Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

1. zasedání.


156.

Návrh

poslanců H. Bergmanna, V. Sladkého, Al. Tučného a druhů

na změnu zákona ze dne 24. června 1926, čís. 104 Sb. z. a n., a úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (Učitelský zákon.).

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti na tamto zákoně:

Zákon

ze dne..........,

jímž se ruší ustanovení odstavce 3. § 47 zákona ze dne 24. června 1926, čís. 104 Sb. z. a n., o úpravě platových a služebních poměrů učitelstva obecných a občanských škol (Učitelský zákon).

Národní shromáždění republiky Československé usnesla se na tomto zákoně:

§ 1.

Odstavec 3, § 47 zákona ze dne 24. června, 1926, čís. 144 Sb. z. a n., se ruší.

§ 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1926.

§ 3.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr školství a národní osvěty s ministrem financí.

Odůvodnění.

Krutý osud stihl staré, o národ velmi zasloužilé učitele, otce rodin, kteří po 1. lednu 1926 byli podle restrikčního zákona přeloženi trvale do výslužby přes to, že těšili se pevnému zdraví a vykazovali nejvyšší stupeň kvalifikace.

V pensijních dekretech uváděn jest jako nejčastější důvod k pensionování, že požívati budou plné pense a že jsou tedy hospodářsky zabezpečeni.

Zákon požitkový platí od 1. ledna 1926 a proto právem dosluhující učitelé očekávali, že jim bude vyměřeno výslužné podle norem požitkového zákona, protože v r. 1926 byli ještě několik měsíců v činné službě. Avšak za celoživotní práci školní, mimoškolní a lidovýchovnou bylo jim bezprávně ukřivděno, neboť z výhod požitkového zákona byli vyloučeni.

Tito starší učitelé nemohou věřiti, že požitkovým zákonem měli býti poškozeni právě jenom oni. Vždyť veřejný tisk po schůzi kulturního výboru dne 29. května 1926 konané přinesl zprávu, že zástupce vlády prohlásil, že učitelé, kteří byli a budou po 1. lednu 1926 přeloženi do výslužby, budou požívati výslužného podle norem nového zákona.

V poslední chvíli byla však změněna stylisace § 47 v ten smyl, že se vylučují z výhod zákona ti učitelé, kteří byli o svém pensionování na základě zákona ze dne 22. prosince 1924, č. 26 Sb. z. a n., písemně vyrozuměni.

Jaká křivda byla spáchána na ubohých starých učitelích, kteří školní i mimoškolní prací získali si neocenitelných zásluh o národ, objasní tyto příklady:

Dne 1. března 1926 odešli současně do pense 2 učitelé obecné školy. Starší s 45letou službou školní byl pensionován na základě restrikčního zákona a byla mu vyměřena pense o 5.436 Kč menší než mladšímu, který po 35leté službě odešel do výslužby obvyklou zákonitou cestou. U řídícího učitele obecné školy činí tento rozdíl již 6.336 Kč, u učitele měšťanské školy 9.016 Kč a u ředitele měsťanské školy dokonce 10-12.000 Kč ročně.

Stejně staří, 1. ledna 1926 pensionovaní 2 ředitelé občanské školy obdrželi pense:

a) restringovaný měsíčně 1.900 Kč,

b) normálně na odpočinek odešlý 2.840 Kč. měsíčně.

Dne 1. března 1926 odešly do pense 2 řídící učitelky, stejně služebně staré, obě s nárokem na 100% pensi, ale jedna restringovaná, druhá šla do pense obvyklou zákonitou cestou. Restringovaná má pense 19.304 Kč bez odvolatelného drahotního přídavku 1.920 Kč. Druhá, pensionovaná dle zákona č. 104/26, má pensi 29.100 Kč. Rozdíl činí 9.796 Kč ročně.

Nebo: Restringovaná řídící učitelka s 32 služebními roky má 16.750 Kč, bez odvolatelného drahotního požitku 2.880 Kč. Druhá, mladší, s 29 roky služby, s pensí dle zákona č. 104/26, má 21.186 Kč, to jest o 4.616 Kč ročně více, než učitelka starší! U učitelstva měšťanských škol je rozdíl 10-12.000 Kč ročně.

Nestalo se dosud nikdy při žádné úpravě služebních nebo pensijních požitků, aby učitelským osobám stejně starým, odcházejícím do pense téhož dne, byly vyměřeny různé pensijní požitky.

Stalo-li se tak tentokráte v důsledku provádění odst. 3, § 47 zákona č. 104/26, činí se restringovaným, kteří se ničím neprovinili, křivda.

Mnozí byli úplně zdraví, měli velmi dobrou kvalifikaci, chtěli sloužiti dále, neboť nepřesluhovali. Nucenou restrikcí dostalo se jim za celoživotní, poctivou práci školní, mimoškolní i lidovýchovnou nezaslouženého trestu, že jim vyměřena nižší pense, než jiným, nepočítaje ani škody, jdoucí do desítek tisíců, vzniklé odchodem z činné služby do pense.

Sloužili 30, 35 až 40 let při mizerných platech a nyní propuštěni byli hlavně z důvodů. že jsou hospodářsky zabezpečeni. Tisíce jiných, lépe hospodářsky zabezpečených, však ve službě ponecháno a dočkalo se úpravy platů.

Nebyli to učitelé zbyteční, neboť jejich místa byla ihned obsazena jinými silami, povětšině a občanských školách nezkoušenými a nekvalifikovanými učiteli.

Stal se i případ následující:

Rudolf Lichtner, zatímní řídící učitel IV. občanské školy chlapecké na Smíchově, byl výnosem zemské školní rady ze dne 8. března 1926, čís. II-A. 2274/2 ai 1924, čís. z. šk. r. 26476 ai 1926 uvědomen, že ho hodlá zemská školní rada podle zákona č. 286 z r. 1924 dáti do trvalé výslužby. Výnosem téže zemské školní rady ze dne 13. března 1926, čís. II. A. 10.079/4 ai 1925, čís. z. r. š. 28987 ai 1926 ustanoven definitivním řídícím učitelem při téže škole a složil slib 16. března 1926. Výnosem téže zem. škol. rady ze dne 25. března 1926, čís. II. A. 2274/3 ai 1924, č. z. r. š. 32221 ai 1926 přeložen do výslužby dle § 15, odst. 4 zákona z 22. prosince 1924, č. 286.

Odstavec 3, § 47 nevyplývá ze znění zákona restrikčního, jehož § 13, odst. 2 o pensionování praví, že učitel ťmůže býti přeložen do trvalé výslužby s příslušným výslužnýmŤ.

A dle § 28 zákona pensijního vyměření pense stane se dle platů, na které měl učitel nárok podle §§ 15-28 tohoto zákona v době, kdy odcházel do výslužby.

Takto postižených učitelů jest kolem 320.

Poněvadž odstavec 3, § 47 učitelského zákona jest v logickém rozporu s § 32 téhož zákona a poněvadž znění citovaného odstavce jest v rozporu se zdravým právním smyslem, jest zrušení tohoto odstavce plně odůvodněno.

Finanční náklad činí přibližně 2 miliony Kč. Úhrada budiž opatřena úsporami ve státním rozpočtu docílenými tím, že není technicky možno okamžitě obsaditi všechna uprázdněná místa učitelů, ředitelů škol atd. vyšších plat. stupňů.

Navrhujeme, aby tento návrh zákon byl přikázán výborům sociálně-politickému, kulturnímu a rozpočtovému k projednání a podání zprávy co nejdříve.

V Praze, dne 13. prosince 1929.

Bergmann, Sladký, Tučný,

Hatina, Langr, dr. Patejdl, Tykal, Fiala, Šmejcová, Stejskal, David, B. Procházka, inž. Záhorský, Netolický, Malý, Knejzlík, O. Svoboda, Zeminová, Špatný, Vaněk, Polívka, dr. Stránský, Hrušovský, Lanc, Richter, Slavíček.

 


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP