Je prirodzené, že voči takémuto vládnemu režimu a voči všetkým počinom tohoto vládneho režimu chováme svrchovanú nedôveru. Je prirodzené, že stanoviskom Maďarstva voči tomuto vládnemu režimu je pozdvihnuté čelo, čisté svedomie a neochvejnosť, lebo máme pravdu, naša pravda a spravedlnosť vložená je vo smluvách a zákonoch Československou republikou prijatých a založená je na práva h božských a ľudských.

Tejto pravdy nechceme dosiahnuť metodami nemeckej politiky, nie obrátením sudetských Nemcov zo Šavla v Pavla. I vtedy, keď proti nám užijete prostriedkov teroristických, otvorene budeme vyznávať naše presvedčenie, lebo my sa spoliehame a veríme v lepšie ľudské pochopenie, vo víťazstvo pravdy a spoliehame sa na svoju vlastnú silu. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Uděluji slovo dalšímu přihlášenému řečníku, jímž je p. posl. Nitsch.

Posl. Nitsch (německy): Velectěné dámy a pánové! Pan ministr zemědělství dr Hodža, navazuje na rozpravu ke kapitole zemědělství v rozpočtovém - výboru, předvedl ve velmi krásné a zajímavé řeči velký hospodářský plán, o nějž usiluje Malá hospodářská dohoda. Pan ministr zemědělství tento plán hájil co nejvroucněji a dal nám na uváženou, že jedině tento plán skýtá Československu možnost dostati se z hospodářské krise. Vyskytlo se vsak mnoho pochybovačů, dokonce i ve vlastním táboře, kteří pochybují, že by bylo možno trojitou rekompensací vybudovati hospodářskou situaci, která by přispěla k blahu zemi a jejímu obyvatelstvu. Četli jsme řeč pana předsedy vlády Malypetra na velkém sjezdu strany a jest nám nápadné, že místopředseda československé strany agrární prohlásil, aby si pan ministr pro věci zahraniční nenamlouval, že pro přátelské styky s balkánskými zeměmi dostane k nám tolik agrárních výrobků, aby se tím naše vlastní zemědělství zničilo. Podaří-li se panu ministrovi zemědělství přesunouti agrární výrobky do západních států, prodati je v Rotterdamu a tam opět zakoupiti jiné výrobky a dostati je k nám, pak lze tento záměr provésti. Jest jen otázka, jak dlouho to státní pokladna vydrží. Jest všeobecně známo, že rumunská pšenice s váhou 1 hl 70 až 75 kg stěží může konkurovati s hl těžké manitobské nebo tisské pšenici, vážící hl 80 až 88 kg. Pochybovači jsou již dnes ve většině a lze tvrditi, že se tento plán neuskuteční. Třeba vzpomenouti jen rozladění jugoslávské delegace při vyjednáváních v Praze, poněvadž dobytčí syndikát zůstal neoblomným při syndikátních dávkách na vepře. A z časopisů mohli jsme se dočísti, že jugoslávský a rumunský průmysl skládá všechny naděje na odpor československých agrárníků, že z Malé hospodářské dohody nebude nic, poněvadž by prostě vysoce vyvinutý československý průmysl zardousil průmysl obou balkánských států.

Ze všech těchto prohlášení vedoucích mužů nevidíme žádné vhodné základny pro nové hospodářské plány. Proti vnucenému optimismu staví se již pochybovači ve vládním táboře. Na konec přece jen zvítězí politika nad hospodářstvím a naše hospodářství bude propadati další zkáze. Vedoucí politikové, jako na př. dr Kramář a dr Beneš častokráte líčili staré rakousko-uherské mocnářství jako ideální, jednotný hospodářský útvar, avšak mírové smlouvy rozbily toto ideální hospodářské území, které ovšem po stránce politické nebylo nejdokonalejší.

Clemenceau pronesl heslo: "Válka bude pokračovati v míru." Válka je skutečně vedena dále v míru a miliony lidí strádají a hladovějí přes přebytek zásob touto hospodářskou válkou. Vládnoucí muži jistě četli smutné zprávy průmyslových svazů jednotlivých československých zemí a měli by se nad těmito zprávami zamysliti. Zvláště zprávu slovenského zemského svazu průmyslu, která líčí katastrofální stav slovenského hospodářství. V této zprávě stěžuje si dr Hodáč, který přece v oboru hospodářském i mezi vámi znamená autoritu, že vývoz úplně stojí, a jest toho mínění, že musí býti s Maďarskem zahájena hospodářská jednání co možno nejdříve, neboť jinak byl by průmysl nejen oslaben, nýbrž musil by úplně zajíti. Také mezi českými vládními předáky množí se již hlasy, které usilují o rozšířenou středoevropskou hospodářskou základnu. Podle nynější politické nálady jest nepravděpodobné, že Malá hospodářská dohoda, jak ji vylíčil pan ministr dr Hodža, jako prvá regionální úmluva bude tvořiti základnu, na které se pak bude budovati nově utvořené evropské hospodářství. Pravděpodobnější jest, že se proti Malé hospodářské dohodě utvoří blok odpůrců a že pak hospodářská válka bude pokračovati. Jest jen otázka, kde to skončí. Hospodářskou nouzi, nezaměstnanost, restrikci průmyslu, úpadek a rozvrácení hospodářství nelze již dnes zadržeti malými injekcemi. A při tom stále ještě vidíme neobyčejnou výši veřejných dávek, udržování sociálních institucí, zařízených na vysokou konjunkturu a inflaci, a stále obtížnější úrokové břemeno. Tím vznikají poměry, které každé chvíle hrozí zhroucením. Teoretickými plány, debatami a konferencemi se zde nepomůže. Jest jen jeden prostředek: Odmítnouti výrok Clemenceauův a usilovati o skutečný mír se všemi sousedními státy na nejširší základně spravedlnosti a rovnoprávnosti. Jen takovýto mír může vzbuditi důvěru národů k sobě a zabrániti úplné zkáze evropské kultury a hospodářství.

Heslo: "Rovní s rovnými" zůstalo bohužel vždy jen heslem. Dnes nejlépe charakterisuje stanovisko a názor mnoha politiků předseda české živnostenské strany, který prohlašuje: "Tento stát jest státem Čechů a Slováků." Tedy Němci, Maďaři, Rusíni a ostatní menšiny jsou zbytečné, jsou národy druhého řádu. Boj o rovnoprávnost bude trvati ještě dlouho. Účast dvou německých stran ve vládě může snad býti z důvodů stranicko-taktických cenná, jiné ceny však tato účast nemá. Nerad bych pronesl nad sudetsko-německou politikou a nad sudetskými Němci tak zničující kritiku, jako to učinil kol. dr Rosche, ale přece bych jen řekl: Jednotliví vůdcové jsou příliš proniknuti stranicko-doktrinářským stanoviskem.

Pro nás jest jedna věc důležitá, totiž že si v tomto státě nechceme rovnoprávnost menšin vyžebrati a vyprositi. (Souhlas.) Rovnoprávnost musí býti vybojována na parlamentní půdě, musí býti vybojována na půdě ústavy tohoto státu. Se zákoníkem v ruce musíme ukazovati na závazky, které převzaly státy mírovými smlouvami versaillskou, st. germainskou a trianonskou ke svým menšinám. (Souhlas.)

Poněvadž však nemůžeme předpokládati, že se menšinám dostane této rovnoprávnosti, nemohu také hlasovati pro tento státní rozpočet. (Potlesk.)

Místopředseda Roudnický (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Černý. Prosím, aby se ujal slova.

Posl. dr Černý: Slavná sněmovno! Projednávání rozpočtu na r. 1934 připadá do doby, kterou, myslím, můžeme charakterisovat jako nejvážnější dobu od převratu. Celý kulturní svět a s ním ovšem i náš stát zápasí s těžkou hospodářskou krisí, brání se hospodářskému i politickému rozvratu. Snaží se dáti lidu chléb, chrániti jej od hladu, dáti mu práci, povznésti výrobu a zvýšiti konsum. To je, slavná sněmovno, program, který bude zaměstnávati naši vládu i náš parlament pro dlouhou dobu, a je si jen přáti, aby v tomto směru nalezeny byly metody, které by byly rychle a radikálně realisovány.

Vážnost doby měla, slavná sněmovno, jak zde bylo několikráte konstatováno, silný reflex i na jednání rozpočtového výboru. Zde byly velmi detailně probírány veškeré tyto problémy, ať hospodářské, kulturní, finanční, soc. politické i mezinárodní, činěny četné návrhy a náměty, které, jak jsem si již ve svém proslovu v rozpočtovém výboru dovolil poznamenati, doufám, že nezůstanou nepovšimnuty. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.).

Projednáváme rozpočet v době a v roce, do kterého připadá také význačné jubileum 15letého trvání našeho státu. Oslavili jsme toto jubileum důstojně a spontánně a ukázali jsme nejen sobě doma, nýbrž i celému světu svoji sílu, konsolidovanost svého státu a ukázali jsme, kam dovede přivésti třeba mladý a malý stát rozumná a poctivá demokratická politika.

Co znamená pro nás dnešní jubileum, co znamená jeho oslava? Znamená učiti se a následovati, následovati v obětech. Co byl a co jest 28. říjen v naší historii? Je to likvidace staletých bojů o svobodu, je to vítězství svobody nad persekucí, je to suma obětí našich předků, obětí, které neznaly v žádném směru mezí. Je povinností dnešní naší generace, abychom si uvědomovali aspoň největší a nejdůležitější úseky této historie, abychom si připamatovali slavnou éru naší doby probuzenské, abychom si připamatovali slavné činy jedné z nejslavnějších kapitol našich dějin, naší historie osvobozenské, abychom vzpomněli obětí i těch, o nichž president naší republiky ve své "Světové revoluci" napsal, že jich nebude vzpomínáno dějinami, ale že přinesli na oltář vlasti ty největší oběti, abychom si uvědomili, že národ náš byl největším a nejsilnějším v době, když byl schopen přinésti největší oběti a abychom si připomínali heroické doby našeho národa, kterými jsou právě doba probuzenecká a doba našeho národního osvobození.

Proč jsem si to dovolil připomenouti? Abychom srovnali oběti dnešní, třeba byly těžké a veliké, s obětmi, které přinášely celé generace po staletí, abychom si řekli a uvědomili tyto skvělé příklady, a abychom si narýsovali v důsledku toho své směrnice do budoucna.

Slavná sněmovno! Tím bych nechtěl říci, že by soudobá generace neměla téhož pochopení pro svůj národ, pro svůj samostatný stát, jako měla naše slavná minulost. Ne! Jsem přesvědčen, že dnes všichni víme, co je naší národní povinností, že totiž bez rozdílu stavů a přesvědčení musíme obětovati a přinésti všechno, čeho stát potřebuje a čeho národ od nás žádá. Chceme jen, aby oběti dneška byly úměrné a aby byly spravedlivě rozvrstveny mezi všechny vrstvy, aby z obětí a bídy jedněch nebohatli druzí a aby metody, které jsou zvoleny k překonání krise, byly skutečně prováděny, aby bylo vládnuto energicky a aby bylo zasaženo všude, kde je potřeba zasáhnouti, aby byl zjednán pořádek tam, kde je to nutno.

Slavná sněmovno! Naše demokracie, jak jsem si dovolil poznamenati, nezklamala, a řekl to před několika dny pan president republiky. Demokracie nezklame! Snad zklamali někde lidé. Tedy i u nás demokracie je pevnou formou, za kterou my všichni stojíme, ovšem že demokracie má dnes veliké povinnosti a těžkou zodpovědnost. Politika v demokracii, naše soudobá politika má dnes skvělou příležitost, aby dokázala, že je něčím více, že dovede mnohem něco více, než se někdy mylně předpokládá, a že dovede skutečně rozřešiti všechny nejdůležitější problémy, které máme řešiti. Ovšem, slavná sněmovno, je potřebí, aby tato politika byla opravdu politikou poctivou, aby byla politikou ideje, politikou odpovědnosti a svědomí. Již podle Rousseaua je politika souhrnem práv všeho občanstva. Tedy ten, kdo politiku vykonává, poslanec, parlament, je mandatářem občanstva, a již z toho se zračí ona velká odpovědnost, a veliká povinnost, kterou má každý, kdo se politikou zabývá, a kdo přejímá politické funkce, vůči těm, kteří mu tento mandát dávají.

Úkolem politiky vnitřní je, aby chránila právní řád ve státě, aby hájila bezpečnost a majetek a aby se starala o blahobyt občanstva. Politika je realisací ideje a idea musí býti programem. Jen taková politika dnes obstojí, jen taková politika snese kritiku a dovede se zhostiti úkolů, které na ni čekají.

Slavná sněmovno, jedním z největších a nejdůležitějších problémů, které řeší politika v demokracii, je státní finanční zákon a s ním spojený státní rozpočet. S radostí, myslím, mohu konstatovati, že letošní rozpočet je opravdu výsledkem poctivé práce vlády i parlamentu, který se účastnil jeho sdělání svou úspornou a kontrolní komisí, resp. úsporným a kontrolním výborem.

Nebudu polemisovati s výtkami p. posl. inž. Kalliny; jeho stanovisko k naší činnosti je pochopitelné. Chci mu jenom říci, že si jako příslušníci koalovaných stran představujeme práci na rozpočtu poněkud jinak než on. Odmítám výtky, které zde byly činěny presidiu kontrolní úsporné komise, že nebyla svolávána a že rozpočet byl sdělán jen úsporným výborem a nikoli úspornou komisí. Je to pravda, slavná sněmovno, ale úsporný výbor je právě podle zákona zřízen tak, že každá z koalovaných stran má tam svého plnomocníka, a pak čas nestačil, abychom mohli svoji práci, která trvala několik měsíců, předkládati ještě plénu úsporné a kontrolní komise ke schválení. Tedy jen tyto důvody nám to překazily, nic jiného.

Abych se vrátil k rozpočtu. Rozpočet je v rovnováze. Úsporný výbor i rozpočtový výbor jsou si vědomy všech slabin tohoto rozpočtu, jsou si vědomy, že nebude snad možno - a řekl to velmi detailně generální referent o rozpočtu našem, kol. Remeš jak v rozpočtovém výboru, tak i zde v plénu ve své zprávě - dosáhnouti některých příjmových položek nebo že bude nutno překročiti některé položky výdajové; ale to nijak nezmenšuje velikost tohoto díla. Bylo by chybou si nepřiznat, že i při rozpočtu na r. 1934 nutno očekávati jistý menší schodek. To nebude žádné neštěstí, ovšem neštěstím a chybou by bylo, kdyby se schodek na r. 1934 rovnal schodku za r. 1932, příp. schodku roku letošního, který se může hodnotiti částkou téměř 2 miliard.

Už vícekráte měl jsem čest projeviti s těchto míst jistý stesk nad tím, že naše veřejnost - a to nejenom nejširší naše veřejnost, nýbrž i veřejnost politická - i parlament projevují málo interesu o rozpočet, ačkoliv, jak nám všem je známo, je to nejdůležitější zákon, kterým se stanoví plán celého finančního hospodářství pro příští rok, zákon, který je obrazem hospodářského života a v němž se zračí výše poplatnosti, výše závazků, které ukládáme občanstvu v daních a dávkách, zkrátka obraz, který má býti znám detailně každému politikovi, každému členu tohoto paramentu, poněvadž jen z něho si může učiniti správný obraz o celkovém hospodářském stavu ve státě.

Slavná sněmovno! Bylo zde konstatováno, že můžeme považovati letošní rozpočet za poslední rozpočet deflační. Myslím, že názor tento může býti správný, ale že stejně tak může býti opak pravdou. Po mém názoru je možno, že v některých úsecích našeho státního rozpočtu, v některých kapitolách skutečně s deflací dále jíti nemůžeme, a že skutečně je v tomto smyslu učiněn poslední krok, ale na druhé straně jsem přesvědčen, že bude ještě možno ve velmi mnohých směrech jíti dále, jíti níže a přivésti tak rozpočet do skutečného poměru, který by odpovídal platební schopnosti a hospodářské nosnosti našeho obyvatelstva. Myslím při této příležitosti na četné návrhy, které předložil úsporný výbor vládě a které pro krátkost doby nebyly ještě uskutečněny. Je to řada velkých problémů, dotýkajících se naši veřejné správy, soudnictví, kultury, finanční správy a všech dalších odvětví, kde bude ještě možno organisací správy dosáhnouti značných úspor, takových úspor, které umožní, aby se v deflační cestě při našem finanč. hospodářství státním mohlo i dále pokračovati.

Zmínil jsem se zde o návrzích úsporného výboru. Návrhy tyto, jak je slavné sněmovně známo, vyvolaly velmi četnou a mnohostrannou kritiku. Mohu konstatovati, že všichni členové úsporného výboru tuto kritiku, pokud ovšem byla věcná, přijali s opravdovou radostí a sympatiemi. Velmi rád konstatuji, že zejména když byly kritisovány naše návrhy, pokud se týkaly vysokého školství, bylo napsáno mnoho článků, které pro nás byly skutečným poučením. Tuto kritiku vítáme. Je však přirozeno, že kritiku nevěcnou, osobní a zlobnou odmítáme a nebudeme se jí zabývati. Úsporný výbor je si vědom svého poslání pro parlament a zejména pro státní rozpočet a bude ve svých pracích hned po skončení a odhlasování státního rozpočtu pokračovati a návrhy, pokud byly pouhými náměty teoretickými, propracuje a předloží vládě. Návrhy úsporného výboru nejsou dílem dokonalým, vždyť jsou jen dílem lidským, a také si nikdy úsporná komise nečinila nárok, aby za dokonalé dílo byly považovány, přece však jsem přesvědčen, že bude-li jim vládou věnován náležitý zřetel a náležitá pozornost, budeme moci na základě nich dosáhnouti velmi značného snížení a dalších velmi značných úspor ve státním rozpočtu.

Další činností úsporného výboru bude činnost kontrolní. Chci říci, že ani na tomto poli neustaneme a že zde úkol svůj, zákonem nám uložený, splníme. Budeme kontrolovati naši správu, budeme kontrolovati hospodářství úřadů a hospodářství podniků velmi objektivně sice, ale velmi neúprosně a tvrdě. Bude úkolem úsporného výboru, aby veřejnou správu naši, pokud ona toho potřebuje - a já mohu říci, že jsou to jen zjevy sporadické - zmorálnil, aby v úřadech, na které kontrola naše se vztahuje anebo kde kontrola bude vykonána, skutečně ukázal cestu, po které jest nutno po zákonu se bráti.

Slavná sněmovno! Chtěl bych ještě několik málo slov říci k politice zemědělské, k otázce našeho průmyslu a k otázkám sociálním. Pokud se týče zemědělství, myslím, slavná sněmovno, že mohu snad za všeobecného souhlasu konstatovati, že situace v zemědělství jest neutěšená a bědná, že zemědělství naše prožívá dobu opravdového zoufalství, a to ať jde o zemědělství v zemích historických nebo o zemědělství v našich východních zemích, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Slavná sněmovno! Jsem přesvědčen, že v politice zemědělské musí nastati radikální změna a náprava, nemá-li zemědělství býti ohroženo ve výrobním procesu, nemá-li býti zemědělství vyřazeno z konsumu a má-li býti zachována v zemědělství aspoň jakáž takáž platební schopnost. Bylo zde mluveno o zatížení zemědělství a o pozemkové dani. Je pravda, že pozemková daň jest daní nevysokou, že není pro zemědělce problémem nejtěžším, ale neračte, vážené dámy a pánové, zapomenouti, že pozemková daň je předpisována vždycky a za všech okolností, ať se urodilo či neurodilo, ať zemědělec je aktivní nebo pasivní, a že pozemková daň je podrobena přirážkám, které nebývají zrovna nejmenší, naopak, bývají někdy větším balastem nežli daň samotná. Kromě toho je zemědělec podroben všem ostatním daním, ať je to daň důchodová, daň obratová, někde i daň výdělková, daň domovní, a všem daním spotřebním. Tato suma daní je tak veliká, že při dnešní těžké hospodářské krisi zemědělec skutečně přichází do stavu, kdy povinnostem svým, které jsou mu zde ukládány, dostáti nemůže.

Slavná sněmovno! Politika, kterou jsme nazvali deflační, neuspokojuje zemědělce, naopak, mohu říci, že přináší zemědělci značnou škodu, že jej ochuzuje, poněvadž cenová hladina poklesla velmi radikálně a velmi brzo při výrobě zemědělské, ale nestalo se tak při veřejných dávkách, nestalo se tak ani při produktech, kde zemědělec je konsumentem. Tedy tato disparita je něčím, v čem vidí zemědělec jistou nespravedlnost a neudržitelnost. Není možno, aby zemědělec nesl všecko, co mu bylo ukládáno v dobách vyšší anebo někdy i značně vysoké konjunktury zemědělské, aby to nesli dnes, kdy produkce rostlinná i produkce živočišná je v tak hlubokém cenovém úpadku.

Slavná sněmovno, za těchto okolností nemůžeme se diviti, že jest zde voláno po změně naší měnové politiky. Nemůžeme se diviti, že se žádá velmi radikálně další snížení úrokové míry, nemůžeme se diviti, že se volá po snížení zlatého krytí, že se volá po operacích na volném trhu atd. atd. To jsou, vážená sněmovno, problémy, ke kterým zavdává příčinu právě tento kritický stav výroby, v daném případě výroby zemědělské.

Nejsme pro inflaci. To bylo konstatováno i panem ministrem financí v rozpočtovém výboru, když v doslovu svém zabýval se vývody jednotlivých řečníků. Můžeme konstatovati, že všichni přihlášení řečníci vyslovili se proti inflaci. Tedy tato věc je, myslím, mezi námi rozřešena, poněvadž víme, že inflace by nebyla katastrofou jen pro konsumenta, pro střadatele, nýbrž i pro výrobce a konečně pro každého a naposledy i pro stát sám.

Je nutno však, abychom v politice, kterou, jak jsem si již dovolil poznamenati, jsme označili za deflační a v které jsme zůstali stát na poloviční cestě, buď radikálně pokračovali, tedy abychom buď provedli to, co jsme si dali do programu, anebo abychom zvolili cestu jinou. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno, chci jen ještě konstatovati, že rozpočtový výbor u vědomí tíže poměrů přijal jednomyslně resoluci, ve které žádá vládu, aby neúměrná disparita mezi cenou u producenta a cenou u konsumenta byla odstraněna nebo snížena. Rozpočtový výbor na této resoluci se usnesl jednomyslně a mohu říci, že i hlasy nejlevější strany v našem parlamentě, i hlasy strany komunistické. A my budeme dbáti, aby tato resoluce nezůstala jenom resolucí, nýbrž aby skutečně byla splněna a honorována. (Potlesk.) My nejsme, slavná sněmovno - aby mně to nebylo vytknuto proti řádným zprostředkovatelům, kterými jsou naši živnostníci, to, myslím, že je bez debaty, ale jsme pro to, aby byli odstraněni všichni příživníci, kteří mají zisk a bohatnou, jak jsem na počátku svých vývodů řekl, z bídy, v daném případě z těžké bídy zemědělského stavu anebo i ostatní výroby. (Výborně! - Potlesk.)

Slavná sněmovno! Chtěl bych říci několik slov o poměru našeho zemědělství k průmyslu. Bylo zde o této věci mluveno p. býv. ministrem dr Wintrem. Mluvil o této věci sympaticky, ovšem zmínil se, že se dějí mezi zemědělstvím a průmyslem jednání pouze neoficielní. Ano prosím, je tomu tak. Jedná se neoficielně, ale to neznamená, že by se jednalo tajně. Jedná se o předpokladech, za kterých by se mohla najíti synthesa mezi výrobou zemědělskou a průmyslovou.

Jako příslušník vrstev zemědělských jsem přesvědčen o jednom: Že dohody mezi zemědělstvím a průmyslem se musí dosíci za všech okolností. (Tak jest!) Ovšem - podotýkám, - za podmínky, že zemědělství na tuto dohodu nebude připláceti nějakým neúměrným způsobem, že zemědělství nemůže býti tím, kdo by zaplatil zde ještě i další účet.

Slavná sněmovno! Jedná se o hospodářskou Malou dohodu. Za tím účelem se dějí právě jednání, o kterých zde byly učiněny zmínky. Jsem přesvědčen, že význam Malé dohody pro stát náš je s hlediska mezinárodního té důležitosti, že musíme učiniti vše, abychom pro tento politický útvar sjednali předpoklady hospodářské, abychom z dohody politické vytvořili Malou dohodu hospodářskou.

Jsem, slavná sněmovno, jak jsem již řekl, přesvědčen, že tato jednání se podaří, že jednání tato, která se budou ve své konečné fázi díti také s konsumenty, což je přirozeno, anebo se již s konsumenty dějí, musejí skončiti zdárným výsledkem, poněvadž nic platno, jestliže se nám nepodaří pozvednouti výrobu průmyslovou, oživiti průmysl, nepodaří se nám zvýšiti konsum širokých vrstev a nepodaří se nám úplně pomoci ani výrobě zemědělské. (Výborně! - Potlesk.)

To je, slavná sněmovno, ten circulus, který musí býti rozťat. To je ta vážnost doby, která nás musí přivésti všechny ke společnému jednání, ať již jsme na straně výroby nebo konsumu, poněvadž dnes jde o věci největší důležitosti, o věci celostátní.

Slavná sněmovno! Usměrnění výroby zemědělské, usměrnění průmyslu. Mluvil jsem o této věci s tohoto místa již před dvěma roky, pokud se zemědělství týče, a jsem přesvědčen i dnes, že je nutno přistoupiti k usměrnění zemědělské výroby, a jsem rovněž přesvědčen, že to není žádný světodějný problém. Bude to otázka těžká, bude potřebí výchovy i nákladů, ale na konec to půjde. Ovšem musíme se usměrňovati k intensivní produkci naší zemědělské výroby, musíme se usměrňovati ku př. k řepařství, tedy k té nejvyšší elitě naší zemědělské kultury, kde každá bylinka musí projíti lidskýma rukama, kde vlastně běží o zahradnictví, k této intensitě zemědělské musíme obraceti svoji pozornost. Proč? Poněvadž, slavná sněmovno, v obilí, ať jsme již soběstační či nikoli, nikdy nesneseme konkurence extensivně hospodařících států zemědělských, nikdy nesneseme konkurence Balkánu, Kanady nebo kteréhokoli jiného státu extensivně hospodařícího, ale v intensivní produkci zemědělské, jakou je právě řepařství, máme veliký náskok, že jsme bez konkurence nejen s východem, nýbrž i se západem, se zememi západu, tedy se zeměmi nejvyspělejší zemědělské kultury. Musíme znovu prozkoumati také problém vývozu našeho cukru, a jsem přesvědčen, že se podaří nalézti dohody mezi námi, nalézti takovou cestu, která povede k uspokojení všech vrstev, které právě na produkci této mají interes.

To musí ovšem, slavná sněmovno, platiti i o usměrnění v průmyslu. Četl jsem, že o této věci mluvil před několika dny pan ministr dr Meissner při jisté příležitosti, tuším v Mor. Ostravě. Úplně jsem s ním souhlasil, že zde se musí také něco díti, že zde musí býti nějaká statistika, statistika, která nám řekne, nakolik můžeme ten či onen průmysl udržeti a nakolik musíme počítati s jeho redukcí nebo zavřením. Slavná sněmovno! Máme řadu případů, týkajících se nejrůznějších kategorií průmyslových. O těchto věcech jsem mluvil při jisté příležitosti v úsporném výboru. Máme různé továrny v krajích čistě zemědělských, kde nemají naprosto žádného odůvodnění, jenom to, že odnímají zemědělci poslední pracovní sílu Je samozřejmo, že zemědělské dělnictvo do těchto továren se hrne, poněvadž výdělečné podmínky jsou zde lepší. Co se stalo a stává dnes? Tyto továrny se zavírají a z těchto lidí, kteří v zemědělství chybějí a kteří by byli v zemědělství potřební, stávají se nezaměstnaní. Tito lidé ubírají pak chléb průmyslovým dělníkům v krajích, kde nic jiného než průmysl býti nemůže, kde každý průmysl jest odůvodněn, protože přináší do toho kraje život, chléb.

Slavná sněmovno! Konečně bych chtěl říci několik slov k otázce nezaměstnanosti našeho dělnictva. Již loňského roku s těchto míst jsem řekl, že problém nezaměstnanosti dělnické přestal býti problémem dělnických stran. (Tak jest!) Problém nezaměstnanosti je problémem celého státu a všech nás. (Potlesk.) Jedné věci však se mně nedostává, jednu věc nevidím; nevidím žádné statistiky, žádných propočtů, které by se zabývaly tím, kolik z našeho počtu nezaměstnaných nebo z toho počtu nezaměstnaného dělnictva, který jest do budoucna odhadován p. ministrem soc. péče, budeme moci vřaditi do výrobního procesu zpět, až kola továren se roztočí. (Posl. dr Winter: To záleží na výsledcích těch porad!) I když ty porady, pane ministře, dopadnou, jak všichni si přejeme, dobře, jsem toho názoru, že ze statisíc nezaměstnaných dělníků nám jich statisíce zůstane, které nemůžeme v průmyslu zaměstnati nebo přivésti zpět do řádné výroby. (Posl. dr Hodáč: Musíme se starat, abychom je přivedli zpět!) Jistě se budeme starati s vámi a vás podporovat, poněvadž, jak jsem již řekl, díváme se na věc jako na otázku celého státu a ne jako na otázku úzce politickou. Mluvil jsem před 2 roky o této věci a jen letmou zmínku jsem udělal o repatriaci dělnictva městského na venkov; dnes se k tomu vracím, dnes tato otázka stává se problémem, o kterém se diskutuje. Myslím, že to bude jedno z prvních údobí a etap řešení tohoto problému, že aspoň ti, kteří jsou svobodni, ať již jde o dělníky nebo dělnice, kteří mohou se vrátiti, kde s návratem jejich na venkov nebude potíží jako s návratem lidí ženatých, kteří mají děti a pod., musí přijíti co nejdříve v úvahu. Myslím, že je to věc, která je nutná, a to proto, že na venkově v mnohých krajích máme nedostatek zemědělských sil, který je zjevný, a musíme aspoň v těchto případech se snažiti přivésti tyto lidi, které zemědělství ztratilo, do zemědělství zpět.

Mluví se o kolonisaci. O této věci mluvil i pan ministr zemědělství v rozpočtovém výboru; uznávám, že tímto způsobem je možno dosíci velmi mnoho. Máme zejména veliké komplexy lesní půdy v majetku státu, zvláště na Podkarpatské Rusi a snad i u nás a máme i jiné možnosti, kde by se jistě desítky tisíců dělníků a snad více mohlo zaměstnati a kde by mohli dostati aspoň nejnutnější existenci, které potřebují. Máme v tom směru již vzory, máme příklad kolonisace, osidlovací akce v Německu, která skončila s plným výsledkem, máme vzory, které napodobovati můžeme, a myslím, že napodobovati musíme.

Slavná sněmovno, dovolil jsem si těmito několika slovy promluviti k rozpočtu a k politické situaci dnešní doby. Myslím, že jsem nechybil, řekl-li jsem, že dnešní doba je jednou z nejvážnějších, kterou stát a národ náš prožívá od počátku nabytí své svobody, od převratu, a že je nutno, aby všichni, kteří mají zájem tohoto státu na srdci, kterým záleží na jeho prosperitě a na jeho budoucnosti, si uvědomili, že žijeme v dobách pro národ neobyčejně těžkých a že je povinností všech státotvorných činitelů v této republice, aby se hleděli sblížiti, aby nacházeli v sobě vztahy jen lidské, aby se nechali vésti srdcem, a aby opustili všední stranickou politiku, která nás svádí k tomu, že právě největší a nejdůležitější problémy nedovedeme vyřešiti tak, jak by bylo v zájmu veřejnosti a v zájmu státu.

Je naší povinností, abychom si podali ruku k společné práci, k společnému dílu, abychom byli ochotni ke všem obětem, pokud je spravedlivě můžeme snésti, a abychom si řekli, že jako svoboda našeho národa a našeho státu zrodila se z největších obětí, že jen největšími obětmi může do budoucna býti udržena. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Listina řečníků k povšechné rozpravě jest vyčerpána, tato rozprava jest tedy skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. Remešovi.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno! Se zřetelem k tomu, že čas vyměřený k projednání státního rozpočtu oběma sněmovnám je velmi krátký, nechci zdržovati. Nevyužiji svého práva, abych odpověděl a vrátil se k některým vývodům, výtkám a námětům pp. kolegů, které byly v generální debatě proneseny. Vyhrazuji si toto právo na konec debaty speciální a navrhuji, aby slavná sněmovna přešla z debaty povšechné do debaty speciální a aby za podklad svého jednání přijala zprávu výboru rozpočtového. (Souhlas.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Podle §u 53 jedn. řádu hlasuje se po skončené rozpravě povšechné, má-li osnova býti základem rozpravy podrobné.

Návrh na přechod k pořadu, o němž by se eventuálně napřed hlasovalo, podán nebyl.

Budeme tudíž hlasovati o návrhu pana zpravodaje, který učinil v doslovu, aby osnova státního rozpočtu a finančního zákona podle zprávy výborové byla základem pro rozpravu podrobnou.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí, aby osnova státního rozpočtu a finančního zákona na r. 1934 podle zprávy výborové byla základem rozpravy podrobné, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím sněmovna usnesla se přejíti k rozpravě podrobné na podkladě osnovy doporučené výborovou zprávou.

Přerušuji projednávání tohoto odstavce, a nebude-li námitek, vykonáme nyní druhá čtení, která jsou na pořadu jako odst. 2 a 3, načež budeme opět pokračovati v jednání o rozpočtu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tudíž k projednávání odst. 2, jímž jest: