský sbor o pomoc k vládě, která poskytuje pomoc tím, že chystá drakonická opatření fašistické ráže suspendováním všech práv a svobod dělnické třídy. Již nyní používá prostředků, které znemožňují koaliční práva a svobody.

Již před časem jsem uvedl příklady, které jsou v rozporu s nynějšími zákony. Každý projev, obrana proti vyhladovění, je na Ostravsku kvalifikován jako útok na stát. Konference odborových organisací jsou, jako se to stalo v neděli v Orlové, jménem zákona, ale protizákonně rozháněny. Obrana proti vyhladovění je znemožňována a vláda, místo aby pomohla, zhoršuje i to málo, co bylo Ostravsku poskytováno. Vláda ignoruje volání takových korporací jako je starostenský sbor, lhostejně přihlíží ke kanibalskému řádění zaměstnavatelů a sama ještě zhoršuje katastrofální postavení pracujících. V době, kdy nezaměstnanost roste, snižuje příděl pro nezaměstnané. Tak v době od 6. únor a do 13. března t. r. bylo přiděleno na stravovací akci ostravské župě bez okresu Hranice 4,850.000 Kč, od 13. března do 2. dubna 2,876.000 Kč, od 3. dubna do 23. dubna 2,555.000 Kč, méně o 321.000 Kč, od 24. dubna do 10. května 2,085.000 Kč, méně o 470.000 Kč. Nezaměstnaných bylo o tisíce více každý měsíc a v přídělu se jim dostává o statisíce méně. Mnoho slibů slyšeli a dostali již horníci a dělníci na Ostravsku. Dva dny po schůzi starostenského sboru ostravského, dne 12. února, konala se v sále radnice schůze všech poslanců a senátorů ostravské župy, ke které byli pozváni všichni zástupci obcí a veřejných korporací. Tato schůze konala se ovšem bez komunistů, kteří jako "rozvratníci" nebyli pozváni. Páni z celé župy se sešli - členové zemských, okresních výborů a úřadů - bylo mnoho řečí, mnoho slibů, a výsledek žádný. Je hůře, než bylo. A páni proto nechtěli míti komunistické zástupce na této schůzi, aby jim nebyli živým svědomím a nepoukázali, že dalo by se a dá se dělat, ale ne mluvením, nýbrž činy. To je jednotným bojem donutiti ty, kteří mají, aby byli nuceni dáti těm, kteří nemají.

Kapitalisté, kovobaroni i těžaři mají. Právě teď jsou venku bilance dvou velkých kapitalistických společností na Ostravsku, Severní dráhy, která vykazuje více než 18 mil. Kč čistého zisku, a Báňské a hutní společnosti, která vykazuje 67 mil. a několik set tisíc Kč zisku, zatím co lidé opravdu mají hlad a nemají co jísti. Vedle toho však ostravští kovobaroni dostávají těžké peníze ze Sovětského svazu, což dokazuje, že se jim nevede zle. "Hospodářský rozhled" a některé měšťácké noviny přinášejí v poslední době zprávy, že letos každý měsíc dostává se z Ruska za objednávky učiněné v minulých letech 50 až 100 mil. Kč. Tyto peníze dostávají většinou Rotschildové a akcionáři Báňské a hutní. Tato společnost vyžíračů, vykořisťovatelů mohla by dáti, poněvadž má z čeho dáti. (Výkřiky posl. Jurana.) Ale nedají proto, že dělníci mají hlad a že to dělnictvo potřebuje. Dají jen tenkráte, když budou donuceni. Reformističtí vůdcové však odmítli jakoukoli společnou obranu, každou nabídku na společný postup s odůvodněním, že není o čem jednat. Nejhorší nepřítel dělníků a horníků nemohl by jednati jinak. Společně se státním aparátem, policií a četnictvem znemožňuje se obrana horníků, když jsou vyhazováni, když brání poslední své právo, poslední svůj kousek chleba. Bití demonstrujících horníků a jejich žen obušky, kolbami, je odpověď na volání po chlebu a práci. Vaše jednání vyniklo zvláště při posledních hladových stávkách - vlastně hladové stávce na Janu Karolu, protože na Suché byli horníci k hladu donuceni. Tam závodní Kurz, který kdysi r. 1919 sliboval, že bude již jiný, že udělá horníkům, co jim bude vidět na očích, nyní nedovolil dopraviti stávkujícím horníkům v dole chleba. Pan Kurz věděl, že má na dole horníky, kteří jsou pevní a vědí, že on je tvrdý, necitelný despota, který jen před vytrvalým odporem ustoupí. Nedovolil dáti horníkům nic k jídlu, spoléhal úplně na pomoc policie a také se tím netajil. Tento pán zajisté již se sadistickou rozkoší čekal, kdy do demonstrujících hladových dělníků a jejich žen bude se stříleti. K tomu, že nebyl nucen ustoupiti, pomohl panu Kurzovi státní aparát, který proměnil šachtu v kasárna, a pomohli i reformističtí vůdcové, kteří bedlivě dbali, aby stávka a vystoupení horníků se nerozšířilo na jiné závody. Marně však se pánové namáhají. Horníci chápou, že musí vzíti svou věc do svých rukou a společně se brániti. Jan Karol byl první, ale Suchá nebyla poslední. Pánové se ovšem snaží zastrašit a vyhrožují. Uvěznili 6 horníků z jámy Suché, z nichž 5 bylo pro puštěno a zůstal ve vazbě předseda závodní rady, soudr. Očko, horník, živitel rodiny, člověk velmi oblíbený i u odpůrců pro svou poctivost a pevnost. Je ve vazbě pro nic. Již dnes je známo, že celá žaloba padne. Soudr. Očko se provinil pouze tím, že stál v čele bojujících horníků. To není trestné, pánové to vědí, ale drží ho ve vazbě, poněvadž pan Kurz a reformističtí sekretáři chtějí klidně trávit, chtějí míti klid a pokoj a potřebují příklady, aby měli možnost poukazovat na zbytečné oběti komunistického "hazardérství".