Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.

304.

Zpráva

výboru sociálně-politického a rozpočtového

o vládním návrhu (tisk 290) zákona o stavebním ruchu.

I.

Vládní návrh zákona o stavebním ruchu vyhovuje po názoru sociálně politického výboru skutečné potřebě. Jistě by byl sociálně-politický výbor raději uvítal návrh, který by definitivně upravoval stavební ruch, ale nebylo-li tak možno pro spojitost této úpravy s definitivní úpravou ochrany nájemníků, dlužno uvítati všechna ta ustanovení nového návrhu, která skýtají stavebnímu podnikání bezpečnou kalkulační bosi nejen pro bezprostřední budoucnost, nýbrž pro celá následující tři léta. Patří sem především ustanovení o osvobození staveb od domovní daně se všemi přirážkami a od obecní dávky z nájemného a osvobození poplatková v dosavadním rozsahu, přiznaná všem stavbám, které budou dokončeny do konce roku 193, ale také po stejnou dobu účinná ustanovení o stavebních úlevách. Hlavní přednost návrhu zákona shledává sociálně politický výbor v ustanovení o státním příspěvku, který bude poskytován na stavby s nejmenšími byty, a ve zvýšení státní záruky u těchto staveb. Je známou skutečností, pozorovanou nejen u nás, nýbrž i ve všech cizích zemích, že po válce stoupl náklad novostaveb mnohem více než důchody pracujících tříd, takže nájemné žádané v novostavbách je pro tyto vrstvy nedostupné. Tím nedostupnější jsou ovšem nové byty pro osoby nemajetné, pro osoby bez výdělku. Sociálně-politický výbor vidí ve státním příspěvku podle vládního návrhu vhodný prostředek, způsobilý snížiti nájemné z nových bytů. Tento státní příspěvek může býti udílen každému nemajetnému jednotlivci, který bude stavěti domek s jedním nejmenším bytem pro vlastní potřebu nebo s dvěma byty, z nichž jeden bude určen k pronajímání. Státní příspěvek bude však udílen také obcím a stavebním družstvům na stavbu jak nájemních domů s nejmenšími byty tak i rodinných domků s nejmenšími, byty. Dlužno uvítati, že státní příspěvek bude udílen také na stavbu svobodáren a nocleháren, kterých je ve velkých městech a průmyslových střediscích tolik potřebí. Zemědělské obyvatelstvo zvláště uvítá ustanovení zákona, že státní příspěvek lze uděliti nejen zemědělci a zemědělskému dělníkovi, stavějí-li rodinné domky pro sebe, nýbrž i tehdy, bude-li majitel podniku zemědělského stavěti nájemní nebo deputátní byty pro své zemědělské dělnictvo účinek podpory ve způsobě státního příspěvku jest zesílen dalším ustanovením návrhu zákona, podle něhož státní záruka u staveb nájemních domů s nejmenšími byty může činiti na místo normálních 40% celých 50% a celkové zatížení domu hypotekárními zápůjčkami místo normálních 85% celých 90% stavebního nákladu.

Nový zákon o stavebním ruchu jest podle soudu sociálně-politického výboru způsobilý, aby oživil stavební podnikání, zejména obcí a obecně prospěšných stavebních družstev, od nichž lze očekávati, že budou především stavěti nejmenší byty. Zejména obcím naskýtá se příležitost, aby, použijíce ustanovení nového zákona, postaraly se o zřízení bytů pro své nemajetné občany. Bude záležeti také na iniciativě zemědělského obyvatelstva, aby využilo výhod nového zákona ve prospěch venkova. Od úřadů, povolaných prováděti nový zákon, očekává sociálně-politický výbor, že zákon bude prováděn způsobem vyhovujícím potřebám širokých vrstev lidových.

K §u 6 bylo projeveno přání, aby při nové úpravě zákona v odst. 1. bylo určitěji vyjádřeno, jaká náhrada přísluší majiteli vyvlastněného pozemku, zejména aby bylo uváženo, není-li vhodnější určiti náhradu obecnou hodnotou pozemku. Námět tento bude uvážen v příštím návrhu zákona o stavebním ruchu.

Sociálně-politický výbor doplnil ustanovení § 33, odst. 1. a § 47, odst. 2. tím, že zemědělským dělníkům kladou se na roveň dělníci lesní.

Ustanovení § 47, odst. 2. bylo doplněno, aby podpora mohla býti udělena také na jesle, ale ovšem jen potud, pokud se dají umístiti v malobytové stavbě.

Ustanovení § 59, odst. 1., bylo doplněno v tom směru, že nájemním domům obytným byly výslovně na roveň postaveny svobodárny, noclehárny a ozdravovny. Takto upravenou osnovu zákona i s přijatou resolucí doporučuje sociálně-politický výbor poslanecké sněmovně k ústavnímu schválení.

V Praze dne 20. března 1930.

Dr Winter v. r.,	Jan Dubický v. r.,
předseda.	zpravodaj.

Zákon

ze dne............................................1934,

o stavebním ruchu.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

HLAVA PRVÁ.

O opatření stavenišť.

§ 1.

(1) Jako staveniště pro stavby uvedené v § 2 lze použíti nejprve pozemků státních.

(2) Státní správa se zmocňuje, aby pozemky pro tyto stavby způsobilé, jichž nehodlá sama zastavěti nebo použíti k účelům veřejným, prodala za náhradu obecné jejich hodnoty.

(3) O návrhu a podmínkách zcizení rozhoduje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem, v jehož správě jest pozemek, do 14 dnů ode dne podání žádosti.

§ 2.

(1) Pozemky dosud nezastavěné nebo zastavěné, avšak k účelům obývacím nezužitkované, mohou do 31. března 1931 býti vyvlastněny pro stavbu obytných domů, pro stavbu nutných hospodářských budov drobného zemědělce, pro stavbu nutné malé provozovny drobného živnostníka, pro stavbu nutné menší provozovny výrobního, konsumního nebo skladištního družstva nebo pro stavbu budov určených pro veřejnou potřebu, u ústavů léčebných také pro hospodářství a zahrady jejich; a pro komunikace k těmto stavbám nutné.

(2) Za stejných podmínek vyvlastniti lze také pozemky, na nichž jsou obytné domy nebo jiné stavby, kterýchž příslušný úřad zakázal užívati nebo jež nařídil zbourati, vyjímajíc pozemky, na nichž stojí budovy památkově cenné, které sice pro chatrný stav byly z užívání vyloučeny, které však lze řádnou opravou zachovati.

(3) Vyvlastnění nepostihuje práv, spojených s pozemkem nebo jiným předmětem, o jejichž vyvlastnění jde, pokud práva ta tvoří samostatný hospodářský předmět. Práva tato mohou býti spojena s některým knihovním tělesem nebo mohou býti pro ně zřízeny zvláštní knihovní vložky.

§ 3.

(1) Vyvlastňovati jest pozemky ve stavebním obvodu obce při otevřených již komunikacích nebo výjimečně takové, k nimž komunikace lze snadno zříditi bez větších nákladů.

(2) Z těchto pozemků jest vyvlastňovati především příhodné pozemky k účelům stavebním parcelované, nebo pozemky neparcelované, pro které byly čára stavební a úroveň pravoplatně určeny, a které též jinak jsou k zastavění způsobilé. Dříve jest vyvlastňovati půdu neplodnou než plodnou.

(3) Pozemky soukromé, vyjímajíc příhodné pozemky parcelované, mohou býti vyvlastněny jen, není-li v obci jiných pozemků způsobilých k zastavění.

(4) Pro stavbu domku s jedním bytem lze vyvlastniti pozemek ve výměře do 400 m², pro stavbu domku o dvou bytech do 500 m², ačli parcelační povolení nestanoví větší plochy. Pro stavbu domku s jedním nebo dvěma byty a nutnými hospodářskými budovami pro drobného zemědělce nebo s nutnou malou provozovnou pro drobného živnostníka lze vyvlastniti pozemek, je-li toho nutná potřeba, i ve větší výměře, nejvýše však ve výměře do 2.000 m². Do výměry nepočítá se plocha potřebná pro nutnou komunikaci.

(5) Vyvlastniti nelze pro stavbu obytných domů, hospodářských budov nebo provozoven a pro komunikace k ním nutné vzrostlých sadů, dále nemovitostí, o kterých vlastník prokáže, že jich nevyhnutelně potřebuje pro svou vlastní živnost, hospodářství, dům nebo domácnost nebo pro zamýšlené rozšíření živnosti nebo hospodářství. O tom, zdali jsou tu důvody, pro které nelze pozemku vyvlastniti, jest ai vyžádati v řízení podle § 5 výrok soudních znalců.

(6) Vyvlastnění jest nepřípustné, nabídne-li vlastník pozemku vyvlastňovateli na přiměřenou náhradu jiný pozemek v obci způsobilý k zastavění, ač nejde-li o vyvlastnění pozemku k účelům stavebním parcelovaného nebo vyvlastnění pro stavbu budovy určené pro veřejnou potřebu. Zdali pozemek je způsobilý k zastavění a zdali náhrada je přiměřenou, zjistí se, nedojde-li, k dohodě, řízením podle §§ 5 a 6.

§ 4.

(1) Vyvlastňovací řízení provede k žádosti stavebníkově neprodleně okresní úřad, v jehož obvodu jest vyvlastňovaný pozemek, když žadatel prokáže, že nemá v obci pozemku způsobilého k zamýšlené stavbě, a že dobrovolný výkup se nezdařil.

(2) V žádosti budiž přesně označen vyvlastňovaný pozemek a účel zamýšlené stavby; připojen budiž situační plánek stavby, odborně zhotovený v příslušném katastrálním měřítku.

(3) Úřad požádá knihovní soud, aby poznamenal v knihách zahájení vyvlastňovacího řízení.

(4) Tato poznámka jest účinná proti každému, kdo později dobude knihovního zápisu k vyvlastňované nemovitosti.

§ 5.

(1) Řízením se zjistí především, jsou-li splněny podmínky §§ 2 a 3.

(2) K tomu konci úřad vykoná do osmi dnů na místě šetření, k němuž buďtež pozváni obec, soudní stavební znalec, a je-li toho třeba, také hospodářský znalec a všichni nájemníci, jmenovitě, jde-li o pozemky nad dolovými měrami v provozu, také majitel těchto měr a horní revírní úřad (báňský komisariát nebo kapitanát). Jde-li o předměty historické nebo umělecké ceny, budiž slyšen také památkový úřad; k jeho posudku budiž dle možnosti přihlíženo, jde-li o vyvlastnění k účelům obytným.

(3) V pozváni k místnímu šetření budu uvedeno, že k námitkám, které nebudou učiněny nejpozději při šetření na místě, nebude v řízení přihlíženo.

(4) Nedohodnou-li se strany, vydá úřad do dalších 14 dnů vyvlastňovací výměr. V něm určí zároveň podle výsledku provedeného řízení náhradu za vyvlastňovaný pozemek. Nemůže-li o náhradě ihned rozhodnouti, rozhodne jen o vyvlastnění, určí výši prozatímní jistoty (§ 7) a vykoná další šetření o náhradě zvlášť.

(5) Prohlásí-li vlastník pozemku, že ho sám použije pro stavbu v § 2 uvedenou, vyvlastní úřad k návrhu stavebníka pozemek s podmínkou, že vyvlastňovací výměr pozbude účinnosti, začne-li vlastník se stavbou nejdéle ve lhůtě tří měsíců od doručení knihovního usnesení o poznámce dle § 4 tohoto zákona. Vlastník pozemku je povinen dokončiti stavbu v přiměřené lhůtě, kterou určí úřad. Jde-li o stavbu domů pro veřejnou potřebu nebo o vyvlastnění pozemků pro hospodářství a zahrady léčebných ústavů, nelze k takovému prohlášení přihlížeti.

(6) Ve výměru budiž označena stavba; k jejímuž provedení byl vydán vyvlastňovací výměr, a určena přiměřená lhůta, do které vyvlastňovatel musí začíti se stavbou, pro kterou se pozemek vyvlastňuje. Lhůta ta nemá býti delší tří měsíců. K výměru budiž připojen, je-li toho potřebí, oddělovací plánek o vyvlastněném pozemku, který dodá žadatel a potvrdí úřad.

§ 6.

(1) Majiteli pozemku vyvlastněného k účelu stavebnímu přísluší přiměřená náhrada.

(2) Při určení náhrady nebuď hleděno k těm poměrům, o nichž je patrno, že byly způsobeny v úmyslu, aby jich bylo použito jako důvodu žádosti za zvýšení náhrady. Taktéž nebuď hleděno k ceně mimořádné obliby způsobené nahodilými vlastnostmi a k hodnotě, které nabude snad vyvlastněný pozemek provedením zamýšlené stavby.

(3) Při určení náhrady budiž dbáno změny v hodnotě zbývajícího pozemku, který zůstal nevyvlastněn.

(4) Náhradu lze také dáti v pozemcích stejné hodnoty.

(5) Náklady vyvlastňovacího řízení nese vyvlastňovatel. Bylo-li odvolání vlastníka po zemku zamítnuto, může odvolací úřad uložiti odvolateli, aby náklady odvolacího řízení nahradil buď zcela nebo z části.

§ 7.

(1) Nevykáže-li vlastník, že osoby, kterým plynou práva z knihovních zápisů, souhlasí, aby jemu náhrada byla přímo vyplacena, složí ji vyvlastňovatel u knihovního soudu. Soud rozvrhne složenou náhradu v nesporném řízení podle zásad exekučního řádu. Průkaz uvedený v prvé větě jest podati listinou, na níž podpis oprávněného je ověřen soudem nebo notářem (veřejným notářem), nebo nějakou listinou veřejnou.

(2) Jakmile vyvlastňovací výměr nabude právní moci a náhrada bude zaplacena nebo náhrada nebo prozatímní jistota (§ 5) u knihovního soudu složena, odevzdá úřad vyvlastňovaný pozemek v držení vyvlastňovateli.

§ 8.

(1) Vyvlastnitel nebo jeho právní nástupce je povinen provésti dílo, k jehož zřízení byl vydán vyvlastňovací výměr, v přiměřené lhůtě stanovené úřadem vyvlastňovacím.

(2) Vyvlastněné pozemky nezastavěné mohou býti se svolením zemského úřadu zcizeny jen, odmítne-li původní vlastník převzíti je zpět do 14 dnů za původní náhradu. Prodávají-li nezastavěné vyvlastněné pozemky obecně prospěšná stavební sdružení svým členům neb obce komukoli pro stavbu ve lhůtě vyvlastňovacím výměrem určené, nemusí jich nabídnouti původnímu vlastníku.

(3) Do knih veřejných vložiti jest k návrhu vyvlastnitelovu právo vlastnické a zároveň poznamenati z úřední povinnosti omezení práva vlastnického reálním břemenem ve prospěch státu provésti stavbu podle odstavce 1. a zákazem zcizení podle odstavce 2.

§ 9.

(1) V soudní úschovu budiž složeno 30% náhrady jako jistota za část dávky z majetku a z přírůstku na majetku původního vlastníka na vyvlastněný pozemek podle § 62 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n., připadající, leč by byl podán důkaz, že předepsaná dávka byla úplně zapravena. Složením přestává ručení podle uvedeného paragrafu; složená částka může býti uvolněna jen na průkaz, že předepsaná dávka byla úplně zapravena.

(2) Převod pozemku do vlastnictví původního vlastníka v případě § 8, odst. 2., jest osvobozen od převodního poplatku a dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí.

§ 10.

(1) Nebude-li ve lhůtě podle § 8 dané provedena stavba, pro niž vyvlastnění se stalo, může býti vyvlastňovací výměr na žádost vyvlastněného, podanou do 4 neděl po uplynutí uvedené lhůty, zrušen úřadem, který vydal výměr. V tom případě zůstává vyvlastněnému vyhrazeno uplatniti náhradu škody pořadem práva.

(2) Z vážných důvodů může úřad, který vydal vyvlastňovací výměr, původní lhůtu přiměřeně prodloužiti. To platí také o lhůtě podle § 5, odst. 6.

§ 11.

Ustanovení této hlavy o vyvlastňovacím řízení je užíti na vyvlastňovací řízení, pro která podle jiných zákonů bylo dosud použíti ustanovení zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 20 Sb. z. a n. z roku 1920.

HLAVA DRUHÁ.

O rozhodčích soudech mzdových.

§ 12.

Pro úpravu pracovních a služebních poměrů v živnostech stavebních, jakož i v podnicích vyrábějících a dopravujících stavební hmoty zřizují se rozhodčí soudy mzdové, a to v Praze pro zemi Českou, v Brně pro zemi Moravskoslezskou, v Bratislavě pro zemi Slovenskou a v Užhorodě pro zemi Podkarpatoruskou.

§ 13.

(1) Rozhodčí soud mzdový jest povolán, aby vykládal hromadné (kolektivní) smlouvy pracovní, aby rozhodoval hromadné spory, které vznikly z hromadné (kolektivní) smlouvy pracovní, a aby stanovil pracovní podmínky, zejména mzdové, pokud se tak nestalo kolektivní smlouvou.

(2) Zájmové organisace zaměstnavatelů nebo odborové organisace zaměstnanců jsou povinny všechny hromadné spory, vznikající z poměru pracovního nebo služebního, předkládati rozhodčímu soudu mzdovému, vyčerpaly-li všechny prostředky, které hro modrá smlouva stanoví pro vyřizování sporů.

(3) Je-li jedna ze stran ve stávce nebo výluce, rozhoduje rozhodčí soud mzdový o hromadném sporu pracovním jen v tom případě, podrobí-li se mu obě strany písemným prohlášením.

(4) Příslušnost soudů pro rozhodování sporů, vzniklých z pracovního poměru, se nemění.

§ 14.

(1) Ministerstvo sociální péče jmenuje v dohodě s ministerstvem spravedlnosti předsedou rozhodčího soudu mzdového a jeho zástupcem, soudce z povolání a vyzve organisace zaměstnavatelů a zaměstnanců, aby jmenovaly do rozhodčího soudu mzdového přísedící na dobu účinnosti ustanovení této hlavy.

(2) Úřad přísedících rozhodčího soudu mzdového jest čestný, avšak přísedící mají nárok na náhradu cestovného a ztráty výdělku, kterou upravuje předseda podle směrnic, vydaných ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

§ 15.

(1) Ministerstvo sociální péče může k návrhu předsedy rozhodčího soudu zbaviti úřadu přísedícího před uplynutím funkčního období, zanedbává-li trvale své povinnosti nebo pozbude-li volebního práva do obcí.

(2) Přísedící rozhodčího soudu mzdového může úřad člena soudu odmítnouti nebo složiti jen z důležitých důvodů. Zda je tu takový důležitý důvod, rozhoduje ministerstvo sociální péče.

(3) O odmítnutí a vyloučení přísedícího rozhodčího soudu mzdového platí obdobně zákonná ustanovení o odmítnutí a vyloučení soudce v řízení civilním. O námitkách proti přísedícímu rozhoduje rozhodčí soud mzdový za nepřítomnosti toho, jehož se námitka týká.

§ 16.

Rozhodčí soud mzdový svolá ministerstvo sociální péče, kdykoli toho uzná potřebu, nebo předseda soudu k žádosti zájmové organisace zaměstnavatelů nebo zaměstnanců.

§ 17.

(1) Rozhodčí soud mzdový jedná a rozhoduje v senátu, v němž zasedá kromě předsedy po dvou přísedících ze skupiny zaměstnavatelů a zaměstnanců.

(2) Je-li nedostavením se přísedících znemožněno jednání soudu, určí předseda nový rok, při němž potom rozhodne předseda s těmi přísedícími, kteří se dostavili. V pozvání budiž na toto ustanovení upozorněno.

(3) K jednání jest přibrati zapisovatele. Roky buďtež nařizovány do 14 dnů poté, kdy návrh došel soudu.

§ 18.

Přísedící složí před tím, než se zahájí jednání, do rukou předsedy jednou pro vždy slib, že budou vykonávati úřad podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že zachovají úřední tajemství. Vykonání slibu budiž zaznamenáno.

§ 19.

(1) Rozhodování děje se většinou hlasů všech členů soudu. Předseda hlasuje nakonec. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění, ke kterému se přiklonil předseda.

(2) O průběhu a obsahu jednání, jakož i o výsledku hlasování sepíše se zápis.

(3) Do zápisu budiž pojat také smír před soudem sjednaný.

(4) Při jednání před rozhodčím soudem mzdovým jest veřejnost vyloučena.

(5) Předseda pečuje, aby při ústním jednání zachován byl pořádek. Pro porušení pořádku může předseda uložiti pořádkovou pokutu do 300 Kč. Přísedící, kteří se do sezení rozhodčího soudu mzdového bez řádné omluvy nedostaví vůbec anebo v ustanovenou hodinu, opustí předčasně jednání nebo zanedbávají své úřední povinnosti jiným způsobem, potrestá předseda trestem pořádkovým až do 300 Kč, jakož i uloží jim náhradu nákladů způsobených zanedbáním. Omluví-li se obmeškaný dodatečně, a omluva jeho bude shledána dostatečnou, může předseda pořádkový trest i výrok o náhradě nákladů, odvolati. Proti opatřením předsedovým stížnost není přípustna.

§ 20.

Usnesením rozhodčího soudu mzdového mohou býti strany donucovány, aby se k soudu dostavily, pokutami až 2000 Kč. Mimo to může se jim na jejich náklad zříditi opatrovník k projednání sporu, uzná-li to soud za vhodné.

§ 21.

Při jednáních před rozhodčím soudem mzdovým mohou se strany dáti na svůj náklad zastupovati zmocněnci, nenáležejícími ke stavu advokátskému, kteří se vykáží před zahájením jednání řádnou plnou mocí.

§ 22.

(1) Rozhodčí soud mzdový vyslechne v případě potřeby svědky, osoby přezvědné nebo znalce buď sám nebo je dá vyslechnouti příslušnými obecnými soudy přísežně nebo nepřísežně. Stranám, které se jich dovolávají, může ubýti uložena záloha peněžní.

(2) Rozhodčí soud mzdový může svědky, osoby přezvědné a znalce donucovati, aby se dostavili, pořádkovými pokutami až do výše 500 Kč.

(3) Veškeré úřady a soudy jsou povinny dožádaní rozhodčího soudu mzdového co nejdříve vyhověti.

§ 23.

(1) Nález rozhodčího soudu mzdového budiž vydán písemně a v něm vysloveno, od které doby nabývá účinnosti a po kterou dobu platí. Nestane-li sne tak, nabývá nález účinnosti následujícího dne po dni usnesení soudu.

(2) Proti nálezu rozhodčího soudu mzdového není opravného prostředku.

(3) Nastala-li však po vydání nálezu značná změna poměrů, může každá strana navrhnouti, aby o jejích návrzích bylo znovu rozhodnuto.

§ 24.

Smír nebo nález rozhodčího soudu mzdového nahrazuje nebo doplňuje kolektivní smlouvu a zavazuje všechny zúčastněné zaměstnavatele a zaměstnance, nebyly-li zvláště smluveny odlišné podmínky, pro ně příznivější.

§ 25.

O nákladech řízení platí zásady řízení sporného.

§ 26.

Všechna jednání a listiny týkající se působnosti rozhodčích soudů mzdových jsou osvobozeny od kolků a poplatků.

§ 27.

Pokuty podle této hlavy uložené připadají státní pokladně a vymáhají se podle předpisů platných pro vymáhání pokut uložených v soudním řízení.

HLAVA TŘETÍ.

O bytové péči o státní zaměstnance.

§ 28.

Výnos státní basové výpůjčky, povolené podle hlavy čtvrté zákona ze dne 11. března 1921, č. 100 Sb. z. a n., pokud ho nebylo užito do 31. prosince 1929 k úhradě nákladu uvedeného v §§ 28 a 29 zákona ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z. a n., přikazuje se na vystavění obytných budov pro státní a jiné veřejné zaměstnance.

HLAVA ČTVRTÁ.

O státním bytovém fondu.

§ 29.

Státnímu bytovému fondu zřízenému zákonem ze dne 20. února 1919, č. 98 Sb. z. a n., se přikazují se vším příslušenstvím pohledávky bývalého fondu pro péči bytovou o státní zaměstnance, zřízeného z prostředků věnovaných zákonem ze dne 28. prosince 1907. čís. 285 ř. z., pokud jsou zajištěny na nemovitostech ležících v území státu Československého.

HLAVA PÁTÁ.

O podpoře stavebního ruchu.

§ 30.

(1) Podle ustanoveni této hlavy může býti udělena podpora na stavbu obytných domů v obcích, ve kterých jest nedostatek malých bytů pro méně zámožné vrstvy obyvatelstva, výjimečně i na stavbu, která jest s to, aby zmírnila v jiné obci nedostatek malých bytů pro méně zámožné vrstvy obyvatelstva, jsou-li byty určeny pro osoby méně zámožné.

(2) Podpora může býti udělena:

1. ve způsobě státní záruky,

2. ve způsobě státní záruky a státního příspěvku.

(3) Na poskytnutí podpory podle ustanovení této hlavy nemá nikdo nároku.

(4) O žádosti za udělení podpory rozhoduje ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí a ministerstvem veřejných prací.

§ 31.

Právní poměry mezi státem a stavebníkem nebo pozdějším nabyvatelem domu, založené udělením podpory podle ustanovení této hlavy, nejsou občanskými právními věcmi, a jsou tudíž spory mezi státem a vlastníky domů, vystavěných s podporou podle ustanovení této hlavy, vyloučeny z pořadu práva.

§ 32.

Podporu lze uděliti na stavbu domů s malými byty a malými provozovnami po rozumu § 136 zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních, začaté do 31. prosince 1931.

I. O státní záruce.

§ 33.

(1) Podporu ve způsobě státní záruky lze uděliti obcím, okresům, zemím a jiným veřejnoprávním korporacím neb ústavům a obecně prospěšným stavebním sdružením na stavbu rodinných domků, nájemních domů obytných, svobodáren, nocleháren a ozdravoven majitelům zemědělských a lesních podniků na stavbu bytů určených pro zemědělské a lesní dělníky, jiným osobám jen na stavby rodinných domků.

(2) Podporu lze uděliti osobám méně zámožným také na úpravu domů poškozených živelní pohromou a přídělcům zemědělské půdy na úpravu neobytných budov k účelům obytným, zřídí-li se v nich malé byty.

(3) S podporou na stavbu rodinného domku může býti udělena podpora také na potřebné hospodářské místnosti a na stavbu potřebných hospodářských budov, staví-li se domek pro drobného zemědělce, nebo na stavbu malé provozovny, staví-li se domek pro drobného živnostníka.

(4) Podporu lze uděliti i na stavby zřízené podle stavebního práva.

§ 34.

Podpora ve způsobě státní záruky záleží v tom, že stát, zastoupený ministerstvem sociální péče, zaručí se věřiteli za zápůjčku, a to za zúrokování, umořování a ostatní vedlejší platy a za splacení zaručené zápůjčky s příslušenstvím, jak jest stanoveno v dlužním úpisem ní sepsaném, bera na sebe závazek, že

1. zaplatí nedostávající se částku i s úroky z prodlení až do skutečného zaplacení a jinými náklady s vymáháním spojenými, nesplní-li dlužník, ač byl soudně nebo doporučeným dopisem mimosoudně upomenut, povinnosti v dlužním úpise mu uložené; tento závazek nastane uplynutím 30. dne, počítajíc ode dne, kterého prodlení dlužníkovo bylo věřitelem oznámeno ministerstvu sociální péče;

2. zaplatí schodek i s úroky z prodlení až do skutečného zaplacení a jinými náklady s vymáháním spojenými, bude-li dům vzat do vnucené správy, a nestačí-li jeho výnos, aby byly uhrazeny závazky převzaté dlužníkem podle dlužního úpisu;

3. zaplatí tu část zaručené zápůjčky i s úroky z prodlení až do dne skutečného zaplacení a jinými vedlejšími platy, která vyjde na prázdno při rozvrhu nejvyššího podání, bude-li dům prodán nucenou dražbou a nevydraží-li ho věřitel zaručené zápůjčky, leč by byl poskytl i předcházející nezaručenou zápůjčku.

§ 35.

(1) Záruka státu může býti převzata i za stavební úvěr.

(2) Byl-li zaručen stavební úvěr v mezích prvé hypotéky, zaniká záruka udělením obývacího povolení.

§ 36.

(1) Zápůjčka zaručená podle § 34 musí býti na nemovitosti, na kterou byla udělena, zajištěna zástavním právem, a to pravidelně v druhém knihovním pořadí, a smí činiti, jde-li o stavbu rodinného domku; nejvýše 40% a s připočtením zápůjček v pořadí předcházejících nejvýše 75%, a jde-li o stavbu nájemního domu obytného, nejvýše 40% a s připočtením zápůjček v pořadí předcházejících nejvýše 85% stavebního nákladu řádně zjištěného.

(2) U nájemních domů obytných s nejmenšími byty, svobodáren a nocleháren smí činiti zaručená zápůjčka nejvýše 50% a s připočtením zápůjčky v pořadí předcházející nejvýše 90% stavebního nákladu řádně zjištěného.

(3) Za dům s nejmenšími byty jest považovati dům obsahující výlučně nebo převážně byty o kuchyni a jedné obytné místnosti s podlahovou plochou dohromady nejvýše 40 m².

(4) U obce může býti upuštěno od hypotekárního zajištění.

§ 37.

Převzetí záruky státem poznamená se při zaručené zápůjčce v pozemkové knize.

§ 38.

Zápůjčky zaručené státem mají sirotčí jistotu.

§ 39.

Záruka státu může býti převzata za zápůjčky do úhrnné částky 350,000.000 Kč.

§ 40.

(1) Vlastník domu jest povinen, aby nahradil státu všechny platy, které stát učinil na zápůjčku z důvodu záruky podle ustanovení § 34. Je-li náhrada zcela nebo z části nedobytná, může ji stát odepsati. Náhradu možno považovati za nedobytnou, je-li zřejmo, že provedení soudní exekuce musilo by zůstati bezvýsledné, poněvadž není exekučních předmětů nebe jsou tu pouze takové, jejichž nedostatečnost jest zřejmá pro jejich nepatrnou cenu, pro zástavní práva na nich již dříve jiným věřitelům příslušející nebo pro nároky, jež k nim jiným osobám příslušejí.

(2) O povinnosti k náhradě podle předchozího odstavce rozhoduje ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.