2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n. (o zřizování svazů živn. společenstev) (tisk 2371).

Zpravodajem jest za posl. Netolického posl. Slavíček.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Slavíček: Nejsou.

Místopředseda Zierhut (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci, otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato jest přijata.

Tím jest vyřízen 2. odstavec pořadu.

3. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění a doplňují některá ustanovení živn. zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n. (o zřizování odborných živn. společenstev) (tisk 2372).

Zpravodajem jest za p. posl. Netolického p. posl. Slavíček.

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Slavíček: Nejsou.

Místopředseda Zierhut: Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.

Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.

Provedeme ještě hlasování o lhůtách výboru ústavně-právnímu k projednání počátkem schůze rozdaných tištěných usnesení, a to:

2391. Usnesení senátu N. S. R. Č. o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost některých zákonných ustanovení v oboru trestního soudnictví a mění zákon ze dne 23. května 1922, čís. 168 Sb. z. a n.

2392. Usnesení senátu N. S. R. Č. k vládnímu návrhu zákona o opatřeních pro zaměstnance zastavených periodických tiskopisů.

Usnesení tato přikazuji výboru ústavně-právnímu a navrhuji, aby byly jmenovanému výboru k podání zpráv o těchto usneseních uloženy lhůty do pondělka, t. j. do 4. prosince t. r. včetně.

Kdo s navrženými lhůtami souhlasí, nechť zdvihne ruku. (Děje se.)

To je většina. Lhůty jsou přijaty.

Budeme pokračovati v přerušeném jednání o odst. 1 pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 2366) státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1934 (tisk 2385) a rozprava o prohlášení ministra financí, učiněném ve 297. schůzi posl. sněmovny dne 6. listopadu 1933.

Sněmovna usnesla se přejíti k rozpravě podrobné na podkladě osnovy doporučené výborovou zprávou.

Přistoupíme tedy k rozpravě podrobné, a to podle částí stanovených ve včerejší 301. schůzi sněmovny.

Zpravodaj posl. Remeš vzdal se slova, které mu podle §u 43 jedn. řádu příslušelo v podrobné rozpravě.

Započneme tedy prvou část rozpravy podrobné, to jest část politickou, ke které náleží: kap. 1 President republiky a kancelář presidenta republiky, kap. 2 Zákonodárné sbory a kanceláře sněmoven, kap. 3 Předsednictvo min. rady, kap. 4 Ministerstvo zahraničních věcí, kap. 5 Ministerstvo nár. obrany, kap. 6 Ministerstvo vnitra, kap. 7. Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším soudem, kap. 8 Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy, kap. 9 Nejvyšší správní soud a Volební soud.

K této části rozpravy přihlášeni jsou řečníci: na straně "proti" pp. posl. Dvořák, dr Törköly; na straně "pro" pp. posl. Machník, Heeger, inž. dr Toušek, Hatina, Chobot, Liška, Vančo, Srba.

Dávám slovo prvnímu řečníku, p. posl. Dvořákovi.

Posl. Dvořák: Po přijetí rozpočtu na r. 1934 ve výboru vyslal rozpočtový výbor do plena posl. sněmovny jako generálního zpravodaje soc. demokratického poslance Remeše, aby rozpočet hájil a doporučoval. Není pouhou shodou okolností, že právě v letech 1933 a 1934, t. j. v letech, kdy se projevila nejhlubší propast v kapitalistické hospodářské soustavě, kdy se ukázala naprostá neschopnost opatřiti pracujícímu lidu v tomto státě existenci [ ], vysílá vláda jako generálního zpravodaje o rozpočtu, v němž je obsaženo všechno, o čem jsem mluvil, soc. demokratického poslance Remeše.

Soc. demokratické strany, německá i česká, nár. sociální strana zde jasně ukazují, že jsou odhodlány prováděti vše, co bude v Československu čsl. buržoasie potřebovat. Znamená to, že tyto strany budou prováděti všechny brutální, otevřeně fašistické methody, kterých nyní čsl. buržoasie k prosazování svých plánů proti pracující třídě používá. Ale nejen to, jejich úloha se dnes jeví úplně jasně. Jsou totiž iniciátory těchto fašistických method v Československu. Jejich velký podvod spočívá v tom, že širokým masám pracujícího lidu namlouvají, že všechno, co provádějí a k čemu dávají souhlas, děje se v zájmu udržení demokracie. Nemůže býti většího podvodu, který se páše na širokých vrstvách pracujícího lidu, než toto tvrzení. T. zv. silná demokracie, o které dnes tolik mluví zvláště vůdci těchto stran v řadách dělníků, je právě tak vládní formou kapitalistické soustavy jako je vládní formou této soustavy fašismus. Svědčí to, že čsl. buržoasie nepotřebuje a nebude potřebovati žádného Hitlera jako buržoasie v Německu, nýbrž, že tyto strany budou celou politiku, všechno násilí v Československu prováděti samy. Stačí, uvědomíme-li si, že v poslední době byl vládě odhlasován zmocňovací zákon, který byl prodloužen až do června 1934, podle kterého vláda, aniž by se ptala sněmovny nebo senátu, může činiti pronikavá opatření v hospodářském životě, může prováděti brutální útoky na vrstvy pracujícího lidu, poněvadž tento zákon jí k tomu dává sankci a tuto sankci daly vládní strany. Máme zde tiskový zákon, který umožňuje, aby vláda, kdykoli a jakkoli to uzná, zastavila kterékoli noviny, které nechce, aby vycházely. Máme zde zákon o rozpouštění politických stran, kde může hrstka lidí, kdykoli česká buržoasie toho bude potřebovati, ať tu či onu politickou stranu rozpustiti. Máme zde - včera bylo komentováno v novinách - ustavenou válečnou radu, která může kdykoli žádati, aby armáda šla do pole, aniž by se kohokoli potřebovala ptáti. Všechny tyto [ ] zákony, které zde jasně ukazují přechod od t. zv. zastřených forem, svědčí o tom, že zde v Československu přechází se úplně k otevřené [ ] diktatuře. Není žádného rozdílu mezi Hitlerem a dnešními koaličními vládními stranami; methody a formy vládnutí jsou zde úplně stejné.

Rozpočet na r. 1934 ve svém celkovém charakteru má tři základní znaky: Jeden je, že dokazuje úplný hospodářský krach a bankrot, druhý, že se zde úplně jasně projevuje, že česká buržoasie odhazuje všecky masky t. zv. zdánlivé demokracie a přechází k úplně otevřeným fašistickým násilnickým formám, a třetí, že se zde jasně ukazuje dravost českých imperialistů a intensivní příprava na válku. Chtěl bych se otázati, jaký je rozdíl mezi rozpočtovým obdobím r. 1933 a rozpočtovým obdobím, které probíhá právě dnes. Generální zpravodaj, tentýž, který je zpravodajem i tohoto rozpočtu, loňského roku při svém výkladu při zahájení rozpočtové debaty tvrdil, že rozpočet na r. 1933 je vyrovnaný, ba dokonce, že je aktivní 6 mil. Kč. Veřejné mínění většiny národa v tomto státě bylo v tomto období zpracováváno buržoasně měšťáckou i t. zv. sociálfašistickou žurnalistikou, že se podařilo prý po velmi těžkých chvílích postaviti rozpočet do rovnováhy, že prý tato práce nám dává možnost, abychom se dívali s nadějí do budoucna, ba dokonce "České slovo" napsalo, že prý jsme překročili nejhlubší bod hospodářské krise a že je možno nyní s nadějí očekávati, že se situace pracující třídy zlepší.

Jaká je skutečnost? Tentýž generální zpravodaj, který tohle tvrdil před 10 měsíci při jednání o rozpočtu na r. 1933, musil ve svém počátečním výkladu říci, že rozpočet na r. 1933 vykazoval 1. září t. r. 1.600 mil. Kč schodku. A prosím, chybí zde ještě čtvrtina roku do konce tohoto období. Je tedy úplně jasné a není to přehnané, řeknu-li, že rozpočet na r. 1933 se skončí dvoumiliardovým schodkem.

Rozpočet na r. 1934 prý je také vyrovnán, je prý aktivní jedním milionem Kč. Když se podíváme na rozpočet sám, on už sám v sobě nese schodek 1.337 milionů Kč. Už sám sebou nese rozpočet tento schodek. Prosím, tedy vypadá bezprostřední perspektiva do budoucna tak, že se setkáme s tím, že rozpočet na r. 1934 se skončí 2 1/2 miliardovým schodkem. Tak vypadá ve skutečnosti to, co bylo tvrzeno - pochopitelně z určitých důvodů - většině národa, pracujícímu obyvatelstvu.

Já se nebudu podrobně číselně zabývati rozpočtem. To velmi dobře analysou provedl soudr. posl. Štětka, já bych chtěl jen ještě ukázati na dvě cifry, které velmi jasně ukazují, že všechny ty fráze, které zde byly proneseny o vyrovnaném rozpočtu, zůstávají pouho pouhou frází, nechci-li říci, že se projeví právě tak, jako ono zpracování veřejného mínění minulého roku, úplným podvodem a klamem. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)

Dvě čísla, o kterých zde ještě nebylo mluveno, je vnitřní a zahraniční dluh republiky Československé. R. 1933 měl československý stát vnitřního zahraničního dluhu 37.969,344.000 Kč, r. 1934, poněvadž se dobře hospodaří, jak se to tady s tohoto místa vykládá, počítáme, že budeme míti dluh vnitřní i zahraniční 38.736,993.000 Kč, čili dluh za pouhý jeden rok vzroste o 767,649.000 Kč. Myslím, že už více čísel uváděti nemusím. Tato úplně a dostatečně charakterisují, jak tento rozpočet na r. 1934 ve skutečnosti vypadá. Pochopitelně že tato neschopnost jakýmikoliv smírným prostředky řešiti hospodářskou krisi, že tato neschopnost dáti většině národa existenci, pracujícím lidem v tomto státě poskytnouti práci a chléb, že tato neschopnost způsobuje vzrůst třídních rozporů, že pracující obyvatelstvo v tomto státě je den ze dne roztrpčenější a nespokojenější. A toho je si česká buržoasie velmi dobře vědoma. Ona ví, že vzrůst třídních rozporů pro ni je velmi nebezpečný, a proto aby ona dál zachránila svoje výsady, aby dál chránila svoje panství, přikročuje k tomu, že strhává dosavadní škrabošky t. zv. demokratických method a přikročuje k [ ] otevřené diktatuře.

I v rozpočtu na r. 1934 vidíme, jaký je strach české buržoasie, právě že předpokládá vzrůst této nespokojenosti v masách pracujícího lidu. A ona také dělá opatření v tom směru. Přesto, že ve všech resortech vlády je škrtáno, přesto, že se zde vykládalo, že úsporná parlamentní komise našla 1.700 mil. Kč úspor, o něž je tedy letošní rozpočet menší, nežli byl rozpočet minulý, přesto se zvyšuje vydání u resortu ministerstva vnitra, to znamená policii, četníky a celý aparát, o 10,666.000 Kč. Policejní orgány, onen aparát, kterého buržoasie denně používá v Československu proti nespokojenosti pracujícího lidu, zvyšuje o 3,527.000 Kč. Na četnický aparát, to znamená k ovládání [ ] nespokojenosti, [ ] dává o 8,883.000 Kč víc. Čili celkem na potlačovací aparát v této době dává se více, přesto že se křičí, že je to rozpočet chudoby a že se musí šetřiti, o 12,886.000 Kč víc.

Dostatečně charakterisuje strach české buržoasie, všech těch, kteří podporují tento trouchnivějící hospodářský systém, jakým jsou hnáni strachem, aby se činila opatření proti této rostoucí nespokojenosti.

Tento aparát ministerstva vnitra velmi dobře doplňuje druhý resort, v jehož čele stojí opět sociální demokrat, a to ministerstvo spravedlnosti. Jenom maličkou statistiku, jak vypadá brutalita, teror proti pracujícím. Jenom za půl tohoto roku 1933 bylo v Československu zorganisováno 408 protikomunistických procesů. Před soudem za půl roku stálo 1.468 dělníků-proletářů a revolučních funkcionářů. Odsouzeno bylo z těchto 783 k celkovému restu 874 měsíce.

V poslední době používají vyšetřující orgány soudů nejnovějších method. Jsou-li komunističtí funkcionáři nebo dělníci voláni k soudu, první otázkou, kterou vyšetřující soudce dělníkovi dává, je, zdali prý souhlasí s 21 podmínkami moskevské Internacionály, aby se mohly přirozeně organisovat veliké velezrádné monstrprocesy, aby tak byl odveden bezprostřední zájem pracujících lidí na existenci, a aby mohla býti při tom zvedána nacionální šovinistická nálada. Takovým způsobem se doplňuje ministerstvo spravedlnosti v brutálních útocích proti pracujícím lidem.

Místopředseda Taub (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku.

Posl. Dvořák (pokračuje): Já s tohoto místa vyzývám dělníky, kterým vyšetřující soudci dávají tyto otázky, aby na ně odmítli odpověď a aby řekli, že budou odpovídati až při veřejném líčení před soudem a před veřejností. To jest jenom maličký zlomek přechodu, který ve vládní formě v Československu nastal, a je nutno říci socialistickým dělníkům z řad soc.-demokratických stran, české i německé, z řad nár.-socialistické strany, že tyto strany nejsou už stranami dělnickými, nýbrž jsou dnes stranami fašistickými, že jsou to strany, které přešly úplně do služeb české buržoasie. A je nutno ještě dělníkům říci, že ne už jen vůdcové, kteří zde sedí a kteří provádějí mezi masami dělníků demagogii, kteří podporují buržoasii a dávají souhlas, ne jenom oni jsou vinni, nýbrž - a to je nutno dnes dělníkům říci s tvrdou odvahou - jestliže setrvávají v těchto stranách, pak berou spoluodpovědnost za osudy dělnické třídy. A je nutno kamarádům-dělníkům v těchto stranách říci, že jejich místo není v těchto stranách, nýbrž že jejich místo je v revolučním předvoji, ve frontě boje proti celému systému a proti těm, kteří jej řídí.

Veškerá buržoasie v Československu, právě jako buržoasie v ostatních kapitalistických státech, úplně pozbyla jakékoli naděje, že by nějakými smírnými prostředky mohla dnes řešiti hospodářskou krisi, která se vůčihledě zostřuje. Je nutno zdůrazniti, že neuvědomělí optimisté domnívali se ještě před několika málo týdny, nežli byla svolána londýnská hospodářská konference, že tato konference rozřeší a přinese světlo do této situace z mezinárodního hlediska. Londýnská konference hospodářská zkrachovala. Všichni ti, kteří brali účast na této konferenci, rozešli se opět, aniž přinesli nějaké positivní výsledky ve směru řešení hospodářských problémů. Nejenom to, londýnská hospodářská konference ukázala, jaké obrovské rozpory jsou mezi jednotlivými kapitalistickými skupinami. Londýnská hospodářská konference ukázala, že stojíme v období, že válka je na dosah ruky, ba stojíme daleko blíže válce dnes, než stálo obyvatelstvo r. 1914. Stačí podívati se na politiku našeho ministra zahraničí, stačí podívati se na poslední uzavřené smlouvy, na jednotlivé svazky, ve kterých Československo bere účast. Stačí vzíti v úvahu poslední projevy odpovědných politických činitelů v Československu, že dnes už nemluví se o nějakých smírných způsobech v řešení hospodářských problémů, nýbrž tluče se už docela otevřeně, nezakrytě na válečný buben. Ony parády, letecké dny, den brannosti, zdvíhání nacionalistické nálady v obyvatelstvu, sbírky ve školách, vykládání dětem ve škole, že Německo a Italie jsou našimi nepřáteli, žádání na dětech ve škole, aby přinášeli prostředky na sbírky letectva, to dostatečně charakterisuje, že dnes stojíme vskutku ve velmi ožehavé situaci.

Podíváme-li se na situaci v Evropě, dala by se charakterisovat tak, že Evropa je kusem látky, který je nasáklý benzinem, že stačí jen malý plamínek, aby celá Evropa vzplanula velikým požárem. Podívejme se, že v Evropě jeví se dnes 5 takových ohnisek, ze kterých může každou chvíli vyšlehnouti požár, o kterém jsem mluvil. Především je to situace na východě, soustavná provokace se strany japonského imperialismu, který pochopitelně jde se nahou získat nové trhy a nová odbytiště proti Sovětskému svazu. Sovětský svaz za 16 roků svého trvání je jediným státem, který může positivně ukázati na výsledky své mírové politiky. Byly to před krátkým časem i měšťácké a buržoasní noviny, které musely před touto mírovou politikou kapitulovat. Chci říci, že soustavná provokace se strany Japonska, chuť Japonska dostati nejvýchodnější část Sovětského svazu s přístavem Vladivostokem, byla také zhodnocena při 16. výročí, když předseda lidových komisařů soudr. Molotov řekl: Jsme již tak daleko, že další provokace se strany Japonska nepřipustíme! A řekl otevřeně: Nespokojíme se jen tím, že armádu provokujícího státu porazíme, nýbrž půjdeme dále, my jej zničíme. (Potlesk komunistických poslanců.) Druhým ohniskem v Evropě jest bezprostřední napětí mezi t. zv. revisionistickou skupinou, v jejímž čele stojí Německo, a t. zv. versailleskou skupinou, v jejíž čele stojí Francie. Když se podíváme na situaci, jaká je v Německu, vidíme, že všecky směnky, které sliboval Hitler pracujícímu lidu i středním vrstvám, jsou splatny, on však je nemůže splnit, poněvadž podváděl masy pracujících lidí i střední vrstvy; on ukázal se v krvavé roli obhájce německé buržoasie a německého kapitalismu. A dnes, aby nějakým způsobem utišil rostoucí nespokojenost německé pracující třídy i nespokojenost rostoucí v řadách měšťáků, říká: Chceme-li opatřiti práci, máme-li míti existenci, znamená to zpět kolonie, které nám byly r. 1918 mírem versailleským vzaty, zpět území, která Německu byla vzata versailleským systémem. Naproti tomu Francie, která pochopitelně vyšla ze světové války materielně velmi výhodně, chrání své výsady, snaží se vytvořit předpoklady, aby co násilím vzala, nemusela vrátiti. A aby utlumila rostoucí nespokojenost v bloku států, které stojí ve versailleském bloku, počítajíc v to Československo, snaží se odvrátiti nespokojenost rostoucí v masách dělnictva tím, že prý jest dnes nutno připraviti se na oběti, abychom dovedli uchrániti demokracii. Ve skutečnosti to není nic jiného, než na jedné straně zájem německé buržoasie uchovat si co možná nejdéle nadvládu a panství a na druhé straně zájem francouzské buržoasie a pochopitelně jejich spojenců, uchovat si výhody.

Třetím takovým ohniskem je nenávist Anglie proti Sovětskému svazu. A je zajímavé, že iniciátorem t. zv. Paktu čtyř velmocí, o kterém zde svého času mluvil ministr zahraničí, iniciátorem, který tento námět vypracoval, byl muž II. Internacionály Mac Donald, který dnes stojí v čele londýnské buržoasie a měšťácké vlády. On vytvořil tento plán a Mussolini jej realisoval. Je to obava Anglie před tím, že by mohlo dojíti k velmi brzkému válečnému konfliktu mezi revisionistickým a versaileským blokem. Jejich strach pochází odtud, že Sovětský svaz zůstal by uchráněn a Anglie se pochopitelně bojí o své veliké kolonie, které má v Tibetě, Afganistanu a v Indii. Ona vidí velmi jasně, že se tam koloniální otroci začínají bouřit, zatím po linii národnostního osvobození z anglického imperia, a právě proto se snaží o to, aby vytvořila frontu proti Sovětskému svazu.

Dalším takovým ohniskem je Italie. Italie až do r. 1926 nebrala velké účasti na t. zv. evropské politice. Až nyní se Mussolini snaží agresivně zasahovat do evropské politiky, ovšem ve snaze, aby hegemonii, kterou dosud vede ve střední Evropě francouzská buržoasie, strhl na sebe.

A konečně pátým třecím bodem, kde může vypuknouti každou chvíli ohníček, který bude příčinou velkého evropského požáru, je Rakousko. Na jedné straně se snaží přijíti k ovlivnění Rakouska Mussolini, Italie, na druhé straně se snaží ovlivňovati tento úsek pochopitelně Hitler, ale na třetí straně nezahálí ani versailleský blok ani francouzská buržoasie a snaží se, aby zde vytvořila předpoklad nemožného spojení přes Rakousko. A proto právě v dnešní době se snaží, aby donutila spojence, na jedné straně Československo a na druhé straně Jugoslavii, aby byli vojensky připraveni, aby byli pohotově, aby mohli na daný rozkaz vojensky obsaditi tento pro ni tak důležitý úsek.

Že český imperialismus je ve velmi těsném svazku ve versailleském bloku, ukazuje následující: V pátek před pádem Sarrautovy vlády probíhala ještě dvacet minut před jejím pádem ve francouzské sněmovně velmi živá diskuse a francouzští štváči, poslanec Fabry a spol. v interpelaci, kterou podali, a v diskusi, jíž se zúčastnili, zdůrazňovali, že je nutno vytvořit velký a silný vojenský aparát v Polsku, Rumunsku, Jugoslavii a v Československu, byť i za pomoci Francie. Česká buržoasie to ovšem také provádí velmi intensivně. Pracující lid se dnes nesmí dát zmásti tím, že rozpočet ministerstva nár. obrany vykazuje snížení o 26 mil., poněvadž musíme uvážiti, že peníze potřebné pro toto ministerstvo nejsou preliminovány jen v kap. 5, tedy v rozpočtu ministerstva nár. obrany, nýbrž že jsou velmi šikovně uschovány v rozpočtech jiných ministerstev; v ministerstvu soc. péče jsou výdaje na vojsko, v ministerstvu veř. prací i v ministerstvu školství a nár. osvěty, nehledě k tomu, že od r. 1920 každý rok dostává k platnému rozpočtu 315 mil. Kč ze stálého ozbrojovacího fondu.

Buržoasie cítí nutnost války, a to nejen buržoasie česká, nýbrž buržoasie všech kapitalistických států. Co ji zdržuje, aby nepřikročila k řešení neschopnosti hospodářské soustavy válkou, aby si nesjednala válkou nová odbytiště? Jen obava, poněvadž válka je dnes pro buržoasii velmi riskantním prostředkem. Ona ví velmi dobře, že předpokladů, jaké měla r. 1914, již dnes není. Tehdy měla tyto předpoklady: Především generace, která tehdy byla hnána na válečné jatky, neznala, jak vypadají hrůzy války, a neviděla účinky těchto hrůz, neviděla, co válečné běsnění umí. Druhým lehkým předpokladem bylo, že pracující lid, který hnala do vojenského kabátu, byl u plných hrnců: nebylo krise, byla práce, dělníci vydělávali a najedli se. A konečně třetí, nejvážnější předpoklad, že buržoasie měla zajištěnu zradu II. Internacionály; ona věděla, že všechny papírové resoluce, které se usnášely na různých kongresech, padnou, jakmile ona bude potřebovati řešiti hospodářské otázky válkou. Těchto výhod ovšem dnes buržoasie kapitalistických států nemá. Podívejme se: především žije teď generace, která prožila hrůzy světové války, jsme zde my, kteří jsme byli ve válce a prodělali její hrůzy. Druhá věc: proletáři již nepůjdou od plných hrnců a buržoasie si musí býti vědoma, že sáhne-li k válce a požene-li proletáře do vojenských kabátů, že půjdou nespokojeni, hladoví, že půjdou z bídy. To je ovšem předpoklad, který není výhodou na straně buržoasie. A konečně třetí, nejvážnější: buržoasie ví, že je zde revoluční štáb, komunistická Internacionála, která nezradí, nýbrž připraví buržoasii předpoklady pro to, [ ]. (Potlesk komunistických poslanců.) Aby to byla nejenom poslední válka, nýbrž konec buržoasního panství na celém světě.

Třetím činitelem jsou konečně armády v kapitalistických státech. Ani ty nejsou spolehlivé. Je zbytečné posílati do světa radiem fráze, je zbytečné vykládati - a byť by se p. ministr nár. obrany Bradáč namáhal, seč chtěl, fakta jsou jiná; on říká, že prý je harmonický poměr mezi důstojníky a vojáky. I to to! Právě tak, jako celá kapitalistická soustava nese své jasné třídní rozdělení na ty, kteří vlastní výrobní prostředky, t. j. buržoasii, a na ty, kteří jich nevlastní, proletariát, takové třídní rozdělení vidíme i u armády. Na jedné straně generalita a důstojníci - to jest ovšem jediná záruka buržoasie - na druhé straně proletariát, dělníci ve vojenských kabátech, kteří pochopitelně nikdy nebudou souhlasiti s tím, co se děje, a také se nikdy, i když jsou postaveni do armády, nevzdají práva na svůj třídní charakter.

Stačí podívati se do rozpočtu ministerstva nár. obrany. Ostatně ten třídní charakter vysvítá úplně jasně z celého rozpočtu. Počet aktivních sil v naší armádě stoupne o 8.000 mužů, ale na stravném se jim bere 1,075.000 Kč, čili jinými slovy: sice o 8.000 krků k menáži více, ale o 1 1/2 mil. Kč méně na výdajích na stravné. U chleba je to ještě drastičtější: o 8.000 vojáků více, ale jen na výdajích na chléb berou se vojákům 2,417.000 Kč.

To se ovšem také obráží v duchu armády. Podal jsem na ministerstvo nár. obrany spoust interpelací, ve kterých jsem žádal zákroky u určitých pluků, kde důstojníci s mužstvem zacházeli přímo brutálním způsobem. Na druhé straně bylo mužstvo šikanováno tím, že nedostávalo, co ve skutečnosti dostávati mělo. Tehdy mne ústřední orgán soc. demokratické strany napadl, že prý na komando komunistické strany podávám interpelace, které nejsou doložené a které pochopitelně nemůže pan ministr nár. obrany bráti v úvahu. Takových dokumentů mám stovky, ale nemohu je dáti k disposici, aby příslušníci dělnické třídy, kteří jsou dnes v armádě, nebyli potom za svoji otevřenost týráni.

Mám zde však dopis vojáků nikoli třídně vyhraněných, ne proletářů, nýbrž vojáků, kteří šli na vojnu, měli řadu illusí a myslili, že je pravdou, co řekl kdysi představitel tohoto státu T. G. Masaryk, že vojna je pokračovací školou života. Tito vojáci píší (čte): "Velmi mnoho se píše o pokroku a světlých stránkách dnešní armády. Člověk s radostí čte o všech výhodách a reformách, které směřují k ulehčení pobytu ve vojenské službě obyčejným vojákům. Ale jaké překvapení zažili záložníci, kteří narukovali do Lipníku nad Bečvou. Tvrdá, velmi bolestná zkušenost přesvědčila je o opaku. Ačkoli žijeme v době odzbrojovacích akcí, v době míru, je zde stav opravdu výjimečný a zcela opačný podle jiných větších posádek. Mužstvo se zde nemůže ani pořádně najísti. Vstává se ráno o páté a večerka jest až v 10 hodin. Celý den není ani půl hodinky oddechu. Ačkoli podle platných předpisů má přece voják v míru nárok na polední a večerní přestávku, jest zde honěn po celý den. Oběd bývá velmi často až po 2. hod. odpoledne. Ještě není ani miska umyta a už se křičí nástup do zaměstnání. Denní rozkaz má býti čten o 17. hodině, ale zde bývá obyčejně čten až o 19. hodině. Ještě nikdy za 18 dní, co jsem tu jako záložník, nebyl čten řádně včas. S jakou radostí se může za takový poměrů pracovati, každý pochopí."

A teď vypisují konkretní případ, který se stal (čte):

"Dne 19. července 1933 byl v Lipníku ve vojenském táboře budíček o 3. hod. ráno. Záložníci se zde cvičení nezúčastňují. Podle rozkazu z předešlého dne měli jíti záložníci od I. baterie dělostřeleckého oddílu 82 do stáje o 5. hod. Hned po budíku šli vytlačit z remisy děla. A poněvadž podle zmíněného rozkazu měli odejíti až o 5. hod. do stáje, šli 4 záložníci staršího turnusu zatím na světnici, poněvadž bylo z rána dosti chladno. Ve 4 hod. 30 přišel na světnici velitel baterie, štábní kapitán V. R. P." - nejmenují ho jménem, nýbrž začátečními písmeny - "a spustil bandurskou. Dva zavčas odešli a druzí již nestačili. Tak tedy oba dostali vyplaceno jako psi: každý po řádné facce. Mimo to byli všichni ihned určeni k raportu. Ale s podivem, raport toho dne vůbec nebyl konán a mlčením se mělo všechno diplomaticky ututlati. Našli se i přemlouvači, aby se nic nedělalo. V zájmu pověsti celé naší armády je nutná náprava, aby už k takovým a k horším věcem nedošlo.