Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929
|
III. volební období |
1. zasedání |
55.
Návrh
poslanců Aloise Tučného, H. Bergmanna, F. Zeminové a druhů,
aby byl vydán zákon o nedělním klidu v obchodech, prodejnách a kancelářích.
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne ..................
o nedělním klidu v obchodech, prodejnách a kancelářích.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Zákony o klidu nedělním v živnostech z 16. ledna 1895. čís. 21. ř. z. a z 18. července 1905. čís. 125 ř. z. pozbývají platnosti pro živnosti obchodní, pro živnostenské i jiné prodejny a pro kanceláře a písárny, označené v § 4 tohoto zákona. V témže směru pozbývají platnosti nařízení místodržitelská a zemských vlád. vydávaná na základě obou uvedených zákonů. Na místě těchto zákonův a nařízení platí tato ustanovení:
§ 2.
V neděli je jakákoli práce zakázána.
§ 3.
Nedělní klid začíná se nejpozději v sobotu o 6. hodině večerní a končí se nejdříve v pondělí o 6. hodině ranní.
§ 4.
Ustanovení tohoto zákona platí pro:
1. živnosti obchodní všech odvětví a všeho druhu, počítaje v to jednatelství, zastupitelství, komisionářství, filiálky a sklady,
2. prodejny živností řemeslných, výrobních a podniků průmyslových,
3. prodejny konsumních spolků, hospodářských, nákupních a podobných družstev, společností obchodních, dovozních a vývozních,
4. bufety, bary, automatické prodejny a podniky toho druhu, ať jsou provozovány samostatně či jako součást závodů jiného odvětví (hotelů, restaurací, vináren, kaváren a pod.),
5. tabáční trafiky, prodejny loterie,
6. stánky na veřejných trzích, stánky pouliční, stánky nebo prodejny na nádražích,
7. všechny jiné způsoby prodeje, které by se vyskytly,
8. kanceláře a pisárny živností obchodních, řemeslných, výrobních, průmyslových a závodů vyjmenovaných pod čís. 1 až 8,
9. kanceláře peněžních ústavů všeho druhu, pojišťoven všeho druhu, ústavů zaopatřovacích a důchodových, nemocenských pokladen všeho druhu, společenstev a spolků,
10. administrace periodických tiskopisů, kanceláře tiskových družstev a nakladatelství,
11. kanceláře advokátní a notářské,
12. kanceláře obchodních, koncesovaných a soukromých zprostředkovatelů, kanceláře zpravodajské,
13. kanceláře stavitelů, architektů, techniků, inženýrů, geometrů, zástupců patentů, podnikatelů staveb.
§ 5.
Z ustanovení §§ 2. 3 a 4 jsou dovoleny výjimky:
1. Je-li nutně třeba vykonati práci, kterou nelze vykonati všedního dne, aby vyčištěny byly místnosti, aby zařízení závodů bylo udrženo v dobrém stavu, jímž jest podmíněn pravidelný chod závodů, aby se předešlo ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců,
2. je-li třeba zařízení závodu střežiti,
3. pro vykonání inventury jednou do roka,
4. je-li třeba vykonati neodkladné práce hledě na bezpečnostní, veřejné nebo státní zájmy,
5. pro osobní práci zaměstnavatelovu, jestliže k ní nepoužívá zaměstnance a nekoná-li ji veřejně.
§ 6.
Lze-li výjimečnou práci v neděli, dovolenou v § 5. včas předvídati jest zaměstnavatel povinen vyžádati si k jejímu provedení dříve dovolení dozorčího živnostenského úřadu.
Dostaví-li se potřeba výjimečné práce nedělní neočekávaně, budiž dozorčímu živnostenskému úřadu oznámeno, kdy, v jakém rozsahu a po jak dlouho se konala, a to nejpozději po jejím skončení. Doručením oznámení na poštu jest učiněno této povinnosti zadost.
Tato oznámení netřeba kolkovati.
Živnostenský úřad je v každém případě povinen zkoumati, zda výjimečná práce v neděli jest věcně odůvodněna. Shledá-li ji neodůvodněnou, má její provádění (odst. 1.) zakázati nebo (odst. 2.) uložiti zaměstnavateli pokutu podle ustanovení tohoto zákona.
§ 7.
Je-li v některém závodě dovoleno živnostenským úřadem nebo ministerským nařízením prováděti práci v neděli pravidelně nebo periodicky, jest zaměstnavatel povinen vésti seznam, do něhož dlužno každé neděle zapsati jména zaměstnanců, nedělní práci vykonávajících, jakož i její způsob a dobu, po kterou ji konali. Tento seznam jest povinen předložiti na požádání živnostenskému úřadu nebo živnostenskému inspektorovi. Pro výjimečnou práci v neděli jest dovoleno užíti z celkového počtu zaměstnanců nejvýše dvou zaměstnanců, a to nejvýše každou čtvrtou neděli.
§ 8.
Za každou hodinu práce v neděli budiž zaměstnancům poskytnuto dvou hodin prázdna v některý všední den. Kromě toho náleží jim peněžitá náhrada ve dvojnásobné výši platu, připadajícího na hodinu normální doby pracovní.
§ 9.
Ministr sociální péče ve shodě se zúčastněnými ministry jest zmocněn naříditi, že nedělní práce je dovolena v některých odvětvích, výrobnách živností nebo průmyslu, v nichž nelze bez ohrožení závodu práci zúplna přerušiti nebo odložiti, nebo jejíž provedení je nutné v zájmu veřejném.
To se týká zejména závodů pracujících v kampaních, u takových závodů budiž dovolení nedělní práce omezeno přesně na dobu, po kterou kampaň trvá.
Rovněž může ministr sociální péče v dohodě s ministrem obchodu dovoliti nařízením nedělní práci nebo prodej v závodech, v nichž předmět prodeje výroby podléhá rychlé zkáze.
V závodech nepřetržitě provozovaných, jímž dovoleno v neděli pracovati, budiž práce omezena na ony výkony, které přímo souvisí s vlastním nepřetržitým provozováním. V ostatních živnostech pouze na výkony, jež v nařízení jsou výslovně uvedeny. Všechny jiné práce, jichž není nezbytně třeba, jako práce přípravné nebo jiné vedlejší a pomocné, nejsou dovoleny.
Dovolená nedělní práce budiž upravena co do rozsahu a podmínek pro všechny závody téhož druhu stejnoměrně.
Ustanovení o dovolení nedělní práce budiž vyvěšeno na vhodném místě v pracovních místnostech. Dlužno v něm uvésti výslovně zákonné požadavky zaměstnanců v neděli pracujících na náhradní odpočinek a na peněžitou odměnu.
§ 10.
Dříve než vydá ministr nařízení o dovolené práci v neděli, vyslechne zákonné zájmové korporace zaměstnancův i zaměstnavatelů, jakož i větší odborové organisace nebo jejich svazy.
§ 11.
Za trvání klidu nedělního musí býti vchody do obchodních místností (krámů) a prodejen jakéhokoliv druhu, jakož i do kanceláří uzamčeny.
Prodávati jakýmkoli způsobem zboží nebo předměty za trvání klidu nedělního nesmí ani majetník živnosti ani člen jeho rodiny, ani kterékoli osoby jiné.
§ 12.
Provozuje-li se s živností obchodní ve společné místnosti jiná živnost, pro kterou nařízení zákona o nedělním klidu neplatí, nebo prodávají-li se v místnostech prodejních spolu s jiným zbožím předměty, jejichž prodej jest v neděli dovolen, platí v obou případech pro prodej všech předmětů nebo druhu zboží bez výjimky úplný nedělní klid.
§ 13.
Nařízení tohoto zákona platí také pro obchod podomní (60 živ. řádu) a pro obchod na trzích.
§ 14.
Nad dodržováním klidu nedělního bdí orgány policejní, jakož i orgány podřízené okresní správě politické, jakož i živnostenští inspektoři. Dodržování klidu nedělního budiž těmito orgány systematicky kontrolováno a zjištěné přestupky oznamovány k potrestání živnostenskému úřadu I. stolice.
§ 15.
Přestupky oznámené dozorčími orgány nebo osobami soukromými buďtež živnostenským úřadem vyšetřeny nejdéle do 14 dnů ode dne podání oznámení.
Při prvém přestupku budiž dáno pachateli napomenutí a zároveň budiž upozorněn na důsledky přestupků dalších. Druhý přestupek budiž potrestán pokutou od Kč 50 do Kč 500, při nedobytnosti vězením od 2 do 10 dnů, třetí přestupek pokutou od Kč 500 do Kč 1000, při nedobytností vězením od 10 do 20 dnů a pohroženo zastavením provozování živnosti. Dopustil-li se někdo v době jednoho roku po čtvrté přestupku, budiž mu provozování živnosti zastaveno na 14 dní. Dopustí-li se dalšího přestupku v téže době, budiž mu odňato provozování živnosti.
Z rozhodnutí živnostenského úřadu lze se odvolati v případech uvedených v předešlém odstavci do 14 dnů k zemské správě politické, jejíž rozhodnutí má platnost konečnou.
§ 16.
Tento zákon nabývá platností dnem vyhlášení, provésti jej přísluší ministru sociální péče.
Důvody.
Zavedení úplného nedělního klidu v obchodech domáhá se obchodní pomocnictvo téměř čtyři desítiletí. Za Rakouska se prováděla v sociálním zákonodárství příštipkářská politika a proto klid nedělní byl zaváděn jenom po kouskách. Tak zv. rámcové zákony dávaly zemským vládám pravomoc, aby nedělní klid upravily nařízeními s několika sty výjimek, které si nemohl nikdo pamatovati, a které nebylo prakticky možno prováděti. Před válkou byl takový stav věcí, že na venku byl dovolen prodej poživatin od 7-11 hodin dopoledne, v Praze od 6-9 (v létě) a od 7-10 dopoledne (v zimě), na Moravě byl stav podobný a ve Slezsku dovolena nedělní práce různě v různých obvodech. Byl to stav chaotický.
Zákonem ze dne 19. prosince 1918 o 8-hod. době pracovní nebyla otázka úpravy klidu nedělního vůbec řešena. Zákon ustanovuje pouze 32-hodinný nepřetržitý odpočinek, ale neříká, kdy ho má býti užito, a ponechává tedy zaměstnavatelům na vůli, aby tohoto odpočinku poskytli zaměstnancům buď v neděli, nebo ve všední dny. Starý rakouský zákon zůstal v platnosti a tím dřívější chaos ještě rozmnožil, neboť podle starého zákona má zaměstnavatel právo zaměstnávati v neděli personál po 3-4 hodiny a podle zákona o osmihodinné době pracovní má mu poskytnouti 32 hodin odpočinku nepřetržitého. Oboje není arci možno a proto se zpravidla jedno ani druhé neplní.
Ministr sociální péče ukládá sice výměrem z 21. března 1919. čís. 4751 III./19. politickým okresním správám, aby po dohodě se zástupci společenstev tuto otázku jednotně upravily tím způsobem, aby 32-hodinný odpočinek připadl zpravidla na nedělí. Ale tyto úřady - buď že jsou přetíženy agendou, nebo že nemají schopných úředníků - nepodnikají kromě řídkých výjimek v té věci nic a ani na naléhání pomocnické organisace nepřivedou věc k žádoucímu rozřešení.
Dosáhne-li se v některém městě tím nebo oním způsobem zavedení nedělního klidu, bývá záhy obchodnictvem zrušováno poukazem na to, že v městech sousedních není zavedeno. To má pak za následek bouřlivé konflikty mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. V některých městech řeší se zase věc tím způsobem, že obchody zůstávají otevřeny a zaměstnanci jsou zproštění se do nich v neděli dostaviti. To však je spíše záminkou k snazšímu porušování zákona, nežli jeho úpravou, protože bez spolupráce personálu mohou býti provozovány obchody jen docela malé. Větší a velké se bez personálu neobejdou a proto jejich majetníci dávají zaměstnancům na srozuměnou, že budou propuštění, jestliže se nedostaví v neděli do závodu dobrovolně, a ti pak jsou z obavy před nezaměstnáním nuceni vzdáti se svého zákonného nároku na 32-hodinný odpočinek, protože ve všední dny se jim ho ve skutečností nikdy nedostane.
Tak jsou v tomto směru poměry zúplna rozhárané. Skoro v každém místě vykládá se ustanovení o 32-hodinném odpočinku jinak, ustanovení rakouského zákona o klidu nedělním zmatek zvyšuje a proto jsou poměry upravovány nejrůznějším způsobem. Skoro všude mají však jednu vlastnost společnou, že se jimi porušuje a obchází zákon na úkor obchodního pomocnictva.
I značná část obchodnictva nese těžce tyto poměry a přeje si zavedení úplného nedělního klidu, leč práce za tím účelem nemívá výsledků, ježto dobrovolným úmluvám chybí exekutiva zákona, a proto se nedodržují. Přece však v některých městech, kde obchodnictvo je vyspělejší, se nedělní klid přesně dodržuje, což je zase důkazem, že lze nedělní klid zavésti bez jakékoliv újmy obchodu.
Dosavadnímu chaosu, nepořádkům a konfliktům lze odpomoci toliko jasným zákonem, jímž zavádí se nedělní klid v obchodech. Jenom tím způsobem dostane se také obchodnímu pomocnictvu potřebného odpočinku.
V Praze, dne 13. prosince 1929.
Tučný, Bergmann, Zeminová,
O. Svoboda, David. Malý, Netolický, inž. Záhorský, dr Stránský, Šmejcová, Lanc, Langr, Polívka, Knejzlík, Vaněk, Hatina, Špatný, Pechmanová-Klosbvá, Richter, dr Patejdl, Hrušovský, Mikuláš, Sladký.