555/XII. (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelace poslance Windirsche a druhů
o stížnostech do předpisů poplatků proti bernímu úřadu v Něm. Jablonném (tisk 115/XIII. a 295/VI.).
Základem pro vyměření poplatků je podle § 10. zákona č. 337!21 obecná hodnota nemovitostí. Je proto povinností berních úřadů, aby zkoumaly, jsou-li hodnoty, jež strany uvádějí ve smlouvách nebo pozůstalostních výkazech, v souhlasu s obecnými cenami v místě obvyklými, a aby, shledají-li, že udané hodnoty přiměřené nejsou, snažily se se stranami sjednati cenovou dohodu (§ 54 popl. zák.).
Nelze-li dohody docíliti, zjistí se hodnota zvláštním soudním odhadem neb znaleckým posudkem (expertisou).
Jak bylo dobrozdáním znalců zjištěno, udávaly strany v případech, které uvádějí interpelace, vesměs nepřiměřeni nízké přejímací hodnoty. Ocenění, jež si berní úřad vyžádal od obecních úřadů, nebyla rovněž v souhlasu s cenami skutečnými, jak ocenil obecní úřad v Brništi usedlost čp. 75, převzatou E. Schützem, kterou odhadli znalci na 246,000 Kč resp. na 319,000 Kč, na dotaz berního úřadu dne 15. července 1929 na 75.000 Kč, dne 7. listopadu 1929 vydal však týž obecní úřad straně jako doklad k poplatkové stížnosti ocenění na 160.000 Kč.
Proto bylo povinností berního úřadu v N. Jablonném, aby se pokusil zjistiti přiměřené hodnoty výslechem poplatníků.
Pří tom nemohl činiti na strany žádný nátlak, nýbrž jak bylo vyšetřeno, upozorňoval je toliko na ustanovení zákona (§§ 50 a 53 popl. zák. z r. 1850 resp. § 13 a další zák. č. 337/21), dle nichž má finanční správa právo, kdyby nebylo docíleno dohody, zjistiti hodnotu nemovitostí zvláštním soudním odhadem neb znaleckým posudkem, jehož útraty by po případě musila nésti strana.
Věcí stran bylo rozhodnouti se pro dohodu neb soudní odhad (expertisu), nemohl tedy berní úřad ceny dekretovati ani hroziti jednostranným ustanovením vyšších cen, neuzavře-li s ním strana dohodu.
Nelze tedy v postupu berního úřadu shledati nic nezákonitého. Přes to byly všechny případy uvedené v obou interpelacích přezkoumány a v případech Elstnerově a Kuncové byly poplatky sníženy, v ostatních případech bude o podaných stížnostech rozhodnuto. Manž. Sittovi si do vyměření poplatku vůbec nestěžovali.
K výtce, že poplatky předepsané Emilu Schützemu byly knihovně zajištěny, ač nebyly nijak ohroženy, upozorňuji, že podle § 32 nař. č. 75/01 ř. z. je berní úřad povinen, bez odkladu knihovně zajistiti všechny převodní poplatky, jež nebyly ve 30 dnech po doručení platebního rozkazu zaplaceny.
V Praze, dne 10. června 1930.
Ministr financí:
Dr. Engliš v. r.
555/XIII. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o zřízení povinných dívčích pokračovacích škol (tisk 402/VII.).
Ministerstvo školství a národní osvěty zahájilo znovu jednání o organisaci pokračovacích škol nebo kursů podle § 11, odst. 4, zákona ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n. Osnovu příslušného nařízení hodlá ministerstvo školství a národní osvěty v brzké době předložiti vládě.
V Praze, dne 4. června 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
555/XIV. (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů,
aby bylo vydáno vládní nařízení k §u 142 platového zákona (tisk 115/XVII.)
a na interpelaci poslanců inž. R. Junga, H. Simma a druhů v téže věci (tisk 408/XI.).
V interpelované věci podána byla též interpelace tisk 115/Vil., na kterou vláda dala odpověď tiskem 420/XV.
Dovoluji si na odpověď tu poukázati.
V Praze, dne 4. června 1930.
Ministr školství a národní osvěty:
Dr. Dérer v. r.
555/XV.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců E. Chobota, dra J. Buzka, J. Chalupníka a soudruhů
o vkladech u spořitelny v Polském Těšíně (tisk 320/XXIII.).
Soupis československých vkladatelů spořitelny v Polském Těšíně provedený v roce 1927 bylo nezbytně nutno přezkoušeti, aby bylo lze zjistiti nároky československé na likvidační masu spořitelny v Polském Těšíně. Zjištění nemohlo se díti jinak, nežli porovnáním s knihami spořitelny. Za tím účelem bylo potřeba dohodnouti se s polskou vládou o termínu pro sejití se komise. Když se tak stalo, sešla se dne 7. května 1930 tato komise. Experti přihlášky vkladatelů již porovnali s knihami a je upravili. Taktéž ubyla sestavena likvidační bilance. Zbývá ještě sestaviti konečné operáty, na nichž se však již také pracuje.
Jakmile experti předloží svoje operáty a Těšínská spořitelna podá potřebné detaily k likvidační bilanci, neopomene ministerstvo vnitra podati co nejdříve návrh vládě na uzavření dohody s vládou polskou, jak ji má na mysli článek 40, smlouvy mezi republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních čís. 56 Sb. z. a n. z roku 1926, po případě závěrečný protokol k části V. této smlouvy.
V Praze, dne 14. června 1930.
Ministr vnitra:
Dr. Slávik v. r.
555/XVI.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance Františka Seidla a soudruhů
o vyplácení diet (stravného) státním cestmistrům (tisk 204/XVI.).
Cestovní požitky státních zaměstnanců při služebních cestách mimo úřední sídlo upraveny byly usnesením ministerské rady ze dne 4. června 1920, intimovaným výnosem ministerstva veřejných prací ze dne 26. června 1920 č. j. 2939/pres.
S ohledem na poslední odstavec čl. III. tohoto výnosu, jednajícího o cestovních paušálech, upravilo ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem financí výnosem ze dne 18. prosince 1920 čís. 29337/XIV. cestovní paušály silniční, poříční a pochůzkové paušály stavební. Pokud se týče státních cestmistrů stanoví se v čl. I. tohoto výnosu, že tito obdrží bez rozdílu svého služebního zařazení (úředník, podúředník, zřízenec) za služební činnost na silnicích náhradou za cestovné a stravné cestovní paušál silniční, stanovený podle délky silnic jim přidělených částkou 48 Kč za jeden km ročně.
Kromě toho povolilo ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem financí výnosem ze dne 25. října 1921 č. 227.16/XIV. ai 1921, ze dne 17. února 1923 č. 60266/XIV., ai 1922, aby státním cestmistrům při válcování přidělených jim státních silnic vzhledem ku zvýšené činnosti a náhradou za větší výlohy vypláceno bylo zvláštní denní odškodné ve výší tam stanovené.
V interpelací vyslovený názor, že cestovní paušál silniční ve výši 48 Kč za 1 km ročně je vyměřen jen za normální služební pochůzky ve smyslu služební instrukce státních cestmistrů a že za každý jiný služební výkon mimo úřední místa mohou cestmistři požadovati plnou, nezkrácenou dietu, je mylný.
Podle čl. I. výnosu ministerstva veřejných prací ze dne 18. prosince 1920 č. 29,337/XIV. dostává cestmistr cestovní paušál silniční za služební činnost na silnicích. Z § 1 a dalších §§ů služební instrukce státních cestmistrů, vydané výnosem býv. ministerstva vnitra ze dne 11. května 1903, č. 10931 plyne, že mezi služební povinnosti státního cestmistra patří nejen dohlédnouti nejméně dvakráte za měsíc na přidělený mu silniční úsek a podřízené mu cestáře, ale i jeho činnost při všech běžných udržovacích pracech silničních. Za obstarávání všech těchto úkolů, tedy i při válcování silnic a jiných úpravách povrchu vozovky, přísluší cestmistru náhradou za cestovné a stravné cestovní paušál silniční; není proto přípustno, když cestmistr uvedený cestovní paušál pobírá, přiznati mu za tyto výkony plné normální stravné podle výnosu ministerstva veřejných prací ze dne 26. června 1920 č. 2939/pres. Tím, že ministerstvo veřejných prací v dohodě s ministerstvem financí přiznalo cestmistrům zvláštní denní odškodné při válcovaní silnic, uznalo, že služba taková, teprve v posledních letech obvyklá, vyžaduje zvýšené činnosti a větších výdajů.
Do doby, než budou vládním nařízením podle §u 147 platového zákona upraveny náhrady služebních výloh státních zaměstnanců, má ministerstvo veřejných prací možnost, odměniti zcela mimořádné výkony cestmistrů mimořádnou remunerací jako u ostatních zaměstnanců, což se také v přípustných mezích děje.
Osnova vládního nařízení k §u 147 platového zákona o úpravě náhrad některých služebních výloh státních zaměstnanců se projednává. Definitivní rozhodnutí o zásadních otázkách nebylo dosud učiněno.
V Praze dne 11. června 1930.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek v. r.
555/XVII. (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o zabavení tiskopisu "Deutschnationaler Taschenzeitweiser 1930" (ročník 7) (tisk 386/III.).
i Státní zastupitelství v Novém Jičíně zabavilo neperiodický tiskopis "Deutschnationaler Taschenzeitweiser 1930" pro místa v interpelaci uvedená, shledavši v jich obsahu skutkovou podstatu § 300 tr. z. a §§ 14, č. 1., 3., 17., č. 1, zákona na ochranu republiky.
Krajský soud zabavení v celém rozsahu potvrdil, odůvodniv svůj nález, jak je v interpelaci uvedeno. Zabavením postižení nepodali námitek. Nabyl tedy nález moci práva a nemůže ministerstvo spravedlnosti na nálezu ničeho měniti.
V Praze, dne 4. června 1930.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Meissner v. r.
555 XVIII. (původní znění).
Odpověď
ministra zemědělství
na interpelaci poslance O. Horpynky a druhů
o živelní pohromě v obcí Grünwald v Rudohoří (tisk 295/V.).
Udělování podpor zemědělcům, postiženým živelní pohromou, jest počínajíc r. 1928 podle § 2. zákona ze dne 14. července 1927, č. 118 Sb. z. a n. a prováděcího nařízení k tomuto zákonu ze dne 24. května 1928, č. 75 Sb. z. a n. v Čechách svěřeno zemědělské radě. Tato rozhoduje o těchto podporách na základě elaborátů zaslaných jí po vyšetření místních a okresních komisích příslušnými politickými úřady I. stolice podle volného uvážení s platností konečnou.
Podle hlášení zemědělské rady v Praze z vyšetřovacích elaborátů vyplývá, že obec Oldříš a Moldava byly daleko více poškozeny než obec Grünwald. V obci Grünwaldu byla podle tohoto vyšetření krupobitím dne 4. července 1929 zničena částečně úroda 42 zemědělcům na výměře 26 ha. Celková výměra hospodářských pozemků v obvodu obce Grünwald jest 315 ha. Poškození o dvě pětiny normálního výnosu hospodářství, jak je požadováno §.5., odst. 2, vládního nařízení ze dne 24. května 1928, č. 75 Sb. z. a n. v obci Grünwaldu ani v celku, ani u jednotlivých poškozených nenastalo. V obci Oldříši byla naproti tomu poškozena plocha 53.59 ha z celkové výměry 54,32 ha pozemků a v obci Moldavě bylo poškozeno 112.60 ha z celkové plochy 286.60 ha.
Těmito údaji je rozhodnutí zemědělské rady o povolení podpor v obcích Oldříši a Moldavě a o zamítnutí žádosti z obcí Grünwald odůvodněno.
V Praze, dne 7. června 1930.
Ministr zemědělství:
Bradáč v. r.
555/XIX. (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance inž. Kalliny a druhů
o naléhavě nutné výstavbě úřední budovy ve Falknově nad Ohří (tisk 204/X.).
Vypracování projektu pro novostavbu úřední budovy pro soudní a finanční úřady ve Falknově n. O., bylo zadáno a projektantem předložené náčrtky byly již schváleny, takže se tou dobou pracuje na podrobném projektu.
Jelikož ministerstvo spravedlnosti pokládá za nezbytně nutné, aby a touto stavbou bylo co nejdříve započato, bude proto do investičního rozpočtu na rok 1931 pojata přiměřená částka, a budou provedeny přípravné práce tak, aby počátkem roku 1931 mohlo býti s novostavbou započato. Obec postarala se o zatímní umístění okresního úřadu, jednání s obcí o definitivním umístění okresního úřadu nebylo ještě ukončeno.
V Praze dne 11. června 1930.
Předseda vlády:
Udržal v. r.
Ministr veřejných prací:
Inž. Dostálek v. r.
Překlad ad 555/I.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Luschka, Zajiček, Kunz und Genossen
betreffend Einlösung der Kriegsanleihe. (Druck 274/V.),
I. Zudem in der Interpellation angeführten Stände der Angelegenheit teilen wir mit, daß die Interpellation an erster Stelle überseht, daß außer der IV. Staatsanleihe im Voranschläge fürbaß Jahr 1930 im ganzen 986,391,000 Kč an 3%igen Entschädigungsschuldverschreibungen präliminiert sind, welche ein unmittelbarer Ersatz für die Kriegsanleihe sind und deren Zinsendienst jährlich 29,591,730 Kč beträgt, Ferner übersieht die Interpellation, daß die Zeichnung der IV. Staatsanleihe den wirtschaftlich schwächeren Eigentümern von Kriegsanleihen durch verschiedene Unterstützungsmaßnahmen ermöglicht worden ist. Anfangs war dies der vorteilhafte Lombardkredites Bankamtes des Finanzministeriums, später auf Grund des § 26 des Gesetzeis S. d. G. u. V. Nr. 216/1924 der Kredit der Landesgeldinstitute und zwar an nicht privilegierte (namentlich physische) Persona bei einem Vermögen bis 50,000 Kč und an privilegierte Personen ohnedies Beschränkung. Seit der zweiten Hälfte des Jahres 1927 sind auf Grund der rechtzeitig eingebrachten Gesuche nach Absatz 4. des Art. XXXIV der Verordnung S. d. G. u. V. Nr. 276/1924 die nachträglich vorgenommenen Zeichnungen der IV. Staatsanleihe überhaupt ohne Anlagebarschaft realisiert worden, so daß der Zeichner durch Umtausch die Schuldverschreibungen der IV. Staatsanleihe ohne jede Barzahlung erhalten hatte. In dieser Zeit sind besonders hohe Zeichnungen der Volksgeldinstitute realisiert worden, welche in die Hunderte Millionen Kč gingen. So sind z. B. bei der Schluckender Sparkasse allein mehr als 300 Millionen Kč Schuldverschreibungen der IV. Staatsanleihe ausflogt worden, ohne daß die Staatsverwaltung auch nur das geringste in barem erhalten hätte.
Für die Lombardschuldner sind durch das Gesetz besondere Begünstigungen in den §§ 14 - 17 des Gesetzes Nr. 216/1924 festgesetzt worden, auf welche verwiesen wird. Eigentümer, welche die Anmeldungsfrist versäumt haben, können nicht berücksichtigt wenden, weil die Fristen genügend lang waren und weil durch wiederholte Kundmachungen und Zeitungsnachrichten für die Publizität in diener Richtung in reichem Maße gesorgt war.
II. Zu den Motiven der Interpellation, derentwegen die Kriegsanleihen neuerlich auf das Tapet gebracht wenden sollen, bemerken wir:
ad 1.) In Ansehung der Übernehmender Passiven und Aktiven nach dem vorm, Österreich und Ungarn sind die Rechte und Pflichten der Čechoslovakei durch die Friedensverträge festgelegt, Was die Kriegsanleihen anbelangt, haben die Friedensverträge der Čechoslovakei keinerlei Verpflichtungen auferlegt (Art. 205 des Friedensvertrages von St. Germain und 188 des Friedensvertrages von Trianon, Dadurch, daß die Čechoslovakei freiwillig ohne hierzu verpflichtet zu sein die Kriegsanleihen in einem so bedeutenden Ausmaße honoriert hat, ist nie den Interessanter Eigentümer der Kriegesanleihen gewiß hinlänglich und bis zur äußersten Möglichkeit entgegengekommen.
ad 2.) Zwischen den Haager Verbindlichkeiten und den Kriegsanleihen besteht gar kein Zusammenhang, Es ist daher die Behauptung, daß durch eine größere Honorierung der Kriegsanleihen sich unsere Verbindlichkeiten au den Friedensverträgen erniedrigt hätten, unbegründet. Im Gegenteil ist es wahrscheinlich, daß die bedingungslose Honorierung der Kriegsanleihen die Stellung der čechoslovakischen Vertreter bei der Haager Konferenz erschwert haben würde. Außerdem betragen die Verbindlichkeiten aus den Friedensverträgen, bezw. aus dem Vertrage über, die Gebühr für die Befreiung bloß cca. 80,000,000 Kč jährlich und nicht wie in der Interpellation angeführt wird 120,000,000 Kč. Demgegenüber sind die Verbindlichkeiten aus der Honorierung der Kriegsanleihen jährlich einige Male höher.
ad 3.) Es ist richtig, daß sich der Finanzstand des Staates in den letzten Jahren gebessert hat. Er kann jedoch durch weitere bisher an sich schon genug große Opfer zu Gunsten der Eigentümer der Kriegsanleihen nicht verschlechtert werden, weil andere unaufschiebbare Aufgaben gefährdet würden, welche im Staatsinteresse notwendigerweise durchgeführt werden müssen.
ad 4.) Mit diesem Motive kann Sich die Regierung überhaupt nicht beschäftigen.
ad 5.) Die Interpellanten sind scheinbar über die Honorierung der Kriegsanleihen durch Deutschland, Österreich und Ungarn nicht genügend informierten diesem Zusammenbände können über die Honorierung der Kriegsanleihen durch die in der Interpellation angeführten Staaten eingehende Darlegungen nicht erfolgen. Es besteht jedoch kein Zweifel, daß kein einziger der angeführten Staaten der Čechoslovakei hinsichtlich der Honorierung der Kriegsanleihen gleichgekommen ist. Dafür spricht auch der Umstand, daß auch fremde Staatsangehörige Bestrebungen nach der Verwertung der Kriegsanleihe in unserem Staate zum Ausdrucke gebracht haben. Hiebei kann kein Stritt darüber herrschen, daß die Stellung der obenerwähnten Staaten gegenüber den Eigentümern der Kriegsanleihen ein ganz divergierender ist, weil jene zur Honorierung der Kriegsanleihe rechtlich verpflichtet sind, während dies bei der Čechoslovakei nicht der Fall ist.
III. Artworten auf die konkreten Anfragen:
ad 1.) Ein größerer Schaden hat für die čechoslovakischen Eigentümern von Kriegsanleihen bloß in jenen Fällen entstehen können, in denen die Eigentümer aus welchen Gründen immer, nicht die Möglichkeiten ergriffen traben, die ihnen durch die čechoslovakischen Gesetze überdies Verwertung der Kriegsanleihen gegeben waren.
ad 2.) Die Fragen der Honorierung der Kriegsanleihen können mit den Haager Vereinbarungen nicht in Zusammenhang gebracht wenden, wie dies bereits oben angeführt worden war, Insoweit diese Gelegenheit in manchen Kreisen künstlich dazu ausgenützt worden ist, um bei den Eigentümern der Kriegsanleihen unbegründete Hoffnungen auf eine noch günstigere Honorierung der Kriegsanleihen, als dies bisher festgesetzt worden war, zu erwecken, muß eine solche Handlungsweise als äußerst unverantwortlich bezeichnet werden.
ad 3.) Der grundsätzliche Widerstand des ehern. Finanzministers Dr. Rašín gegen die Honorierung der Kriegsanleihen überhaupt, ist allgemein bekannt. Die Frage der Kriegsanleihen ist in der Čechoslovakei definitiv erledigt und die Regierung könnte keine wie immer geartete Änderung der bisherigen Vorschriften, bezw. deren Neuregelung zulassen.
Prag, am 10. Juni 1930,
Der Vorsitzende der Regierung:
Udržal m. p.
Der Finanzminister:
Dr. Engliš m. p,
Překlad ad 555/II.
Antwort
des Finanzministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Schollich und Genossen
betreffend die Besetzung der Direktor stellen an Tabakfabriken (Druck 174/XXXIV).
Bei der Beförderung von Beatmender Tabakregie in höhere Gehaltsstufen entscheidet im Falle freier systematisierter Stellen nicht die Nationalität, sondern die tatsächlichen Fähigkeiten des Beamten, seine Befähigung und Verwendbarkeit, das Dienstalter u. dgl.
Es ist wahr, daß in den Kategorien der Beamten des kaufmännischen Dienstes der Tabakregie die Stellen in den höchsten Gehaltsstufen in der Mehrzahl mit Beamten čechischer Nationalität besetzt sind. In der 3. Gehaltsstufe sind 5, und nicht wie behauptet wird 6 Stellen systematisiert, welche mit Gecken besetzt sind, Inder 4, Gehaltsstufe sind. von 17 systemisierten Stellen 15 mit rechen und 2 mit Deutschen - nicht bloß eine Stelle besetzt.
Diese Tatsache ist jedoch bloß eine Folge davon, daß die überwiegende Mehrheit der Beamten, welche die dienstältesten sind, und daher für die Beförderung in die erwähnten Gehaltsstufen in Betracht kommen, Beamte čechischer Nationalität sind, Diese Beamten sind jedoch in der bisherigen Rangordnung indes Mehrzahl bereits von der ehern österreichischen Tabakregie übernommen worden. Eine weitere Folge davon ist auch die Besetzung der Vorstandsstellen in den Tabakfabriken, welche Stellen den Beamten in den höheren Gehaltsstufen, bezw., den dienstältesten fähigen Beamten vorbehalten sind.
Sobald dienstlich gleich alte Beamte deutscher Nationalität an der Reihe sein werden, werden sie bei entsprechender Qualifikation ebenfalls in die höheren Gehaltsstufen befördert werden.
Man kann jedoch nicht verlangen, daß bei der Besetzung leitender Stellen eine ganze Reihe dienstälterer und sehr gut qualifizierter Beamter čechischer Nationalität bloß wegen des nationalen Schlüssels übergangen wenden.
Umsoweniger darf beider Besetzung der übrigen Beamtenstellen in den Fabriken ein nationaler Schlüssel der Bevölkerung am Sitze der Fabrik entscheidend sein. Das Dienstinteresse erheischt es, daß bei Besetzung der Beamtenstellen die Befähigung und. Verwendbarkeit des Einzelnen und nicht nationale Fragen entscheiden, Soweit in der Interpellation Beamte deutscher Nationalität erwähnt werden, welche angeblich vorzeitig in dem Ruhestand versetzt worden sind, führe ich an, daß die Inspektoren Heinrich Frank und Viktor Zopp sowie Oberkontrollor Franz Schinzel auf eigenes Ansuchen wegen dauernder Dienstunfähigkeit, die vom staatlichen Amtssitze konstatiert worden war, in den dauernden Ruhestand getreten sind.
Prag, am 3. Juni 1930.
Der Finanzminister:
Dr. Engliš m p.
Překlad ad 555/III.
Antwort
des Justizministers
auf dies Interpellation des Abgeordneten R. Böhm und Genossen
in Angelegenheit der Beschlagnahme der "Deutschen Landheimat" in Letmeritz Nr. 3 vom 11. Jänner 1930 (Druck 402/XIII.).
Ich zögere nicht zu erklären, daß ich das Vorgehender Staatsanwaltschaft in Leitmeritz nicht als richtig anerkannt habe, Bereits bei der Überprüfung des Berichtes über die Beschlagnahme im Justizministerium ist konstatiert worden, daß das Vorgehen der Staatsanwaltschaft sowohl bei Beurteilung der beschlagnahmten Stellen vom Standpunkte des Tatbestandes des § 300 StG., als auch bei der Bewertendes öffentlichen Interesses an dieser Beschlagnahme unbegründet erscheint, und ist dies auch der Staatsanwaltschaft bereits schon ausgestellt worden.
Prag, am 27. Mai 1930.
Der Justizminister:
Dr. Meissner, m. p.
Překlad ad 555/IV.
Antwort des Ministers des Innern
auf die Interpellation der Abgeordneten Häusler, Hackenberg und Genossen
wegen des Vorgehens der Staatspolizei in Mähr. Schönberg (Druck 295/VII.), und
auf die Interpellation der Abgeordneten Ing. R. Jung, L. Schubert und Genossen
betreffend das Verhalten der Staatspolizei am 6. März in Mähr.-Schönberg (Druck 306/V.).
Beidem Versuche der Anhänger der kommunistischen Partei, am 6. März 1930 gegen Abend in der Nähe der Fabrik Trebitsch in Mähr.-Schönberg eine verbotene Volksversammlung zu veranstalten, suchten ungefähr 300-400 Demonstranten in geschlossenem Zuge in die Innerstadt zu ziehen, Am Anfange der Gasse Auf den Schanzen:< bei dem Eichelbrennerplatze sind sie von der Sicherheitswache zum Auseinandergehen aufgefordert worden, leisteten aber keine Folge, nahmen eine drohende Haltung ein und gingen auf die Sicherheitswache los, welche deshalb gezwungen war, unter Anwendung der Schlagwaffe die Ansammlung zu zerstreuen, Bei diesem Einschreiten sind zwei Mitglieder des Sicherheitswachkorps durch Exzellenten verletzt worden. Um die Wiederholung des Exzesses hintanzuhalten und den ungestörten Verlauf des Zuges zu sichern "der gerade zu dieser Zeit von den Eisenbahnbediensteten zur Feierndes Geburtstages des Herrn Präsidenten der Republik veranstaltet wurde, ist die zum Marktplatze führende Gasse abgesperrt worden. Die Behauptung, daß die Polizeiwache auch den Eichelbrennerplatz gesäubert hätte, beruht nicht auf Wahrheit.
Die Art des Einschreitens der Sicherheitswache hart im Hinblicke auf die geschilderte Situation durch die geltenden Vorschriften völlig begründet und es kann daher der Sicherheitswache, bezw. dem die Wache bei ihrem Einschreiten führenden Beamten nichts zum Vorwürfe gemacht werden. Durch die geflogenen Erhebungen ist auch nicht sichergestellt worden, daß durch das Einschreiten auch an der Demonstration sonst in keiner Wes beteiligte Personen in Mitleidenschaft gezogen und von den Schlagwaffen getroffen worden wären, Wenn es tatsächlich zu solchen Fällen gekommen sein sollte, wird bemerkt, daß die zur Zeit der Demonstration auf dem Platze anwesenden Personen auf Grund der Aufforderung der Sicherheitswache verpflichtet waren, den Platz sofort zu verlassen, und wenn sie dies nicht getan haben, müssen sie die Folgen der Nichtbefolgung der erwähnten behördlichen Weisung tragen. Im übrigen sind in der angedeutete Richtung bei der Behörde von keiner Seite irgendwelche konkreten Beschwerden vorgebracht worden, bis auf einen einzigen Fall, in welchem diese Pensen der Aufforderung, sich zur Untersuchung durch den Amtsarzt einzufinden, keine Folge geleistet hat und von der sodann festgestellt worden ist, daß sie sich in der Welt herumschlägt, Im Hirnblicke auf die dargelegten Umstände erblicke ich keinen Grund für die in der Interpellation verlangten Maßnahmen.
Prag, am 7. Juni 1930.
Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.
Překlad ad 555/VII.
Antwort
des Ministers des Innern und
des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten O. Horpynka und Genossen
wegen des sprachlichen Verkehres der Gerichte und staatlichen Behörden mit den Gemeindeämtern (Druck 247/XVIII.).
Die Korrespondenz der Gerichte und der statischen Behörden mit den Gemeinden als Behörden in der Staatssprache beruht auf den einschlägigen Bestimmungen des Sprachengesetzes und der Sprachenverordnung, sowie auf der ständigen Judikatur des Obersten Verwaltungsgerichtes, und entspricht dem geltende Rechtshandel, Den Gerichten und Behörden kann daher ein Vorgehen, welches mit diesem Rechtshandel nicht im Einklangs stünde, nicht aufgetragen werden.
Beide Ministerien richterlich z. B. auch in der Frage der Sprachenrechts der fremden Staatsangehörigen nach der Judikatur des Obersten Verwaltungsgerichtes, obwohl in dieser Frage die Praxis des Obersten Verwaltungsgerichtes und des Obersten Gerichtes in der Auslegung des Gesetzes verschieden ist, und sie unterwerfen sich der Judikatur des Obersten Verwaltungsgerichtes auch in der Frage, in welcher Sprache der Amtsverkehr der Gerichte und staatlichen Behörden mit den Gemeinden zu erfolgen habe, weil diese Judikatur durch das Gesetz sicher gestützt ist.
Die politischen Behörden achten allerdings auch darauf, daß der Verkehr mit Gemeinden einer anderen als der Staatssprache, soweit sich diese dem erwähnten Rechtshandel noch nicht haben anpassen können, nicht stocke und daß der ordentliche Gang der öffentlichen Verwaltung nicht leide.
Prag, am 2. Juni 1930.
Der Minister des Innern:
Dr. Slávik m. p.
Der Justizminister:
Dr. Meissner m. p.