Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
III. volební období.	1. zasedání.

Překlad

176.

Návrh

poslance G. Böllmanna a druhů,

aby byl předložen zákon o rekultivaci pozemků poškozených dolováním.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne............

o rekultivaci pozemků poškozených dolováním.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

A) Rekultivace škod způsobených po účinnosti tohoto zákona.

§ 1.

Škody způsobené na zemědělských pozemcích dolováním musí vlastník po zemku opět napraviti tak, aby na poškozených nebo zpustošených pozemcích bylo možno hospodařiti stejně nebo aspoň tak, aby to hodnotou odpovídalo dřívějšímu užívání.

Úprava pozemků, aby - jejich užívání bylo proti dřívějšímu druhu kultury méněcenné, jest přípustná jen tehdy, kdyby výdaje spojené s rekultivací převyšovaly obecnou hodnotu pozemku před jeho poškozením.

§ 2.

Rekultivací dlužno rozuměti opatření, která směřují k tomu, aby pozemky poškozené dolováním na uhlí byly upraveny tak, aby na nich bylo lze pěstovati plodiny polní, luční a ovoce, zřizovati lesy jakož i rybníky a jiná zařízení k zemědělským účelům.

Tohoto účelu dosáhne se srovnáním, odvodněním, pohnojením, zalesněním atd.

§ 3.

Závazek k rekultivaci budiž vložen na pozemek dříve, než se začne dolovati.

§ 4.

Způsob rekultivace uvedené v §u 2 jakož i další užívání pozemku, který má býti rekultivován, určí se po hornickém užívání, když na povrch přestaly působiti účinky, způsobené předcházejícím dolováním a kdy pravděpodobně nelze již očekávati dalších změn, které by byly na újmu ploše, která má býti rekultivována.

§ 5.

Předpoklady rekultivace jsou dány, jakmile se skončilo hornické užívání. Dlužno míti za to, že tento stav nastal

1. u svrchního dobývání:

a) když byl zastaven provoz na pozemcích, na nichž se svrchní dobývání provozuje,

b) když při provozovaném svrchním dobývání plocha využitá vykazuje již takový rozměr, že se rekultivace dá provésti jak po stránce technické tak také hospodářské;

2. při hlubinném těžení uhlí, když se projevily změny povrchu, jež následkem dolování bylo lze očekávat, a

a) když z uhlí, jež lze vytěžiti na 1 m², bylo již dobyto aspoň 80%,

b) při menším těžení nastane snad nutné další dobývání pravděpodobně teprve v době, do které výdaje spojené s rekultivací bude lze považovati za umořené.

Těžar musí prokázati, že nemohl vytěžiti většího než pod a) uvedeného procenta uhlí. Nové dobývání budiž zakázáno tehdy, když národohospodářské výhody vyplývající z rekultivace jsou větší než hodnota zbylých slojí, které zůstaly v dole, poněvadž nové dobývání nebylo již zahájeno.

§ 6.

Těžař jest povinen na konci každého kalendářního roku, nejpozději však do 31. ledna následujícího roku předložiti revírnímu hornímu úřadu podrobný výkaz o plochách vydobytých podle §u 5 v uplynulém provozním roce.

V druhém výkaze má těžař uvésti plochy, při nichž se již úplně projevily změny povstávající na povrchu.

Oba výkazy, z nichž musejí býti zřejmé i vytěžené parcely nebo části parcel, zašle revírní horní úřad ministerstvu zemědělství. Ministerstvo postoupí oba tyto výkazy zemědělské radě, aby zahájila další řízení.

Pokud údaje těžařovy učiněné v prvním seznamu mohou buditi pochybnost, zemědělská rada má právo žádati, aby příslušný revírní horní úřad tyto údaje přezkoumal.

Tento úřad může se dále měřením přesvědčiti, zdali těžař včas pojal do 2. seznamu plochy vykázané v 1. seznamu. Dokáže-li se těžaři zavinění, musí nahraditi nejen útraty kontrolních měření, která může na rozkaz provésti i úředně oprávněný civilní inženýr, nýbrž i škodu, způsobenou odkladem rekultivace. Je-li těžař vlastníkem příslušného pozemku, plynou tyto částky do rekultivačního fondu, který se má utvořiti podle §u 10.

§ 7.

Jsou-li dány předpoklady pro rekultivaci uvedené v §u 5, má technická kancelář zemědělské rady za účasti zemědělského znalce přezkoumati, jsou-li dány předpoklady pro rekultivaci i po stránce technické a hospodářské; zároveň dlužno v každém jednotlivém případě zjistiti, který druh rekultivace jest nejúčelnější a nejhospodárnější se zřetelem na druh a stupeň poškození, na povahu půdy, jakož i na vodní a jiné poměry.

O výsledku těchto šetření dlužno uvědomiti jak ministerstvo zemědělství tak také revírní horní úřad a vlastníka poškozeného povrchu, načež dlužno přikročiti k vypracování pracovního rozvrhu, jenž se má poříditi podle nařízení bývalého ministerstva orby ze dne 18. prosince 1885, ř. z. č.1 ex 1886.

§ 8.

Dotýkají-li se opatření, určená pracovním rozvrhem, veřejných nebo soukromých práv, dlužno provésti řízení podle zákona ze dne 28. srpna 1870, č. 71 ř. z.

§ 9.

Pokud jest k provedení rekultivace trvale nebo dočasně zapotřebí nebo musí se užívati cizí půdy, skládek, odvalů k hašení, kolejí pro dolní vozíky nebo vleček atd. a pokud jich nelze již vyvlastniti nebo zatížiti služebností podle příslušných ustanovení vodního práva, lze na základě řízení provedeného podle §u 8 vznésti nárok na vyvlastnění nebo zatížení služebností za přiměřenou náhradu.

§ 10.

K úhradě nákladů spojených s rekultivací pozemků poškozených dolováním utvoří se rekultivační fond, jenž se skládá

a) z 50%ní přirážky k náhradě, kterou podle §u 98 vš. h. z. musí platiti těžař za hornické užívání pozemku nebo jeho části. Výši této náhrady zjistí podle posudku revírního horního úřadu dva zemědělští znalci, které dlužno přibrati k řízení po vzájemné dohodě mezi zemědělskou radou a revírním horním úřadem. Získal-li těžař užívaný pozemek koupí nebo je-li tento pozemek vlastnictvím těžaře, vyměří se přirážka 30% obecné hodnoty pozemku.

Těžař zaplatí tuto přirážku, která jest základem rekultivačního fondu, který bude utvořen, u berního úřadu, a ten ji odvede ministerstvu zemědělství.

Tato přirážka budiž knihovně zajištěna na onom pozemku.

b) z dávky, kterou mají platiti těžaři v hornické oblasti severozápadních Čech z uhlí vytěženého v provozním roce. Základem pro výměr této dávky jsou směrnice platné pro vyměřování daně z uhlí, při čemž se tato dávka vyměřuje v rovnocenné výši 1% hodnoty vytěženého uhlí. Předpis a vybírání této dávky přísluší bernímu úřadu, jenž ji každoročně odvede ministerstvu zemědělství jako úřadu spravujícímu fond.

c) z úroků z přirážek, které se mají platiti podle bodu a) nebo z dávek placených podle bodu b).

§ 11.

Výdaje zjištěné podle pracovního rozvrhu na prováděnou rekultivaci hradí se především z přirážek placených podle §u 10, bod a). Pokud to nestačí k úplné úhradě úhrnného nákladu spojeného s rekultivací zaplatí se zbytek z rekultivačního fondu.

§ 12.

Pro provádění, dozor a zúčtování prací spojených s rekultivací, platí stejné předpisy platné pro meliorační a regulační práce subvencované z veřejných peněz.

§ 13.

Z rekultivačního fondu lze podle toho, kolik peněz jest k disposici, poskytovati i příspěvky na provedení úprav potoků, vodovodů, kanalisací, na opatření vozů a na jiná kulturně technická opatření, pokud k témuž účelu nebyly již povoleny příspěvky z melioračního fondu a toto opatření jest prokazatelně následkem škod způsobených dolováním. Z rekultivačního fondu poskytují se však příspěvky na zmíněná opatření lhostejno, byly-li tyto škody již zde než tento zákon nabyl účinnosti nebo povstaly-li v pozdější době.

§ 14.

Pozemky, jichž se začlo zase užívati po provedené rekultivaci, buďtež opět zařazeny do příslušných tříd hodnoty půdy.

§ 15.

Útraty spojené se zahájením a provedením rekultivace jakož i výdaje na předběžná šetření, zdělání pracovního rozvrhu a dozor nad pracemi připadají k tíži rekultivačního fondu.

B) Rekultivace pozemků, které byly dolováním poškozeny ještě než nabyla účinnosti zákonná ustanovení obsažená pod A).

§ 16.

Pozemky, pod nimiž těžení uhlí bylo již ukončeno, než ustanovení obsažená v §§ 1-15 nabyla účinnosti, nebo při nichž lze očekávati ještě opětné těžení teprve v době, do které útraty spojené s rekultivací budou pravděpodobně umořeny, buďtež vlastníkem pozemků rekultivovány. Při tom dlužno těžení uhlí považovati za ukončené i tehdy, když při slojích vytěžených dobýváním v komorách zbyly jen zbytky pilířů nebo podložní plásty, při dobývání v patrech pak jen podložní plásty a tyto zbývající podložní plásty činí nanejvýš 40% původního nedotknutelného slojného tělesa.

§ 17.

Návrhy, které již vytěžené plochy mají býti rekultivovány, předloží zemědělská rada do konce r. 1928 revírnímu hornímu úřadu, jenž v každém jednotlivém případě rozhodne, jsou-li podle směrnic uvedených v §u 16 s hornického stanoviska dány předpoklady rekultivace. V případech, v nichž jde o opětné dobývání, má revírní horní úřad určiti, kdy asi bude znovu zahájeno.

Jak zemědělská rada tak i vlastník pozemku může u horního hejtmanství žádati, aby přezkoumalo rozhodnutí revírního horního úřadu.

§ 18.

Jsou-li s hornického hlediska dány předpoklady pro uvedení do původního stavu, dlužno postupovati podle ustanovení uvedených pod A), §§ 7, 8 a 9.

§ 19.

Pro uvedení do původního stavu dlužno vždy ustanoviti přiměřenou lhůtu. Nedostál-li vlastník pozemku v ustanovené lhůtě závazkům jemu uloženým, lze podle §u 363 vš. h. z. vyvlastniti ve prospěch státu plochy, které mají býti uvedeny do původního stavu, a stát sám je uvede do původního stavu a v tomto stavu pozemek prodá zájemcům.

§ 20.

Náklad spojený s rekultivací uhradí se prozatím úplně z dávky do rekultivačního fondu, která se má platiti podle §u 10 b), ale vlastník pozemku po provedení rekultivace má rekultivačnímu fondu úplně vrátiti kapitalisovanou výtěžkovou jeho hodnotu, kterou odhadnou zemědělští znalci, a to tehdy, když tento pozemek nebo jeho část hornickým užíváním byl tak poškozen (zpustošen), že nedával žádného výtěžku.

Naopak, hospodařilo-li se na rekultivovaném pozemku po jeho hornickém užití nějakým způsobem přinášejícím výtěžek, mají před rekultivací zemědělští znalci zjistiti průměrnou kapitalisovanou hodnotu tohoto výtěžku a odečísti od částky, kterou dlužno zjistiti podle předcházejícího odstavce a která má býti vrácena rekultivačnímu fondu.

§ 21.

Pro přípravu, provedení, dozor a zúčtování rekultivačních prací, pro nové zařazení rekultivovaných pozemků do tříd hodnoty půdy jakož i pro úhradu útrat řízení dlužno obdobně užíti ustanovení §§ 12, 14 a 15.

C) Ustanovení o ochraně povrchu proti ohrožení dolováním jakož i o zamezení nebo zmírnění škod způsobených dolováním.

§ 22.

Držitel důlních měr nesmí pozemků užívaných jako zemědělské nebo lesní požadovati k těžbě uhlí dříve než rok před tím, kdy zamýšlí jich užívati.

§ 23.

Dobývání budiž všude prováděno podle pravidel nejdokonalejší hornické techniky hospodářským způsobem podle provozovacího rozvrhu schváleného horním úřadem, při čemž dlužno se vyhnouti každému nepotřebnému poškozování povrchu.

Dolování dlužno provozovati tak, aby se neztížila pozdější rekultivace pozemků.

Pokud při zakládání nových podniků nebo při rozšiřování již otevřených dolů jest možno zároveň rekultivovati sousední pozemky poškozené dolováním, provede to těžař používaje provozních prostředků, které má po ruce.

Vyšší útraty snad z toho vyplývající mohou býti nahrazeny z dávky placené podle §u 10 b).

Těžba se provozuje jen jednou a dlužno v ní nepřetržitě pokračovati pod plochou, která má býti vytěžena.

Po tomto dobývání, pro něž se ustanoví lhůta, zrušuje se těžařské právo a důlních měr dlužno se zříci.

§ 24.

Jsou-li ohroženy veřejné dopravní prostředky a vodovody, lze místo zajištění těchto objektů naříditi, aby byly změněny nebo přeloženy, při ohrožení vodních toků, pramenů a studní lze po vyslechnutí postižených účastníků naříditi, aby jiným vhodným způsobem bylo postaráno o vodu, je-li to možné bez újmy pro účastníky a ochrana nebo zachování zmíněných objektů byla by spojena s nepřiměřenými újmami pro těžaře.

Prameny v původním stavu nebo zachycené, studně, rybníky jakož i veřejné nebo soukromé vody a jiná místa, která poskytují celým obcím nebo osadám pitnou a užitkovou vodu, buďtež přiměřenými opatřeními zajištěna však vždy, když jsou jedině možným zaopatřením vody a kdyby jakostí přiměřená voda mohla býti nahrazena jen za nepřiměřené vysokých výdajů. Těžař nemá nároku na odškodnění za újmu, která mu vznikne tím, že se mu z tohoto titulu uloží omezení podniku a nařídí učiniti jistá opatření. Výdaje spojené s předběžnými pracemi k zajištění označených objektu hradí těžař.

§ 25.

Veřejné potoky mohou býti zrušeny jen tehdy, nepůsobí-li toto zrušení žádné změny v možnosti odtoku, jinak dlužno ložisko potoka přeložiti. Je-li toto přeložení prozatímní, má se pro definitivní přeložení nazpět určiti lhůta. Nikdy se však nesmí zastavením potoka v běhu nadržeti voda nebo nastati zbahnění.

Odůvodnění:

Obsahem tohoto návrhu jest úprava otázky rekultivace pozemků poškozených dolováním v hnědouhelné oblasti severozápadních Čech vydáním zákona, jehož podstatou jest povinné zavedení nucené rekultivace.

V tomto návrhu jedná se jen o hnědouhelné oblasti severozápadních Čech, poněvadž způsob uhelné těžby, jakož i druh a rozsah poškození povrchu jest tam zcela zvláštní a úplně se liší od poměrů při těžbě a od škodlivých účinků v jiných hornických oblastech.

Od původního úmyslu, aby úprava rekultivační otázky byla zahájena v souvislosti s novelováním zastaralého hornického zákona, pocházejícího z r. 1854, bylo upuštěno, poněvadž zlepšením ustanovení tohoto zákona, o něž dlužno usilovati, mají býti rozřešeny často cistě hornické otázky netýkající se rekultivace, což by způsobilo jen odložení.důležitých věcí, jež jsou předmětem tohoto návrhu.

Návrh zákona se tedy zabývá hornicko-technickými otázkami jen potud, pokud souvisí s úpravou rekultivace.

V tomto návrhu má se jednati jen o ochraně zemědělství, pokud jsou dotčeny veřejné zájmy. Abychom názorně vyložili nutnost a naléhavost zákonné úpravy rekultivační otázky, podáváme níže přehled o rozsahu škod, způsobených zemědělství těžbou uhlí.

Hnědouhelná oblast v severozápadních Čechách dělí se na.dvě části, které spolu přímo nesouvisejí, v užší hnědouhelnou oblast severozápadních Čech, která obsahuje části politických okresů ústeckého, teplického, duchcovského, mosteckého, chomutovského a kadaňského, dále širší, tak zvanou loketsko-falknovskou oblast, která se táhne přes části okresů loketského, falknovského a karlovarského.

První z nich rozkládající se mezi Rudohořím a českým Středohořím jest široká od jednoho až do 10 km a dlouhá asi 62 km. Mohutnost sloje činí v hlubině pánve až 35 m, na okrajích pánve vychází slůj většinou na povrch. Hořejší vrstva sloje, tak zvané horstvo pokryvné, skládající se většinou z hlíny, vrstev štěrku a jílu, jest různé tlouštky. Podle mohutnosti pokryvného horstva těží se tyto sloje a to buď na povrchu nebo v hlubině. Při dobývání na povrchu odstraní se pokryvné hmoty a slojné těleso prostě uložené se úplně dobude. Při dobývání hlubinném, jež předchází hloubení dolů, které někdy sahají až do hloubky 400 m, provozuje se těžba vyhlubováním dutých prostorů, tak zvaných komor, při čemž se z provozně technických důvodů musejí mezi nimi ponechávati pilíře, Dobývání povrchové je tedy racionelnější, ale tohoto způsobu lze užíti jen až k jisté nejvyšší míře navrstvení, kterážto míra především závisí na dočasné trhové ceně uhlí, ale i na jiných okolnostech.

Těžařská ztráta, povstávající tím, že při dolování v hlubině se musejí ponechávati pilíře a která v dobách, kdy bylo ještě rozšířené drancování dolů, činila asi 60% uhelné sloje, zmenšila se sice zavedením racionelnějších způsobů dobývání, přes to však počítají hornické kruhy s tím, že i tyto tak zvané zbytky budou vytěženy, jakmile nastanou příznivější konjunkturní poměry. Navrstvení slojí, které mají rozhodující vliv na způsoby těžení, jakož i technické obtíže, které při tomto dodatečném těžení lze zajisté očekávati, určí rozhodně úzké hranice rozsahu tohoto opětného dobývání. Zmiňujeme se o té okolnosti, poněvadž může ztížiti zajištění ploch, které jsou schopny rekultivace.

Hnědé uhlí začalo se dobývati v užší hnědouhelné obasti severozápadních Čech, pokud sahají spolehlivé zprávy, již v 16. století. Nepředvídaně rozvinul se však tento průmysl teprve, když byla vystavěna ústecko-teplická dráha a když se zdokonalily technické pomocné prostředky, potřebné k těžení a zabraňování přístupu vodě.

Kdežto v ústecko-chomutovské pánvi, nehledě k vložkám zcela slabých proplastků, vyskytujících se v jednotlivých částech revírů, tvoří slůj většinou kompaktní uhelné těleso sahající od úpatí sloje až k slemeni, falknovsko-loketská pánev vykazuje naopak většinou tři sloje oddělené od sebe silnými proplastky. V kotlině dolnorychnovské, která obsahuje nejbohatší uhelné poklady falknovského revíru, jsou uloženy sloje nacházející se ve falknovské pánvi mohutně rozvinuté a nejlepší jakosti, a to shora dolů:

1. Antonínova slůj tlouštky 25-30 m, pokrytá vrstvou písku a štěrku silnou 5-7 m,

2. 5-8 m silná Anežčina slůj, oddělená proplastkem silným 5-12 m, a

3. skupina Josefských slojí, z nichž nejvyšší jest uložena 20-25 m pod Anežčinou slojí.

Dobývání Antonínovy sloje děje se všeobecně na povrchu, ze slojných těles položených hlouběji těží se dolováním hlubinným.

V loketské části pánve dobývá se nyní Josefská slůj silná 2-5 m; mělčeji položené části sloje, kde voda působila méně nesnází, byly již před desítkami let prohrabány a jest tam ještě tolik zbytků uhlí, že s dodatečnou těžbou dlužno najisto počítati. Dolování na lignitové sloji silné až 28 m provozu.je se i zde většinou na povrchu, ale rozsah odkrytého dobývání jest dosud ještě nepatrný.

Po těchto úvodních slovech, která mají pomoci k tomu, aby byly pochopeny další vývody, budeme se níže zabývati následky souvisejícími s těžbou uhlí a jejich účinky na zemědělství. Se zřetelem na geologické složení obou pánví nepatrně od sebe se lišící projevují se tyto zjevy steejně nebo aspoň podobně. Jelikož mohutnost uložených slojí jest většinou značná, mohutnost a povaha horstva pokryvného jest nepatrná a tím se řídí způsob těžby, není možné racionelní provozování těžby bez poškození povrchu země a tudíž i zemědělských pozemků. Druh a rozsah těchto škod souvisejí se způsoby těžby, jichž se v jednotlivých částech revíru užívá. Při dolování na povrchu zvrhá se toto poškození v úplné zničení použitých ploch. Při hlubinném dobývání sloje řídí se užití povrchu a tedy i velkost způsobené škody podle horské povahy vrchních slínovců, hloubky, uložení slojí a druhu dobývání. Příčinou těchto škod bývá, že pokryvné vrstvy ležící nad vybranými slojemi se úplně nebo částečně zřítí. Toto prolomení účinkuje na svrchní plochu podle okolností ve větším nebo menším rozsahu. Podle stupně tohoto účinku lze rozeznávati tři druhy škod na polích:

1. velké škody na polích ve formě kotliny,

2. prostřední škody na polích jako pánvovité snížení povrchu,

3. nepatrné škody na polích, jako rovnoměrně. probíhající snížení, které nemají významného vlivu na vzdělávání pozemků.

Zhroutí-li se pokryvná vrstva, poruší se i souvislost písečných a štěrkových vrstev vedoucích vodu, což má rušivý vliv na dosavadní přirozené poměry týkající se spodní vody. Tímto způsobem byla v několika málo desítkách let rozlehlá území, známá svou dřívější úrodností a krajinnou krásou, proměněna v poušť, kde se kromě četných hlubokých propastí nalézají mohutné úlože hald kde, kde se rozlehlé, často pod vodou stojící prolákliny střídají se širokými stržemi, v nichž četné, až 15 m hluboké, často vodou naplněné kotliny za sebou následují. Takové nálevky a prolákliny naplněné stojatou vodou, které jsou často přímo u obcí, rozšiřují, zvláště v teplé roční době chudé na srážky, výpary, které hnitím při tom se vytvářejícím jsou stálým nebezpečím pro zdraví obyvatelů. Čadící haldy pokrývají velké plochy zemědělské půdy a společně se zbytky slojí, které zůstaly při těžení na povrchu a zapálily se, otravují vzduch široko daleko, ohrožují sousední pole, luka a ovocné zahrady a obtěžují obyvatele. Na plochách pokrytých ukládkami těžby a mrtvou půdou povstávají rozlehlá pole plevele, jenž bujně roste a sousedním polím hrozí nebezpečí, že i ona budou plevelem pokryta. Ale nejen že se snižuje výnos ploch přímo dotčených těžbou, pokud nejsou úplně odňaty zemědělské mu užívání, protože jsou zničeny, nýbrž odnětí spodní vody nebo znovu na jiné straně stoupnutí hladiny spodní vody má vliv i na výnos pozemků sousedících s dolem. Kromě těchto těžkých škod, které mají přímý vliv na zemědělskou výnosnost, jest dalším průvodním úkazem dolování dlouhá řada škod, které dlužno označiti jako škody nepřímé a které se dotýkají nejen zemědělského provozu, nýbrž i širší veřejnosti. Sem patří odnětí spodní a studniční vody, které nutí obce, aby zřizovaly drahé vodovody, poddolování nebo zrušení komunikací, čímž se ztěžuje doprava, vliv na odtok potoků a jiných struh, v nichž teče voda, poškozování obytných a hospodářských stavení, omezovaní přirozeného rozvoje obcí způsobené vyměřováním ochranných pilířů atd. Poněvadž se pozemky a části parcel stále odprodávají k účelům těžařským, zmenšuje se výměra ploch patřící k jednotlivým hospodářstvím a hospodářského inventáře nelze plně využíti. V četných katastrálních obcích tyto změny držby nabyly takového rozsahu, že místo počátečního rozkouskování střední selské državy během let nastalo úplné její vstřebání. Nelze ovšem přehlížeti, že hornictví vytvořilo základ pro vznik vzkvétajícího a silně poplatného průmyslu v tomto území, jehož daně přispěly k vývoji četných obcí. Příliv průmyslu a horníků způsobil stoupnutí cen zemědělských výrobků. Zvýšená stavební činnost způsobila, že stoupla cena půdy, kteréžto výhody jsou i ve prospěch zemědělského obyvatelstva. Ale i při užívání nebo poškození zemědělských pozemků hornictvím odškodňuje se vlastník až do jisté míry, i když při stanovení výše odškodnění v četných případech jsou odlišná mínění, která nezřídka jsou příčinou dlouholetých sporů. Naopak nic neodškodní všeobecných zájmů a zvláště veřejných oněch území, která nejvíce musí trpěti následky hornictví, neboť přes všechny výhody, jež hornictví mohlo poskytnouti a jichž nelze podceňovati, přineslo s sebou mnoho vad a nevýhod, a mělo by býti předním úkolem nejen zájemnických kruhů zastupujících zemědělství, nýbrž celé veřejnosti, aby tyto nevýhody byly napraveny a pro příště aby se jim zabránilo. Důkazem, že na rozřešení této otázky má zájem nejen zemědělství nebo jednotlivé odborné kruhy, nýbrž veškerenstvo, jest nouze způsobená za války nedostatkem potravin, která se stupňovala až k nejtrpčí bídě v okresích ležících v hornické oblasti. kde kromě přelidnění ještě ohromná plocha zemědělské kulturní půdy byla hornictvím odňata výrobě. Velký národohospodářský význam, jejž má zemědělství a hornictví, vyžaduje, aby neshody povstalé a ještě povstávající mezi těmito oběma skupinami zájemníků byly odstraněny a bylo umožněno, aby oba podniky, aniž se vzájemně brzdily nebo poškozovaly, mohly trvati vedle sebe zvlášť jest nutno nalézti prostředky a cesty, jimiž lze napraviti škody způsobené zemědělství a další zhoubné účinky omeziti na snesitelnou nejmenší míru. Úkolem rekultivační akce jest dosáhnouti tohoto cíle.

Jelikož se tím vyhovělo přáním předneseným častokráte zájemníky, byla v r. 1908 v dohodě s ministerstvem orby a zemským výborem pro Čechy zřízena rekultivační expositura, jíž bylo přikázáno především vypracovati seznam pozemků poškozených hornictvím a to nejprve v okresích ústeckém, teplickém, duchcovském, mosteckém, chomutovském a kadaňském. Tyto předběžné práce byly v r. 1911 rožšířeny i na falknovsko-loketskou uhelnou oblast. Na základě výsledku porady, která se konala dne 27. května 1910 u presidia pražské zemědělské rady v přítomnosti zástupců státních a zemských úřadů, těžařských zájemníků a zástupců zemědělců, byl úkol zmíněné expositury podstatně rozšířen a především byla jí přidělena úloha udržovati v evidenci vypracovaný seznam, připravovati rekultivační rozvrhy a prováděti je, věnovati nutnou pozornost škodám, způsobeným dolováním kromě škod na polích atd. Podle zjišťování provedených touto expositurou, která byla kartograficky a statisticky využita a pokud to dovolily poměry vytvořené válkou, také doplněna, jest to v uvedených šesti okresích 134 obcí, ve falknovsko-loketské části pánve 45 obcí, v jejichž obvodu jsou pozemky poškozené dolováním. Poškozená plocha činí asi 10.400 ha a 2.700 ha, úhrnem tedy 13.100 ha. Úplně zpustošeno jest 2.600 ha, a 700 ha, do čehož nejsou započteny plochy dolování provozovaného na povrchu. V jednotlivých obcích, n. p. v Duchcově, Ledvicích (okres duchcovský) byla výměra způsobilá ke zdělávání v posledních 25 letech zmenšena o 30.5 %. Z plochy úplně zpustošené patří drobným zemědělcům 24 nebo 23%. ostatní jest v držení těžařů a velkostatkářů. Největší zpustošení byla způsobena dobýváním na povrchu. Nyní jest v užší hnědouhelné oblasti severozápadních Čech v provozu asi 60 otevřených dolů s plochou asi 470 ha. a mimo to jest tam 45 opuštěných otevřených dolů s plochou 190 ha. Otevřených dolů provozovaných v oblasti falknovsko-loketské jest 15 s plochou 91 ha, počet opuštěných otevřených dolů 41 s plochou 70 ha. Haldami jest pokryta plocha 230 ha a 140 ha. Opatření, jichž dlužno užíti, aby plochy poškozené dolováním mohly sloužiti opět výrobě, řídí se podle druhu a rozsahu způsobeného poškození podle povahy půdy, místních poměrů atd., a záležejí

1. ve srovnání,

2. v odvodnění,

3. v zalesnění.

4. v založení ovocných zahrad a sadů košíkářské vrby,

5. v posázení hald rostlinami.

Tyto druhy rekultivace dají se v četných případech provésti jen po předchozí regulaci vod. Srovnáním mají býti rekultivovány především prolákliny a to snížením půdy, která zůstala nedotčenou, ale se zřetelem na příslušný stupeň zpustošení dlužno účel, k němuž se směřuje uvésti v soulad s penězi, jež na to dlužno vydati. V jiném případě bude se musiti provésti méně drahý způsob rekultivace, jako zalesnění, zřízení ovocných zahrad atd. Odvodněním mají býti znovu rekultivovány prolákliny, které buď jsou úplně pod vodou nebo jejichž spodní voda následkem účinků dobývání je tak vysoká, že buď škodí úspěšnému vzrůstu kulturních rostlin nebo jejich pěstování činí vůbec pochybným. Podle provedeného šetření byl dosud v celé hnědouhelné oblasti severozápadních Čech rekultivováno 1050 ha a to většinou srovnáním půdy. Z toho připadá na plochu rekultivovanou válečnými za jatci v politických okresích duchcovském a chomutovském v letech 1915 a 1916 asi 100 ha. Rekultivace, jež dlužno provésti srovnáním půdy, nevyžadují významných technických předběžných prací. Ale jakmile se k tomu přidruží nutnost prováděti vodohospodářská opatření, musejí býti rozřešeny technické a vodoprávní otázky, které s tím souvisejí. Rekultivace tohoto druhu připravují se v obcích Srbicích (v okrese teplickém) a Vyklicích (v okrese ústeckém).

Zalesnění provedli dosud částečně těžaři v obcích Souši a Třebušicích (v okrese mosteckém), Königswerthu (v okrese falknovském), částečně těžaři v dohodě s okresními lesními inspektoráty a zemědělskou radou v obcích Ervěnicích (v okrese chomutovském), Dřínově (v okrese chomutovském), Souši, Třebušicích (v okrese mosteckém) a Novosedlicích (v okrese teplickém). Poněvadž se v hnědouhelném území silně vyvíjí kouř a kouřové plyny, mohou se jehličnaté stromy jen těžce vyvinouti. Ale i listnaté stromy dlužno správně vybrati. Zvláště výhodným jest užívati k zalesňování rostlin, které byly vypěstovány blízko svého příštího stanoviště.

Dosud rekultivovaná plocha jest jen malým zlomkem úhrnné poškozené plochy. Příčiny, že takové práce nemohly dosud býti provedeny ve větším měřítku a že se zvláště činnost rekultivační expositury musila více omeziti na shromažďování a doplňování statistického materiálu, jsou rozličné. Překážkou jest úhrada nákladu, zvláště při rekultivaci pozemků. nalézajících se v rukou drobného zemědělce. Nepříznivý stav, v němž před válkou byli naši drobní zemědělci, jakož i poměrně značné náklady, které jsou většinou spojeny s rekultivací, předpokládají podporu takových prací přesahu jící meze melioračních podpor. Další překážkou, která jest způsobilá ztížiti rekultivační činnost, jest již zmíněná výhrada těžařů, důlní pole již vytěžená podrobiti ještě jednou pozdějšímu dobývání. Pokud jsou tyto námitky oprávněny mohly by jen případ od případu zjistiti příslušné revírní horní úřady, rozhodně dlužno však výhrady učiněné těžaři ve většině případů označiti za příliš daleko jdoucí. Že hornictví s nepatrnými výjimkami nepřipisuje rekultivaci onoho zájmu, jenž jí přísluší pro její velký hospodářský význam, vyplývá již z toho, že větší část dosud rekultivované plochy patří drobným zemědělcům.

Těžař totiž považuje užití kapitálu na hornické podniky za příznivější uložení peněz, než na poměrně drahou a více v zájmu veškerenstva prováděnou rekultivaci.

Ale těžaři, v jejichž vlastnictví jest většina poškozených ploch, ztěžují rekultivaci i tím, ze vůbec odmítají prodati takové pozemky obcím nebo soukromníkům nebo žádají za ně ceny daleko přesahující cenu těchto pozemků. K úplnému provedení úsilí o rekultivaci, t. j. k možnému napravení všech škod na polích a jinde, dosud způsobených hornictvím a k zamezení nebo aspoň zmírnění těchto škod, které následkem další těžby lze ještě očekávati, scházejí stále ještě nutné předpoklady. Má-li tohoto cíle býti dosaženo, nesmí se jako dosud provedení rekultivace přenechávati dobré vůli nebo podnětu jednotlivce, nýbrž musí se zavésti všeobecná rekultivační povinnost, opírající se o zákonitý podklad, nebo nucené napravení škod způsobených dolováním.

Níže uvádíme na základě dat zjištěných technickou kanceláří zemědělské rady o poškozených plochách jakož i o výtěžku půdy ztráty, které každoročně povstávají těžením uhlí ve hnědouhelné oblasti severozápadních Čech, jelikož zpustošené pozemky neposkytují vůbec výtěžku a poškozené pozemky poskytují výtěžek menší:

Na poškozené ploše 10.400 ha bylo před poškozením pěstováno

	pšenice	žita	ječmene	ovsa	bramborů	cukrovky	luk	úhrnem
v ha	1560	2080	1560	1040	520	2600	1.040	10.400
Průměrný výnos z 1 ha v q	17.5	16	18	16.5	100	320	52
Úhrnný výnos v q	27.300	33.280	28.080	17.160	52.000	83.200	54.080
Cena v Kč za 1 q	235	210	180	140	110	23	55
Úhrnná cena Kč	6415500	6988800	4054400	2230800	5720000	1913600	2974400	31,469.100

Jeden ha tedy vynesl průměrně v Kč......... 31,469100:10.400 = 3.025 Kč

1. Při úplně zpustošených 2600 ha činí ztráta............ 7,865.000

2. při 75%ním znehodnocení 2200 ha činí ztráta.. (2200 X 3025) X 75% 4,991.250

3. při 50%ním znehodnocení 2600 ha činí ztráta.. (2600 X 3025) X 50% 3,932.500

4. při 25%ním znehodnocení 3000 ha činí ztráta.. (3000 X 3025) X 25% 2,268.750

ztráta tedy činí ročně Kč.... 19,057.500

V revíru falknovsko-loketském jsou ztráty poměrně menší, poněvadž výnosy jsou daleko nižší, jelikož pozemky jsou vysoko položeny a jsou horší jakosti, než v užší hnědouhelné oblasti severozápadních Čech. Při úplném zpustošení 700 ha a výnosnosti z 1 ha o 35% snížené vyplývá

1. ztráta............. (700 X 1965) 1,375.500 Kč

2. za dalších 400 ha 75%ní znehodnocení.... (400 X 1965) X 75% 589.500 Kč

3. za dalších 700 ha 50%ní znehodnocení.... (700 X 1965) X 50% 666.750 Kč

4. za dalších 900 ha 25%ní znehodnocení.... (900 X 1965) X 25% 442.125 Kč

3,073.875 Kč

Roční menší výnosnost, způsobenou poškozením při těžbě uhlí v hnědouhelné oblasti severozápadních Čech dlužno tedy odhadnouti úhrnem na (19,057.500 + 3,073.875) = 22,131.375 Kč, t. j. asi na 22 milionů Kč a to je ohromná částka, která se ročně odnímá národnímu hospodářství. K těmto ztrátám, projevujícím se v určitých hodnotách, přistupují ještě další škody, které dlužno označiti jako následek dobývání nebo zmenšení osevné plochy. K nim patří menší poplatnost zemědělských podniků, snížení chovu dobytka a výroby masa, těžké zásobování průmyslové oblasti zemědělskými výrobky, snížení pracovní příležitosti atd. Srovnáme-li výše zjištěné ztráty na výrobcích nebo hodnotách s obilím, moukou, tuky a masnými výrobky každoročně z ciziny dováženými, vidíme, že jsou velkou částí dovážených hodnot. Podaří-li se tedy učiniti pozemky poškozené hornictvím byť jen z části tak výnosnými jako dříve, bylo by možno zaopatření zemědělskými výrobky ve značné míře učiniti nezávislým na cizině.

Tyto úvahy, jakož i to, že budoucnost zemědělství tohoto před zahájením těžby hnědého uhlí zámožného kraje, spočívá na rekultivaci pozemků zpustošených hornictvím, která by se měla velkoryse provésti, dávají nám naději, že všechny povolané kruhy tak ocení tuto činnost, jak jí to přísluší pro její význam, sahající nad vlastní obor. Z těchto hledisek byl sepsán připojený návrh zákona o rekultivaci, v němž se přihlíželo jak k hornickým, tak i technickým a finančním předpokladům pro povinné provedení rekultivace pozemků zničených dolováním v hnědouhelné oblasti severozápadních Čech.

V Praze, dne 25. ledna 1930.

Böllmann,

Dubický, Windirsch, Viereckl, dr. Hnídek, Haupt, Zierhut, Kočandrle, Pozdílek, Machník, Halke, Heller, Janček, Dorič, Hodina, Kaliňák, Platzer. Zeman, Tůma, inž. Žilka, Pelíšek, dr. Kalaš, Blažek, Gläsel, Prokop.