O které otázky jde a které otázky mají býti vyřizovány zmocňovacím zákonem, když se říká, že jde jenom o řešení hospodářských otázek? Především a hlavně jde jediné a jediné o otázky velikého kapitálu. Jde o opatření, která mají zajistiti export, která mají směřovati k tomu, aby byly snad ještě více než dosud zavedeny exportní premie atd. atd. na účet státní pokladny, ve skutečnosti však na účet dalšího stupňovaného zbidačování všech pracujících vrstev, dělníků a rolníků. Dokazuje to také toto: na nedávno konaném sjezdu soc. demokratické strany byla vytyčena řada požadavků a mezi nimi byl požadavek, že je třeba, aby se průmyslu dostalo vydatné podpory, hlavně tomu průmyslu, který vyrábí vývozní zboží, aby byla provedena opatření, která by umožnila, aby mohl býti prováděn dumping s vývozem našeho zboží, ovšem dumping, na který by doplácela a jehož výlohy by nesla státní pokladna. Bylo jednáno a mluveno o tom, aby to bylo prováděno tím způsobem, že by byly vráceny vývozcům dávky za vyvezené zboží a pod. Tento požadavek byl stavěn na sjezdu soc.-demokratické strany, ale je to dávný požadavek Svazu průmyslníků.

Ale je charakteristické, že sociální demokraté odůvodňují tento požadavek tím, že dělníci by měli potom více práce a více zaměstnání. Avšak všechny zkušenosti mluví o tom, že tomu tak není. Kdyby se dělalo nevím co všechno, aby byl podporován exportní průmysl, výsledek toho bude, že naši fabrikanti, kapitalisté budou ještě usilovněji, rychlejším tempem prováděti racionalisaci, ani o jednoho dělníka nezaměstnají víc, ba naopak půjdou ještě dále v tom směru, aby ještě další stovky a tisíce dělníků propouštěli.

Dalším požadavkem na sjezdu soc.-demokratické strany bylo, aby se žádalo uskutečnění rozšíření a ulehčení úvěru u Národní banky, aby bylo rozmnoženo oběživo, aby se dal lehčím způsobem opatřiti úvěr; ať už se říká, že to je či není, v každém případě je to cesta k inflaci. Jest zajímavé, že s těmito požadavky soc.-demokratickými souhlasí všechny vládní i kapitalistické strany. Souhlasí s nimi p. Kahánek ve Stříbrného tisku, souhlasí s nimi "Venkov", souhlasí s nimi všichni. Je viděti, že požadavky soc.-demokratické strany jsou dnes požadavky kapitalistů, jsou požadavky těžkého finančního kapitálu a že už dávno nejsou požadavky dělnické třídy a proletariátu.

Kromě toho ještě o jednom požadavku se chci zmíniti, a to o požadavku, který byl vysloven již několikráte a který byl znovu zdůrazněn na soc.-demokratickém sjezdu; to je požadavek kolonisace, přemístění nezaměstnaných dělníků. Já zde nechci o tom dlouho mluviti a jsem snad laik proti těm chytrým, studovaným pánům, kteří na sjezdu a v novinách často o této věci hovoří. Kdyby se však opravdu podívali na poměry, jak v Československu vypadají, i na geografii Československa, tedy by o těchto neuskutečnitelných věcech vůbec nejednali a nemluvili. Jenomže pánové mluví o kolonisaci, o přemístění nezaměstnaných s určitou tendencí, poněvadž, když se postaví otázka, kam by nezaměstnané dali, kam by je přemístili, musili by říci, že není kam. Napřed by tedy musili jednat o to, kam a kde. Já však o této otázce nechci mluviti, ale chci říci, proč právě socialisté a lidé, kteří si říkají, že jsou socialisty, stále chodí zde s tím přemístěním nezaměstnaných, s kolonisací nezaměstnaných, že chtějí dáti nezaměstnaným půdu atd. Chodí s tím proto, aby klamali na jedné straně a na druhé straně aby utěšili rozbouřené nezaměstnané dělníky, aby je odváděli od jediné správně možné cesty, která dělnické třídě může zajistiti chléb, práci a svobodu, od cesty třídního boje proti kapitalismu, za jeho zničení, poněvadž kapitalismus není schopen, aby pracujícím lidem zajistil jenom trošku možnou lidskou existenci. (Tak jest!)

Tento požadavek přemístění nezaměstnaných je vlastně požadavkem všech fašistických vlád je také cestou, se kterou Hitler v Německu pořád hausíruje a slibuje, že ji provede, je také cestou Mussoliniho v Italii a Pilsudského v Polsku, ale nikdo z nich neudělal v této věci dosud nic, poněvadž za kapitalismu je to neproveditelné. To může provésti jenom diktatura proletariátu, která vyvlastní všechnu velkou půdu, která vyvlastní všechen majetek a která bude míti právo rozhodovati o tom, kam kdo má jíti, kde má míti svoji existenci, aby mohl býti živ, ale ne kapitalismus, který ještě junkerům a pruským velkostatkářům dává a brání jejich majetek. U nás celá vláda a fašistická diktatura, která se nastoluje, stojí na zásadě, že se na soukromém vlastnictví nesmí nic měnit; v době, kdy se celý svět obrací a kdy jest otázkou krátké doby, že soukromé vlastnictví nebude existovat, vy nemůžete rozřešiti a také nerozřešíte ty problémy. Ale jsou-li tyto požadavky požadavky fašistických diktatur, jsou-li to cesty, které naznačil Hitler v Německu, pak jsou to také požadavky Svazu průmyslníků. V pověstném memorandu, které poslal dr Preiss vládě, jsou také uvedeny všechny tyto požadavky, které byly nyní vytyčeny a projednávány na sjezdu soc.-demokratické strany. Dr Preiss, když podával vládě memorandum, v němž uváděl své náměty na vyřešení krise, samozřejmě vedle těchto požadavků stavěl ještě jiné požadavky nebo přání kapitalistů, z nichž některé byly již zmocňovacím zákonem provedeny. Bylo to zvýšení cel a hlavně snížení podpor v nezaměstnání, které dr Preiss ve svém memorandu kategoricky požadoval, bylo to snížení platů státních a veřejných zaměstnanců, které také požadoval dr Preiss, sám chudák, který mluvil o tom, že prý má jen 5 mil. Kč příjmu ročně. Ale my říkáme, že má nejméně 10krát tolik, že neplatí daně, že dělá ze sebe velikého vlastence, ale okrádá republiku a nedává státu, co mu patří. Ale snad má, anebo domnívá se tento pán, že má právo určovat nebo opravdu určuje celou státní politiku. V tomto memorandu se mluví ještě o dalších opatřeních a zákonech, které p. dr Preiss a těžký finanční kapitál žádá: zhoršení hornického pojištění. Noví páni poslanci hornických revírů, kteří po léta slibujete horníkům, že na jejich bratrské hornické pojištění nebude sáhnuto, co si mají o vás mysliti dělníci a horníci, když čtou v novinách, že deputace vedená panem posl. Hamplem dostavila se k panu ministerskému předsedovi Malypetrovi a žádala, aby již jednou byla rozřešena otázka sanace nemocenského pojištění, se kterou souvisí samozřejmě i otázka bratrského pojištění? V této deputaci nebyl žádný dělník, v této deputaci byli pánové, kteří rozhodují v Ústřední soc. pojišťovně, v této deputaci byli poslanci, zástupci všech vládních, buržoasních i t. zv. socialistických stran a křesťansko-sociálních a žádali rychlou sanaci. Pan min. předseda Malypetr prohlásil a slíbil jim, že už od Nového roku bude tato sanace provedena. (Výkřiky posl. Prokeše a Kopeckého.) Já p. posl. Prokešovi nebudu odpovídati na to, je-li můj bratr soc. demokratem či není-li soc. demokratem. To ještě není žádný důkaz pro to, aby někdo zde chtěl něco vykládat a něco dokazovat. Nechci také vejíti na podobný tón polemiky, poněvadž by nás to zavedlo velmi daleko. Mohu říci jen jedno, že celá naše rodina je komunistická a že jen bratr zradil naše třídní politické přesvědčení. (Posl. Prokeš: Ale jsi s ním kamarád!) Na to, že jsem s ním kamarád, odpovídati nebudu. Zrovna tak, jako jsem kamarád nebo známý třeba i s lidmi, kteří stojí v druhém táboře a se kterými jsem třeba v době, kdy mnozí z vás sloužili slavnému Rakousku a císaři pánu, za jiných okolností byl pohromadě. Myslím, že důležitost věci, o které se jedná, nemůže býti svedena na takovouto malichernou cestu a polemiku.

Prostě pomocí zmocňovacího zákona, jako všemi ostatními opatřeními, jde se po cestě, o které mluvili jsme my komunisté již dříve a upozorňovali jsme, že je to cesta, kde se dělníkům a chudým lidem bere a bohatým dává. Na důkaz, že je tomu tak, chci uvésti jeden příklad: Když byl vyhlášen zákon o snížení podpor v nezaměstnání, říkalo se, že státní pokladna a státní finance toho požadují a že to je nutné; ale za nedlouho potom tatáž státní pokladna dala obilnímu vyrovnávacímu fondu asi tolik, kolik do Nového roku se ušetří na snížení podpor v nezaměstnání. Podle "Ducha času", ne podle našich argumentů, dostal vyrovnávací obilní monopol znovu 60 mil. Kč. Jak chcete odůvodniti, že nutnost i těch státních vašich financí toho vyžaduje? Ne, to je politika, která směřuje k tomu, aby to, co se na chudých pracujících lidech ušetří, co se vezme nezaměstnaným, co se vezme dělníkům a rolníkům, dalo se boháčům, aby se to dalo těm, kteří toho nejméně potřebují. Jdete prostě cestou, kterou jde v Americe Roosevelt, kterou jde v Německu Hitler. Je to cesta diktatury rozhodujících kruhů finanční buržoasie, je to cesta, při které má rozhodovati Preissova diktatura finančního kapitálu, po které se přece nedávno volalo již v souvislosti se zprávami o rekonstrukci vlády.

S tím také souvisí debata nebo diskuse, kterou zahájil ministr dr Meissner na sjezdu soc.-demokratické strany, kde doporučoval a navrhoval, že by bylo třeba, aby byl mimo vládu a vedle vlády a parlamentu ustaven užší sbor, který by měl možnost rychlejšího rozhodování než sama vláda o otázkách státní politiky. Samozřejmě, že by v tomto sboru byl jako jeden z vedoucích, čelných lidí pan dr Preiss. Pan dr Preiss by tím pak získal také to, že by nemusil řadu politiků, i sociálně-demokratických, které zve na čaj a tam jim imputuje své názory o tom, jakým směrem má jíti politika v Československu, obtížně sezvávati a že by ve státní fašistické radě prostě své názory a zájmy finančního kapitálu hájil. Celá tato věc s tím užším sborem nebo hospodářskou radou, nebo jak se to má nazývati, je něco podobného, jako když Klofáč navrhoval, aby se zřídila nějaká státní rada. Žijeme v době, kdy diskuse o těchto věcech je v plném proudu. Když však sebereme všechno to, co se v diskusi projevuje, pak nemůžete zastříti a nezastřete před dělnickou třídou, že nejde o nic jiného, než o takovou radu, jakou s Thyssenem v čele v Německu zřídil Hitler. A ať zavadíme o jakoukoli věc, vždycky přijdeme k tomu, že snad jinými cestami, jinými metodami, ale za to tím jistěji se jde k tomu, aby u nás, zrovna jako v Německu, byla nastolena neobmezená fašistická diktatura těžkého finančního kapitálu, ať to již formálně bude prováděti kdokoli.

Dokazuje to také to, když si k tomu přimyslíme řadu zákonů, které vedle zmocňovacího zákona byly v poslední době odhlasovány a vyhlášeny, zvláště poslední zákon o rozpouštění politických stran. Zde je prostě hmatatelný důkaz, pracující třída jej vidí a seznává, že jste legální cestou - Hitler také legální cestou, formálně, ale jinými způsoby - formální, ústavní cestou nastolili v Československu fašistickou diktaturu. Žádného rozdílu není v konečném provedení, jenom v cestě, nejste žádnými protivníky Hitlerovými, když se proti němu formálně stavíte, nýbrž jste vlastní jeho sourozenci; je jedno, jestli to je fašistická diktatura v Německu nebo v Československu. A při tom se oháníte před pracujícími lidmi, před dělníky legálností, domnělou ústavností, demokracií, silnou demokracií atd. Chtěl bych jenom postaviti jednu otázku: Jaká je to demokracie, když platí jenom pro toho, kdo poslouchá, když je jenom pro toho, kdo se vším souhlasí? (Výkřiky posl. Dvořáka.) Řadou věcí bychom to mohli prokázati. O jaké demokracii zde vlastně chcete vůbec mluviti? Je to demokracie klamu, je to klam, a pracující třída a pracující masy jistě v každém případě prohlédnou. V podstatě je to jedno a totéž, jsou to sourozenci a žádní protivníci. Nastolování fašistické diktatury v Československu ukazuje dělnické třídě jasně pravou tvář kapitalistického státu. Činná účast soc. demokratické a nár. sociální strany na fašistických opatřeních přesvědčuje i nekomunistické dělníky, že nazýváme tyto strany plným právem sociálfašistickými stranami, že jsou to strany, které nejsou pravým křídlem dělnické fronty, nýbrž levým křídlem buržoasie, strany, které provádějí protidělnickou politiku. A mezi proletariátem roste přesvědčení, že proti tomuto kapitalistickému násilí, které dnes na dělnické třídě provádíte, je potřebí použíti síly nebo násilí proletářské třídy a proletariátu.

Dělnická třída poznává, že všechna tato opatření, která se dnes dělají, jsou opatření, která signalisují nebo sama o sobě mluví, že blíží se veliké srážky mezi proletariátem a kapitalismem, že blíží se chvíle a momenty velikých rozhodujících zápasů, že blíží se chvíle revolučních bojů, které mají vyvésti proletariát, pracující třídu z pekla buržoasního společenského řádu. A roste přesvědčení, že za tohoto stavu není to nikdo jiný a nemůže to býti nikdo jiný, než komunistická strana, která proletariát vyvede z pekla buržoasního kapitalistického jha.

A tu můžeme - přes všechna vaše opatření, která děláte a která připravujete proti komunistické straně - prohlásiti bez jakéhokoli nadsazování, že komunistická strana na všechny útoky, které proti ní vedete a připravujete, je na illegalitu připravena. Německo ukazuje, že ani Hitlerova diktatura nemohla a nemůže a že se jí také nepodaří znemožniti činnost komunistické strany, organisovati německou proletářskou třídu pod vedením komunistické strany ke zničení diktatury hakenkrajclerů, hnědého moru, hnědých vrahů, k nastolení proletářské diktatury a sovětského Německa

A proto smějeme se vaším opatřením, která děláte proti komunistické straně. Zakázali jste nám tisk, náš tisk však vychází dále, hledáte tiskárny, ale nemůžete je najíti a nenajdete je. [ ]. Říkáme vám otevřeně, že to, co nám zakazujete legálně říci a psáti, říkáme úplně otevřeně, [ ]. Ukazujeme v našich [ ] listech, jak zotročujete hospodářsky a politicky dělnickou třídu, odhalujeme vaši fašistickou tvář, voláme na poplach proti válečnému nebezpečí, [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Můžeme s uspokojením konstatovati, že přes všechna opatření a zákazy náš tisk, který jste zakázali, šíří se více mezi dělnickou třídou, než se šířil za legality.

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta uplynula.

Posl. Kliment (pokračuje): Jsem hned u konce. Tento tisk připravuje dnes dělnickou třídu na veliké úkoly, které jsou před ní. On také proto jde z ruky do ruky, je hromadně prodáván, kupují jej soc.-demokratičtí i národně-sociální dělníci. Večer jej dáme do závodu a ráno máme zaň odvedeny peníze. Dělníci vědí, že i finanční prostředky musí býti na vydávání jediného dnes dělnického tisku, [ ]. Marné jsou pokusy policie a četnictva, že každý podezřelý člověk, když vystupuje na nádraží v Ostravě, je prohlížen pod paždím, v kapsách a taškách, nenese-li illegální tisk nebo pod. My víme a dělnická třída s námi, že bude nutno přinésti veliké, snad značné oběti, my jsme však na to pro každý případ připraveni. My nejsme sentimentálními snílky a víme, že při [ ] boji je nutno se připraviti i na nejtěžší oběti. Ale, pánové, já jsem zde posledně již říkal: My jsme bojovali ve stínu rakouských šibenic a nebojíme se ani vašich opatření. Kašleme na vaše opatření, která mají znemožniti proletářský třídní boj, cestu za chlebem, prací a osvobozením, za splněním dějinného poslání proletářské a dělnické třídy. My jdeme za tím cílem v plném vědomí toho, že historii a vývoj dějin nemůže nikdo zastaviti. Tak jako jedna a jedna jsou dvě, naše vítězství, vítězství dělníků, proletářů je jisté.

V řadě závodů se hlásí a projevuje daleko větší aktivita, než byla v poslední době, kdy ochabla. Hlásí se ke spolupráci dělníci z jiných organisací, i dělníci neorganisovaní, a ve spolku a ve spojení s námi také provedou historické poslání, před kterým stojíme. [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen p. posl. Kubač.

Posl. Kubač: Keď ste prvýkráť jednali o zmocňovacom zákone, hovorili ste a bubnovali, že tento zmocňovací zákon má byť uzákonený len preto, aby ste mohli v kľudu riešiť hospodárske problémy tohoto štátu, aby ste mohli v kľude riešiť otázku biedy a hladu, ale doteraz vidíme, že celý ten postup a znak vašej hospodárskej politiky záleží v tom, že nezamestnanosť, bieda a hlad stále stúpa, a to najmä na Slovensku. Pán Ravasz tu práve dnes hovoril o slovenskom probléme, tentiež pán Ravasz, jehož strana by chcela byť vodkyňou a iniciátorkou pri riešení problémov slovenského národa.

Okrem sociálfašistickej pliagy prichádza na Slovensku ešte ľudácky mor, ktorý chce loviť v tom slovenskom cintoríne, ktorý sa chce stať figurou a zaslúžilým psom českých imperialistov, ktorý sa chce stať tým, čím sa stávajú všetci takí, ako je Ravasz a celá ľudová strana. Tento ľudácky mor, týchto ľudáckych pánov, ktorí pustošia vo slovenskom cintoríne, posl. Tiso 20. októbra tu sebavedome prehlásil za reprezentantov slovenského národa, že vraj títo jedine znajú slovenský problém, že výlučne oni ho budú riešiť a že ostatná časť t. zv. internacionalistov vraj nezná a nechce znať národnostné problémy, lebo sa zaoberá len triednym problémom. A triedny problém vyriešili tak, že pod ich pravomocou a ich vedením vládny režim na Slovensku je dnes triedne skoro jednomyseľný, totižto všetci sú proletári. To prehlásil Tiso 20. októbra, vtedy, keď sa jednalo o t. zv. Pribinových oslavách, o tom, kto bol tým, ktorý na Slovensko toho Pribinu odkiaľsi doniesol.

My komunisti-internacionalisti si vyprosíme, aby sa Tiso opovážil o vás sociálfašistov nos utierať za 15ročnú kapitalistickú [ ] fašistickú činnosť svojích vládnych spojencov Dérerovcov, ktorí majú len toľko spoločného s internacionalizmom, že v medzinárodnom merítku viedli proletariát vo svetovej vojne na bitunky za potreby imperialistov, že v internacionálnom merítku zachránili váš zdochýnajúci vražedný kapitalistický riad pred proletárskou revolúciou.

Akými hrobármi slovenskej chudoby ste, [ ] kapitalistického systému sú aj vaši kolegovia zo socialistických fašistických strán. Kopete hrob slovenskému pracujúcemu ľudu, do ktorého budete vy spoločne pochovaní ako seberovnocenní.

Vy sa opovažujete nazvať sa reprezentantmi tohoto trpiaceho, [ ] národa slovenského, [ ]. Vy ste tak drzí, že máte odvahu prehlásiť, že výlučne vy môžete vyriešiť slovenský problém, lebo vraj internacionalisti žiadon slovenský problém neznajú. Áno, my komunisti považujeme za najväčšiu česť, že sme jedinými internacionalistmi vo vašom kapitalistickom štáte a že vám všetkým tu a vášmu systému môžeme vmietnuť do tváre, že jedine komunistická strana v čele revolučného slovenského proletariátu vyrieší slovenský problém, [ ]. Len my, internacionalisti, jedine známe problém porobených národov a kynožených od imperialistických štátov, a len pod našim vedením prevedená proletárska revolúcia na celom svete odstraní otroctvo robotníckej triedy všetkých národov. [ ]. 7. novembra 1/16 zemegule so 170 mil. kedysi zotročeného ľudu, vyše 80 národov, oslavila 16. výročie proletárskej revolúcie a svojho sociálneho a národného oslobodenia. Po celom svete proletariát a zotročené národy s plápolajúcíma srdcama a žhavou láskou hľadia na toto dielo veľkého Lenina a ruských boľševikov.

A v tejto chvíli vy, [ ], sa opovažujete vypustiť z úst, že internacionalisti nevyriešia slovenský problém. My komunisti, pri vašom 15. výročí útlaku a otroctva, ktoré ste tu oslavovali, a pri 16. výročí sociálneho a národnostného oslobodenia 170 mil. národa hrde prísaháme na toto najväčšie dielo ľudských dejín, na dielo Leninové [ ].

Takí vy ste reprezentanti slovenského národa Dérerovci, Hlinkovci a Hodžovci, a takíto reprezentanti mordovaného národa sme my, internacionalisti, to je komunistická strana. Vaše dielo ukazuje 15. výročie republiky a dielo nás komunistov ukazuje 16. výročie Sovietského sväzu.

Čo urobili ľudáci cez 15 rokov pre potreby slovenského ľudu, vy ľudáckí zbytkári, advokáti, farári? Pán T i s o vo svojej reči o slovenskom probléme nepovedal tu ani slova o statisícoch nezamestnaných a polozamestnaných hladujúcich Slovákov, ani slova o 250.000 vyvandrovalých Slovákov cez 15 rokov vašej slobody, ani slova o Košútoch, o Polomke, ani slova o šesť miliardách korún, ktorými sa zadlžili cez 15 rok slovenskí roľníci a boli privedení na žobrácku palicu, ani slova o zabíjajúcich daniach a krvavých exekuciách, ani slova o četníkoch a áreštoch, ani jedného slova, že dvamilionový slovenský národ nemá čo jesť, [ ].

Samozrejme, že ani slova, veď pre vás Hlinkovcov a vašich spoluvinníkov to nie je žiadny slovenský problém. Váš slovenský problém je otázka, [ ], že koľko rán môžete rezať do holého tela slovenskej chudoby. Váš slovenský problém, to sú Ďurčanského dva zbyťáky, Labajové dva zbyťáky, Gažíkové a iných vašich poslancov a senátorov, doktorov a advokátov. Vy reprezentanti slovenského ľudu máte zbyťáky do 500 kat. jutár. Za čo ste ich dostali? A prečo ich nedostal chudobný slovenský roľník? Váš slovenský problém to sú 30.000 kat. jutár, veľkostatky vašich biskupov, to sú miliony pre Ľudovú banku, to je 100 milionová kongrua pre vašich farárov. [ ]. Váš slovenský problém je to, aby ste znemožnili oslobodiť sa slovenskému ľudu, aby ste potlačili a rozbili jeho revolučný boj, aby ste pomohli českému imperializmu pomocou fašizmu sa zachrániť a znemožniť proletársku revolúciu. Váš slovenský problém je zničenie komunistickej strany, aby ste mohli [ ] bez odporu vykynožiť slovenský pracujúcí ľud.

Ale vy ste mazaní. Vyhovárate sa na vládu, na českých pánov. Ale ako ste reprezentovali slovenský národ, vtedy, keď ste boli spolu s českými pánmi vo vláde? Odhlasovali ste spoločne s nimi šestinásobné zvýšenie ciel, vydali ste slovenských roľníkov špekulácii veľkostatkov, zabili ste slovenských roľníkov a priviedli ste robotníkov a remeselníkov úplne na mizinu. Tak ste reprezentovali slovenský národ. V tej chvíli, čo ste zdvíhali vaše ruky za tento zákon, pod vedením komunistickej strany v pražských uliciach pražský proletariát demonštroval proti týmto clám a pražské ulice sa ozývaly výstrely karabín a tiekla robotnícka krv. Tak ste reprezentovali slovenský národ a dostali ste za to 100 milionovú kongruu, zaviedli ste nové dane a zaviedli ste vašu správnu reformu, na základe ktorej je svrchovanou mocou na Slovensku četník. Čo ste robili vo vláde, to robíte i mimo vlády. Ťaháte na kríž slovenský pracujúci ľud, krvácajúce telo slovenského národa. [ ] a vydávate sa za zachráncov.

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.

Posl. Kubač (pokračuje): Tak pozdvihli slovenský ľud páni Ravaszovci, Hlinkovci a Tisovci. Nad hrobom slovenského národa vy jeho hrobári sa opovažujete prichádzať a protestovať v Nitre, pred tvárou tohoto ukrižovaného národa ste sa opovážili prísahať, že vy budete bojovať a bojujete proti českým pánom a za sociálné a národnostné oslobodenie slovenského národa. Prísahali ste, že ani slova nemáte s českými pánmi, že Pribinu vám vzali, že preto s vládou neprerečíte ani slova. A koho ste chceli s týmto oklamať?