Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Paragraf 1. zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 338 Sb. z. a n. mění se takto:

Z vodní síly, použité k pohonu a měřené na hřídely poháněcího zařízení podle §u 2, platí se daň 1 hal. za 1 koňskou sílu (ks efektivní) a hodinu.

§ 2.

Platnost zákona čís. 338/1921 přestává dnem, kdy bude zrušena daň uhelná.

§ 3.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Zákon o dani z vodní síly ze dne 12. srpna 1921 čís. 338 Sb. z. a n. byl vydán - jak se výslovně konstatuje v příslušné důvodové zprávě - za tím účelem, aby se zavedla rovnováha mezi zdaněním energie, vyrobené z kaloritských zdrojů, a energie vodní. Zákonodárce měl na mysli zatížení parního pohonu dávkou uhelnou, zavedenou zákonem z 19. dubna 1920. Zmíněná důvodová zpráva uvádí, že tato dávka z uhlí obnášela tehdy, t. j. v roce 1921 až 43% z ceny, která zůstane podnikateli dolů a že příslušné zdanění dávkou uhelnou činí na 1 hodinovou koň. sílu 15-45 hal. podle toho, jak dokonale se využije tepelné energie, obsažené v uhlí.

Aby také energie vyrobená při vodním pohonu byla zdaněna, byl přijat v r. 1921 zmíněný zákon o dani z vodní síly a zavedená sazba této daně činila 4 hal. základní sazby a 4 hal. přirážky, celkem tedy 8 hal.

Jak patrno, byla zavedená sazba daně z vodní síly značně nižší, nežli odpovídající daň uhelná. Toto opatření nebylo nahodilé, nýbrž odpovídalo vůli zákonodárcově, neboť důvodová zpráva z 13. ledna 1921 podepsaná tehdejším správcem ministerstva financí Drem Englišem, praví výslovně toto:

ťVzhledem k dávce uhelné jest tedy navržená daň z vodní síly velice nízkou; vláda tak činí úmyslně z toho důvodu, že jde o daň zcela nového rázu, dále že výměra daně i při nejliberálnějším postupu nebude se ve všech případech moci říditi jen podle skutečného zužitkování vodní síly, ale bude závislou též od vnějších znaků, a že část podniků, pracujících vodní silou, musí vykoupiti výhody vodní síly její nestálostí, odlehlostí od dráhy a jinými nevýhodami.Ť

Průběhem let změnil se však od základu poměr obou daní. Kdežto v roce 1921 činilo zatížení jedné hodinové koňské síly daní z vodní síly 8 hal. proti 15 až 45 hal. daně uhelné na touž jednotku energie, jeví se dnes zcela obrácený poměr, neboť průměrné zatížení jedné hodinové koňské síly činí při dani uhelné necelý 1 hal., naproti tomu však dnešní sazba z vodní síly činí stále ještě 5 hal. na touž jednotku. Činila-li tudíž daň z vodní síly v r. 1921 1/5 daně uhelné, jest dnes pětinásobkem této daně.

Tato úplná změna poměru vysvětluje se tím, že průběhem let dávka uhelná byla postupně snížena z původních 43 % podle zákona z 9. dubna 1920 čís. 260 Sb. z. a n. až na pouhých 10, resp. 7 % podle zákona z 21. prosince 1923 čís. 1 Sb. z. a n. z r. 1924, jak výslovně konstatuje též zpráva rozpočtového výboru poslanecké sněmovny ze dne 6. prosince 1923 a zpráva rozpočtového výboru senátu z 18. prosince 1923 (tisk čís. 1764) vztahující se k uhelnému zákonu. Další značnou měrou přispěl ke snížení daně uhelné též pokles cen uhlí, jímž tato daň se automaticky snížila.

Původní úmysl zákonodárce nesl se k tomu, aby vzhledem k nevýhodám vodních sil při porovnání s parním pohonem zdanil vodní sílu co nejmírněji a hlavně za tím účelem, aby byla evidence těchto sil a vodních práv, jak výslovně konstatuje zpráva výboru rozpočtového a zpráva výboru pro dopravu a veřejné práce o vládním návrhu o dani z vodní síly (tisk čís. 2639 z r. 1921). Zákon o dani z vodní síly nedosáhl však tohoto účelu, ku kterému byl určen, neboť následkem všeobecného paušalování daně není trvalé evidence využitkované síly vodní a vodních práv vůbec.

V tomto ohledu zákon selhal úplně, ač toto stanovisko vedlo též k tomu, že daň byla rozdělena z části na daň stálou a z části na přirážku, která měla býti pohyblivá se zřetelem na eventuelní změny daně uhelné, takže i po eventuelním zrušení celé přirážky byla by zůstala základní sazba 4 haléře, která za tehdejších poměrů byla by bývala nepatrným zlomkem daně uhelné.

Jak patrno přivodila uvedená již změna poměrů též úplný převrat v poměru obou daní a v neprospěch vodních sil, jichž konkurenční schopnost k národohospodářské škodě celku byla tím oslabena. Stal se tudíž pravý opak toho, co měl na mysli zákonodárce při zavádění daně z vodní síly.

Zdánlivá výhoda vodních děl, spočívající v tom, že nekupují pohonnou energii, jest paralysována jednak vysokými pořizovacími náklady na vodní sílu oproti pohonu parnímu, jednak vysokými udržovacími náklady. Pořizovací náklady na jednu vybudovanou koňskou sílu při vodním pohonu, jak byly zjištěny statistickými dotazníky Vodohospodářského svazu, pohybují se mezi 3760 Kč - 23.500 Kč investic na jednu HP. Proti tomu nutno uvésti náklad investiční na jednu HP při parním pohonu který činí pouze 1.500-1.800 Kč dle místních poměrů, při čemž podnik s parním pohonem lze umístiti dle potřeby přímo v centru bydliště a se zaručeným výkonem, kdežto vodní síla bývá zcela pravidelně nucena uchýliti se do odlehlých míst a její výkon kolísá ve značné míře, ba často klesá téměř až na nulu, ježto jest odvislý od průtokových poměrů vodního toku.

Rovněž udržovací náklady vodních děl jsou nepoměrně větší než obdobné náklady u parního pohonu, jak vyplývá z přirozeného působení vody na součásti vodního díla. Dlužno uvážiti, ze žádná součást parního podniku netrpí ani z daleka tou měrou, jako na př. jez, náhon, turbina, a jiné součásti vodního díla. Příloha čís. 2 obsahuje tabulku nákladů na opravy vodního zařízení a z ní jest nejlépe patrno, jakých ohromných částek dosahují tyto náklady u porovnání s celkovou cenou vodní síly.

K těmto nepříznivým okolnostem přistupuje ještě nepoměrně vysoké zatížení výrobků daní z vodní síly. Nejcitelnější jest toto zatížení v průmyslu dřevoviny, lepenkářském, papírenském a mlýnském. Tak na př. činí daň z vodní síly 8-10% z ceny dřevoviny dle jemnosti výbrusu, jak plyne z výsledků šetření, předloženého Stálé komisi pro zjištění veřejného zatížení. Rovněž průmysl mlýnský vykazuje veliké zatížení daní z vodní síly. Příloha čís. 1. vykazuje výsledek šetření ve 41 mlýnských závodech a průměrné zatížení činí zde 7.3%, což jest zatížení ohromné, uvážíme-li, že se vztahuje na hrubou mzdu, takže zatížení čistého výtěžku bylo by mnohem větší.

Hydroelektrárny pracující pro všeužitečné podniky, dostávají za KW hodinu také i 13 hal., ano i méně, a přesto musí platit daň z vodní síly za KW hodinu 75 hal., což odpovídá 60% prodejní ceny proudu. Všeužitečné podniky odůvodňují tyto nízké ceny za 1 KW hodinu tím, že tepelná energie i s dovozem uhlí a daní uhelnou je nestojí více než 10-13 hal. za 1 KW hod., které při dodávce proudu hydroelektrárnami ušetří.

Mimo tyto okolnosti, mluvící pro novelisaci dosavadního zákona o dani z vodní síly, nutno uvážiti také sociální nespravedlnost dosavadního zákona, spočívající v tom, že podle stylisace paragrafu 1, dle níž lze snižovati pouze přirážku a nikoliv základní sazbu, byly účastnv na výhodě snížení daně z 8 na 5 haléřů pouze podniky o větším výkonu než 5 koňských sil, kdežto podniky malé, které by právě vzhledem k větší režii potřebovaly jistých ohledů, byly z výhody té vyloučeny.

Nutno také upozorniti na tu okolnost, že přikázáním výnosu daně z vodní síly k účelům obou vodohospodářských fondů by snaha po úpravě této daně byla do budoucnosti ztížena.

Uvedené nesrovnalosti v poměru daně z vodních sil a daně uhelné vyžadují novelisace podle připojeného návrhu. Nepoměr ve zdanění obou druhů energie odstraňuje paragraf 1 připojené osnovy.

Analogie daně z vodních sil s daní uhelnou vyžaduje, aby obě daně i v budoucnosti zůstaly ekvivalentními. Tomuto požadavku vyhovuje ustanovení paragrafu připojené osnovy.

Procento zatížení vztahuje se ke hrubé mzdě za mletí, ze které sražena odměna chase dle směrnic Zemských Jednot mlynářských společenstev, t. j 25% hrubé mzdy. (U malých podniků vlivem menší zaměstnanosti jest odměnu chase percentuelně vyšší, na což však zřetel nevzat.) Množství semletého obilí a mzda jsou uvedeny dle vyplněných dotazníků, rozeslaných Vodohospodářským svazem. Statistika týká se let 1926 a 1927.

Průměr zatížení činí 299:41 = 7,3%.

Poznámka: Cena vodní síly, uvedená v předposledním sloupci, značí srovnávací hodnotu, kterou nutno upraviti pro každý jednotlivý případ, protože cena vodní síly kolísá nejen s ohledem na místo, ale i s ohledem na dubu. Dnes činí průměrně asi šestinásobek uvedených hodnot.

V Praze, dne 10. dubna 1930.