Důvody:

Návrh sleduje dvojí účel: 1. Dosaditi komisi složenou ze zástupců úřadů, parlamentu a rámcových organisací odborových, jež by ústavnímu projednání připravila změny nutné v platovém zákoně, zejména valorisaci základních platů, otázku titulů, soudcovské platy aj. v, dále 2.) vyřešiti bezodkladně některé nedostatky platového zákona, jež nesnesou průtahů, zejména obnovení automatického postupu, byt by v jiné formě, přizpůsobené struktuře platového zákona, otázka staropensistů aj. v.

Je jisto, že úprava platů základních vyžádá si delšího času, neboť je to otázka spojená také s úhradou a to nikoli nepatrnou, a pak nesmí se zapomínat, že valorisaci platů vyniká okamžitě otázka nového druhu pensistů, kterou nesmíme nechat nepovšimnutu, dokud nebude alespoň vyřešen problém dosavadních staropensistů. A dále je jisto, že otázkou úpravy základních platů a vším tím co s ní souvisí, nemůže se zabývati pouze nějaká užší komise složená výhradně z úředníků, aniž by do věci neměl zasáhnouti činitel nejpovolanější, tj. parlament a konečně aby tu nemohli také spolupůsobit zástupci zaměstnanectva, o nějž tu přece v prvé řadě jde, nýbrž že bude třeba zříditi novou komisi, složenou ze všech třech činitelů na věcí zúčastněných, úřadů (vlády), jakožto quasi zaměstnavatele, dále parlamentu, jakožto zástupce lidu a toho, jenž musí povoliti prostředky a konečně zaměstnanců. Není přece možno, aby zaměstnanci byli postaveni před hotový fakt a stejně není možno, aby elaborát byl vypracován kdesi v nejužším kruhu úředním a byl odevzdán do rukou zástupů lidu, ne-li přímo, tož nepřímo s poznámkou, že se na něm nesmí nic měnit a když, tak pouze zcela nepatrně. Máme za to, že podobný jednostranný akt ve věci tak neobyčejně důležitě a vážné, jako je úprava platů, není možným a že bude postupováno napříště demokratičtěji, než se to dělo dosud. Platový zákon i systemisace jsou toho nejlepším dokladem, jak se postupovati nemá a jal při jiném postupu mohlo býti zabráněno četným zbytečným výtkám a také nedostatkům, kdyby tu bylo porozumění pro spolupráci oněch třech jmenovaných činitelů. Byl tu sice učiněn náběh k podobné spolupráci zřízením tzv. normalisační komise, náběh však zcela nepodařený, neboť ze spolurozhodování vyloučen byl element nejdůležitější, tj. parlament (snad v Československé republice je parlament jakožto representant lidu dosud elementem nejdůležitějším) a dále zástupci personálu byli do jmenované komise povoláni opětně jednostranným aktem vlády, takže personálem nejsou vlastně uznáváni za jich zástupce a konečně bezvlivnost těchto tzv. mimoúředních znalců je tak eklatantní, že nemají pro věc samu naprosté ceny, vždyť komise se vůbec nesvolává a s posléze uvedenými mimoúředními znalci nikdo nejedná a snad nikdo vůbec ani nemluví.

Dle opětných a opětných prohlášení vlády (ministerských předsedů) normalisační komise měla býti zřízena v důsledku zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě. I tento postup byl úplně pochybný, V citovaném zákoně, mimochodem řečeno, jíž v prosinci r. 1924 odhlasovaném dočítáme se v §§ 1 a 2 řadu úkolů jež budou putny k vybudování administrativy, zejména pokud jde o zjednodušení organisace a stanovení normálního počtu pracovních sil. V následujícím pak § 3 ukládá se vládě, aby řídíc se v § 2. vytčenými úkoly a zásadami předložila do 31. prosince 1925 návrh zákona o jednotné úpravě správního řízení, jakož i ostatních opatření, jež nelze provésti cestou nařizovací, nebo administrativní. Dále se v tomto §u praví:

V zájmu jednotného provedení všech nutných opatření budiž vládou zřízena komise, složená z úředních a mimoúředních znalců, jejíž složení, působnost a pracovní program buďtež stanoveny tak, aby bylo dosaženo správného provedení vytčených úkolů v době co nejkratší.

Vláda do lhůty, stanovené zákonem, nepředložila zákona o jednotné úpravě správního řízení, ledaže by tím chtěla rozumět reformu politické správy, také nezjednodušila organisaci správy, tj. správy všech resortů, pouze provedla restrikci personálu, jejíž neblahé účinky pociťují se dodnes a konečně stanovila počet pracovních sil tzv. provisorní systemisací jakožto důsledku platového zákona, kterážto systemisace nejen že nesplnila naděje do ní vkládané zaměstnanci, avšak i místy způsobila rozvrat svojí nepromyšleností (vinou některých resortů) ano i hotovou revolucí v pořadových seznamech. Také dalšímu příkazu, zříditi komisi složenou z úředních a mimoúředních znalců vláda nevyhověla a teprve na naléhání zaměstnanectva i parlamentních kruhů uvolila se zříditi tzv. normalisační komisí, která však ani svým složením, ani vytčeným úkolem nemá s komisí zamýšlenou zákonem o úsporných opatřeních ve veřejné správě pranic společného.

Komise pro reformu správy a její zjednodušení měla by býti podle toho teprve zřízena a jistě že by to bylo také žádoucí vzhledem k stále rostoucím potřebám občanstva a k úkolům administrativy a tím též stále množícímu se počtu personálu, což nemůže jití do nekonečna, Nebude-li personál ekonomicky využit, což pří dnešním přespříliš komplikovaném způsobu úřadování a těžkopádném, byrokratickém aparátu není možným, nikdy nedocílíme toho, aby zaměstnanec mohl býti dobře placen podle známé a tak často propagované zásady: ťméně, ale dobře placeného úřednictvaŤ. Komise, kterou v této osnově navrhujeme, nemá se samozřejmě zabývati těmito otázkami, nýbrž jejím úkolem bude vyříditi definitivně a řekl bych přímo jednou pro vždy platovou otázku zaměstnanců, kterou zabýváme se v republice od jejího založení, aniž bychom alespoň částečně dospěli k cíli. Nezbytnost vyřešit věci státnězaměstnanecké ukázala se nutnou, jakmile se dospělo k stabilisaci měny a tím vzniklé potřebě také stabilisovat platy. Počalo se zákonem č, 394/1922. dále č. 286/1924 a mělo se končit platovým zákonem č. 103/1926. Tento zákon měl definitivně vyřídit platovou otázku vybudováním nového, moderního systému, založeném na odměně za práci a služební výkon, aby tím byla povzbuzena ambice, který prý, jak se tvrdilo, značně poklesla automatickým postupem a poskytováním neúměrných drahotních a rodinných přídavků. Základním kamenem nového systému měla býti systemisace normální potřeby sila rozvrstvení personálu do nových platových stupnic, jež měly nahraditi bývalé hodnostní třídy. Jak platový zákon a s ním spojená systemisace služebních míst vyhověly těmto zásadám a možno-li obě tato opatření pokládati za definitivní vyřízení platové otázky státnězaměstnanecké, o tom nás poučují sta a sta petic a memorand a resolucí zasílaných vládě a parlamentním kruhům, všemi, bez rozdílu všemi kategoriemi, kde přesvědčivým způsobem a vždy na základě cifer uvádí se stav jaký vznikl po platovém zákoně a systemisací. To nejsou stesky a žaloby jednotlivců, nýbrž celých skupin a to čeho jsme byli svědky v posledních třech letech, to je živelní odpor proti platovému zákonu, vlastně správněji řečeno, proti jeho jednotlivým ustanovením a proti systemisaci. Tento odpor, jenž hluboce zapustil kořeny do celého našeho úřednického života a jenž vážně ohrožuje klidný chod správy, nedá se vyléčiti časem a vyčkáváním, že se snad nový systém vžije, tento odpor možno odstraniti pouze a výhradně důkladnou revisí platového zákona a služebních řádů a systemisace, krátce všeho toho, co se zákonem tímto souvisí, Nutnost revise uznává se všeobecně ve všech odborných kruzích, takže tato otázka není jíž pouze věcí zaměstnaneckou, nýbrž otázkou všeobecnou, řekl bych státní, neboť komu by tu nešlo o to, aby konečně už byl zjednán klid v úřadech, soudech, školách, ve vojsku, četnictvu ap.? Je-li revise platového zákona a systemisace všeobecnou otázkou, není možno, aby byla řešena pouze jednostranně a pouze s hlediska úředního, tudíž s hlediska mocí výkonné. I moc zákonodárná a ti, z nichž tato vychází, totiž státní a veřejní zaměstnanci jakožto voličově mají právo zúčastnit se prací na konečném vyřešení této nejpalčivější otázky dneška.

Proto navrhujeme smíšenou komisi z kruhů úředních a parlamentních a odborových, která by se zabývala především:

1.) úpravou základního služného ve smyslu valorisace a to všech kategorií bez rozdílu, tudíž,

státních úředníků a zřízenců, soudců,

konceptních pragmatikálních úředníků státních zastupitelstev a generální prokuratury, profesorů vysokých škol,

státních profesorů a učitelů,

vysokoškolských asistentů a konstruktérů, dílovedoucích a p.,

vojenských a četnických gážistů,

dále zaměstnanců železničních, zemědělských, báňského a hutního provozu, oficiantů a všech ostatních zaměstnanců, pokud přímo nespadají do platového zákona,

2.) řádnou systemisací všech těchto právě uvedených kategorií,

3.) otázkou činovného,

4.) otázkou titulů,

5.) otázkou naturálních příjmů,

6.) náhradou služebních výloh,

7.) služebními a osobními přídavky a jinými výhodami,

8.) oddlužením státních zaměstnanců,

9.) odpočivnými a zaopatřovacími platy,

10.) převodem do nových platů a nesrovnalostmi z toho vzniklými, zejména vyrovnávacími a doplňovacími přídavky,

11.) a konečně i jinými opatřeními způsobenými platovým zákonem, jež v praksi ukázaly se nedosti promyšlenými. Tato komise by mohla v budoucnosti fungovati jako poradní sbor v státnězaměstnaneckých otázkách, neboť je jisto, že ani revisí platového zákona, nebo systemisací nebude vyčerpán souhrn otázek úřednického práva.

Jak bylo jíž vzpomenuto, revise, nebo úprava základních platů (služného i činovného) a všech ostatních otázek jak je uvádíme, nebudou a nemohou býti vyřešeny ihned, neboť jsou spojeny předně s novým a to nikoli nepatrným nákladem a za druhé budou vyžadovati četných studií a propočtů vzhledem k obsáhlosti a také složitosti látky, o niž jde.

Mnohé věcí však nesnesou odkladu a bude je nutno způsobiti neb opraviti ihned a proto navrhujeme přímou opravu platového zákona v těchto bodech:

V §u 4. navrhujeme, aby služební třída III. byla rozdělena na dvě podskupiny a to IIIa, kam by patřily ony kategorie, od nichž se vyžaduje vyšší vzdělání než je nižší střední nebo odborné zkoušky, dále IIIb, kam by patřily kategorie ostatní.

Není spravedlivé, jsou-li tyto kategorie společně v jediné skupině, svého času řeklo se, že při systemisaci míst bude na tyto kategorie pamatováno, nestalo se tak však, naopak na př. v litografickém stát, ústavě úředníci s tímto vzděláním a kde vykonávají opravdu umělecké práce jsou dokonce zařadění do skupiny IV. Porovnáme-li zařadění a postup těchto úředníků s jinými kategoriemi se vzděláním nižším a také výkonem nepozorovatelně snažším, nutno konstatovat bezpříkladné bezpráví.

V § 7. žádáme snížení čekatelské doby u všech kategorií o jelen rok, dále navrhujme, aby kancelářští oficianti po 10leté celkové služební době (oficiant, pomocník) převedeni byli do stavu kancelářského úřednictva, tj. do IV., nebo III. služební třídy. Platový zákon sice stanoví, že po této slabě vstupuje oficiant do pragmatikálního poměru pouze však po stránce formální a nikoli též hmotné, neboť i nadále zůstává v oficiantských platech.

V § 12. (Činovné) navrhujeme vyloučení skupiny D činovného, neboť dříve tato skupina nebyla a pak tímto opatřením je poškozeno nejvíce drobné zaměstnanectvo. Ve druhé skupině míst B navrhujeme snížení počtu obyvatel na 20.000, neboť hraníce 25.000 způsobila, že do této skupiny zařaděno bylo velmi málo míst a že se nedostalo ani na místa, kde skutečně panuje notorická drahota.

V § 15. (Zvýšení služného) navrhujeme vyloučiti ustanovení, podle něhož úředník, dovršivší 35 roků služební doby nemá nárok na poslední náslužný přídavek. Ustanovení toto je neobyčejně kruté a postižena byla jím celá řada staršího úřednictva, kteří ber vlastní viny a pouze na základě nepříznivé systemisace nebyli povýšeni do vyšší platové stupnice.

V § 17. (Povýšení) navrhujeme jakousi restituci bývalého časového postupu. Bylo by zbytněno znovu a znovu uváděti na pomět, co znamenal časový postup pro úřednictvo za Rakouska a jaké boje byly tu sváděny, než byl docílen. Kdo je neprožil, nemá o nich zdání a kdo nepocítil nepřízeň libovolného jmenování tak, jak je asi zavedeno nyní, ovšem ještě v poněkud méně vhodnější formě, ten nikdy nepochopí, proč úřednictvo automaticky postup tolik vehementně reklamovalo a tak na něm lpí. Sebe lepší systemisace nenahradí jistotu a bezpečnost, kterou poskytuje sebe minimálnější časový postup a naše nezvratné přesvědčení je, že se úřednictvo této výhody nikdy nevzdá. Vpředu uvádíme jakého strašlivého zklamání dožili se zaměstnanci systemisací nejen pro její nedostatečnost, nýbrž i a zejména proto, že přivodila nezaslouženou hmotnou i mravní degradací tisíce a tisíce vzorných a veskrze spolehlivých úředníků. Kromě toho personál tu byl vtěsnán takřka násilně do zcela nového personálního organismu, který tu nikdy před tím nebyl, byl vtěsnán do nového zcela nezvyklého platového systému, jenž v teorií snad zdá se býti účelným, v praksi ukázal však takové nedostatky, že není možno ani je vypočítati. Značná část personálu nemá o tomto systému vůbec nadějí na povýšení snad ani jedenkráte za svojí kariéru, vše je pouhá náhoda, je-li někdo náhodou na odpovědném místě, zemře-li někdo náhodou, odchází-li někdo náhodou do pense, aby udělal místo druhým, na těchto náhodách nemůže přece spočívati minimální existence zaměstnance. Vytýká se časovému postupu, že způsobil pokles ambice, Kdy to bylo vyzkoušeno? Automatika byla zavedena těsně před vypuknutím války a za války možno tvrdit, že v úřadech poklesla ambice? Což se zapomíná na hrozby posláním na frontu? A po válce, v tom chaosu jaký vzešel tvořením nových úřadů, v té překotné práci, v těch mimořádných poměrech, v tom nesmírném přetížení personálu možno mluvit o poklesu ambice? Tato doba horečné práce a chvatu může býti správným měřítkem? Může, pauze však k dobru zaměstnanectva. Jak rychle se zapomíná na první počátky naší samostatné správy, ať jíž ve státních úřadech, nebo podnicích a jak je krajně nespravedlivé a nezasloužené mluvit o poklesu ambice, způsobeným automatickým postupem. Dále se tvrdí, že časovým postupem, vybudovaným zákonem čís, 541/1919 zašlo se daleko. Nebudiž to popíráno, ačkoliv zrychlování postupu mělo tehdy smysl výlučně materielní pří nízkých základních platech a nikoli touhy dosáhnouti vyšší hodnostní třídy, může však býti tato okolnost důvodem k odstranění časového postupu vůbec? Řeklo se také, že nynějším systémem časový postup se neodstraňuje, nýbrž že se absorbuje pouze v jedné platové stupnicí kdežto dříve, že byl rozšířen na několik hodnostních tříd. Tedy obrazně, že se nyní vyčerpává jaksi horizontálně, kdežto dříve měl směr vertikální. Nuže, kdyby bylo,: tomu opravdu tak, pak bychom s nynějším časovým postupem zašli hodně dozadu. Není-li úředník povýšen do vyšší plátové stupnice, může v jedné platové stupnici, dejme tomu v 7. absolvovati pouze 5 platových stupňů a 5 náslužných přídavků, tudíž celkem může postoupiti 10kráte. Za Rakouska téměř každý úředník postoupil před automatickým postupem do IX. hodnostní třídy (výjimky, kde se tak nestalo, byly velmi řídké), kolikrát by mohl celkem postoupiti? Dejme tomu, že byl v XI. třídě 8 let a v X. rovněž 8 let (středoškolák, nebo i s nižším vzděláním, případ velmi nepříznivý). Postoupil celkem rovněž 10kráte jako nyní, tj. absolvoval 10 stejných trienálek, a quadrienálek, kdežto nyní má 5 snížených a náslužných přídavků, A i kdyby byl povýšen do 6. platové stupnice, může postoupiti pouze 8kráte se stejnými trienálkami a 2kráte, nejvýše třikráte se sníženými náslužnými přídavky.

Časovým postupem předválečným bylo docíleno, že jmenovaný úředník postoupil celkem 11krát, avšak jeho postup do X. třídy znamenal 400 K, do IX. rovněž 400 K a do VIII. dokonce jíž po 1 roce 400 K a pák další postup po 400 K! Kam jsme to nyní zašlí! Tvrdí se, že nynější trienálky jsou hodnotnější. Vyváží dnešních 1800 Kč bývalých 400 K (po 200 K postoupilo se pouze 3kráte po 3 letech a jednou po roce, jinak 7kráte po 400 K). Ani těch 200 K není dnešními 1.800 Kč plně vyváženo. Úpadek v postupu do vyšších platů je ještě tím značnější, že i aktivní přídavek byl v každé hodnostní třídě vyšší, kdežto nyní je až do 5. platové stupnice stejný. Tento zjevný nedostatek nedá se ničím oddisputovat, žádnou sofistikou a hrou cifer, ztrátou předválečného časového postupu a zavedením dnešního systému vrženo bylo úřednictvo do let osmdesátých, kdy za hraběte Taaffého úředník postoupil jednou nejvýš dvakrát za celou svojí kariéru, stav dnešní je však ještě o to horší, že valuta není tak hodnotná jako tehdy. Z těchto důvodů (dalo by se jich uvésti ještě více) navrhujeme obnovení quasi časového postupu aspoň v té míře, jak byl koncedován rakouskou vládou v roce 1914. Aby však nebyl porušen systém, na němž je vybudován platový zákon, upouštíme od pojmenování ťčasový postupŤ a na ohrožujeme jej povýšením ad personam. Úředník, u něhož by byly všechny předpoklady jak je vyžaduje platový zákon pro povýšení do vyšší platové stupnice splněny, postoupil by po určité době do požitků vyšší platové stupnice, aniž by bylo pro něho v této stupnici volné systemisované místo. Při tom by se jeho služební postavení nezměnilo, tj. vykonával by dosavadní službu a také jeho úřední titul a charakter by se nezměnil. Opakujeme, pouze ten úředník by měl nárok na jmenování ad personam, jenž vyhověl všem zákonným požadavkům a pouze náhodný nedostatek volných míst výše systemisovaných mu brání v postupu. Není tento požadavek veskrze spravedlivý jestliže tu bude o existenci zaměstnance rozhodovati pevná base a nikoli pouhá náhoda? Že tím poklesne ambice? A proč, z jakých pak důvodů? Vždyť i o postupu ad personam rozhodni kvalifikace: tj. zvláštní způsobilost pro místo, jež se propůjčuje, schopnost, upotřebitelnost a důvěryhodnost, krátce vše, co obsahuje odstavec 2) § 17. platového zákona. Jakých je tu ještě třeba klausulí a závor! Také v železniční službě zavedeno bylo automatické povyšování již od roku. 1909. aniž by bylo možno říci, že se neosvědčilo, naopak, když v roce 1913 došlo k projednávání služební pragmatiky v rakouské panské sněmovně, kde byly určité pochybnosti v čárovém postupu, právě okolnost, že se automatika u železnice osvědčila, byla spolurozhodující, že tento zákonodárný sbor dal souhlas k zavedení časového postupu také v ostatní státní službě. Podobně tak bylo tomu i v Prusku. Bylo by jistě zajímavým uvésti všechny důvody pro i proti, jak byly sneseny v rakouské poslanecké sněmovně a zejména v panské (ve výborech) a jak tehdejší vláda ústy vysokých úředníků energicky hájila princip časového postupu, i když se stavěla proti jeho nadměrnému rozšíření a byl to jmenovitě ministr vnitra baron Heinhold, který v panské sněmovně vyvrátil všechny útoky proti automatice, útoky velmi nebezpečné, poněvadž vycházely z vysoké aristokracie. Není tajemstvím, že i císař zasáhl do věci! Kdo to v Československé republice přejímá úlohu vysokých aristokratů a kde je naše vysoká byrokracie, aby hájila časový postup jako se to dělo v Rakousku? Aby dokazovala, že jedině a pouze časovým postupem možno vyrovnati hmotné i mravní nesrovnalosti a křivdy, jaké vynikají a budou vždy vynikat při strohé vázanosti systemisovaných míst. A my nyní navrhujeme dokonce méně než měli rakouští železniční úředníci v r. 1909 a ostatní státní úředníci v roce 1914. poněvadž je to pouhé jmenování ad personam s určitými klausulemi a pak se nesmí zapomínat na valutární rozdíly. Jinak lhůty pro povýšení ad personam byly by tytéž jako v roce 1914 a také rozsah stejný, vysokoškolák do požitků 4. platové stupnice (bývalá VII. hodn. třída) středoškolák a služební třída III. do 5. plat. stupnice (bývalá VIII. hodn. třída) a konečně IV. služební třída do 6. plat. stupnice (bývalá IX. hodn. třída). Nutno zdůrazniti, že by to byl pouze postup minimální a že by zdaleka nevyčerpával automatický postup z 1914. neboť není provedena valorisace platu a přídavky na děti (výchovné) nemohou vzhledem k nízké výměře nikterak nahraditi diferenci, která vzniká mezi hodnotou platů předválečných a nynějších. Jmenováním ad personam neměnil by se též počet systemisovaných míst, ani celkově, ani v jednotlivých platových stupnicích. Samozřejmě, že by toto jmenování znamenalo jakési zvýšení osobních nákladů, ty však by nevyrostly najednou, nýbrž postupným uzráváním zaměstnance pro jmenování ad personam a resorty by každoročně musely s přírůstkem výdajů, pokud by nebyly vyčerpány systemisací, počítat ve svém rozpočtu a také uhradit z prostředků draných jim finanční správou.

Kromě obligatorního povýšení ad personam navrhujeme také fakultativní, tj., aby bylo možno povýšiti úředníka také i do jiné vyšší platové stupnice, ovšem pouze zcela výjimečně, nebo je jisto, že s dnešním systémem se do budoucnosti nevystačí. Není možno a udržitelno, aby ze dvou úředníků stejně kvalifikovaných a se stejnou služební dobou jeden byl povýšen do vyšší platové stupnice pouze proto, ze náhodou v jeho služebním oddělení, nebo odvětví, či odboru zemřel, nebo odešel do pense jako před důchodce, kdežto druhý, stejně zdatný úředník, může se stát, i s lepší kvalifikací, musí čekat několik roků, než-li tato ťnáhodaŤ v jeho odvětví, nebo oddělení, nebo odboru nastane? Podobných případů jmenování ad personam bude ovšem velmi málo a použije se jich pouze ve zcela mimořádných případech.

V § 20, (Služební pořadí) bylo nutno vložiti ustanovení toho znění, že úředník ztrácí svoje prvotní služební pořadí jedině tehdy, jestliže bez vlastní víny nemohl býti povýšen do vyšší platové stupnice tj. pro méně uspokojivou kvalifikací, nebo pro disciplinární trest, anebo také proto, jestliže nevyhověl jiným předepsaným předpokladům, na př. nesložil zkoušku a p.

Nebylo-li úředníku propůjčeno místo z jiných než právě uvedených důvodů, zůstane mu původní pořadí zachováno po celou jeho kariéru. Jestliže se místo obsazuje veřejným konkursem a jestliže se úředník, na řadě jsoucí o něj neuchází, samozřejmě, že ztrácí pořadí v tom případě, že by ono místo bylo obsazeno úředníkem v pořadí mladším.

Tohoto opatření je třeba, neboť dnes již patrno, jaké přímo neslýchané spousty způsobila provisorní systemisace v pořadí státních zaměstnanců všech kategorií. Poněvadž podle platového zákona úředník může býlí ustanoven pouze na systemisovaném místě a poněvadž všechna služební místa byla oproti předchozímu stavu jinak a různě ohodnocena a oceněna, nadešel povýšením úřednictva, provedeným v důsledku provisorní systemisace z r. 1927. v pořadí úředníků a zřízenců chaos, jemuž není v minulosti rovného a jenž přivodil v pravém smyslu slova revolucí v dosavadním úřednickém právu.

Poněvadž služební místa byla, jak jsme již pravili, v r. 1927 z převážné většiny jinak kvalifikována v důsledku platového zákona a z něho vyplývající provisorní systemisace než jak tomu bylo dosud a poněvadž obsazování těchto jinak ohodnocených míst nedělo se veřejnými soutěžemi, aby tak všem zaměstnancům bylo umožněno kompetovati o takto nově vzniklá vyšší místa, nýbrž obsazení stalo se z nevětší části na základě stavu, jaký tu právě náhodou byl, došlo v nesčetných případech, jež možno odhadnouti, na tisíce, k anomáliím, že úředníci služebně mnohem mladší byli povýšení do vyšších platových stupnic, poněvadž náhodou v systemisační době nalézali se na těchto dnes jinak ohodnocených a kvalifikovaných místech, kdežto oproti tomu tisíce a tisíce úředníků služebně starších, služebně bezvadných a výborně kvalifikovaných bez vlastní viny bylo přeskočeno a tak zbaveno svého poctivě nabytého pořadí.

Byli degradování hmotně i mravně, poněvadž opětně pouhou náhodou nebyli v systemisační době na služebních místech výše ohodnocených nebo také proto, poněvadž se prostě vzhledem k malému počtu nově systemisovaných míst na ně nedostalo.

Nejen to však, že tito úřednicí byli podobným neslýchaným způsobem poškození přímo, nýbrž i nepřímo tím, že před řaděním sta a sta mladších úředníků byla jím odejmuta možnost kompetence o místa ve vyšších platových stupnicích, neboť při obsazování míst hledí se v prvé řadě k služebnímu pořadí.

Bylo cosi podobného v úmyslu zákonodárce, bylo úmyslem přivoditi podobný převrat a tím i nespravedlnost, jaké není vůbec rovno? Jistě nebylo, a právě proto přicházíme s návrhem, aby služební pořadí zaměstnance, kdysi nedotknutelné a přímo posvátné bylo zaměstnanci odejmuto pouze z nejvážnějších důvodů, jakými je méně uspokojivá kvalifikace, výrok disciplinární komise, nebo jestliže nevyhověl podmínkám nutným pro dosažení vyššího místa na př. zkouška, způsobilost a pod.

Jinak a je mu služební pořadí zachováno po celou jeho kariéru a ať je vždy rozhodujícím při ucházení o místo ve vyšší platové stupnici.

Na př.: Dva úřednicí stejně kvalifikovaní ucházejí se o místo v 6. plat. stupnici. Z důvodů jakýchkoliv místo obdrží úředník pořadově mladší. Přeskočený úředník pořadově starší je povýšen teprve později do 6. stupnice. V tom okamžiku nabývá opětně svého pořadí před mladším, dříve již jmenovaným kolegou, aby tak neztratil možnost kompetence o místo v 5. plat. stupnici. Podle dnešní prakse není tomu tak a úředník i bez své viny přeskočený neodvratně ztrácí pořadí a tím i možnost v budoucností ucházeti se o vyšší místo.

Návrh má také na mysli, aby v důsledku platového zákona a provisorní systemisace nespravedlivě a neodůvodněně odejmuté pořadí bylo zaměstnancům vráceno a aby v této věcí obnoven byl stav, jaký tu byl před vydáním platového zákona.

Tím se ničeho na provedených již povýšeních nezmění, pouze neprávem a nezaviněně odejmuté pořadí bylo by zaměstnanci vráceno a tím by bylo odčiněno alespoň mravní pokoření, když jíž hmotné pokoření odčiniti nelze.

Na příklad: Úředník byl převodem do platového zákona tj. k 1. lednu 1926 zařaděn do VI. platové stupnice a dejme tomu, že tam měl podle bývalé osmé hodnostní třídy pořadové číslo 100. Při provisorní systemisaci v r. 1927 nebyl povýšen do V. platové stupnice, poněvadž náhodou nebyl na místě ohodnoceném pro tuto stupnici, nebo se prostě na něho nedostalo. Za to však bylo povýšeno do této stupnice na př. 10 jeho kolegů,, kteří měli pořadí 150 a ještě vyšší. Při svém povýšení do V. platové stupnice nabyl by opětně svého předešlého pořadí, které by odpovídalo jeho bývalému číslu 100.

V § 17 (Povýšení) navrhujeme kromě jmenování ad personam ještě další změnu v tom smyslu, aby úředník pří povýšení do vyšší platové stupnice dosáhl vždy služné nejblíže vyššího stupně a nikoli jako dosud, eventuelně stejné služné jaké požíval v nižší platové stupnici. Podobné pokračování ťčasového postupuŤ uplatněného pouze v posledních platových stupnicích není na místě a úředník jsa povýšen má právo také na vyšší služné a nikoli na pouhé započítání služební doby strávené v předchozím platovém stupni. Při postupu do bývalých hodnostních tříd nebylo tomu tak a není důvodu, aby na bývalé dobré praxi bylo něčeho měněno. Samozřejmě, že dosažením služného nového platového stupně vzniká také nová tříletá postupová lhůta a tím také možnost dosáhnouti větší počet stupňů, eventuelně náslužných přídavků.

V § 23 (Dovolená) bylo třeba změny v tom smyslu, že úředníkům povýšeným ad personam do požitků vyšší platové stupnice přísluší dovolená ve stejné výměře jako úředníkům povýšeným na místa systemisovaná. Pokud jde o zřízence část první díl II. §§ 24 až 35 platí obdobné změny jako při úřednících, zejména pokud jde o povýšení ad personam do vyšších platových stupnic, dále dovolené, povýšení do platových stupňů a pod.

V § 29 (Výchovné) navrhujeme, aby výchovné bylo u úředníků i u zřízenců a tím i u všech ostatních kategorií úplně stejné. Není třeba zvláště odůvodňovati tuto změnu, je spravedlivá a demokratická, konečně rozdíl není tak značný, aby snad zde vznikly pochybnosti finanční a také rovnováha v požitcích bude jen zcela nepatrně porušena na prospěch zřízenců, jichž požitky jsou i pří vyšším násobku úplně nedostatečné.

Část druhá, díly I. a II. §§ 36 až 53 týkají se soudců a konceptních úředníků státních zastupitelstev. Navrhované změny jsou obdobné jako u ostatních úředníků a týkají se jmenovitě čekatelské doby, činovného, služebního pořadí a p.

Pokud jde o základní platy a funkční služné soudců omezuje se návrh na přikázání této věci zvláštní komisi navržené v článku II. této osnovy. Děje se tak z důvodů konformity, aniž by tím chtělo se prejudikovat eventuelnímu jinému postupu. Část třetí, díl I., II., III. §§ 54 až 96 jednající o státních osobách učitelských, doznává pouze takových změn, jež vyplývají z obecných ustanovení pro ostatní státní úředníky! Změny ty týkají se čekatelské doby, činovného, služebního pořadí, povyšování ad personam a p.

Podobně jest tomu tak i s částí čtvrtou, díly I. a II. Vojenští a četničtí gážisté, §§ 97 až 137. kde jedná se rovněž o obdobné změny, jako u zaměstnanců ostatních.

V části páté: (Společná ustanovení) §§ 138 až 152 navrhujeme k § 142. aby zvláštní komise, jež by se zřídila podle článku II. tohoto návrhu připravila předpisy, týkající se započtení určité služby strávené v jiném služebním poměru státním, nebo veřejném, nebo i v jiném zaměstnání soukromém do postupu, pro zvýšení služného a pensijní nároky. Citovaným § 142 veškeré předpisy, jimiž se přiznával nárok na započtení podobné doby pro postup do vyšších požitků kromě předpisů o započtení legionářských let byly zrušeny, současně však v jmenovaném § vláda se zavázala, že vydá nové vládní nařízení týkající se započtení podobných služeb pro zvýšení služného, kteréžto nařízení dosud vydáno nebylo, ačkoliv od publikace platového zákona uplynuly již tří a půl raky. Uvážíme-li, že předpisy ohledně započtení služební doby byly vlastně jíž suspendovány tzv. restrikčním zákonem, tudíž od roku 1924 není tato důležitá, otázka řešena po více jak pět roků, což jistě nepřispívá k povznesení autority nadřízených úřadů a rozhodujících kruhů, jestliže tato věc zaručená zákonem po tak dlouhou dobu se neprojednává. Jinak panuje ve věci započtení tzv. předslužby naprostá nejistota, neboť ministerstvo vnitra a financí vytvořily si svoji vlastní praxi a stanovily směrnice nikde nepublikované a tudíž nekontrolované. Podobně jest tomu i s tzv. slovenskou a karpatoruskou výhodou, která byla svého času v různých resortech různě, vyřízena nebo i nevyřízena. I v této věcí vznikl chaos a je mylným předpoklad, že platovým zákonem byla tato otázka definitivně vyřízena. Rozsudky Nejvyššího správního soudu, zejména pokud jde o železniční zaměstnance, jsou nejlepším dokladem, že slovenská výhoda vyřízena není a že bylo by již nejvýš na čase zabývati se touto otázkou a to s konečnou platností. I zde nepomůže žádná sofistika, ani násilný výklad. Dokud nebude po této stránce měřeno všem stejnou spravedlivě, nezmizí věc z komplexu státně zaměstnaneckých otázek.

V §§ 146. 147 a 148 (Naturální příjmy, náhrada služebních výloh, služební a osobní přídavky a jiné výhody) jedná se rovněž o vy-, dání předpisů, jimiž by se tyto náležitosti řešily. V citovaných §§ dočítáme se: Vládní, nařízení určí, zda, v jaké míře a za jakých předpokladů přísluší zaměstnanci nárok na, úřední, nebo naturální byt atd., dále zvláštní služební, přídavky atd. dále vládním nařízením se upraví nárok na náhradu služebních výloh - zejména při úředních výkonech mimo úřad (diety, cestovné, nocležné, stravné atd., atd. A ani jediné z těchto ohlášených nařízení nebylo dosud vydáno, takže se podobné záležitostí vyřizují ještě podle zastaralých předpisů pouze částečně změněných a novým poměrům přizpůsobených. I tu navrhujeme, aby zvláštní komise, jež zná býti zřízena podle článku II. této předlohy zabývala se těmito otázkami a připravila je k vyhlášení.

Současně s těmito otázkami navrhujeme, aby také, otázka hraničních přídavků v té či oné farmě byla vyřešena. Nezapomínejme, že byla všeobecně slíbena a že při projednávání platového zákona jednalo se dokonce i o schválení resoluce v tomto smyslu, která však nebyla tehdejší většinou v senátě N. S. proto přijata, poněvadž ministr vnitra postavil se proti ní prohlašuje, že hraniční přídavky budou řešeny jinou cestou. Tato ťjiná cestaŤ dosud nebyla nalezena!

V § 148 navrhujeme každoroční výplatu třináctého měsíčního služného na místě obvyklých remunerací. Opatření toto má za účel nahraditi výplatu tzv. vánočních remunerací a není třeba je zvláště odůvodňovati. Každoročně dochází pro tyto odměny k nespokojenostem, jež se projevují v novinářských článcích veškerého denního tisku, bez rozdílu politické příslušnosti. Děje se tak proto, poněvadž výplata odměn není vždy spravedlivá a stejnoměrná ve všech úřadech a ku všem zaměstnancům. Jsou úřady, nebo podniky, kde remunerace vyplácí se až na nepatrné výjimky všem zaměstnancům a opačně, kde vyplácí se pouze jednotlivcům, zejména vedoucím úředníkům. Podobně je tomu i s výší odměn, v každém resortu je jiná a různá a jívou a různou je i pokud jde o zaměstnance stejné platové stupnice, stejného služebního výkonu a stejné kvalifikace a zaměstnanci obdrží různé, mnohdy diametrálně liší se odměny nebo vůbec žádné. Není tu prostě pravidla ni směrnic pro spravedlivé rozdělení těchto remunerací a vše je ponecháno pouhé libovůlí jednotlivců. Samozřejmě, že podobná prakse vede k nespokojenosti a tak remuneracemi, na něž se každoročně v rozpočtu pamatuje značnou, částkou, dociluje se pravý opak, místo spokojenosti - nespokojenost, místo povzbuzení k vytrvalosti a snaze docíliti pokud možno nejlepších výsledků - nechuť a zatrpklost a pokles ambice, beztak jíž nešťastnou systemisací povážlivě pokleslé, na minimum.

Ve většině soukromých podniků je navrhovaný systém novoročních odměn formou třináctiměsíčního platu zaveden a znamenitě se osvědčuje a již z tohoto důvodu by měl býti uplatněn též ve službách státu a v ostatních službách veřejných. Tím nebuďtež a limine vylučovány mimořádné odměny v jednotlivých případech, jejích použití omezí se však výlučně na skutečně mimořádné výkony, nebo víceprácí. Výplata 13. služného budiž všeobecnou celoroční odměnou každému zaměstnanci, který pilně a svědomitě konal svoje povinností a budiž mu současně výpomocí ve vánoční době, spadající do zimního období, kde je mu nejvíce třeba peněžitě podpory.

Opatření toto uvítá zajisté zaměstnanectvo a velikou radostí, neboť předejde se jím každoročnímu netrpělivému očekávání, bude-li jaká remunerace vyplácena, jak a komu bude vyplacena a tím také se předejde pravidelnému zklamání těch, kteří dostali méně, nebo nic, ačkoli odměny zasluhovali.

Přeje-li si státní správa klid a spokojenost v této věci, bude dříve či později nucena k tomuto systému sáhnouti.

Podepsaní navrhují výplatu pouze jednoměsíčního služného, nikoli též činovného, neboť toto jest odstupňováno podle služebních míst, takže by odměna nebyla stejná. Aby byl dosažen cíl vánočních odměn, je nutno, aby poskytnutá částka byla všude stejná.

Samozřejmě, že těchto odměn má se dostati pouze oněm zaměstnancům, kteří nepozbyli pro nevyhovující kvalifikaci nebo disciplinární výrok nároku na pravidelný postup do vyšších požitků.

Pokud se týká úhrady, má se věc takto:

Podle finančního zákona na rok 1929 činí osobní platy podle platových zákonů zaměstnanců vlastní státní správy Kč 2.552.544.584. Z této částky připadá průměrně pětina na činovné, tj. asi 500 milionů Kč, takže by na služné připadaly okrouhle asi 2 miliardy. Měsíční služné tudíž asi sto sedmdesát milionů. Částka tato, representující navrhované odměny, uhradila by se jednak z rubriky ťostatní osobní výdajeŤ (řádné a mimořádné), kde je na odměny a výpomocí každoročně jistou částkou pamatováno a jednak rozpočtovými úsporami v každém jednotlivém resortu. Podobně by se postupovalo též ve státních podnicích, kde by ovšem svrchu uvedená částka připadající na proponované odměny byla o něco vyšší. Celkem by výplata 13. služného činila u všech státních zaměstnanců pragmatikálních i podnikových, stálých i výpomocných, včetně učitelů, asi částku 480-500 milionů Kč, jež by byla uhrazena, jak bylo již řečeno, částečně úsporami, z největší částí však zrušením mimořádných odměn a výpomocí.

V §u 149 i(Zálohy na služné) žádáme, aby vláda během roku 1930 provedla oddlužení zaměstnanců a aby k tomu cílí připravila příslušný elaborát zvláštní komise, stanovená článkem II. této předlohy. Návrh tento nepotřebuje zvláštního zdůvodnění, mluvit sám za sebe. Pomocí státním zaměstnancům vybřednouti z dluhů je kategorickým příkazem naší administrativy, má-li býti spolehlivou a nestrannou. Velká část zabředla do zadlužeností, ano i předluženosti válečnými a poválečnými poměry a samozřejmě, nedostatečnými platy. Komise musela by hledati příslušný způsob, jakým bylo by možno provésti oddlužení a to pokud možno nejlevněji a také tak, aby nebyla zvláště zatížena finanční správa.

V částí šesté (Ustanovení o odpočivných a zaopatřovacích platech) §§ 153-165 navrhujeme sjednocení staro- a novopensistů.

Nutnost unifikace staropensistů s novopensisty, pokud jde o zaopatřovací a výslužní platy, uznává se všeobecně a bylo by zbytečno o oprávněností a spravedlnosti tohoto požadavku ztráceti mnoho slov. Jest samozřejmým a veskrze nesporným a jestliže posud k realizaci jeho nedošlo, byly to výhradně motivy finanční, jež tu rozhodovaly. Podobné motivy jsou sice vážné a musí býti k nim přihlíženo, nemohou však býti rozhodujícími, jde-li tu o věc tak eklatantně lidsky spravedlivou. V devítimiliardovém rozpočtu najde se a musí se nalézti příslušná úhrada zvýšeného nákladu, jenž přibližně bude činiti asi 200 milionů korun. Na rok 1927 preliminováno (kdy se ještě nepočítalo s účinky zákona 103 26)

pro civilní zaměstnance .........................	439.310.000 Kč
na vojenské zaměstnance .......................	124.600.000 Kč
Celkem ...................................................	554.910.000 Kč

Počítáme-li, že rozdíl mezí odpočivnými a zaopatřovacími platy staropensistů, včetně drahotních přídavků, činí oproti platům novopensistů (podle zákona 103/26) přibližně asi jednu třetinu, dostáváme se k částce asi 184 milionů korun, kdežto podepsaní odhadují zvýšenou potřebu dokonce na 200 milionů.

Avšak ani částky 184 milionů Kč nebude plně třeba, neboť u všech zaměstnanců a jich pozůstalých zvýšení nebude činiti jednu třetinu (33%), neboť zákonem č. 103 z r. 1926 byly zavedeny minimální pense pro všechny pensisty a pozůstalé po nich, kromě toho bylo by nutno odečísti od částky 184 miliónů Kč dalších 19.491.000 Kč representující úhradu příplatku některým státním zaměstnancům ve výslužbě a některým pozůstalým podle zákona ze dne 24. května 1928. č. 80 Sb. z. a n., s kteroužto částkou bylo také jíž v rozpočtu počítáno. Úprava učitelských pensí bude činiti podle tohoto zákona přibližně asi 35-40 milionů zvýšeného nákladu a uhradí se ze státních přídělů zemím. K úhradě zvýšené potřeby preliminované přibližně částkou 200 milionů Kč navrhují podepsaní:

1.) přebytek vyplývající z rozpočtu na rok 1929 aktivní částkou ......................................	35.524.000 Kč
2.) 2% interkalář ............................................	80,000.000 Kč
celkem .................	115.524.000 Kč
3.) zbytek .......................................................	85.476.000 Kč

budiž uhrazen úsporami v jednotlivých ministerstvech.

Státní podniky uhradí zvýšený náklad, který bude u nich činiti, částku o něco vyšší (asi přibližně 230-250 milionů Kč) vlastními prostředky.

Uváží-li se, že dle konečných uzávěrek každý rozpočtový rok konči značnými přebytky, takže pří velmi opatrném preliminování příjmů možno s jistotou počítati s tím i do budoucností, částka nutná k unifikací odpočivných a zaopatřovacích platů snadno se opatří z běžných příjmů, aniž by bylo třeba sahati k novým zdrojům příjmů. Konečně počtu staropensistů stále ubývá a s pensisty nového stylu bylo tak jako tak počítáno v zákoně č, 103 ex 26. Samozřejmě, že použije se zásady tohoto zákona také na zaměstnance státních úřadů, ústavů, fondů a podniků státních nebo státem spravovaných, kteří nespadají přímo do platového zákona a jichž platové nebo služební poměry jsou služebními řády nebo jinak upraveny.

Také i pro pensisty veřejnoprávních korporací a ústavů, na něž se vztahuje § 19 zákona č. 394 Sb. z. a n. nastává podle §u 213 zákona 103 ex 26 možnost tohoto zákona.

Kromě toho žádáme, aby vláda v době pokud možno nejkratší předložila osnovu zákona, v němž by byly sjednoceny všechny dosavadní v nové pensijní předpisy, dnes roztroušené v různých zákonech, nařízeních a předpisech.

V částí sedmé: (Přechodní ustanovení) §§ 166 až 208. navrhujeme v §u 196 (dosavadní požitky a nové platy, vyrovnávací přídavek), aby komise stanovená článkem II. této osnovy přezkoumala ustanovení, týkající se převodu do nových platů, přídavků na děti, doplňovacích a vyrovnávacích přídavků a to za účelem vyrovnání velmi četných nesrovnalostí, vzniklých z právě uvedených okolností a náležitostí.

V částí osmé (Všeobecná a závěrečná ustanovení) §§ 209-215. navrhujeme v §u 210, aby komise podle článku II. této předlohy podrobila revisí všechny dosud vydané služební řády pro zaměstnance státních podniků, pokud se na ně přímo nevztahuje platový zákon, zejména, pokud a jak odpovídají zásadám, na nichž je vybudován platový zákon, dále aby přezkoumala platové a služební poměry nepragmatikálních zaměstnanců, upravené nařízeními. Bylo by zbytečno uváděti, že na př. služební řády pro zaměstnance železniční a zaměstnance státních lesů a statků v mnohém odporují duchu platového zákona a intencím zákonodárce. Zavedení gážistické skupiny v železničním provozu a odpragmatisováním zemědělského personálu nebylo při projednávání platového zákona nikdy dotčeno. Konečně v §u 212 ukládáme samosprávným svazkům a jiným podobným veřejnoprávním korporacím, na něž se vztahuje § 19 zákona č. 394/1922. aby platové a jiné poměry upravily podle zákona 103/1926 (platový zákon) s příslušnými doplňky podle této osnovy. I pokud jde o samosprávné zaměstnance, panuje dosud jakási neujasněnost, ne-li dokonce chaos, a i tu bude třeba konečného řešení.

Článek LXXV. týká se učitelstva škol, obecných a občanských. Přesně vzato, nebylo jej vůbec potřeba, neboť i v §u 17 učitelského zákona dočítáme se jasně, že každou změnou kteréhokoliv ustanovení platového zákona, platného pro státní učitelstvo s II. a III. stupněm předběžného vzdělání (viz § 74. odst. 2. platového zákona) automaticky mění se v duchu parity každé obdobné ustanovení učitelského zákona. Týká se to čekatelské doby, činovného a p.

Pokud jde o finanční stránku návrhu a příslušnou úhradu, nutno podotknouti toto:

Povýšení ad personam vyžádá si poněkud zvýšeného osobního nákladu, jejž nelze předem stanoviti, pokud není znám rozsah definitivní systemisace. Bude-li tato vydatnou, jak se ujišťuje, nebude třeba velkého nákladu k doplnění navrhovaného povýšení ad personam a úřady uhradí jej snadno ze svých rozpočtových prostředků.

Podobně je tomu i s vyloučením skupiny D činovného, úspora vzniklá finanční správě zavedením uvedené skupiny není značná a tudíž snadno postradatelná.

Zavedením nové služební třídy IIIa vznikne zcela nepatrný nový náklad na činovné těchto zaměstnanců, vzhledem k jejích nepatrnému počtu.

Další hmotná zlepšení, jevící se v tom, že by zaměstnanec získal při povýšení vždy služné nejbližšího vyššího stupně služného, dále dosažení náslužných přídavků pro vysluhující zaměstnance, zkrácení čekatelské doby o 1 rok, stejné výchovné pro zřízence, jsou ve svém celku tak nepatrného rázu, že o zvláštní úhradě pro tyto věcí není třeba ztráceti slov.

Pokud pak jde o sjednocení staropensistů s novopensisty a výplatu třináctého měsíčního služného, jakožto nové, samostatné akce, činíme návrhy na příslušnou úhradu na jiných místech těchto motivů.

Shrnujeme: Úhrada zvýšených osobních výdajů, pokud plynou z této předlohy, nalezne se v rámci dosavadních rozpočtových prostředků a možností.

Ostatní navrhované změny nemají hmotného podkladu.

Navrhujeme, aby návrh byl předložen výborům: sociálně - politickému a rozpočtovému.

V Praze, dne 13. prosince 1929

Tučný, Bergmann, B. Procházka,

Sladký, Špatný, Šmejcová, Fiala, Hatina, Richter, Pechmanová-Klosová, Langr, Zeminová, Tykal, dr Patejdl, Knejzlík, O. Svoboda, dr Stránský, Netolický, Hrušovský, Slavíček, Vaněk, Polívka, Stejskal, dr Moudrý, Šeba.