Chci, slavná sněmovno, zakončiti, a prosil bych, aby mně nebylo vykládáno ve zlé, že někdy použiji silnějšího slova. Vždyť ty věci nebude lze do půl roku, když se tak budou vyvíjeti, vydržeti. To všechno hospodářsky bude zničeno, a co potom bude následovati? Nu, kdož to může věděti... Chvalořeči o nás a hlavně o vás ti zničení pronášeti nebudou. Pokoj lidem dobré vůle. Ano, pokoj lidem dobré vůle. Ale chvalořečiti vám nemůže onen zničený obchodník, který alespoň z části mohl zachrániti před vánocemi trh a který nemá dnes, poněvadž není čas na nákup ani čas k dopravě zboží, co prodávati, a tak stojí v obchodě a musí lidem říkati: nemám, prodávati nemohu. Tedy všichni tito lidé a všichni ti zničení nám nebudou blahořečiti. A bojím se, že to jednou vyvrcholí ve všeobecnou nespokojenost, která vybuchne, a tomu bychom se měli snažiti za všech okolností zabrániti spravedlivými zákony. Před zákony udělati všechno občanstvo stejně rovně. Respekt před zákonem vzbuditi tím, že jsme si před zákonem všichni rovni. To je důležité udělati, ale pokud budete flikovati a dělati zákony pro jednoho a proti druhému, můžete se nadíti, že jednou budeme míti tu největší bouři proti sobě, kterou jste si nikdy nedovedli představiti. Končím. (Potlesk poslanců čsl. živn.-obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Škvor.

Posl. Škvor: Slavná poslanecká sněmovno! Dnešního dne projednávali jsme dva zákony, dvě provisoria, která ve svých hrubých obrysech, ve svých účincích mají mnoho společného. Je to jednak zákon, jímž jsme prodloužili ochranu nájemníků a jímž jsme sledovali cíl zabezpečiti možnost bydlení za stávající činže v cizím.

Osnova zákona, kterou se prodlužuje platnost zákona čís. 74 na 2 měsíce, o odkladu exekuce, sleduje obdobný cíl, abychom umožnili setrvati, ale ne pod cizí střechou, nýbrž pod střechou vlastní celým desítkám tisíců zemědělců, kteří ne svojí vinou, ne nehospodářstvím, ne ležerním životem, nýbrž vinou hospodářských poměrů a zemědělské krise ocitli se v takovém postavení, že dnes nejsou s to dostáti svým závazkům, a jsou nuceni se dožadovati ochrany zákona.

Slavná sněmovno, rozhodl-li jsem se jako aktivní rolník ujmouti se slova k této předloze, činím tak ze dvou důvodů. Jednak proto, abych vzdal dík vládě za tuto maličkost, se kterou přichází, aby ulehčila trpký úděl zemědělci, aby umožnila našemu zemědělci setrvání ve vlastní rodné chalupě, aby nebylo dovoleno je vyhnat po ukončení platnosti zákona v lednu do třeskutého mrazu nebo přeplněné pastoušky bez prostředků, bez podpory v nezaměstnanosti a také bez naděje, že mu bude někdy umožněno se do rodné chalupy vrátit.

Ujímám se slova dále proto, abych prohlásil, že tento poměrně kratičký zákon je dlouhou a velikou obžalobou poměrů, které přivodily a přivedly čsl. zemědělce, toho nejskromnějšího a nejpracovitějšího činitele, do takových poměrů, že dnes nemůže dostáti svým platebním povinnostem. Byla to hrdost sedláka, jestliže byl práv, jestliže byl samostatný a nezávislý, nedožebrávající se milosti cizích. Toto je veliká obžaloba. My, toto zákonodárné shromáždění, nesmíme se vyjmout z této obžaloby, neboť jsme zde také rozhodovali o hospodářských poměrech, o poměrech v zemědělství, o naší finanční a měnové politice, která nese velký díl viny na smutném postavení našeho zemědělce. Došli jsme dnes tak daleko, že jediným východiskem, abychom udrželi 10tisíce zemědělců na půdě, je zákon, jímž vlastně podkopáváme právní řád ve státě. Je to důkaz nemohoucnosti a neschopnosti naší, je to důkaz, že naše demokracie je chorá tam, kde má zasahovati do hospodářského dění. Je to důkaz, že nejsme na výši doby a nedovedeme vyvoditi důsledky, když vidíme, že právě dvě největší a nejdůležitější kategorie obyvatelstva, zemědělci a dělníci, jsou dnes v takovém stavu, že neplní úkoly, které jim v demokratickém státě přísluší.

Slavná sněmovno, je potřeba nejen jednotlivci, nýbrž každé korporaci a tím více zákonodárným sborům, aby se občas zastavily a pohlédly dozadu i dopředu a zkoumaly, jestli cesty, kterými se braly aspoň v hospodářském podnikání, aspoň v zákonodárství hospodářském, byly správné. Musím prohlásiti, když se podívám, jak vypadají výrobní vrstvy a v jakém postavení dnes je dělnictvo, i když se podívám na naši nezaměstnanou inteligenci, že hospodářská politika, kterou jsme po 15 let dělali, nebyla správná a že všechny věci, které snažili jsme se odstraniti v našem životě, jsou důsledkem pochybné naší politiky hospodářské.

Není však třeba jen se ohlédnouti, nýbrž je třeba vzíti si měřítko na naše výkony v tomto zákonodárném sboru, a tím pro nás musí býti úsudek lidí o parlamentu, o naší práci. Nezapírejme si, vážení páni kolegové, že dnes slovo poslanec a parlament a nový zákon nemá přitažlivosti, jakou mělo. Nezapírejme si, že spíše se zlobou lid dnes sleduje některé naše kroky, a tu je třeba, abychom si uvědomili, že na tom všem neseme kus viny. Je otázka, kdo chybil v tomto případě, zda chybil lid anebo zda chybili zákonodárci. A tu i když přiznáme, že na obou stranách byla vina, a jdeme do jádra věci, vidíme, že lid chybil tím, že žádal příliš mnoho, ale zákonodárci tím, že příliš mnoho slibovali. Dnes jsme se dostali do doby, kdy lid je nespokojen proto, že nedostal víc, než míval za starého režimu, a kdy na př. kategorie těch, které kladu si za čest zde zastupovati, zemědělci, jsou nespokojeni proto, že nedovedli uchrániti alespoň to málo, co za starého režimu měli.

Slavné shromáždění! Stěžujeme-li si, musíme hledati také prostředky, kterými bychom tyto stížnosti širokých vrstev lidových odstranili. A tu tento zákon, za který jinak jsme vděčni, poněvadž jsme lidé, kteří jsou skromní a kteří béřou za vděk vším, co skýtá jenom nejmenší naděje pomoci těm širokým zemědělským vrstvám, není ničím, co by odstranilo zemědělskou krisi, ten je jenom injekcí, která má dočasně ztlumiti bolesti, která má uspati toho nemocného pacienta a která nám má dáti příležitost a čas, abychom určitými zásahy se starali o to, abychom tyto bolesti širokých vrstev lidu pracujícího, mezi které počítám především také zemědělce, odstranili.

A i proti tomuto provisoriu, i proti tomuto zásahu zákona slyšíme zde mnoho výtek, a nejvíc výtek slyšíme ne sice zde, nýbrž venku a v tisku ze řad našeho finančního kapitálu. Vytýká se, že prý zákon, který na 2 měsíce prodlužujeme, byl příčinou, že byla vzata důvěra věřitelům, že byl podkopáván právní řád, že se ztěžuje možnost uvěrová a že se poskytuje ochrana i těm, kteří neplatí ze zvyku a kteří si této ochrany nezasluhují.

Slavná sněmovno! Je třeba, abychom si poněkud udělali rozbor těchto výtek. Béře se důvěra věřitelům. Slavná sněmovno, zákonem, který končí posledním prosincem a který je prodlužován na 2 měsíce další, se doposud nic nestalo našim tak zvaným věřitelům, ať to byly peněžní ústavy se svými vkladateli anebo ať to byl stát se svými pohledávkami daňovými. Možná však, že by se bylo stalo, kdybychom neměli tohoto zákona, kdybychom bývali hromadně hnali naše usedlosti zemědělské do exekucí, poněvadž je otázkou, jestli při tom nedostatku peněz by byli dnes kupci. Možná, že ten strašák exekucí by přestal působiti a že bychom pak neměli prostředků, jak bychom dlužníka donucovali, aby plnil své povinnosti, poněvadž by zde nebylo nikoho, kdo by na veřejných dražbách, soudních dražbách a dražbách, které jsou prováděny berními úřady, tyto zabavené věci kupoval. A já bych mohl ze svého okolí a ze své praxe udati mnoho případů, kdy peněžní ústav musil v dražbě koupiti mlýn, na kterém měl veliké pohledávky, nebo kdy koupil tři chalupy a na konec byl rád, že našel kupce, který však neměl ani toho kapitálu, jaký měl ten dřívější majitel, dohnaný peněžním ústavem k dražbě, a peněžní ústav mu to musel dáti vše na úvěr. Zde bylo veliké nebezpečí, nebýti tohoto zákona, že by byli věřitelé přišli o veliké své pohledávky.

Nyní pokud se týče toho podkopávání právního řádu. Slavný sněme, což pak tento zákon nařizuje někomu, aby neplatil, což pak tento zákon je něčím, co ještě zde nebylo? To je první zákon, který tímto způsobem zasahuje do našeho hospodářského dění? Není tomu tak. Myslím, že více podkopali jsme svůj právní řád a důvěru lidu, když jsme sanovali miliardovými obnosy banky, které nehospodařily, a když jsme jiné a jiné věci dělali cestou tak zvané sanace.

A nyní, pokud se týče ztížení možnosti úvěrové. Úvěr byl ztížen dříve, než vstoupil v platnost zákon čís. 74. Tento úvěr bude ztížený i tehdy, až platnost tohoto zákona uplyne. (Posl. Dubický: Dnes vůbec není možný úvěr!) Není možný proto, poněvadž trpíme nedostatkem finančních prostředků, nedostatkem oběživa, a poněvadž naše peněžní ústavy jsou příliš angažovány na půjčkách obcím a okresům a naše podlomená samospráva není s to, aby platila úroky a anuity. A tu je kámen úrazu.

Proč není dostatek prostředků po ruce? Je to proto, že jsme přes všechny urgence nedovedli vyříditi, aby sirotčí peníze byly vráceny tam, odkud přišly, to je peněžním ústavům zemědělským, aby tak byly zde prostředky a aby náš člověk si mohl vydlužiti. (Posl. Dubický: Dnes nenalezne nikdo úvěr!) Pan ministr spravedlnosti studuje... (Výkřiky posl. Nejezchleb-Marchy.) To studování trvá snad příliš dlouho i pro p. ministra jako právníka. Kdybych to studoval já jako sedlák, snad by bylo odůvodněné, že bych to studoval tak dlouho.

Čtvrtá námitka je, že se poskytuje ochrana neplátcům ze zvyku. Slavná sněmovno! Snad je na tom kus pravdy, že se se spravedlivým také v některých případech - a to není jen v tomto zákoně - také sveze ten, který spekuluje se vším, i s lidskou bídou, a který se přiživí i při těch potřebných. Ale my, bohužel, kdybychom dělali sebe obšírnější zákony, nevyhneme se tomu, abychom zamezili podobné zjevy, dokud nepřistoupíme k t. zv. individuálnímu řešení tohoto zadlužení a předlužení nejen zemědělce, nýbrž i jiných podnikatelů. Vždyť my jsme dělali více zákonů, které jsme dělali v plném přesvědčení, že jimi bude pomoženo těm, kteří si toho nezaslouží. My jsme donutili pořádné peněžní ústavy, kde nikdy nebylo nehospodárnosti a defraudace a kde nebylo potřebí sanace, aby platily do fondu na ony peněžní ústavy, kde se špatně hospodařilo, kde se prohospodařilo a kde páni, kteří měli míti osobní odpovědnost za toto nehospodářství, vyhnuli se jí tím, že malé peněžní ústavy dnes přispívají do fondu založeného na sanaci peněžních ústavů. Kdybychom bývali vytvořili fond pro sanaci dlužníků, pak bychom dnes měli po ruce tolik prostředků, že bychom ani nepotřebovali se domáhati dobrodiní tohoto zákona a pomohli bychom našim lidem.

A konečně, pokud se úvěrové otázky týče, musím zde prohlásiti v zastoupení zemědělského stavu, že není žádným štěstím, jestliže budeme hledati nové prostředky k zadlužení zemědělců, když současně nemáme po ruce prostředky a podmínky, které by umožnily tyto nové dluhy spláceti, platiti z nich úrok, čili když zde nemáme možnosti, abychom si od těchto tíživých břemen dluhových pomáhali.

Slavná sněmovno, udělali jsme mnoho chyb v naší finanční politice i měnové a zadlužení podnikatelských vrstev je jenom důsledkem naší pochybené politiky měnové. Vyřkli jsme krásně heslo, že se nesmí sáhnouti na vklady. A já se k tomuto heslu hlásím, aby ten, kdo často odtržením od úst si získal nějaký vklad, byl chráněn. Ale neřekli jsme a nedovedli jsme vtěliti v život, aby každý způsob majetkového uložení měl stejnou bezpečnost, jakou má onen způsob uložení majetku, který se jmenuje vklad v peněžním ústavě, vkladní knížka. A tak jsme na jedné straně chránili vklad a na druhé straně jsme nechránili toho, kdo pomocí svých i vypůjčených peněz investoval, nedovedli jsme stejným způsobem chrániti majetkové uložení v půdě, domech, nedovedli jsme stejným způsobem chrániti majetkové uložení ve vzdělání, poněvadž necháváme upadati statisíce zemědělských objektů, statisíce obchodů, necháváme naši inteligenci s vysokoškolským vzděláním, která svůj kapitál nosí v hlavě, bez prostředků, bez zaměstnání, a naproti tomu trpíme, aby v těchto těžkých dobách hospodářských byli zaměstnáváni dva až tři z jedné rodiny u státu, nemáme odvahu, abychom jednou vyřízli tuto bolest, tento vřed na našem těle, abychom se tak postarali, aby také ten kapitál, uložený do vzdělání, byl chráněn, tak jako je chráněn vklad.

Zhodnotili jsme naši korunu, byl to čin skutečně chvalitebný, ale zhodnocovali jsme ji tak dlouho a zhodnocujeme ji ještě dnes, že jsme znehodnotili na druhé straně podnikání, hospodářství a práci člověka, poněvadž dnes statisíce nezaměstnaných nemáme proto, že nemáme práci, nýbrž proto, že nemáme peněz pro podnikání. My jsme tímto způsobem dělali politiku nešťastnou, nechtíce se přizpůsobiti měnové a finanční politice států druhých, my jsme z peněz, které měly býti prostředkem směny, udělali zboží, které je tím hledanější a vzácnější, čím je ho méně. Tím jsme umožnili našemu finančnímu kapitálu, aby dnes, v dobách tak zvané deflační politiky, si vybral kde jaký objekt, který se mu nejlépe hodí, a aby ho koupil. A jdeme tak daleko, že půda, kterou zachránil český sedlák v době nejhorší persekuce národní, se dostává do rukou zbohatlíků, pražských velkouzenářů a těch, kteří nikdy s půdou nebudou cítiti, s ní nesrostou, poněvadž na půdě dovedou nejlépe hospodařiti jen ti, kdo se na ní zrodí, kteří jsou tam ne pro zisk, nýbrž z lásky k půdě.

Slavná sněmovno, zde byly k tomu zákonu odhlasovány určité resoluce zemědělského výboru, resoluce, v nichž se poukazuje na nutnost řešiti mimo tohoto zákona zemědělskou krisi ještě jinými způsoby. A tu mohu prohlásiti se vším klidem a vědomím odpovědnosti, že nevyřešíme tuto krisi jinak, dokud nedokážeme zvýšení cen u zemědělského člověka. Dokážeme-li toto, pak se nebudou musiti ani páni z řad živnostenských pozastavovati nad tím, že tento zákon neplatí také pro ně, poněvadž nebudou potřebovati ochrany, poněvadž zemědělec bude tržiti a bude také tomu obchodníkovi a živnostníkovi na venkově platiti. Dosud platil a snažil se platiti, poněvadž zná těžkou situaci toho obchodníčka a živnostníčka na našem venkově. Ale, slavné shromáždění, jestli my místo radikálního, velkorysého řešení této krise budeme tímto způsobem záplatovat a jestli se zde ještě rok budeme hádat, má-li se zemědělství vyvinout na podkladě rozšířeného průmyslu, nebo naopak průmysl na podkladě prosperity a možností zemědělských, dočkáme se toho, že nebudeme mít ani prosperitu průmyslu, ani zemědělství, nýbrž hroznou a těžkou odpovědnost před dějinami, že jsme zaspali tuto dobu a že jsme národ, který dovedl za velkých obětí sebe osvoboditi, přivedli na konec do hospodářské odvislosti od ciziny.

Mám zde kvitanci (ukazuje kvitanci), jíž se kdysi můj děd vykupoval z roboty, když si kupoval, abych tak řekl, své lidství. Zaplatil 302 zl. 45 kr., aby byl svobodným, nezávislým sedlákem. Musím s bolestí konstatovati, že já jsem se již musil vykupovati z roboty finančního velkokapitálu prodejem jedné usedlosti a že 100.000 zemědělců, potrvají-li tyto cenové poměry, se budou muset jednou vykoupiti tím, že budou muset prodávat celé grunty.

Děkuji s těchto míst, za tento ústupek, který nám byl učiněn, a prosím, abyste v zájmu nejen zemědělství, nýbrž celého československého národa přistoupili k radikálnímu řešení zemědělské krise a byli si vědomi, že jejím rozřešením pomůžeme všem stavům v tomto státě. (Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo posl. Jos. Svoboda.

Posl. Jos. Svoboda: Dnešního dne je projednáváno provisorium o prodloužení účinnosti zákona č. 74 o dočasném zastavení exekucí. Při této příležitosti chci především vyzdvihnouti příčiny, proč došlo v květnu tohoto roku k provedení tohoto zákona. V zemědělském výboru jeden z pánů z koaličních stran při debatě uvedl, že musí se rdíti nad tím, do jaké situace dostali se zemědělci v Československu, že sen. Vraný přirovnává poměry zemědělců k poměrům, ve kterých žili za doby roboty před r. 1848. Zadluženost zemědělského lidu je katastrofální, toho nikdo z pánů dnes nepopře. Naopak, všichni to dotvrzují. Ale kde hledati příčiny tak katastrofálního zadlužení, tak katastrofálních poměrů pracujícího zemědělce? Především je to daňová politika, kterou vládní koaliční strany v čele s vedoucí stranou koaliční, agrární, v Československu prováděly po celých 15 let od převratu. Daňová politika, kterou vládní většina prováděla, byla příčinou, že daňové břemeno vzrostlo do poslední doby více než pětinásobně proti r. 1920. To je hlavní příčina tak strašlivé situace drobných zemědělců, zejména přistoupila-li k tomu další příčina, hospodářská, agrární krise, jejíž důsledky se projevují v katastrofálním zhroucení cen zemědělských produktů. Třetí příčina je, že ceny průmyslových produktů a ostatních životních potřeb jsou v určitém nepoměru s katastrofálním poklesem zemědělských cen.

To jsou hlavní tři příčiny zbědovaného stavu a katastrofálního zadlužení drobného našeho lidu na vesnicích. Pánové, to přirozeně ovšem musilo vyvolávati rostoucí masový odpor, odpor proti provedení masových exekucí, které se minulého roku zejména na vesnicích prováděly. A to bylo hlavní příčinou, že vláda musila sáhnout k určitým opatřením, aspoň k takovémuto provisoriu, aby dala, jak sami páni nazývají tento zákon, injekci zadluženému zemědělskému lidu, aby nenastala katastrofa nejenom pro zemědělský lid, nýbrž pro celý kapitalistický systém, poněvadž se poměry stávají pro celý lid naprosto nesnesitelnými, neudržitelnými a roste odvaha a odhodlání nedat si tyto poměry líbit a vyrovnat se s tímto pořádkem, který byl příčinou jejich bídného postavení. Jestliže dřel před rokem 1848 drobného zemědělce, malého sedláka, feudální šlechtic, dnes nahrazují daleko ve větší míře tohoto feudálního šlechtice finanční piráti, finanční plutokracie, finanční skupina, do které se řadí určitá část agrární buržoasie, která plně splynula s finančním kapitálem, s těmito piráty. Vždyť již koncem r. 1930 pánové odhadovali zadlužení venkova na 25 až 34 miliard. A přirozeně, že do nynější doby zadlužení v období krise rychleji rostlo a podle odhadu dostupu je celkem zadlužení téměř 50 miliard.

A proto, pánové, na základě rostoucího masového odporu byli jste nuceni udělati tento zákon o odkladu exekucí. Nebyla to láska k zemědělskému lidu, nýbrž strach před drobným zemědělským lidem, před jeho masovým odporem, jeho masovou energickou obranou. I tyto injekce jste dali jen na čas, a ten Damoklův meč hospodářské katastrofy visí nad drobnými zemědělci dále.

Ale tato injekce byla poskytnuta jen určité části zemědělského lidu, poněvadž o pojmu, kdo je zemědělcem, rozhoduje soud, okresní soudce rozhoduje o pojmu, kdo je zemědělec. Víme, jak v praksi se zákon provádí, na př. při náhradách při katastrofálním poškození zemědělců živelními pohromami. Jsou to právě velcí statkáři, velkosedláci, kteří podpory, udělované v minimálním měřítku, sežerou a ti, kterým byla zničena pole i s úrodou, kteří jsou vydáni na pospas bídě a strádání, kteří katastrofou jsou na pokraji hospodářského zhroucení, nedostanou vůbec žádné podpory, poněvadž podle výkladu vládních činitelů a stát. orgánů není zemědělcem ten, kdo si musí přivydělávati vedlejším zaměstnáním k výživě. Tak právě proto i tento zákon vyňal z ochrany více než milion domkářů a drobných zemědělců do výměry 5 hektarů, na které se tento zákon nevztahuje, čímž byli tito úplně vydáni na pospas řádění exekutorů, o jejichž rozmnožení se stará vláda a zejména ministr financí.

Pánové, dnes se platnost tohoto nedostatečného zákona prodlužuje o 2 měsíce. Tedy ta šibeniční lhůta se odkládá o 2 měsíce, aby prý se, jak pan ministr zemědělství dr Hodža prohlásil v zemědělském výboru, připravilo něco lepšího. Co má býti to lepší? Tento zákon má býti doplněn tím, aby zabráněno bylo vnuceným správám a uvalování konkursů. Ničím méně a ničím více. Tento zákon má opravdu také třídní ráz, třídní charakter, jako všechny zákony, o kterých se mluvilo, o nichž se pěly chvalozpěvy, že jsou ke prospěchu a záchraně zemědělského lidu.

Celní politika, která se prováděla, prováděla se pod heslem záchrany drobných zemědělců a zvýšení cen zemědělských produktů. A dnes pánové sami musí prohlásiti - prohlašují to jejich páni kolegové koaličníci ze socialistických stran - že cla nezabránila deroutě cenové v zemědělství. Sáhlo se proto k dalším, silnějším prostředkům, k syndikátům, a i o těch se již provádí z koaličních stran i také z řad sociálfašistů kritika v tom směru, že prý syndikáty pomohly, ale jen někomu, jen organisacím, které v syndikátech jsou členstvím zúčastněny, ale nezabránily také cenovému zhroucení zemědělských produktů. Naopak využilo se syndikátů k obohacení a k spekulačním obchodům. S pomocí syndikátů nakoupilo se tisíce vagonů zboží zemědělského, pšenice atd. ze zahraničí, aby v rozhodném okamžiku vrhly se na trh a srazily ceny zemědělských produktů v období, kdy drobný zemědělec sklidil a hodlal nésti na trh zboží. Tyto spekulace již se prováděly minulý rok a letos opět. A kdo na tom vydělává? Právě členové syndikátů, agrární družstva, nákupní společnosti, které vydělávají jednak tímto způsobem, jednak tím, že když skoupili obilí, dožadují se znovu dotace z intervenčních fondů, aby z nich znovu napájeli své kapsy na účet drobných zemědělců. Do této doby, do prosince, podle zpráv bylo zkoupeno přes 15.000 vagonů pšenice a přes 16.000 vagonů žita. Pánově se sami ptají, co teď s tím, jak to odbýti, a nevidí, že tady více než milion nezaměstnaných strádá, volá po chlebě, ale nemá co dáti do úst. Místo toho, aby řešili tuto otázku ve spojení s tímto nadbytkem obilnin a aby napekli chleba, aby dali chléb těm, kteří po něm volají, nezaměstnaným, žito v ohromném kvantu tisíců vagonů prostě míchají s mourem, aby jím krmili dobytek proto, poněvadž prý je nedostatek píce. Ale my víme, že ten drobný zemědělec právě nemá možnosti, aby si ani tento prostředek k výživě dobytka mohl koupiti, poněvadž poslední kravky, posledního kusu dobytka, který měl ke své výživě, musí se zbavovati za strašně nízkých minimálních cen. Kdo využije i této výhody? Rozdíl 32 Kč, který je mezi cenou nákupní u žita a cenou, za kterou převzal přebytky stát, plyne do kapes těm společnostem agrárním, Kooperativě atd., které na tom vydělají miliony. Ale pánové sami říkají: Toto všechno nestačí, musíme přikročiti k radikálnějšímu řešení, tohle je samé provisorium, to jsou samé injekce.

Ano, posl. Mikuláš v zemědělském výboru ostře kritisoval tato nedostatečná opatření a prohlásil, že je potřebí jíti na kořen zla, na příčiny krise. A jak ty příčiny krise chce posl. Mikuláš se svými kolegy léčiti? Stejným způsobem jako páni z agrárních lavic, resolucí, kterou se navrhuje, aby v nejkratší době vláda vypracovala návrh na organisaci monopolu obilí a živočišných produktů pro plánovité organizování výroby i odbytu. Stejná resoluce v téže schůzi byla navrhnuta pány kolegy z agrární strany. Tedy shodnou se na jedné linii.

Proč pánové ze sociálfašistických stran dožadují se monopolu? Jedině proto, poněvadž učinili také poctivé přiznání, že syndikát slouží jenom někomu ku prospěchu, určitým stranickým organisacím a že oni k tomuto korýtku se ještě nedostali. Když bude monopol obilní a živočišný, i oni přijdou ke korýtku, i oni nějaký ten groš do kapsy dostanou, i jim se naplní kapsy, přirozeně na účet drobného zemědělského lidu, který důsledky monopolu pocítí, poněvadž bude stejně tak strašlivě působiti a stejně tak bezohledně rozhodovati proti drobným, tak jako rozhodují monopoly cukerní a řada monopolů jiných proti pracujícímu lidu.

To je jedna cesta, kterou páni chtějí řešiti radikálním způsobem agrární krisi. Druhá cesta spočívá v řešení oddlužení. Nebude drobnému zemědělci, říkají, lépe, dokud se nezbaví tíživých dluhů. Ano, my s tím plně souhlasíme, ale je otázkou, koho chtějí oddlužiti a jak chtějí otázku oddlužení řešiti. Je to přirozeně základní požadavek, který si agrární strana vytyčila tehdy se svým zakladatelem Alfonsem Šťastným. A je to skutečně velmi naléhavý požadavek. Proč? Poněvadž pánové sami statisticky dokazují strašlivý stav zadlužení zemědělského lidu. Pan posl. Dubický uváděl mimochodem okres mělnický, kde asi na 1 ha připadá zadlužení kolem 6.000 Kč. Nedávno byl uveřejněn článek ve "Venkově", psaný panem sen. Vraným pod nadpisem "Prosíme o soucit v předvánoční době", ve kterém cituje jednoho učitele ze Suchdola nad Lužnicí. Článek uvádí v polemice s časopisem klerikálů "Lid" ze 7. prosince, že v této vesnici je 50 malorolníků, kteří mají půdu ve výměře od 1 do 5 ha, s celkovou výměrou 160 ha 92 a, a že zadlužení na 1 ha činí 4.658 Kč. Na 40 malorolníků s výměrou od 5 do 10 ha o celkové výměře 306 ha 80 a připadá zadlužení 2.909 Kč na 1 ha a na 23 zemědělců s výměrou od 10 ha výše s celkovou plochou 345 ha 1 a připadá zadlužení na 1 ha 2.653 Kč. Tedy zde jasně vidíme pocházející diferenciaci zemědělského lidu na venkově. Pánové, čím menší zemědělec, tím větší dluh a tím katastrofálnější je jeho postavení.

Aby to však ještě jasněji vyniklo, učinil jsem další rozbor a rozdělil jsem těch 50 malorolníků od 1 do 5 ha na 2 skupiny, a to na skupinu o výměře od 1 do 4 ha, kterých je celkem 36 a kteří mají celkově zadlužení 429.340 Kč - celková výměra jejich polí činí 87 ha, takže zadluženost na 1 ha činí 4.934 Kč - a na skupinu rolníků, jejichž výměra je od 4 do 5 ha, kterých je 16, s celkovou výměrou 74 ha, u nichž na 1 ha připadá zadlužení 4.329 Kč. Co nám říkají tyto cifry? Říkají nám, že právě ti, kteří mají polnosti ve výměře od 1 do 4 ha, tedy ti zemědělci, na které se nevztahuje tento zákon o odkladu exekucí, jsou nejvíce zadluženi, těm hrozí katastrofa nejvíce, a o jejich zájmy se pánové nestarají, jejich jménem jenom mluví a hausírují.

Jsou to dále domkáři, kteří ztratili vedlejší výdělek, jejichž situace na vesnicích je strašlivá, katastrofální a kterým hrozí nebezpečí, že každou chvíli ztratí svoji střechu nad hlavou, že budou exekutorem vystěhováni a že budou vyhozeni věřitelem. Tito drobní zemědělci, kteří mají několik měr políček a mají zadluženou chalupu, jsou v strašlivé situaci zejména proto, že cena zemědělských produktů byla sražena dolů, že ztratili vedlejší výdělky a že synové a dospělé dcery, kteří hledali zaměstnání v městech, ztratili tam zaměstnání, vrátili se zpět na chalupu tátovi na krk a on sám ztratil vedlejší výdělek a on sám i dospělí členové rodiny jsou zbaveni jakéhokoliv nároku na podporu v nezaměstnání.

Byl jsem včera na okresním hejtmanství Praha-venkov s deputací ze šesti obcí, kde byla uvedena řada takových drastických případů, a uvedu z nich jen jeden z Řeporyj. Tam má Jaroušek Karel domek, jehož odhadní cena odhadnuta stavitelem z Řeporyj činí 40.000 Kč. Zadlužen je tento domek 37.000 Kč a další dluh 4.000 Kč je na parcele, tedy celkový dluh přesahuje hodnotu domku o 1.000 Kč. Další obec je Choteč, kde je starostou národní socialista, ale dělník, který hledá pomoc pro spoluobčany, kteří nemají zaměstnání. Je to obec výhradně zemědělská. Každý ten malý drobný zemědělec má domek, snad jednu až dvě míry půdy, ale ztratil zaměstnání. Poněvadž však má domek a jednu nebo dvě míry půdy, tedy třeba byl prodlužený, byl zbaven nároku na stravovací lístky. Starosta podal odvolání k okresní sociální komisi. Ta odvolání byla bezohledně všem škrtnuta, takže na 40 domkářů je zbaveno v této obci nároku na podporu sociální péče, na stravování.

A, pánové, vypadá to přímo jako výsměch, komedii hrají pánové ze strany soc. demokratické, staví-li se v zemědělském výboru jako ochránci tohoto zemědělského lidu, drobných domkářů a dělníků na venkově, když podávají resoluci, aby prý ochrana před exekucí vztahovala se i na dělníky, domkáře a zemědělské dělníky, aby jejich majetek nebyl exekvován, když vydali na druhé straně úplně na pospas a v plen bídě a hladu tyto vrstvy dalšími opatřeními, která byla provedena zhoršením směrnic v podporování nezaměstnaných.