Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vládě se ukládá, aby změnila vládní nařízení ze dne 13. prosince 1924, č. 276 Sb. z. a n., kterým se provádí zákon o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček, takto:

Hlava I, část I, čl. I, odst. 2 se mění a zni takto:

ťPro výměnu rozhodující jest odevzdání válečných půjček v propadné lhůtě od 15. dubna do 30. června 1925 včetněŤ.

Zmíněné vládní nařízení ustanovuje, že výměna válečných půjček za odškodňovací dluhopisy musí býti uplatněna zvláštní přihláškou. Jako propadná lhůta pro podávání přihlášek byla ustanovena doba od 15. dubna do 30. června 1925 včetně.

Toto ustanovení jest velice kruté vůči oněm bývalým držitelům válečných půjček, jejichž dluhopisy válečných půjček byly v předepsané lhůtě řádně odvedeny a kteří neznajíce jiných ustanovení nepodali včas ještě zvláštní přihlášky.

Důkazem toho budiž tento nikoliv ojedinělý případ: Úředník ve výslužbě ponechal z bezpečnostních důvodů svou plně zaplacenou jmenovitou hodnotu 10.000 K válečných půjček v úschově u spořitelny onoho místa, kde naposledy konal službu. Nepatrné výslužné ho nutilo, aby si hledal výdělek, jejž konečně nalezl v jiném místě. Realisaci svých válečných půjček podle zákona ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n., nemohl provésti pro nedostatek peněz. Zatím byl schválen zákon ze dne 30. září 1924, č. 216 Sb. z. a n., a na jeho základě bylo vydáno vládní nařízení ze dne 13. prosince 1924, č. 276 Sb. z. a n. Spořitelna také během ustanovené propadné lhůty odvedla válečné půjčky, které měla v úschově. Když se držitel válečných půjček, který neměl ponětí o zákonité úpravě, po dlouhé době dověděl o osudu svých papírů, podal ministerstvu financí žádost o vydání odškodňovacích dluhopisů, připojiv potvrzení berního úřadu, jenž prostřednictvím spořitelny v příslušné lhůtě přijal jeho válečné půjčky. Ačkoliv válečné půjčky byly ve stanovené lhůtě odvedeny a ačkoliv i podle majetkových poměrů byl splněn nutný předpoklad (nemajetný), nebyla tato žádost příznivě vyřízena, protože právě přihlašovací lhůta podle nařízení č. 276/1924 Sb. z. a n. byla promeškána.

Stejně jako v tomto případě jest tomu ještě v četných jiných případech. Týkají se veskrze osob, patřících k sociálně slabším vrstvám obyvatelstva. Přijetím tohoto návrhu se jim má poskytnouti nutná pomoc. Zneužití jest vyloučeno, poněvadž předpokladem pro výměnu válečných půjček má býti i dále prokázané odevzdání během původně ustanovené propadné lhůty.

Bude-li tento návrh přijat, nezpůsobí to nepředvídaného zatížení státních financí. Ostatně se na to pamatovalo již, když byl usnesen zákon č. 216/1924.

Žádáme, aby tento návrh byl co nejdříve přikázán výboru rozpočtovému.

V Praze, dne 3. ledna 1930.

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930

Die unterzeichneten Abgeordneten beantragen:

Das Abgeordnetenhaus der Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik möge beschließen:

Die Regierung wird aufgefordert, die Regierungsverordnung vom 13. Dezember 1924, Slg. d. G. u. V. Nr. 276, zur Durchführung des Gesetzes betreffend die endgültige Rege hing der österreichischen und ungarischen Kriegsanleihen abzuändern wie folgt:

I. Hauptstück, I. Teil, Art. I, Absatz 2 lautet:

ťEntscheidend für den Umtausch ist die Abgabe der Kriegsanleihen innerhalb der Fallfrist vom 15. April bis einschließlich 30. Juni 1925Ť.

Die erwähnte Regierungsverordnung bestimmt, daß der Umtausch von Kriegsanleihen gegen Entschädigungsschuldverschreibungen durch eine besondere Anmeldung geltend gemacht werden muß. Als Fallfrist für die Einbringung der Anmeldungen wurde der Zeitraum vom 15. April bis einschließlich 30. Juni 1925 bestimmt.

Diese Bestimmung beinhaltet eine große Härte gegenüber jenen ehemaligen Besitzern von Kriegsanleihen, deren Kriegsanleihepapiere innerhalb der vorgeschriebenen Frist ordnungsgemäß abgeführt wurden und die in Unkenntnis der sonstigen Bestimmungen versäumt hatten, noch die besonderen Anmeldungen einzubringen.

Zum Beweise möge folgender, jedoch nicht vereinzelter Fall angeführt werden: Ein pensionierter Beamte beließ aus Sicherheitsgründen seine vollbezahlte Nominale 10.000 Kronen Kriegsanleihe im Depot der Sparkasse jenes Ortes, in dem er zuletzt Dient tat. Die geringen Pensionsbezüge zwangen ihn, einen Erwerb zu suchen, den er schließlich in einem anderen Orte fand. Eine Realisierung seines Kriegsanleihebesitzes nach dem Gesetze vom 24. Juni 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 417, war für ihn infolge des Mangels an Mitteln nicht möglich. In der Zwischenzeit wurde das Gesetz vom 30. September 1924, Slg. d. G. u. V. Nr. 216, beschlossen und darauf stützend die Regierungsverordnung vom 13. Dezember 1924, Slg. d. G. u. V. Nr. 276, erlassen. Die Sparkasse führte auch innerhalb der festgesetzten Fallfrist die von ihr verwahrten Kriegsanleihen ab. Als der Besitzer der Kriegsanleihen, der von der gesetzlichen Regelung keine Ahnung hatte, lange Zeit nachher sich um das Schicksal seiner Papiere erkundigt hatte, brachte er unter Beischluß der Bestätigungen des Steueramtes, das durch Vermittlung der Sparkasse seine Kriegsanleihen fristgerecht in Empfang genommen hatte, bei dem Finanzministerium ein Gesuch um die Ausfolgung von Entschädigungsschuldverschreibungen ein. Das Gesuch fand, obwohl die Kriegsanleihen innerhalb der festgesetzten Frist abgeführt wurden und obwohl auch die Vermögensverhältnisse die notwendige Voraussetzung (vermögenslos) abgaben; keine Berücksichtigung, weil eben die Anmeldefrist im Sinne der Verordnung Nr. 276/1924 versäumt worden war. Ähnlich diesem Falle liegen noch viele andere Fälle vor, Sie betreffen durchwegs Personen, die zu den sozial schwächeren Schichten der Bevölkerung gehören. Ihnen soll durch die Annahme des Antrages die notwendige Hilfe gebracht werden. Ein Mißbrauch ist ausgeschlossen, weil die Voraussetzung für den Umtausch der Kriegsanleihen auch weiterhin die erwiesene Abgabe innerhalb der ursprünglich festgesetzten Fallfrist bilden soll.

Eine unvorhergesehene Belastung der staatlichen Finanzen geschieht durch die Annahme des Antrages nicht. Im übrigen wurde darauf schon seinerzeit bei der Beschlußfassung über das Gesetz Nr. 216/1924 Bedacht genommen.

Es wird ersucht, den Antrag ehestens dem Budgetausschusse überweisen zu wollen.

Prag, am 3. Jänner 1930.