Ale vezmeme-li ty cifry dohromady, máme 13 miliard. A jestliže jsme poukazovali na různé věci, které jsem předeslal, bylo to jistě správné, poněvadž jsme měli na mysli, aby hospodářství, aby, krátce a dobře, budova tohoto velkého sociálního pojištění nebyla podemleta různými experimenty, které se od začátku dělaly, a abychom z tohoto sociálního pojištění skutečně mohli učiniti instituci, odkud by potřební lidé dostali to, čeho nevyhnutelně potřebují. Myslím, že by bylo bývalo docela správné a na místě, když všichni známe tu strašnou hospodářskou tíseň, abychom ji trochu ulehčili, a myslím si, že by to byla Ústřední sociální pojišťovna unesla proto, že tam jsou skryty, skoro bych tak řekl, neviditelné úspory. Ale mohli bychom říci, že bychom si na účet příští doby mohli dovolit, abychom invalidní a starobní pojištění aspoň na 2 roky zastavili. Přirozená věc, že se tím rozumí placení tohoto invalidního a starobního pojištění. Jestliže jsme dříve měli částku 656 milionů Kč, máme dnes ročně na základě nezaměstnanosti, snížených mezd a hrozného všeobecného nedostatku příjem již jen asi 430 mil. Kč. Ale myslím, že by šlo velmi k duhu odstranění nezaměstnanosti, abychom se nemusili dívat ještě více na demoralisování pracujících vrstev, kdybychom tuto částku, těch 430 mil. Kč, dali na 2 roky ve prospěch podnikání k disposici. A říkám znovu, že Ústřední sociální pojišťovna by to snesla, poněvadž, jak skutečnost ukazuje, máme značné úspory a máme dokonce před sebou cifru 3.500,000.000 Kč, kterou na základě výpočtů, jež jsme vzali za své, ušetříme na invalidním a starobním pojištění a na dobré finanční politice. (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Vážení pánové, v naší demokratické, nebo lépe řečeno česky, lidově spravované Československé republice, je velká sociální nespravedlnost, že se ve prospěch živnostenského, maloživnostenského podnikání neměřilo tak, jak by si toho tento stav zasluhoval. Vážení pánové, je nespravedlivé, aby živnostník, který má 1 nebo 2 dělníky, a kdyby jich měl třebas 10, který nemá žádné nebezpečné strojové zařízení, živnostník, který nemá sociálního pojištění, takové risiko na účet pojištěnce, aby platil zrovna tolik a v takové výši příspěvky jako kapitalistický racionalisovaný podnik? Může se obuvník v kterémkoli městě rovnati takovému velmoži, jako je Baťa? Baťa platí stejné příspěvky jako platí ten obuvník. Nebo jděte ke kterémukoli odvětví, vidíte největší nespravedlnost na účet maloživnostenského podnikání, na účet těch vám blízkých, kteří jsou sociálně v tak bídném postavení, že skutečně bylo mravní povinností, aby pánové, kteří provedli novelisaci tohoto pojištění, přihlíželi k jejich požadavkům tak, jako se přihlíželo v poslední době k požadavkům zemědělským. Na adresu všeho živnostenstva v Československu říkám: proč zemědělci dostali tyto úlevy? Protože mají politickou moc, jen politickou mocí mohli dostati tyto úlevy, které ve skutečnosti v tomto zaměstnání staly se skutkem.

Za krátkou dobu nemohu ovšem vyčerpati všechno, co jsem si poznamenal, ale chtěl bych říci jen toto. Nejhorší paragraf ve starém zákoně byl § 159, kde jsme dali možnost, když nestačí příspěvky v zákoně stanovené, a měli jsme to za éry pana ministra Šrámka sníženo, a to na 4.3% a 4.8%, ale v tom nešťastném §u 159 jsou dokořán otevřena dvířka, že ukáže-li se toho potřeba, může nemocenská pojišťovna resp. Ústřední sociální pojišťovna zvýšiti nemocenské příspěvky, jak za dobré uzná. Máme některé nemocenské pojišťovny, a nejvíce jich je - to musejí kolegové z německé strany doznati - v německých oblastech, kde nemůžeme již mluviti o žádném příspěvku 4.3% a 4.8%, nýbrž máme příspěvky až 7.5%, dokonce karlovarská nemocenská pojišťovna žádala zvýšení na 8%. Rozumí se, že ani kdyby tato nemocenská pojišťovna žádala 15%ní příspěvky, nestačilo by to na ohromné požadavky, které se na ni kladou. Je to město lázeňské, jsou tam přirozeně všelijací zaměstnanci, kteří využitkovávají tuto nemocenskou pojišťovnu, a ta nejen že má vysoké příspěvky, nýbrž také dluží značné miliony Ústřední sociální pojišťovně za invalidní a starobní pojištění. Dnes dali jste do tohoto paragrafu nebezpečí, dnes již tam nemáme 4.3% a 4.8%, dnes nemocenská pojišťovna na základě společné schůze dozorčího výboru a předsednictva může si sama zvyšovati příspěvky až na 5.5%, až teprve po 5.5% musí se obrátiti na Ústřední soc. pojišťovnu, když by nestačila s těmi prostředky, které ve skutečnosti měla z dřívějších dob. Je ovšem pravda, že se tady staly určité úspory, že ve skutečnosti prodloužení karence přinese nemocenským pojišťovnám značné miliony.

Snížili jsme nemocenské, ale zdá se mi, že právě proto, že jsme snížili nemocenské, nastane jistě jiná morálka mezi pojištěnci, poněvadž nemocenské už nebude sváděti k simulaci, aby proto, že měl někdo 36 Kč denní mzdy a proto, že měl možnost dostati 24 Kč nemocenského, prodlužovala se jeho nemoc. Při tom leckterý takový pán dělal fušerství a prováděl věci na účet našeho živnostenského podnikání.

V této osnově v §u 3 máme také rozšířenu povinnost na účet domáckých dělníků. Představte si, že dříve jsme měli v tomto paragrafu, že domáckým dělníkem je ten, který nemá živnostenského oprávnění. Dneska však při té bídě sklářů, tkalců, rukavičkářů a všech možných odvětví, která se zabývají a živí domáckou prací, dnes, prosím, i ten člověk, který platí výdělkovou daň a má řádný živnostenský list, musí-li - protože nemá práci pro své dřívější klienty, abych se tak vyjádřil - jíti žebrati k některému lépe situovanému mistrovi, aby mu dal nějakou práci, na př. ušíti boty nebo kalhoty, vestu, kabát, tento člověk, který se chce poctivě živiti, aby nemusil jíti žebrati, musí také podléhati nemocenskému, resp. celému pojištění.

Vážení pánové, to jest jistě něco nespravedlivého, zvláště když vezmeme v úvahu ty chudé kraje v Podkrkonoší nebo na Šumavě, všude tam, kde se tito domáčtí dělníci objevují.

V §u 25 mají zemědělci zajištěno zřizovati své vlastní nemocenské pojišťovny. Nám se také podařilo, že při poslední novele jsme dosáhli, že nám bylo přiznáno zříditi v československém státě 8 společenstevních gremiálních nemocenských pojišťoven. Od té doby je snad už třetí ministr soc. péče, a ještě do dnešní doby ani jedna nemocenská pojišťovna, kterou máme v zákoně, nestala se skutkem. Ale je zajímavé, že na pány velkokapitalisty, kteří si mohou zříditi své závodní nemocenské pojišťovny, bylo pamatováno v této novele. (Slyšte!) Dříve jsme v zákoně tu možnost neměli, ale dneska tu možnost prostě zaměstnavatel má. Je pravda, že tam stojí také, budou-li s tím souhlasiti dotčení pojištěnci. No, to je samozřejmé, když ten zaměstnavatel chce něco učiniti ve prospěch svých pojištěnců, že také tito pojištěnci ze strachu vůbec nebudou proti takovému opatření, a že jistě budou pro to, aby závodní pokladna se stala skutkem.

Vážení pánové! Žádali jsme také svého času, aby § 58 byl ve prospěch žadatelů spravedlivější. Žádali jsme totiž, máme-li paritu v dozorčím výboru se zaměstnanci, abychom měli také paritu v představenstvu, poněvadž je tam opravdu velmi důležitá práce, která zasluhuje, aby zaměstnavatelé, když polovičku platí, měli také polovičku hlasů a měli také spolu stejné rozhodování. Zde bylo konstatováno, že se dluží se strany zaměstnavatelů okrouhle 500 milionů Kč. Na adresu kol. Zápotockého musím říci, že je to veliký omyl. 500 mil. Kč není celých, nýbrž polovičku dali pojištěnci a polovičku zaměstnavatelé. (Posl. Zápotocký: Zaměstnavatelé nedali nic!) Nemůže se mluviti o defraudaci 500 mil. Kč, nýbrž by se dalo mluviti o 250 mil. Kč. (Posl. Zápotocký: Zaměstnavatelé si nechali 250 mil. dělnických peněz a 250 mil. svých peněz také nedali! Tak je to tedy!).

Místopředseda Stivín (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta již vypršela.

Posl. Vávra (pokračuje): Hned budu hotov, pane předsedo. Ještě chci, vážení pánové, poznamenati, že ustanovení §u 93, odst. 2, lit. a), c), f), h) je pro nás naprosto nepřijatelné a nemůžeme připustiti, aby nemocenské pojišťovny nebo snad Svaz, který ve skutečnosti je také živen z příspěvků, které přijdou do nemocenských pojišťoven, dokonce prováděly konkurenci jakémukoliv samostatnému podnikání. Podle tohoto nebezpečného zákona, podle těchto jednotlivých odstavců se mají zřizovati výrobny umělého léčiva, léčiv vůbec, chcete zřizovati lékárny, chcete krátce a dobře provozovati všechno to, co je na úkor samostatného podnikání. (Hlasy: V jiných státech je to dávno!) Ať je to v jiných státech nebo ne, nemusíme všechno dělati podle cizího kopyta, abych se tak vyjádřil. Jsem pevně přesvědčen, že zde není žádného důvodu, aby samostatné podnikání, ať je to jakékoliv odvětví, bylo poškozováno. Máte tam dokonce opatření, že i kancelářské potřeby, papír, tužky, stoly, zkrátka a dobře všechno, co administrativa sociálního pojištění bude potřebovati, si budete vyráběti; snad si uděláte takovou velikou fabriku, jakou má Baťa, který vyrábí všechno možné. (Posl. Ostrý: Benzin mu nedovolili vyráběti!)

Závěrem bych ještě chtěl poznamenati, jaká výhoda se ukazuje ve prospěch (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.) zemědělského pojištění, kde je viděti, že zemědělci svojí politickou mocí dosáhli značných úspěchů. Říkám, že nejenom oni, nýbrž také my jsme zasluhovali, aby bylo s námi spravedlivěji nakládáno. Vidíme však, že zemědělci budou zařazeni do třídy Aa, kde budou platit 10 hal., kdežto v novém zákoně je pro nás určeno právě na účet živnostenského podnikání 2.60 Kč; v druhé třídě Ab budou zemědělci platit 20 hal., kdežto my musíme zaplatiti 3.60 Kč. Tyto 2 sazby mohou se státi skutkem a snad nanejvýš ještě sazba třetí. Nyní byla zavedena na účet našeho živnostenského podnikání v invalidním a starobním pojištění další sazba, týdenní, která činí 5˙10 Kč, pak 6˙60 a 8.40 Kč. Toto opatření šlo nejenom na účet Ústřední sociální pojišťovny, nýbrž i na účet státní pokladny a výdaj na toto opatření činí měsíčně 1,100.000, což dělá celkem 13 1/2 mil. Kč.

My to nikterak zemědělství nezávidíme, ale říkáme, že živnostnictvo a obchodnictvo je elementem, který není risikem v nemocenském pojištění, neboť máme spoustu lidí, kteří od zavedení sociálního pojištění ještě ani jednou nepřišli k šaltru nemocenské pojišťovny, a přec tito lidé po celá léta platí se svým zaměstnavatelem příspěvky. O tom, jak jsme sociálně spravedliví, svědčí to, že živnostníci neplatí jenom polovinu příspěvků ze své mzdy, nýbrž jako zaměstnavatelé celý příspěvek i za svého učně a dělníka. Proto by bylo docela spravedlivé, abyste otevřeli své socialistické srdce a ve prospěch živnostenského podnikání opravdu udělali to, co nevyhnutelně potřebuje. (Hluk. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Ku konci znovu říkám: záleží na živnostnictvu a obchodnictvu, vykoná-li svoji stavovskou a mravní povinnost, aby mohlo také z toho, nechci říci těžiti, ale aby mohlo uplatniti svůj vliv lépe než dosud. My jsme v nesčíslných případech poukazovali na určité nesprávnosti a nespravedlnosti a také na nebezpečí, které vyplývá z nezaměstnanosti a z toho, co se provádělo s nemocenskými podporami. Říkám, že toto opatření není takové, jaké by mělo býti, a že za tyto prostředky, které stát dává, aby snížil nezaměstnanost, mohlo se skutečně vykonati něco užitečného a dobrého pro všechny vrstvy československého národa. (Potlesk poslanců čsl. živn. obchodnické strany středostavovské.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Hatina.

Posl. Hatina: Slavná sněmovno! Domníval jsem se, že páni řečníci z řad oposice budou věcně vyvraceti vývody zpravodajů anebo věcně se zmíní o krisi nemocenského pojištění. A to proto, že jediné z učených argumentů seznáme, z jakých důvodů vláda musila přikročiti k tomuto vládnímu nařízení, jimž se upravují nově předpisy pojištění nemocenského, starobního a invalidního. Já velmi lituji, že i člen představenstva Ústřední sociální pojišťovny pan kol. Vávra může použíti naprosto nesprávné argumentace, pokud jde o krisi pojištění nemocenského a pokud jde o ukládací politiku Ústřední sociální pojišťovny. Pan kol. Vávra prohlásil, že sociální pojištění brzdí veškeré podnikání v tomto státě, že sociální pojištění odnímá a odsává veškeré prostředky k podnikání a že prostě z těch peněz, které se shromažďují v našich sociálně-pojišťovacích ústavech, naše výroba, naše podnikání úplně nic nemá, ba dokonce, že sociální pojištění je těžkým břemenem.

Především, pokud jde o placení pojistného, pan kol. Vávra se mýlí, že toto pojistné platí dělník a zaměstnavatel každý jednou polovinou. Formálně to je pravda, ale dělník a my to jistě nezazlíváme tomu nejmenšímu živnostníčku - každý dělník musí také na tu druhou polovinu odváděnou zaměstnavatelem vydělati, takže dělník vydělává na celé toto pojistné pojištění nemocenského, starobního i invalidního.

Za druhé, prohlásí-li člen představenstva Ústřední soc. pojišťovny pan kol. poslanec Vávra, že téměř 5 miliard, které se nahromadily v Ústřední sociální pojišťovně, leží jako mrtvý kapitál a nic se s nimi nedělá, já se tomuto nesprávnému tvrzení opravdu divím. Pan kol. Vávra mně promine, řeknu-li, že buď je velmi špatný pozorovatel ukládací politiky Ústřední sociální pojišťovny, anebo vůbec do schůzí představenstva ÚSP nechodí.

Upozorňuji slavnou sněmovnu na ukládací politiku, kterou skutečně provádí Ústřední sociální pojišťovna. (Výkřiky posl. Vávry.) Pan kol. Vávra mluvil o "odssávání", tedy se toho odssávání kapitálů budu držeti. Chci promluviti o tom, jakým způsobem "odssává" skutečně Ústřední sociální pojišťovna tyto veliké miliardy, tyto veliké kapitály. Tak na př. na přímých zápůjčkách dohromady zapůjčila Ústřední sociální pojišťovna 2.302,402.000 Kč. Co obsahují tyto zápůjčky? Komunální zápůjčky, hypoteční, silniční fond, meliorační fond. Když na zápůjčkách nepřímých zapůjčila na př. fondu melioračnímu 115,88.000 Kč, na zápůjčkách komunálních 3,948.000 Kč, zápůjčkách hypotečních stavebním družstvům a drobným žadatelům 170,237.000 Kč, prosím, jaké je to "odssávání"? Co je obsaženo v těchto 170,237.000 Kč? Což v těchto ohromných kapitálech není nic pro živnostníka, pane kol. Vávro? Není v nich nic pro dělníka? Podotýkám, že kdybychom neměli právě těchto kapitálů v Ústřední sociální pojišťovně a ve Všeobecném pensijním ústavě, nepostavili jsme ani jeden činžák podle posledních zákonů o stavebním ruchu! Pokud běželo o levný úvěr a pokud se jednalo o to, abychom dali práci dělnictvu a drobnému živnostnictvu, vycházely zmíněné ústavy vstříc. Vy velmi dobře víte, kolik stavebních živností béře podíl jen při stavbě takového činžovního domu. Prosím, takovým způsobem, pane kol. Vávro, nemá hovořiti člen představenstva Ú. S. P. Máte veškeré tyto číslice k disposici, dostáváte je každý měsíc a můžete je velmi pečlivě rozebrati, abyste se poučil, k čemu tyto kapitály slouží. (Výkřiky posl. Vávry.) Na úvěr hypoteční, na objekty převážně průmyslové a živnostenské Ústřední sociální pojišťovna půjčila, pane kol. Vávro, 197 mil. Kč. Na přechodné účelové vklady stavební, resp. vklady pro úvěr stavební půjčila 49,487.000 Kč. Úvěr na vývozní pohledávky - také neobsahuje žádnou práci, také se tímto úvěrem odnímají kapitály národnímu hospodářství? - činil 17,727.000 Kč. Celkem zapůjčila Ústřední sociální pojišťovna z těch ohromných 5 miliard 4,300.000 Kč. Kromě toho podotýkám, že Ústřední sociální pojišťovna je povinna podle zákona kupovati cenné papíry. Tyto cenné papíry samozřejmě pomáhají státním investicím, pomáhají investicím samosprávným. Kdyby se nejednalo, abych tak řekl, o zbytečný pokřik proti tomuto ústavu, musilo by se říci, že tato ukládací politika Ústřední sociální pojišťovny je rozumnou, právě tak, jako kdybychom se obírali ukládací politikou Všeobecného pensijního ústavu. (Posl. Ostrý: Ukládá se ze substance soukromého podniku, a to je ta chyba. Zde majetek mizí a tam se hromadí!) Vždyť zase se vrací do výrobního procesu. Mám za to, že když se půjčí 50 mil. Kč do stavebního ruchu, že se tyto peníze objevují na dělnických mzdách, na platech a v dodávkách živnostníků atd. (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) A stejně tak bych mohl mluviti o činnosti jiných ústavů. (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.) Pan kolega Vávra mluvil všeobecně o sociálně-pojišťovacích ústavech a měl na mysli také Všeobecný pensijní ústav.

Všeobecný pensijní ústav od r. 1919 na hypoteční a meliorační zápůjčky půjčil 452,892.000 Kč (Výkřiky. - Místopředseda Stivín zvoní.), na hypotéky podle zákona o stavebním ruchu 857,107.000 Kč, státu a zemím 504,460.000 Kč, okresům a obcím 855,663.000 Kč, tedy dohromady vyplatil Všeobecný pensijní ústav na těchto zápůjčkách 2.586,109.000 Kč. Prosím, jaké je to odnímání kapitálu, jaké je to vázání našeho podnikání, když prostě tyto nashromážděné premiové reservy a pojistné příspěvky z celé republiky do těchto dvou ústavů a také, pane kolego Vávro, i chcete-li do úrazových pojišťoven dělnických vložené vracejí se opětně do našeho průmyslového podnikání, vracejí se mezi dělníky, mezi živnostníky a také mezi samostatné zemědělce? (Posl. Vávra: Vy jste odssáli všechny prostředky z malých peněžních ústavů a teď jsme na holičkách!) Pane kolego, já vás nevyrušoval a prosím proto, abyste na mne nepokřikoval. Málem byste vyčítali pojištěncům peněžité dávky, na něž jsou pojištěni. (Posl. Vávra: Pane kolego, já si vás velice vážím proto, poněvadž jste měl kuráž, že jste přišli s požadavkem snížení nemocenských příspěvků a druhá nemocenská pojišťovna v Praze se proti tomu postavila. Musím vám říci, že je to k vaší cti! - Místopředseda Stivín zvoní.) To snad do této debaty nepatří. Jestliže se zaplatilo všem nemocenským pojišťovnám v našem státě za loňský rok okrouhle asi 950 mil. Kč na pojištění nemocenském, vrátily pojišťovny pojištěncům jenom na nemocenské podpoře, v témže roce asi 504,000.000 Kč. Zbytek obdržely lékárny, nemocnice a jiné léčebné ústavy. Prosím, jsou také tyto peníze na krátkodobé pojištění nemocenské takovým vyplýtvaným kapitálem, když jenom lékárnám zaplatí všechny nemocenské pojišťovny ročně téměř 300 mil. Kč a když veřejné nemocnice na léčebném obdrží ročně 250 mil. Kč? Pane kolego Vávro, neobdrží nic živnostník z těchto peněz, nemají z těchto peněz nic živnosti, jako jsou lékárny nebo ti dodavatelé, kteří všechny potřeby dodávají do nemocnic?

A jakou funkci má nemocenská podpora? Rád bych od vás slyšel, pane kolego, nebo od všech ostatních pánů, kteří tak rádi vyčítají pojištěncům a dělníkům peněžité dávky, za co povazujete tyto dávky? To je náhrada za mzdu, je to jen jiná forma mzdy. Vždyť kdyby dělník, který je nemocen a ku práci neschopen, neměl ani nemocenskou podporu - a ten, kdo zpracovával nemocenský zákon, myslel především také na vás, živnostníky a rolníky - neboť tuto podporu, kterou pojištěnec obdrží na místě mzdy, ihned odnese obchodníkovi do krámu, aby nakoupil předměty denní potřeby. (Výkřiky posl. Vávry. - Místopředseda Stivín zvoní.) Nevím tudíž, proč pozastavujete se nad tím, jaké miliony podpor dostávají pojištěnci ze sociálně-pojišťovacích ústavů. Kdyby však naši pojištěnci nedostávali tyto milionové peněžité dávky, nevím, co by bylo s lidmi, kteří jsou buď invalidní, nebo starí nebo nemocní a k práci neschopní, jak by mohli nakupovati, čím a jak by vám platili, jak by kupovali veškeré předměty denní potřeby, chléb, atd. Vyčítat peněžité dávky nebo snad se dokonce domnívat, že tyto dávky by měly býti ještě více omezovány, než se musí učiniti tak z důvodů krise, je myslím, přece jen trochu povážlivé.

A nyní bych se rád vypořádal s druhým oposičním řečníkem, panem posl. Zápotockým. Tvrdil a prohlašoval ve své řeči tak, jakoby by byl vynalezl nějaký nový střelný prach, když zde podrobně líčil to, co v soc.-politickém výboru prohlásil posl. Tučný o optickém klamu v polemice s posl. Zápotockým. Já bych řekl kol. Zápotockému toto: Kdyby byl jenom trochu sociálně-pojišťovacím úředníkem, musil by říci, že kol. Tučný měl úplnou pravdu. Ale kol. Zápotocký své tvrzení, že ti pojištěnci, kteří budou více platiti, budou dostávati tím méně na podporách, postavil jaksi jako zlatý hřeb své řeči a domnívá se, jakoby byl vynašel něco nového. Máme dvě stejně velké nemocenské pojišťovny a jednu budu ihned jmenovati.

Je to okresní nemocenská pojišťovna v Teplicích. Tato pojišťovna má snad nejtěžší risiko ze všech pojišťoven v celé republice, neboť má mnoho důchodců z úrazového pojištění a pojištění hornického. Má vzorné hospodářství po řadu let, ale absolutně nemůže vystačiti s příspěvkem, který je pojistným technikem stanoven pro naše nemocenské pojištění. Aby pojišťovny s pojistným vyšly, mají míti 3% nemocnosti z celkového počtu pojištěnců. Tato pojišťovna přes všecku svou pečlivou administrativu, přes všechny úspory, které neprovádí teprve nyní v poslední době, nýbrž dělala je již před válkou, a přes všechna pronikavá administrativní opatření, která provedla, má nemocnost vyšší než 5 až 6%. A byly doby, kdy tato pojišťovna měla 9 až 10% k práci neschopných. Může, pane kol. Zápotocký, tato pojišťovna vystačiti s výší příspěvku, který je vypočítán pojistným technikem na 3% nemocných a k práci neschopných z celkového počtu pojištěnců?

Poukazuji na druhou pojišťovnu, která je právě tak veliká, má asi 20.000 pojištěnců, ale má velmi dobrá risika. Jestliže u prvé pojišťovny 6% nemocných pobírá nemocenské a vybéřou téměř 75% z předpisu pojistného na peněžitých dávkách, u této druhé pojišťovny, která má dobrá risika a má jen 3% nemocných, tudíž jenom polovičku z toho, kolik má pojišťovna prvá, je zcela pochopitelné - a není třeba se proto nad tím pozastavovati - že v pojišťovnách, které nemohou vystačiti ve svém hospodářství - a mám na mysli Teplicko, nebo takový tuberkulosní kraj jako je Náchodsko, Semilsko a řady jiných pojišťoven, - s příspěvkem nižším než 6% se špatným risikem, pobírá v solidárním pojištění daleko větší počet pojištěnců pojistné dávky než v pojišťovnách s risikem dobrým, které při 3% nemocnosti nevyplatí více než 38% z přijatých příspěvků dávky. Tím optický klam je snad vysvětlen a není třeba, aby se z toho dělala nějaká demagogie, když prostě konstatování kol. Tučného včera v soc.-politickém výboru bylo naprosto věcné. (Výkřiky posl. Vávry. - Místopředseda Stivín zvoní.)

Proč se dostaly pojišťovny do této těžké finanční krise? Příčinou toho je, vážení pánové, vada v nemocenském zákoně. R. 1924 bylo pojistné stanoveno velmi nízko, a to na 5%. Pak stala se v zákoně různá nedopatření, která vyplývala z politické moci jednotlivých stran, a do zákona vtěleno podpojištění kvalifikovaných skupin dělníků. Vezměte výdělek pražského typografa, který je pojištěn o celých pět tříd níže, než by podle svého výdělku měl býti. V minulém nemocenském zákoně bylo 15 mzdových tříd. Tyto celé skupiny jsou podpojištěny. V době nemoci nebéřou 66% nemocenské podpory, nýbrž sotva 40%. Některé skupiny osob byly podpojištěny zůmyslně. Jenom si položte ruku na srdce, zejména pánové z občanských a pravicových stran by si měli připomenouti, když se dělají takovéto zákony, že je třeba poslouchati více odborníky a neprosazovati častokráte zájmy politických skupin nebo jednotlivých složek v příslušných stranách. Podpojistily se také pomocnice v domácnosti. Pro takové pražské okr. nemocenské pojišťovny to nebyla nějaká malá ztráta na příspěvku. Tím, že byly pomocnice v domácnosti podpojištěny, uchází nyní pražské nemocenské pojišťovně na pojistném ročně jistě 5, 6 mil. Kč, poněvadž by měla nějakých 30.000, 35.000 pojištěnek. Na čí úkor se tak stalo? Proč bohatí lidé, kteří mohou míti pomocnici v domácnosti a těch chudáků, se kterými se pro podpojištění argumentuje, na př. několik set starých pensistek, kterým pojišťovny vycházejí stejně vstříc, a je jich celkem velmi málo - ale proč na př. ředitel z banky nebo každý z nás, kteří máme pomocnici v domácnosti, by nemohl platiti příslušnou mzdovou třídu, do které pomocnice v domácnosti podle zákona patří? Je to na úkor malých živnostníků i průmyslu, dostalo-li se do zákona toto podpojištění a ponechává-li se dále i v tomto zákoně.

Novelisace z r. 1928 podvrátila pojistnou základnu pro nemocenské pojištění. Ještě více uplatnila omezené zařazování do mzdových tříd, pokud běželo o naturální požitky u zemědělských dělníků, deputátníků i pokud se týče pojištěnců v živnostech. Nejvyšší správní soud - a to také již pomalu bude zapomenuto - rozhodl, že pojišťovny jsou oprávněny počítati pojistné nikoliv za 7 dní, jak to bylo zákonodárcem zamýšleno, nýbrž za 6 dní. Pojišťovny toto rozhodnutí stálo ihned 70 mil. Kč. Úřady pojišťovny donutily, aby tyto peníze vrátily, ač úřady v mnohých případech, pokud jde o nároky pojištěnců, říkají: "to je konkrétní případ a druhé případy se nemusejí tímto rozhodnutím říditi". Pojišťovny musily tyto peníze vrátiti, ačkoliv běželo také o konkrétní případ, a vrátily tak živnostníkům a průmyslníkům 70 mil. Zákonodárce omezil podstatně příjem pojišťoven a dávky při tom nechal ve výši, jak bylo stanoveno zákonem z r. 1924.

A což zdravotní stav obyvatelstva? Domníváte se, že nijak nepůsobil na hospodářství nemocenských pojišťoven? To musily převzíti nemocenské pojišťovny po světové válce na svá bedra, ať již šlo o přímé válečné invalidy, nebo o část obyvatelstva výživou podvráceného; domníváte se, že to nezanechalo žádných následků? A což tuberkulosa? Vezměte si statistiku, kol. Zápotocký, onu, kterou vydala Masarykova liga proti tuberkulose, a nahlédněte do těchto čísel. Když pojišťovny mají dnes o 50 až 60% pojištěnců více v tuberkulosní péči, kteří nezbytně potřebují ústavního ošetření, nežli jsme měli před světovou válkou. A což rakovina? O tom nikdo nic neví, jaká je to dlouhodobá nemoc a jak musí pojišťovna dlouho a draho platiti, když chce jediným prostředkem zachrániti anebo odvrátiti tuto nemoc, když k léčbě musí používati radia? Kolik stojí nemocenskou pojišťovnu takový jeden případ? A prosím, pohlavní choroby, to také nic není? Ústav, který měl 30.000 pojištěnců a má přesnou statistiku těch, kteří prodělávali velmi radikální léčbu pohlavních chorob, ten měl po světové válce v léčení 300 osob dlouhodobě na pohlavní chorobu léčených. A dnes při stejném počtu pojištěnců jich má 3.200. Je vám, pánové z řad oposice, známo, kolik stojí takový jediný případ vyléčení syfilisu, když se ještě vyléčiti dá? O tom vůbec neuvažujete, o tom nemáte ani snad těch nejmenších informací, které byste si mohli opatřiti. Každá pojišťovna vám je může dát, abyste se přesvědčili, jak tyto náklady stouply.

A ptal se někdo, nebo podnikl někdo z vás, kteří jste pojišťovny kritisovali, nějaké kroky, aby nemocenská pojišťovna nemusila platiti tak vysoké náklady ošetřovací v nemocnicích? Předměty denní potřeby velmi podstatně poklesly, ale veřejné nemocnice i soukromá sanatoria udržely tytéž sazby, které neodpovídají ani zdaleka dnešním cenám, které by měly býti podkladem po stanovení léčebného. Tyto všecky věci jistě jsou také příčinou této krise.

Téměř každý stát zasahuje velmi vydatně do péče o šestinedělky, děti a kojence. Co dělá náš stát? Dosud i ty mimořádné podpory, které se poskytovaly prostřednictvím různých korporací, jsou všecky seškrtány a ať jde o péči o kojence nebo o děti, o matku, všechny náklady na tuto péči jsou svalovány na bedra nemocenských pojišťoven.

Vážení pánové, slavná sněmovno! Tyto věci žádný z pánů řečníků z řad oposičních neuvedl a kdyby byly každému známy, jistě jinak by posuzoval opatření, ku kterému vláda sáhla. Od absolutní karence kol. Vávra očekává všecko, a také nižší pojistné. Podle mého názoru od této absolutní karence neočekávám mnoho anebo velmi málo. Zkoušeli jsme to s relativní i absolutní karencí, střídali jsme různé způsoby karence. Tato otázka není v rukou administrativy nemocenské pojišťovny, nýbrž v rukou lékařů, a zkušenosti, jakých pojišťovny nabyly, jsou takové, že lékaři po této stránce prostě nemocenským pojišťovnám, pokud šlo o použití absolutní karence, nových příjmů nepřinesli.