Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.


317.

Návrh

poslanců Václava Knotka, Josefa Šamalíka a druhů

na změnu zákona ze dne 2. července 1924, č. 169 Sb. z. a n. o plemenitbě hospodářských zvířat a to koní, skotu, vepřů a ovcí.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne......................,

jímž se mění, některá ustanovení zákona ze dne 2. července 1924, čís. 169 Sb. z. a n. o plemenitbě hospodářských zvířat a to koní, skotu, vepřů a ovcí.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I.

Zákon ze dne 2. července 1924, č. 169 Sb. z. a n. o plemenitbě hospodářských zvířat a to koní, skotu, vepřů a ovcí, mění a doplňuje se takto:

§ 2, odst. 1.) nyní zní: ťVýběr plemeníků a to býků, kanců a beranů, obstará ťKomise pro chov hospodářských zvířatŤ volená okresním zastupitelstvem a potvrzená zemským úřadem na základě tohoto zákonaŤ.

Odst. 2.) se nemění.

§ 3, odst. 1.) nyní zní: ťPovinnost opatřovati a chovati v dostatečném počtu plemeníky skotu přísluší obcí. Plemeníky vepru a ovcí opatřují chovatelé stád, nebo skupiny chovatelů, komisí pro chov hospodářských zvířat stanovenéŤ.

Odst. 2.) nyní zní: ťPlemenicí tito nazývají se plemeníky veřejnýmiŤ.

Další odstavce tohoto paragrafu se nemění.

§ 5, odst. 1.) nyní zní: ťPokud nepřichází v úvahu ustanovení § 3, odst. 6.), hradí se náklad na opatřování a chování veřejných plemeníků vyjmenovaných v § 2, odst. 1.) tím způsobem, že buď obecní starosta rozvrhne vydání toto na chovatele plemenic příslušného druhu hospodářských zvířat bera zřetel k počtu plemenic každého chovatele, nebo že zavede se určitý poplatek za připouštění plemenic a jalovic; za tento stanovený poplatek musí chovatel v případě přebíhání plemenice připustiti plemeníka až třikráte k jedné plemenici. Přebíhá-li se tato plemenice vícekráte během jednoho roku, jest oprávněn chovatel veřejného plemeníka žádati nový poplatek za připouštění. Jeví-li se z důvodů chovatelských potřeba připuštění jiného veřejného plemeníka, může chovatel plemenice připouštěti tuto u plemeníků jiných chovatelů. V takovém případě, že chovatel skotu nepřipouštěl k plemeníku v místní obcí chovanému, nepodléhá povinnosti přispívati na jeho vydržování.Ť

Odst. 2.) nyní zní: ťUhražují-li chovatelé skotu náklad na vydržování plemeníků rozvrhem stanovených nákladů, může poskytnouti obec chovateli plemeníka přiměřenou zálohuŤ.

Odst. 3.) nyní zní: ťRozvrh nákladu na vydržování veřejného plemeníka a to poplatku na jeho udržování nebo poplatku za připouštění budiž v obcí u obecního úřadu po 15 dní vyložen k veřejnému nahlédnutí, což budiž obecním úřadem vyhlášeno způsobem v obcí obvyklým. V této lhůtě počínaje dnem vyhlášení může každý chovatel plemenic podati stížnost k okresnímu úřadu, který po dobrozdání okresního výboru rozhodne o ní s konečnou platností.

Odst. 4.) nyní zn: ťPříspěvky takto určené musí chovatel zapraviti u obecního úřadu anebo, jde-li o způsob úhrady poplatkem za připouštění u chovatelů plemeníkůŤ.

Odst. 5.) zůstává nezměněn.

Čl. II.

Provedením tohoto zákona pověřují se ministři zemědělství a vnitra.

Odůvodnění:

Zákon č. 169/1924 Sb. z. a n. o plemenitbě hospodářských zvířat a vládní nařízení č. 204/1928 Sb. z. a n., kterým se tento zákon provádí, zasáhly příliš pronikavě do chovatelských poměrů. Ruší ustálené poměry ve vydržování a připouštění plemeníků a zavádějí nový způsob vydržování, jímž neobyčejně chov hospodářského zvířectva se zdražuje. Účelem zákona bylo pozvednouti do jisté míry chov hospodářského zvířectva. Účele toho bylo by docíleno jistě přísnějším výběrem plemeníků, aniž bylo třeba zvyšovati neúměrným způsobem náklady spojené s vydržováním plemeníků a obmezovati příkrým způsobem svobodu zemědělských podnikatelů, pokud se týče připouštění plemenic určitým plemeníkům.

Obcím se ani zákonem ani prováděcím nařízením neposkytuje vůbec možnost řešiti záležitost tuto s ohledem na hospodářský stav chovatelů, ani s ohledem na praktické jejích zájmy připouštění plemenic příslušným plemeníkům. Výběr veřejných plemeníků jest bez příčiny velmi obmezen. Neudržitelné je ustanovení o jednom plemeníku pro 80 plemenic a rok starých jalovic. Toto ohraničení lze bráti jen jako maximum. K těžkému plemeníku jalovice připouštěti nelze a tak namnoze ztěžuje se připouštění mladých plemenic vůbec. Není s praktického hlediska chovatelského námitek, proč by jednak nebylo možno stanoviti větší počet veřejných plemeníků, když se najdou rolníci, kteří jsou s to na svůj náklad plemeníka opatřiti a za přiměřené skočné připouštěti. Je-li přísný výběr plemeníků, dosahuje se tím očekávaného a zákonem sledovaného výsledku stejně; ba lépe, než za působností těchto strohých ustanovení. S praktického hlediska není závady, proč by nemohly obce vejíti ve vzájemný styk k snazšímu provádění zákona tam, kde jsou pro to podmínky a kde to neohrožuje úspěšný chov hospodářského zvířectva.

Pokud se týče způsobu úhrady výloh, spojených s vydržováním plemeníků, neodpovídá způsob náhradový stanovený zákonem č. 169/1924 Sb. z. a n. ani vžitým a ustáleným poměrům, ani praktické potřebě obcí a chovatelů, o pochybností tohoto způsobu náhradového, výlučně zavedeného svědčí skutečnost, že třeba byl zákonem nařízen, provádí se výjimečně, většinou však provádí se pevně stanoveným poplatkem za připouštění, který nemá v zákoně žádného opodstatnění.

Způsob jmenování komisí pro chov hospodářských zvířat neodpovídá našim politickým poměrům. Prakse ukázala, že komise tyto navrhované delegáty zemědělských rad a jmenované Zemským úřadem mají příliš jednostranný politický ráz, který je nebezpečím pro nestranné a objektivní plnění funkce zákonem na tyto korporace vznesené. Volba komisí zastupitelskými sbory okresními jeví se proto praktickou nutností.

Stejnou nutností jeví se součinnost volených zástupců občanstva v okresních zastupitelstvech s okresními úřady při vyřizování eventuelních stížností z působností zákona podaných.

Vládní nařízení dává další možnost zdražení příspěvků chovatelů plemenic na vydržování plemeníků také tím způsobem, že dovoluje okresním zastupitelstvům přesunouti náklady spojené s výkonem komise pro chov hospodářských zvířat na chovatele plemeníků, kteří je pak mohou přenésti na chovatele plemenic. Toto ustanovení prováděcího nařízení je nutno zrušiti, poněvadž by jeho důsledky nejtíže postihly právě nejchudší chovatele hospodářských zvířat.

Navrhované změny odpovídají skutečným poměrům v chovatelství hospodářských zvířat, čehož důkazem jest fakt, že zákon ani vládní nařízení nesou a nemohou býti v plném rozsahu prováděny. V důsledku toho jeví se nutnou taková úprava zákona, jaká by odpovídala skutečným poměrům a zabezpečovala při tom potřebný pokrok v chovatelství hospodářských zvířat.

Provedení tohoto zákona nevyžaduje úhrady se strany státu.

Podepsaní navrhují v ohledu formálním, aby návrh tento přidělen byl k projednání výboru zemědělskému.

V Praze, dne 25. března 1930.

Knotek, Šamalík, Kaňourek, Bezděk, Adámek, Košek, Myslivec, dr Nosek, Rýpar, Stanislav, Roudnický, dr Novák, Navrátil, dr Mičura, Stašek, Světlík, dr Dolanský, Janalík, Vičánek, Vaculík, dr Daněk, Petr, Sedláček.

 


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP