Jednou z velmi naléhavých potřeb drobných zemědělců jest úprava pachtů zemědělských, kterou je nutno provésti zvláštním zákonem. V poválečných létech ventilována byla tato otázka zákonem ze dne 30. října 1919 čís. 593 Sb. z. a n., dále pak prodloužením téhož zákonem 313/1921 a konečně prolongací čís. 204/1924 s platností do konce roku 1926. Od té doby, přes to, že byla podána v tom smyslu řada návrhů v poslanecké sněmovně, nedošlo vůbec k řešení této otázky. Důsledky tohoto stavu odnášejí ti nejdrobnější a nejchudší lidé na vesnicích, domkáři, drobní živnostníci a chalupníci. Podle platných norem zákona o veřejné dražbě vyřazeni jsou tito chudí lidé téměř z možnosti pozemky, které dávají různí majitelé do pronájmu, v dražbě si propachtovati. Tato možnost dána jest především těm, kdož mají tolik prostředků finančních, že se nemusejí ohlížeti na výši pachtovného. Drobní zemědělci jsou postaveni prostě před skutečnost: buď nepachtovati vůbec, nebo pachtovati za takové nájemné, že předem je jisto, že z takto pronajaté půdy nebudou míti žádoucí výsledek. V mnohých případech znamená takový smělý pronájem půdy na několik let hospodářské ohrožení existence celé rodiny. Zejména dnes v době všeobecné zemědělské krise projevují se v tom směru až příliš markantně důsledky dnešního stavu. Jsou známé případy, kdy ve veřejné dražbě vydraženo bylo pachtovné z 1 míry pozemku v obilnářské oblasti 500, 700 až 1000 Kč. Možnost docílení takovéto výše pachtovného způsobuje, že celá řada rolníků pronajímá dnes v dovoleném pachtu celé své usedlosti malým zemědělcům, domkářům a venkovským živnostníkům. Tak na př. platí tito drobní pachtýři z 1 korce 200 kg, 250 až 300 kg pšenice plus všechny daně a přirážky. Jest samozřejmé, že tyto poměry projevují se dále v celém životě těchto drobných pachtýřů, kteří se takto stávají otroky pronajaté půdy. Zato ti, kdož pronajímají za lichvářsky vysoké obnosy, mají bez práce pohodlný život. Tak stávají se z rolníků - majitelů statků - rentisté. Zodpovědnost ovšem neodnášejí ti, kdož půdu za těchto těžkých podmínek pronajímají nejpotřebnějším lidem venkova, nýbrž republika. Je proto povinností vlády, aby v době co nejkratší k vyřešení tohoto problému přikročila.

Vzhledem k uvedenému a také vzhledem k tomu, že vydání navrhovaného zákona nevyžádá si se strany státu finančních nákladů, navrhují podepsaní:

Vláda se vyzývá, aby v době co nejkratší předložila poslanecké sněmovně Národního shromáždění návrh celostátního zákona o ochraně drolených pachtýřů.

V Praze, dne 12. prosince 1929.