Je jisté, že mnozí nezasvěcení lidé žijí v klamných domněnkách o vysokých platech železničních zaměstnanců. Nedávno jsem měl příležitost poslouchati kol. poslance v lavicích republikánské strany. Dohadovali se o tom, že prý je přílišným plýtváním penězi, má-li strojvůdce na čsl. železnicích 4000 Kč měsíčního příjmu. Ale tomu není tak. Podle vládního nařízení č. 15 je u strojvůdce především požadováno, aby byl vyučen kovodělnému řemeslu - to jsou 3 léta. Žádá se na něm absolvování strojního oddělení průmyslovky - další 2 léta, dohromady 5 let. Pak jde na vojnu - jsou to vesměs staří lidé, kteří sloužili ještě v době, kdy 14měsíční presenční vojenská služba zavedena nebyla - to jsou další 2 léta, tedy 7 let. Když přijde k železnici, musí býti 2 léta zaměstnán v dílnách, nejlépe tam, kde se opravují stroje - to je dohromady 9 roků. Potom konečně podle vládního nařízení č. 15 stane se čekatelem, jemuž se přizná adjutum nikterak vysoké, a teprve po skončení 6leté čekatelské doby, předepsané pro II. gážistickou skupinu, přijde do platové stupnice se 7200 Kč ročně. K tomu dostane činovné podle toho, ve které skupině je jeho služebna zařazena. K tomu má ten vytýkaný paušál 6000 Kč ročně. Strojvůdce po 15 letech přijde si bez výchovného na 16.000 Kč ročně, za jeho velmi zodpovědnou službu, ježto vedením každého vlaku má v rukou svěřeny milionové hodnoty národního majetku a tisíce lidských životů. Bohužel se nám ještě nepodařilo vynutiti novelisaci §u 142 platového zákona č. 103/26 a §u 61 vládního nařízení č. 15, aby presenční vojenská služba byla započítána do celkové služby státním železničním a veřejným zaměstnancům. To je nejlepší svědectví, že tyto platy opravdu nejsou tak vysoké, jak se mnozí domnívají, a to beru ještě kategorii, která je považována za aristokracii mezi železničními zaměstnanci, za kategorii nejlépe honorovanou. Nechci mluviti o posunovačích, o skladištních dělnících, o strážnících trati atd., poněvadž to je kapitola neobyčejně smutná. Svědčí to o krajním bezpráví a znehodnocení železniční služby právě těmi, kteří o železniční službě rozhodovali, ale kteří jí nerozuměli, kteří znali železnici po případě jen z výletů, kdy se za příznivého počasí dívají z prvé třídy na míjející krajinu.

Mám ovšem také své námitky proti provádění pensionování u čsl. drah, poněvadž toto není prováděno spravedlivě. Jednota železničních zaměstnanců, stojící v rámci politické strany čsl. nár. sociální, měla svého člena v okrskovém výboru důvěrníků při ředitelství brněnském, strážníka trati Anděla Emanuela, 53letého, bez započítání válečných pololetí. Člověk tento, nemající vyslouženo, musil býti pensionován. Veškeré odvolání bylo úplně marné a vyznělo s výsledkem negativním. To by se řeklo, že je u nižšího zaměstnance. Konkretně ukáži na zaměstnance vyššího. Vrchní inspektor pan Bedřich Mastný, skupinář V. odděl. v Brně, 51 roků starý. Sedmnáct daleko starších vrchních inspektorů pensionováno nebylo, ale Mastný musil za každých okolností odejíti. (Slyšte!) Ani osobní zákrok, v této věci mnou provedený u nejpovolanějšího činitele ministerstva železnic, nesetkal se s výsledkem kladným. To jsou pouze dva případy, ale mohl bych ukázati na celou spoustu případů, že pensionování, zdá se mi, vyhýbá se lépe placeným a přesloužilým úředníkům, poněvadž na ty nechtějí pánové aplikovati ustanovení § 116 služebního řádu v domněnce, že jsou nepostradatelní, ovšem z důvodů kameraderie vysoké byrokracie. Mým hlubokým osobním přesvědčením jest, že nemáme dnes jediného úředníka u státních úřadů, úřadů soukromých a čsl. drah, který by se mohl domnívati v osobní samolibosti, že je nepostradatelný a že event. jeho pensionováním by úřad musil zůstati státi.

Dožaduji se úplné rovnoprávnosti pro pensionování úředníků nižších kategorií i úředníků kategorií vyšších, poněvadž mohu říci, že počet vysokých pensionovaných úředníků je neobyčejně nízký a neodpovídá za žádných okolností spravedlivému klíči při pensionování podúředníků, úředníků nižších a zřízenců. (Výborně!)

Máme přirozeně, slavná sněmovno, také svoje stesky, na něž musím poukázati. Vím velmi dobře, že železnice prožívají finanční a hospodářskou krisi, a zmínil jsem se již o nejhlavnějších příčinách této krise. Nemohu však pod tlakem soudu vlastního svědomí snésti, jak se dnes šetří, mohu říci, na těch nejubožejších z ubohých, na těch nižších zaměstnancích, kteří jsou přímo vháněni různými úspornými opatřeními s celou svou rodinou do objetí nejtěžší bídy a strádání, jež jest jim údělem. Budu je opět jmenovati. Pomocný zaměstnanec Ryšavý, staniční úřad Luka u Jihlavy, je členem pensijního fondu čsl. drah po 11 let. Pro těžkou chorobu stal se k službě nezpůsobilým. Dostal pensijní výměr, odpovídající jeho členství za 11 let. Nařízenou perlustrací v pensi se nacházejících zaměstnanců byl železničním lékařem uznán za úplně zdravého, jeho pense mu byla zastavena a řeklo se mu, že se může ucházeti o přijetí jako smluvní dělník. Ten člověk přímo od lékaře p. dr Hučina z Brna musel odjeti do zemské nemocnice do Jihlavy, tam se podrobil těžké operaci a setrval tam asi 6 týdnů, než byl jako neuzdravený z nemocnice propuštěn. Dalším podobným případem je Jan Píša, odbor pro udržování drah Brno III.

Prosím, na těchto lidech chtějí vysocí činitelé ministerstva železnic něco ušetřiti Domnívám se, že po této stránce je zapotřebí, aby promluvil především lidský cit, jemně vytříbený smysl pro právo každého člověka, a ne pouze mrtvá litera ustanovení, přes to že § 129 služebního řádu dává možnost, aby pense byly vypláceny a přiznány také lidem, kteří nejsou považováni za úplně, na 100% železniční služby neschopné. (Výkřiky posl. B. Procházky.)

Ovšem, vážená sněmovno, voláme po provádění personálního opatření u čsl. státních drah. Od r. 1925 až do r. 1931, plných 6 roků, čekali jsme na provádění personálního opatření u čsl. drah. Říkalo se, že železniční zaměstnanci musí počkati do té doby, až bude provedena systemisace. Asi ke čtyřem termínům personální opatření bylo provedeno, nyní je opět zastaveno. A prosím, slouží-li železniční dělník 12 let v poměru pomocného zaměstnance, před tím ovšem musí sloužiti nejméně 10 roků, než se pomocným zaměstnancem stane, je ustanoven podle §u 135 vlád. nařízení č. 15 nevypověditelným zaměstnancem, nikoli definitivním zřízencem, a není vybaven týmiž právy a nároky jako zaměstnanec definitivní. Nedivte se tomu, že není spokojenosti na železnicích, poněvadž to všecko, co se provádí, neobyčejně dráždí a míra trpělivosti, jak se zdá, u železničních zaměstnanců je také dovršena. (Výkřiky posl. Najmana.)

Ovšem já uznávám (obrácen k posl. Najmanovi), pane exministře, dnes jsou poměry poněkud jiné, než byly za vašeho ministrování. Měl jste hodně peněz, podle vašeho názoru jste postavil nehynoucí pomník vašeho ministrování na břehu Vltavy v tom grandiosním paláci ministerstva železnic. Dnes ovšem, pane ministře, není peněz, hospodaří se téměř z posledního. Úkoly na železnice kladené jsou však tak nesmírné, že je železnice unésti nemohou. Mluvím-li tedy o nespokojenosti zaměstnanců, neříkám to na adresu nynějšího ministra železnic, socialisty. Ten má velmi mnoho pochopení a lidského cítění pro potřeby železničních zaměstnanců, nemá však prostředků, aby tyto potřeby realisoval. (Potlesk.)

Slavná sněmovno, volám také po provádění personálního opatření u vyššího úřednictva. Máme spoustu vrchní adjunktů 6. platové stupnice, kteří jsou v této platové stupnici už po 17 let a nemohou se dostati do páté, poněvadž nemají volného systemisovaného místa. Žádám tedy, aby také tam bylo personální opatření prováděno. Proč se potom vypisují jisté služebny, dopravní úřady, místa skupinářů, místa odborných ředitelských úředníků pro IV. služ. třídu, když lidé vázající toto místo, ustanoveni do 4. plat. stupnice býti nemohou? Reklamuji aktivování III. a IV. služ. třídy a umožnění postoupiti do 5. plat. stupně. Volám po jmenování staničních manipulantů staničními mistry.

Totéž je mezi našimi podúředníky a zřízenci, kteří byli platově znivelisováni zákonem 103/26 a vládním nařízením čís. 15/1927, nepostoupili 10 let a nemají možnost postoupiti, kdyby sloužili i 30 let, kdyby se dožili věku Methusalemova, a to proto, poněvadž není vyššího platového stupně v jejich platové stupnici, do které jsou zařazeni.

Slavná sněmovno! Můj přesně vymezený čas jest u konce a musím vzíti také ohled na své kolegy, abych je neokrádal o jejich řečnickou lhůtu. Upozorňuji: budiž nahlíženo na čsl. železnice okem docela jiným než dosud. Kromě těžkých povinností národohospodářských a státních mají čsl. železnice také ohromné zákonné povinnosti rázu sociálního. Sečtu-li toto všechno dohromady, vyjde mně roční částka daleko převyšující 2 miliardy Kč. Mým pevným přesvědčením je, že když čsl. železnice nebudou zatíženy vysokou daní, jakou nejsou zatíženy železnice žádného státu, budou-li ušetřeny úkonů sloužících veřejnému prospěchu, nebude možno mluviti o pasivitě čsl. drah. (Výborně!) Věřím, že rentabilita čsl. železnic pak bude zajištěna. K nynějšímu představiteli čsl. drah máme poměr přátelský a kladný. (Posl. Najman: Tak proč mu nadáváte?) Pevně věříme, pane exministře, že nás Bechyně za žádných okolností nezklame, že v rámci finanční schopnosti čsl. drah vyjde vždy spravedlivým a oprávněným požadavkům železničního zaměstnanectva s ochotou jemu vlastní vstříc; a za železniční zaměstnance prohlašuji: železniční zaměstnanci mají jemně vytříbený smysl pro potřeby čsl. drah. Nelibě nesou nekvalifikované a neobjektivní útoky na železnice. Své služební povinnosti plní svědomitě s vypětím všech fysických i duševních sil v přesvědčení, že těžké chmury hospodářské deprese, jimiž obestřeny jsou čsl. dráhy, odstraněním všeobecné hospodářské tísně se rozplynou, železnicím nastane hospodářsky a finančně příznivější doba, od níž plným právem zaměstnanci očekávají příznivější uspořádání služebních poměrů a realisaci spravedlivých hospodářských požadavků. (Výborně!)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Hanreich. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Dále má slovo pan posl. dr Bacher.

Posl. dr Bacher (německy): Slavná sněmovno! Dnes začli jsme projednávati hospodářské kapitoly rozpočtu. Republiku vskutku očekává rozřešení celé řady mimořádně obtížných a naléhavých otázek. Tyto otázky stávají se tím naléhavějšími a tím citelnějšími, čím obtížněji se vytváří zahraniční politická situace v Evropě. Od událostí v poslední době však víme, že republika již dávno nebyla tak vysokou měrou odkázána sama na sebe jako dnes, kdy Společnost národů utrpěla tak těžké rány s různých stran. Má-li republika v této zahraničně-politické situaci zvládnouti tyto obtížné otázky, potřebuje zvýšenou měrou konsolidace jak hospodářské, tak také politické. Poněvadž v rámci hospodářských kapitol musíme se obírati také ministerstvem sociální péče, musíme si býti vědomi, že sociálně-politické vymoženosti, na které jsme v tomto státě právem hrdi - ačkoliv v tomto oboru třeba ještě vykonati velmi mnoho - budeme moci udržeti a dále rozvíjeti jen tehdy, udržíme-li zdravými stát a jeho hospodářství. Neboť také v oboru sociálně-politickém nemůže hospodářství dělati více, než to dovolují jeho produktivní složky.

K nejnaléhavějším otázkám, jak se právem zdůrazňuje, patří dohoda zemědělství s průmyslem, při čemž bychom si ovšem přáli, aby k jednáním mezi oběma těmito skupinami, jejichž výsledek má tak pronikavý význam pro celou naši obchodní politiku, byl přibrán nejen sám velkoprůmysl, nýbrž i střední průmysl, který právě v poslední době nabyl značného významu, a aby tato vyjednávání nezůstala omezena pouze na zástupce jednoho, českého národa, nýbrž aby byli přibráni také zástupci německého průmyslu a zemědělství, kteří, pokud jde o jakost a úroveň těchto stavovských odvětví, nikterak se nemusí schovávati před českými representanty, takže mají právo spolupracovati při takovýchto rozhodujících usneseních.

Musíme si také přáti, aby naše obchodní politika brala se takovými cestami, aby nebyla předstižena jinými státy. Podle mého mínění neuznání sovětského Ruska bylo chybou, která nás stála mnoho set milionů. Přáli bychom si, abychom vstoupili k sovětskému Rusku v podobný poměr, jako to již dávno učinily jiné státy, abychom se mohli náležitě účastniti obchodu se sovětským Ruskem v zájmu našeho vývozu a nebyli z toho vylučováni. Neboť, i když dnes můžeme konstatovati s jistým uspokojením, že nezaměstnanost v podzimních měsících dále nevzrůstala, jak by to bylo odpovídalo této roční době, přece počet našich nezaměstnaných je tak strašlivě veliký, že nesmíme opominouti žádného prostředku, abychom se nepokusili dáti lidem práci a chléb.

Bylo již mnoho mluveno o tom, že máme poslední deflační rozpočet. Domnívám se, že nesmíme trvati na tomto pojmu, nýbrž musíme míti odvahu podívati se poměrům jasně do očí. Pro československé hospodářství jest neobyčejně těžkým úkolem splniti tyto požadavky: na jedné straně udržeti stabilitu koruny, na druhé straně zůstati schopni konkurence i tehdy, kdyby jiné státy - a zde mám na mysli především blok států s librou, dále severní Ameriku a Japonsko - nechaly své měny dále klesati. Neboť kdybychom chtěli svou měnu udržeti v stabilním poměru ke zlatu a zároveň konkurovati s devalvujícími státy, nezbývá nám nic jiného, než býti levnějšími; a býti levnějšími znamená snížiti ceny zboží, ale znamená také snížiti jednotlivé činitele, tvořící náklady výroby. Zajisté není možno udržeti ceny zboží, platy a mzdy a také měnu a zároveň konkurovati s devalvací. Zde jest jen buďto - nebo! Pokud jde o měnu samou, rozhodně bych varoval před devalvačními pokusy podle anglického příkladu, neboť československá koruna podle mého mínění jest přece ještě příliš mladá a ještě nikoliv tak hluboko zakořeněná měna, abychom se mohli odvážiti k větším pokusům. Podle mého mínění mohli bychom však bez většího risika odstoupiti od povinné 35%ní zlaté úhrady. Domnívám se, že víra v československou korunu jest již dnes přec dosti silná, že - ovšem s náležitou přípravou a poučením obyvatelstva - mohlo by se zaříditi, aby povinná 35%ní zlatá úhrada byla nahrazena nižší, na příklad 25%ní zlatou úhradou, aniž se kupní síla koruny u nás sebe méně změnila. Mimo to se nevyhneme nutnosti opatřiti nové možnosti úvěru a ke svému uspokojení jsem slyšel, že se ministerstvo financí zabývá zkoumáním takovýchto cest.

Vedle hospodářské konsolidace, o kterou se musíme snažiti spojením všech sil a dorozuměním jednotlivých činitelů výroby, jest také nezbytně nutná politická konsolidace státu, chceme-li se uhájiti v těchto těžkých dobách proti jiným státům. Po této stránce musím říci, že jsem užasl nad včerejší řečí pana posl. Hatiny. Lituji těchto vývodů pana kol. Hatiny, týkajících se poměru Němců k Čechům. Jsem užaslý proto, poněvadž výslovně mluvil jménem strany, jejíž nejlepší předáci opětovně zdůraznili, že pokojná spolupráce národů jest předpokladem zdárného vývoje našeho státu. Lituji jeho vývodů, poněvadž patří k řečem, které ztěžují práci těm, kdo usilují vybudovati ovzduší vzájemného dorozumění a důvěry.

Pan posl. Hatina uvedl řadu konkretních stížností na chování německého obyvatelstva nebo části německého obyvatelstva. Pokud uvedl konkretní případy, jde o to, aby tyto případy dokázal. Stojíme na stanovisku, že loyalita k našemu státu jest občanskou povinností a že k těmto občanským povinnostem patří také úcta ke státním symbolům. Provinil-li se někdo proti tomu, nechť se zjedná spravedlnosti průchod, a jen bychom si přáli a vítali, kdyby pan ministr vnitra použil příležitosti a kdyby s tohoto místa prohlásil, která tvrzení posl. Hatiny byla zjištěna jako pravdivá a která jako nepravdivá. Ale pan posl. Hatina nepřestal jen na výkladu konkretních případů, nýbrž mluvil i všeobecně. Jest mi neobyčejně líto, že právě v dnešní době, kdy jsme se domnívali, že se začíná lepší poměr mezi oběma národy, sáhl k prostředku paušálního podezřívání, které podle zkušeností jest nejzpůsobilejší methodou k otrávení ovzduší a k tomu, aby leccos, co bylo vykonáno k vzájemnému dorozumění, bylo opět zmařeno a pohřbeno. Mluvil na př. o smíšených manželstvích státních úředníků a při tom, což jest příznačné, zdůraznil, že to nejen pokládá za nebezpečí, když se finanční úředník ožení se zahraniční Němkou, nýbrž i oženil-li se se zdejší Němkou. Domnívám se, že přece nikdy nemělo býti mluveno s tohoto řečniště o nebezpečí, oženil-li se státní úředník s Němkou, a pokud jde o cizinky, pak se skutečností, že žena státního úředníka jest říšská Němka - a jen ta může býti míněna cizinkou - není ještě nikterak řečeno, že by nemohla býti oddanou občankou našeho státu nebo že by po stránce státoobčanské musila vykonávati na svého muže nepříznivý vliv.

Bylo také zdůrazněno, že by mělo býti zakázáno, aby ženy berních úředníků přecházely hranice. Což možno míti některé ženě za zlé, jde-li navštíviti své příslušníky? Pouhé říšsko-německé státní občanství není přece ještě ničím, z čeho by vyplývalo, že by jeho příslušníci musili býti nepřátelsky naladěni k našemu státu. Vývody tohoto druhu jsou vzornými příklady paušálních podezřívání, která musí vzbuditi jen roztrpčení a rozezlení, a nemohou nikomu prospěti, ale jen uškoditi.

Ale pan posl. Hatina zabýval se také německými berními úředníky a paušálně těžce obvinil německé berní úředníky. Zdůrazňuji to, poněvadž vždy stojím na stanovisku, že jde-li o nějaký skutečný případ, má býti vyšetřen a že pak má rozhodnouti výsledek šetření. Ale tvrditi, že berní úředníci v německé části Čech, Moravy a Slezska poškodili stát odpisy o sta milionů, jen aby sabotovali fiskus, jest podezřívání, které musí býti odmítnuto co nejrozhodněji. Pánové, vždyť vrabci na střeše cvrlikají o opaku. Jak je to s německými berními úředníky venku? Pan ministr financí zde sedí a bude jistě spíše moci potvrditi moje vývody než pana posl. Hatiny, i když mu je stranicko-politicky blíže. Tak si vážím nestrannosti pana ministra financí. Víme velmi dobře, že není přísnějších úředníků v předpisování daní a rovněž i ve vymáhání daní venku, než Němci, a stalo se mi již ne jednou, nýbrž několikráte, že průmyslníci a obchodníci venku řekli: "Bylo by nám vlastně milejší, kdybychom zde měli českého úředníka, poněvadž český úředník se svého úřadu tak nebojí a jest také více ochoten říditi se skutečnými potřebami než němečtí úředníci, kteří trvají na doslovném znění zákona a výnosů, poněvadž se denně třesou před denunciací." Tak tomu jest s německými berními úředníky, a pokud jde o ostatní německé státní úředníky, bylo z nejrůznějších míst několikráte prohlášeno, že němečtí úředníci, jmenovitě v hospodářských podnicích, plně konají svou povinnost. Právě dnes jsme mohli čísti, že pan ministr dr Dérer vyslovil dík německým učitelům a učitelkám právě tak jako českým za spolupráci o sestavení učebnic a včera byl pan posl. V. Beneš tak upřimný, že konstatoval, že němečtí učitelé plnou měrou splnili svou povinnost vychovávati z mládeže věrné a plnocenné státní občany. Slyšíme-li takovéto výroky od Čechů, naplňují nás uspokojením, poněvadž vidíme, že proti nespravedlivým podezříváním na jiných místech jest přece také snaha popřáti nám Němcům spravedlnosti.

V rozpočtovém výboru upozornil jsem pana ministra železnic a pana ministra pošt, že německé úřednictvo jest neobyčejně dotčeno a znepokojeno. Jde o tuto věc: Množství německých železničních úředníků bylo přeloženo do výslužby. Jde o mladé lidi, schopné pracovati, kteří byli přeloženi do výslužby pro své politické chování. Znovu se opakuji, tvrdím-li stále a stále, že tam, kde jde o konkretní skutečnost nebo o konkretní přestupek, má býti věc přezkoumána a náležitě odsouzena. Ale v případech, které mám na mysli, jde o to, že byly poslány do výslužby osoby, státní úředníci, železniční úředníci, pro své domněle politicky nikoliv bezvadné chování, aniž byli vůbec slyšeni. Tím byla porušena zásada audiatur et altera pars a doufám, že pan ministr železnic zahájí nové řízení, aby, nejde-li to jinak, úředníkům, tak těžce poškozeným na jejich existenci, poskytl aspoň příležitost ospravedlniti se proti výtkám a námitkám, které jim jsou činěny.

Pro německé učitele jest velkou urážkou, když pan posl. Hatina, uvážíme-li potvrzení bezvadného vyučování německých učitelů nejvyššími českými představenými, vznesl požadavek, aby německé školy byly vesměs podřízeny českým inspektorům. To jest, uvážíme-li chování německých učitelů, jistě zneucťující a ponižující požadavek, který musí Němci rozhodně odmítnouti. Pan posl. Hatina zabýval se také cizinci v republice a vytýkal, že cizinci jsou zaměstnáváni také na vyšších místech v některých podnicích. Jsem přesvědčen, že to bude asi určitý věcný důvod, jsou-li na příklad v chemickém průmyslu zaměstnáni na vynikajícím místě říšští Němci. Důvod bude asi v tom, že mají znalosti a zkušenosti, jakých domácí lidé nemají, poněvadž chemický průmysl není dosud tak vyvinut, zkrátka a dobře, že cizinci jsou zaměstnáváni proto, poněvadž vykonávají činnost, kterou dosud domácí lidé jistě nemohou vykonávati s týmž úspěchem. Ale nehledě k tomu, vždyť nejsou jen cizinci v Československu, nýbrž i českoslovenští státní občané mají v cizině vynikající místa, a kdyby se zaujalo stanovisko pana posl. Hatiny, že by cizinci měli býti prostě vyhozeni z Československa, neměli bychom jistě radost z odvety, k níž by potě došlo v cizině. Svědčí o jisté krátkozrakosti, přednášejí-li se takovéto požadavky vůbec a mimoto ještě takovým tónem, jako se to stalo včera. Ale paušální podezřívání, proti němuž musíme vzíti cizince do ochrany, jest toto: Snad se mi namítne, že se o cizince mají starati členové cizího parlamentu. Domnívám se však, dostává-li se již těmto lidem zde práva pohostinství, jest také naší věcí se jich ujmouti, potřebují-li za určitých předpokladů nějaké opory. Vidím naprosto neodůvodněný útok v tom, jsou-li proti všem říšským Němcům zaměstnaným v Československu vyslovována prostě paušální podezření, že jsou orientováni podle třetí říše a že prostřednictvím banky jsou ve spojení s politickými organisacemi, které souhlasí s Hitlerovým systémem. Také to jsou paušální podezřívání, která mohou jen vzbuditi rozezlení a roztrpčení. Vyslovuje-li někdo podezření - to musím stále a stále zdůrazňovati - musí býti konkretně uvedeno, o koho jde, musí se přesně týkati předmětu, a nesmí nacházeti oblibu v rozšiřování všeobecných podezření a obvinění, čímž se jen štve duše národa a čímž se národní vášně rozpalují takovým způsobem, jak to zde nemůžeme potřebovati.

Bylo zde velmi mluveno o 28. říjnu. Zjevům o státním svátku věnoval pozornost také posl. Beneš a opravil mnohé z toho, co přednesl pan posl. Hatina. V této souvislosti rád bych také poukázal k tomu, že právě před několika dny oslavovalo české národní divadlo své 50. výročí a že německé umělecké vrstvy projevily vynikající zájem o tyto události v oboru uměleckém. S české strany bylo toto pochopení právem vyloženo nikoliv jako pouhé gesto, nýbrž byla v tom rozpoznána vážná vůle právě v oboru umění postaviti nutné mosty od národa k národu. Mluvím-li zde o poslání divadla, prosím vás, abyste věnovali svou pozornost také našim německým jevištím. Naše německá divadla, zvláště však také naše německé divadlo v Praze, stojící na slavné umělecké výši, jest v neobyčejně stísněných poměrech. Státní subvence, která má pro divadlo rozhodující význam, byla pro německé divadlo v době, kdy se nám dařilo dobře, kdy jsme měli pokladny plné až na okraj, nepatrná, a když jsme se tázali, proč se právě s německým divadlem nakládá tak macešsky, odpovědělo se nám, že se časem všechno zlepší, že se to nedá udělati za den, že subvence bude ponenáhlu vzrůstati podle daných možností. Mezi tím po sedmi tučných letech přišlo sedm let hubených a subvence německého divadla, která vlastně již byla přistřižena na hubenou stravu, byla snížena ještě více. Tím se ocitá naše německé divadelnictví v nebezpečí, jehož nelze podceňovati. Loňského roku bylo divadlo zachráněno mimořádným úsilím přátel umění, kteří prokázali svou obětavost uznání hodným způsobem. Nyní se hospodářské poměry opět zhoršily a sotva bude již možno udržeti divadlo ze soukromých peněz nad vodou v nynější výši. Proto bych vás prosil, abyste vy, kteří i se stanoviska representace republiky nejste zajisté docela bez zájmu v této otázce, zda v Československu německé divadlo žije dále nebo zajde nebo zda se dále protlouká nanejvýš jako nejmenší venkovské divadlo, abyste také tomuto předmětu věnovali svou pozornost a abyste tuto věc projednali s nutným porozuměním a smyslem pro spravedlnost.

Připojil bych ještě něco o ožehavých otázkách týkajících se zvláště německého hospodářství přímo, ale nepřímo také českého. Mám na mysli stav našich peněžních ústavů a stav peněžních ústavů, pokud souvisí s poměry u Ústřední banky německých spořitelen. Nad Ústřední bankou bylo vyhlášeno moratorium, a to velmi ostré moratorium. Avšak tím, že německé spořitelny nebo aspoň větší počet měly uloženy své vklady u Ústřední banky, byly strženy také do nesnází, poněvadž nemohly již svým vkladatelům vypláceti plnou měrou jejich platy. Tato věc způsobila, že důvěra ke spořitelnám venku nikterak nevzrostla, nýbrž naopak, že se lidé snažili ze spořitelny vybrati co možná nejvíce, poněvadž si říkají: "Nevíme, zda tato moratoria nebudou ještě zostřena." S pomocí pro spořitelnu jest to takto: Pomohu-li spořitelně příslušnými penězi ihned, řekne si naivní člověk: Spořitelna vyplácí vklady celé, mohu tam vklady klidně nechati; jde dokonce ještě dále, svůj vklad zesílí, nosí peníze do spořitelen, tím přispívá k tomu, že se hospodářství dostává krve, které potřebuje. Uloží-li se spořitelnám, aby vracely postupně jen části vkladů, bude to míti za následek vzrůstající nervositu, ačkoliv to má svůj důvod jen v nedostatku likvidity spořitelny, nikoliv však v jejím stavu. Neboť stav a likvidita jsou dvě různé věci. Kdyby Ústřední banka německých spořitelen byla bývala náležitě sanována již před měsíci, domnívám se, že bychom si byli ušetřili mnoho nervosity, mnoho škody a ztrát. Na jedné straně stojí záchrana hospodářství mnoho peněz, na druhé straně se peníze ztrácejí tím, že pomoc, která by bývala měla býti přinesena ihned, přináší se příliš pozdě a s průtahy. Věc Ústřední banky německých spořitelen, jakož i ústavů s ní souvisejících, mezi nimi Karlovarské spolkové banky, může způsobiti jen škodu, ale nemůže přinésti užitku. Čím rychleji, čím rozhodněji a abych tak řekl, čím velkoryseji a prozíravěji bude se zde jednati, tím lépe pro peněžnictví nejen německé, nýbrž i pro peněžnictví republiky.

Posl. Hatina zabýval se také nezaměstnaností a vznesl požadavek, aby v německých pohraničních krajích český dělník - rozuměl-li jsem mu správně - požíval zvláštní ochrany. Jest zajisté kruté, jestliže dnes, v této těžké době, se dělník propouští. Ale všeobecně, což jest potěšitelné, se ukázalo, že se podnikatelé snaží uchrániti dělnictvo před nouzí a nezaměstnaností. Ale hlad není zajisté méně bolestný pro německého dělníka než pro českého. Žádá-li se nyní dokonce, aby v českém území byl samozřejmě již napřed zaměstnán jen český úředník a dělník, aby naproti tomu v německém území, propouštějí-li se již dělníci a úředníci, byli propuštěni vždy jen němečtí úředníci a dělníci, kteří mají býti vyhozeni na dlažbu, jest to požadavek neobyčejně krutý a především nanejvýš nespravedlivý, při tom však také nesmírně krátkozraký. My, vycházejíce z 28. října 1933, o němž již tolik bylo mluveno, stále pracujeme k tomu, abychom vytvořili jiné ovzduší, ovzduší důvěry. Nebude to však možno, nebudete-li přihlížeti k hospodářským poměrům. Němci nežádají nic jiného než nestrannost, porozumění pro německé životní podmínky, a to porozumění nejen pro kulturní, nýbrž zvláště také pro hospodářské životní podmínky, pro hospodářský vývoj a pro hospodářskou tradici německého národa. S tohoto místa jsem již jednou prohlásil, že si musíme přáti, aby Němec v tomto státě našel svůj domov nejen na kusu půdy, kde je doma, nýbrž že by mimo to bylo ještě také žádoucí, aby v tomto státě spatřoval svou vlast. Tento pojem vlasti obsahuje také představu bezpečí a právní jistoty, ale obsahuje také úctu k jeho národu.

Předpokladem dorozumění obou národů mezi sebou jest především, aby se oba národy poznaly, aby jeden druhého nepokládal jen jaksi za člověka jiného národního rázu, nýbrž aby jeden národ vnikl do životních podmínek, tradicí a způsobů nazírání druhého národa. Ale nejen musí tu býti, nýbrž musí i růsti porozumění pro nutnost svobody individua, neboť bez určité míry svobody nelze si demokracii prostě mysliti. Bez určité míry osobní svobody, ale i bez zaručení požadavku právní jistoty zůstává pojem demokracie fantomem. (Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze.

Před ukončením schůze ještě sděluji:

Dovolené podle § 2, odst. 2 jedn. řádu udělil jsem na dnešní den posl. Dlouhému, V. Benešovi, Koudelkovi, Rýparovi, Schäferovi, Kremserovi, Knotkovi.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Juran.

Došel dotaz. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Dotaz posl. Neumeistra ministru soc. péče o potravinových poukázkách ze státní stravovací akce (č. D 1189-III).

Místopředseda Taub: Mezi schůzí byla rozdána tištěná zpráva.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

2404. Zpráva výboru živn.-obchodního a výboru zahraničního o vládním návrhu (tisk 2370), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím bulharským, podepsaná dne 29. srpna 1933.

Místopředseda Taub: Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby příští schůze konala se v pondělí dne 4. prosince 1933 ve 3 hod. odpol. s

Nevyřízené odstavce pořadu této schůze.

Končím schůzi.