Dále bych se rád dotkl další otázky, která působí velmi mnoho neštěstí. Jsou to smíšená manželství a určení národnosti dětí z těchto manželství. V zákoně se praví: Národnost dětí řídí se podle národnosti živitele rodiny nebo podle mateřského jazyka. Východisko najde se v každém případě; je-li živitelem německá část, pak vezmu mateřský jazyk české matky. Je-li matka Němka, vezmu českého živitele rodiny. V každém případě reklamuje se dítě ze smíšeného manželství pro českou národnost, dokonce tehdy, když podle tohoto zákona není žádného z těchto předpokladů. Zabývali jsme se tímto případem: Dokud žil český otec, dosáhl toho, že jeho děti byly vychovávány v německé škole. Dosáhl toho, co chtěl, odvoláním. Český otec zemřel a zůstala nyní jen německá matka. Tedy nyní jest jak živitel rodiny, tak i mateřský jazyk německý a přes to musilo právě nyní býti německé dítě vyloučeno z německé školy a zařazeno do české. To jest šílenství, to jsou výplody, které se nemají stávati v právním státě, které jsou schopny poskytnouti stále a stále pohyblivějším živlům a lidem důvod k mínění, že se zde znásilňuje. Bylo by nejvýše na čase, aby se všechny tyto případy sprovodily se světa, aby konečně nastal pořádek.

A o takové samozřejmé věci jde vlastně ve všech oborech. Jest sice přirozené, že se konečně musí uspořádati dodávka pražců, poněvadž není přípustné, aby státní lesy vyrobily pražce, musily je však potom odevzdati velkoobchodníkovi a ten aby teprve udělal obchod při jejich dodávce ministerstvu železnic. Jest to již stará událost, ale bylo by zapotřebí, kdyby se již co nejrychleji vyřídila. Celá veřejnost čeká na to, že podobné hrubé věci budou důkladně napraveny. Pak bude vzrůstati i důvěra. Jest přirozené, že se musí šetřiti ve všech oborech, ale při těchto úsporných opatřeních nesmí se státi, aby při státních dodávkách byly německé firmy úplně vyloučeny. Jest přirozené, že i německé hospodářství potřebuje ke svému oživení státních dodávek a že jistě jest tak daleko na výši, aby mohlo vyhověti všem požadavkům. Nesmí se státi, aby němečtí vojíni byli vyloučeni ze škol pro záložní důstojníky jen proto, že jsou Němci. Jsou s to a také povinni, aby konali státu službu, a proto při přiměřené kvalifikaci mají také nárok, aby mohli a musili choditi do všech škol, které právě zde jsou.

Často ještě vládne štvanice, často ještě panuje šovinismus. Šovinista vlastně jedině jen tím, že prakticky provádí šovinismus, může zakrývati, co se jinak na jeho osobě musí zakrýti, nebo co veřejně provozováno nesnášelo by tak dalece slunečního světla. V poslední době byly vydány přímo výzvy a více nebo méně chytře udělen rozkaz německé veřejnosti, aby podala důkaz, že se ke státu chová loyálně. Jisté vrstvy snížily se tak dalece, že i od nás žádaly nových loyálních projevů. Tito pánové mohou si jen klidně říci: Své postavení ke státu prokázali jsme již ve velmi těžkém boji Němců s Němci od r. 1924 celé veřejnosti a jistě není zapotřebí, abychom zde musili pomýšleti na nějaké licoměrnictví nebo podobné. Víme, že se ve státě musí udělati pořádek, že tedy odpovědní funkcionáři pracují, aby zde pořádek udělali. Vidíme, jak velice byl rozpočet seškrtán, aby se dosáhlo pokud možno vyrovnaného rozpočtu, který by aspoň poněkud vyhovoval faktům. Doufáme, že nás poměry již silněji nepostihnou, že se dostaví předpoklady státního plánovitého hospodářství a jsme ochotni dále společně konati tuto práci a poskytnouti své síly k disposici. V poctivé spolupráci chceme svým podílem přispěti k tomu, aby hospodářství tohoto státu a jeho národní hospodářství bylo obnoveno a z toho důvodu neodepřeme svého souhlasu ani letošnímu rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo má dále p. posl. inž. Kallina.

Posl. inž. Kallina (německy): Pánové! Rozpočtové právo parlamentu jest nejdalekosáhlejší a nejpřednější právo; ovšem jen tehdy, jestliže ho parlament skutečně také používá, nikoliv však, jestliže se jako dosud opět vždy sám vyřazuje. Až dosud nebylo možno mluviti o skutečném vlivu parlamentu na utváření různých státních rozpočtů a jako následek toho na státní hospodářství, poněvadž přece sebe věcnější kritice nebylo zásadně vyhověno a již napřed bylo ustanoveno, že se na žádné položce státního rozpočtu nesmí provésti byť i sebe nepatrnější změna. Tento nedemokratický postup má za následek, že na utváření státního hospodářství vykonává vliv jen několik málo osob, kdežto veškeré obyvatelstvo musí dopláceti na pochybenou hospodářskou a státní politiku. Tímto vývojem jsou vinny všechny většinové strany a především také ony strany, které dříve, dokud byly v oposici, odvolávajíce se na nutnou ochranu hospodářství a poplatného obyvatelstva, věcně kritisovaly a vznášely oprávněné požadavky, ale které ve chvíli, kdy se zúčastnily moci ve státě, ihned se zařídily podle metod zde obvyklého sestavování rozpočtu, proti nimž tak ostře bojovaly a pak činily vše jen k zajištění svých nejvlastnějších stranických zájmů. Pro vytváření státního hospodářství rozhodovaly pak nikoliv již zájmy národa, nýbrž jedině a pouze zájmy stran, a tento vývoj má hlavně vnitřní vinu na katastrofě, která postihla státní hospodářství a tím veškeré národní hospodářství.

Přes všechny výstrahy pokračovalo se v tomto systému a nikdo nemůže popříti, že jsme včas nekritisovali nehospodárnou správu, především ve státních podnicích, jmenovitě u státních drah, a že jsme nepoukazovali na zastřené sestavování rozpočtu u tohoto největšího státního podniku, jak se provádělo po léta. Vždy jste se snažili vyvrátiti tuto naši věcnou kritiku odkazem na čisté výtěžky, vykazované ve státních rozpočtech. Že tyto čisté výtěžky vznikaly jen tím, že byly uměle sestavovány příděly ze státní pokladny, bylo obyvatelstvu zamlčeno. Ještě r. 1932 měli jste smutnou odvahu tvrditi proti mým důkazům, že očekávaný schodek ve státním rozpočtu bude činiti téměř miliardu, že tento schodek bude činiti jen 45,862.760 Kč. Ale nyní předložený státní závěrečný účet za r. 1932 potvrzuje, že tento schodek skutečně dosáhl částky 891,732.308 Kč, že byl tedy o 845,869.548 Kč vyšší, než byl vykázán ve státním rozpočtu.

Při projednávání státního rozpočtu na r. 1933 poukázal jsem mezi jiným na položku "Výtěžek tabákové režie z prodeje v cizině", která podle mých výpočtů byla stanovena příliš vysoko, a to o 300 milionů. Upozornil jsem, že nelze tedy mluviti o pravdivosti rozpočtu a že takovéto způsoby sestavování rozpočtu musí se katastrofálně projeviti jak v hospodářství, tak také především v životním standardu očekávaným snížením platů státních úředníků. V posledním měsíčním výkazu ministerstva financí za měsíc červenec tohoto, tedy běžného roku, který mám po ruce, jest také vykázán dosavadní schodek v prvých sedmi měsících v položce, o které jsem se zmínil, u tabákové režie, již částkou 294,895.252 Kč. Tedy nové potvrzení, že jest správné mé tvrzení o naprosto nedostatečných metodách projednávání a sestavování rozpočtu a klamání veřejnosti, které se tím provádí. Ale všechny tyto skutečnosti nepřekážejí vládní většině ani v nynější katastrofální době, aby v nyní projednávaném rozpočtu na r. 1934 opět na př. ve svrchu zmíněné položce tabákové režie přes zjištěný výsledek státních závěrečných účtů za léta 1931 a 1932 a přes svrchu vylíčený katastrofální vývoj nevykázala v běžném roce opětně rozpočtenou částku příliš vysoce, a to nejméně o 90 milionů. Již z tohoto neodpovědného postupu lze seznati, že ani tentokráte nelze vůbec mluviti o nějakém aktivním rozpočtu.

Není také neznámo, že opětovně nebyla dodržena ustanovení finančního zákona. Jak třeba hodnotiti i ustanovení tohoto finančního zákona na r. 1934, chci zjistiti touto krátkou úvahou. V článku VII tohoto finančního zákona se praví mezi jiným: "Při tom smějí býti opatřovány jen nutné potřeby státní správy v nezbytném rozsahu a co nejúčelněji a nejhospodárněji." Zajisté má tam státi "používány". "Výše nákladu, stanovená vládou anebo v dohodě s ministrem financí pro některá opatření, na př. stavby a jiné práce, nesmí býti bez souhlasu jejich překročena." Tak doslovně zní finanční zákon; jen hospodářská správa daní, vymačkaných v této těžké době krise z obyvatelstva. Jak se však bude hospodařiti ve skutečnosti s těmito daněmi i v tomto, velmi těžkém roce krise? Opět jen jeden příklad pro to. Nebudete snad nevěděti, že na př. ředitelství státních dolů v Mostě staví u Břešťan nový hlubinový důl, který při osazenstvu 1000 mužů má vytěžiti ročně 6 milionů q, to tedy znamená denně 200 vagonů po 10 tun. Do konce r. 1932 vyžádal si stavební náklad na to podle státního rozpočtu, kde byl rozpočten na 45 milionů, již nákladu 54,616.534.64 Kč. Na r. 1934 jest v předloženém státním rozpočtu zařazena další částka na tuto stavbu ve výši 5,700.000 Kč, takže právem musíme předpokládati, že celkový náklad na tento hlubinný důl vyžádá si přes 60 milionů Kč. Tyto obrovské stavební náklady samy zatěžují vagon uhlí částkou 100 Kč. Již tyto číslice dokazují, že nové zřízení tohoto velmi nákladného dolu v nynější době nemůže býti odůvodněno hospodářskými důvody. Nikdo nemůže popříti, že kdysi kvetoucí uhelný průmysl v severozápadní české pánvi byl ohromen rozbitím bývalého velkého hospodářského území a neblahou zahraniční vývozní a uhelnou politikou. Z odbytové krise této české hnědouhelné pánve stal se tím stav chronický. Nejde tedy jen o okamžité zhoršení vývozní situace. Neboť všichni příliš dobře víme, že se v tomto oboru neustále den co den propouštějí dělníci a úředníci, ba že celé podniky jsou zavírány. Nejen soukromé podniky, nýbrž i všechny státní podniky pracují již několik let většinou jen ve dvou nebo třech směnách v týdnu. Není to přece žádné tajemství a není k tomu třeba velké prozíravosti, aby se napřed již vidělo, že zřízením nového břešťanského dolu s těžbou 60.000 vagonů ročně se bída jen ještě neodpovědněji zhorší. Nejdříve se tvrdilo, že jde o náhradu za těžní podnik na dole Julius II. Jak se zdá, zapomnělo se již na to, co bylo napsáno ve státním rozpočtu z r. 1929. Tam můžeme výslovně čísti, že život tohoto dolu byl prodloužen o dalších 10 let denním dolem, otevřeným loňského roku v poli Julius I, a že uvolněním ochranného pilíře pod kopistským seřaďovacím nádražím prodlouží se život dolu Julius II o dalších 10 let, tedy celkem o 20 let. K odůvodnění nového hlubinného dolu v Břešťanech poukazovalo se však také na brzké vyřazení dolu Julius II. To bylo r. 1927. R. 1929 říkal se již pravý opak a prodlužovala se životní doba dolu o 10 let. Přes to nemá stát v této strašlivě těžké době krise nic jiného na práci než prováděti zde tuto obrovskou, milionovou stavbu, čímž nejen nynější uhelný průmysl jest ohrožen státními prostředky, nýbrž zároveň se také dalším mnoha stům německých horníků, dobývajících uhlí, vezme veškerá možnost práce.

To se nazývá sociální politika a snad to má býti první počátek zde slavnostně ohlášeného státního plánového hospodářství, které nyní chcete prováděti.

Úmyslně jsem zdůraznil jen tento jediný křiklavý případ ze státního hospodářství, abych zde dokázal, jak státní hospodářství pracuje nehospodářsky, ba poškozuje všeobecné zájmy. Nesmíme se tedy diviti, když příjmy z daní klesají, jestliže se za peníze poplatníků dělá soukromému průmyslu taková nehospodářská konkurence, zvláště také taková nesociální konkurence oněm dělníkům, kteří s otevřením tohoto hlubinného dolu přijdou o práci v jiných dolech.

Takovéto hospodářské metody jsou samozřejmým následkem úplného vyřazení oposičních stran z projednávání státního rozpočtu. Takto jsou vědomě vyřazovány již po léta; a není pravda, tvrdí-li se, že oba poslední rozpočty byly sestaveny za spoluúčasti parlamentu. Parlament posuzuje se asi tak, jako se to stalo nedávno při výkladu volebního řádu. Dnes se říká, že není pravda, že se parlament musí skládati z 300 poslanců, nýbrž že jest to jen nejvyšší počet. Tento počet souhlasí jen tehdy, stojíme-li na stanovisku, že parlament představují jen poslanci dočasné vládní většiny. Ale nesouhlasí to již a jest to tedy bezpráví, nejsou-li tím rozuměny všichni členové parlamentu, kteří byli vysláni do parlamentu na základě ústavy. (Výkřiky posl. dr Schollicha.)

Musím zde zdůrazniti, že oposice byla rovněž tak vyřazena z prací úsporné a kontrolní komise. Používám této příležitosti a očekávám od veškerého tisku v zájmu celé veřejnosti, že se konečně přestane s klamáním veřejnosti, že se stále píše o spolupráci úsporné a kontrolní komise při přípravě a projednávání rozpočtu. Není to pravda. Úsporná a kontrolní komise se vůbec ani nesvolává k nějaké schůzi. Od jejího vzniku konala se jen jediná pracovní schůze, a to jen jako počátek takové schůze. Když jsem během schůze podal tři návrhy, jejichž přijetí by bylo umožnilo členům komise skutečně také prováděti kontrolu státního hospodářství, byla schůze přerušena. Žádal jsem totiž strašlivou věc, aby členům této kontrolní komise byly trvale zasílány měsíční výkazy, v nichž jsou uvedeny rozpisy všech státních dodávek, za druhé jsem žádal, aby byly oznámeny firmy, které dostaly jednotlivé státní dodávky a za třetí jsem žádal, aby bylo oznámeno, za jakou částku byly těmto firmám tyto zakázky uděleny. Takovéto měsíční výkazy v ruce každého jednotlivého člena úsporné a kontrolní komise by umožnily podrobiti během roku jakési kontrole tyto desítimiliardové objednávky a vykonávati podle ustanovení zákona o kontrolní komisi skutečnou kontrolu podle praktických podkladů. V této chvíli byla schůze přerušena s poznámkou, že by se nejprve musilo jednati s vládou, a od té doby se již v této schůzi nepokračovalo. Přes to máte smutnou odvahu ve veřejnosti stále a stále mluviti o pracích úsporné a kontrolní komise. Ve skutečnosti jsou to jen práce výboru kontrolní a úsporné komise, onoho malého útvaru, který byl složen jen ze členů vládní většiny, ovšem s tím úmyslem, aby oposice a tím část parlamentu byla vyřazena z jakékoliv kontroly. Řízen záměrem, aby pro Boha práce tohoto výboru nebyly kontrolovány, zmohl se sice na to, aby samy sebou nízké platy státních úředníků značně snížil, ale nemůže se zmoci, aby šetřil na neproduktivních výdajích a uzavřel ony zdroje korupce, které zatěžují veřejný život prostřednictvím různých machinací. Do temné části státního hospodářství mohli by členové úsporné komise nahlédnouti pomocí navrhovaných měsíčních výkazů. Tvrdím, že vedle velikášského jednání právě tyto státní zadávky jsou vnitřním zdrojem strašlivé katastrofy, do které jest vrženo státní hospodářství.

Pokládal jsem za svou povinnost přednésti toto zde a očekávám také od českého tisku, že vezme tyto skutečnosti na vědomí a že poučí veřejnost a především státní úředníky, kde třeba hledati skutečné zdroje chyb ve státním hospodářství. Na několika málo příkladech chtěl jsem jen prokázati, jak naléhavě nutné by bylo skutečně demokratické provádění parlamentních zřízení, a to jak v zájmu poplatného obyvatelstva, tak také v zájmu samého státu. Nestačí pouze o demokracii mluviti, nýbrž na základě rovnoprávnosti všech členů této sněmovny musila by se jim umožniti nejen ústavně zaručená práva, nýbrž i povinnosti, které s nimi převzali. Přes to chceme uznati, jak jsem již prohlásil v rozpočtovém výboru, že za nynější Malypetrovy vlády byl učiněn pokus aspoň poněkud zavésti pořádek do státního hospodářství, ovšem rovněž s vyřazením oposičních členů této sněmovny - proto tedy také nikoliv s očekávaným výsledkem. Ale oceňujíce tento dobrý úmysl budeme letos hlasovati pro kapitolu I "President republiky", poněvadž víme, jaké následky by měl další rozvrat státního hospodářství především pro nás sudetské Němce. Při tom si naprosto nijak nezastíráme, že opatření dosud v tomto směru učiněná jsou nedostatečná a že na dosavadním stálém, těžkém poškozování sudetsko-německých záležitostí nezměnilo se ještě ani to nejmenší. Ani v oboru úřednické politiky, kde tak jako před tím němečtí uchazeči, i když prokáží plnou znalost státního jazyka, zůstávají vyřazeni, ani v oboru kulturním, ani v hospodářském, dosud se nikde nic nezměnilo.

Jak se ostatně průběhem posledních let u obou stran domněle hájících demokracii změnil názor na zde vládnoucí poměry, budiž mi dovoleno vyložiti jedním citátem. Při předčítání místo strany, která učinila toto usnesení, jméno prozatím vynechám a budu mluviti jen o straně a teprve na konci řeknu, o kterou stranu jde. Proto také tam, kde se bude mluviti o příslušnících strany, budu

mluviti o příslušnících národa. Je to usnesení, které učinila jedna nynější vládní strana dne 15. srpna 1929, tedy před krátkou dobou, nikoliv snad před válkou nebo za války. Toto usnesení zní: "Zastupitelství strany s pobouřením konstatuje, že politická reakce v Československu znovu zostřila svůj kurs a že bezmezný policejní režim hrozí úplně zničiti poslední zbytky beztoho nesmírně zmrzačené svobody projevu mínění, svobody spolkové a shromažďovací, svobody tiskové, parlamentní imunity, zkrátka všechny základy politické svobody. Zákazy schůzí, konfiskace, zastavování časopisů, zatýkání bez soudcovského rozkazu množí se měrou dosud nebývalou. Nemůže se dotknouti našeho stanoviska ani v nejmenším, že se persekuční činy týkají především - já zde říkám dvou stran, v textu jest uvedena jen jedna, a v dalším znění místo strana budu říkati "lid". Pronásledování našich mladistvých, zákaz protiválečných projevů, konfiskace časopisů, neslýchané ztýrání jednoho straníka státní policií svědčí o tom, že tento systém teroru svými důsledky zasahuje celé národní hnutí."

Nyní přeskočím dva odstavce a pokračuji doslovně: "Zastupitelstvo strany vyzývá veškerý lid, aby se zúčastnil boje proti policejnímu režimu s pevným odhodláním. Neexistuje žádná demokracie pouze pro jednu část obyvatelstva. (Výkřiky posl. Jaksche.) Žádný výjimečný stav nesmí se trvale obraceti pouze proti jedné části národa. Zrušení demokracie znamená zničení půdy, na níž pouze může národ s úspěchem vésti svůj politický, hospodářský a kulturní boj. Zastupitelstvo strany žádá tedy, aby všechna výjimečná opatření byla ihned zrušena. Ukládá parlamentním klubům, aby na parlamentní půdě všemi účelnými bojovnými prostředky bojovaly proti persekučnímu systému. Vyzývá však také všechny příslušníky strany a celý národ, aby se postavili proti nejnovější vlně reakce s tím větší odhodlaností, aby znovu vybojovali zničenou demokracii."

Bylo to usnesení výkonného výboru německé sociálně demokratické strany dělnické z r. 1929, tedy před 4 lety. Od té doby spolupůsobila tato strana, jak známo, při usnesení řady výjimečných zákonu a do této doby spadá ona známá persekuční vlna posledních týdnů a měsíců. (Výkřiky posl. Jaksche. - Místopředseda Stivín zvoní.) Tato prakse byla ještě zostřena opatřeními učiněnými dne 4. října t. r., která, pokud jde o německou stranu národní, zakládají se na úplně nesprávných tvrzeních a na troufalostech vzatých ze vzduchu. Ve svém rekursu, který jsme včas podali, jsme bezvadně prokázali, že úřední výměry vycházely z nesprávných předpokladů a že především nelze také mluviti o nějakých záměrech splynouti s německou národně-socialistickou stranou dělnickou. (Výkřiky posl. Jaksche a dr. Schollicha.) Ovšem, ztotožňujete-li sjednocení sudetsko-německého stranického života, jehož se dožadovali a o něž usilovali mnozí vážní mužové ve všech sudetsko-německých stranických táborech již po léta, vylučujíce jakýkoliv přílišný radikalismus - v této souvislosti poukazuji jen na požadavek, který jsem přednesl kdysi, abychom se spojili v sudetsko-německém nouzovém parlamentě jako v nouzové jednotě, která, jak známo, měla se dožadovati těchto požadavků: 1. školní samospráva, 2. němečtí úředníci do německého území, 3. spravedlivý podíl ze státních dodávek se zaručením ochrany německého pracovního místa - který nás při dosavadní své rozervanosti vyloučil z jakéhokoliv vlivu ve státě, se stvrzenými záměry slučovacími, pak se nemůžeme diviti vládním opatřením zakládajícím se na takových nesprávných předpokladech. Ale s demokracií neměl by takovýto postup již nic společného. Očekáváme však od vlády vědomé odpovědnosti, že po vážném prozkoumání stavu věci dospěje k řádnému vyřízení rekursu a již ve vlastním zájmu státu učiní přítrž neudržitelnému stavu, že statisíce státních občanů bylo zbaveno výkonu ústavně-právně zaručených práv. (Výkřiky posl. Jaksche a dr Schollicha.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Žádám pány posl. Jaksche a dr Schollicha, aby nerušili jednání.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): Každá státní moc má nejen právo, nýbrž i povinnost zakročovati proti nezákonným činům. Ale dostává se úplně na scestí, chce-li pod pláštíkem ochrany demokracie stíhati smýšlení, zvláště musí-li uznati, že zde hnacím pérem tohoto jednání jest jen až příliš často sledování úzkoprsých stranických zájmů. Dnes budou lidé, kteří neudělali nic jiného, než že půldruhého desítiletí věnovali veškerou svou silu veřejnosti v samosprávných sborech a tím také státu... (Výkřiky posl. dr Schollicha a Jaksche.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid. Žádám pana řečníka, aby pokračoval.

Posl. inž. Kallina (pokračuje): zbaveni mandátů, které dostali od svého voličstva, a jmenováním bude demokratické složení těchto správních sborů zfalšováno ve prospěch sobeckých, stranických přání.

Žádáme tedy, aby se provedením nových voleb do všech korporací, v nichž byly odňaty mandáty, poskytla obyvatelstvu příležitost dáti se zastupovati muži své důvěry. Novými volbami zároveň by se také projevila skutečná vůle lidu, jakou politiku třeba dělati v těchto těžkých dobách krise, abychom konečně po 15 letech těžkých otřesů dospěli k základům pokojného vybudování světa, opětného vybudování hospodářství a spravedlivého vyrovnání mezi národy i v rámci tohoto státu. Národové chtějí žíti v pokoji a míru. Náš sudetsko-německý lid jest stále jen prodchnut přáním, aby svou vlast, své rodné pracovní místo zachoval německým a aby si zajistil bezpečné základy pro národní, kulturní a hospodářský vývoj našeho národa. Této práci zasvětíme i v budoucnosti celou svou sílu a očekáváme, že si i státní moc bude toho vědoma, jaké výhody by to znamenalo pro zdar státu míti sudetsko-německé obyvatelstvo uspokojené spravedlivými nároky, kdyby se v praksi uplatnilo heslo "Rovní s rovnými".

Ve druhém čtení, odmítajíce vládní politiku, budeme hlasovati proti státnímu rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Špaček.

Posl. Špaček: Vážení pánové! Nebylo ještě vážnějšího roku, ve kterém jsme sdělávali rozpočet a na který jsme sdělávali rozpočet... (Výkřiky německých poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky.)

Žádám pana posl. dr Schollicha, aby nevyrušoval. Pan posl. Špaček má slovo.

Posl. Špaček (pokračuje): Nebylo ještě roku vážnějšího, na který bychom sjednávali rozpočet státní, než bude rok 1934. Tento rok bude pro nás... (Výkřiky německých soc. demokratických poslanců a poslanců německé strany národní.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky trvají. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Posl. Špaček (pokračuje): Rok 1934 bude těžkou zkouškou... (Stálé výkřiky posl. Dietla a dr Schollicha.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Prosím o klid, pan posl. Špaček má slovo.

Posl. Špaček (pokračuje): Rok 1934 bude těžkou zkouškou nových poměrů v mezinárodně politické konstelaci v Evropě a ve světě, ale ovšem také těžkou zkouškou vnitřní politiky i hospodářské odolnosti jednotlivých států evropských a světového státního společenství a tedy také naší republiky. Rok 1934, na který sděláváme nynější státní rozpočet, bude pro nás velmi těžkým rokem mezinárodněpoliticky i vnitropoliticky. Mezinárodněpoliticky proto, poněvadž každému, kdo jenom trochu vidí očima, které jsou k vidění, a slyší ušima, které jsou k slyšení, je zjevno, že žijeme v době, ve které velmi radikálním způsobem překonává celý svět tendence a názory politiky mezinárodní, které až do nedávna platily za axiomata, jak jsem to řekl v loňské řeči při projednávání státního rozpočtu, a vrací se, bohužel, k mezinárodně politickým názorům, které přivodily světovou válku a které jsme se domnívali míti za zašlé likvidací této světové války ve Versaillích a v Trianonu. Byli jsme z velké části optimisty i my. Byli jsme jimi proto, poněvadž se zdálo, že dobrá vůle velkých státníků západu, kteří měli rozhodující slovo v době války a v době likvidace světové války, dovede překonati všechny těžkosti, které vznikly hned po míru versailleském a trianonském tím, že národy, které byly nuceny podepsati tyto míry jako poražené, necítily se vnitřně poraženými, neměly a nemají za to, že jejich úsilí o nadvládu ve světě definitivně ztroskotalo a že každý nový pokus o obnovení těchto snah bude stejným způsobem likvidován, jako se to stalo r. 1918.

Němectvo a maďarstvo, které světovou válku vyvolalo, již v 15. roku po její likvidaci na 100% se pokládají ne za poražené, nýbrž za vítěze, a to z velké části právě proto, poněvadž nebylo vůči nim při likvidaci světové války postupováno tak, jako na příklad oni sami při vítězství v letech 1866 a 1871 a jindy postupovali vůči poraženým.

Bohužel byl umožněn tento vývoj návratu k předválečným koncepcím zahraniční politiky Německa a Maďarska také právě onou mylnou ústupností, kterou jsme viděli na straně Francie a bývalých jejích spojenců ze světové války a která není překonána ani nyní, kdy je zjevně prokázáno, že její výsledky se nedostaví.

Čím dále tím více postupující uvolnění Společnosti národů, na kterou jsme skládali i my jako národ ne malý, jako jedna z významných mocností Evropy, ale přece jenom jako stát ne velmocenský, tolik nadějí, uvolnění této Společnosti národů, všech orgánů, kterými disponovala, a neplodné jejich jednání, jak to ukázala právě dočasná likvidace odzbrojovací konference, která je také jejím orgánem, jak to ukázal likvidační proces, ba úplný nezdar hospodářské konference londýnské, která jednala z jejího pověření a jejím jménem uvolnění této Společnosti národů, které bylo přivoděno pasivitou, nebo nedosti rozhodnou taktikou Francie a býv. spojenců Francie, Anglie, Spojených států severoamerických a Italie - které samy ztěžovaly neobyčejně postavení naší republiky ve světě, - odkazuje nás stále více a více na těžkou, ale čestnou úlohu býti samostatnými vlastními strážci svých osudů do budoucnosti, starajícími se sami o sebe a nespoléhajícími příliš na to, že nám kdokoliv v blízké, neřku-li ve vzdálenější budoucnosti, bude ochotnějším přítelem, nežli my sami sobě.

Vidíme, jak pokračuje úspěšná propaganda revisionismu nejenom německá, nýbrž i maďarská, a to právě ve státech, které byly kmotry obnovy naší státní samostatnosti. Vidíme, jak úspěšně ti, kteří byli spolupodněcovateli a spoluzakladateli velikého vzplanutí válečného r. 1914, překonávají sympatie pro znovu osvobozené národy střední Evropy v Italii i Francii. Vidíme, jak se od nás veřejné mínění, které v těchto zemích má rozhodující význam, čím dále tím více odkloňuje, jak nedostatkem náležité obrany propagační jsme čím dále tím více pokládáni, přes všechno konsolidační úsilí, které je u spravedlivých lidí vřele oceňováno, za jakousi příčinu nemožnosti konsolidace středoevropských poměrů. Všechny tyto zjevy nasvědčují tomu, že se naše mezinárodní politické postavení horší.

Na druhé straně jsme ve velmi těžkých poměrech hospodářských, jsme v nich již déle, než jsme očekávali. Optimismus, kterým jsme se domnívali překonati tyto obtíže v prvním a druhém, ba i ve třetím, nynějším roce krise, čím dále více mizí a čím dále více se vidí nejen u nás, nýbrž i jinde, že tato hospodářská krise není povahy přechodné, že je z veliké části zesilována právě opatřeními, která měla v jednotlivých státech znamenati její oslabení, že není příliš mnoho, že je příliš málo důvodů domnívati se, že bude v dohledné době překonána. A bohužel vývoj vnitřně-politický u nás je takový, že ani vlastními prostředky, třebaže ne všemocnými, ale v podstatné části významnými, nesnažíme se přejíti přes tuto krisi potud, pokud je skutečně povahy přechodné. Tyto hospodářské obtíže naše jsou zesilovány vnitropolitickými obtížemi různého druhu, k nimž patří z části nejasný poměr určité části našeho státotvorného národa československého ke státu, a to části jeho větve na Slovensku žijící. Není to jenom tento nedosti správný poměr části slovenské veřejnosti k nám Čechům a ke státu, nýbrž jsou to i ony věci, které byly šťastně aspoň trochu likvidovány energickým zasažením vlády proti německé a maďarské irredentě, které se vyjádřilo přijetím zákona o možnosti rozpouštění a zastavování činnosti protistátních stran. Řeknu ihned, že si představujeme na tomto úseku naši vnitřní politiky zlepšení naší budoucnosti v tom, že co nejrychleji definitivně vyřídíme úpravu poměru části slovenské větve našeho národa k nám, k větvi české a ke státu, je-li zde ovšem na straně slovenské ludové strany k tomu opravdu dobrá vůle. Bylo by nesprávné míti za to, jak to činí část naší politické veřejnosti, že my jsme vinni, že ten poměr je takový, jaký je. Kdo se dívá na věci nestranně, nemůže naprosto souhlasiti s tím, že by nám Čechům mohlo býti opravdu z důvodných příčin podkládáno mínění, že chceme Slováky vůbec anebo jejich část, representovanou právě slovenskou ludovou stranou, jakýmkoliv způsobem připravovati o jejich oprávněné kulturní nebo také politicko-správní požadavky. Není tomu tak. Slovensko pokládáme za nedílnou součást našeho státu, naší národní domoviny, a jako taková má nárok na všechno jako ostatní části této společné domoviny.