Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.
|
III. volební období. |
2. zasedání. |
342.
Odpovědi:
I. min. vnitra na interp. posl. Čižinské, J. Svobody a soudr. o zákazu schůzí (tisk 27/XIII),
II. vlády na interp. posl. Sladkého, Davida a druhů o ponechání Slezského pozemkového a komunálního úvěrního ústavu v Opavě (tisk 14/XVIII),
III. min. financí na interp. posl. dr Patejdla, Bergmanna a druhů o nesprávných srážkách daně důchodové u státních zaměstnanců a zadržování vrácení přeplatků (tisk 14/II),
IV. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. inž. Kalliny a druhů, že nebyla vyřízena žádost lubenecké místní školní rady o povolení prozatímní poboční třídy na obecné škole v Lubenci (tisk 41/V),
V. vlády na interp. posl. Schuberta, inž. Junga, Stenzla a druhů o přidělování lesů státním pozemkovým úřadem (tisk 79/III),
VI. min. zemědělství na interp. posl. dr Schollicha a druhů ve věci učebnice zeměpisu pro vyšší školy hospodářské od dr J. Zítka (tisk 41/VIII),
VII. min. národní obrany na interp. posl. dr Schollicha a druhů, že na táborské výstavě vyvěšen byl nechutný plakát (tisk 41/VII),
VIII. min. veř. prací na interp. posl. Knejzlíka, Langra, Richtra a druhů o definitivním ustanovení pevného bodu pro stavbu přehrady na řece Březné u Hoštýna na severní Moravě a o neodkladném zahájení řízení, aby se stavbou mohlo býti započato (tisk 14/XVI),
IX. min. železnic na interp. Posl. Jurana, Barši a soudruhů o poměrech na československých drahách (tisk 79/X),
X. min. železnic na interp. posl. Davida, Pechmanové-Klosové,Tykala a druhů o stavbě dráhy z Mnichova Hradiště přes Český Dub do Křížan u Liberce a odbočky této dráhy z Českého Dubu do Hodkovic (tisk 27/IV);
XI. min. železnic na interp. posl. Sladkého, Davida a druhů o stavbě obytných domů pro železniční zaměstnance v Moravské Ostravě, Bohumíně, Petrovicích a v Kadani v Čechách (tisk 14/XVII),
XII. min. železnic na interp. posl. Sladkého, B. Procházky a druhů o přenesení společné pohraniční stanice z Petrovic u Bohumína do Zebrzydowic (tisk 14/VIII),
XIII. min. soc. péče na interp. posl. Kaspera, Köhlera, Krebse a druhů o zákonné úpravě kolektivních smluv (tisk 41/XI),
XIV. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Sterna, Höhnela a soudruhů, že v libereckém časopise ťVorwärtsŤ ze dne 10. prosince 1929 byl zabaven článek ťGalerie ministrůŤ (tisk 138/XI),
XV. min. financí na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o neudržitelných poměrech u karlovarského berního úřadu (tisk 138/XXII),
XVI. min. vnitra na interp. posl. Seidla a soudr. o nezákonném provádění platového zákona čís. 103/ 26 u četnictva na Slovensku (tisk 27/IIl).
342/I.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců Čižinské, J. Svobody a soudruhů
o zákazu schůzí (tisk 27/XIII).
V interpelaci zmíněné veřejné schůze a průvod zakázalo policejní ředitelství v Praze na základě §u 6, shromažďovacího zákona, ježto hledíc k okolnostem, za jakých projevy tyto měly býti konány, zejména pak k průběhu obdobných, krátce před tím uspořádaných projevů, mělo důvodnou obavu, že by uspořádáním v úvahu přicházejících schůzí, resp. průvodu, mohla býti ohrožena veřejná bezpečnost a veřejné blaho.
Pořadatelům zakázaných projevů bylo možno podati proti zákazu odvolání, což však v žádném z případů neučinili a vzdali se tak sami práva, aby postup policejního ředitelství byl v instančním pořadí přezkoumán.
Vzhledem k této okolností neshledávám důvodu učiniti opatření, jež jsou v interpelaci žádána.
V Praze dne 5. března 1930.
Ministr vnitra:
Dr Slávik v. r.
342/II.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Václava Sladkého, Jos. Davida a druhů
o ponechání Slezského pozemkového a komunálního úvěrního ústavu v Opavě (tisk 14/XVIII).
Interpelace tato jest totožnou s interpelaci posl. dra. Frankeho, Václava Sladkého a druhů (tisk čís. 1964/XVI) vládou již zodpověděnou (tisk čís. 2205/V).
Proto vláda odpovídajíc na tuto interpelaci odvolává se na svou odpověď čís. tis, 2205/V.
V Praze, dne 28. března 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
342/III.
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslanců dra Patejdla, Bergmanna a druhů
o nesprávných srážkách daně důchodové u státních zaměstnanců a zadržování vrácení přeplatků (tisk 14/II).
Při srážení daně důchodové státním zaměstnancům a stejně i ostatním příjemcům služebních požitků nemohou plátci bráti zřetele na slevy poskytované § 20 z. o př. d. a to z těchto důvodů:
Výši daňových srážek z požitků nepřevyšujících roční částku 23,556 Kč stanoví § 30 z. o př. d. stejně pro všechny příjemce beze zření na počet příslušníků jejich rodin. Na tyto příslušníky bere zřetel pouze § 31, podle něhož se zvyšuje při větším jich počtu daněprosté minimum. Snižování daňových srážek podle § 20 však zmíněná ustanovení zákonná neznají. (Za to jsou sazby daně srážené podle § 30, cit. zák. přiměřeně nižší sazeb stanovených v § 18, cit. zák.).
Ustanovení § 20, z. o př. d. platí tudíž jen pro vyměřování daně důchodové podle všeobecných ustanovení.
Proto nelze přihlížeti k § 20 sní při srážce daně z požitků převyšujících ročně 23,556 Kč (§ 36 stanoví, že daň nutno srážeti sazbou v § 18 stanovenou a nemluví ani o zvýšení daně přirážkou pro rodiny s menšími břemeny (§ 19), ani o srážkách pro mnohočlenné rodiny (§ 20), Z toho plyne - jak i odst. 4, prov. nař. k § 36, odst. 1, vysvětluje že plátce nesmí při výpočtu srážkové daně přihlížeti k §§ 19, 20 a 21.
Proto nemůže ani ministerstvo financí vydati výnos, kterým by nařídilo, aby se při srážení daně důchodové bral zřetel na ustanovení § 20 z. o př. d.
Vyměřovacím úřadům bylo již Opětovně nařízeno co nejrychlejší vracení přeplatků daně důchodové vybírané srážkou. Nastal-li přesto někde průtah v této agendě, byl zaviněn přemírou práce, hlavně však tím, že četní plátci předkládají roční výkazy daně důchodové opožděně. Tyto výkazy jsou totiž jedinou pomůckou pro vyměření daně důchodové zaměstnancům a pro vrácení přeplatků a každý průtah v předkládaní ročních výkazů má tudíž za následek i opoždění ve vracení přeplatků. Z těchto důvodů byly již dány pokyny vyměřovacím úřadům, aby vymáhaly včasné předkládání ročních výkazů.
V Praze, dne 27. února 1930.
Ministr financí:
Dr Engliš v. r.
342/lV (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů,
že nebyla vyřízena žádost lubenecké místní školní rady o povolení prozatímní poboční třídy na obecné škole v Lubenci (tisk 41/V).
Zatímní pobočka při první třídě obecné školy s německým jazykem vyučovacím v Lubenci byla zemskou školní radou v Praze povolena s platnosti od 1. února 1930, Zároveň byla místní školní radě v Lubenci vrácena místnost užívaná obecnou školou s československým jazykem vyučovacím v Lubenci v budově německé školy.
V Praze dne 5. března 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr Dérer v. r.
342/V (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslanců L, Schuberta, inž. R. Junga, Stenzla a druhů
o přidělování lesů státním pozemkovým úřadem (tisk 79/III).
Neodpovídá skutečnosti, že lesní revír ťCharlottendorfŤ byl státním pozemkovým úřadem přidělen ťLesnímu družstvu městyse TrnávkyŤ. Jmenovaný revír byl majitelem velkostatku odprodán se schválením státního pozemkového úřadu, při čemž tento úřad neměl vlivu ani na osobu kupující ani na cenu. Trhová smlouva byla schválena za obvyklých podmínek a výhrad podle ustanovení §u 7, záborového zákona a zvláštními podmínkami bylo zaručeno řádné lesní hospodaření.
Podle vylíčeného stavu věci nemá vláda důvodů k nějakému opatření.
V Praze, dne 24. března 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
342/VI (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
ve věcí učebnice zeměpisu pro vyšší školy hospodářské od dra J. Zítka (tisk 41/VIII).
V roce 1920 nabídl Dr. Jan Zítek, profesor gymnasia a obchodní akademie v Chrudimi, ministerstvu zemědělství sepsání učebnice zeměpisu pro vyšší hospodářské školy. Řečený°vyučoval zeměpisu i na vyšší hospodářské škole v Chrudimí; vzhledem k potřebě učebnice byla jeho nabídka přijata a po posouzení rukopisu Ing. Oskarem Mildschuhem, ředitelem zemské vyšší školy hospodářské v Přerově, učebnice vydána. Vytištěna byla (v roce 1922) pouze nákladem 2.000 výtisků a ve třech letech byla rozebrána. Od roku 1926 se této učebnice na vyšších hospodářských školách, ani na jiných školách zemědělských již neužívá. Na druhé její vydání ministerstvo zemědělství již nepomýšlelo a svěřilo vypracování nové učebnice Dru Olivoví, profesoru obchodní gremiální školy v Praze; táto učebnice již je v tisku a bude v nejbližší době na vyšších školách hospodářských zavedena.
Statě, o nichž se zmiňuje interpelace, jsou (v překladu) v zásadě správně, byť ne přesně citovány, avšak vyznívají jinak v kontextu než v isolované citaci. Tak pasus o republice Německé zní (str. 104 učebnice):
ťVzdělání je velmi rozšířeno, analfabeti vzácností. Školství je velmi pokročilé a bývá vzorem. Mnoho vysokých škol všeho druhu (též 5 lesn., 4 hosp., 4 zvěrolékařské), četná musea, galerie, knihovny, zahrady zoologické a botanické. Činnost literární největší na světě a nejpilněji se překládá ze všech literatur. Ve všech oborech literatury, vědy, umění, techniky. Němci vysoce vynikli. Vyznačují se velkou přičinlivostí, důvtipem a methodičností, důkladností, smyslem pro pořádek a čistotu a velmi vřelým vlastenectvím. Vadou je přeceňování německé kultury, rozpínavost, nesnášelivost a nadutost proti jiným národůmŤ.
Je tudíž zřejmo, že autor vedle určité negativní kritiky ocenil náležitě i kladně vlastnosti německého národa, takže nelze zde mluviti o jednostranné a neobjektivní tendenci.
Ministerstvo zemědělství uznává, že nyní v době návratu klidného soužití národů by se v interpelaci uváděné vývody a kritické úvahy do učebnice zeměpisu nehodily. Třeba však uvážiti, že učebnice Dra Jana Zítka byla vydána nedlouho po válce a byla tudíž psána pod bezprostředním vlivem mentality této doby. V nové učebnici Dra Olivy podobných výroků naprosto není.
Požadavek zákazu užívání uvedené učebnice vzhledem k tomu, že této se již několik roků neužívá, bezpředmětný.
V Praze, dne 24. března 1930.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
342/VII (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance dr E. Schollicha a druhů,
že na táborské výstavě vyvěšen byl nechutný plakát (tisk 41/VII).
Táborské výstavy zúčastnil se v rámci exposice ministerstva národní obrany též Památník Osvobození. Ten ve svém oddělení umístil také čtyři Preissigovy plakáty, vydané v letech 1916-1918 Československou Národní Radou v New Yorku jako propagační plakáty k náboru dobrovolců v Americe.
Pod plakáty byl nápis ťPreissigovy propagační plakáty k náboru čs. dobrovolců v AmericeŤ.
Plakáty jsou dnes musealiemi a nesou nápisy znázorňující jich tehdejší propagační účel.
Nevidím ve vystavení těchto plakátů žádné netaktnosti ani nechutnosti k německé říši, nýbrž jen historický materiál charakterisující cíle a snahy své doby. Ostatně podobné propagační plakáty objevují se na všech obdobných zahraničních výstavách.
V Praze dne 14. února 1930.
Ministr národní obrany:
Dr Viškovský v. r.
342/VIII.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslanců J. Knejzlíka, Fr. Langra, F. Richtra a druhů
o definitivním ustanovení pevného bodu pro stavbu přehrady na řece Březné u Hoštýna na severní Moravě a o neodkladném zahájení řízení, aby se stavbou mohlo býti započato (tisk 14/XVI).
Stavební úřad býv. moravského výboru projektoval již v, r. 1913 generelně přehradu na říčce Březné ve vzdáleností 500 m nad jejím ústím do Sázavy u Hoštýna, jež by mohla obsáhnouti as 24 mil. m3 a již stavební náklad by byl asi 50 mil. Kč.
Projektovaná nádrž měla sloužiti původně jen k účelům retenčním a zemědělským, avšak v roce 1924 přidružil se požadavek, aby vedle využití vodní síly nádrž sloužila též k napájení vrcholové trati průplavu labsko-odersko-dunajského. Tomuto požadavku projektovaná nádrž u Hoštýna nemůže vyhověti, ježto voda v nádrži byla by o 51,50 m níže než hladina v budoucím kanálu. Bude tudíž nutno z důvodů průplavních posunouti nádrž na Březné výše proti vodě. Aby poloha budoucí hráze byla konečně určena, jsou potřebná podrobná zaměření údolí říčky Březné, hydrologická a geologická šetření.
Podle vodohospodářského plánu ministerstva veřejných prací může přijíti v úvahu jmenovaná nádrž as v druhém stavebním období, t. j. okolo r. 1945, Se zřetelem na tuto okolnost a dále na akutní a velmi naléhavé práce ohledně přehrad na Dyji u Vranova, na Svratce u Kníniček a j., byla zatím podrobná místní šetření na říčce Březné odsunuta a ministerstvo veřejných prací nemůže tudíž již nyní udati konečné a definitivní místní položení přehrady na říčce Březné.
Tato okolnost nemůže však býti příčinou odsunutí stavby silnice v údolí Hoštýn-Šilperk, neboť podle podrobných výpočtů převyšovaly by úroky předčasné investice, vložené do silnice budované se zřetelem na údolní přehradu, více náklad potřebný na budoucí přeložení silnice - ovšem za předpokladu, že silnice se ihned vybuduje.
V Praze dne 8. března 1930.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek v. r.
342/IX.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Jurana, Barši a soudruhů
o poměrech na československých drahách (tisk 79/X).
Státní správa železniční přiznala v uvážení nepříznivých majetkových poměrů rodiny zemřelého smluvního dělníka Karla Rába otci jeho po dobu nuznosti úrazový důchod ve výši Kč 100.- měsíčně a nahradila mu pohřební výlohy.
Nemohu nepřiznati, že předběžné úřední šetření, nutné pro vyměření a Poukázání důchodu, vyžádalo si příliš značné doby. V tomto směru byla věc příslušným orgánům přísně vytknuta a učiněno opatření, aby se podobné zdržení na příště nevyskytlo.
Naproti tomu však ostatní výtky neukázaly se býti správnými.
V Praze dne 27. března 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
342/X.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci posl. Josefa Davida, L. Pechmanové-Klosové, J. Tykala a druhů
o stavbě dráhy z Mnichova Hradiště přes Český Dub do Křížan u Liberce a odbočky této dráhy z Českého Dubu do Hodkovic (tisk 27/IV).
Řešení komunikačního problému českodubského okresu výstavbou nových železničních tratí jest předmětem úvah železničních úřadů již od desetiletí. Od roku 1896 postupně předložena byla řada různých projektů, které však nedošly provedení. Tato okolnost jest sama výmluvným dokladem toho, že o vhodnosti stavby železniční spojky byly vždy závažné pochybnosti. Jest jisto, že od doby předválečné se podmínky pro stavbu nových železnic ani všeobecně ani v konkrétním případě nezměnily ve prospěch věci. Ministerstvo železnic se zabývalo v r. 1921 znovu projektem stavby místní dráhy, aby zjistilo, jsou-li dány předpoklady požadované zákonem o stavbě nových místních drah čís. 373 Sb. z. a nař. ex 1919, dospělo však k výsledku, že podmínky zákonem stanovené, z nichž především gest uvésti rentabilitu provozu nové místní dráhy, splněny nejsou.
Provozní příjmy nové dráhy nekryly by totiž ani provozní výdaje; provozní schodek odhadován jest asi na 800,000 Kč ročně.
V Praze dne 27. března 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
342/XI.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Václava Sladkého, Josefa Davida a druhů
o stavbě obytných domů pro železniční zaměstnance v Moravské Ostravě, Bohumíně, Petrovicích a v Kadani v Čechách (tisk 14/XVII).
Naléhavá potřeba rozmnožení bytů v Mor. Ostravě, Bohumíně, Petrovicích a v Kadani jest státní železniční správě známá. Proto Postarala se již o opatření stavebních míst, vhodných pro stavbu železničních obytných domů. Také stavební plány jsou připraveny.
Vzhledem k značné potřebě bytů pro železničáře i v četných místech jiných lze ovšem odpomáhati ubytovacím obtížím jenom postupně, a to tím spíše, že finančních prostředků, jež má železniční správa k disposici pro účely stavební, nutno v první řadě použíti na investice, jichž vyžaduje bezpečnost a zdokonalení provozu.
V Praze dne 24. února 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
342/XII.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Václava Sladkého, Boh. Procházky a druhů
o přenesení společné pohraniční stavíce z Petrovic u Bohumína do Zebrzydowic (tisk 14/VIII).
Obavy v interpelaci vyslovené nejsou, pak možno s uspokojením konstatovati, důvodny. Citace z jubilejní brožury, vydané ředitelstvím státních drah v Olomouci, nevyjadřuje se dosti přesně tak, aby mylnému porozumění skutečné situace zabránila. Při jednání o mezistátní úmluvě domáhali se sice polští zástupci, aby Zebrzydowice byly stanoveny jako společná pohraniční stanice, avšak tento návrh nemohl býti se strany československé přijat, poněvadž právě čs. pohraniční stanice byla již vybudována, a to nákladem skoro dvojnásobným, než jak jest odhadována výše provedených investic v interpelaci. Se strany československé nebylo přistoupeno ani na společné hraniční odbavování v osobní dopravě a v přepravě zvířat v Zebrzydowicích, takže Zebrzydowice zůstaly pouze výměnnou stanicí. Byla tedy styčná služba železniční mezi Československem a republikou Polskou upravena smlouvou, sjednanou 31. května 1927, tím způsobem, že byly určeny dvě hraniční stanice pro celní a pasové odbavování v každém státu, tedy Petrovice a Zebrzydowice, z nichž Zebrzydowice jsou pouze stavící výměnnou. Nejde tedy o společnou hraniční stanici, ve které by byla sloučena nejen obapolná služba, nýbrž i kontrolní služby (celní a Policejní, nyní též včetně služby veterinární). Na výměnné stanici jest cizí železniční správa zúčastněna v míře nepatrné, vyžadující jen malého přesunu personálu.
Ježto nejen naše celní a pasová služba, ale také služba železniční zůstane celkem podle této úpravy v dosavadním rozsahu v Petrovicích a že v dohledné době po vybudování dobytčí rampy prováděna bude v Petrovicích u Bohumína v plném rozsahu i služba veterinární, nelze mluviti o nějakém poškození Petrovic nebo Bohumína.
V Praze, dne 21. února 1930.
Ministr železnic:
Mlčoch v. r.
342/XIII (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců R. Kaspera, R. Köhlera, H. Krebse a druhů
o zákonné úpravě kolektivních smluv (tisk 41/XI).
V programatickém prohlášení ze dne 13. prosince 1929 ohlásila vláda, že předloží osnovy zákonů sociálně-politických, jichž uzákonění jest odůvodněno nastávající krisí hospodářskou a nezaměstnaností. Jedním z prostředků, jak čeliti této krisi, jest též doplnění zákonné úpravy pracovního poměru zaměstnanců uzákoněním právní závazností kolektivních smluv. Takováto osnova zákona o kolektivních smlouvách byla v ministerstvu sociální péče vypracována a jest nyní v meziministerském jednání. Jakmile toto jednání a jednání v poradním sboru pro otázky hospodářské bude skončeno, bude osnova po schválení v ministerské radě předložena Národnímu shromáždění jako vládní návrh s největším urychlením.
V Praze, dne 28. února 1930.
Ministr sociální péče:
Dr. Czech v. r.
342/XIV (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců dra Sterna, Höhnela a soudruhů,
že v libereckém časopise ťVorwärtsŤ ze dne 10. prosince 1929 byl zabaven článek ťGalerie ministrůŤ (tisk 138/XI).
Státní zastupitelství v Liberci zabavilo č. 257 periodického tiskopisu ťVorwärtsŤ z 10. prosince 1929 a to mimo jiné též pro článek v interpelaci uvedený, ježto v jeho obsahu shledalo skutkovou podstatu přečinů podle § 300 tr. z. čl. V, zákona ze dne 17. prosince 1862, č. 8/1863 a § 14, č. 5 zákona na ochranu republiky, a mělo za to, že veřejný zájem žádá, aby zmíněný článek, překročující zákonné meze nepřípustnou měrou, nebyl dále rozšiřován.
Soud zabavení potvrdil, čímž uznal, že státní zastupitelství právem zakročilo zabavením. Bylo věcí těch, kdož se konfiskací cítili postiženi, aby proti soudnímu rozhodnutí podali námitky, to se však nestalo a tím odpadla možnost přezkoumati toto rozhodnutí pořadem instančním.
Za vylíčeného stavu věcí nemám proto zákonného podkladu k nějakému opatření.
V Praze, dne 11. března 1930.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
342/XV (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o neudržitelných poměrech u karlovarského berního úřadu (tisk 138/XXII).
Provedeným vyšetřováním bylo zjištěno, že jak přednosta berní správy, tak i přednosta berního úřadu v Karlových Varech dbají vždy toho, aby docíleno bylo věcné a ochotné spolupráce úředníků s poplatnictvem, zejména aby se tomuto dostalo vždy potřebného vysvětlení. Neodpovídá tudíž skutečnosti tvrzení, že této spolupráce dostávalo se poplatnictvu jen v létech dřívějších, naopak při provádění daňové reformy udílejí se všem poplatníkům informace zvýšenou měrou, mnohdy i na úkor vlastní práce úředníků. U berního úřadu se informace udílejí stranám neb jich zástupcům po dva dny v týdnu, v jiných dnech, mimo případy naléhavé, se ovšem informace odpírají, neboť jest nutno, aby úředníci měli také možnost vykonávati své písemné a účetní práce. Nahlížení do kontovních listů resp. daňových knih stranám a jich právním zástupcům, pokud se vykáží plnou mocí, není odpíráno, ovšem jen v návštěvních dnech a výhradně v přítomnosti úředníka, jemuž ta která obec je přidělena. Poplatníkům vychází se v daňových věcech všemožně vstříc a důkazem toho je skutečnost, že od začátku roku 1928 do konce března 1929 Povoleny byly splátky v 1953 případech. Exekuce, pokud je nutno k ním přikročiti, dějí se v časových intervalech, aby poplatníkům byla poskytnuta možnost opatřiti si peníze na zaplacení dlužných částek.
Není vlnou berního úřadu, že někteří poplatníci byli upomínáni o zaplacení daně výdělkové za rok 1927 dříve, než dostali platební rozkaz. Již v listopadu 1928 byly totiž odeslány karlovarské obci platební rozkazy na daň výdělkovou za rok 1927, aby je doručila poplatníkům. Koncem prosince 1928 a začátkem ledna 1929 vyhotoveny byly upomínky na daňovou povinnost do r. 1928 s vyznačením definitivního předpisu za rok 1927, Nebyly-li do té doby některým poplatníkům doručeny platební rozkazy, má na tom vínu jedině městský úřad, jehož Povinností bylo včas platební rozkazy doručiti. Ostatně podle článku XIII. uváděcích ustanovení k zákonu o nepřímých daních mají poplatníci, pokud jim nebyly doručeny platební rozkazy, platiti daně podle posledního předpisu.
Pokud při upomínkách u daně důchodové stala se ojedinělá nedopatření, byly vzniklé závady ihned odstraněny. Nesprávné Předepsání 5%ní přirážky k dani důchodové zjištěno pouze ve 13 případech a bylo již učiněno přednostou berní správy opatření, aby se podobné případy, jež lze vysvětliti chvatem při ukládání daní na rok 1927, již neopakovaly.
Není pravdou, že berní ředitel Richter střeží úředníky německé národnosti, aby nepromluvili jediného německého slova. Rovněž nelze tvrditi, že by pro styk se stranami u berního úřadu v Karlových Varech nebyl potřebný počet úředníků ovládajících dokonale německý jazyk, neboť referenty pro přímé daně jsou vesměs úřednicí německé národnosti až na jednoho, který jazyk německý dobře ovládá a je úplně schopen, potřebné informace německým stranám podávati. Naopak je pravdou, že mezi úředníky německé národnosti jsou někteří, kteří se s českými poplatníky vůbec nedorozumějí.
Ke stížnosti do sestavení daňových komisí poznamenávám, že pro daňový okres Karlovy Vary-město je jedenáctičlenná komise, z nichž 6 členů jmenováno bylo z návrhu obchodní a živnostenské komory v Chebu, 5 členů z návrhu úředního. Z těchto 11 členů jsou 3 národností české, kteří ovšem jazyk německý dokonale ovládají. Sestavení daňové komise stalo se po zralém uvážení všech rozhodných poměrů, zejména bylo dbáno toho, aby obchodní živel byl v ní řádně zastoupen. Samozřejmě byl při výběru vzat zřeteli k českému poplatnictvu, při čemž rozhodovaly jedině odborné znalosti kandidátů, aby zastoupení příslušných vrstev obchodníků-poplatníků Čechů i Němců bylo co nejvěcnější. Jeví se tedy celkové sestavení daňové komise jako obraz skutečného stavu poplatnictva, jak českého, tak i německého, a odpovídá plně hospodářské struktuře obyvatelstva Karlových Varů. V daňové komisi pro Karlovy Vary-venkov je z 11 členů pouze 1 člen a 1 náhradník české národnosti.
Poněvadž kromě několika případů nesprávného předepsání 5%ní přirážky k daní důchodové a několika nesprávných upomínek na tuto daň, o kterých jsem se již nahoře zmínil a které byly již napraveny, jiné závady zjištěny nebyly a v interpelaci též žádné konkretní případy nějakých nesprávností nebo nešvarů uvedeny nebyly, neshledal jsem příčiny k nějakému opatření.
V Praze, dne 19. března 1930.
Ministr financí:
Dr Engliš v. r.