Der § 199 des Gesetzes vom 21. Feber 1929, S. d. G. u. V. Nr. 26, betreffend die Pensionsversicherung der Privatangestellten in höheren Diensten beauftragt den Minister für soziale Fürsorge, das Gesetz 26 1929 im Einvernehmen mit den beteiligten Ministern durchzuführen.

Obzwar dieses Gesetz bereits durch 11 Monate in Wirksamkeit steht, fehlt noch immer die Durchführungsverordnung zu ihm. Es ist fast selbstverständlich, daß das Pensionsversicherungsgesetz, das ein so unendlich wichtiges und ausgedehntes Gebiet der sozialen Fürsorge regeln soll, unmöglich alle auftauchenden Fragen klären kann, Sehr viele Zweifelsfragen müssen durch die Durchführungsverordnung beantwortet werden. Zu allen bisher bestandenen Pensionsversicherungsgesetzen sind deshalb auch rechtzeitig Durchführungsverordnungen erschienen, so auch zum Gesetze vom 5. Feber 1920, S. d. G. u. V. Nr. 89. Dieses Gesetz hatte am 1. Juli 1920 Wirksamkeit erlangt und die Durchführungsverordnung war am 31. Dezember 1920 kundgemacht worden.

Das Gesetz 26/1929 läßt eine große Zahl von Zweifelsfragen offen. Es ist einfach undenkbar, daß alle diese Fragen erst durch die Spruchpraxis der Versicherungserichte gelöst werden sollen, denn diese Gerichte existieren für die Pensionsversicherung noch gar nicht; viele der offenen Fragen sind aber derart dringend, daß es eine schwere Benachteiligung der Rentner bezw. Versicherten bedeutet, ihre Lösung etwa bis zu dem Tage hinausschieben zu wollen, an dem die Versicherungsgerichte wirksam sein werden. In jedem Falle aber kann es sich hier nur um Zweifelsfragen im Gesetze selbst handeln. Außer diesen gibt es aber auch noch andere ungelöste Fragen, die im Sinne des Gesetzes selbst nur durch eine Regierungsverordnung bezw. einen Ministerialerlaß geregelt werden können. Es sei z. B. auf die §§ 6, 13, 102, 114, 119, 167, 176 u. a. verwiesen, in denen eine Regelung durch eine Verordnung bezw. einen Erlaß vorgeschrieben ist.

Das Fehlen der Durchführungsverordnung bereitet nicht nur den Versicherungsträgern bei Durchführung des Gesetzes erhebliche Schwierigkeiten; es schädigt auch in vielen Fällen die Rentner bezw. Versicherten oder schafft wenigstens Unsicherheit und Mißtrauen. Es kann nicht im Interesse der Pensionsversicherung liegen, z. B. durch das Fehlen der Verordnung über die Deckungsanteile, mit denen auch die Prämien für den Dienstzeiteneinkauf im Zusammenhange stehen, nicht nur die Ansprüche außerordentlich zahlreicher Ersatzversicherter ungewiß zu gestalten, sondern auch sehr vielen älteren Angestellten die Wahl, einen Dienstzeitenein- kauf vorzunehmen oder abzulehnen, unendlich zu erschweren.

Die Gefertigten glauben, mit vorstehenden Angaben nachgewiesen zu haben, daß die Herausgabe der Durchführungsverordnung äußerst notwendig ist und stellen deshalb die Anfrage an den Herrn Minister für soziale Fürsorge,

ob er bereit ist, unverzüglich die ihm durch das Gesetz 26/1929 ausdrücklich übertragenen Erlässe herauszugeben und dafür zu sorgen, daß die Durchführungsverordnung ehestens erscheint.

Prag, am 16. Jänner 1930.

§ 199 zákona ze dne 21. února 1929, čís. 26 Sb. z. a n. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách ukládá ministrovi sociální péče, aby zákon číslo 26/1929 Sb. z. a n. provedl v dohodě se zúčastněnými ministry.

Ačkoliv tento zákon platí jíž 11 měsíců, dosud ještě nebylo k němu vydáno prováděcí nařízení. Jest téměř samozřejmé, že zákon o pensijním pojištění, který má upraviti tak neobyčejně důležitý a rozsáhlý obor sociální péče, nemůže objasniti všechny vynořující se otázky, Velmi mnoho sporných otázek musí býti rozřešeno prováděcím nařízením, Ke všem dosud vydaným zákonům o pensijním pojištění vyšla proto také včas prováděcí nařízení, tak také k zákonu z 5. února 1920, čís. 89 Sb. z. a n. Tento zákon nabyl účinnosti dnem 1. července 1920 a prováděcí nařízení bylo vyhlášeno dne 31. prosince 1920.

Zákon čís. 25 1929 Sb. z. a n. ponechává velké množství sporných otázek nerozřešeno, jest prostě nemyslitelné, že by všechny tyto otázky měly býti rozřešeny teprve nalézací praksí pojišťovacích soudů, neboť tyto soudy pro pensijní pojištění nebyly dosud ještě zřízeny; ale mnoho nerozřešených otázek jest takové důležitostí, že kdyby jejích řešení mělo býti odsunuto až ke dni, kdy začnou působiti pojišťovací soudy, bylo by mnoho důchodců nebo pojištěnců těžce poškozeno. Na každý způsob může zde však jíti jen o sporné otázky v zákoně samém. Mimo těchto vyskytly se však ještě také jiné nerozřešené otázky, které mohou býti řešeny v duchu samého zákona jen vládním nařízením nebo ministerským výnosem. Poukazujeme na příklad na §§ 6, 13, 102, 114, 119, 167, 176 a jiné, které předpisují úpravu vládního nařízení nebo výnosu.

Tím, že nebylo vydáno prováděcí nařízení, vznikají při provádění zákona značné potíže nejen nositelům pojištění; v mnoha případech jsou však také poškozování důchodci nebo pojištěnci, nebo vzniká aspoň nejistota a nedůvěra. Nemůže býti v zájmu pensijního pojištění, aby na příklad tím, že nebylo vydáno nařízení o úhradových podílech, s nimiž souvisí také pojistné pro zákup služební doby, nastávala nejistota nejen pro nároky neobyčejně četných náhradních pojištěnců, nýbrž aby se i velmi mnoha starším zaměstnancům nekonečně ztěžovala volba, zda chtějí provésti zákup služební doby nebo jej odmítnouti.

Podepsaní se domnívají, že svrchu uvedenými údaji prokázali, že jest neobyčejně nutné, aby bylo vydáno prováděcí nařízení a táží se tedy pana ministra sociální péče, je-li ochoten neprodleně vydati výnosy, jak mu bylo výslovně uloženo zákonem číslo 26; 1929 a postarati se, aby prováděcí nařízení vyšlo co nejdříve.

V Praze, dne 16. ledna 1930.