Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 262 Sb. z. a n., o dani z masa se zrušuje.

§ 2.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr financí.

Při řešení hospodářské krise jest vedena vláda a pracovní většina Národního shromáždění snahou zesíliti kupní sílu domácího konsumentstva a tím podpořiti i producenta zemědělského i průmyslového. Snahu tuto dlužno proto vítati, tím spíše, že světový hospodářský vývoj nás nutí k tomu, všímati si více vnitřního odbytu a nespoléhati výlučně, aneb v míře nepřiměřené na trh zahraniční. Má-li se snaha tato potkati s úplným úspěchem, jest potřebí vedle posilování domácích konsumentů v jejich kupní síle také odklízeti přílišná zatížení daněmi a dávkami denní potřeby konsumentské. Že nezbytnou potřebou denní jest maso a tuky, není sporu. Z nejtíživějších daní konsumních jest jistě daň z masa, která nejen že ztěžuje provoz živnosti řeznické a uzenářské a zdražuje maso a tuky, denní to potřebu konsumentskou, nýbrž ona jest i příčinou svalování viny, drahoty masa a tuků na řezníky a uzenáře. Kdo nezná podrobně daň z masa a různé dávky z masa a tuků a sleduje prodejní cenu živého skotu i dobytka a porovnává ji s cenou masa a tuku, vysvětluje si rozdíl ten enormními zisky řezníků a uzenářů. Zatím řezníci a uzenáři musí zápoliti se všeobecnými potížemi a zatíženími svých živností a vedle toho ještě se zaujatostí konsumentů. Zrušením daně z masa ulehčí se nejen konsumentům, nýbrž také řezníkům a uzenářům. Daň z masa vynáší okrouhle 116 mil. Kč ročně a úbytek ze státní pokladny zrušením této daně uhrazen býti může přebytkem z daně obratové, kterou rovněž dlužno počítati za daň konsumní. Není proto potřebí při tomto návrhu hledati náhradu za úbytek pro státní pokladnu.

Z důvodů formálních navrhují podepsaní, aby návrh přikázán byl výboru živnostensko-obchodnímu a výboru rozpočtovému.

V Praze, dne 3. dubna 1930.