Tiso dňa 20. októbra tu verejne priznal, že bol poverený ústredným výborom Hlinkovej strany vyjednávať v Prahe s vládou. Vyjednával tajne s ministerským predsedom, vyjednával tajne i s pánom Hodžom a len keď českí imperialisti nedovolili, aby o korisť sa delili, aj vy ľudácki páni začali ste hroziť Pribinou, Nitrou atď. A zkadiaľ ste si vybrali Pribinu? R. 1928 v Urbánkovom románe "Kysuca" vydávanom vo sv. Vojtechu, ktorého čestným predsedom je Hlinka, nazývajú Pribinu rozvratným živlom, falošnou maskou [ ]. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Takto ste ctili vášho Pribinu. Ale potom ste ho potrebovali, potrebovali ste zahrať komediu, vzali ste si ho a prehlásili ste ho za slávneho kresťanského kniežaťa, za svätého otca slovenského národa. Takíto sú podvodníci. A vy v tej Nitre, keď ste pred chudobným ľudom preklínali českých pánov, ujednali ste tajne a potom uzavreli dohodu s reprezentantmi českých fabrikantov, so súdenými podvodníkmi, Stříbrným a Gajdom, českými fašistami. [ ].

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok po druhé k pořádku.

Posl. Kubač (pokračuje): A v tej Nitre, kde ste prísahali, že vláda je všetkému na vine, váš Hlinka reval na burácajúci ľud: Ticho, počujte aj vysokú vládu. A vy sa ešte opovažujete prehlašovať sa za reprezentantov slovenského národa?

A v celej tej sohranej komedii i dnes pán Ravasz prichádza s t. zv. autonomiou. Čo je autonomia? Ale vrcholom [ ] je 15. ročné podvádzanie slovenského národa heslom autonomie. Prísaháte, že pre sociálné a národnostné oslobodenie je len jediná cesta slovenskej autonomie. Toto heslo je len verbovačkou slovenskej chudoby za najzločinnejším záujmom vás slovenských pánov, aby miesto českých pánov ste vy mohli drať slovenský ľud, mobilizujete ho pod váš pánsky fašistický prápor, pod heslom autonomie. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Veď čo by ste dali autonomiu slovenskému národu? Vo Veľkých Levároch prehlásil už váš referent, že fabriky na Slovensku zostanú už v rukách fabrikantov, veľkostatky máte už rozdelené medzi biskupami a medzi vašimi býv. ministrami, poslancami a senátormi ako Ďurčanský, Pružinský, Ravasz atď. A chcete všetky, čo sú tuná. A čo máte pre slovenských roľníkov? Vo Veľkých Levároch prehlásil sen. Ďurčanský jasne: My chceme platiť exekúcie, my chceme platiť dane, my sme riadni občania našej republiky. Tedy fabriky a veľkostatky nie do rúk pracujúcich, ako to prevedeme my komunisti, ale do rúk slovenských pánov, to je tá vaša autonomia. Pre nezamestnaných, pre trpiacich a hladujúcich Slovákov, pre zotročený a ubiedený slovenský národ vy máte len ďaľšie otroctvo a utrpenie. Veď váš Hlinka v Banskej Bystrici na schôdzi nezamestnaných robotníkov prehlásil, že sú kŕdelom zločinných ničomníkov. To je vaše riešenie slovenskej otázky. A že vy slovenskí páni vraj dáte tomuto 1015 rokov trpiacemu národu slobodu? Veď teraz, keď sa búri, čože vy robíte?

Tiso vo Veľkých Uherciach mal len tieto slová pre rebelujúcich Slovákov: prišiel som vám len ohlásiť, že prejav je zakázaný zákony, a my si ich musíme vážiť. A váš Hlinka po Nitre, kde reval na slovenský ľud ticho, vo Veľkých Levároch prehlásil: my chceme slovenských četníkov. No a váš Buday v senáte českým pánom takto prísahal: Tento slovenský ľud vo vernosti k republike udržuje jedine naše slovo, lebo my stále vyzývame ľud k vernosti k našej republike. Hlinka, páni moji, Hlinka vyzval v Nitre ten ľud k vernosti k republike! No, a na konec váš Hlinka vo Veľkých Levároch brojil proti nám komunistom: Až sa dostaneme k moci, my už zatočíme s vámi komunistami. A v Ružomberku demonstrujúcím nezamestnaným odkázal: Pre demonštrantov máme hasičov, četníkov a pendreky.

Takto chcete vy prospeť slovenskému národu? Takto chcete prospeť slovenskej autonomii? Takáto vaša autonomia znamená ešte väčšie sociálné a národnostné utrpenie a zotročenie krvácajúceho národa slovenského. Ale kto oslobodí slovenský národ? A ktorá je cesta k slobode slovenského národa? Kto zachrání tento ukrižovaný ľud? [ ]. My sme osloboditeľmi v tejto veci slovenského proletariátu. My internacianalisti, my Lenínová komunistická strana, tí boľševici, ktorí oslobodili už 170 milionový sväz, 80 národov, 60 milionov činských otrokov, to urobime i ďalej. [ ].

Slovenská junač pracujúcich bude zadarmo chodiť do škôľ, na universitu, jej budú patriť všetky školy, vaše deti budú navždy oslobodené [ ], bude vo vašich rukách. Preto chlieb a slobodu vám viac nikto nezobere. Četníkov, exekutorov budú poznať len tí, čo nepracujú, pre ktorých bude platiť vaša tvrdá proletárska päsť. [ ].

Místopředseda Zierhut (zvoní): Volám pana řečníka po třetí k pořádku a odnímám mu podle §u 50, odst. 2 jedn. řádu slovo.

Posl. Kubač (pokračuje v řeči).

Místopředseda Zierhut (zvoní): Žádám pana řečníka, aby opustil řečnickou tribunu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Kubač (pokračuje v řeči).

Místopředseda Zierhut (zvoní): Poněvadž pan řečník neuposlechl vyzvání předsedova, vylučuji ho podle §u 52 jedn. řádu ze tří po sobě následujících schůzí. (Posl. Kopecký: To je potom Němec!)

Volám p. posl. Kopeckého k pořádku. (Posl. Kopecký: To jsou fašistické metody německého měšťáka!)

Volám p. posl. Kopeckého po druhé k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Dále má slovo pí posl. Hodinová-Spurná.

Posl. Hodinová-Spurná: Když před 5 měsíci bylo jednáno o zmocňovacím zákonu, odůvodňovali sociálfašisté hlasování pro zmocňovací zákon tím, že parlamentní práce jdou příliš pomalu, že je potřebí, aby byly urychleny. Tímto způsobem bylo ovšem zakrýváno, co všechno fašistickým zmocňovacím zákonem má býti rychle projednáno. Bylo nutno zakrýti dělníkům, že zmocňovacím zákonem má býti jejich bída prohloubena. Za platnosti zmocňovacího zákona byla provedena řada nařízení, kterými hlad a bída byla v dělnických třídách zvětšena. Podíváme-li se jen na odbourání a snížení podpor v nezaměstnání, vidíme okamžitě, že právě těm, kteří nejvíce trpí za kapitalistického režimu, bere se poslední sousto, které jim bylo v této formě dáváno. Bída a hlad v rodinách dělnických, hlavně nezaměstnaných dělníků je taková, že dnes více než kdy jindy dělníci a s nimi především pracující ženy jsou odhodláni nejen demonstrovati za chléb a práci, za každodenní sousto, nýbrž že jsou odhodláni vyřešiti konečně svůj problém bídy a hladu jednou pro vždy. Pánové, jestliže dnes znovu se prodlužuje fašistický zmocňovací zákon, tedy proto, aby znovu pouhým nařízením mohla býti provedena ještě další řada útoků proti pracujícímu lidu. Bylo zde již z této tribuny řečeno, co se všechno chystá proti pracujícímu lidu, že to je hlavně snížení, zhoršení nemocenského pojištění. Právě v rámci zhoršení nemocenského pojištění má býti proveden největší útok na pracující ženy. Mnohokráte jak venku, tak z této tribuny právě z řad měšťáckých a hlavně z řad sociálfašistických bylo mluveno o krásném heslu mateřství, ale ve skutečnosti právě toto mateřství má býti nejtíže postiženo zhoršením podpor v nemocenském pojištění. Bytová péče, o které bylo loňského roku prohlášeno, že musí býti rozřešena tak, aby bytový problém nebyl tak tíživý, má býti řešena v rámci zmocňovacího zákona. Jak dnes bydlí dělníci, pracující rolníci, vidíme na všech stranách. Ve Velké Praze máme řadu případů. Konkretně mohu ukázati, jak právě dnes, v době úžasného chladna, bydlí rodina s malými dětmi v hlídací boudě a žena čeká v prosinci nové dítě! To ukazuje nejlépe, kam až dospěla vaše politika, kam až dovedly pracující lid všechny vaše zákony, všechna vaše nařízení, která byla v minulém období vyhlášena. (Výkřiky komunistických poslanců.) Pánové, nejen zmocňovací zákon, který je nám dnes předkládán, nýbrž i ostatní zákony, které zde byly v minulých dnech odhlasovány, slouží jinému účelu. [ ].

Pro nezaměstnané není peněz. Když se odbourávaly podpory v nezaměstnání, bylo to odůvodňováno tím, že je státní pokladna prázdná a že položka na podpory v nezaměstnání je příliš veliká. Ale rozpočet na armádu je zvyšován i v příštím roce, kdy se znovu připravuje další odbourání podpor v nezaměstnání, kdy se připravuje další snižování platů státním zaměstnancům. [ ]. Vidíme, že se dodělávají podzemní kryty pro buržoasii. Po všech těch parádách, které byly 28. října a které měly za účel vybičovávati nacionální a šovinistické vášně, přistupuje se k leteckým sbírkám, kterými prý národ dá letadla do služeb války. Sbírkami má býti dosaženo peněz k získání válečných prostředků pro příští válku. Pro čí zájem má být vedena tato válka? Dělnictvo těchto kapitalistických států, které ve světové válce zvítězily, i těch kapitalistických států, které v minulé světové válce prohrály, hladoví stejně. Nehladoví jen v jediné zemi, a to v té, kde se proletariát nespokojil jen s demokratickými sliby, nýbrž kde navždy zúčtoval s buržoasií. Tam dnes dělnictvo a pracující lid nehladoví, jediné tam dělníci mají dnes práci a chleba dostatek, mají vládu ve vlastních rukou.

Když zkrachovala odzbrojovací konference v Ženevě, prohlásil její předseda Henderson, že utvoření Společnosti národů nás stálo 10 mil. mrtvých a 20 mil. raněných. Tato Společnost národů nám byla předkládána jako společnost, která zaručí lidstvu na věčnost mír. Ještě loňského roku podepsalo 8 mil. žen petice, ve kterých jasně říkaly, že si nepřejí nové války. Tyto petice byly předloženy Společnosti národů. Byly předloženy odzbrojovací konferenci a ženy se domnívaly, že je to prostředek k zamezení nových válek. Jenže na odzbrojovací konferenci nerozhodovaly hlasy 8 mil. pracujících žen, které se stavěly proti válce, na odzbrojovací konferenci rozhodovaly hlasy generálů, kteří zde vedli a vedou rozhodné slovo.

Příští válka má býti vedena pod hesly obrany demokracie proti fašismu. Sociálfašističtí vůdcové využívají odporu dělnictva proti fašismu k tomu, aby vybičovali šovinistickou náladu dělnictva československého proti Německu. Stavějí Německo před pracující lid jako národ jednotný, jako jednotného nepřítele, proti kterému je nutno bojovati. Zamlčují dělnictvu, že v Německu je pracující lid, který si nepřeje války, že v Německu je komunistická strana, která pod strašlivým terorem Hitlerovým bojuje důsledně proti válce, vede a ukazuje cestu německému proletariátu k boji proti Hitlerovi a tím také proti nové válce.

My s tohoto místa říkáme, že nikdy by nebylo mohlo dojíti k nové válce, k nové imperialistické válce, kdyby dnes v Německu, v Československu, ve Francii a v ostatních státech vládli dělníci, kdyby dnes v těchto kapitalistických státech byly vlády v rukou dělníků a rolníků. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Již ve školách našim dětem i těm, kteří ze škol jsou již venku, kapka po kapce nalévá se šovinismus do jejich srdcí, nenávist proti dělníkům ostatních států, kteří nemluví s námi společnou řečí. Za to však ženy, které již v minulé válce poznaly, co znamená válečné vraždění, poznaly také již v době 15 let míru, co znamená 15 roků kapitalistického míru. Možná, že ještě dnes z části podaří se šovinistickému štvaní, neslýchanému teroru utlumiti v začátcích odpor pracujících mas proti válce, utlumiti jej tak, že snad v začátku hned jejich odhodlání nezmění se v čin. [ ].

Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji paní řečnici, že čtení není dovoleno.

Posl. Hodinová-Spurná: Já nečtu.

Místopředseda Taub: Prosím paní řečnici, aby se mnou nepolemisovala. (Výkřiky komunistických poslanců. - Místopředseda Taub zvoní.)

Prosím o klid.

Posl. Hodinová-Spurná (pokračuje): [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Nebude-li námitek, přeruším jednání o tomto odstavci pořadu, odložím je na dobu pozdější a přistoupím k projednávání odstavce dalšího. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Budeme tudíž projednávati další odstavec pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení senátu (tisk 2374) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1125 a 1129) o placení některých závazků státních a jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po nich (tisk 2378) [podle §u 35 jedn. řádu].

Zpravodajem jest p. posl. Richter. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Richter: Slavná sněmovno! Vládním nařízením ze dne 13. října 1933, čís. 192 Sb. z. a n., byl proveden § 24 zákona ze dne 28. prosince 1932, č. 204 Sb. z. a n., jímž byla vláda zmocněna posunouti den výplaty platů státních zaměstnanců a pozůstalých po nich, pokud jsou splatny předem, až včetně do 15. dne měsíce splatnosti. Nařízením právě zmíněným byla tato doba výplaty pošinuta na den 10. každého měsíce a platí toto pošinutí pro služební platy státních zaměstnanců (podle §u 1 vládního nařízení) a pak pro platy učitelů ať v činné službě nebo ve výslužbě a pro jejich pozůstalé (podle čl. II vládního nařízení).

Z tohoto pošinutí dne výplaty na dobu postupně pozdější mohou vzniknouti pro osoby sem zahrnuté nepříjemné právní následky, vyplývající z toho, že jejich závazky právní, terminované přirozeně ku dni výplaty požitků, nebudou ve shodě s hospodářskou možností těmto závazkům dostát. Tyto osoby se mohou ocitnouti v prodlení a z tohoto titulu může pro ně vzniknouti závazek platiti úroky z prodlení, konvenční pokuty, může pro ně nastoupiti ztráta lhůt, exekuce a pod.

Zákon, který je právě předmětem projednávání, má za účel tyto škodlivé právní následky, osobami postiženými nezaviněné, vyloučiti. Proto ustanovuje § 1 osnovy, že osoby takové, třeba ve lhůtě nezaplatily, se neocitají v prodlení a nemohou býti postiženy žádnou právní ujmou z tohoto vyplývající, ovšem pod podmínkou, že své povinnosti učiní zadost aspoň druhého všedního dne, který následuje po dni, ke kterému byla výplata posunuta. Vládní nařízení č. 192 z letošního roku posunuje dobu výplaty na den 10. každého měsíce, počínaje červencem roku příštího, do té doby pak ustanovuje jednotlivé termíny této výplaty postupně, aby přechod k tomuto pozdějšímu dni výplaty nebyl příliš náhlý.

Jak vychází z vládních motivů k osnově zákona, má zákon na mysli především opakující se platy, jichž splatnost byla stanovena na den mezi prvním v měsíci a dnem skutečné výplaty požitků. Zákon vztahuje dále uvedené úlevy pouze na takové platy, které se opakují ve lhůtách nejdéle čtvrtletních, nejméně měsíčních. Tedy platy splatné ve lhůtách kratších nebo delších výhody zákona nepožívají, při čemž se vycházelo z toho názoru, že takové platy nejsou do té míry připjaty na jednoměsíční plat zaměstnanců, aby bylo potřebí také pro jejich placení učiniti taková zvláštní opatření.

Má-li zákon na mysli zejména platy se opakující, jako jsou na př. povinnosti alimentační, nájemné, splátkové obchody a pod., nelze úplně vyloučiti ochranu zákona ani na platy jednorázové, pokud jsou splatny v kritické lhůtě a ovšem vyhovují podmínce, že nejsou splatny ani ve lhůtě delší než tři měsíce, ani ve lhůtě kratší než jeden měsíc. Zákon sám slovným zněním to nevylučuje. Každý takový případ musí být předmětem úvahy. Je-li na př. jistě z ochrany zákona vyloučeno nesplnění smlouvy z kupu nemovitosti, je-li kupní cena splatná prvního v měsíci, nelze na druhé straně zase popříti, že by se dalo těžce odůvodnit nepoužití zákona pro takové platy státního zaměstnance, které jsou evidentně vázány na jeho měsíční příjem. Státní zaměstnanec může rozložiti platy za nákup topiva, šatstva, knih na různé měsíce, to nejsou obchody splátkové v pravém slova smyslu, ale pro něho je to rozložení povinností k různým subjektům ve skutečnosti ve formě splátek. Takové případy, jistě nečetné, bude nutno vykládati v duchu zákona.

Poněvadž jde o ochranu proti škodlivým právním účinkům normy, kterou nebylo lze předvídati, omezuje se ustanovení tohoto zákona na takové závazky, které vznikly dříve, před účinností vládního nařízení č. 192, a zákon se netýká závazků, které vzniknou teprve potom, kdy toto opatření nabylo účinnosti.

Vzhledem k provedeným už opatřením je také nutné, aby zákon nabyl účinnosti hned dnem vyhlášení.

V souvislosti s tímto zákonem a hlavně s vládním nařízením č. 192 z letošního roku vznikly úvahy, nejsou-li státní zaměstnanci těmito opatřeními poškozeni. Že určitá újma státním zaměstnancům tímto opatřením vzniká, je nesporné. Tato újma ve svém maximu znamená však nejvýše ztrátu úrokovou za 10 dní, poněvadž je jasné, že pošinutím výplatního dne jsou souhrnně nuceni 10 dní žít na úvěr. Žádná větší jednorázová újma je nestíhá. Bylo myslitelné také jiné řešení, a to, že by stát na prvního zaplatil kvotu služebních požitků připadajících na 10 dní a potom, počínaje desátým, platil každého desátého měsíční služné. Je jasné, že by v tomto případě byl postižen zase stát a sice potud, pokud by touto výplatou poskytl bezúročnou 10denní zálohu, a tedy byl by poškozen zase jenom o úroky z této zálohy na dobu od 10. do konce měsíce. Příštího měsíce ovšem by záloha byla likvidována. O nějakém jednorázovém poškození státních zaměstnanců v sumě odpovídající jejich požitkům na 10 dní nelze podle mého názoru mluvit.

Rovněž se tímto pošinutím výplatního dne nic nemění na zásadě, že plat přísluší státnímu zaměstnanci dnem prvého každého měsíce. Tento den zůstává dnem nápadu jeho nároků, což může míti význam na př. v případě úmrtí, sice přede dnem výplatním, ale po prvním v měsíci. To bylo výslovně uvedeno v motivech k § 24 zákona č. 204.

Pošinutí dne výplaty na desátý den v měsíci je diktováno potřebami jednak státní pokladny, jednak trhu peněžního a je tedy vedeno snahami hospodářskými co možná zmírniti zatížení měsíčního platebního ultima. Stát tím bude také osvobozen z pokladničních obtíží a z nutnosti přechodných úvěrových operací, které státní pokladnu zatěžují debetními úroky a manipulačními výlohami, z nichž ovšem zaměstnanci nemají zisku. Po ultimu je peněžní trh volnější a také státní pokladna sama má více prostředků z plateb, které do ní plynou k prvnímu každého měsíce. Určitá výhoda bude i v tom, že se zvýší oběživost bankovek, rozdělí kupní síla na celý měsíc rovnoměrněji a zvětší likvidita peněžního trhu.

Z těchto důvodů navrhuji posl. sněmovně, aby osnovu s nadpisem a uvozovací formulí přijala ve znění, jak byla usnesena senátem Národního shromáždění. (Souhlas.)

Místopředseda Taub (zvoní): K této věci je přihlášen řečník, zahájíme proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 20 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášen jest řečník na straně "proti", p. posl. Babel. Uděluji mu slovo.

Posl. Babel (německy): Předložený návrh zákona, který lze nazvati výrobkem vládních socialistů, není nic jiného než napálení státních zaměstnanců, kteří byli v posledních letech a měsících nesmírně poškozeni a kteří jsou nyní zatěžováni novými srážkami. Mimoděk připomínám si při tomto návrhu obvyklé podobenství o farizeích a celnících v chrámu, kde celníci modlí se k Bohu a pravili: Pane Bože, děkuji ti, že nejsem horší než ostatní lidé. (Posl. Müller [německy]: Nesprávně citováno!) Zde působí to dojem, jako kdyby soc. demokraté a nár. socialisté činili totéž. Velmi dobře vědí, co znamená pro státní zaměstnance [ ] třetiny měsíčního platu a nyní jednají tak, že říkají státním zaměstnancům, že chtějí zmírniti krutosti a nechtějí jim způsobiti potíží, nemohou-li zaplatiti své dluhy v den splatnosti.

My však zde prohlašujeme, že státní zaměstnanci kašlou na tuto tak zvanou ochotu vládních socialistů, pokud jde o možnost placení, neboť jest samozřejmé, že nemohou zaplatiti dluhy, které se ohromně nahromadily, ani prvního, ani desátého. Těmito poměry jsou vinni především vládní socialisté, kteří jsou proto hlavně odpovědni za tuto věc, poněvadž po léta hlasovali pro všechny tyto zákony ke zhoršení platových podmínek státních zaměstnanců. (Posl. Müller [německy]: Právě opačně to bylo, my jsme je chránili!) Byla to snad ochrana státních zaměstnanců, že se jim úplně odňal 13. měsíční plat, byla to ochrana státních zaměstnanců, že jím byl plat snížen o 15%, jest to ochrana, že se jim nyní srazí 4% platu, jest to snad ochrana, že se dále zvyšují příspěvky do pensijního fondu a nemocenských pojišťoven? To není ochrana, nýbrž zrada [ ] na státních zaměstnancích. A ještě jednou prohlašuji, tento návrh není nic jiného než napálení státních zaměstnanců a oni se poděkují za takovýto zákon, poněvadž, bude-li se pokračovati v této ochuzovací politice, nebudou moci zaplatiti dluhy ani prvního, ani desátého v měsíci.

§ 2 obsahuje ostatně úplně rozpor s §em 1, poněvadž vlastník domu, jde-li o státního zaměstnance, který se stěhuje do nového bytu, nepotřebuje vůbec přihlížeti k výplatní lhůtě. Státní zaměstnanci postaví se na obranu s ostatními proletáři proti této soustavě vyhladovování. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. Richtrovi.

Zpravodaj posl. Richter: Vzdávám se slova.

Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji schůzi na 10 minut. Budeme tedy ve schůzi pokračovati ve 3 hod. odpol. (Výkřiky komunistických poslanců.)

(Schůze přerušena ve 2 hod. 50 min. odpol. - opět zahájena ve 3 hod. 2 min. odpol.)

Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Budeme pokračovati v jednání o odst. 2 pořadu, jímž jest:

2. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení senátu (tisk 2374) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1125 a 1129) o placení některých závazků státních a jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po nich (tisk 2378).

Zpravodajem jest p. posl. Richter.

Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 3 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění zprávy výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn. řádu, aby o této naléhavé osnově bylo čtení druhé provedeno v téže schůzi.

Přistoupíme tedy ihned ke čtení druhému.

Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona o placení některých závazků státních a jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po nich (tisk 2378).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Richter: Nejsou.

Předseda (zvoní): Není změn.

Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.

Nyní budeme pokračovati v projednávání odst. 1 pořadu, jímž jest:

Ad 1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2373) zákona, kterým se prodlužuje mimořádná moc nařizovací podle zákona ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., a blíže upravuje její použití (tisk 2377).

Rozprava byla skončena.

Žádám o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

1. Návrh posl. Klimenta a soudr.:

Navrhuji, aby se přes 1. odstavec pořadu 299. schůze, který má jednati o zprávě ústavně-právního výboru k vládnímu návrhu (tisk 2373) zákona, kterým se prodlužuje mimořádná moc nařizovací podle zákona ze dne 9. června 1933, č. 95 Sb. z. a n., a blíže upravuje její použití, přešlo k pořadu.

2. Doplňovací návrh posl. Pozdílka, dr Markoviče, dr Patejdla, dr Daňka, dr Ivanky, Hackenberga, Zierhuta a druhů:

Čl. II nechť zní:

"Ku provedení nařízení vydávaných podle §u 1 zák. č. 95/1933 Sb. z. a n., a v jejich mezích lze vydávati vládní nařízení (§§ 55 a 84 ústavní listiny), jimiž se upravují bližší podrobnosti."

Předseda (zvoní): Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. dr Suchému.

Zpravodaj posl. dr Suchý: Slavná sněmovno! Zpravodajský doslov může býti velmi stručný. Stručný především proto, poněvadž vývody, které zde byly jednotlivými pány řečníky proneseny, nevztahovaly se z převážné části k předmětné věci. S vývody, které s vládním návrhem nesouvisely a z nichž mnohé byly velmi zajímavé, zejména pokud šlo o vývody, které přednesl zástupce slovenské oposice, nepovažuji za svoji povinnost se zabývati. Ale i tam, kde byly vyslovovány vývody, které byly postaveny proti vládnímu návrhu, nebo vývody, kterými byly proslovovány určité pochybnosti, chtěl bych říci, že všemi těmi vývody nebyla odstraněna ani setřena průkaznost oněch důvodů, o které se opíral zákon z 9. června t. r. a které jsou také obsaženy v důvodové zprávě k vlád. návrhu dnešnímu a které jsem uvedl i ve zpravodajském úvodním slově. Nikomu z pánů řečníků se nepodařilo prokázati, že bychom nežili my a s námi celá Evropa a celý svět v mimořádných hospodářských poměrech, a stejně tak ani jeden z pánů neprokázal, že by tyto mimořádné hospodářské poměry skončily před 30. červnem příštího roku, tedy před dobou, o jejíž prodloužení se právě jedná. Naopak někteří páni řečníci, a byl to zejména p. kol. dr Bacher, právě mimořádnost hospodářských poměrů podškrtli. Stejně tak ani jeden z pánů řečníků neprokázal, že by bylo účelné, aby čl. II osnovy nepřinesl právě tu novinku, o které se vládě jedná, totiž aby bylo možno bližší podrobnosti nařízení mimořádných doplňovati resp. upravovati vládními nařízeními obyčejnými. Vycházeje tudíž z těchto předpokladů považuji za svoji povinnost doporučiti slavné sněmovně, aby návrh p. posl. Klimenta zamítla, aby přijala vládní návrh ve znění ústavně-právního výboru a doplňovací návrh p. posl. Pozdílka a druhů, který žádá, aby článek II vlád. návrhu byl doplněn slovy "jimiž se upravují bližší podrobnosti." (Souhlas.)