Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

§ 1 zákona ze dne 1. dubna 1919, čís. 207 Sb. z. a n. doplňuje se tímto dodatkem:

ťPovinně pojištěni jsou dále dělnicí zemědělských a lesních podniků, lhostejno, pracují-li se strojem či nikoliv.

§ 2.

Provedením tohoto zákona, který nabývá účinnosti dnem vyhlášení, pověřuje se ministr sociální péče.

Počet úrazů v zemědělství, zvláště však v lesním hospodářství, jest neobyčejně veliký. Jak při kácení stromů, tak také při odvážení dříví se strmých horských strání dochází především v zimě a na jaře k četným úrazům, z nichž mnoho končí smrtí. Avšak i počet mrzáků z takovýchto neštěstí, kteří jsou buď zcela nebo z části nezpůsobilí k práci, jest rovněž velmi velký, o všechny tyto poloviční nebo úplné invalidy jest postaráno jen docela málo anebo vůbec nic. Jsou odkázání většinou jen na dary z milosti nebo na podporu jiných. Tomuto nesociálnímu stavu musí se učiniti přítrž, aby sta a tisíce lidí, jímž denně a každou hodinu při jejich práci hrozí nebezpečí úrazu, nebyli jíž bez veškeré, pomocí a bez ochrany vydání na pospas bídě. Ze všech těchto důvodů sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny jíž roku 1919 označil za naléhavou reformu úrazového pojištění v tom smyslu, že by se rozšířil rozsah pojistné povinností na všechny zemědělské a lesní dělníky.

Mimo to také ženevská konvence ukládá závazek rozšířiti pojistnou povinnost v tomto smyslu, takže tento návrh zákona není nic jiného než naléhavě nutnou věcí. Tím jest tento návrh zákona zároveň také dostatečné odůvodněn.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh zákona byl přikázán sociálně-politickému výboru, aby jej co nejrychleji projednal.

V Praze, dne 23. ledna 1930.

Die Unterzeichneten stellen den Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Der § 1 des Gesetzes vom 1. April 1919, Slg. d. G. u. V. Nr. 207 wird durch folgenden Zusatz ergänzt:

ťVersicherungspflichtig sind ferner alle Arbeiter der land- und forstwirtschaftlichen Betriebe, einerlei ob diese mit oder ohne Maschinerie arbeiten.Ť

§ 2.

Mit der Durchführung dieses Gesetzes, das mit dem Tage seiner Kundmachung in Kraft tritt, wird der Minister für soziale Fürsorge betraut.

Die Zahl der Unfälle in der Landwirtschaft, ganz besonders aber in der Forstwirtschaft ist außerordentlich groß. Sowohl bei Fällen, wie auch beim Abtransport des Holzes von den steilen Gebirgshänden ereignen sich vor allem im Winter und im Frühjahr zahlreiche Unfälle, davon viele mit tätlichem Ausgang. Jedoch auch die Zahl der durch solche Unfälle geschaffenen Krüppel, die entweder ganz oder teilweise arbeitsunfähig sind, ist gleichfalls sehr groß. Für alle diese halb oder ganz Invaliden ist nur in einem ganz geringen oder gar keinem Ausmaße gesorgt, Sie sind zumeist nur auf Gnadengaben oder die Unterstützung anderer angewiesen. Diesem unsozialen Zustande muß ein Ende bereitet werden, damit Hunderte und Tausende von Menschen, die täglich und stündlich bei ihrer Arbeitsverrichtung einer Unfallsmöglichkeit ausgesetzt sind, nicht mehr jeder Hilft entblößt und schutzlos ihrem Elend preisgegeben sind. Aus all diesen Gründen hat der sozialpolitische Ausschuß des Abgeordnetenhauses bereits im Jahre 1919 die Reform der Unfallversicherung durch Erweiterung des Umfanges der Versicherungspflicht auf alle land- und forstwirtschaftlichen Arbeiter als dringend bezeichnet.

Darüber hinaus verpflichtet auch die Genfer Konvention zur Erweiterung der Versicherungspflicht in diesem Sinne, sodaß der vorliegende Gesetzesantrag nichts anderes als eine dringende Notwendigkeit beinhaltet. Damit erscheint der vorliegende Gesetzesantrag zugleich auch zur Genüge begründet.

In formeller Hinsicht wird beantragt, diesen Gesetzesantrag dem sozialpolitischen Ausschuß zur raschesten Durchberatung zuzuweisen.

Prag, am 23. Jänner 1930.