Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.


363.

Návrh

posl. J. Náprstka, V. Hýbnera, A. Jiráka a druhů

na doplnění zákona ze dne 14. července 1922, ř. 116 Sb. z. a n. o silničním fondu.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne............ 1930,

kterým se doplňuje znění zákona ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n. o silničním fandu.

§ 1.

Z osobních automobilů, jimiž se provozuje veřejná doprava osob na základě koncesní listiny, vydané ve smyslu § 15 odst. 4. zákona ze dne 20. prosince 7.859 č. 227 ř. z. (živnostenský řád), event. podle nové úpravy tomuto odpovídající, činí daň z motorových vozidel podle zákona ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., podle válcového obsahu:

u autodrožek do 2 litrů obsahu válců Kč 150.- ročně

u autodrožek od 2 litrů obsahu válce výše Kč 300.- ročně.

§ 2.

Ustanovení § 11 zákona ze dne 19. července 1927, č..116 Sb. z. a n., doplňuje se podle ustanovení § 1.

§ 3.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a pokud týče se majitelů vozů velkých, používaných v živnostenské autodopravě, nastává jeho účinnost se zpětnou platnosti od 1. ledna 1930 v tom smyslu, že dříve platná dávka snižuje se jim na jednotný paušál Kč 300.-.

Provésti jej přísluší ministru financí a veřejných prací.

Důvodová zpráva.

Zákon o dani z motorových vozidel ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., svými předpisy zatěžuje živnost autodrožkářskou tou měrou, že provozci nemohou najíti ve své kalkulaci pro ni úhradu tím spíše., že jejich obchodní kalkulace vázána jest sazbami, diktovanými úřady živnostenskými bez náležitého zřetele k tomu, zda živnost může býti aktivně při tomto zatížení provozována.

Tento postup jest v příkrém odporu se závěrečným ustanovením § 26, který výslovně předpisuje, že poplatníci, kteří jsou povinni obstarávati dopravu motorovými vozidly za náhradu stanovenou smlouvou, nebo úředním tarifem, mohou žádati, aby náhrada byla přiměřeně upravena, se zřetelem na zvýšení daňového břemene vzniklé tímto zákonem.

Daňové sazby stanoveny byly tudíž zejména u autodopravních živností velmi vysoké čímž ohrožen jest rozvoj těchto živností a u automobilů nákladních a autobusů zvýšena dokonce dávka o 50%, nejsou-li opatřeny pneumatikami, nýbrž obručemi plnopružnými a o 20%, jsou-li opatřeny obručemi komorovými.

Dále nespravedlnost předmětné dávky silniční jest patrna též z té okolnosti, že držitelé živností autodopravních jsou postaveni na roveň soukromým majitelům automobilů, takže živnostníci platí tuto dávku, ač provoz silostroje jest u nich výdělečným zaměstnáním, z něhož platí příslušnou daň výdělkovou, mimo ostatní daně přímé a provoz živnosti omezen jest více méně na okruh města a poměrně malé procento připadá na jízdy t. zv. venkovské.

Tuto okolnost uznala sama Obchodní a živnostenská komora v Praze, která příslušnou žádostí na ministerstvo financí domáhá se odstranění tohoto nespravedlivého zatížení živnosti, avšak dosud veškeré kroky zůstaly bezvýslednými, ač i veřejností odbornou tento nedostatek zákona byl náležitě kritisován.

Sazby daně z motorových vozidel v jiných státech stanoveny jsou tak, aby rozvoji automobilovému nebránily a živnost autodopravní nepoškozovaly a jen k porovnání uvádí se tyto příklady:

V Německu vybírá se dávka z osobních automobilů za každých HP:

z prvních 10 HP 30 Marek ročně,

z dalších 5 HP 60 Marek ročně a

z dalších HP 80 Marek ročně.

Z omnibusů a nákladních automobilů za každých 200 kg váhy:

při váze do 2000 kg 30 Marek ročně,

nad 2000 kg 20 Marek ročně.

V Anglii pohybuje se sazba u vozů osobních podle počtu sedadel, od Kč 2.460.-, ovšem opětně chráněna jest živnost autodopravní.

V Rakousku jest paušalisována dávka jednotnou sazbou 75 šilinků ročně u silo strojů, v živnostenské autodopravě používaných.

Ve všech těchto jmenovaných zemích jsou poměry silniční v porovnání s našimi v ideálním stavu a i v jiném směru poskytovány všemožné úlevy, čímž rozvoj automubilismu jest podporován.

Zákon o dani silniční vzal zřetel při stanovení sazeb daňových jedině na kruhy v průmyslu a obchodu automobilním, jmenovitě na závody tovární, kterým paušalisoval daň z motorových vozidel označených čísly obchodními jednotnou sazbou Kč 50) ročně, což jest podstatně nižší, ač jest přec známo, že používání silnic těmito vozidly, zejména při jízdách zkušebních jest nepoměrně větším a děje se výhradně po silnicích a to těch nejlepších.

Na rekonstrukci silnic přispívají majitele živností autodopravních též polovici výnosu poplatků a cla z dovozu minerálních olejů., dále clem na dovoz pneumatik a gumových obručí, takže vzhledem k tomuto zákonnému stavu konají svoji povinnost a i snížením dávky silniční a zrušení surtaxi této povinnosti zbaveni nebudou.

Důsledkem stávajících zákonných ustanovení jest, že majitelé vozů, zejména velkých, kteří již před účinností zákona byli držiteli těchto vozů a používali jich k živnostenské autodopravě, byli postiženi nepoměrně vysokou sazbou daňovou, dostupující výše až Kč 4.500 ročně a tím byla jim, právě touto vysokou sazbou znemožněna výměna vozu za vůz menší, jakož i prodej vozu, čímž v mnoha případech byla jejich existence ohrožena.

Návrh budiž přikázán výboru iniciativnímu a rozpočtovému.

V Praze, dne 4. dubna 1930.

Náprstek, Hýbner, Jiráček, Liška, Ostrý, Pechman, dr. Kalaš, Pozdílek, Chloupek, Bečák, Bistřický, Hanzl, Pelíšek, Blažek Tůma, Křemen, Mašata, inž. Žilka, Kočandrle, Machník, dr. Staněk, Pekárek, Horák, Najman, Haupt, Vávra.

 


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP