Jen s pocitem této odevzdanosti, že všechno, co se promluví, jest marné, chci si dovoliti několik poznámek ke státnímu hospodářství a k hospodářským a politickým otázkám s ním souvisícím. Tu bych především vznesl proti státnímu rozpočtu zásadní výtku, to jest výtku neupřímnosti. Státní schodky nejsou nic nového. Jsou dnes tak dosti po celém světě rozšířeny a byly u nás po léta. Rozdíl jest jen ten, že se všude tyto schodky napřed přiznávají a že se podle nich zařizuje státní hospodářství, zatím co se u nás připouští, aby se nám rok co rok předkládal aktivní rozpočet, o kterém se teprve za rok dovídáme, že místo 5, 4, 2 nebo 1 milionu aktiva končí schodkem 2.000, 1.700 nebo 1.600 milionů Kč. To se snad dalo omluviti po prvé, když se to stalo - bylo to v roce, ve kterém nastoupila svoje panování nynější vláda a většina - poněvadž se tehdy za příznivých poměrů přebíral aktivní státní rozpočet a mohlo se doufati, že také skutečně bude aktivním udržen. To se již tehdy znemožnilo lehkomyslností a demagogií. Připomínám jen vánoční remuneraci, kterou se chtělo veřejnosti imponovati, která však byla již po roce zastavena, poněvadž již jen jí byl způsoben schodek. A tak nám tedy zbyl schodek, ale rok co rok se popírá, a to jest stále škodlivé pro stát, poněvadž to jest schopno více otřásti důvěrou ve stát a státní hospodářství jak doma, tak i v cizině, než kdyby se napřed řeklo: "Uzavřeme rozpočtový rok pravděpodobně schodkem takovým a takovým." Kdo bude příště ještě upisovati státní půjčku, když se později doví, že tří čtvrtin půjčky práce, která nevím s kolika výhradami byla určena k odstranění nezaměstnanosti, podle doznání se užilo k úhradě běžného státního schodku.
Jest tedy tato nepoctivost jen škodlivá a stejně neodůvodněná jest radost, že letos po prvé nemáme deflační rozpočet, neboť to se projevuje pouze v tom, že, abych tak řekl, nazdařbůh byly výdaje zvýšeny o 350 mil. Kč a příjmy byly takřka automaticky srovnány s výdaji, neboť se s dojemným optimismem počítá s vyššími státními příjmy, ačkoliv podle státní účetní uzávěrky zůstaly daleko za očekáváním, a že se zvláště činí i něco, co jest pro státní finance rovněž škodlivé, že se totiž umořování státního dluhu zase na jeden rok zastavilo.
Nechci popírati, že jest úmysl šetřiti, jenže jste se dosud, bohužel, ještě nenaučili, jak a kde se to dělá, a proto to děláte stále na nesprávném místě. Rozhodně jest jedním z nejnešťastnějších úsporných opatření snížení požitků státních zaměstnanců. Požadavek, jejž energicky vytyčily všechny vrstvy, které na tom mají zájem, aby se v příštím roce zase vyplácely normální požitky, jak se zdá, bohužel po všem, co lze slyšeti z vládních kruhů, již ztroskotal. Ale tím nutněji bylo by zapotřebí provésti důkladnou rozpravu o tom, proč se toto snížení provedlo, to znamená, že bylo by konečně potřebí, aby parlament použil svého práva a přiměřeně prozkoumal vládní nařízení č. 252 Sb. z. a n. z loňského roku, nařízení, kterým se snižovaly požitky státních zaměstnanců až do ledna 1935. Toto nařízení mělo by se konečně v parlamentě podrobiti vhodnému prozkoumání. Neboť kdysi se říkalo, že snížení požitků státních zaměstnanců jest nutný následek deflace. Nyní byla deflace zastavena, ale státní zaměstnanci zůstávají jako oběti deflace takřka ležeti na bojišti. Neboť nejen že byly požitky sníženy, zatím byly zvýšeny i daně, byl zaveden nový poplatek z postupu, postup se omezuje, neboť se přes 10% uvolněných míst neobsazuje, a ochrana nájemníků byla většinou zrušena. Jest příznačné, že státní účetní uzávěrka za rok 1933, která, jak známo, končí schodkem 1.700 mil. Kč, vykazuje v osobních výdajích úsporu vyšší o 40 mil. Kč. To znamená: Věcný schodek činí vlastně více než 2 miliardy a na beztoho již snížených požitcích zaměstnanců se ještě mimo to chvalitebně ušetřilo 40 mil. Kč. To musí přirozeně poškoditi chuť k práci státních zaměstnanců a tím veškerou správu a veškeré obyvatelstvo, to musí nutně vésti ke vzrůstajícímu nebezpečí korupce mezi státními zaměstnanci a především jest to poškození veškerého hospodářství, kterému se takto odnímá skoro půl miliardy. Ale, když již požitky státních zaměstnanců mají a musí zůstati sníženy, musí se přece aspoň něco za to v nějaké formě poskytnouti státním zaměstnancům v jiném směru. Měl by se aspoň uskutečniti starý požadavek po započtení vojenské činné služby do postupu a měla by se především zahájiti akce pro oddlužení státních zaměstnanců. Slyšíme nyní zase o oddlužovací akci pro zemědělce. Prosím, s tím jsme srozuměni, ale žádáme také přiměřeného oddlužení všech ostatních stavů, které bez své viny upadly v nouzi, všeobecného oddlužení podle pevného plánu a mimochodem řečeno - bez ohrožení lidových peněžních ústavů v jejich vlastnosti jako hypotečních věřitelů. Zde bych se rád jen zcela stručně zmínil, že vedle aktivních státních zaměstnanců jsou zvlášť těžce postiženi především i pensisté. Proslavení nebo lépe řečeno ubozí pensisté 4. etapy, kteří stále ještě čekají na uskutečnění této 4. etapy, a jímž se lhůta prodloužená až do 1. ledna 1935 zřejmě zamýšlí ještě jednou prodloužiti.
Tedy zkrácení na jedné straně, na druhé straně žádné úspory tam, kde by se daly udělati. Starý požadavek soustředění ústředních úřadů, staré přání, aby se utvořilo ministerstvo dopravnictví, nejen aby se ušetřily jeden nebo dva ministerské platy, nýbrž především aby se po stránce hospodářské postupovalo rozumně a mohlo se zabrániti vzájemnému soutěžení pošt, železnic a obchodu. Uvítali bychom, kdyby se uskutečnila radostná zpráva v tisku, že pozemkový úřad má býti konečně zlikvidován. Ovšem do této číše radosti skanula již trpká kapka, neboť se nám řeklo, že tato likvidace bude trvati asi 20 let.
Nechci tedy jistě popírati, že finanční správa má dobrou vůli, ale rozhodně jest již jisto, že zase musíme očekávati schodek a že tedy proto všem nadějím, které se spojovaly s aktivním státním hospodářstvím, že se totiž uleví peněžnímu trhu, a které se spojovaly s možným financováním pracovních a výdělečných možností, hrozí zase nebezpečí, že budou zmařeny.
To jsou ovšem jisté věci, jejichž příčina jest většinou ve všeobecné situaci světového hospodářství, ale u nás k tomu přistupují četné zvláštní důvody. Již dávno čekáme na reformu správy, voláme zvláště po reformě berní správy a finanční správy, a slyšíme každou chvíli zase o utvoření nové komise v této věci. Máme již radu komisí parlamentních, ministerských a jiných. Ale neslyšíme nic o tom, že by tyto komise vykonaly něco hmatatelného. Vždyť jsme nedávno četli, že ustavení takové komise ztroskotalo na tom, že se ze stranických rozmíšek nemohli dohodnouti na osobě tajemníka.
Docela podobně se má věc při otázce sanace samosprávných sborů. I zde jsou komise a finanční poradní sbory a slyšíme konečně i něco o návrhu, jak se říká, třetí obecní novely. Ale, vypadá-li vskutku tak, jak se nám oznamuje, musíme ji již dnes odmítnouti jako pochybenou a neužitečnou. Neboť, má-li se sanace provésti tak, že se budou přirážky zase zvyšovati, musíme se tázati: Co má přinésti zvýšení přirážek, kdo je má platiti, když přehlížíme dnešní výsledek bernictví? Mluví se o zakládání nových fondů. Já se naopak domnívám, že všichni musíme pracovati k tomu, aby se systém fondů stále více omezoval a konečně docela zmizel, neboť fondy jsou jen prostředkem, aby se podporovaly protekční děti, ale nikdy, aby se provedlo věcné zlepšení poměrů.
Nejhorší ze všeho jest však úmysl zříditi ústřední emisní ústav, který má vydávati nové papíry, jimiž by se umořovaly dluhy samosprávných sborů. Nové vydávání takových papírů znamenalo by jen zase zatížení ukládacího trhu a ještě větší pokles ukládacích hodnot. Mimo to byl by ohrožen úvěr tohoto emisního ústavu, který má býti ústřednou zemských hypotečních ústavů, poněvadž by se toto nové vydávání papírů opíralo o velmi slabě udržitelnou úvěrní základnu, naprosto nehledě k tomu, že bychom došli ke zcela zvláštnímu výsledku, uvážíme-li, že většina tak zvaných komunálních dluhopisů jsou papíry zemského ústavu, takže by zemský ústav vykupoval své vlastní papíry vydáváním nových papírů. Komu se tím má pomoci, nelze si dobře ujasniti.
Druhá velká otázka, která již dlouho čeká na vyřešení nebo řekněme aspoň na zmírnění, jest otázka potírání nezaměstnanosti. Měli jsme přechodně skrovný pokles nezaměstnanosti, který se částečně dá vysvětliti sezonou, částečně souvisí s tím, že číslice nesouhlasí, neboť počet nově zaměstnaných nesouhlasí naprosto s počtem těch, kteří byli vyloučeni z podpory v nezaměstnanosti. Tyto číslice jsou stále ještě velké, jak jsme nyní četli, v poslední době zase vzrostly a přece se dosud ještě nepodnikl ani nejmenší soustavný pokus, čeliti nezaměstnanosti promyšlenou kolonisací a účinným podporováním stavebního ruchu. Po této stránce rád bych upozornil vládní strany na spis jednoho z jejich členů. Posl. Nečas uveřejnil velice dobrý spis, v němž poukazuje, že jest účelno a nutno ve větším slohu podporovati stavební ruch, aby se odstranila nezaměstnanost. Jest to výtečné dílo, které veskrze zasluhuje pozornosti. Neboť na př. zákon, jejž jsme v poslední době dostali stran daňových úlev pro opravy domů, ukázal se již dávno neúčinným. Nejen že se přiměřeně nepotírá nezaměstnanost, o soustavných opatřeních jako o zavedení 40 hodinového pracovního týdne, o minimálních mzdách, o snížení pensijního věku, o omezení práce žen, není ani řeči, naopak dělají se často věci, jimiž se nezaměstnanost podporuje. Připomínám účinky nařízení o margarinu. Nařízení o margarinu, které jest přece také výtvorem zemědělských vrstev, mělo snížiti kontingent umělého tuku, který se smí vyráběti. O tom můžeme míti rozličné mínění. Ale, když již se pomýšlelo na snížení o 23%, každému se zdá docela zřejmým, že ten, kdo dosud vyráběl margarin, má býti příště zavázán vyráběti o 23% méně. Ale chyba lávky: Byly založeny nové podniky na výrobu margarinu, bylo jim přiděleno značné procento, jiným byl zvýšen jejich kontingent o 144%. Jen, co jest docela zvláštní, byla právě největším německým podnikům snížena výroba o 40 a více procent. To jest, myslím, zřetelný příklad zneužívání hospodářských opatření k národnostním účelům, která v tomto případě jsou schopna těžce poškoditi nejen německé podnikatele, nýbrž i německé dělníky.
Třetí, čeho by bylo potřebí, bylo by financování hospodářství investicemi a rozšířením úvěru. Této idei měl sloužiti Reeskontní ústav. V tomto směru měl dosud ještě nepatrný úspěch. Čeho by nutně bylo potřebí a bylo promeškáno při utvoření Reeskontního ústavu, byla by mobilisace hypotečního úvěru. Po této stránce jest již u peněžního poradního sboru návrh, pocházející od advokáta Friedla z Falknova. Bylo by si přáti, abyste se touto otázkou blíže zabývali. Jedním slovem: Máme zvrácenou nebo vlastně žádnou hospodářskou politiku. Vláda sice několikráte rozvinula svůj program a řekla nám, že jest nutno provésti správní reformu, snížiti ceny, obnoviti úvěr, podporovati vývoz, provésti vyrovnání mezi průmyslem a zemědělstvím. Česká soc. demokracie uveřejnila právě před rokem spis, který velice zasluhuje, aby byl přečten, a v němž podává četné cenné a zdravé podněty. Což jest zvláštní, i ona doporučuje zvýšení prostředků peněžního oběhu, ale v tomto spise ještě staví se docela zamítavě k devalvaci, kterou jsme zažili o několik měsíců později. Vidíte: Nechybí spisů a programů, ani vydaných vládou, ani vydaných vládními stranami a vrstvami jim blízkými, ale ještě se nic konkrétního nestalo. Sepisovati takové všeobecné programy jest spisovatelský výkon zasluhující velice uznání, ale tím se neposlouží hospodářství. Neděje se nic pro organisaci peněžního trhu, pro přestavbu státní finanční politiky, pro nové vybudování výroby atd. Jedním slovem bylo by potřebí obnoviti důvěru v úvěr a v posvátnost vkladů. A zde bych rád přednesl i naléhavé německé přání, abyste se konečně začali energicky zabývati sanací Ústřední banky německých spořitelen, na kterou po léta čekáme. (Souhlas.)
Neděje se nic k povznesení hospodářství, t. j., co se děje, jest všechno jen zdání a rána do vody. Máme odedávna hospodářské oddělení v předsednictvu ministerské rady, ve kterém není žádný Němec, ačkoliv snad přece německé vrstvy byly by schopny býti zcela užitečnými rádci vlády právě v hospodářském oboru. Pan předseda vlády nás ostatně uklidnil, že se nemusíme obávati tohoto hospodářského oddělení. Jest to jen studijní kancelář, jedna z četných, které již máme, nová, která se od těchto liší jen tím, že jest umístěna na zvlášť viditelném místě.
Nemáme spotřebitelskou politiku. Boj proti kartelům vede se stále jen na papíře. Naopak prožíváme stoupající zdražování zvláště u předmětů pro život důležitých. Chléb se zdražuje a také tekutý chléb, pivo, má býti příště zase zdražen. Já sám osobně nemám na tom zájem, nepiji piva, ale uznávám, že pivo právě v dnešních dobách nouze stalo se důležitým prostředkem výživy lidu, a naléhavě bych prosil ministerstva, na nichž závisí souhlas se zvýšením ceny piva, aby tohoto souhlasu neudělovala.
Rovněž úplně zanedbány jsou živnosti. Dožili jsme se právě v posledních týdnech zase toho, že pokus jednoho člena vlády pomoci drobným živnostem v jejich již dávno požadovaném boji proti správkárnám a filiálkám byl zase již znovu udušen, jak se zdá, v lůně vlády samé. Naprosto zanedbáváme živnosti při veřejných dodávkách a pracích. Neslyšíme nic o pojištění osob samostatně výdělečných atd., čehož se živnosti dnes tak naléhavě dožadují. Nejhůře jest na tom průmysl. Vůdčí myšlenka ženevské světové hospodářské konference - domnívali bychom se, že se konala před tisíci lety a nikoliv teprv před 5 až 6 lety - svobodné dopravní hospodářství, utváření cen podle nabídky a poptávky, spojení států a národů, rozdělení práce v národním hospodářství, to jsou věci, které dnes znějí jako pohádka z pradávných dob. Místo toho máme autarkii nejen v hospodářství, nýbrž i v cestování, již i v kultuře a přece bylo by nejnutnějším požadavkem zajistiti větší odbytiště. Vývozní ústav, který se má zroditi zase jednou za nejkrutějších stranických bolestí, slibuje po této stránce málo. Rovněž kontingentování a povolovací řízení nepostačuje. Čeho naléhavě potřebujeme, jsou obchodní smlouvy, ale ty nám chybí. A také Malá dohoda jest příliš úzkou hospodářskou základnou. I zde se nepříznivě uplatňuje převládající vliv agrárníků, jako vůbec celá naše hospodářská politika jest příliš mnoho pod politickým vlivem. To vidíme zřetelně na př. vůči Francii. Francie jest náš nejlepší přítel. Ale vůči Francii jsme na tom hospodářsky nejhůře. Musíme jí poskytovati hospodářské výhody, ale nemáme nic od Francie. Zvláště s textilním průmyslem se v poslední francouzské obchodní smlouvě nakládalo příliš macešsky. Totéž platí o Belgii, Holandsku, Německu atd. Mírová smlouva kdysi vládě poskytovala možnost užíti preferenčního systému mezi rozličnými nástupnickými státy. Ale z toho nic nebylo, dnes byla by snad skromnější možnost v připojení k tak zvanému římskému protokolu. Zdali dohoda s Ruskem může ještě přinésti nějaké výhody, o tom bylo by lze pochybovati. Ostatně o otázce, zdali se máme s Ruskem dohodnouti, můžeme býti rozličného mínění, ale rozhodně jsme po stránce hospodářské i zde přišli příliš pozdě. Čeho u nás naléhavě potřebujeme, byla by dohoda mezi průmyslem a zemědělstvím, neboť nejen že průmysl nekonečně trpí bojem, jejž stále vede proti zemědělství, i zemědělství samo jest u nás přese všechno ve špatné situaci, přes obilní monopol a výhody z něho plynoucí pro velkonákupní družstva.
Potřebujeme vyrovnání mezi průmyslem a zemědělstvím. Hospodářství nesmí býti jako dosud předmětem politického boje o moc, v němž přirozeně agrárníci stále zůstávají silnější, poněvadž nemají rovnocenné partnery ve vládních stranách. Po této stránce bylo by dobře, kdyby si připamatovávali Švehlova slova, to jest v tom smyslu, že on nikdy nestavěl stranického zájmu, který mimochodem řečeno často není ani zájmem selského stavu, nýbrž zájmem jen slabé vrchní vrstvy, že nikdy nestavěl zájmu strany nad zájem státu, nýbrž že na stranu pohlížel jen jako na prostředek, s nímž by mohl sloužiti státu, míru národů, blahu veškerenstva. Když tedy i dnes chceme uznati dobrou vůli, přece jen chybí to promyšlené, a všechno zásadní a promyšlené jest právě cizí nynější vládě a většině. Ona jedná podle zásady, která byla vytýkána tak starému Taafemu: "Její zásadou jest pouze protloukati se." Neutěšená hospodářská situace, ještě méně utěšená situace našeho státního hospodářství jest výronem nepromyšlenosti, která jest podporována tím, že se parlament sám zbavuje práv a pokračujícím zničením byrokratického aparátu. Tím naléhavěji jest zapotřebí, aby parlament bránil svých práv. Správné bylo by zrušiti zmocnění a tím by parlament získal zase plné užívání svých práv. Dokud tomu tak nebude, aby aspoň parlament užíval svých práv, která mu ve skrovných mezích zbyla: aby zkoumal nařízení a vykonával vliv tam, kde ho vykonávati může. K tomu je potřebí také sanace byrokratického aparátu, neboť stále naléhavěji se ukazuje, že jest nutná správní reforma a že nutno uspokojiti sbor státních zaměstnanců tím, že bude vysvobozen z materielní nouze, že bude zachráněn před hmotným poklesem a úpadkem. Mimo to všechno musejí se odstraniti i krutosti národnostní nespravedlnosti, musí se přiměřeně přihlížeti ke skutečně nikoliv špatnému německému živlu při novém obsazování, jmenování a povyšování ve všech stolicích, jako vůbec se musí uspokojivě rozřešiti národnostní otázka, která stejně jako dříve zůstává jedním z nejdůležitějších úkolů státu.
Jsme pro stát a neprokázali jsme to jen ústy, nýbrž v těžkých situacích několikráte i činem. Právě proto jsme proti pokračujícímu vylučování parlamentu, proto jsme i proti národnostní nespravedlnosti ve velkém a v malém, poněvadž hrozí rozrušiti pevnou spojitost státu. Jsme proti pronásledování německého živlu, omezování německého školství, zanedbávání německých území, průmyslu a dělníků při státních dodávkách, proti nerozumnému provádění jazykového práva a především proti nesnesitelné politice národnostního popichování. Jsme pro stát a proto jsme i ochotni podporovati mírovou politiku, která zajišťuje existenci státu, jenž jest také naší vlastí, když udržuje své dobré styky se sousedními státy, když jest účelně zúčastněn na nové výstavbě střední Evropy, na hospodářské a politické reorganisaci Podunají. Toto veskrze kladné stanovisko nemůže otřásti naším přesvědčením, že všech těchto nutných a kýžených úspěchů nelze vůbec očekávati od nynější vlády a většiny, a to proto, že jest již sama sebou bezohlednou vládou většiny. Zatím byla vyloučena i většina a nyní máme co dělati s diktaturou vůdců vládních stran. Parlament již nezkoumá ani nařízení. Jistě, mohou to ospravedlniti mimořádné doby, mimořádné poměry, ale nezapomínejme, že mohou přijíti doby ještě mimořádnější, a proto bylo by zapotřebí, aby všichni dobře smýšlející v tomto státě pracovali spolu bez ohledu na národnost a stranickou příslušnost, proto bylo by především důležité také to, abychom měli v lidu potřebnou oporu. Jest pozoruhodné, že jistý příslušník vládních stran nedávno řekl, že tato vláda s tímto parlamentem nerozřeší politických a hospodářských těžkostí. Proč? Právě proto, že chybí důvěra lidu v tuto vládu a většinu. Proto mělo by se státi to, co president Masaryk již jednou řekl: "Musíme se odvolati k volebnímu osudí, musíme viděti, jaká jest pravá nálada mezi lidem, a podle této nálady musíme provésti spojení těch, kdož jsou ochotni upřímně pracovati v zájmu státu a jeho národů."
Proto jsme proti dnešní vládě
a většině a proto zamítneme i tento státní rozpočet. (Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Dále má slovo pan posl. dr Szűllő.
Posl. dr Szüllő (maďarsky): Ctená posl. snemovňa! Prv než by som sa zaoberal s rozpočtom, chcem vybočiť na debatu, ktorá sa tu odohrala medzi p. posl. Stříbrným a pánom ministrom spravedlnosti. Z dôvery posl. snemovne mal som česť byť členom parlamentnej vyšetrovacej komisie, ktorá sa svojho času zapodievala s vecou Stříbrného. V priebehu výborových jednaní poukázal som na to, že obžaloby vedené proti Stříbrnému sú buďto pravdivé alebo nie. Ak sú pravdivé, patria pred štátne zastupiteľstvo, a ak nie, tu sú ony iba politickou štvanicou. Poukázal som na to, že je ku podivu, že veci, ktoré sú predmetom obžaloby, boly známe už vtedy, keď bol Stříbrný vo strane vládnej, avšak vtedy nikto neohrnoval nos nad ním, a štvanica proti nemu zahájená bola až vtedy, keď prešiel k opozícii. Poukázal som na to, že toto jednanie je iba terorizovaním opozičných poslancov, a chcem na to poukázať i teraz, lebo pozerajúc na pomery objektivne, táto vec bola zkoncovaná tak, že z boja vyšiel zranený ten, kto žaloval, a obrnený vyšiel z neho ten, kto bol žalovaný.
Ctená snemovňa! V prvom rade chcem sa zaoberať s rozpočtom a chcem poukázať na to, že tento rozpočet je skvelým príkladom, ako sa nesmie rozpočet sostavovať. Ak by bola niektorá banka vedená tak, ako sú tuná vedené štátné financie, ak by bilancie niektorej banky vykazovaly také chyby, aké nedostatky sa nachádzajú v tomto rozpočte a ak by v niektorej banke odvážili sa prísť s takýmto rozpočtovým preliminárom, s akým pán minister financií odvážil sa toho, že za dnešných pomerov osmelil sa mluviť o vyváženej bilancii, tu by takáto banka nebola posudzovaná valným shromaždením.
Nezamýšľam sa s rozpočtom s hľadiska finančného podrobne zaoberať, len bežne chcem sa zmieniť, že rozpočet v r. 1933 podľa predložených záverečných účtov prekročený bol o 1.750,000.000 Kč, zmienim sa len o tom, že daňové nedoplatky prekročily v roku minulom 5 miliárd Kč, štátny dlh však v r. minulom činil približne 40 miliárd Kč - a práve teraz vyznačuje sa ako dôchodok to, že zo štátneho dlhu neplatia sa úroky - a pri tom všetkom mluví pán minister financií a solidnom rozpočte a zakladá vyváženú bilanciu na to, že naznačuje berné príjmy ako príjmy najvhodnejšie ku krytiu výdavkov a tieto príjmy chce ešte nad dnešné dane zvýšiť asi o 500,000.000 Kč.
Za takýchto okolností tento rozpočet nepočíta s realitami a môžeme povedať, že je to také zneužitie trpezlivosti národa, ktoré nemôže strpieť ľud ani jediného štátu, najmenej však takého štátu, ktorý je položený na zásady demokratické. Takýto štát by nesmel zabúdať, že prvým predpokladom demokracie je, že sa nesmie skrývať, ale otvorene klásť základy života štátneho, počítajúc so silou ľudu.
Dnešní vedúci vlády na to neberú zreteľ. Dnešní vedúci priniesli sem zo starého Rakúska špatnú tradíciu, ktorá privodila rozpadnutie Rakúska. V Rakúsku to nazývali "Kuhhandel", nuž ale tam bola aspoň dajaká tá dojná krava, bola to celá monarchia a všetky jej sily: my však, Československo, nemáme iného silozdroja, než nás samých a tedy podporovanie účelov strán na náš úkor rovná sa ničeniu štátu.
Tento rozpočet je rozpočtom presýteným deficity, v ktorom haliere poplatných občanov, ich sily sú napínané až do krajností, používajú sa k účelom, ktoré nie sú v pomere so sílou ľudu. V štáte, kde sa prosperita priemyslu chce podporovať devalváciou, je zle, zle, jestliže devalvácia nie je dobrovoľná ako tomu bolo v Amerike, avšak je potrebná, ako sa to stalo u nás. V Amerike mohol previesť devalváciu Roosevelt, je však otázka a ukáže to až budúcnosť, či to bolo dobré a či nie. Avšak mohlo sa to tam previesť preto, lebo mieru zlatého obsahu dolara učinily závislou od svojej vlastnej vôle; americké bohatstvo a nahromadené tam bohaté zásoby zlata činia možným, aby dolar mohol byť povýšený na plnú cenu, keď to budú chceť. Tieto pomery však v Československu nejestvujú. Tento štát je štátom priemyselným a v tomto štáte následkom devalvácie nezbytne sa zvýšily ceny surovín potrebných pre výrobu priemyselnú a nepriamo o to tiež klesla kupná sila. Že je tomu tak, to dokazuje sám pán minister zahraničia, ktorý v rozpočte celkom otvorene ohlašuje, že platy úradníkov v zahraničných zastupiteľských úradoch musely byť v rozpočte o 20% zhodnotené, čo bolo potrebné nevyhnuteľne v dôsledku devalvácie cieľom vyrovnania zlatej disparity. (Předsednictví převzal místopředseda Taub.)
Za takýchto okolností, kde štát zmieta sa v ťažkých nesnádzach, zahajovať také epochálne reformy, ako je obilný monopol, ako je zrušenie dlhov bratských pokladníc, úprava zemedelských dlhov čili ich vymazanie - jestli totíž vážne chcete tieto plány previesť - musia nezbytne vohnať štát do úpadku, v dôsledku prepínania zdanenia; alebo sú tieto plány iba kortešskými prostriedky, avšak tu je potom nemožné, aby svet vážne bral vládu, jejž politickou bázou musí byť dôvera jej pririeknutá.
Nechcem sa zabývať ani obilným monopolom, ani otázkou zemedelských dlhov. S hľadiska ľudu maďarského, ktorý je zemedelský, teším sa tomu, avšak ako vážny zákonodárca nemôžem chápať, ako si to predstavuje pán minister financí, že v tomto štáte majú byť jednej spoločenskej triede a vrstve dávané výhody, ktoré sa vrstvám iným neposkytujú, obzvlášte keď táto spoločenská trieda netvorí ani väčšinu tohoto štátu. Dá-li sa vláda do takejto práce a nemôže-li ju dokončiť, potom ako si predstavuje výsledok a konsolidáciu budovy, jejž múry sú ešte veľmi nové, základy však veľmi vratké a na ktorej ešte ani spojivo, malta, neztvrdla.
Prejdem teraz na politické prejavy pána predsedu vlády a pána ministra zahraničia. Som o veľa objektívnejší, než abych neuznával tie veľké kvality, ktorými sa vyznačujú títo dva štátnici. Kvality, ktoré inkorporuje v sebe pán minister zahraničia Beneš, vyrastly už z hraníc štátu, a ač tieto veľké kvality zasluhujú si veľkej cti, s hľadiska štátneho rezonu nemajú veľkej ceny. Štát je ako veľký symfonický sbor - a pre to má český národ zvláštny cit - a v tomto hudobnom sbore musí dirigentská palička kapelníka so stejnou silou vyvolávať k predvedeniu diela potrebných, vo sbore skrytých síl talentov, avšak je zle, jestliže vo sbore niektoré sólo predimenzuje svoju vlastnú rolu, lebo to má škodlivý vliv na harmoniu a na celý plastický požitok diela.
Už niekoľkráť som zdôraznil, že pán minister zahraničia vlastne ani nie je ministrom zahraničia, lež ministrom cudziny, ktorý reprezentuje rolu kancléra Europy a mieša sa i do vecí, ktoré sú snáď v prospech jeho osobnej prestiže, avšak uvádza tým republiku často do ťažkej situácie.
Nezabúdajme, že my sme národom demokratickým, že sme národom mierumilovným, že naše obyvateľstvo chce sa vyhýbať každej válečnej konflagrácii, a preto s tohoto miesta musím sa ohradzovať v mene nášho ľudu proti zahraničnej politike, ktorá oproti politike mierovej sleduje smer, ktorý záujmy jednej veľmoci stavia proti veľmoci inej. V tom sa skrýva veľké nebezpečenstvo, lebo, ako už i z fysiky vieme, že zo silnej srážky elektrických prúdov vzchádzajú vždy silné rany, tieto rany však smetú, utlačia a konečne zničia malých.
Pán predseda vlády i pán minister zahraničia pokladajú vnútornú konsolidáciu a udržovanie vnútorných síl nutnosťou pre národ a stát, čo je veľmi správné. Za dnešných pomerov však je nezbytne potrebné, aby v takomto štáte, akým je táto republika, nepozeralo sa na štát iba s hľadiska Prahy, ale i s hľadiska všetkých ľudových ras štátu, lebo my sme republikou demokratickou, kde každý občan štátu má rovnaké právo a povinnosti, a kde je povinnosťou vlády nosiť prosperitu každého jednotlivého občana rovnako na srdci. Ak sa tak nestane, tu štát nevyhovuje cieľu, ku ktorému bol zriadený.
V rozpočte pán ministr financií sám sa priznáva, že zvyšovanie vývozu je životnou otázkou republiky, a že zlepšenie našej hospodárskej prosperity je tiež životnou otázkou s nášho hľadiska. A tu sa zapojuje politika do verejného hospodárstva a verejné hospodárstvo do politiky.
Jestliže prehliadneme události poválečné, tu vidíme, že mal pravdu veľký francúzsky generál Petain, ktorý v dobe sjednania mierových smlúv povedal, že "len monarchia je v stave previesť udržovanie protivníckych, ba nepriateľských ras v jednotke a že budú-li tieto národy bez kohezijnej sily pustené na seba, bude to znamenať večný válečný stav, ktorý bude stále ohrožovať mier Europy." Názor generála Petaina však nerozhodoval, avšak tá malá knižka, jejž autorom bol pán minister Beneš, "Détruissez la monarchie", splnilo svoje poslanie, monarchia sa rozišla a na miesto nej zostal tuná v strednej Europe veľký chaos, ktorý nás všetkých ožobračil.