Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930
|
III. volební období. |
1. zasedání. |
Překlad.
121.
Návrh
poslance R. Köhlera a druhů na vydání zákona, jímž se mění nebo doplňuji některá ustanovení zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Zákon
ze dne………………………
jímž se mění nebo doplňuji některá ustanovení zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
§ 13, odst. 3, zní takto:
ťPříspěvková doba zákonité presenční služby započítává se ve 4. třídě služného.Ť
§ 2.
§ 16, odst. 1, zní takto:
ťNárok na dávky podle §u 15, čís. 1, 2, 3 a 5 jest vázán na dokonání čekací doby 18 příspěvkových měsíců.Ť
Odst. 2 se nemění.
§ 3.
§ 17, odst. 1, zní takto:
ťNárok na invalidní důchod má pojištěnec trvale nezpůsobilý k výkonu svého povolání. Nezpůsobilý k výkonu povolání jest, kdo pro tělesnou nebo duševní vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních sil nemůže dále zastávati povinností svého povolání.Ť
§ 4.
§ 18 zní takto:
ťNároku na důchod invalidní nemá, kdo si přivodil nezpůsobilost k výkonu povolání úmyslně nebo při spáchání zločinu zjištěného trestním soudem. V těchto případech přísluší důchod invalidní příslušníkům rodiny po dobu nezpůsobilosti pojištěncovy k výkonu povolání, mají-li vůči pojištěnci zákonný nárok na výživu. (§ 42, č. 1).Ť
§ 5.
§ 24 zní:
1.) Odst. 1) se celý škrtá.
2.) Odst. 2) se nemění, označení jako odst. 2) se vypouští a nastupuje na místo škrtnutého odst. 1).
§ 6.
V §u 30, odst. 1) škrtají se obě slůvka ťa potřebným.Ť
§ 7.
V §u 32
1.) V odst. 1) škrtá se poslední věta: ťSirotčí důchod pro jednostranně osiřelé dítě nesmí však býti menší než Kč 1500.- ročně, pro oboustranně osiřelé dítě Kč 3000.- ročně.Ť
2.) V odst. 2) připojuje se tato věta: ťSirotčí důchod pro jednostranně osiřelé dítě nesmí však býti menší než Kč 1500.- ročně a pro oboustranně osiřelé dítě Kč 3000.- ročně.Ť 3.) Odst. 3) se nemění.
§ 8.
Úvodní věta §u 33, odst. 2, zní:
ť(2) Také po dokončení 18. roku věku, nejdéle však do 24. roku vyplácí se sirotčí důchod: …………Ť
§ 9.
V §u 44, odst. 4 se celý škrtá.
§ 10.
V oddílu XVII připojuje se za § 176 nový § 176 a) tohoto znění:
ť§ 176 a) 1. Vykazuje-li průběh pojištění pojištěnce nebo důchodce příspěvkové měsíce podle zákona ze dne 16. prosince 1906, čís. 1 ř. z. z roku 1907, čís. nařízení z 25. června 1914, čís. 138 ř. z., zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 Sb. z. a n., jakož i zákona ze dne 21. prosince 1921, čís. 484 Sb. z. a n., započítá se mu nepojištěná služební doba, kterou nabyl před vstupem do pojistné povinnosti, plnou měrou pro vyměření důchodu podle ustanovení tohoto zákona jako příspěvková doba podle §§ 12 a 14 tohoto zákona.
2. Započítání provede se v oné platové třídě, v níž pojištěnec byl pojištěn v posledním měsíci před nabytím účinnosti tohoto zákona, nebo důchodce v posledním měsíci, než nastal pojistný případ.
3. Za každý takto započítaný měsíc zvyšuje se důchod nebo nárok na důchod o částku patrnou z § 177, odst. 1. Takto vycházející důchod jest základem pro vyměření všech pojistných dávek pro pozůstalé pojištěnce nebo důchodce.
4. Jestliže důchodce nebo pojištěnec vedle příspěvkových dob získaných povinným pojištěním, dobrovolným pokračováním v pojištění, převodem nebo započtením vojenské služební doby, má ještě příspěvkové doby nabyté zákupem služební doby (§ 31 zákona ze dne 16. prosince 1906, čís. 1/1907 ř. z., § 31 zákona ze dne 3. února 1920, čís. 89 Sb. z. a n. a § 61 zákona ze dne 21. února 1921, čís. 26 Sb. z. a n.), nepojištěná služební doba pojatá do pojištění zákupem nemá vlivu na započtení podle odstavce 1; nepojištěná služební doba se započítává plně.
5. Pojištěncům, kteří vstoupili do pojistné povinnosti po prvé teprve po nabytí účinnosti tohoto zákona, započítá se prokázaná nepojištěná služební doba po dosažení nároku na důchod podle tohoto zákona v platové třídě, v níž byli nejprve přihlášeni. Nepojištěná služební doba se nezapočítává, dostává-li pojištěnec za tuto služební dobu.důchod nebo pensi podle jiných zákonů o sociálním pojištění nebo předpisů o odpočivných platech státních zaměstnanců.
6. Výdaje za zvýšení invalidních (starobních) důchodů na základě započtení nepojištěné služební doby a za rovněž z toho vyplývající zvýšení důchodů pro pozůstalé hradí nositelům pojištění stát. Způsob vyúčtování mezi nositeli pojištění a. státem upravuje ministr sociální péče k návrhu pensijního ústavu v dohodě s ministrem financí.
7. Zvýšení ostatních dávek podle zákona ze dne 21. února 1929 vyplývající ze započítání nepojištěné služební doby hradí nositel pojištění sám.
8. Vyšší důchod vyplývající ze započítání nepojištěné služební doby vyplatí se důchodcům, kteří v den nabytí účinnosti zákona čís. 26/1929 dostávali již důchod podle tohoto zákona nebo od té doby do nabytí účinnosti této novely začli dostávati důchod, se zpětnou platností k tomuto dnu.
9. Na zvýšení důchodů podle odst. 1 až 8 mají cizí státní příslušníci nárok, je-li v dotčených státech provedeno pensijní pojištění a vyplácejí-li se československým státním příslušníkům rovněž státní příspěvky.
10. Nárok na započtení nepojištěné služební doby uplatňuje se u příslušného nositele pojištění. Pro uplatnění nároku dlužno zachovati lhůtu 18 měsíců počínaje dnem vyhlášení této novely. Žádost budiž náležitě doložena. Podrobnější předpisy vydá ministerstvo sociální péče k návrhu pensijního ústavu.
11. Předchozí ustanovení platí pro všechny nositele pensijního pojištění.
§ 11.
V oddílu XVII připojuje se za § 176 a) další § 176 b) tohoto znění:
§ 176 b) 1.) Pojištěnec, který vystupuje z pojistné povinnosti pro nezaviněnou ztrátu místa, pokračuje dále v pojištění v příspěvkové třídě, v níž byl naposledy.
2.) Takto nabyté měsíce pokládají se za příspěvkové měsíce podle §§ 12 a 14 tohoto zákona.
3.) Pojistné za povinně pojištěné zaměstnance bez místa placené podle třídy hradí stát. Jakmile zaměstnanec vstoupil do místa podléhajícího pojistné povinnosti, zaniká povinnost státu platiti příspěvek.
4) Způsob vyúčtování těchto příspěvků mezi nositeli pojištění a státem upravuje nařízení ministerstva sociální péče k návrhu Všeobecného pensijního ústavu.
§ 12.
V oddílu XVII připojuje se za § 176 b) další § 176 c) tohoto znění:
§ 176 c) 1. Má-li pojištěnec nebo poživatel invalidního (starobního) důchodu podle §u 12 z převodu nebo dobrovolného pojištění ve třídách I. až XVI. zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ze dne 16. prosince 1906, čís. 1/1907 ř. z. ve znění císařského nařízení ze dne 25. června 1914, čís. 138 ř. z. a zákona ze dne 5. února 1920, čís. 89 Sb. z. a n. (starého pensijního zákona), jakož i zákona ze dne 21. února 1921, čís. 484 Sb. z. a n. a vládního nařízení k ně mu ze dne 19. ledna 1923, čís. 16 Sb. z. a n., jímž se upravuje pensijní pojištění soukromých zaměstnanců na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, ještě dobu zákonité presenční služby podle branného zákona dřívějšího Rakouska nebo Československé republiky, započítává se tato doba jako příspěvková doba podle §u 12, pokud již nebyla započtena podle §u 13 nebo § 176. Kdyby bylo lze tuto dobu zákonité presenční služby započítati současně i podle ustanovení §u 176, odst. 1 a 2, započte se jen jednou, a to podle ustanovení pro zaměstnance příznivějších.
2. Započte se ve 4. platové třídě. Pojistné za dobu započtenou podle odst. 1 platí stát.
3. Nárok na započtení jest uplatniti do 18 měsíců po vyhlášení tohoto zákona u příslušného nositele pojištění.
4. Podrobnosti, jak prokázati nárok a jak vyúčtovati státní příspěvek, upraví ministerstvo sociální,péče k návrhu Všeobecného pensijního ústavu.
§ 13
Tento zákon, pokud není výslovně ustanoveno, že jednotlivá ustanovení nabývají účinnosti se zpětnou platností, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Provedení tohoto zákona přísluší ministru sociální péče v dohodě se súčastněnými ministry.
Odůvodnění:
Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb z. a n., zklamal zaměstnance podrobené pensijnímu pojištění, zvláště vsak starší a důchodce, ve více směrech. Přináší sice jisté zhodnocení pojišťovacích nároků nabytých hodnotnějšími penězi, avšak nedosahuje při tom skutečně nutného zhodnocení a ponechává nabytí nároků na vyšší důchody budoucímu placení příspěvků. Novým pensijním zákonem vytvořený stav umožňuje tedy mladým pojištěncům, kteří podle nových ustanovení musí býti ještě mnoho let pojištěni, dosažení vyšších důchodů, ale starým pojištěncům, kteří musí odejíti do pense brzy po nabytí účinnosti nového zákona a zvláště již pensionovaným zaměstnancům přinese jen velmi nepatrné zlepšení. Zklamání desetitisíců důchodců a starších zaměstnanců jest tedy tím větší, poněvadž ministerská komise pro novelování pensijního pojištění po 41/2leté činnosti předložila ministrovi sociální péče návrh zákona, jenž v podstatných bodech byl vybudován na základně spole čně vypracovaně zaměstnanci a zaměstnavateli. Tento návrh zákona obsahoval celou řadu ustanovení, jichž účelem bylo polepšiti právě důchodcům a starým pojištěncům, jak o to usilovaly odborové organisace zaměstnanců. Když však vláda přepracovala tento návrh zákona na vládní návrh, vypadla bohužel právě nejcennější ustanovení návrhu zákona, pokud je o staré pojištěnce a starodůchodce, což pochopitelně velmi podstatně snížilo cenu celé novely pro tyto desetitisíce lidí. Účelem tohoto návrhu zákona jest tak zvanou ťmalou novelouŤ vyrovnati právě zmíněné vady zákona č. 26/1929 Sb. z. a n. Výslovně upozorňujeme, že tento návrh zákona pouze mění nebo doplňuje jen ona ustanovení zákona, která jsou v této chvíli nejnaléhavější a týkají se jen ustanovení o dávkách. Naprosto nedostatečné předpisy zákona č. 26 1929 o samosprávě nositelů pojištění, organisaci Všeobecného pensijního ústavu, konstrukci důchodů atd. atd. musí býti změněny velkou novelou k zákonu č 26 1929. V tomto smyslu chce podaný návrh zákona od,pomoci jen naléhavě potřebě pro přechodnou dobu.
K jednotlivým paragrafům:
K §u 1: Návrh zákona vypracovaný ministerskou komisí ustanovoval, že činná vojenská služba započítává se ve čtvrté platové třídě, která odpovídá ročnímu platu 9000-12.000. Jak vysvítá ze statistiky v důvodové zprávě k zákonu č. 26 1929 Sb. z. a n., většina zaměstnanců v onom stáří, v němž jsou povinni činnou vojenskou službou, jest pojištěna v uvedené platové třídě. Jest tedy jen příkazem spravedlnosti, jestliže se stát postará o mladého člověka, kterého povolává pro svou vojenskou službu a tím ho vyjímá z občanského zaměstnání, takovým způsobem, aby jeho pensijní nároky nebyly horší, než kdyby byl nenastoupil vojenskou službu. Proto jest třeba, aby zaměstnanci byli pojištěni ve čtvrté platové třídě, kdežto zákon č. 26/1929 stlačuje tyto zaměstnance do prvé, v nejlepším případě do druhé platově třídy a tím je velmi citelně poškozuje.
K §u 2: Zákon 26/1929 snížil sice čekací dobu ze 120 příspěvkových měsíců na 60. Přes to ani čekací doba 60 příspěvkových měsíců neodpovídá požadavkům, jež dlužno klásti na moderní sociální pojištění. Účelem čekací doby jest chrániti nositele pojištění před příliš častým zatížením důchody bez, předchozího náležitého placení příspěvků a před nespravedlivým využitím spekulativním nebo fingovaným přihlášením k pojištění. Toto nebezpečí mohlo by býti zvláště veliké tehdy, kdyby rozšířením okruhu povinně pojištěných nebo dokonce při vydání nového takového zákona desetitisíce starších zaměstnanců byly nově podrobeny pojištění, a kdyby nebylo takovéto čekací doby, měli by velmi brzy nárok na důchody Avšak novelou č. 26/1929 se v zásadě rozsah pojistné povinnosti nezměnil. Podle toho bude nově podrobeno pojištění jen poměrně málo zaměstnanců; ostatní pojištěnci vzhledem k 20letému trvání zákona o pensijním pojištění jsou již kratší nebo delší dobu pojištěni a jsou přirozeně rozděleni na všechny starobní třídy a platové stupnice. Všechny ostatní nové přístupy týkají se zpravidla lidí do povolání vůbec nově přistupujících, kteří jsou proto ve velké většině v mladých létech, Pojištění nepotřebuje tedy vůbec ochrany čekací doby, poněvadž se případy předčasné invalidity budou pohybovati v rámci pojistně technických výpočtů. Abychom však čelili všem námitkám stran nutné ochrany před podvodnými přihláškami k pojištění.,jejíž nutnosti však nemůžeme uznati v této dalekosáhlé míře, návrh zákona navrhuje, aby čekací doba byla snížena na 18 měsíců.
K § 3: Nejcitelnějším zhoršením zákona č 26/1929 proti starému pensijnímu zákonu jest změna dosavadního pojmu čisté invalidity v povolání v pojem, který se již velmi znatelně blíží pojmu stavovské invalidity. Navrhovatelé spatřují v §u 17 zákona 26 1929 vyložené poškození pojištěnců. Dosud každý zaměstnanec, který z nějakého důvodu nemohl již plniti povinností svého povinně pojištěného zaměstnání, měl nárok na důchod. Nový § 17 ponechává důchodové komsi, aby mohla ještě přezkoumati, zda by uchazeč o důchod nemohl snad vykonávati ještě jiné povolání než své vlastní I když také toto nově povolání, pro něž může důchodová komise pokládati uchazeče o důchod za ještě způsobilého, musí býti přizpůsobeno jeho dosavadnímu povolání jeho postavení v něm a jeho praktickému a theoretickému předběžnému vzdělání, přes to zvláště starším uchazečům o důchod hrozí nebezpečí, že sice budou uznáni za nezpůsobilé pro své skutečné povolání, ale zároveň prohlášeni za způsobilé pro podobné jiné povolání, jehož však starší uchazeč o důchod pro svůj stav a stáří nedostane a nenalezne; nedostane tedy nejen žádné místo, nýbrž ani důchod. To přece nesmí býti umožněno nešťastným zněním zákona o sociálním pojištění. Všem těmto poškozením zaměstnanectva lze se vyvarovati, bude-li zákon č. 26/1929 změněn v duchu navrhovaného §u 3.
K §u 4: Návrh zákona vypracovaný ministerskou komisí ustanovil, že příslušníkům pojištěnců, jimž podle §u 18 zákona č. 26/1929 se odpírá důchod, důchod přísluší. Zákon č. 26/1929 naproti návrhu komise zavádí ustanovení, ťže můžeŤ, ačkoliv to jistě není odůvodněno.
K §u 5: Navrhovatelé popírají oprávnění nositelů pojištění škrtnouti něco z důchodu pojištěnce, kterého si nabyl placením příspěvků, jen proto, poněvadž by důchod přesahoval poslední plat dotčeného pojištěnce To, čeho si pojištěnec nabyl řádným placením příspěvků, přísluší jemu a to mu nesmí býti odňato. Tuto zásadu uplatňuje § 5 návrhu.
K §u 6: Nelze uznati, proč musí býti vdovec ještě také ťpotřebnýŤ, aby měl nárok na vdovecký důchod. Při konstrukci příspěvkového a dávkového systému nelze přihlížeti k takovýmto běžným pojmům jako jest ťpotřebnostŤ. Nepatří proto vůbec do zákona o pensijním pojištění a odporují také duchu celého ustanovení.
K §u 7: Tento paragraf má obnoviti stav, jaký vytvořil návrh zákona vypracovaný ministerskou komisí. Jako nejnižší hranice sirotčího důchodu má býti stanoveno Kč 1500 nebo Kč 3000, pod niž se nesmí jíti, ani když by důchod vdovský a sirotčí,dohromady přesahovaly důchod zemřelého pojištěnce, počítaje v to příspěvky na vychování.
K §u 8: Také tento paragraf má obnoviti návrh komise. Jest jistě zbytečné odůvodňovati nutnost placení sirotčího důchodu sirotkům, kteří jsou nezpůsobilí k výdělku nebo se dále vzdělávají, chápeme-li správně zvláštní účel tohoto ustanovení.
K §u 9: Zde platí totéž odůvodnění jako k §u 5.
K §u 10: Nejcennějším ustanovením návrhu komise bylo ustanovení o započtení nepojištěné služební doby před vstupem do pojistné povinnosti podle dosavadních zákonů o pensijním pojištění. Roku 1909 zamýšlelo se sice zachytiti většinu zaměstnanců tehdejším pensijním zákonem. Vzájemně si odporující proudy a konečně nalézací praxe vyloučily však do r. 1920 mimořádně velký počet zaměstnanců v obchodu a,průmyslu z pojistné povinnosti. Tato skupina obchodních zaměstnanců, mistrů, dílovedoucích atd. atd. byla podrobena pojistné povinnosti teprve r. 1920, ztratili tedy mnoho let svého pojištění. Na Slovensku byli zaměstnanci vůbec podrobeni pojistné povinnosti teprve 1. lednem 1922 a všechna jejich předchozí služební léta jsou dosud ztracena. Konečně všichni,zaměstnanci, kteří byli r. 1909 starší 18 let, měli více nebo méně nepojištěné služební doby. To vše musí míti při vypočítávání důchodu neobyčejně nepříznivý vliv pro tyto pojištěnce a má za následek, že důchody starodůchodců nebo nároky staropojištěnců přes nový pensijní zákon č. 26/1929 jsou nedostatečné. Aby těmto kolegům v povolání pomohla, vzdala se ministerská komise státního příspěvku v té formě, jak jej platí stát k důchodům podle zákona o dělnickém sociálním pojištění. Tam dostává každý důchodce určitý příspěvek od státu, což musí míti za následek, že zatížení státu roste se stoupajícím počtem důchodců podle zákona o sociálním pojištění. Návrh zákona ministerské komise bral se jinou cestou. Žádal od státu jednorázovou částku, ovšem také s platnou v ročních splátkách, která by však úplně zmizela po určitém počtu let. Za tento,státní příspěvek,má se pojištěncům a důchodcům započítati nepojištěná služební doba pro pojištění, to jest, zvýšení důchodu vyplývající ze započtení nepojištěné služební doby má nahraditi nositeli pojištění stát. Z důvodové zprávy k dělnickému sociálnímu pojištění z r. 1924 vysvítá, že státní příspěvek bude tam činiti po 5 letech 61/2 milionu Kč a po 50 letech již 508 milionů Kč ročně. Započtení nepojištěné služební doby v pojištění činilo by v prvých létech asi 16 milionu Kč ročně, po 20 létech asi 70 milionů Kč ročně, pak musí státní příspěvek ročně rychle klesati a úplně přestati. Celkem činilo by zatížení státu po všechna ta léta placení státního příspěvku asi 2 miliardy Kč, což jest částka, která vzhledem k významu stavu zaměstnanců jest přiměřená. Zatížení státu bylo by již proto snesitelné poněvadž soukromí zaměstnanci musí platiti zvláštní daň, poplatek ze služební smlouvy, která vynáší státu ročně přes 20 milionů Kč jen od soukromých zaměstnanců. Soukromí zaměstnanci zaplatili tedy sami státu placením poplatků ze služebních smluv skoro 200 milionů Kč a odvedli na léta napřed státu částku, kterou nyní chtějí od něho pro své staré a invalidní kolegy nazpět. Teprve poskytnutí státního příspěvku a tím umožněné započtení nepojištěné služební doby umožní starým a invalidním soukromým zaměstnancům poněkud přijatelné důchody. Při tom dlužno výslovně upozorniti, že náš návrh chce, aby stát hradil jen čistý důchod, který vyplývá ze započtení nepojištěné služební doby, kdežto stejná zvýšení výbavného, odbytného a pohřebného mají platiti pensijní ústavy.
K §u 11: Naším návrhem má se umožniti zaměstnanci, který nezaviněně ztratil místo, pokračovati v pojištění. Náklady na příspěvky po tuto dobu má převzíti stát. Tento požadavek soukromých zaměstnanců jest naprosto oprávněný. Uvážíme-li, že stát podle starých zákonů o podpoře v nezaměstnanosti vydal několik set milionů na podporu v nezaměstnanosti, podle tak zvaného ťgentského systémuŤ, vydává však nyní jen několik málo milionů a tím ušetří sta milionů, jest patrno, že stát bez příliš velkého zatížení může převzíti placení příspěvků za zaměstnance po dobu, kdy jsou bez místa. Obava, že tím a poněvadž se má také započítati doba činné vojenské služby jako příspěvková doba, všichni soukromní zaměstnanci dostávali by již v 56 a 57 létech důchod podle zákona č. 26/1929 (§ 20, odst 2 zákona č. 261929) - jest neodůvodněná. Dnes ještě jen nepatrný zlomek zaměstnanců vstupuje do povolání 16. rokem věku.
Většina zaměstnanců jest stará 19 a 20 let a starší, takže,kdyby byly přijaty všechny naše návrhy, dlužno počítati s připadnutím důchodu z titulu starobního důchodu průměrně sotva častěji před 60. rokem věku, tedy vždy ještě dosti pozdě. Porovnáme-li, jak vysoké částky vydávají právě naše sousední státy na sociální pojištění, musíme také my míti právo žádati většího příspěvku státu.
Majíce na zřeteli příslušná ustanovení ústavního zákona, odhadujeme počáteční zatížení státu našimi návrhy asi na 17 milionů Kč ročně, kterážto částka by stoupla asi po 20 létech nanejvýš na 70 milionů Kč. Pak bude tento roční státní příspěvek rychle klesati a přestane úplně. Celkový výdaj státu bude sotva přesahovati za všechna léta státního příspěvku 2 miliardy a budiž hrazen vhodným finančním plánem ve státním rozpočtu.
Navrhujeme, aby tento návrh zákona byl projednán podle ústavy.
V Praze dne 12. prosince 1929.
Köhler,
inž. Jung, Schubert, Simm, Knirsch, Geyer, Krebs, Kasper, Horpynka, dr Hassold, dr Keibl, dr Hanreich, Szentiványi, Stenzl, dr Törköly, Eckert, Prause, dr Holota, Nitsch, Matzner, dr Schollich, inž. Kallina.