Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

2. zasedání.


400.

Interpelace:

I. posl. Vaňka, Langra, Malého a druhů min. vnitra o neslýchaném zásahu vládního komisaře městské spořitelny v Jihlavě okresního hejtmana dra K. Bočana ve věci obecní výpůjčky města Třebíče,

II. posl. Gottwalda, dra Sterna, Haiblicka a soudr. min. vnitra o - - peněz z podpor nezaměstnaných dělníkům zatčeným při dělnických projevech dne 6. března v Ústí n. L.,

III. posl. Hrubého, Haiblicka a soudr. min. vnitra a celé vládě o postupu policie proti demonstrujícím nezaměstnaným, proti dělnickým projevům a proti dělníkům a poslancům i senátorům komunistické strany,

IV. posl. K. Procházky, Kuhnové a soudr. min. vnitra a celé vládě o fašistických násilnostech proti horníkům,

V. posl. Gottwalda, Dvořáka, Höhnela a soudr. min. spravedlnosti, že jsou drženi ve vazbě J. Harus, poslanec Major a ostatní političtí vězňové,

VI. posl. dra Sterna, Höhnela, K. Procházky a soudr. min. spravedlnosti o vypovězení tajemníka Josefa Pieschla z Varnsdorfu,

VII. posl. Oehlingera a druhů min. sociální péče, jak okresní nemocenská pojišťovna v Novém Městě n. M. nakládá s německým dělnictvem z Olešnice v Orlických Horách,

VIII. posl. Jurana, Barši a soudr. min. vnitra o rušení nočního klidu a pokusu násilí, spáchaného četníky ve Žďáře na Moravě,

IX. posl. Neumeistra, Polacha, Brožíka a soudr. min. soc. péče a železnic o exekučním vymáhání přeplatku na válečném poškozenci Janu Hálkovi z Michle; Krokova 174,

X. posl. Neumeistra, Polacha, Brožíka a soudr. min. soc. péče a min. spravedlnosti o exekučním vymáhání přeplatku na válečných poškozencích.

400/I.

Interpelace

poslanců J. Vaňka, F. Langra, C. Malého a druhů

ministru vnitra

o neslýchaném zásahu vládního komisaře městské spořitelny v Jihlavě, okresního hejtmana dra K. Bočana ve věci obecní výpůjčky města Třebíče.

Dle zákona ze dne 15./VI. 1927 o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy č. z. 77 Sb. z. a n. § 20, smí obce uzavírati nové půjčky jen tehdy, jde-li o opatření úhrady na nutné vydání, způsobené vyšší mocí, nebo nařízením nadřízených úřadů podle zákona, nebo ti vydání na zařízení, v němž bude náležitě prokázáno, že jeho výnosem bude úrokování a splácení zápůjčky zaručeno.

Následkem ohromných mrazů v r. 1929 zničena byla vodovodní potrubí u městského vodovodu v Třebíči, což způsobilo škody městu 500.000 Kč. Správa státních silnic v Brně rozhodla se v důsledku velkého provozu na státní silnici v Třebíčí, vydlážditi úsek státní silnice; na kteréž vydán dle zákona o státním silničním fondu dle vlád. nařízení ze dne 15. IX. 1927, č. 144 Sb. z. a n., § 2. mají přispět místní činitelé v tomto případě město Třebíč. Výnosy Okresního úřadu v Třebíči, a Zemského úřadu v Brně jest město Třebíč povinno poříditi generelní a detailní kanalisační projekt. Než přikročeno bude k výdlažbě státní silnice, nutno provést kanalisaci a vodovod.

Celkový náklad na pořízení těchto nezbytných a nutných investicí obnáší Kč 1,237.000 a městské zastupitelstvo řádným a zákonitým způsobem se usneslo obnos tento opatřiti výpůjčkou a poněvadž výpůjčka plně odpovídá ustanovení nahoře citovaného paragrafu zákona č. 77 z r. 1927, byla tato výpůjčka okresním úřadem, resp. okresním výborem v Třebíči jako dozorčím orgánem povolena.

Na základě těchto usnesení a povolení se strany dozorčího orgánu zažádala městská rada v Třebíči o povolení zápůjčky v částce 1,237.000 Kč u městské spořitelny v Jihlavě a ředitelství této spořitelny půjčku také povolilo. Vládní komisař městské spořitelny v Jihlavě pan okresní hejtman Dr. Karel Bočan usnesení však zastavil a spisy postoupil ministerstvu vnitra k rozhodnutí.

Jako důvod tohoto opatření uvádí mimo jiné, že jest obava, aby se nestal obdobný případ v městské spořitelně v Olomouci s dlužníkem velkostatkářem Zbořilem ze Slovenska, že opisy výnosů okresního úřadu v Třebíči nejsou vidovány okresním hejtmanem, ačkoliv jsou opatřeny podpisem starosty, eventuelně náměstkem starosty, a vyslovuje pochybnost, zda půjčka měla být okresním výborem v Třebíči vůbec povolena.

Z tohoto odůvodnění je zřejmo, že pan okresní hejtman Dr. Karel Bočan stotožňuje a srovnává soukromníka a insolventního dlužníka s obcí, přehlíží volené obecní funkcionáře, pochybuje o pravosti opisů, výnosů okresního úřadu, ačkoliv v žádném případě opisy neověřuje okresní hejtman, nýbrž za pravost opisů vždy ručí starosta neb jeho náměstek. Z tohoto, jest vidno zlehčování samosprávných funkcionářů a samosprávy vůbec. Okresní hejtman v Jihlavě Dr. Karel Bočan však zasahuje svým jednáním do kompetence okresního úřadu, respektive okresního výboru v Třebíči, ačkoliv musí vědět, že jedině tento úřad jest rozhodným při povolování půjček městu Třebíči. Postupem okresního hejtmana Dra. Karla Bočana jsou nejen zájmy města Třebíče a jeho občanstva ohroženy, neboť včasným neprovedením zamýšlených investicí jest ohrožena bezpečnost nejen majetku, ale i osob v Případě požáru, neboť vodovod v některých částech města dosud není obnoven, ale neprovedením kanalisace státní silniční správou v stanovené lhůtě, jest nejen výdlažba státní silnice oddálena, což zvýší vydání na udržování na příliš frekventovanou, ale nedlážděnou silnici.

Takovým jednáním státního politického úředníka neposlouží se myšlence spojení autonomie se státními orgány, naopak propast mezi občanstvem a státními úřady se rozšíří.

Podepsaní se táží:

1.) Jest tento případ panu ministrovi znám?

2.) Jest ochoten pan ministr vnitra zaříditi, aby půjčka městu Třebíči, schválená okresním výborem, byla dle usnesení městské spořitelny v Jihlavě ihned uskutečněna?

3.) Jest pan ministr vnitra ochoten poučiti pana okresního hejtmana Dra. Bočana, kam jeho práva sahají?

4.) Jest pan ministr vnitra ochoten upozorniti pana okresního hejtmana Dra. Bočana, jak se má chovati vůči samosprávě, a aby nezasahoval do působnosti okresního úřadu jiného politického okresu?

V Praze, dne 11. dubna 1930.

Vaněk, Langr, Malý, O. Svoboda, Šmejcová, Slavíček, Sladký, inž. Záhorský, dr Stránský, Netolický, Richter, Hatina, Pechmanová-Klosová, David, Zeminová, Bergmann, Špatný, dr Patejdl, Mikuláš, Tykal, Knejzlík.

400/II.

Interpelace

poslanců Gottwalda, dr Sterna, Haiblicka a soudruhů

ministru vnitra

o - - peněz z podpor nezaměstnaných dělníkům zatčeným při dělnických projevech dne 6. března v Ústí n. L.

Dne 6. března demonstrovali za chléb a práci nezaměstnaní spolu s dělníky všech ostatních podniků v Ústí nad Labem stejně jako v jiných místech republiky. Policie vyslala do řad demonstrantů svého agenta Diviše, který řádil zcela bezohledně mezí pasanty na ulicích a zatýkal bez výběru dělníky i takové, kteří se demonstrace vůbec nesúčastnili a politicky jsou indiferentní. Mezi jinými zatčeni byli také dělníci: Bayer, Pfohl, Eibicht a Günter a dodáni do policejní vazby. Přes to, že jim nemohla býti dokázána sní nejmenší vina a ačkoliv s nimi nebyl sní sepsán protokol, byli přece odsouzeni každý na pět dnů do vězení. Když byli odvedeni, policie vybrala jim z odňatých tobolek svémocně peníze a zabavila je pod titulem Peněžité pokuty. Takovýmto neslýchaným způsobem - dělníka Bayer o 100.-, dělník Pfohl o 90.-, Günter o 30 a Eibicht o 25 Kč. Peníze tyto vesměs představovaly podporu v nezaměstnání, vyplacenou dělníkům před zatčením. Policie ústecká neštítila se tedy sní - - peněz nezaměstnaných ubožáků.

Ptáme se pana ministra vnitra:

Souhlasí pan ministr vnitra s postupem ústecké policie, obírající nezaměstnané o poslední groš?

Nesouhlasí-li, co hodlá podniknouti, aby - byla ihned nahrazena způsobená škoda, vinní přísně potrestáni a na příště znemožněno opakování takovýchto případů?

V Praze, dne 14. března 1930.

Gottwald, dr Stern, Haiblick, Tyll, Kubač, Sedorjak, Kuhn, Babel, Kupecký, J. Svoboda, Steiner, Dvořák, Juran, Kliment, Hrubý, Krosnář, Novotný, Barša, Höhnel, Rjevaj, Štětka, Šliwka, K. Procházka.

400/III.

Interpelace

poslanců Hrubého, Haiblicka a soudruhů

ministru vnitra a celé vládě

o postupu policie prstí demonstrujícím nezaměstnaným, proti dělnickým projevům a proti dělníkům a poslancům i senátorům komunistické strany.

Dne 11. prosince t. r. svolán byl do velkého sálu Slovanského ostrova veliký projev nezaměstnaných pro požadavky nezaměstnaných a proti nové fašisticko-sociálfašistické vládě. Po nějakém čase trvání schůze odvážil se státní zástupce - shromážděné nezaměstnané a stále narůstající massy nezaměstnaných a veškeré pracující obyvatelstvo, rozpuštěním shromáždění. Pod dojmem tohoto násilí a na protest proti celému soudobému režimu došlo po schůzi k demonstračnímu projevu nezaměstnaných, na němž promluvili někteří dělníci. Policie vystoupila proti demonstrujícím dělníkům nejsurovějším násilím a řadu jich zatkla.

Druhého dne byl do téhož sálu svolán dělnický projev proti nové vládě. Skutečnost, že poslankyně Elvíra Kuhn označila zcela správně novou vládu jako vládu fašistů a sociálfašistů stačila státnímu zástupci k tomu, aby žádal předsedu o napomínání referentky. Když předsedající soudruh - - samozřejmě odmítl, rozpustil státní zástupce schůzi, což vyvolalo obrovské pobouření přítomných dělníků. Ohromné množství policie vyklízelo násilně sál. Po tomto shromáždění došlo rovněž k demonstrativním projevům v ulicích, zejména ve Vodičkově ulici a na Václavském náměstí. Také zde zakročila policie s veškerou brutalitou. Pořádala stále nové a nové útoky proti demonstrujícím, aby je rozptýlila. Skupiny policistů nutily demonstranty, aby chodily určitými směry a jiné skupiny honily je směrem opačným. Chování policie proti demonstrujícím dělníkům nejlépe osvětluje její chování se proti demonstrujícím, o nichž jí bylo známo, že jsou poslanci a senátory. Celou řadou poslanců a senátorů bylo smýkáno a strkáno, poslanci Haiblickovi byla zkroucena ruka, několik poslanců a senátorů bylo zatčeno a vláčeno na policejní komisařství. Zejména sprostě počínali si policejní fašisti proti soudruhu poslanci Hrubému, který byl spoután řetězy, vlečen 6 policisty přes celé Václavské náměstí až do Krakovské ulice na komisařství, a cestou i na komisařství policisty brutálně napadán.

Fašistické násilnosti a teroristické akce dokazují správnost našeho stanoviska, že nová vláda, ve které sociálfašisté hrají tak významnou roli, zřízena byla proto, aby mohla býti urychlena fašisační ofensiva k přípravě imperialistické války, a zabezpečeny lupičské plány buržoasie. Tyto útoky na shromažďovací právo dělníků, útoky na právo na ulici, nejsou žádnými ojedinělými zjevy, nýbrž částkami systému. Jsou v nejužší souvislosti s tiskovou censurou, která zuří dnes hůře než kdykoliv jindy, na přímé nařízení sociálfašistického ministra spravedlnosti státním návladním, aby po tlačili každé jednotlivé slovo proti kapitalistickému systému násilí, jsou v nejtěsnější souvislosti s vyloučením všech komunistických poslanců ve sněmovně na 10 schůzí, se znemožněním přístupu na galerie poslanecké sněmovny pro dělníky, s ozbrojeným násilím proti stávkujícím horníkům a dělníkům jiných kategorií, s vyhlazovacím tažením proti komunistickému tisku, se zavíráním a žalářováním našich poslanců a proletářských důvěrníků, s odpíráním certifikátu volebním soudem za zvolena prohlášenému poslanci Vodičkovi, s nakládáním s politickými vězni v jihlavském vězení, nutícím je sáhnouti až k hladové stávce, s konfiskací přípisu poslance řízeného na sněmovní předsednictvo a klub správou věznice, a v neposlední řadě se skutečností, že prvým zákonodárným činem vlády bylo prodloužení - - veškero pracující obyvatelstvo těžce poškozujících a zatěžujících zákonů: dávky z úředních úkonů a zákona o dani obratové na jeden rok.

Ptáme se proto pana ministra vnitra a celé vlády:

1.) Jak může zodpověděti takové fašistické odstraňování shromažďovacího práva, práva na ulici, vylíčené ničemné události proti demonstrujícím dělníkům, poslancům a senátorům komunistické strany?

2.) Proč nejsou vinníci okamžitě vládou voláni k odpovědnosti?

3.) Může poskytnouti vláda jiného vysvětlení této skutečnosti, než to, že skuteční vinníci a podněcovatelé sedí na vládních lavicích, kde vyplňují pokyny finančního kapitálu a velkostatkářů?

V Praze, dne 18. prosince 1929.

Hrubý, Haiblick, Šliwka, Hruška, Sedorjak, Rjevaj, Tyll, dr. Stern, Kuhn, Kubač, Novotný, Babel, Dvořák, Štětka, Steiner, Höhnel, Kliment, Čižinská, Barša, Juran, Hadek.

400/IV.

Interpelace

poslanců K. Procházky, Kuhnové a soudruhů

ministru vnitra a celé vládě

o fašistických násilnostech proti horníkům.

V prvé polovině října vypukla v severozápadních Čechách v důsledku vražedné racionalisační ofensivy podnikatelů a nesnesitelného stavu dělníků hornická stávka, která vzdor všem zuřivým protiopatřením a násilnostem podnikatelů, státu a sociálfašistů rychle se rozšířila a byla vedena s velikou odhodlaností. Horníkům nepodařilo se v tomto prvním náporu proti tomuto trojspolku zvítěziti, ale bojovná nálada mezi nimi neklesla, nýbrž stupňuje se a oni se připravují k novým bojům.

V tomto bóji horníků na českém severozápadě Ukázala státní moc od prvého dne až po dnes chování, které jasně dokazuje, že ona je nástrojem v rukou třídy vykořisťovatelů. Je nemožné všechny vzrušující brutality vypočítati, které si dovolily úřady, státní orgány, policie, četnictvo, špiclové a ostatní, k ochraně kapitalistů určená a z daňových platů dělnictva placená čeládka proti stávkujícím dělníkům, četné schůze a projevy byly zakázány a násilně rozpuštěny, při čemž policie a četnictvo s největší brutalitou postupovalo. Tak dne 16. října při útoku bajonety na demonstrační průvod stávkujících horníků byla řada dělníků raněna bodnutím bajonetem, mezi nimi jeden bodnutím bajonetem do zad. Mnozí dělníci byli zraněni ranami kolbou. Dne 18. října při takovém četnickém útoku byly zraněny dvě ženy. Konání stávkových hlídek bylo projednáváno jako zločin. Na ulicích nebylo trpěno shromáždění více než tří osob. Dne 21. října došlo to tak daleko, že na stávkující bylo stříleno. Hornické konference o poradách o boji byly rozháněny. S mnohými horníky a důvěrníky dělníků bylo jednáno takovým způsobem, že došlo k případům hladové stávky. Situace dostávala čím dál více charakter výjimečného stavu, jenž byl také v Lomu i formálně vyhlášen. Jaké rozhořčení mezi veškerým pracujícím obyvatelstvem nad těmito fašistickými násilnostmi panuje, vy vítá z toho, že dne 24. října zahájily děti horníků školní stávku.

Ptáme se proto pana ministra vnitra a vlády: Jakým právem podnikla vláda tyto fašistické násilnosti, které charakter státu a jeho vlády jako nástroje moci vykořisťovatelů nevyvratitelně odhalily?

Proč nebyl ani jediný za tyto hanebné činy odpovědný - - potrestán?

Proč vláda ani toho nejmenšího nepodniká, aby znemožnila opakování takových fašistických násilností?

V Praze, dne 19. prosince 1929.

K. Procházka, Kuhn, Šliwka, Hruška, Sedorjak, Hadek, Rjevaj, Kubač, Hrubý, Čižinská, Kliment, Höhnel, Novotný, Dvořák, Steiner, Tyll, Haiblick, Barša, dr Stern, Štětka, Juran, Babel.

400/V.

Interpelace

poslanců Gottwalda, Dvořáka, Höhnela a soudruhů

ministru spravedlnosti,

že jsou držení ve vazbě J. Harus, poslanec Major a ostatní političtí vězňové.

Jan Harus a J. Major, kteří zvoleni byli za poslance, zůstali proti jasně vyslovené vůli proletářského voličstva proto, aby zastupovali zájmy všech pracujících, jako zločinci drženi v poutech a znemožňováno jim vyplňovati jich povinnost jako poslanců a účastníků proletářského třídního boje. J. Harusovi vedle toho odepřeno uznání mandátu, poněvadž údajně jednal z důvodů nečestných, když se dopustil zločinu byv ztýrán policisty, aniž při tom zůstal tichý jako myška. Ve vězení je postaven na roveň sprostým zločincům a mučen více ještě odpíráním takových práv, jakých požívají dokonce i sprostí zločinci, jako na př. práva na čtení třeba jen vládních novin, práva na duševní práci atd.

Poslanci Majorovi bylo znemožněno účastniti se ustavující schůze poslanecké sněmovny a nastoupiti mandát. Nejen celým poslaneckým klubem ve jménu dělnictva požadované okamžité propuštění bylo odepřeno, ale dokonce i dovolená k účelům účasti na schůzích sněmovny. Přípis poslance Majora předsednictvu poslanecké sněmovny a našemu klubu byl správou věznice konfiskován. Poslanci nedostávají důležitého pro ně materiálu, nesmějí přijímati ani nejmenších politických informací.

Ve vězení je dosud držen také poslanec Hruška. K zahájení parlamentu mohl se dostaviti pouze tak, že pro onemocnění své matky obdržel krátkou dovolenou. Tato dovolená byla mu poskytnuta pouze po vynucení slibu, dobrovolného návratu do vězení.

Poslanec Sedorjak je hledán - - chtějí ho uvězniti a jen proto, že ho dosud nenašli, mohl býti přítomen prvým dvěma schůzím sněmovny. Tento postup udává poznati, jak teprve je zacházeno s prostými dělníky, uvězněnými pro účast na třídním boji. Věznice tak zv. demokratické republiky jsou plny proletářských vězňů, jejichž celým zločinem je boj za zájmy a osvobození vlastní třídy. Je s nimi nakládáno jako se sprostými zločinci a jsou mučeni všemi myslitelnými opatřeními. Kapitalistický stát provádí na nich sadistickou pomstu za ohrožování vykořisťovatelských zájmů bojem vykořisťovaných a potlačovaných.

Mnohé znaky dokazují, že nová vláda fašistů a sociálfašistů tento systém brutální třídní justice leště chce zostřiti.

Ptáme se proto pana ministra spravedlnosti:

Co zamýšlí podniknouti, aby okamžitě byl učiněn konec fašistickému skandálu pronásledování důvěrníků proletářského hnutí, jejích věznění a takové jednání s nimi v kriminálech?

V Praze, dne 20. prosince 1929.

Gottwald, Dvořák, Höhnel, Šliwka, Hruška, Sedorjak, Rjevaj, Kuhn, Hrubý, Čižinská, Juran, K. Procházka, Novotný, Štětka, Kubač, dr Stern, Tyll, Kliment, Barša, Haiblick, Babel, Hadek.

400/VI (překlad).

Interpelace

poslanců dra Sterna, Höhnela, K. Procházky a soudruhů

ministrovi spravedlnosti

o vypovězení tajemníka Josefa Pieschla z Varnsdorfu.

Dne 1. prosince t. r. přímo před tím, než vypukl boj v továrně na punčochy firmy Kunert a synové ve Varnsdorfu, dostal tajemník rudé textilní Odborové organisace ve Varnsdorfu Josef Pieschl rozhodnutí varnsdorfského okresního úřadu, které nemá dosud rovného ani ve zfašisovaném Československu a které zřetelně ukazuje, jakými způsoby se zamýšlí vystoupiti proti bojujícímu dělnictvu a proč byli vzatí do vlády sociálně fašističtí ministři.

Tímto rozhodnutím varnsdorfského okresního úřadu vypovídá se z Politického okresu varnsdorfského a to navždy tajemník Josef Pieschl, jenž jest československým státním občanem. Odůvodnění poukazuje na několik odsouzení pro přestupky zákona shromažďovacího, zákona tiskového a zákona na ochranu republiky. Všechna tato odsouzení stala se z politických důvodů a nejsou ničím jiným než - - opatřeními kapitalistické třídní justice proti zastáncům zájmů pracujících lidí, vědomých svých povinností. Mezi jiným vytýká se tajemníku Pieschlovi přestupek, za nějž ještě vůbec nebyl odsouzen. Tajemník Pieschl byl zatčen s několika dělníky v Dolním Gruntu na sociálně demokratické schůzi, poněvadž se na této voličské schůzí žádala svoboda slova i pro komunisty.

Poukazuje na tyto předcházející tresty a stížnosti prohlašuje nyní okresní úřad ve svém rozhodnutí, že tajemník Pieschl ťruší veřejný klid a pořádekŤ, dále ťže ohrožuje bezpečnost osob a majetkuŤ a proto že se zřetelem na poměry v tomto průmyslovém okrese musí býlí vypověděn. Zároveň se vyhrožuje tajemníku Pieschlovi trestem vězení až do 3 měsíců, kdyby se vrátil. Dále se mu oznamuje, že případné odvolání podle §u 77 vl. nař. ze dne 13. ledna 1928 nemá odkládacího účinku. Tajemník Pieschl byl nucen vzdáliti se z politického okresu do tří dnů.

Tajemník Pieschl má ve Varnsdorfu svou manželku a své děti a podle tohoto opatření nesmí jich již navštěvovati, ani aby s nimi projednal nejnutnější věci. Hrozí mu úplné zničení existence, ale především a v prvé řadě účelem tohoto rozhodnutí jest vzdáliti z Varnsdorfu mluvčího bojujících dělníků. Neslýchané jeho vypovědění jest přímým a vědomým opatřením na pomoc kapitalistickému státu a fašisticko - sociálfašistické vládě ve prospěch firmy Kunertovy a jejich spojenců, sociálně fašistických tajemníků, kteří všemi prostředky usilují zlomiti boj varnsdorfských textilních dělníku a kteří všude projevují ohromnou zlost proti tajemníku Pieschlovi. Jeden z nich naznačil již Pieschlovi na jedné volební schůzí v říjnu, že své vystupování ťdraze zaplatíŤ.

§ 1 zákona z r. 1871, jehož se dovolává okresní úřad při tomto opatření, praví výslovně, že vypovězení smí se užíti jen proti tulákům; proti individuím bez výkazu a určení; bez důchodu a výdělku, proti poběhlicím a osobám propuštěným z vazby, které ohrožují bezpečnost osoby a majetku. I z tohoto dělnictvu nepřátelského formulování zákona vyplývá, že dokonce monarchistické Rakousko, v němž tento zákon byl vydán, musilo vypovědění aspoň slovy omeziti na zvláštní případy, že podle znění zákona se to týká především z vazby propuštěných vrahů a zlodějů nebo jiných těžkých zločinců, u nichž lze se obávati, že svůj zločin budou opakovati. V uvedeném §u 77 uznává se výslovně odkládací účinek s výjimkou takových případů, kde hrozí přímé nebezpečí. Dokonce hanebné, ze starého Rakouska pocházející i nové usnesené zákony nedovolují tedy takových opatření. Když nyní úřady, dovolávajíce se tohoto starého zákona, začínají již zaváděti trest vypovědění politických důvěrníků proletariátu a užívati ho na rozkaz podnikatelů nebo sociálně fašistických tajemníků, neznamená to nic méně a nic více, než že se všichni důvěrníci proletariátu a pracujících tříd vůbec prohlašují za psance, že každé chvíle za trest za jejich politickou činnost může býti ohrožena jejích existence a může se jim překážeti v jejich politické a hospodářské činnosti. Toto nehorázné opatření jest typickým příkladem, jak dalece již pokročilo zfašisování správy a jak daleko se chce v něm jíti. Jest to mimořádně nebezpečné ohrožení zájmů všech pracujících lidí v Československu. Jde zde o část hlavního útoku na politická práva pracujících, proti nimž dlužno všemi prostředky co nejostřeji bojovati. Není to náhoda, že se odvážili po prvé užíti takového fašistického neslýchaného zločinného opatření, když sociálně fašistický ministr zaujal ministerstvo spravedlnosti.

Tážeme se tedy pana ministra spravedlnosti:

1.) Ví o uvedeném případu Pieschlově a jak může odpovídati za takové nehorázné opatření?

2.) Proč nebyl zločinný okresní hejtman, jenž vydal takové hanebné opatření, ihned pohnán k odpovědnosti a co nejpřísněji potrestán?

3.) Bude vypovězení tajemníka Pieschla ihned odvoláno a bude mu nahrazena celá hospodářská škoda, která mu byla způsobena?

4.) Co zamýšlí ministr učiniti, aby příště zabránil podobné hanebné vyzývavosti vůči dělnictvu?

V Praze, dne 13. ledna 1930.

Dr. Stern, Höhnel, K. Procházka, Šliwka, Hruška, Sedorjak, Rjevaj, Haiblick, Kliment, Kubač, Hrubý, Čižinská, Barša, Novotný, Dvořák, Steiner, Tyll, Babel, Hadek, Juran, Kuhn, Zápotocký.

400/VII (překlad).

Interpelace

poslance F. Oehlingera a druhů

ministrovi sociální péče,

jak okresní nemocenská pojišťovna v Novém Městě n. M. nakládá s německým dělnictvem z Olešnice v Orlických Horách.

Německé dělnictvo z Olešnice v Orlických Horách musí již 11/2 roku snášeti velké nepříjemnosti pro šikanování okresní nemocenské pojišťovny v Novém Městě n. M., jež se nedá vylíčiti.

Indolentní, nesociální chování tohoto ústavu žene německé dělnictvo z Olešnice, které bez toho musí vésti krutý boj za skrovný kus chleba k zoufalství a ke vzpouře. Jest to ostuda, jaké není rovné, že pojišťovna v Novém Městě n. M, stále ještě nejmenovala nemocenským lékařem nového lékaře v Olešnici, pana dra Petsche, který již byl jmenován obvodním lékařem a ustanoven pokladničním lékařem zemědělské nemocenské pojišťovny, nýbrž přenechává lékařské ošetření německého dělnictva z Olešnice i nadále pensionovanému a již letitému obvodnímu lékaři panu dru Ellbogenovi, který, sám těžce nemocen, nemůže již konati svých povinností jako pokladniční lékař, ba jednou byl již dokonce na půl roku mimo Olešnici pro nemoc. Z těchto důvodů olešničtí dělníci jednak nemohou již míti pochopitelně důvěru v pana dra Ellbogena, jednak však nemohou se dáti léčiti anebo jen soukromě, u nového německého lékaře pana dra Petsche, který má plnou jejich důvěru, ale který pro zvláštní a podivuhodné chování pojišťovny v Novém Městě n. M. stále ještě nebyl ustanoven pokladničním lékařem.

Toto chování pojišťovny v Novém Městě n. M. vzbuzuje oprávněné podezření, že příčinou takovéhoto nekvalifikovaného jejího postupu jsou nenávistné národní pohnutky, což se také mezi českými dělníky docela otevřeně vypráví a přiznává.

Takovýto postup musíme přibíti na pranýř nejen jako nekorektní, nýbrž i také nanejvýš nesociální a musí býti co nejostřeji odsouzen, tím spíše, když při nynějších poměrech beztoho nouzí trpící a krutě o svou existenci bojující olešnické dělnictvo v případě potřeby musí panu dru Petschovi zaplatiti z vlastních peněz, z těžce vydělané týdenní mzdy, činící několik korun a ztrácí své oprávněné nároky na pojišťovnu v Novém Městě n. M. Ale bezmezným, přímo sadistickým trýzněním jest, že pojišťovna v Novém Městě n. M. žádá od německého dělnictva v Olešnici, aby si dávalo své ordinační lístky pro členy rodiny vydávati v Novém Městě n. M., což však jest spojeno s dlouhou a namáhavou, asi šestihodinnou cestou, poněvadž dělnictvo nemůže ze svého výdělku, stačícího sotva k výživě, platiti ještě také jízdné za poštovní autobus.

Že pojišťovna v Novém Městě n. M, dodnes ještě nedává vydávati ordinační lístky pro příslušníky rodiny u městského úřadu v Olešnici, jest krutost, z níž jest tak náležitě patrný nesociální a bezohledný duch, jímž jest ovládána nemocenská pojišťovna v Novém Městě n. M.

V zájmu oprávněných nároků německého dělnictva z Olešnice táží se tedy podepsaní pana ministra sociální péče:

1.) Ví pan ministr o svrchu vylíčených poměrech?

2.) Jest pan ministr ochoten přísně přezkoumati postup okresní nemocenské pojišťovny v Novém Městě n. M.?

3.) Jest pan ministr ochoten, aby zabránil dalšímu poškozování německého dělnictva v Olešnici, ihned naříditi, aby ordinační lístky pro členy rodiny byly vydávány u městského úřadu v Olešnici a aby pan dr Petsch byl co nejrychleji jmenován pokladničním lékařem?

V Praze, dne 2. dubna 1930.

Oehlinger, Krumpe, Kunz, Zajíček, dr Mayr-Harting, Greif, Scharnagl, dr Luschka, Fritscher, dr Petersilka, Bobek, Szentiványi, dr Törköly, dr Holota, Nitsch, Stenzl, Hokky, Dobránsky, Fedor, dr Jabloniczky, dr Szüllö.

400/VIII.

Interpelace

poslanců Jurana, Barši a soudruhů

ministru vnitra

o rušení nočního klidu a pokusu násilí, spáchaného četníky ve Žďáru na Moravě.

Dne 9. března t. r. vyrušena byla rodina dělnice Polákově ve Žďáře na Moravě v Barákové ulici z nočního spánku prudkým bušením na okno. V domku bylo přítomno tou dobou několik žen; majitelka domku Poláková, její pětiletá dcera, dvacetiletá neteř Antonie Vašková, matka Vaškové rovněž Antonie, a její mladší dcera. Pětiletá Poláková byla nemocna zánětem mandlí. Poláková ošetřovala své dítě a byla nemálo polekána noční návštěvou. Přece však přistoupila k oknu a tázala se; ťKdo je? Co chcete?Ť pod okny stáli dva četníci, kteří na dotaz odpověděli; ťJsme kontrola! Pusťte nás ihned do vnitř. Jdeme se podívat, zda-li u Vás nespí komunisté!Ť Poláková jim proto otevřela a klidně řekla: ťMýlíte se pánové! Jak vidíte, jsme zcela samy!Ť Při tom nechala dveře domku otevřeny, neboť se domnívala, že četníci ihned odejdou. Jelikož se však tito ve světnici, kde spala Antonie Vašková ml. a leželo pětileté nemocné dítě, posadili na židle, šla Poláková zavřít dveře, neboť myslela, že četníci provedou výslech. Než se ale vrátila, oba četníci se svlékli a vrhli se na postele, jeden k Vaškové, kterou chopil surově za prsa a začal ji smýkat. Nemocné dítě plakalo a proto ho Poláková uchopila do náruče a utekla s ním do druhé světnice, kde vzbudila matku a sestru Antonie Vaškové. Všechny vrátily se pak do světnice, kde Vašková zatím s četníky zápasila. Je to mladé, silné děvče, kterému se podařilo po tuhém boji útočníky setřásti a utéci do světnice vedlejší. Její matka s tetou chtěly četníky vykázati z domku, leč menší z nich vrhl se na Polákovou a začal se s ní tahati po světnici. Proto všechny ženy utekly a zabarikádovaly se ve světnici, kam Poláková před tím odnesla své choré děcko. Četníci zůstali i potom v domku a snažili se všemožnými záminkami vylákati ženy z jích úkrytu. Teprve když se jim, to ani po několika hodinách nepodařilo, odešli. Ženy i dítě byly celé vystrašené, neodvážily se opustiti svůj úkryt až ráno a proseděly celý zbytek noci na židlích. Na jevišti nočního zápasu naskytl se jím smutný pohled; celá světnice byla znečištěna, rozházena a v nejvyšším nepořádku.

S hrůzou očekávaly ženy následující noc a vskutku se nemýlily. Četnicí přišli opět a znovu tloukli na okno: Teprve na výhrůžku, že ženy vzbouří celou ulici a budou volat na pomoc policií, odešli. Napadené podaly celou záležitost soudu, kde o ní bude jednáno, Poněvadž však jde o akt neslýchaně drzého násilí četníků na bezbranných ženách, táží se podepsaní ministra spravedlnosti:

Zná tento příšerný případ?

Jak se pan ministr postará o to, aby neprodleně byl celý případ vyšetřen, vinníci zjištění a příkladně potrestání?

Co hodlá učiniti, aby příště podobné případy byly vyloučeny?

Je ochoten dáti ihned napadeným ženám zadostiučinění a poskytnouti jim náhradu za přestálá utrpení?

V Praze, dne 18. dubna 1930.

Juran, Barša, Dvořák, Čižinská, Babel, Kuhn, K. Procházka, Šliwka, Hodinová, Kliment, Rjevaj, Steiner, dr Stern, Hruška, Novotný, Hrubý, Major, Kubač, Tyll, Štětka, Kopecký.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP