|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930. |
|
|
III. volební období. |
2. zasedání. |
561.
Interpelace:
I. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty o docházce německých školních děti do české školy v Hanušovicích,
II. posl. dra Keibla a druhů min. veřejných prací o zanedbaném stavu státní silnice Šluknov - Lobendava,
III. posl. Simma, Krebse a druhů mm. školství a nár. osvěty o zrušení prozatímní postupné 3. třídy dívčí obecné školy v Benešově n. Ploučnicí,
IV. posl. Horpynky a druhů min. školství a nár. osvěty o zrušení prozatímní postupné 3. třídy dívčí obecné školy v Benešově n. Ploučnicí,
V. posl. dr. Szüllö a druhov min. školstva a nár. osvety o pôsobení Jozefa Cavara, správcu štátnej ľudovej školy v Starej Ďale,
VI. posl. Seidla, Jurnečkové a soudr. min. financí v záležitosti propouštění vdaných žen ze státních služeb,
VII. posl. dra Hassolda a druhů min. školství a národní osvěty o nedostatečných místnostech německé vysoké školy technické, zvláště chemického oddělení v Praze,
VIII. posl. Vallo, Majora a soudr. min. spravedlnosti o hrubém porušení práva politických vězňů a o nepřístojném jednání prokurátora Martínka v Košicích vůči poslancům,
IX. posl. Jelinka a soudr. min. školství a národní osvěty o zrušení záboru budovy německého školního a čtenářského spolku v Husovicích,
X. posl. Štětky, Novotného, Jurana a soudr. vládě o chystaném zašantročení velkostatku Haugwitzova v Náměšti n. Osl.,
XI. posl. Hlinku a druhov vláde o poškodzovanie železničného eráru manipuláciami prevádzanými prednostom topiarne štátnych železníc v Čope, ing. Ježekom a jeho pomocníkmi.
561/I (překlad).
Interpelace
poslance dr. E. Schollicha a druhů
ministru školství a národní osvěty
o docházce německých školních dětí do české školy v Hanušovicích.
Podle ustanovení lex Perek patří každé dítě do školy svého jazyka. Po léta podává se množství tak zvaných reklamací, zvláště že Češi berou z německé školy každé dítě, když jest byť jen nejmenší pochybnost o jeho národní příslušnosti. Ministr Hodža kdysi jasně prohlásil, že německé dítě patří do německé školy, české dítě do české, a také jeho nástupci častěji zdůraznili tuto zásadu. Tím spíše musí překvapiti, že poslední dobou rozhoduje v ministerstvu školství a národní osvěty jiné mínění. Šumperský okresní úřad výnosy ze dne 26. března 1930, č. 3756-3760/III.-5 povolil "zcela výjimečně" Juliu Bartlovi, Františku Fichtnerovi, Eduardu Gottwaldovi, Josefu Stanzlovi a Františku Winklerovi, všem z Hanušovic, podle výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 13. března 1930, č. 28729, 28731, 28733, 28735 a 28736/30/VII., aby jejich děti docházely do české školy v Hanušovicích, ačkoliv všechny školní úřady podle konaného šetření dobře věděly, že jde o děti německé národnosti.
Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten oznámiti pohnutky, proč uvedeným německým dětem proti ustanovením zákona bylo dovoleno docházeti do české školy, a naříditi, aby toto povolení bylo ihned odvoláno?
V Praze dne 11. června 1930.
Dr. Schollich,
Horpynka, dr. Keibl, dr. Hanreich, Matzner, Schubert, Simm, dr. Hassold, inž. Kallina, Kasper, inž. Jung, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota, dr. Jabloniczky, Geyer, Knirsch, Köhler, Krebs, dr. Szüllö, Fedor, Hokky, Dobránsky.
561/II. (překlad).
Interpelace
poslance dra Keibla a druhů
ministru veřejných prací
o zanedbaném stavu státní silnice Šluknov - Lobendava.
Státní silnice, která vede ze Šluknova přes Kaiserwalde - Velký Šenov a Haňšpach do Lobendavy, jest po léta nejen ve špatném stavu, nýbrž přímo zpustlá a jest velkým nebezpečím nejen pro všechnu dopravu, nýbrž i pro chodce. Zákroky, podání a stížnosti obcí byly dosud úplně bezúčelné a nebyly ve skutečnosti nikdy vyřízeny. Jen některé části tohoto silničního úseku byly nuzně vyspraveny, takže brzy opět nastal starý stav. O uvedený silniční úsek již 2 léta nikdo nepečuje, poněvadž cestář onemocněl a po celou tu dobu nebyla za něho ustanovena náhrada. Původně se říkalo, že tato silnice má býti důkladně opravena letošního roku, a to zvláště úsek Velký Šenov - Haňšpach - Sv. Anna. Po obou stranách silnice bylo také navezeno dostatečné množství štěrku a písku, ale pak byly práce opět zastaveny, poněvadž prý není peněz. Dne 28. května 1930 zakročila deputace zástupců průmyslu z obcí Šluknov a Haňšpach u zemského úřadu a u ministerstva veřejných prací a vylíčila rozhodujícím úřadům naprosto neudržitelný stav této silnice. Přes to však stavební úřady neučinily nic, jen několik malých úseků bylo nuzně vyspraveno. Nyní má býti oprava této silnice opět odsunuta na celý rok. Zdejší obyvatelstvo jest tím nanejvýš rozčileno a pobouřeno, neboť velké hromady štěrku a písku, které byly kdysi navezeny po obou stranách silnice, jsou zvláště v noci velmi nebezpečny dopravě. Mimo to také stát utrpí velkou škodu tím, že navezený štěrk a písek ponenáhlu, ale jistě mizí v silničních příkopech a také jinak se ztrácí. Tento stav také nijak nedoporučuje stát cizincům přicházejícím z blízké ciziny: Takto se jim přece přímo hned za státními hranicemi co nejdůrazněji znázorňuje rozdíl mezi bezvadnými silnicemi zahraničními a silnicemi domácími. Tato silnice jest dále hlavní dopravní tratí mezi severními Čechami a Drážďany. Jde tedy po ní neobyčejné silná doprava. Proto jest její stav den ze dne horší a dnes jest již přímo nesnesitelný.
Severočeské obyvatelstvo má nárok, aby tato silnice byla řádně a důkladně opravena ještě letošního roku.
Po tom, co svrchu uvedli, táží se podepsaní pana ministra veřejných prací:
1.) Jest ochoten dáti vyšetřiti svrchu uvedené?
2.) Jest ochoten dáti tuto silnici ještě letos věcně a bezvadně rekonstruovati a tím uklidniti právem pobouřené občany nejsevernější části Čech?
V Praze dne 13. června 1930.
Dr. Keibl,
dr. Schollich, Horpynka, Kasper, Nitsch, Knirsch, Dobránsky, Köhler, inž. Jung, Matzner, Szentiványi, dr. Hanreich, inž. Kallina, Geyer, dr. Hassold, Schubert, Fedor, dr. Szüllö, Krebs, Simm, dr. Jabloniczky, Hokky.
561/III. (překlad).
Interpelace
poslanců H. Simma, H. Krebse a druhů
ministru školství a národní osvěty
o zrušení prozatímní postupné 3. třídy dívčí obecné školy v Benešově n. Ploučnicí.
Německá dívčí obecná škola v Benešově n. Ploučnicí, která ještě roku 1918 měla čtyři definitivní postupné třídy a prozatímní pobočnou třídu a při tom přes 200 školních dítek, různými restrikčními akcemi byla zredukována na dvojtřídní obecnou školu.
Ve školním roce 1928/29 výnosy zemské školní rady ze dne 20. září 1928, čís. 1 A 20117 ai 192791071 ai 1928, resp. ze dne 7. prosince 1928, čís. 1 A 2538 ai 1928 - 124450 ai 1928 byla zřízena prozatímní postupná třetí třída, poněvadž celkový počet školních dítek činil 139, z nichž na první školní rok připadlo 36 dětí, na druhý a třetí školní rok 70, a na čtvrtý a pátý školní rok 33. Podle §u 5 zákona ze dne 13. července 1922, čís. 26 Sb. z. a n. tato postupná třída musila býti zřízena jako prozatímní třída, poněvadž prvá třída školy, která podle učebné osnovy zabírá prvý a třetí školní rok, měla 106 dětí.
Roku 1929/30 stoupl počet dětí na dívčí obecné škole o 33, celkem na 172 dětí. Z toho připadlo na prvou třídu (prvý školní rok) 43 dětí, na druhou třídu (druhý a třetí školní rok) 74 dětí a na prozatímní postupnou třetí třídu (čtvrtý a pátý školní rok) 55 dětí.
Na základě tohoto zápisu požádala místní školní rada v Benešově n. Ploučnicí o zřízení prozatímní pobočné třídy k přeplněné druhé třídě dívčí obecné školy. Výnosem ze dne 20. září 1929, čís 1 A - 6619 ai 1929 - 99531 ai 1929 zemská školní rada v dohodě se zemským úřadem skutečně povolila zření této prozatímní pobočné třídy, při čemž podmínky, za nichž se tato třída povoluje, chtěla oznámiti později, po slyšení zemského úřadu.
K velmi trapnému překvapení obdržela však místní školní rada místo těchto sděleni výnos zemské školní rady ze dne 26. listopadu 1929, čís. 1 A 2364 ai 1929 - 120562 ai 1929, jímž jí bylo oznámeno, že opětné zřízení prozatímní postupné třídy (třetí třídy) na dívčí obecné škole v Benešově n. Ploučnicí nelze povoliti, poněvadž by tam byly jinak dvě prozatímní třídy, což při dvojtřídně organisované škole není nutno (prozatímní pobočná třída a prozatímní postupná třída), že postačí prozatímní pobočná třída, neboť žáci prvých tři školních roků patří při dvojtřídní škole do prvé třídy, která bude čítati 43 a 74, dohromady 117 dětí.
V tomto postupu jeví se ohromný formalismus a nepřátelství zemské školní rady, spravované v českém duchu, proti německým školám. Aby bylo lze obejíti podle zákona nutné zřízení prozatímní pobočné třídy, prozatímní postupná třetí třída se prostě zruší. Tímto způsobem ponechává se postavení prozatímní postupné třídy v organismu obecné školy úplně libovůli předsedy zemské školní rady.
Příčina toho, že nebyla zřízena prozatímní pobočná třída, záleží v tom, že dívčí obecnou školu v Benešově n. Ploučnicí vede zemská školní rada jako dvojtřídní obecnou školu Ve skutečnosti má však dvě definitivní postupné třídy a prozatímní postupnou třídu. Děti musily tedy býti rozděleny na tyto tři postupné třídy, a to podle učebné osnovy pro čtyřtřídní obecné školy bez připojené občanské školy jako povinné školy, takže na prvou třídu připadají prvý školní rok, na druhou třídu druhý a třetí školní rok. Při tomto rozdělení obdrží druhá třída (definitivní) 73 dětí, čímž jest odůvodněno zřízení prozatímní pobočné třídy v této třídě, přes to, že má již prozatímní postupnou třetí třídu.
Při rozdělení na dvojtřídní obecnou školu (podle učebné osnovy pro trojtřídní obecné školy bez připojené občanské školy), kterou béře za zaklad zemská školní rada, připadá ovšem na prvou třídu prvý až třetí rok, na druhou třídu čtvrtý a pátý školní rok. Při tom připadlo by na první třídu 109 dětí, jež však nelze ovšem rozděliti prostě podle čísla na polovici, nýbrž musí býti rozděleny tak, aby to odpovídalo učebné osnově pro trojtřídní obecné školy. Druhý a třetí školní rok bude tedy stále čítati 73 dětí.
Nebylo tedy důvodu bráti žádost o zřízení prozatímní pobočné třídy ke druhé třídě za podklad pro zrušení postupné třetí třídy.
Opětné pokusy místní školní rady dostati nazpět prozatímní postupnou třídu, byly marné. Na konec bylo odpověděno, že již daleko pokročilá školní doba překáží vyřízení pro letošek.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten vytýčiti cíl libovůli při nakládání s prozatímními postupnými třídami a zajistiti trvání prozatímní postupné třetí třídy na dívčí obecné škole v Benešově n. Ploučnicí a mimo to naříditi, aby v příštím školním roce byla zřízena prozatímní pobočka?
V Praze, dne 14. června 1930.
Simm, Krebs,
Geyer, Schubert, inž. Jung, Szentiványi, dr. Holota, Greif, Bobek, Scharnagl, Fritscher, Kunz, dr. Törköly, Nitsch, Knirsch, Krumpe, Kasper, Köhler, dr. Petersilka, Oehlinger, Zajiček.
561/IV (překlad).
Interpelace
poslance O. Horpynky a druhů
ministru školství a národní osvěty
o zrušení prozatímní postupné 3. třídy dívčí obecné školy v Benešově n. Ploučnicí.
Německá dívčí obecná škola v Benešově n. Ploučnicí, která ještě roku 1918 měla čtyři definitivní postupné třídy a prozatímní pobočnou třídu a při tom přes 200 školních dítek, různými restrikčními akcemi byla zredukována na dvojtřídní obecnou školu.
Ve školním roce 1928/29 výnosy zemské školní rady ze dne 20. září 1928, čís. 1 A 20117 ai 192791071 ai 1928, resp. ze dne 7. prosince 1928, čís. 1 A 2538 ai 1928 - 124450 ai 1928 byla zřízena prozatímní postupná třetí třída, poněvadž celkový počet školních dítek činil 139, z nichž na první školní rok připadlo 36 dětí, na druhý a třetí školní rok 70, a na čtvrtý a pátý školní rok 33. Podle §u 5 zákona ze dne 13. července 1922, čís. 26 Sb. z. a n. tato postupná třída musila býti zřízena jako prozatímní třída, poněvadž prvá třída školy, která podle učebné osnovy zabírá prvý a třetí školní rok, měla 106 dětí.
Roku 1929/30 stoupl počet dětí na dívčí obecné škole o 33, celkem na 172 dětí. Z toho připadlo na prvou třídu (prvý školní rok) 43 dětí, na druhou třídu (druhý a třetí školní rok) 74 dětí a na prozatímní postupnou třetí třídu (čtvrtý a pátý školní rok) 55 dětí.
Na základě tohoto zápisu požádala místní školní rada v Benešově n. Ploučnicí o zřízení prozatímní pobočné třídy k přeplněné druhé třídě dívčí obecné školy. Výnosem ze dne 20. září 1929, čís 1 A - 6619 ai 1929 - 99531 ai 1929 zemská školní rada v dohodě se zemským úřadem skutečně povolila zření této prozatímní pobočné třídy, při čemž podmínky, za nichž se tato třída povoluje, chtěla oznámiti později, po slyšení zemského úřadu.
K velmi trapnému překvapení obdržela však místní školní rada místo těchto sděleni výnos zemské školní rady ze dne 26. listopadu 1929, čís. 1 A 2364 ai 1929 - 120562 ai 1929, jímž jí bylo oznámeno, že opětné zřízení prozatímní postupné třídy (třetí třídy) na dívčí obecné škole v Benešově n. Ploučnicí nelze povoliti, poněvadž by tam byly jinak dvě prozatímní třídy, což při dvojtřídně organisované škole není nutno (prozatímní pobočná třída a prozatímní postupná třída), že postačí prozatímní pobočná třída, neboť žáci prvých tři školních roků patří při dvojtřídní škole do prvé třídy, která bude čítati 43 a 74, dohromady 117 dětí.
V tomto postupu jeví se ohromný formalismus a nepřátelství zemské školní rady, spravované v českém duchu, proti německým školám. Aby bylo lze obejíti podle zákona nutné zřízení prozatímní pobočné třídy, prozatímní postupná třetí třída se prostě zruší. Tímto způsobem ponechává se postavení prozatímní postupné třídy v organismu obecné školy úplně libovůli předsedy zemské školní rady.
Příčina toho, že nebyla zřízena prozatímní pobočná třída, záleží v tom, že dívčí obecnou školu v Benešově n. Ploučnicí vede zemská školní rada jako dvojtřídní obecnou školu Ve skutečnosti má však dvě definitivní postupné třídy a prozatímní postupnou třídu. Děti musily tedy býti rozděleny na tyto tři postupné třídy, a to podle učebné osnovy pro čtyřtřídní obecné školy bez připojené občanské školy jako povinné školy, takže na prvou třídu připadají prvý školní rok, na druhou třídu druhý a třetí školní rok. Při tomto rozdělení obdrží druhá třída (definitivní) 73 dětí, čímž jest odůvodněno zřízení prozatímní pobočné třídy v této třídě, přes to, že má již prozatímní postupnou třetí třídu.
Při rozdělení na dvojtřídní obecnou školu (podle učebné osnovy pro trojtřídní obecné školy bez připojené občanské školy), kterou béře za zaklad zemská školní rada, připadá ovšem na prvou třídu prvý až třetí rok, na druhou třídu čtvrtý a pátý školní rok. Při tom připadlo by na první třídu 109 dětí, jež však nelze ovšem rozděliti prostě podle čísla na polovici, nýbrž musí býti rozděleny tak, aby to odpovídalo učebné osnově pro trojtřídní obecné školy. Druhý a třetí školní rok bude tedy stále čítati 73 dětí.
Nebylo tedy důvodu bráti žádost o zřízení prozatímní pobočné třídy ke druhé třídě za podklad pro zrušení postupné třetí třídy.
Opětné pokusy místní školní rady dostati nazpět prozatímní postupnou třídu, byly marné. Na konec bylo odpověděno, že již daleko pokročilá školní doba překáží vyřízení pro letošek.
Tážeme se pana ministra, je-li ochoten vytýčiti cíl libovůli při nakládání s prozatímními postupnými třídami a zajistiti trvání prozatímní postupné třetí třídy na dívčí obecné škole v Benešově n. Ploučnicí a mimo to naříditi, aby v příštím školním roce byla zřízena prozatímní pobočka?
V Praze, dne 14. června 1930.
Horpynka,
dr. Schollich, dr. Hanreich, inž. Kallina, Matzner, Schubert, Knirsch, dr. Hassold, dr. Keibl, Simm, Geyer, inž. Jung, Kasper, dr. Jabloniczky, Nitsch, Szentiványi, dr. Holota, dr. Törköly, Dobránsky, Köhler, Fedor, dr. Szüllö, Krebs, Hokky.
561/V (překlad).
Interpelácia
poslanca dra Szüllö-ho a druhov
ministrovi školstva a národnej osvety
o pôsobení Jozefa Cavara, správcu štátnej ľudovej školy v Starej Ďale.
1) Či viete, pane minister, o tom, že Jozef Cavar, správca a učiteľ štátnej ľudovej školy v Starej Ďale, ktorý sa sem prisťahoval z Maďarska v roku 1922, postupuje voči maďarským školou povinným deťom protizákonne a podporuje ich odnárodňovanie?
2) Či viete, pane minister, o tom, že Cavar dal deti maďarských rodičov, ktorí ani dnes ešte neznajú slovensky, na základe rozboru mien zapísať do školy slovenskej napriek protestu rodičov, a že tieto deti nevedia čítať a písať ani vo svojej materinskej reči, ale ani v jazyku slovenskom, a činia 60% počtu žiactva. I dnes sú ešte školou povinné deti, ktoré proti vôli rodičov zapísané sú do školy slovenskej, a keďže ich do školy maďarskej nepustia, ani dnes ešte nechodia do školy. Obyvateľstvo Starej Ďaly bolo pri poslednom sčítaní ľudu z 80% maďarské. Ústavná listina zakazuje odnárodňovanie, jehož skutkovú podstatu lzä nestranným vyšetrovaním zistiť.
3) Či viete o tom, že Cavar 1000 Kč podpory, ktorú obecná rada obce Starej Ďaly odhlasovala chudobným školským dietkám bez rozdielu vierovyznania a národnosti, udelil výlučne žiakom slovenskej odbočky? Či ste ochotný dať vyšetriť vedenie agendy správcu a presvedčiť sa o tom, ako bolo použité maďarského školského fondu, sriadeného za úradovania predchodzieho správcu?
V Prahe, dňa 3. júna 1930.
Dr. Szüllö,
Horpynka, inž. Jung, dr. Keibl, dr. Jabloniczky, Köhler, Krebs, Schubert, Fedor, Kasper, Hokky, Dobránsky, Simm, Geyer, Knirsch, dr. Hanreich, dr. Schollich, inž. Kallina, dr. Hassold, Matzner, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, dr. Holota.
561/VI.
Interpelace
poslanců Františka Seidla, Marie Jurnečkové a soudruhů
ministru financí
v záležitosti propouštění vdaných žen ze státních služeb.
V posledních letech opakují a množí se případy propouštění vdaných žen před dosažením trvalého služebního poměru ve smyslu odst. 2. § 210 platového zákona. Bylo již několikráte na tuto neudržitelnou praxi poukázáno. § 43 vlád. nař. ze dne 7. července 1926 čís. 113 Sb. z. a n. dává se možnost propustiti pomocnou kancelářskou sílu a to bez udání důvodů, odst. 3. téhož paragrafu omezuje však propouštění oficiantů pouze na případy, ve kterých důležitý služební zájem vyžaduje, aby služební poměr byl zrušen. Provdání zeny nemůže však býti nikterak považováno za důležitý služební zájem, který by měl býti důvodem pro zrušení služebního poměru.
Ženám kancelářským oficiantům (vrchním) předkládá se po provdání revers, kterým se zavazují, že souhlasí se změnou služebního poměru; podpisy reversu se vynucují pohrůžkou propuštění. Zena po provdání ponechává se zpravidla na dosavadním místě při stejné práci, avšak za nižší odměnu. U těch kancelářských oficiantek, které nedovršují ještě deset započitatelných let podle odst. 2. § 210. platového zákona, po kterých by nabyly charakteru pomocného kancel. úředníka, trvalého služebního poměru a nároku na pensijní požitky, se reversu nepoužívá. Jakmile však žena dovršuje časovou podmínku § 210 (2), obdrží buď bezdůvodnou výpověď, nebo se použije reversu k zhoršení služebního poměru a snížení odměny za tuto práci jakou dosud vykonávala.
Praxe taková jest neudržitelná, směřuje proti platným zákonům a nařízením, zejména pak proti ústavní listině, která zaručuje rovné právo žen s muži. Nenalezneme nikde právní opory pro to, aby zákony (nařízení) byly vykládány jinak pro ženy, jinak pro muže. Propouštění vdaných žen podle § 43. vlád. nař. 113/1926 Sb. z. a n., je zneužíváním tohoto paušálního ustanovení proti ženám. Používáme konkrétního případu, který charakterisuje nemožný postup a výklad § 43. vlád. nař. 113/1926 Sb. z. a n.
Marie Konstantová provdaná Vančurová, byla dne 17. července 1918 přijata do služeb tabákové režie a nastoupila jako kancelářská síla v tabákové továrně ve Šternberku na Moravě. Dne 20. října 1922, byla jmenována kancelářskou oficiantkou. Jmenovaná se provdala a dne 28. února 1925 byl jí předložen Ústředním ředitelstvím tabákové režie v Praze revers č. j. 50422/25 k podpisu, kterého však nebylo použito ihned (jmenovaná normálně postupovala), nýbrž až po 3 letech, dne 1. dubna 1928 kterého dne byla jí dána tříměsíční výpověď. Služební poměr měl býti zrušen dnem 30. června 1928.
Dne 30. června 1928 byl jí předložen k podpisu nový revers, kterým měla přijmouti místo písařky za pouhý denní plat 7.20 Kč s ponecháním na dosavadním služebním místě. Jmenovaná podepsání reversu sice odmítla, ale přes to pozbyla svého práva na dosažení trvalého poměru, ve smyslu § 210/2. platového zákona a nároku na pensijní požitky, čehož by byla dosáhla v poměrně brzké době. Veškerá práva získaná během desetileté služby byla zrušena a jmenovaná posuzována ve služebním poměru tak, jako by teprve službu nastoupila. Takový postup mohl by se průběhem její služební doby ještě několikráte opakovati a síla taková byla by i po 30 letech nepřetržité služby stále vypověditelnou a prakticky by nemohla vůbec splniti předpoklad § 210/2 platového zákona. Tak se stává výklad platového zákona i vládního nařízení 113/1926 Sb. z. a n., úplně odlišným od výkladu platného pro síly mužské, případně ženy neprovdané. Zákon nelze vykládati jinak pro muže, jinak pro ženy svobodné a zcela jinak pak pro ženy provdané. Pro takové opatření není žádné právní opory a provádí-li se administrativně za pomoci § 43. vlád. nař. 113/1926, je takový postup protizákonný a namířen pouze proti vdaným ženám. Takovou praxí by se násilně vynucoval celibát, který nemá žádného zdůvodnění aneb spolužití v konkubinátě, což je v demokratické republice stav nemožný.
Podepsaní se táží pana ministra financí:
1.) Je tento postup panu ministru financí znám?
2.) Je pan ministr ochoten naříditi ve svém resortu i podnicích ministerstvu financí podléhajících, aby provádění platných zákonů a nařízení vztahovalo se stejně na síly ženské, jako mužské, bez ohledu na okolnost, jsou-li ženy provdány či nikoliv?
3.) Je pan ministr ochoten nechati znovu přezkoušeti případ bývalé kancelářské oficiantky Konstantové-Vančurové a přiznati jí plná z platných zákonů a nařízení vyplývající práva, stejně jako mužům?
4.) Je pan ministr ochoten nechati přezkoušeti i jiné podobné případy svého resortu a naříditi sjednání nápravy?
V Praze dne 24. června 1930.
Seidl, Jurnečková,
Jaroš, Nový, Tayerle, dr. Markovič, Biňovec, Hummelhans, dr. Macek, Staněk, dr. Mareš, Srba, Neumeister, Remeš, Husnaj, Hampl, Kučera, Vácha, Benda, Chalupník, inž. Nečas, V. Beneš, Pik, Brodecký.
561/VII. (překlad).
Interpelace
poslance dra F. Hassolda a druhů
ministru školství a národní osvěty
o nedostatečných místnostech německé vysoké školy technické, zvláště chemického oddělení v Praze.
Nejstarší německá vysoká škola technická, co do stáří druhá na celém světě, německá vysoká škola technická v Praze, slaví příštího roku slavnost svého 125letého trvání.
Dnes, v předvečer této slavnosti, musíme my, a s námi celý kulturní svět smutně konstatovati, že její místnosti, jak již předešlého století uznalo Rakousko, jsou ve strašlivém stavu, že tím stejně těžce trpí studující a profesoři, studium i badání, a že se stále ještě nic nezměnilo. Po namáhavém dlouholetém úsilí podařilo se německé vysoké škole technické přesvědčiti tehdejší rakouskou vládu, nejprve aspoň o nutnosti novostavby pro oddělení chemie, které bylo umístěno ze všech oddělení nejhůře, a tak došlo k novostavbě chemického ústavu na Slupi, který byl dokončen roku 1918. Tím byla vystavěna prvá a jediná moderní budova pro jedno oddělení německé vysoké školy technické v Praze.
Tento prvý pokus ve větším měřítku, aspoň částečně odstraniti zmíněný hanebný stav místností, zmařila však po převratu československá vláda: Roku 1918 byla totiž tato nová ústavní budova zabrána tehdejším ministrem veřejných prací a použilo se jí pro českou vysokou školu obchodní. Profesorský sbor vysoké školy vznesl proti tomuto záboru odpor a při schůzi, která se konala v ministerstvu školství a národní osvěty ve studijním roce 1918/19, dosáhli zástupci profesorského sboru konečně jen ústupku, že se polovice chemického ústavu použije prozatímně pro vysokou školu obchodní, druhá polovice že však má býti zachována původnímu účelu. Když se pak konečně ústav pro organickou chemii a ústav pro anorganickou a analytickou chemii mohly přestěhovati do novostavby, byla jim vyklizena jen asi třetina všech místností, kdežto ostatní část budovy - asi dvě třetiny - připadla vysoké škole obchodní (a také jiným účelům).
K tomuto záboru a jeho následkům se ještě vrátíme. Nějaký vskutku velkorysý čin, jímž by se čelilo přímo potupnému umístění všech oddělení německé vysoké školy technické, nebyl již nikdy učiněn. Prastaré budovy naší vysoké školy v Husově třídě přes všechny miliony, které do ní byly vraženy na její zrestaurování, zůstaly groteskními komorami, jakými byly od prvopočátku. Všechny pokusy zmírniti nouzi o místo a opatřiti místnosti, které by odpovídaly vážnosti a důstojnosti, povinnostem a úkolům vysoké školy, na příklad nájem soukromých domů, adaptace chodeb, bytů pro zřízence, dokonce i koňských stájí, byly naprosto nedostatečné a nedůstojné.
Vedlo by příliš daleko, kdybychom jednali o všech odděleních vysoké školy. Zde jde především o osud oddělení pro chemii. Zatím co vysoké škole obchodní byl vydán nový chemický ústav, tedy kvalifikovaná stavba zařízená pro chemii, zůstaly poměry chemických laboratoří, poslucháren, pokusných místností atd., které zůstaly v Husově třídě, tak beznadějné, že každý, kdo se o nich na vlastní oči přesvědčil, musí v tom spatřovati největší kulturní ostudu dnešní doby. Jest tedy tím nepochopitelnější a nespravedlivější, že oddělení pro chemii, jehož posluchači trpí tak těžké škody na zdraví a vzdělání, jest ještě více poškozováno odnětím chemického ústavu, vybudovaného s tak ohromnými obětmi a námahou. K tomu dlužno ještě uvésti, že bídu oddělení pro chemii německé vysoké školy technické dovršil počet posluchačů, který po válce neobyčejně silně stoupl.
Jest naprosto jasné, že velká vzdálenost obou ústavů, v nichž jest nyní umístěno oddělení pro chemii, rovněž těžce poškozuje řádný chod vyučování. Neboť záborem budovy ústavu, vystavěné pro toto oddělení, bylo oddělení pro chemii roztrženo. Ba, dokonce byl rozdělen i jeden ústav (organicko-chemické technologie), a to tak, že hlavní jeho část zůstala v Husově třídě, kdežto k němu připojená laboratoř textilně-chemická, zřízená z peněz průmyslu, musila býti přeložena na Slupi.
Německá vysoká škola technická několikráte žádala, aby jí budova ústavu byla vrácena. Při jednom zákroku v této věci ve studijním roce 1920/1921 u pana odborového přednosty Matouše-Malbohana v ministerstvu bylo našemu tehdejšímu rektorovi, panu profesorovi Rosenkranzovi sděleno, že vysoká škola obchodní vyklidí zabrané části budovy asi ve třech až 4 létech. Od té doby uplynulo 10 let a od záboru budovy 12 let, aniž došlo k vyklizení. Dlužno také poukázati na trvalou škodu, kterou trpí oddělení pro chemii zabráním své budovy a na tuto škodu bylo ministerstvo upozorněno v četných podáních. Uvádíme zde zvláště podání děkana oddělení, profesora dra Ditze, ze dne 4. května 1929, obsahující podrobné odůvodnění, dále spis čís. 2470/I pana rektora profesora dra Breitfelda, ze dne 6. června 1929, jakož podání nynější děkana profesora dra Brasse, ministerstvu veřejných prací dne 25. listopadu 1929, které bylo doručeno ministerstvu školství a národní osvěty v opisu a podání ministerstvu školství a národní osvěty ze dne 31. března 1930. Těchto spisů ministerstvo nikdy nevyřídilo. Také nesčetné osobní návštěvy nynějšího rektora a děkana byly bezúspěšné.
Kolik obětí již stála tato věc! Místo, aby se plně a zcela věnoval svému povolání a svým povinnostem učitelského úřadu, musil dočasný rektor a děkan pro slupskou budovu chemického ústavu vynakládati drahocenný čas a pracovní sílu na sepisování písemností a ústní jednání v ministerstvu, ve sboru a v oddělení.
Jak již řečeno, zábor provedený kdysi jako "přechodné opatření" trvá 12 let. V této dlouhé době tak chudé státy jako Rakousko a Německo vystavěly pro chemické ústavy a účely chemického badání novostavby a také Československá republika vystavěla a zařídila nový chemický ústav. Proto ztráta, kterou utrpí oddělení pro chemii naší vysoké školy, stále vzrůstá na škodu posluchačů a k újmě průmyslu a státu. 12 roků čeká marně na výhody své novostavby a můžeme klidně říci, že rozvoj oddělení pro chemii německé vysoké školy technické v Praze byl o 12 let zdržen.
Velké hospodářské úkoly chemie v nové době žádají naléhavě, aby také naše vysoká škola byla tak vypravena a naše oddělení pro chemii tak zařízeno, aby badání, učení a studium mohlo udržovati krok s neobyčejně vysokým rozvojem novodobé chemie a s velikým rozvojem chemické vědy na jiných vysokých školách a v jiných státech.
Chemický ústav německé vysoké školy technické měl, jak jest samozřejmé, pojmouti všech 7 ústavů oddělení pro chemii. Poněvadž z třetího poschodí, které bylo původně zamýšleno, byla roku 1929 vystavěna jen polovice, až by byly části budovy obsazené vysokou školou obchodní vyklizeny, bylo by tam možno umístiti vedle již 3 ústavů, které tam jsou, totiž
pro biochemii,
organickou chemii,
anorganickou a analytickou chemii
jen ještě další tři ústavy
pro fysikální chemii,
anorganicko-chemickou technologii,
organicko-chemickou technologii,
ale ústav pro
chemii potravin a poživatin
musil by i nadále zůstati v tmavých místnostech v Husově třídě.
Proto se profesorský sbor již ve schůzích dne 6. února 1928 a dne 3. prosince 1928 jednomyslně usnesl usilovati jako o životní požadavek vysoké školy o nástavbu druhé polovice chemického ústavu a dožadovati se proto potřebného stavebního úvěru. Ve dvou odůvodněných podáních děkanů oddělení pro chemii ze dne 9. února 1928, resp. 5. ledna 1929, byly tyto návrhy zaslány ministerstvu pod číslem č. j. 1507/27/28 a č. j. 85/28/29 dne 21. února 1928 a dne 7. března 1929 a ve svrchu již zmíněném podání děkana profesora dra Ditze ze dne 4. května 1929 byly ještě jednou připomenuty.
Také žádného z těchto spisů ministerstvo nikdy nevyřídilo a požadavky v nich přednesené a odůvodněné zůstaly nesplněny. Dne 8. května t. r. oznámil však ministr školství a národní osvěty, pan dr. Dérer, v kulturním výboru poslanecké sněmovny, že státní vysoké školy mají býti vybudovány v 15 letech. Přes to, že pan ministr velmi dobře zná nouzi chemických laboratoří německé vysoké školy technické od své návštěvy vysoké školy dne 4. dubna, nezmínil se ani slovem o tomto zvláštním případu. Musíme se tedy domnívati, že také oddělení pro chemii německé vysoké školy technické má čekati ještě dalších 15 let, když již nyní čekalo na vlastní novostavbu 12 let.
O dalším čekání tohoto oddělení netřeba však uvažovati a nesmí k němu dojíti Neboť toto oddělení má budovu odpovídající potřebám nové doby. Lze jí tedy pomoci vrácením této budovy, a to v poměrně krátké době.
Zdálo se, že i v ministerstvu přišli k rozumu a že se uvažovalo o vystěhování vysoké školy obchodní z chemického ústavu. Při návštěvě v ministerstvu školství dne 19. února 1930 zmínil se pan ministr dr. Dérer rektorovi německé vysoké školy technické, panu profesorovi dru Fiedlerovi a nynějšímu děkanovi pro chemii, panu profesorovi dru Brassovi o nutnosti "dislokace" české vysoké školy obchodní, připustil ji a slíbil, že se vbrzku vystěhuje. A rok před tím opět člen vlády, a to pan ministr, který byl vybaven pravomocí pro veřejné stavby, profesor dr. Spina, přislíbil naprosto jasně zástupcům německé vysoké školy technické, tehdejšímu rektorovi, profesoru dr. Breitfeldovi a profesoru dru Brassovi, že se přičiní, aby vysoká škola obchodní budovu v nejbližší době vyklidila a že také druhá polovice třetího poschodí bude vystavěna.
V naprostém rozporu s tehdejšími názory, sliby a přislíbeními, dále v naprostém rozporu s dlouhým úsilím a s vlastním určením budovy vynořil se nyní nový stavební plán vlády, který prostě bez rozpaků a bezohledně přešel přes dobré právo oddělení pro chemii a chce nyní toto oddělení navždy oloupiti o plody desítiletého úsilí a jeho novostavbu: neboť až se vystěhuje vysoká škola obchodní, mají býti v budově umístěny dva ústavy lékařské fakulty německé university, kdežto oddělení pro chemii německé vysoké školy technické mají býti přikázány uvolněné chemické laboratoře české vysoké školy technické, která se přestěhuje do dejvické novostavby.
Tento záměr jest prý v rámci velkého stavebního projektu klinik. Jak nebylo lze ani jinak očekávati, oddělení pro chemii německé vysoké školy technické v Praze brání se proti tomuto projektu co nejvíce. Poté bylo řečeno, že by se tímto zdráháním překazila novostavba všeobecné nemocnice! Ale při nejlepší vůli nedovedeme pochopiti, proč se tyto naléhavě nutné a velmi žádoucí novostavby mají vybíti na zádech beztoho již těžce zkoušeného oddělení pro chemii naší vysoké školy. Neboť tak jako stát musí podporovati blaho nemocnic a jim věnované vědy, tak také musí se starati o naši zdravou studující mládež, která jest dnes napěchována v laboratořích nedůstojných člověka a v ostatních pracovních místnostech škodlivých zdraví.
Při poněkud dobré vůli mohla by vláda zcela určitě vypracovati docela jiný stavební plán pro novostavbu klinik, aniž do toho vůbec teprve pojímala plán pro oddělení chemie německé vysoké školy technické. Neboť toto oddělení, jak svrchu uvedeno, má již nyní budovu pro všech svých 7 ústavů, s níž by bylo naprosto spokojeno, kdyby ji dostalo. Jistě by se našlo ještě staveniště pro oba lékařské ústavy německé university. Jestliže se to však nepodaří, mohly by býti oběma těmto lékařským ústavům přikázány uvolněné laboratoře české vysoké školy technické.
Podepsaní poslanci táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten:
1) neprodleně naříditi, aby místnosti chemického ústavu německé vysoké školy technické obsazené vysokou školou obchodní byly neprodleně vráceny oddělení pro chemii této vysoké školy a aby budova nebyla uvolněna pro žádný jiný účel než výhradně pro oddělení pro chemii německé vysoké školy technické?
2.) dáti vystavěti druhou polovici nástavby této budovy?
3.) oddělení pro chemii německé vysoké školy technické nezařazovati vůbec do nynějších stavebních plánů vlády?
V Praze, dne 4. června 1930.
Dr. Hassold,
dr. Hanreich, dr. Keibl, dr. Schollich, Köhler, Knirsch, dr. Szüllö, dr. Törköly, inž. Kallina, dr. Jabloniczky, Schubert, inž. Jung, Kasper, Matzner, Horpynka, Simm, Dobránsky, Krebs, Fedor, Hokky, Geyer.