Zfackovaný záložník G. je poddůstojník, svobodník v záloze a otec 2letého dítěte. Záložník M. je vojín v záloze německé národnosti. Ale panu veliteli jsou vojáci a nižší šarže rovni asi nule. Představuje si, že je dosud v carském Rusku a může nahajkou bíti své záložníky podle libosti." A tu je vzadu poznámka: "Velitel je ruský emigrant; vojáci sami říkají, že po prvním je vojna ještě ucházející, neb jsou peníze a oni jsou ožralí, ale jak nejsou, tak je s vojáky zle."

To je obrázek, jak vypadají skutečně poměry v armádě, o které se tvrdí, že prý mezi důstojníky a vojáky je harmonický poměr. Další obrázek chci ukázat z kralovických kasáren. V Kralovicích u Plzně je jeden prapor pěšího pluku č. 35. Tomuto úseku vojáci jinak neřeknou nežli trestanecká kolonie. Stal se tam asi před 3 týdny tento případ: mužstvo si stěžovalo na špatnou menáž. Stěžovali si, že důstojníci nezacházejí s nimi tak, jak platné předpisy káží. Na to páni důstojníci nechali nastoupiti mužstvo na dvůr a pochopitelně žádali podle staré vojenské praxe určitá cvičení, jimiž chtěli vojáky potrestati. Vojáci ovšem neposlechli, a tu páni důstojníci se sešli v klubku a přišli do rozpaků, co s neposlušným mužstvem dělati. Jeden pán, pravděpodobně asi v rozčilení, povídá vojákům: "Tak si běžte do Ruska." Na ta slova všichni vojáci vešli do ubikací, dali na sebe celou polní výzbroj, pušky do ruky a prohlásili, že jdou do Ruska. (Potlesk komunistických poslanců.) Pánové viděli pochopitelně, že se dopustili velikého omylu, chtěli věc obrátiti v žert a snažili se, aby vojáky dostali do ubikací.

Další případ: Letošního roku v červnu byla generální stávka dělnictva v Zábřehu. Pochopitelně že vláda a všecky státní orgány byly na nohou, policajti a četníci, všichni proti dělníkům. Ovšem nestačili s celým aparátem na to, aby potřeli odvahu a odhodlání dělníků bojovati za svou existenci. Bylo povoláno z Mor. Šumperka vojsko a páni je poslali proti stávkujícím dělníkům. A podívejte se to překvapení: vojáci přišli mezi dělníky, podávali si ruce, brali se kolem krku a prostě se sbratřili. To je ukázka, že ani kapitalistické armády nejsou spolehlivým nástrojem k tomu, aby zde buržoasie mohla tak, jak ona chce, řešiti hospodářské problémy, řešiti svoji neschopnost, říditi dále hospodářské otěže, aby přikročila k válce. To jsou obavy buržoasie, které ji zdržují od toho, poněvadž jinak, jak ukázal v Sovětském svazu r. 1932 t. zv. proces proti sabotážníkům, již v květnu r. 1932 byla francouzská buržoasie připravena otevřeně sáhnouti k intervenci, k válce proti Sovětskému svazu. Jen tyto obavy zdržují buržoasii od toho, poněvadž ví, že je to sázka na poslední kartu, která ovšem může býti také koncem jejího panství. Ale samozřejmě, ani tato obava nezdrží buržoasii na konec od toho, aby nepoužila války jako prostředku k rozřešení svého krachujícího hospodářského systému. Pochopitelně, že ji nutí k tomu také rostoucí třídní rozpory, nespokojenost rostoucí v masách proletariátu v každém kapitalistickém státě.

Obava a strach před revolucí uvnitř každého státu poženou buržoasii k tomu, aby se konečně chopila prostředku, který, jak jsem dnes ukázal, v Evropě stojí na dosah ruky, a aby novou válkou, novým vražděním, hnáním milionů dělníků proti sobě hájila své zájmy. Pochopitelně, že povinností, příkazem pro pracující lid jest, aby každé válce bylo zabráněno. Ale nebude-li proletariát dosti silným, nebude-li dosti uvědomělým, aby toto veliké dílo provedl, pak stojí zde revoluční předvoj, komunistická strana, [ ], aby byl postaven rozpočet, který bude odpovídati potřebám většiny národa, potřebám pracující třídy. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Machník. Uděluji mu slovo.

Posl. Machník: Slavná sněmovno! U příležitosti projednávání státního rozpočtu a v něm rozpočtu ministerstva nár. obrany musíme si v letošním roce uvědomiti mimořádné okolnosti, jež toto projednávání doprovázejí. Tyto mimořádné okolnosti můžeme pozorovati ve svém nejbližším sousedství a můžeme pozorovati řekl bych, tradičně staré okolnosti v projevech, kterých zde užil můj p. předřečník. Na jedny i na druhé musíme dávati pozor, protože musíme si uvědomiti, že Československá republika má nejenom nepřátele vnější (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.), nýbrž že vedle nich má také nepřátele vnitřní. Všichni státotvorní činitelé musí z tohoto faktu a z tohoto vědomí bráti jedno poučení: aby ti, kdož opravdu stát svůj milují a věří v jeho budoucnost, stáli vedle sebe svorně a pospolu, aby bylo v pořádku to, co je zárukou míru u nás, totiž naše čsl. armáda.

Řekl-li jsem, že letošní poměry jsou poněkud jiné, nutily mne k tomu hlavně poslední události v naší mezinárodní politice. My jsme měli víru ve velikou organisaci Společnosti národů a měli jsme víru v další instituce, které tato Společnost vytvořila v poslední době, hlavně v odzbrojovací konferenci. My, malé státy a malí národové i v budoucnosti si přejeme, aby tato organisace vytrvala a aby plnila svůj úkol. Bohužel, jsme však svědky toho, že byly zde veliké státy, které byly členy této organisace na výpověď a setrvaly v ní jen dotud, pokavad hověla jejich názorům a požadavkům. Japonsko odešlo, když chtělo začíti válku s Čínou, a Německo, když chtělo začíti zbrojiti nekontrolovaně, ale tím intensivněji.

Že mám pravdu, stačí podívat se do sousední říše, odkud docházejí zjištěné zprávy, že jedna z největších zbrojovek světa, Kruppova továrna, pracuje na 3 směny, a vedle ní pracuje dalších 11 říšskoněmeckých zbrojovek. Připočteme-li si práci a zaměstnání továren chemických a výrobu všech nejvražednějších prostředků, jimiž se připravuje pro budoucí válku německý průmysl chemický, a uvědomíme-li si, že chemické továrny u nás jsou namnoze dosud v rukou nepřátel státu hakenkrajclersky orientovaných, musíme si říci, že je zde něco v nepořádku a že tyto věci musí býti u nás v Československu co nejdříve uvedeny na pravou míru.

Máme řadu nezaměstnané inteligence, a v ní řadu nezaměstnaných inženýrů. Kladu tedy otázku, proč nepřátelé našeho státu mají býti angažováni a zaměstnáváni v tak nebezpečném pro nás průmyslu, jako je průmysl chemický, zatím co naše inženýrská inteligence z oboru chemie se nemůže dostati ku práci?

Poměry v Maďarsku vylíčil jsem loňského roku při projednávání rozpočtu a, bohužel, nemohu nic říci na účet jejich zlepšení. Maďarsko se dovolává spravedlnosti na mezinárodním foru, prohlašuje nás za utiskovatele a samo si hraje na utiskovaného. Důkazem toho je nedávný dotaz 200 anglických poslanců na ministra zahraničí Simona, podá-li ve Společnosti národů návrh, aby maďarské kraje byly vráceny nástupnickými státy národu maďarskému. Anglický ministr zahraničních věcí řekl ovšem v odpovědi: Ne! I Italus Viator v "Regime fascista", kde popisuje cestu po Československu, jde na tuto cestu propagace maďarské, vykládá, jaké se Maďarům děje příkoří, a dokazuje světu, že Košice jsou srdcem krajiny převážně maďarské, kde Slováci bydlí jen výjimkou. Je viděti, že tato práce se jim daří.

A co my, co naši ubozí Slováci, kteří zůstali v Maďarsku, těch si nevšimne zahraniční svět, těch si nevšímají ani velmoci s námi spřátelené, těch jim není líto a nedávají návrhy, aby se jich někdo ujal? Co z toho plyne pro nás? Těsné semknutí našich malodohodových spojenců a bližší připojení k bratrskému národu polskému. Ať se zde děje ve střední Evropě, co chce, jedno je jisto, že my v Malé dohodě a Polsko budeme míti vždycky jedno na vybranou: Boj na život a na smrt, boj o svoje bytí či nebytí. Proto nezbývá nám nic, slavná sněmovno, než abychom poněkud korigovali svoje názory z minula. Šli jsme poctivě a nekompromisně za programem prvního občana tohoto státu, presidenta Masaryka, za programem humanity a pacifismu, a jistě mohu říci jménem většiny obyvatelstva tohoto státu, že tyto dvě podmínky neškrtli jsme ze svého programu. Ale není možno, abychom šli za těmito programy do budoucna tak, jako jsme šli dosud, když my malí národové, malé státy, jsme ohrožováni státy velikými, které se nechtějí smířit s výsledky světové války a chtějí čekati jen na nejbližší příležitost, která by se jim naskytla ke korektuře hranic svých států a k odčinění toho, co nazývají křivdou výsledků světové války.

Jsem u rozpočtu. Včerejšího dne srovnával jeden časopis denní náklad na československého vojáka s denním nákladem na vězně u nás v západočeské trestnici v Borech. Tento náklad úředně propočítaný representuje na trestance částku 12·80 Kč denně a na československého vojáka částku 12 Kč denně. Slavná sněmovno, tedy zločincům věnovali jsme rozpočtově i v úsporném rozpočtu větší pozornost nežli těm, které vychováváme pro ochranu republiky, pro ochranu svobody a pro ochranu národa.

Ovšem úspory, jichž se dosáhlo vlivem těžké a neúnavné práce naší úsporné komise, bude viděti nejprve ve věcných výdajích. Vojenská správa je nucena počítati letos s dalším náborem délesloužících, instituce to, která byla jednou z podmínek 14měsíční vojenské služby. Dovolte mi, slavná sněmovno, abych se u této instituce poněkud zastavil.

Podle dřívějších propočtů naší vojenské správy potřebujeme asi 13.500 délesloužících poddůstojníků, aby byl zaručen výcvik naší armády. V poslední době, hlavně v uplynulém roce byla řada těch, kteří se hlásili jako délesloužící. Ale jestliže jsme přihlédli blíže a analysovali jsme příčinu tohoto dobrovolného setrvání ve vojenské službě ve funkci instruktorů, přišli jsme k výsledkům, s nimiž nemůžeme býti spokojeni. Řekl jsem "dobrovolného setrvání". Toto setrvání není namnoze nyní dobrovolné, nýbrž je výsledkem těžkých hospodářských poměrů, je to strach o budoucnost a nemožnost získati existenci. V době, kdy záložní důstojníci žádají za přijetí do služeb četnictva do skupiny mužstva, není nikterak s podivem, že mladí hoši, kteří nevidí před sebou možnost zaměstnání, prodlužují si vojenskou službu v domnění, že dostanou legitimaci, aby potom jako délesloužící poddůstojníci byli umístěni.

K čemu, slavná sněmovno, přicházíme? Délesloužící poddůstojníci bývají nejčastěji umísťováni u četnictva, finanční stráže a přes ni u důchodkové kontroly. Vedle toho však vidíme, že po skončení jednotlivých kursů a po vyřízení jednotlivých žádostí zůstává zde řada délesloužících poddůstojníků, kteří splnili svoje závazky ať dobrovolně, ať nedobrovolně, ale kteří nemohou dojíti touto cestou zaměstnání ve službě státní. A jestliže se jim to nepodaří po jednotlivých turnusech do 30 let, jsou zbaveni možnosti dále sloužiti a jsou také definitivně zbaveni možnosti býti přijati do státní služby. Zde je slabina instituce délesloužících poddůstojníků, slabina, která po jedné ještě stránce je pozoruhodná, že totiž zaplňují místa, která mohli by získati absolventi našich středních škol s maturitou. Uvážíme-li, že máme dnes tisíce absolventů gymnasií a reálek, kteří nemají žádné jiné možnosti, když nemohou studovati na vysoké škole a prodloužiti si tak šibeniční lhůtu k získání krajíce chleba, jedině ve státní službě, touto institucí jim definitivně klademe závory, aby v této službě mohli býti ustanovováni.

Budu míti možnost k této věci se ještě ve svých vývodech vrátiti.

Jako loňského roku z důvodů úsporných, počítá se i letos s tím, aby byl ročník 1932 předčasně propuštěn. Varuji, aby se k tomuto prostředku sáhlo. Loni neznali jsme důsledků tohoto kroku a přesvědčili jsme se, že jeden den byli vojíni propuštěni z kasáren, druhý den se octli doma, a nemajíce možnosti výdělku, ve velkém procentu šli se hlásiti o podporu v nezaměstnanosti a stali se při tom agitačním materiálem těch (ukazuje na komunistické poslance), kteří využívají všeho, čím by mohli štváti proti tomuto státu. Máme-li tyto vojáky platiti ze státní pokladny dále v civilu a ponechati je na pospas podvratným elementům ve státě, nepouštějme je domů, nechme je naplniti zákonem předepsanou 18ti měsíční dobu a budeme míti záruku, že budou aspoň v řádném prostředí, kde nemají možnost porušení charakterového, jak jsem naznačil. (Potlesk.)

Je docela přirozeno, že se muselo šetřiti na další položce rozpočtové, to je na remontování koní. Šetří-li se všude, muselo se ušetřiti i na koňském materiálu. Při této položce stojí mi před očima určitý paradox. Snižujeme rozpočet, omezujeme nákup koní, což znamená, že prodlužujeme vojenskému koni službu při rychlejším opotřebení následkem 14měsíční presenční služby vojenské. Odborník snadno posoudí, je-li to možné. Mohl bych uvésti praktický doklad. Naše jezdecké pluky odjíždějí každoročně do svých brigádních koncentrací, aby si odbyly povinnou palbu na ostro. Náš pluk klatovský odjížděl-li do Milovic, měl na to za normálních poměrů 21 dní, a letos jednak v důsledku zkrácené 14měsíční služby, jednak v důsledku úspor musel tento úkol vykonati za 10 dní, to znamená, že za tři dny musel absolvovati cestu skoro z bavorských hranic do Milovic bez pohovu, za další 4 dny absolvovati předepsané cvičení a ihned v dalších třech dnech se vraceti domů. V průměru znamená to pochodu téměř 70 km denně. Koně aktivní to jakž takž vydrží, jinak je tomu u koní záložních, povolaných na cvičení ze soukromého užívání. Posadí-li se na ně záložníci a žádají-li se od nich naprosto jiné výkony, než jakým přivykli v tahu, nedivme se, že 4 koně museli býti usmrceni, protože byli schváceni, když pluk dojel na místo. Já se táži, je-li možno tímto způsobem věci takto prováděti a je-li možno takovýmto násilným způsobem chtíti ze živočicha dostati výkon, který nedovede presentovati.

Pokud se týče remontování koní, konstatuji rád, že naše remontní komise letos většinu svých potřebných koní nakoupila v Československu (Výborně!), konstatuji dále rád, že to procento koní, které nemohla nakoupiti od našich čsl. rolníků, začíná nakupovati tam, kde je už dávno měla nakupovati, totiž v sousedním Polsku. Pro remontování koně polského chci uvésti dva důvody. Jednak ten, že polský kůň je tvrdý, houževnatý, skromný a nenáročný a vydrží daleko spíše úkoly, před které kůň čsl. armády je stavěn, jednak však jsou zde také důvody politické, které jasně mluví pro to, když už musíme dávati peníze za hranice, abychom nedávali jich svým nejúhlavnějším nepřátelům, jako jsme to dělali, nakupujíce vojenské koně z Maďarska. (Výborně!)

Vážená sněmovno! Chtěl bych při této příležitosti zdůrazniti požadavek, aby se věnovala větší pozornost chovu koně teplokrevného, což adresuji na naše zemědělské rady, aby se přizpůsobily přítomným požadavkům. To, co se hodilo za starého Rakouska a co u nás bylo zavedeno chovatelsky z důvodů obchodní konjunktury, nehodí se dnes. Mějme tudíž odvahu i zde provésti reorganisaci a dovolme našim zemědělcům chovati to, čím mohou pomoci požadavkům naší čsl. armády a čím mohou pomoci státní pokladně, když si vychováme dostatečný počet potřebných remont doma a nebudeme musiti odváděti peníze za hranice. Nebylo by jistě věci na škodu, kdyby zde byla užší spolupráce mezi ministerstvem nár. obrany a ministerstvem zemědělství a při této spolupráci ještě užší kontakt s podřízenými institucemi zemědělských rad.

Slavná sněmovno! Sledujeme-li rozpočet dále, vidíme, že i u našeho letectví jeví se značná položka úspor. Máme ovšem slib p. ministra financí, že se najde pro vybudování našeho letectví stejně jako pro zásobu střeliva zdroj příjmů někde jinde. Ale jedno je jisto: Jestliže vojenští odborníci říkají, že hlavní válka, bude-li, začne ve vzduchu, nesmíme ovšem čekati, až nás nepřítel napadne. A jestliže jsme nevykonali svou povinnost v celku a jestliže jsme ji s ohledem na detail nevykonali zvláště v oboru našeho letectví, prosil bych, abychom velmi rychle dohonili, co bylo zmeškáno, abychom nemusili hlemýždím krokem doháněti nepřítele, který by se nás neptal, kde spočívá příčina toho, že letectví, střeliva a všech ostatních prostředků nemáme po ruce, kdyby toho bylo najednou zapotřebí.

Pokud se týče střeliva a výbušnin, chtěl bych p. ministra nár. obrany o jedno poprositi. Náš oposiční tisk v posledních dnech se zabývá těmito věcmi způsobem trochu divným; naznačuje, napovídá, jak už jest jeho zvykem, ale nedořekne, jakoby se zde určitým lidem dělala křivda, jako bychom zde u nás v Československu měli vynálezy, jimiž se vynálezci dlouhou dobu zabývali, přišli ke konkretním výsledkům, nabídli je vojenské správě, ale nebyli uznáni. Jako na jedné straně, slavná sněmovno, nemůžeme trpěti, aby někdo pro nějakou neodůvodněnou zprávu anebo stížnost snižoval dobré jméno naší vojenské správy a čsl. vojska, tak na druhé straně nemůže nám býti jedno, kdyby se rychle neodstranily příčiny k těmto stížnostem. Jsem přesvědčen, že ministerstvo nár. obrany nám dá možnost viděti, že tyto věci budou co nejdříve vysvětleny.

Když jsem u kapitoly úspornosti: loňského roku jsem se zabýval počtem zaměstnanců u ministerstva nár. obrany a řekl jsem, že tento počet, representovaný číslem asi 1200, je na naše poměry příliš veliký. Zajímalo by mne, jak dalece se v tomto směru projevila úspornost ministerstva nár. obrany za uplynulý rok, a při té příležitosti bych si přál, aby zvláště našimi příslušníky z vojenských kruhů bylo řečeno, je-li pravda, že jsou v ministerstvu zaměstnáni vojenští gážisté, kteří jsou od převratu v tomto úřadě a nebyli ještě u trup, a je-li tomu tak, aby byli co nejdříve posláni k trupám, aby ti, kdož jsou trupiery od počátku, neztratili víru ve spravedlnost a aby se v nich nevžila myšlenka a přesvědčení, že jsou jedni, kteří sedí pohodlně u administrativy, a druzí, kteří dále musejí vykonávati tvrdou službu. Ostatně, řídíme-li se zásadou, kdo chce poroučeti, že musí uměti napřed dobře poslouchat, musíme žádati, aby ti, kdož sedí v administrativě, měli také zkušenosti zdola, od čety, roty, praporu, pluku atd. (Výborně! - Potlesk.)

Další úspora v rozpočtu se má projeviti tím, že se má poskytovati určitá úleva řadám ročníků, jež mají býti volány na cvičení. Slavná sněmovno, není dále možné, aby se počet ročníků u důstojníků i mužstva restringoval při povolávání na cvičení téměř na polovinu, a s ohledem na přítomnou dobu není dále možné, aby se nekonala závěrečná cvičení nebo manévry. Máme už 2 ročníky presenčně sloužících vojáků, kteří nevědí, co je cvičení ve velké skupině. Uvážíme-li pak početní stavy u jednotlivých oddílů, ať běží o kteroukoliv zbraň, po odchodu starších ročníků domů, a řekneme-li, že ani na závěrečném cvičení nemá čsl. vojín možnost poohlédnouti se, jak to vypadá aspoň na manévru v poli, vidíme, že si zde hrajeme na vojáky a že si nejsme vědomi odpovědnosti, kterou máme míti ve vojenské průpravě a výcviku čsl. vojáka. Proto bych prosil, i když je nutná sebe větší šetrnost, aby se letos se závěrečnými cvičeními počítalo, poněvadž bez nich není možno si představiti dokonalý výcvik čsl. vojáka.

I když musíme šetřiti, slavná sněmovno, budeme nyní musiti opatřovati pro armádu řadu věcí za cenu nepoměrně vyšší, než jsme je mohli míti, kdybychom se byli dívali na potřeby armády s tou vážností, k níž nás nutí poměry přítomné doby! Proč? Naši sousedé zbrojí. Pan Hitler ústy hlásá mírumilovnou politiku a při tom, jak jsem naznačil, celý válečný průmysl nechává pracovat plnou parou. Co je v Maďarsku, víme. Pan Dollfuss se prý v nejbližších dnech s Hitlerem dohodne, půjde ho požádati, aby mu odpustil, že se opovážil postaviti se dole na Dunaji trochu na samostatné nohy. Co z toho všeho může pro nás vyplynouti? Čím dříve se to stane, tím více budeme sevřeni železným kruhem nepřátel. To je nám jasné, poněvadž všichni sousedé okolo nás nejsou spokojeni s výsledky války a věří, že jenom nová válka je může vyvésti z tohoto začarovaného kruhu a vrátiti jim, co ztratili poslední světovou válkou. To jsou nepřátelé.

A co dělají naši přátelé? Francie, která má na západní své hranici moře, vybudovala na východě důkladné fortifikace. Její sousedka Belgie ustavila právě v těchto dnech zvláštní výbor, jemuž stojí v čele podnáčelník hlavního štábu, a bude opevňovati své východní hranice. A co my? Věřili jsme ustavičně, budeme-li hlásati mír, budeme-li říkat světu, že nikomu nechceme nic vzíti, že nikoho nenapadne, aby nám šel na to, co naše jest a na co si nesmíme nechati sáhnouti, a že bude všeobecný mír v celém světě. Není tomu tak a jen bláhovec by mohl věřiti, že svým názorem prorazíme světem. Prorazíme tehdy, bude-li na naší straně moc; budeme míti mír tehdy, budou-li se nás naši odpůrci báti. A naši odpůrci se nás budou báti tenkráte, když proti nim, po zuby vyzbrojeným, nebudeme státi s holýma rukama. (Tak jest!) Proto je nutno zamysliti se trochu nad těmito věcmi.

Sousední Hitlerovo Německo začíná od mládeže. Má sportovní organisace, které však nemají za účel vychovávati závodníky, nýbrž především vychovávati co nejdříve budoucí německé vojáky a připraviti je pro brannost. U nás bylo dosud něco jiného. My jsme se pomalu báli naší mládeži ve škole říci slovo "voják", neopovážili jsme se mluviti o lásce k armádě a tím méně o lásce k vlasti a trpěli jsme ty, kteří ve škole štvali proti státu, proti armádě, proti těm, kdož ji vedou a representují. Slavná sněmovno! Táži se, je-li to v pořádku, budeme-li svou holubičí povahou tyto věci i v budoucnosti dále trpěti. Vzpomeňte jen, když dosavadní náčelník hlav. štábu loni měl na schůzi Svazu čsl. důstojnictva v Praze odvahu na tyto věci poukázati, jaké z toho byly důsledky: smýkání v novinách. A proto mějme odvahu říci, že tak jako dříve, i nyní musíme svou mládež vychovávati ve zdravém nacionalismu. Řekl-li jsem "ve zdravém nacionalismu", neznamená to vychovávati mládež v šovinismu, nýbrž znamená to učiti ji milovati svůj národ a stát, učiti ji býti hrdými, uvědomělými, ale snášenlivými Čechoslováky. (Výborně!) U nás všechny tyto věci, pokud se o nich mluvilo, byly pokládány za militarismus. Vidíme, že dnes máme dvě věci na vybranou: buď nastoupiti do budoucna jinou cestu nebo si uvědomiti, že 28. říjen 1918 byl pro náš československý národ historickým omylem. Proč? Poněvadž jen tenkráte je národ hoden svobody, chce-li ji a dovede-li ji hájiti. (Výborně!) A táži se, kdo nám ji má hájiti? Mají ji hájiti ti, za něž zde bylo mluveno přede mnou, mají ji hájiti ti, kdož byli posledním politickým zákonem rozpuštěni, kteří tento stát nechtějí, nemilují a při každé příležitosti jsou proti němu? Zbýváme zde my, kteří milujeme tento stát, a myslím, že je méně nemužné přiznati se k chybě a omylu, než ten omyl z nějakého falešného studu držeti.

Tím se dostávám k poslednímu uzákonění presenční vojenské služby. Když jsem dne 22. dubna 1932 k této předloze mluvil, řekl jsem Po stránce hospodářské bude míti tento zákon za následek větší výlohy, kdežto po stránce organisační a technicko-výcvikové bude nedokonalejší. A malý důkaz: Účelem vojska je pohotovost. 14 měsíců vojenské služby převedeno na dni činí 426 dnů. A jestliže od tohoto odpočtete neděle, svátky, dovolené, onemocnění, nepohodu, strážní službu, výpomocné práce, pohotovost atd., tu, slavná sněmovno, zbude 200 dnů, po které je čsl. voják cvičen. Vojenská technika staví čsl. vojáka před naprosto jiné úkoly, než tomu bylo před válkou. Na př. náš pěšák, který se učil zabývati se jen puškou, má dnes řadu jiných věcí, těžký kulomet, lehký kulomet atd. Voják je stavěn před daleko komplikovanější, technicky těžší výcvik a ten má zvládnouti v pokud možná nejkratší době. O letectvu, dělostřelectvu, jezdectvu nechci vůbec mluviti. Nestačí-li tato doba pro pěšáka, tím méně stačí pro ostatní trupy. A to je pouze výcvik technický.

A kde, prosím, je výcvik mravní? Kde je pěstování charakteru, kde je pěstování houževnatosti a lásky k věci, která znamená, že často v největší nepohodě nebo nepříjemném prostředí, o hladu a žízni, musí si býti voják vědom, že musí vytrvati a vydržeti, poněvadž mu to káže jeho vlastenecká povinnost? To se, slavná sněmovno, nedá nacvičiti, to se musí vžíti, a za 200 dnů výcviku se to přirozeně nevžije.

Pohotovost. Kde jsme se svou pohotovostí? Při 14 měsíční vojenské službě jeden ročník odejde, když následující ročník sloužil 2 měsíce. Vy tomu říkáte vycvičená armáda? Já kladu slavné sněmovně otázku, co by bylo, kdyby nás v tomto okamžiku někdo napadl? Čekali bychom, až přijdou záložníci, a patrně bychom také čekali, že nepřítel bude tak laskav a počká za hranicemi, že tu vojnu spustíme, až záložníci budou narukovaní, oblečeni a vyzbrojeni. Všecko, co jsme dělali po stránce legislativní, dělali jsme v pevné víře, že klausule, kterými byly uzavřeny jednotlivé míry dojednávané mezi národy, jsou tím donucovacím prostředkem, že válka nemůže propuknouti tím způsobem, jak se rýsuje v poslední době na obzoru. My jsme tímto zákonem dávali světu doklad, že jsme opravdu mírumilovní. Šli jsme jako zářný příklad do Ženevy ukázati, že československý národ odzbrojuje. Bohužel, nenašli jsme, jak jsem dovodil hodně podrobně, následovníků. Vypuknutí války, nedej bůh, ukázalo nám Japonsko, jak se moderně dělá. Žádné vypovědění, pochodujeme, přepadneme, bojujeme, vítězíme. A v sousední říši von Seekt prohlásil zajímavou novou mobilisační doktrinu: "Vtrhnouti na nepřátelské území, a když ne mobilisaci tohoto státu úplně znemožniti, tedy ji aspoň rozrušiti." Tu se ptám, slavná sněmovno, jaké by přišly následky, kdyby tak tomu sousednímu Německu napadlo, až budeme míti 2 měsíce vojáky v kasárnách, udělati si k nám vojenskou procházku, a tam, kde to naznačují, při hodně nepřirozeném geografickém útvaru naší republiky ji přeštípnouti a úplně nás vojensky oslabiti a snad docela znemožniti? A proto mám odvahu v tomto okamžiku říci - když jsem řekl, napravujme omyly - napravme i svoji brannou soustavu a vraťme se tam, odkud jsme vyšli, k jednomu z nejideálnějších termínů vojenské služby, t. j. k vojenské službě dvouleté. Služba s jedním ročníkem vycvičeným a s druhým ročníkem cvičeným. Není to žádná hanba, opakuji, že by bylo větší hanbou svobodu a republiku prohráti, než napravovati staré, dobře míněné, ale špatně se osvědčivší branné zákony.

Při vojsku chtěl bych se dotknouti ještě dvou skupin do určité míry naší ozbrojené moci. Je to četnictvo a je to naše pohraniční finanční stráž. Nezapírejme si, že tyto skupiny podchycovaly by na hranicích první náraz, a já nechci zde analysovati způsob jejich ozbrojení. Nechci se pouštěti do demonstračních dokladů o tom, čím jsou na př. ozbrojeni naši pohraniční finančníci, jak dlouho by se tím dovedli brániti. Tolik po stránce ozbrojení. Dále po stránce administrativního vypravení: Znám u nás na Šumavě pohraniční finanční stanici, která má 3/4 hodiny k nejbližšímu telefonu. Prosím, pro tyto věci i při úspornosti a šetrnosti musí se najíti peníze, poněvadž nemůžeme nechati ty naše ubohé lidi tam na hranicích na pospas těm, kteří čekají na každou příležitost.

Přistupuji k další nepříjemné věci, které naši vojenští gážisté se dívají smutně vstříc, že totiž čsl. vláda sáhne k dalšímu snižování platů veřejných zaměstnanců. A tu bych o jedno prosil a jsem přesvědčen, že náš branný výbor ve své většině s tím souhlasí, aby vojenským gážistům, důstojníkům a rotmistrům při této příležitosti gáže dále snižovány nebyly. Slavná sněmovno, já zde činím rozdíl mezi službou gážisty civilního a službou gážisty vojenského. Gážista civilní má své úřední hodiny, gážista vojenský své úřední hodiny při letních cvičeních začíná ve 2. nebo o 1/2 3. hod. ráno a končí je v 9 hod. večer. Nepotřebuji nikoho přesvědčovati, že zde určité rozdíly ve výkonu služby kvalitativně a kvantitativně jsou. Jestliže pak z nespočetných příkladů a z řady memorand a resolucí vidíme zvláště u nižších gážistů důstojnických a rotmistrů, že platy jejich jsou stlačeny na minimum, kdy již opravdu by se mohlo říci, že na smrt je to mnoho a k životu to nedostačí, musí se zde najíti prostředek, jenž by zamezil další snižování platů těmto vojenským gážistům.

A ještě jedno bych chtěl vysloviti jako přání. Bývalo dobrým zvykem, že za starého Rakouska důstojníci jednoho pluku se občas scházívali k t. zv. kontrolním shromážděním. Mělo to něco do sebe. Ti lidé, kteří patřili pod prapor jednoho pluku, se občas viděli, poznávali se. A to bylo v armádě, která měla svou tradici. Dnes jsou u pluku lidé, kteří přišli od bývalých legionářských útvarů, z bývalé rakouské armády, namnoze z cizích armád, a kdyby se zítra měli u toho pluku sejíti, nebude mezi nimi žádného toho vnitřního pouta kamarádského života, opírajícího se o staré přátelské vztahy, vztahy z minulého života a minulých let. Proto bych prosil ministerstvo nár. obrany, aby uvažovalo o možnosti zavedení těchto kontrolních shromáždění.