S oživením hospodářského života u nás souvisí také názor, jak se dívá veřejnost na stát a veřejné činitele, a tu je pravda, že si nesporně široká veřejnost zvykla dívati na stát jako na jediného faktora, který je povinen zabývati se účinky krise. Volá-li se po této stránce po zásahu veřejné moci v naše soukromé hospodaření, pak se ovšem musí přiznati státní intervenci také právo, aby uplatňovala, zejména v dobách tak mimořádných, své zásahy do hospodářských a výrobních organisací, jichž interesy jsou velmi často v příkrém nesouhlasu s obecným prospěchem. Kdybychom srovnávali názory hospodářských vůdců a vůdců výroby, jak se projevují v posledních letech, s názory, které jsme slýchávali před 20, 30 lety, musí každý z nás přiznati, že i při útocích na socialismus velmi snadno se přechází ke kolektivním formám a že staré heslo "volnost podnikání" jest korigováno voláním celých skupin, aby stát nějak zasáhl. Viděli jsme to ve velkých průmyslech, jako cukrovarnickém, v posledních dnech slyšíme volání z průmyslu hutního a budeme dále slyšeti, že řada průmyslů se dovolává určitých opatření, aby se nějak mohly zachrániti. Jsme ochotni zkoumati všechna nutná opatření, která tu mají býti, ale jsme také toho mínění, že stát musí míti přesnou a přísnou kontrolu v lůně těchto velkých výrobních a prodejních organisací, poněvadž faktem zůstává, že tam, kde se organisace dostávají k právu monopolu na vnitřním trhu, jako vidíme na př. u průmyslu cukrovarnického nebo jiných, dochází nejen k zpohodlnění a k favorisování podniků, které nestojí obchodně a organisačně na výši doby, nýbrž že dochází také k plenění širokých vrstev konsumentských. Bylo by zajímavo - a já to nechci pronášeti jako útok - podívati se v tomto směru na politiku cukrovarnického kartelu. I zde bychom došli patrně k velmi zajímavým poznáním a našli bychom tam možná vysvětlení, proč nemůžeme u nás zlevniti cenu cukru. Viděli bychom, že některá opatření, která se dějí v lůně těchto organisací, nesnesla by dosti dobře světla veřejné kontroly a nesnesla by kontroly zejména potud - nechci nikoho osobně viniti - že by shledala, jak je neslučitelné s obecním zájmem, aby politika kartelů se děla tím způsobem, jak je tomu dnes.

Vláda má pochopitelně povinnost, aby uplatňovala také příslušně ochranu vrstev sociálně slabých. V poslední době živě se podškrtává požadavek 40hodinové doby pracovní. V této chvíli máme u nás 600.000 nezaměstnaných. Tato cifra pravděpodobně ještě stoupne, a tu si musíme říci, že běží o velkou část národa fysicky a mravně dlouhou řadu bezútěšných měsíců a let vyčerpanou. Dívám-li se na Rooseveltova opatření hospodářské obrody, nechci popříti, že jsou to opatření lapidární, že jsou to opatření, která, jako všechna opatření přímočará, mohou působiti někde panicky, způsobiti také lokální škody, ale byl to přece pokus o řešení, zejména když dělnictvo velmi často prohlašovalo, že je ochotno přinésti určité oběti nebo že se chce o tyto oběti nějakým způsobem cestou kompromisu také děliti. Mohu vám říci, že jsem s patrným interesem četl posední prohlášení Svazu průmyslníků. Nemluvím u nás o obchodních komorách, které jsou také faktorem hospodářsko-obchodním a kde by bylo potřebí také se podívati, do jaké míry drží tempo s tím, co život přináší - abych to řekl souhrnně. Se zájmem jsem četl prohlášení Svazu průmyslníků, tedy nejsilnější výrobní organisace u nás, ale nenašel jsem tam nic nového. Od A až do Z jen jediný apel na vládu, na stát. (Posl. dr Winter: To je t. zv. individualismus!) Ano.

Nevidíme tam ani velkou koncepci, ale ani úzkostlivou snahu, nějakým způsobem přece jen vytvářeti určité zákroky, které by alespoň poněkud zmírnily tristní stav, který u nás resultuje ze statistiky počtu nezaměstnaných.

Pánové a dámy! Jsem toho mínění, že nespokojenost širokých vrstev nedá se paralysovati zakládáním t. zv. žlutých organisací. (Výborně!) Slova "žlutých" užívám jako běžného označení a nechci tím vytvářeti nějakou příchuť, ale fakt je, že se to na konec na všech stranách politicky také vymstí (Potlesk), poněvadž nelze sloužiti dvěma bohům.

Z naší vnitřní politiky se dotknu ještě jednoho případu. Dívejte se na mravní a politický vývoj - nemluvím o vývoji hospodářském - v sousedním Německu. Tam je nyní značná nespokojenost některých skupin, které šly za Hitlerem v domnění, že jim sociálně pomůže. Ostatně známá revolta z 30. června nebyla ve své podstatě ničím jiným než ze značné části potlačením oněch skupin a lidí, kteří se sociálně cítili nespokojeni. Faktem je, že si to tam zatím, dočasně, vyřídili tím způsobem, že popravili asi 60 vůdců a podvůdců. Jak se to bude vyřizovati u nás v jednotlivých stranách, lze těžko říci. Ale dotknu se ještě žalostného morálního faktu, že v dobách bídy a nezaměstnanosti lámou se charaktery úředníků a dělníků hospodářským nátlakem, strachem o zaměstnání, o existence. (Potlesk.) To je stav, který se žádným způsobem udržeti nedá.

Nedá se také trvale živiti animosita k některým nutným soc. politickým opatřením. Mohu míti své mínění, že některá z těch opatření byla poněkud předčasná, když se chci postaviti na půdu těch lidí, kteří nejsou socialisty. To je možné, ale nemohu odbýti celý problém nezaměstnanosti tím, že mluvím o nezaměstnaných jako o lidech, kteří zahálejí a nechtějí pracovat. Také se ho nemohu zbaviti tím, že oklikami, zakládáním organisací chci masy chudého lidu zmásti a tak se ho zmocniti. (Potlesk.)

Mluvím-li o zkrácení doby pracovní, vyskytuje se otázka minimálních mezd a důchodů. Chci to říci velmi posibilisticky a chtěl bych zejména pánům na pravici připomenouti, že to, co vyhlíží často heslovitě a není podloženo naprosto věcnou argumentací, může býti napadáno. Ale, pánové a dámy, žádný národ, žádný stát, žádné průmyslové odvětví se nerestaurovalo tím, že své lidi mizerně platilo a mizerně vyživovalo. (Tak jest!) Máme takovou situaci, že mzdy zemědělských dělníků a dělníků při stavbách silnic, kde není dostatečné státní, úřední nebo veřejné kontroly, klesly u mužů na 1 až 1·20 Kč za hodinu. (Slyšte!) A to není v interesu ani těch faktorů, kteří tyto práce zadávají. I když vím, že problém stanovení minimálních mezd má své obtíže, zejména v dobách tak hospodářsky destruktivních jako je nynější, stává se přece jen nutností právě pro zjevy, jichž jsme svědky, které vedou k nezřízené konkurenci mezi oferenty, dodavateli a vyvolávají sociální dumping a hospodářský rozvrat. (Potlesk.) My si musíme býti vědomi, že tato anarchie zabíjí posléze ony, kteří ji s počátku vítali.

Dále otázka nezaměstnaných mladých lidí, intelektuálního a dělnického dorostu, je vážným problémem doby. Státní a veřejní zaměstnanci u nás - a dovolte mi, abych to řekl s neobyčejnou otevřeností - jak jsme také slyšeli v poslední chvíli, jsou objektem agitace. Více pro domo chci konstatovati, že na to upozorňuji jenom proto, aby nevznikal pocit, že si některých problémů nevšímáme. S tohoto místa ve svých předchozích řečech jsem uvedl, jak velmi mnoho záleží na správném fungování byrokracie, zejména vysoké. Konstatoval jsem zde a konstatuji to rád, že stát a veřejné instituce mají četné spolehlivé, svědomité, velmi pilné úředníky, mají také, což jinak nejde, úředníky, kteří dávno zaspali, řekl bych, rytmus života a práce. Z toho vznikají těžké konflikty mezi skutečným životem a administrativou. Ale to bude věcí reforem, nového ducha, který musí býti vnesen do těchto úřadů, poněvadž ve své podstatě není administrativa ničím jiným než sborem, který doprovází náš veřejný a výrobní život.

Ale, pánové, sněmovna a celé Národní shromáždění - a ono to tak odpovídá zejména duši českého člověka - bývá často předmětem útoků. Někdy se v tisku objeví vtip snižující vážnost parlamentu, někdy se to objeví patrně i v zábavních místnostech - to snad je zjev, jemuž je možno čeliti různými prostředky, především výchovnými. Ale mluvím-li o vysoké byrokracii, chci konstatovati, že jí musí záležeti na tom, aby vykonávala svoje poslání svědomitě, že nelze, jak jsme to zejména viděli tu a onde, přejíti snižování zákonodárných sborů, a že po druhé musí žárlivě dbáti, aby neměla ve svém středu živlů korupčních. (Potlesk.)

Vážení pánové, v poslední době došlo k některým odhalením - já nechci zde mluviti nějak mysticky, vy jste o nich četli - v jednom ministerstvu a tam byla celá serie věcí, které jsou bolestné a tristní, poněvadž běželo nejen o poškozování státu, nýbrž i o podlomení víry poctivých lidí v úředník. (Tak jest!) Zde musí se náš úřednický sbor vší silou domáhati, aby ve svém lůně měl zdrávo a čisto!

Jenom tak můžeme něco znamenati!

A teď dovolte, abych se dotkl něčeho, co je do jisté míry extempore toho, co jsem jmenoval vnitřní politikou, běží o Henleina. Osobně Henleina neznám, nemám legitimace, abych se ho osobně dotýkal, a jsem ochoten i věřiti, že sám to myslí dobře a že ti druzí to myslí třeba méně dobře, ale faktem zůstává - dívejme se na celý problém tak poněkud se širšího hlediska - že, co vidíme v sousedním Německu, je velká revoluce německého národa, revoluce, jejíž příčiny nevězí jenom v poraženeckém duchu Německa, které se domnívalo, že ovládne celý svět, nebo oněch jeho skupin, které se domnívaly, že ovládnou celý svět, nevězí jenom v té hospodářské krisi, zejména tak silně průmyslově prostoupeného státu, který musil býti zachvácen daleko ostřeji, nýbrž že zde beze sporu běží o příčiny, které vyúsťují v německou nacionální revoluci. Že Rakousko nespadlo do lůna Německa, to byl jenom mimořádný mezinárodní tlak, zejména rivalita Říma a Berlína, to byly mocné síly mezinárodní povahy, které tomu zabránily. Ale musíme s faktem nacionální expanse Německa počítati, a tu je zřejmo, že tato expanse se nezastaví u Podmokel, že v duších německého lidu u nás nalezla svůj reflex, že zde byly silné hitlerovské skupiny, a já chci konstatovati: tyto skupiny nezmizely. (Souhlas.) Nemůžeme jíti na thesi samostatnosti "až do odtržení". My bychom byli rádi, kdyby náš spoluživot a spolupráce s německým národem byla co nejlepší. (Výkřiky.) My bychom byli rádi, kdybychom opravdu měli stát, v němž by byl každý spokojen. Obraceje se k Němcům, prosím je o jedno, aby uvěřili oné, řekl byl, až přehnané citlivosti českého lidu, který to myslí dobře a je přesvědčen, když se dívá zpět do dějin a do toho velkého moře zmatků, které tu jsou, že všechno, co se děje v mezinárodním světě, může býti plno nebezpečí. Velká část českého národa není prostoupena šovinismem, jsou to jen jednotlivé skupiny. My jsme se však proti Hitlerovi postavili s celou rozhodností jako proti pravičáckému fašistickému programu.

Řekl jsem, že hitlerovské skupiny u nás nezmizely. Jsou tu a mašírují dnes pod praporem p. Henleina. (Hlasy: Ovládá je úplně Třetí říše!) Žádám české strany, zejména stranu agrární, aby věřila - říkám to s plnou loyalitou - že sice politicky je zdánlivě dobrým argumentem míti za to, že Henlein absorbuje hitlerovské skupiny, ale já soudím, že nastane rozčarování a že posléze se projeví v celé otevřenosti fakt, že Henlein je jen útočištěm celých skupin, na které u nás narazil zákon. Byl bych rád, kdyby vystřízlivění nastalo dříve, než dojde k určitým škodám. Na adresu německých agrárníků připomínám, že není dobrou kalkulací počítati za tuto cenu na volební zisky. Ostatně stává se velmi často za podobných situací, že děti snědí své otce.

Při této příležitosti dámy a pánové, prosím zejména český politický tábor, aby se učil dívati se na německé sociální demokraty poněkud lépe. (Výborně!) Němečtí soc. demokraté mně odpustí, když to povím velmi bezohledně - ať politika jejich je chytrá, prozíravá, anebo méně taktická, přece jen nejsou muži dvojí tváře a dvojí politiky. Věří v to, co hlásají. V současné chvíli je jejich programem Československá republika a je věcí nás všech, naší i jejich politiky, aby snad kdysi v budoucnosti v případech velkých světových konflagrací zůstali tvořiti s námi jednu rodinu a jeden stát. (Potlesk.)

A teď, pánové, když jsem zde konstatoval - abych se zase vrátil - že zima, kterou máme před sebou, a úkoly, které nás čekají, jsou mimořádně obtížné, chci se dotknouti krátce rozpočtu. Rozpočet má své slabiny, o tom není sporu. Některé z nich byly podrobeny korektuře, to je ponecháno řadě mých kolegů, aby se toho dotkli. Některé položky byly nadpreliminovány v loňském rozpočtu a z toho potom vznikly určité deficity. Rozpočet na r. 1935 je sdělán za neobyčejně svízelných podmínek. Ale tento rozpočet je pořád ještě znamením dobré a neselhávající materiální a mravní podstaty našeho státu. Tento stát je dobrý ve svých hospodářských fundamentech, tento stát má neobyčejně pilné a kvalifikované dělnictvo a úřednictvo. Běží jenom o to, aby se nepropadlo starým dědičným vášním, z nichž jedna je závist a druhá demagogie. (Tak jest!) Je potřeba, abychom se dovedli vzepřít.

My, kteří tvoříme současnou koalici, prohlašujeme, že chceme loyálně spolupracovati za oněch předpokladů, které znamenají spravedlivé ocenění práce a zásluh. My jsme byli téměř iniciátory obilního monopolu a jsme rádi, že širokým vrstvám zemědělským byla poskytnuta při nejmenším možnost, aby dostaly lepší mzdy za svou práci.

Musíme totéž na druhé straně bezpodmínečně žádati pro všechny ostatní zubožené vrstvy (Tak jest!), tak jsem řekl, když jsem mluvil o minimální mzdě a zkrácení doby pracovní. Hledáme nejen sociální cítění, hledáme také aspoň tolik nutného politického rozumu, a to se dá překlenouti. Páni, když již dnes padlo s tohoto místa slovo "volby" a když máme skupiny, které čekají nedočkavě na volby, vždyť po volbách začne svět a politická práce znovu. A já tu chci jménem strany, jejímž jménem mluvím, docela loyálně a otevřeně konstatovati, že jsme si vědomi své odpovědnosti v koalici a také svého poslání brániti vrstvy sociálně slabé, široké vrstvy dělníků a zaměstnanců, ale nebudeme podléhati žádné demagogii.

Jestliže jsem konstatoval, že hospodářský fundament této země je dobrý, jestliže jsem konstatoval, že to, co tvoří velkou část národa, dělnictvo a úřednictvo, je pilné a kvalifikované, pak bychom si snad měli s povděkem říci: "Dejž Bůh, aby mělo také dobré vůdce." A tu bych rád, aby zejména koaliční strany v tomto směru důvěru širokých vrstev nezklamaly, aby tento lid a tato země měla své dobré vůdce, aby měla lidi, kteří neuhýbají před demagogií, a lidi, kteří se nedají zastrašovat (Výborně! - Potlesk.), aby měla lidi, kteří v co věří, také za tím dovedou jíti. V řadě situací vyhrával ten, kdo to dovedl vydržeti, a konec konců celý svět je takový, že se může konstatovati, že i když lež jede v kočáře, předhoní ji pravda, ale cena těchto zápasů je velmi problematická.

Nevidím, že by základ oněch živých sil, na kterých je budován náš stát, byl nějakým způsobem ohrožován. Naše demokracie má tak velmi silnou tradici, kotvící daleko v minulosti, v naší historii. A tu mně dovolte ještě jedno připomenout. Když vidíme tu a onde strany, které prohlašují, že stojí na pilířích republiky, koketovati s fašistickými teoriemi, ať se to děje z jakýchkoliv důvodů a za jakýmkoli účelem, domnívám se, že tato hra má svoji pochybenou cenu.

Pánové, takový národ, jehož sedláci a dělníci byli vždycky nadšenými bojovníky za svobodu svědomí, kde byly demokratické prvky tak silné, takový národ bez silných otřesů nedá se nedemokraticky ovládat. (Výborně! - Potlesk.) Tak jsou ty věci u nás.

Třeba si připomenouti, kdo chce s podobnými teoriemi choditi, kdo chce socialismus tím potírati nebo škádliti, že neslouží širokým vrstvám tohoto národa, které tvoří Československou republiku.

Chci, pánové, konstatovati, že rozumím dobře, když v zemích všeobecného hlasovacího práva, kde se hlasy počítají, a kde těch chudáků je daleko více než těch lidí majetných - já tomu rozumím - že za této situace boj o dobytí politické moci je neobyčejně důležitý. A rozumím tomu, že se chudákům i velmi často oklikami má vzíti to, co v žáru revoluce bylo dosaženo, a že se to děje znásilňováním, kupováním a zatemňováním. To, myslím, kdo čte denní listy, kdo poslouchá řeči vůdců různých politických táborů, vidí velmi jasně.

My považujeme za svůj velký úkol, aby toto viděli všichni lidé, především široké dělnické masy, aby znali, oč, o jakou sázku tu jde. Jako soc. demokraté zejména od převratu v Československé republice jsme prošli fásemi svého úpadku a svého rozvoje, anebo, chcete-li svého rozvoje a svého úpadku. Soudím - odpusťte mi, když to reklamuji pro sebe - že se nám nedá upříti, že jsme měli upřímnou snahu sloužiti oněm ideálům, oněm nadějím, které jsme mezi široké vrstvy lidu vnášeli. Mohli jsme býti někdy méně praktičtí, bylo to, mohli jsme někdy v situaci poněkud neobratněji si počínati, možné to je také, ale byli jsme bezohlední a otevření, a soudím, že jsme byli upřímní, a že v tomto směru jsme přece jenom určitý kredit nikdy neztratili, naopak, že jsme ho rozšířili. Jako členové koalice stojíme na půdě loyálního vyrovnávání všech protiv, a jde nám více o stát než o koalici. A když za dnešních těžkých mimořádných poměrů slyšíme řadu slibů, slyšíme řadu určitých, řekl bych, kritik, tedy vězte jedno, že za současného stavu hospodářských a mravních sil a za současné politické konstelace, která tu byla, stáli jsme často a velmi často intransigentně na svém místě, stáli jsme tady jako zmocněnci širokých lidových vrstev a stojíme zde jako zmocněnci příštího vývoje. Ukázal jsem, jak obtížný je problém, před nímž stojíme, a chceme neztratiti tuto důvěru širokého lidu a ve službách jeho, ve službách ideí, které zastupujeme, také dále postupovati. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Ke slovu se přihlásil p. ministr spravedlnosti dr Dérer. Uděluji mu slovo.

Ministr spravedlnosti dr Dérer: Slávna snemovňa! Pán posl. Stříbrný vo svojej reči obvinil pražské štátne zastupiteľstvo, že vraj v návrhu na zastavenie trestného pokračovania proti nemu postupovalo nezákonným spôsobom a že vo zpráve, ktorá bola podaná poslaneckej snemovni, dopustilo sa mystifikovania poslaneckej snemovne a celej čsl. verejnosti. Považujem za svoju povinnosť, aby som s tohoto miesta čo najrozhodnejšie odmietol obvinenie pána posl. Stříbrného. (Výborně!) Tieto jeho obvinenia snáď sú pochopiteľné z toho dôvodu, že tu vystupoval ako posudzovateľ vlastnej svojej veci (Tak jest!), ale ony vyverajú tiež objektívne z nesprávneho posudzovania celej záležitosti. Nesprávny a nezákonný postup štátneho zastupiteľstva vidí v tom, že štátne zastupiteľstvo v návrhu na zastavenie trestného pokračovania, ktorý podalo vyšetrujúcemu sudcovi, neuviedlo dôvody, pre ktoré zastavenie trestného pokračovania navrhovalo a že naproti tomu však štátne zastupiteľstvo odôvodnilo svoj postup vo zpráve, ktorá bola tiež podaná poslaneckej snemovni.

Vážení pánovia! Neni možno v tomto postupe štátneho zastupiteľstva videť nič, čo by bolo nezákonné a niet v tomto postupu štát. zastupiteľstva ani nič neobvyklého. Štátne zastupiteľstvo podávajúc svoj návrh u vyšetrujúceho sudcu postupovalo len podľa ustanovení nášho trestného riadu, keď tento svoj návrh ničím neodôvodňovalo. Štátne zastupiteľstvo tento svoj návrh nielen nemusí odôvodňovať, ale není ani oprávnené, aby ho odôvodňovalo. Poneváč štátne zastupiteľstvo v tomto prípade je pánom žaloby a tiež celého trestného pokračovania, v tom momente, keď štátne zastupiteľstvo podá návrh na zastavenie trestného pokračovania, pokračujúci súd nemá inej možnosti ako zastaviť trestné pokračovanie, bez ohľadu na to, z akých dôvodov tento návrh bol postavený. Z tejto zásady, ktorá je vtelená v našom trestnom riade, vyplýva tiež norma u nás pravidelne užívaná v praksi súdov a štát. zástupcov, že žiadny návrh na zastavenie trest. pokračovania prednesený u kompetentných súdnych orgánov sa neodôvodňuje. V tomto postupe štát. zastupiteľstva nemožno videť nič nezákonného.

Druhou vecou je otázka, bolo-li oprávnené štátne zastupiteľstvo podať dôvody svojho návrhu svojim nadriadeným úradom. (Posl. Stříbrný: Novinám, pane ministře!) Vážení pánovia, slávna posl. snemovňa! Je vám všem známé, že táto trestná vec dostala sa pred súdné a žalobné orgány na základe usnesenia, ktoré vyniesla posl. snemovňa, ktorá celú vec a jej vyšetrenie odovzdala vláde s tým príkazom, aby vláda učinila potrebné kroky. Na základe tohoto usnesenia posl. snemovne vláda predala celú záležitosť ministerstvu spravedlnosti a ministerstvo spravedlnosti po dobrozdaní, ktoré si vyžiadalo od generálnej prokuratúry, upravilo žalobné orgány, aby zaviedly trestné pokračovanie. Ide tu tedy o trestné pokračovanie z podnetu usnesenie posl. snemovne. A keď trestné pokračovanie vo svojom priebehu dospelo k tomu koncu, že štátne zastupiteľstvo uznalo za potrebné, aby pokračovanie bolo zastavené, je prirodzené, že o tomto svojom kroku i o dôvodoch tohoto kroku muselo podať zprávu svojim nadriadeným orgánom, aby tieto orgány informovať mohly vládu a táto zasa posl. snemovňu, prečo v tejto veci neprišlo k daľšiemu prevedeniu trest. pokračovania. Štátne zastupiteľstvo jednalo podľa svojej povinnosti, jestli nadriadenému svojmu orgánu podalo zprávu, prečo nepovažovalo za možné, aby vo veci trestnej bolo pokračované. A prirodzene, že i vláda postupovala podľa svojej povinnosti, keď slávnej posl. snemovni podala zprávu o tom, prečo v tejto veci trestné pokračovanie nemohlo byť vedené ďalej. V tom fakte tedy, že štátne zastupiteľstvo voči svojím nadriadeným orgánom odôvodňovalo svoj postup, nemožno videť žiadny protizákonný alebo nezákonný čin štátneho zastupiteľstva.

Slavná poslanecká snemovňa, ale pán posl. Stříbrný uviedol tiež to tvrdenie, že správa štátneho zastupiteľstva mystifikovala slávnu poslaneckú snemovňu a vidí to ve dvoch faktoch. V jednom fakte, a to je miesto, kde správa štátneho zastupiteľstva udáva zisk čiastkou 22 mil. Kč, a v druhom fakte, že štátne zastupiteľstvo odvoláva sa vo svojej správe na to, že trestné pokračovanie nemohlo byť prevedené z toho dôvodu, že 18 svedkov medzi časom zomrelo, a pri tom zamlčalo fakt, že niektorí z týchto svedkov boli už mrtví vtedy, keď trestné pokračovanie bolo zahájené.

Ohľadne prvej veci, týkajúcej sa výšky zisku 22 mil. Kč, uvádzam, že nie je sporu o tom, že na základe obchodov, ktoré prevádzané boly pánom Fr. Stříbrným, určité zisky tu boly, a že tu pán posl. Stříbrný popieral len výšku tých ziskov, ktoré udaly niektoré osoby, ktoré v trestnom pokračovaní boly alebo mohly byť vedené ako svedkovia. Myslím, že na podstate veci nemení nič, činily-li tieto zisky 22 mil. Kč alebo činily-li tieto zisky menej než 22 mil. Kč, ani na právnickom posudzovaní celej veci táto okolnosť nič nemení. (Posl. Stříbrný: Ale kam přišly ty zisky?)

Vážení pánovia, tiež nemožno vytýkať tendenciu mystifikovania štátneho zastupiteľstva z tej okolnosti, že niektorí svedkovia už boli mrtví vtedy, keď slávna poslanecká snemovňa rozhodovala o vydaní pána posl. Stříbrného k trestnému pokračovaniu. Výpovedi jednotlivých svedkov nemôžu sa posudzovať osihotene, ale možú byť posudzované v trestnom pokračovaní vždycky len v súvislosti s tým, čo ostatní svedkovia vypovedali. A preto ani z tohoto dôvodu nemožno tvrdiť, že by pri sostavovaní zprávy štátne zastupiteľstvo bolo bývalo vedené tým úmyslom, ako to pán kol. Stříbrný dneska tuná tvrdil, aby mystifikovalo poslaneckú snemovňu a našu čsl. verejnosť.

Vážení pánovia, ja bysom konštatoval, že pán kol. Stříbrný zo zprávy štátneho zastupiteľstva, ktorá uvedená bola tiež vo zpráve vlády a ktorá predložená bola poslaneckej snemovni, a z rezumé tejto zprávy, ktorá je tam uvedená a ktorá bola i v dennom tisku publikována, nepoprel len tie dve skutočnosti, ktoré som teraz predniesol.

Ohľadne ostatných skutočností, ktoré tam uvedené boly, pán posl. Stříbrný v dnešnej svojej reči nepoprel nič. (Posl. Stříbrný: Já napíšu o tom celou knihu!) Slávna poslanecká snemovňa! Tiež nie je správné tvrdenie pána kol. Stříbrného, že štátne zastupiteľstvo bolo povinné previesť v tejto veci trestné pokračovanie bez ohľadu na to, či tu bol výhľad k tomu, aby toto pokračovanie sa skončilo odsuzujúcim trestným rozsudkom, alebo nie. Je všeobecne užívanou praksou našich žalobných orgánov, že tam, kde chybí právny predpoklad k odsúdeniu, tedy k pozitívnemu skončeniu trestného pokračovania, sám žalobný orgán odstupuje od žaloby. (Výkřiky posl. Stříbrného a Zápotockého.)

A v tejto veci nestalo sa nič iného, ako to, čo v tak mnohých trestných prípadoch vždy je praktikované nielen u nás, ale v každom štáte. Všetky činy, ktoré sa dostanú pod lupu štátneho zastupiteľa, musia vyhoveť dvom požiadavkám trestného zákona. Musia po prvé byť objektivné predpoklady dotyčného trestného činu. Ale musia tu byť i subjektívne náležitosti. Zastavenie trestného pokračovania v tomto prípade sa stalo z toho dôvodu, že nebolo dokázateľné, že so strany obvineného splnené boly tieto subjektívne náležitosti trestného činu. Štátne zastupiteľstvo to vo svojej zpráve vyjadrilo touto vetou: "Avšak k uspěchu případné obžaloby nestačí samo toto podezření, nýbrž je potřebí také důkazů, že Jiří Stříbrný jako ministr v tomto svém úřadu mocí sobě svěřenou vědomě zneužil k tomu, aby státu způsobil škodu a že ostatní obvinění byli v tomto spoluvinni."

Štátne zastupiteľstvo práve preto prišlo k tomu výsledku, že trestné pokračovanie nemôže viesť k úspechu, pretože (Posl. Zápotocký: ..... to vzal nevědomě! - Veselost.) z prevedeného vyšetrovania nevznikly žiadné také pozitívne okolnosti, ktoré by svedčily, že pán kol. Stříbrný pri prevádzaní činov, ktoré mu boly kladené za vinu, mal úmysel spôsobiť škodu štátu alebo iným.

Myslím, slávna poslanecká snemovňa, že orgány žaloby v tomto prípade postupovaly úplne korektne a takým spôsobom, že nemožno im objektívne ničeho namietať a preto znovu považujem za nutné, aby som obvinenie p. kol. Stříbrného čo nejrozhodnejšie odmietol. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Mayr-Harting.

Posl. dr Mayr-Harting (německy): Slavná sněmovno! Mám radost, že se mohu účastniti této první rozpravy nového druhu, za kterou vděčíme nejnovější reformě jednacího řádu. Ale jest to ovšem jediná radost, kterou poskytuje obírání se státním hospodářstvím a otázkami s ním souvisícími, a také to jest jen radost smíšená. Neboť tato novota má posloužiti k tomu, aby se parlamentní život osvěžil a obnovil, aby se parlamentní provoz oživil. To jest snad docela dobrý recept, ale vychází z klamné diagnosy. Neboť parlament nikdy netrpěl vadou řeči, nedostatkem chuti k řečnění a řečnického nadání. Naopak: Parlamentu hrozí stále více, že klesne na to, čímž jej zlomyslní již dávno nazývají, na pouhou žvanírnu, poněvadž není ochota léčiti vlastní nemoc parlamentu, kterou jest pokračující ochromení svalů a nervů parlamentu, stoupající vyřazování parlamentu ze zákonodárství a z vytváření státní vůle vůbec. Tento rozpor mezi řečnickou svobodou a věcnou bezvýznamností to jest, který se tak nemile pociťuje a zvlášť bolestným se stává u nejdůležitějšího předmětu, s nímž se má parlament zabývati, u státního rozpočtu. Neboť i on poskytuje již jen příležitost uvolniti stísněná srdce, přednésti žaloby a stížnosti, a to vše jen s jistým pocitem, že to vyzní naprázdno. To se od utvoření parlamentní úsporné a kontrolní komise ještě zhoršilo; neboť nyní se lidé domnívají, že se parlamentní činnost vyčerpává v této komisi. Činnost této komise je snad velmi záslužná, ale odehrává se tak úplně za zavřenými dveřmi, že ani členové parlamentního úsporného a kontrolního výboru, kteří nemají štěstí, aby patřili k užší komisi, o činnosti této komise nic neslyší, a nejhorší jest, že i činnost této komise má - jak se zdá - konec konců velmi skromný theoretický význam, že jejích návrhů se nedbá nebo příliš pozdě. Neboť jinak jistě nebylo by bývalo možno, aby se jinými úspornými opatřeními nebylo mohlo zabrániti snížení platů státních zaměstnanců v této míře.