A poněvadž nedostanu se již ke slovu u příležitosti projednávání hospodářské kapitoly, chtěl bych s tohoto místa vysloviti přání s ohledem na náš český západ a jihozápad, aby na naše zemědělství nebylo zapomínáno při provádění regulačních a melioračních prací, ať běží o regulaci řeky Úhlavy nebo čehokoli jiného, oněch prací, které mohou zlepšiti tu naši chudou pošumavskou půdu a zmenšiti nezaměstnanost, poněvadž řadě nezaměstnaných dělníků mohou přinésti práci.

A tak ke konci svých vývodů chtěl bych projeviti jedno upřímné přání: Aby, jak již bylo vysloveno s několika míst a úst, tento rozpočet, snížený na minimum, byl opravdu posledním rozpočtem deflačním a aby z těžkých dob, před které národ je postaven, aby v nich prodělal zatěžkávací zkoušku státníkovu, zdali dovede či nedovede starati se o svoji budoucnost, naučil se svojí armádě, která je zde první, aby tento stát chránila, dáti organisačně i hmotně všecko, čeho potřebuje.

V přesvědčení, že se tak stane, budeme pro tento rozpočet hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Heeger.

Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno! Rád bych vyložil především naše zásadní stanovisko k militarismu. Jest to nutné již proto, poněvadž se v poslední době úředně a neúředně rozšiřovala rozličná mínění a tvrzení o našem stanovisku k vojenské otázce samé. To nás nutí, abychom zde zásadně a úředně zjistili své stanovisko k militarismu v nynějších poměrech, způsobených zahraniční politikou a událostmi v sousedních zemích. Naše stanovisko k militarismu jest stejně jako dříve určeno naším zásadním směrem, jehož se neochvějně držíme a jenž jest diktován pevnou vůlí dělnické třídy vynaložiti všechny své síly, aby se zabránilo válce. Jsme v této vůli jednotni s dělnickou třídou celého světa, která usneseními socialistické dělnické Internacionály na její konferenci v Paříži znovu projevila ochotu k odhodlanému boji proti každému válečnému nebezpečí a znovu zdůraznila požadavek dělnické třídy, aby se provedlo mezinárodní odzbrojení. Ale od pařížské konference se mezinárodní situace zostřila tak, že tu hrozí nebezpečí. Vystoupení Německa ze Společnosti národů, jakož i pikle Italie proti politice Společnosti národů znovu vážně a podstatně oslabily postavení Společnosti národů, které nikdy nebylo silné. Zatím co Německo opouští odzbrojovací konferenci a Italie sabotuje jednání konference bez účasti Německa, jest odzbrojovací konference úplně ochromena a může se před otevřeným zhroucením zachraňovati jen tím, že se stále odročuje. Horečné zbrojení Německa, boj soupeřících fašistických států o ovládnutí Rakouska vytváří stav nejvyššího mezinárodního napětí, který se každé chvíle může proměniti v přímé nebezpečí války.

Proti tomuto nebezpečí války, vytvořenému a denně živenému fašismem, nesmějí demokratické státy státi bezbranné. Jasněji než kdy jindy se ukazuje, že otázka odzbrojení jest otázkou mezinárodní a může býti vyřešena jen mezinárodně. V tomto smyslu souhlasíme s předloženým rozpočtem, při čemž souhlasně s opakovanými projevy ministra zahraničních věcí dr Beneše se vším důrazem prohlašujeme, že politika Československé republiky důsledně a rozhodně musí směřovati k uhájení míru a že tedy její branná moc musí sloužiti výlučně k obraně státu. Chceme mír a bojujeme pro něj se vší vášnivostí. Ale právě proto musí býti demokratická republika ozbrojena proti všem nepřátelům míru.

Potud naše oficielní stanovisko. Lze vysvětliti a pochopiti, že šílená politika německého fašismu musí míti účinky a že zvláště republiky s demokratickým zřízením musejí vše podniknouti na ochranu demokracie a svých států. Máme tedy i pro takové věci nutné pochopení a vysvětlili jsme to nejednou při jiných příležitostech. Ale při této příležitosti bych rád prohlásil, že nemůžeme souhlasiti s hlasy a výzvami, které již nyní pronášejí úřední místa a vysoké vojenské osoby, že patří k bezpečnostním opatřením a jest nezbytně nutno zase zvýšiti služební dobu po těžkých bojích sníženou, a že důvody, které vážený pan řečník přede mnou zde uváděl pro prodloužení služební doby, byly vloni při poradách o snížení vojenské služební doby často vyvráceny. Rádi bychom zde také prohlásili, že prodloužení služební doby nemá nic společného s bezpečnostními opatřeními a nemůže býti uvedeno v soulad se zlepšenou obranou země. Jsme tedy z důvodů, které jsme již dříve uvedli, proti zamýšlenému prodloužení služební doby a jen krátce ukazujeme na to, že i Francie, která se nám po stránce vojenské líčí vždy jako vzor, že vynikající francouzské osobnosti, jako na př. sám ministr letectví, prohlásily, že se mohou spokojiti s devítiměsíční služební dobou a že při takové služební době rozumným rozdělením služby může vojín získati plný výcvik, který jest nezbytně potřebný k brannosti. Z těchto důvodů jsme a to bych zde rád docela zřetelně řekl - proti prodloužení služební doby, poněvadž důvody, které zde byly uvedeny a opakovány v části koaličních časopisů, nemohou nás přesvědčiti, že by bylo nutno služební dobu prodloužiti.

Při této otázce rád bych řekl několik slov i o poměrech mužstva a rád bych to učinil zvláště proto, že i pan ministr národní obrany ve svém výkladu v rozpočtovém výboru poukázal na to, že žold mužstva, plat mužstva jest jistě velmi malý, ale že podle mínění pana ministra národní obrany náš vojín jest stále ještě placen lépe, než mužstvo ve starém mocnářství a než činí nyní žold mužstva v nástupnických státech. S tímto míněním pana ministra můžeme za jistých výhrad souhlasiti. Jest správné, jen se poměry tam i u nás trochu změnily. Vojín nemusil za starého mocnářství a nemusí ani v nástupnických státech užívati svého žoldu na takové potřeby, jak tomu jest nyní u nás, kdy vojín při této nízké mzdě musí si opatřiti ještě mnoho drobných potřeb, které v nástupnických státech částečně všechny dostává a také v bývalém mocnářství bezplatně dostával. Proč na to ukazuji, jest, že snad bez vůle, snad i bez vědomí pana ministra národní obrany, který při projednávání takových otázek vždy, a to bych rád zcela zvlášť zdůraznil, projevoval určité sociální pochopení, pokud to totiž jeho směru bylo možné, lze nyní ve vojenské organisaci pozorovati zvláštní trestní systém, že se vojínovi, o němž pan ministr sám praví, že jeho žold jest malý, z tohoto žoldu při každé možné příležitosti srážejí peněžní tresty a že tyto peněžní tresty přetvořily se u jednotlivých vojenských těles přímo v systém. Dostal jsem od vojínů četné zprávy, že se za vystřílené hlavně ručnic prostě požaduje od každého vojína 25 Kč jako pokuta a že se těchto 25 Kč po 10 Kč sráží z žoldu. To jsou nemožné poměry. I jinak jest vojín pro nejnepatrnější maličkost trestán, drobná poškození a mnoho jiných věcí, zač nelze vojíny vůbec dělati odpovědnými, trestají se na penězích a odpor nebo protest proti ukládání takových trestů trestá se vězením. Bylo by snad dobře, kdyby se vojenská inspekce a ministerstvo národní obrany trochu zabývaly těmito bolestmi a utrpeními vojínů, kdyby se tento druh trestů zarazil a při nízkém žoldu utvořila opatření sociální a pro vojína po této stránce snesitelná. Zmiňuji se o tom proto, aby ministerstvo tuto otázku, která se nestala jen v jednotlivém případě, nýbrž několikráte, prozkoumalo a krutosti takového potrestání odstranilo, poněvadž vojín ze svých nepatrných příjmů naprosto nemůže platiti takové pokuty.

Rád bych promluvil ještě o několika otázkách, které se týkají ministerstva národní obrany, ale schovávám si to pro branný výbor, poněvadž se domnívám, že tyto otázky budou tam mnohem příznivěji a rychleji vyřízeny.

Rád bych se nyní zabýval otázkami, které se týkají částečně ministerstva národní obrany, částečně ministerstva vnitra. Tu bych rád promluvil o zákonu o rozpouštění stran, který právě nabyl účinnosti a jehož provedením byly pověřeny jednotlivé příslušné úřady. Jednotlivá okresní hejtmanství jsou, pokud se s nimi mohlo o těchto otázkách mluviti, naprosto neinformována. Zapomíná se, že tento zákon byl usnesen vlastně proti stranám státu nepřátelským, kterým byly proto odňaty veřejné funkce. Ale zákon sám, a to smím jistě také říci, vůle zákonodárcova nezamýšlela tímto zákonem ani v nejmenší míře omeziti činnost sborů, k nimž vyloučení patřili. Jednotliví okresní hejtmani si však vykládají i tento zákon o rozpuštění stran v tomto smyslu a učinili již opatření, která podle mého přesvědčení jsou v rozporu s pochopením a duchem zákona, takže by bylo jistě naléhavě zapotřebí, aby ministerstvo vnitra vydalo o tom jasné a srozumitelné směrnice. Především není tento zákon zahrocen proti obecním zastupitelstvům, nýbrž jen proti těm členům, jejichž strany byly rozpuštěny nebo jejich činnost zastavena. Zvláště jest naprostá nejasnost stran toho smyslu zákona o národním a kulturním rozvrstvení, které nemá býti nijak měněno jmenováním, a bude nutno, aby se příslušné úřady při jmenovací praxi řídily podle těchto zde prohlášených generálních zásad.

I jiné strany se zabývaly touto otázkou a jeden demokrat, a to demokrat s demokratickými prý zásadami, pan dr Bacher, napsal do dnešní "Bohemie" úvodník, který podle mého mínění obsahuje velmi málo demokratických zásad, ale mnohem více útoků na sociální demokraty. Prohlásil tam, že politika sociálních demokratů je nepochopitelná, že tito sociální demokrati žádají nyní mandáty národních socialistů, zatím co titíž sociální demokrati dosud stále prohlašovali, že národní socialisté nejsou socialisté, pročež sociální demokrati nemají ani práva činiti si pro sebe nárok na tyto mandáty. Hájíme i dnes ještě k uklidnění demokrata pana dr Bachera mínění, že národní socialisté nebyli žádní socialisté a že to, co dnes můžeme v Německu pozorovati jako národní socialismus, nemá opravdu nic společného se socialismem, ba že dokonce členové úderných oddílů, kteří se domnívali, že se má uskutečniti to málo, co obsahuje Hitlerův socialismus, byli posláni do koncentračního tábora. To nám dokazuje, že národní socialismus nemá co dělati se socialismem a že není ničím jiným, než nadějí a opěrným bodem zbankrotilého kapitalismu. Tedy i dnes říkáme, že národní socialisté nemají co dělati se socialismem, ale předstíráním falešného socialismu strhli na sebe sta a tisíce dělnických hlasů (Posl. de Witte [německy]: Kteří byli oklamáni slovem "socialismus"!), oklamali slovem "socialismus" sta a tisíce dělníků a udržovali je v mínění, že jde o skutečný socialismus. Jde tedy o tyto dělníky, a když se v tomto zákoně o rozpouštění stran mluví při jmenování o sociálním rozvrstvení, nemůže se přece demokrat dr Bacher domnívati, že tyto mandáty mají připadnouti kapitalistickému směru, ke kterému patří. To by byl jistě největší paškvil každé demokratické myšlenky vůbec. Pan dr Bacher také poznamenává, že vlastně sociální demokrati zavinili, že obce dnes dohospodařily, že se masy voličů odvrátily od sociálních demokratů, poněvadž při zřizování obecních domů - mají to býti jistě chudobince a v nemocenských pokladnách byli velmi štědří. Táži se, co mají nemocenské pokladny společného s obcemi? Zdá se, že pan dr Bacher proklatě málo rozumí komunální politice, neboť jinak by nemohl v tomto článku nějak spojovati komunálně-politickou činnost sociálních demokratů s nemocenskými pokladnami. Ale faktem jest, že sociální demokrati neuvrhli obce do tohoto finančního hospodářství, nýbrž že při vstupu sociálních demokratů do obecní správy bylo lze pozorovati tyto bezútěšné finanční poměry. Právě směr pana dr Bachera a s ním úzce spřízněných stran to byl, jenž finančním zákonem zabránil možnost zdravého finančního hospodářství v obcích. Že pan dr Bacher nemá pochopení pro sociální úkoly v komunální politice, jest sice pro demokrata velmi příznačné, ale ukazuje jen jeho duševní a sociální usměrnění.

Při těchto politických rozkladech staly se i zde věci, které mají býti jedním slovem konstatovány. Při řeči pana kol. Kalliny rozvinula se slovná potyčka mezi stranou nacionální a přáteli s mé strany. Musím říci, že právě přívrženci této strany, kteří zde na sebe upozorňovali tak velice povznesenými slovy, nehráli v poslední době zrovna slavnou úlohu a že se právě tato strana ať z bázně a strachu nebo z jiných důvodů v poslední době přímo předstihovala v projevech loyálnosti. I my se domníváme, že se politická mínění musí vyřizovati duševně. Že tomu u příslušníků této strany tak není, jistě dokazuje chování pana prof. dr Schollicha, který usiluje místo duševních důvodů užívati nadávek, a to jest vlastnost, která jistě neslouží ke cti profesoru a vzdělavateli lidu. Pan dr Schollich volal na politického odpůrce v nedostatku duševních důvodů prostě slovo "vole". Nevím, zdali ten, který svou stranu ničí a chce býti vůdcem, není ještě větším volem, rozhodně pan prof. dr Schollich v rozpravě svými bojovnými methodami a způsoby prokázal, že jistě nemůže míti nároku na zvláštní vzdělání a zdvořilost. Ale nenašel touto činností právě sympatie ani u své strany a velmi silně ohrozil svou vážnost i mezi svými příslušníky.

Ale měli jsme také dnes ještě příležitost poslechnouti někoho jiného z německé strany, který se rovněž pokusil zcela zvlášť projeviti svou přizpůsobivost. Pan dr Rosche promluvil zase jednou o jednotné frontě, ale nikoliv o jednotné frontě Němců - před několika týdny ještě byl by býval pan dr Rosche ochoten utvořiti tuto jednotnou frontu dokonce s hakenkrajclery a německými nacionály proti marxistům. Tento plán byl včas - nikoliv vinou dr Rosche - zmařen. Když již jednou pojal myšlenku o jednotné frontě, napadá mu jednotná fronta německých a českých sociálních demokratů a obrací se tedy na české měšťáctvo, aby s ním, s dr Roschem, utvořilo jednotnou frontu, jednotnou frontu proti dělníkům, jednotnou frontu všech proti marxismu. To si musíme zapamatovati: Pan dr Rosche jako národní bohatýr, jako muž, který je vždy ochoten poučovati druhého, je schopen spojiti se s čertem a ďáblem, jen když to směřuje proti dělníkům. Tento fakt budeme musiti také přiměřeně oceniti a zachovati v paměti.

Pokud můžeme sledovati činnost byrokratismu v ministerstvu vnitra, má také plniti četné sociální agendy. Ale nacházíme tam proklatě málo sociálního pochopení. Nechť to ilustruje několik případů z poslední doby o činnosti vyživovací komise. Podle platných zákonů mají ti, kdož nastoupili vojenskou službu, pro členy rodiny nárok na vyživovací příspěvky. Rozhodnutí vyživovací komise, proti kterým, jak známo, není odvolání, byla vždy rychle hotova a zněla prostě: Nárok se zamítá, poněvadž osoby, které mají býti podporovány, jsou schopny práce. To bylo stále ještě nějaké odůvodnění. V poslední době staly se četné případy, které zasluhují, aby se o nich promluvilo a aby konečně byly vydány nějaké směrnice pro činnost vyživovací komise, aby nevydávala taková nesmyslná rozhodnutí, příčící se lidskému citu a sociálnímu duchu. Tak byly zamítnuty nemanželské matky. Vyživovací komise zamítly jejich nárok, poněvadž vojín, dokud nenastoupil vojenskou službu, nepečoval o výživu dítěte, nýbrž toto dítě se narodilo teprve tehdy, když vojín již nastoupil vojenskou službu. Nesmysl tohoto rozhodnutí jest zřejmý, neboť kdyby byl nemanželský otec nenastoupil službu, byl by právě musil dostáti své zákonité vyživovací povinnosti. A právě stát svým povoláním k vojenské službě zdržuje ho od této jeho povinnosti.

Při propůjčování státního občanství rád bych žádal, aby se uvážilo, že často jde o existenci celých rodin, a aby se podle výpovědi nějakého menšinového důvěrníka tyto existence neničily. I zde se musejí vážně a důkladně zkoumati důvody rozhodnutí.

Smutnou kapitolou jsou nouzové práce. Mělo se na ně užíti půjčky práce. Právě můj obvod, ostravská pánev, jest ohromným nouzovým územím. Ale nestalo se mnoho. Jiné nouzové území jest město Krnov. Jest tam 5.000 nezaměstnaných, tedy pětina obyvatelstva. Toto město, které upsalo 5 mil. Kč na půjčku práce, potřebovalo by půjčky 1,100.000 Kč na nouzové práce, které všechny včas a řádně ohlásilo. Druhé místo, o které jde, jest městečko uprostřed českého území, Potštát, městečko, kde rovněž jest čtvrtina veškerého obyvatelstva úplně bez práce. Ostatní, kteří ještě mají práci, musejí pracovati omezeně a všechny pokusy sehnati v tomto nouzovém území nějakou částku na nouzové práce ztroskotaly. Okresní úřad v Hranicích nemá asi zvláštního zájmu o toto malé německé městečko. Taková žádost o poskytnutí půjčky jest nyní v ministerstvu vnitra a nechtěl bych nic jiného, než těmito veřejnými výklady dosíci jen toho, aby se našlo porozumění i pro to městečko, aby se mu povolila nějaká částka z půjčky práce, aby se tam mohly prováděti nouzové práce a aby se zoufalá situace pracujících mohla aspoň poněkud zmírniti.

To jsem měl říci k oběma kapitolám "Ministerstvo vnitra" a "Ministerstvo národní obrany" a podle svého zkoumání a podle svého zásadního směru budeme hlasovati pro obě kapitoly rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Chobot.

Posl. Chobot (polsky): Slavná sněmovno, vážení pánové! Letošní státní rozpočet jest opravdu rozpočtem krise, neboť jest číselně snížený a sahá hluboko do kapes poplatníků. Bohužel úspory projevují se nejvíce v takových položkách, ve kterých jsou rozpočteny výdaje na investice, školství a veřejné práce, což nepochybně bude míti nepříznivý vliv v budoucím rozpočtovém roce na stavební ruch a způsobí, že vzroste nezaměstnanost v některých průmyslových odvětvích.

Hospodářská krise pociťuje se nejvíce v průmyslu hornickém a hutním a zvláště v průmyslových podnicích v pánvi ostravsko-karvinské a na Těšínsku. Jelikož ústřední úřady v Praze a zemské úřady v Brně systematicky zanedbávaly Těšínsko, způsobilo to, že kdysi kvetoucí tento průmyslový kraj byl úplně zničen. Zatím co v jiných částech státu v létě t. r. počet nezaměstnaných se snížil, v pánví ostravsko-karvinské počet nezaměstnaných značně vzrostl. Stojíme před tak katastrofálními poměry v našem kraji, jakých jsme dosud vůbec nebyli svědky. Dokonce v dobách poslední světové války, když bída spočinula na bedrech našich horníků a dělníků, netrpěly dělnické rodiny takovou nouzí jako nyní. Tehdy byl nedostatek zboží a potravin. Dnes jest všeho hojně, ale převážná většina omezeně pracujících horníků a dělníků se zřetelem na jejich nízké příjmy a desetitisíce nezaměstnaných a propuštěných, nemajících vůbec výdělků, nemohou si koupiti nejpotřebnější životní prostředky, když již nemluvím o jiných potřebách.

Nastávající zima bude pro ně strašnou zkouškou vytrvalosti a letošní vánoční svátky nebudou pro ně svátky hodů, nýbrž hladu. Tisíce dělnických dětí nemají šatstva a obuvi a stůňou, nemajíce dostatečné výživy. Souchotiny, krtice a křivice řádí v dělnických koloniích způsobem dosud neznámým.

Situace dělníků zemědělských a lesních, drobných rolníků, řemeslníků a všech duševních pracovníků, kteří jsou odkázáni na plat několikrát již snížený, není lepší. Abych ilustroval tyto poměry, dovolím si ukázati na to, že převážná část horníků v ostravsko-karvinské pánvi pracuje již několik let pouze 2 nebo 3 dny týdně a vydělává na jednu dvounedělní výplatu sotva 100 Kč, z čeho se ještě srážejí příspěvky do bratrské pokladny a jiné poplatky, takže dělník dostává nejednou výkaz, podle něhož výdělek nestačil ani na úhradu srážek a následkem toho zbývá nedoplatek k příští výplatě.

Uvážíme-li, že tisíce dělníků dostávají po řadě bezplatné dovolené, které v některých podnicích trvají i 4 týdny, pak vystupuje před námi tato bída v celé své hrůze. Aby zlo bylo doplněno, visí nad hlavami těchto chudáků Damoklův meč restrikce, která je i s jejich rodinami vrhá do hladu a bídy.

Tuto situaci vykořisťují někteří kapitalističtí nadháněči, aby zaháněli dělníky, jejichž existence jest ohrožena, do řad žluté organisace "Národního sdružení". Exponenty této organisace, utvořené za účelem roztříštění solidarity dělnické, jsou především někteří čeští inženýři a dozorci v dolech nebo v jiných podnicích, kteří často nutí polské dělníky, aby se vzdali své národnosti, aby vstupovali do českých organisací a posílali své děti do českých škol. Dělníci, kteří se nechtějí podrobiti tomuto teroru, jsou vyhazováni z práce a těm, kteří se stali patolízaly, nadržuje se tím, že jsou zaměstnáváni v ty pracovní a sváteční dny, kdy jiní nepracují.

Rozhořčení dělníků vzrůstá stále hrozněji a propuká v činech zoufalství, jakým byl na příklad poslední známý případ na jámě "Pokrok" v Petřvaldě. Úsilí našich odborových organisací o zmírnění následků hospodářské krise paralysují zástupci uhlobaronů, vymýšlející si stále nové způsoby vykořisťování, a přesunující následky této krise výlučně na bedra dělníků. Jest to hra s ohněm.

Se zřetelem na to považuji za svou povinnost, abych jako zástupce dělníků a této nejvíce odstrčené země obrátil pozornost odpovědných činitelů na hrozící nebezpečí, vyplývající z takového stavu věci. Především jsou to ministerstva veřejných prací a vnitra. Doufám, že když odešel na odpočinek pan odborový přednosta dr Fischer, který byl známý svými ohledy k uhlobaronům, bude se jeho nástupce v ministerstvu veřejných prací energicky zabývati těmito věcmi.

Poněvadž nechci již později mluviti o věcech, týkajících se toho ministerstva, dovolím si obrátiti pozornost ještě na tuto věc.

Hornická inspekce v té formě, jak ji dnes provádějí úřady, vypadá jako fraška. Nejlepším důkazem toho jest strašný přímo počet úrazů v dolech. Podle statistických údajů za tento rok jest počet smrtelných úrazů v dolech ostravsko-karvinské pánve o 50% větší než loni, ačkoli se počet pracovních dnů snížil o 20%.

Jsou to následky nesnesitelného jednání uhlobaronů, kteří usilují přes hospodářskou krisi se obohatiti, i za cenu hornického života, tudíž tak zvané následky racionalisace a mechanisace v hornictví. Horníci proto právem žádají účinné hornické inspekce za účasti dělnických zástupců, podle vzoru těchto bezpečnostních zařízení v jiných státech, jako na př. v Anglii, Francii nebo Německu. Jest svrchovaný čas, aby ministerstvo veřejných prací vypracovalo příslušný návrh zákona a předložilo jej sněmovně, aby jej provedla. Že rozpočtová položka týkající se hornické inspekce byla snížena přes polovici, je důkazem, jak úřady podceňují hornickou inspekci, což považuji za nepříslušné.

Vraceje se k trýznění horníků dovoluji si upozorniti i na to, že většinou jsou majetníky průmyslových podniků cizozemci, a proto můžeme směle říci, že naši domácí dělníci jsou ničeni v zájmu cizího kapitálu. Musíme se jen diviti, jak mohou tak zvaní čeští "vlastenci" uvésti v soulad se svým svědomím tak jednostrannou obranu tohoto kapitálu v neprospěch pracujícího lidu, státu, samosprávy zemské a obecní.

V souvislosti s tím ukazuji na významný fakt, že v době, kdy všechny vrstvy obyvatelstva jsou zatěžovány stále většími a novými daněmi, uhlobaroni a majetníci velkých průmyslových podniků platí stále menší daně ze svých milionových majetků. V dobách dobré konjunktury byly jejich účetní rozvahy zpracovány tak zvanými daňovými odborníky, kteří často byli před tím státními úředníky a přešli do jejich služeb, takže nyní tyto účetní rozvahy vykazují ztráty a proto se jim předpisuje t. zv. minimální daň.

Nepatřím do žádné úsporné komise, ale rád bych ukázal, kde by berní úřady mohly najíti velký pramen příjmů. Jak jsem již řekl, velké kapitalistické podniky ostravsko-karvinské pánve zmíněnými machinacemi velice poškozují hospodářství státní i samosprávné. Můžeme to viděti mezi jiným i z následujících křiklavých příkladů:

"Báňská a hutní společnost" podle výkazu k výdělkové dani na rok 1932/1933 má odhadnuty své hornické podniky v Karvinné, a to jámy a koksovny Hohenegger, Gabriela a Barbora se vším příslušenstvím a se všemi nemovitostmi na 34 mil. Kč, z čehož bylo předepsáno v těchto letech na t. zv. základní dani 34.000 Kč ročně. V r. 1929 činila daň 435.000 Kč. Jest možné, aby se za 2 roky snížil daňový základ v takové míře?

Podniky dr Larische v Karvinné ve výkazech za rok 1932 k výdělečné dani jsou odhadnuty na 91 mil. Kč - za rok 1933 nebyla daň dosud předepsána - z čehož 1% základní daně činí 91.000 Kč. V r. 1929 činila daň z týchž podniků 1,078.000 Kč. Je známo, že podniky těžařstva Orlová-Lazy byly nedávno podány za 150 mil Kč, ačkoli podniky ty jsou mnohem menší než podniky jednoho i druhého ze zmíněných hornických podniků na území města Karvinné.

Z toho vidíme, jak veliké rozdíly jsou mezi hodnotou skutečnou a přihlášenou k výměře daní. Podobné rozdíly jsou i u jiných podniků. Berní úřady, nelítostně vymáhající každý haléř od chudého lidu, postupují při odhadování ceny s neslýchanou bezohledností, ale u kapitalistických milionových podniků jednají s nesrozumitelnou blahovolností.

Množství dobytého koksu a uhlí je skoro totéž jako v minulých letech, ale při tom počet dělníků byl na některých jamách omezen skoro na polovinu. Ačkoli se takto snížila režijní vydání, ceny uhlí nebyly sníženy a podnikům byly přiznány takové daňové úlevy, že se obce a okresy ostravsko-karvinské pánve octly v katastrofálním postavení.

Daňová reforma z r. 1927, na které se usnesla t. zv. panská koalice, způsobila, že se dělníkům a gážistům sráží důchodová daň po každé z platu, malé podniky a majetníci nemovitostí jsou nuceni platiti daně čtvrtletně předem, ale milionovým podnikům předpisuje se t. zv. minimální daň s několikaletým opožděním v tak nízkých částkách, že to vypadá jako paskvil. Daně předepsané dříve velkým podnikům, podle kterých byly sestaveny rozpočty obcí a okresů, odpisují se na minimum tak, že mnoho obcí místo přídělů daní dostává výkazy, podle nichž se žádá vrácení již dříve přidělených daní. Tak se ničí samospráva obecní a okresní.

Nebude-li to co nejdříve napraveno, budou některá města a obce a také okresy ostravsko-karvinské pánve nuceny vyhlásiti konkurs a zastaviti platy, poněvadž z příjmů, které jim zbyly, nedovedou zaplatiti ani nejpotřebnější věci, na př. osvětlení, otop úředních místností a platy zaměstnanců. Jak dlouho ještě se budou státní úřady nečinně dívati na toto zhoubné a ke zkáze vedoucí kapitalistické hospodářství? Jest svrchovaný čas, aby pan ministr financí, který nachází mnoho energie vůči chudákům, nalezl konečně také odvahu učiniti přítrž tomuto hospodaření kapitalistických magnátů. Pokud se má mluviti o daňové reformě, nutno především učiniti opatření, aby křiklavý postup tohoto druhu, jaký se provádí u velkých podniků ostravsko-karvinské pánve, co nejdříve se ukončil, než způsobí pohromu.

Mluvím-li o věcech, které patří do příslušnosti ministerstva vnitra, dovoluji si znovu s této tribuny zdůrazniti věc, které jsem se již nejednou dotkl, a to udělování státního občanství našemu polskému lidu. Tato věc byla již nejednou předmětem našich stížností a zakročení, ale přes její ohromný význam odkládá se již několik let její vyřízení.

Již v dobách úřadování pana ministra dr Slávika byl podle jeho prohlášení připraven návrh zákona upravující tuto věc. Rovněž klub české sociální demokracie vypracoval návrh takového zákona, který nebyl dosud usnesen. Mezitím polští dělníci trpí velké bezpráví a neméně i jejich dorůstající děti. Tisíce polských dělníků, zde narozených nebo bydlících 25-40 let, přispělo svou prací k rozvoji průmyslu v uhelném revíru a k vytvoření ohromných bohatství. Po politickém převratu byli z nich uděláni cizozemci a byli zbaveni všech politických práv.

Nyní zneužívá se toho k jejich trýznění a k hrozbám při každé příležitosti, že budou vyhozeni. Šovinistický tisk štve proti nim a žádá, aby byli ze země vykázáni. Proti takovému stanovisku v této věci jménem našeho lidu co nejostřeji protestuji. Podle zásady spravedlnosti a znění dosud platných, ačkoli zastaralých zákonitých předpisů, měly úřady kladně vyříditi jejich žádosti o udělení státního občanství. Zatím vytahují se z kapes těchto chudáků peníze na kolky, na podání a přílohy, potom nechají se tyto žádosti ležeti celé měsíce a často i léta a konečně se odmítají bez udání důvodů.

Dorůstající mládež těchto t. zv. cizinců nemůže dostati žádného zaměstnání ani docházeti do vyšších škol, v tomto případě bez placení mimořádných, vysokých poplatků. Někteří šovinističtí činitelé žádají, aby tito lidé byli vyhozeni, ale zapomínají, že za hranicemi Československé republiky žijí a pracují tisíce osob, které nemají tamějšího státního občanství. Úprava této věci zákonem byla by jejím nejlepším a nejrychlejším vyřízením.

Jménem celého polského lidu v Československu obracím se znovu na pana ministra vnitra Černého, aby konečně ráčil naříditi, aby tento zákon byl předložen sněmovně. Stejně vybízím pana ministra, aby vydal příslušné pokyny úřadům zemským a okresním, a především svým referentům v ministerstvu vnitra, aby žádosti osob, které se zde narodily nebo zde bydlí 20 let a splnily podmínky zákonem předepsané, byly rychle a kladně vyřízeny.

Velkou křivdou našeho vesnického lidu, zvláště v podhorských obcích okresu těšínského a jablunkovského, jest postup správy státních lesů a statků a především jejích orgánů - hajných a lesníků. Tito pánové zacházejí s našimi chalupníky a drobnými zemědělci, kteří se nechtějí podrobiti jejich teroru, vzdáti se své polské národnosti a posílati děti do českých škol, jako úřady koloniální. Odůvodněné a řádně dokázané stížnosti, týkající se několika konkrétních případů, podal jsem frýdeckému ředitelství státních lesů a statků a předložil jsem je rovněž panu ministrovi zemědělství dr Hodžovi.

Napraveno to bohužel dosud nebylo. Orgány státních lesů a statků odpírají těm, kdož posílají děti do polských škol, na př. v Lomné a Nýdku, práci s potahem ve státních lesích nebo pronájem pastvisk, což veřejně vytkl dokonce i český tisk, a to "České slovo". V těchto obcích jsou takové poměry, že podle prohlášení samých lesníků - může dostati práci nebo pastvisko jen "našinec", který zapřel národnost a jazyk svých otců. Vyzývám i v tomto případě směrodatné vládní činitele, aby neodkladně učinili přítrž libovůli příliš horlivých "vlastenců" a aby se s polským lidem podle naší ústavy zacházelo stejně jako s občany českými.

Ačkoli jsme s tohoto místa již nejednou mluvili o věcech našeho polského školství, musím i tentokráte předložiti naše požadavky v tomto oboru. Již loni slíbil nám bývalý předseda vlády pan Udržal, že bude zestátněna jediná střední polská škola v republice, polské reální gymnasium v Orlové. Nynější pan předseda vlády Malypetr slavnostně nám slíbil, že splní slib svého předchůdce v úřadě. Gymnasium mělo býti zestátněno počátkem letošního školního roku. Tato lhůta nebyla však dodržena. Přes to, že pan ministr školství dr Dérer vypracoval příslušný návrh, dělaly se z rozličných stran nejrozmanitější těžkosti, aby se vyřízení této věci oddálilo. "Matice osvěty lidové" zaslala pražským ústředním úřadům protesty proti splnění slibu nám daného.

Teprve po dlouhých a obtížných zákrocích dostali jsme od pana předsedy vlády Malypetra a pana ministra školství dr Dérera ujištění, že polské gymnasium v Orlové bude zestátněno nejdéle do konce r. 1933. Důvěřuje slovům tak směrodatných činitelů, dovoluji si vysloviti srdečné díky oběma státním hodnostářům za jejich námahu a projevenou nám laskavost a také za to, že přes těžké podmínky a přes odpor z některých stran přispěli ke splnění dávného přání Poláků v Československé republice.

Prosím je však, aby se zřetelem na to, že zestátnění gymnasia bylo odloženo, poskytli spolku "Macierzy Szkolnej", který vydržuje tento ústav s největší obětavostí, přiměřenou subvenci na osobní výdaje. Stejně žádáme o zestátnění nebo o převzetí na veřejný etat některých polských škol obecných a měšťanských, u kterých jsou splněny zákonité podmínky.

V poslední době odpůrci Poláků na Těšínsku vynašli nový "šlágr" pro agitaci proti Polákům, srovnávajíce naše poměry s poměry české menšiny na Volyni. Srovnání toto musí polský lid na Těšínsku co nejrozhodněji odmítnouti, neboť náš lid ve Slezsku jest domorodý, bydlí na své půdě již celá staletí, zatím co Češi na Volyni jsou vystěhovalci, kteří tam bydlí teprve několik desítek let a číselně netvoří ani čtvrtiny počtu Poláků v Československu, mimo to nemají nikde většinu v obcích, tak jak tomu jest v okresech českotěšínském a fryštátském ve Slezsku.

Polský lid na území Československé republiky jest od samého jejího vzniku v každém ohledu k tomuto státu loyální a plní řádně své povinnosti ke státu a proto má právo, aby byly splněny jeho odůvodněné požadavky v oboru národnostně-kulturním. Jménem tohoto lidu prohlašuji, že tento lid jest ochoten spolupracovati pro blaho Československé republiky, stejně i k její obraně proti jejím nepřátelům. Náš lid přeje si pravého a upřímného přátelství českopolského. Proto také přijali jsme s velkou radostí prohlášení pana ministra věci zahraničních dr Beneše, že československá vláda usiluje o přátelský poměr s Polskem. Doufáme, že když oběma spřáteleným státům hrozí nebezpečí od stejných nepřátel, dojde co nejdříve k upřímné spolupráci mezi těmito státy, což určitě přispěje k zesílení jejich postavení.

Ve věcech vnitropolitických podporuji vývody zástupců české sociální demokracie. Přijímám s uspokojením prohlášení posl. dr Wintra ve všeobecné rozpočtové rozpravě, týkající se poměrů českopolských, které polský lid jistě uvítá jako znamení, že společenstvo československé chápe potřebu českopolské spolupráce na těšínském území.

Polský lid v Československu bude podporovati demokratické zřízení tohoto státu a upřímně hodlá spolupracovati s těmi politickými stranami, které brání demokratické zřízení a práva lidu a bojují proti choutkám fašistické diktatury stejně jako komunistické demagogie. Považujeme demokratické zřízení za nejlepší základ pro ochranu práv polské menšiny v tomto státě. Souhlasně se smýšlením polských stran podporují zástupci polského lidu nynější vládní koalici. Stejně podporují odůvodněné kulturně-národnostní požadavky židovské menšiny v tomto státě.

Při tomto smýšlení a doufaje, že směrodatní vládní činitelé budou přihlížeti ke zmíněným našim požadavkům, prohlašuji jménem vlastním a jménem svého kolegy pana dr Buzka, že stejně jako v minulých letech i tentokráte budeme hlasovati pro přijetí státního rozpočtu. Tak chceme projeviti svou ochotu k upřímné a kladné spolupráci a přátelství obou bratrských národů, polského a československého. - (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Přerušuji pojednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Před ukončením schůze ještě sděluji.

Dovolené podle §u 2, odst. 2 jedn. řádu udělil jsem: na dnešní a zítřejší den posl. Chalupníkovi; do konce tohoto týdne posl. dr Szüllömu, Šalátovi.

Nemocí omluvili se posl. Gottwald, Kuhnová do konce tohoto týdne.

Lékařská vysvědčení předložili posl. Horák a Pekárek.

Za platné podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal jsem dodatečné omluvy posl. dr Szüllöho, Gottwalda a Kuhnové na dny 28. a 29. t. m.

Došla oznámení o změnách ve výborech.

Sněm. tajemník dr Říha (čte): Do výboru imunitního vyslal klub poslanců "Deutsche christl.-soc. Volkspartei" posl. Fritschera za posl. Bobka.

Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické posl. Seidla za posl. Brodeckého.

Místopředseda Stivín (zvoní): Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby příští schůze konala se zítra v pátek v 9 hod. dopol. s

Nevyřízené odstavce pořadu 302. schůze.

Končím schůzi.