Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.


745.

Návrh

poslanců dr. Františka Staňka, Františka Mašaty, R. Berana, dr. J. Zadiny, Teplanského, Böllmanna, Hodiny a druhů

na vydání zákona o podpoře domácího obilnářství.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne

o podpoře domácího obilnářství.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I. Celní přirážky.

Ustanovení odstavce 2. § 1 zákona ze dne 5. června 1930 č. 72 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje, aby zavedla celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků než 75.- Kč, takže odstavec 2. úprava mouky, pozměňuje se tak, že vynechají se slova: "při čemž celní přirážka ... až ... mouka a mlýnské výrobky než 75.- Kč", takže odstavec § 1 bude napříště platiti jen v následujícím znění:

2. Přirážku jest stanoviti v celých korunách ve výši, rovnající se rozdílu mezi pětiletým, podle odst. 1. vypočteným a sníženým průměrem a průměrnou cenou čtvrtletí.

Čl. II. Celní hodnota dovozních listů.

Do § 2 zák. ze dne 5. června 1930, č. 73 Sb. z. a n. o dovozních listech vkládá se jako třetí odstavec toto ustanovení:

Vláda se zmocňuje, aby přihlížejíc k hospodářským poměrům zemědělství, zejména k poměrům na trhu obilí, mouky a mlýnských výrobků, zvýšila sazby uvedené v odst. 1, o část nebo i celou celní přirážku, platnou dle zákona ze dne 5. června 1930, č. 72 Sb. z. a n.

Čl. III. Vyrovnávací dávka.

1. Všechny zásoby obilí, mouky a mlýnských výrobků cizího původu, pokud přesahují množství u jednoho vlastníka u obilí 10 q a u mouky a mlýnských výrobků 5 q, nacházející se dne 15. prosince 1930 v celním území republiky Československé, podléhají vyrovnávací dávce ve výši platné celní přirážky na toto zboží.

2. Dávku povinen je platiti vlastník zboží.

3. Každý, kdo vlastní v celním území republiky Československé obilí, mouku a mlýnské výrobky cizího původu v množství, přesahujícím dovolená kvanta podle odst. 1., je povinen, počínaje dnem 1. listopadu 1930, přihlásiti toto zboží nejdéle do tří dnů u důchodkového kontrolního úřadu, příslušného pro místo, kde zboží jest uskladněno. Stejné povinnosti podléhá ten, kdo takové zboží nabude v době mezi 1. listopadem a 15. prosincem 1930, a je povinen přihlásiti zboží toto do tří dnů ode dne, kdy zboží přešlo do jeho vlastnictví.

4. Po přihlášení zboží je majitel jeho povinen hlásiti každou změnu v zásobách. U naprosto důvěryhodných vlastníků může úřad důchodkové kontroly na jednoduchou nebo i jen ústní žádost omeziti tuto povinnost hlášení změn v zásobách zboží na zasílání týdenních výkazů.

5. O zboží uvedeném v odst. 1. a přihlášeném podle ustanovení odst. 3. a 4., je povinen vlastník vésti přesné záznamy tak, aby kontrolní úřad a jeho orgány ihned mohly zjistiti množství tohoto zboží, změny v zásobách, od koho a kdy zboží bylo koupeno, komu bylo prodáno a kam expedováno, a přezkoušením zásob mohly se přesvědčiti, že záznamy odpovídají pravdě. Za tím účelem jest nutno tato zboží uskladniti odděleně od obilí, mouky a mlýnských výrobků domácího původu a umožniti kontrolním orgánům přístup do skladišť, prohlídku knih a dáti jim veškeré potřebné informace.

6. Záznamy o zboží se všemi účetními doklady, jako jsou účty, faktury atd. a doklady o koupi a prodeji zboží, jako je obchodní korespondence, závěrečné listy atd., musí vlastník zboží uchovati do konce r. 1932 a kdykoliv předložiti na požádání kontrolním orgánům.

7. Celní úřady, železniční úřady na pohraničních stanicích a na stanicích místa určení zboží, jakož i paroplavební podniky jsou povinny počínaje dnem 1. listopadu 1930 hlásiti ministerstvu financí nebo úřadům, které toto ministerstvo určí, veškeré zásilky obilí, mouky a mlýnských výrobků cizího původu.

8. Na nákladních listech, dopravních dokladech atd. musí odesilatel, počínaje dnem 1. listopadu t. r. vždy uvésti, zda jedná se o obilí, mouku a mlýnské výrobky domácího, nebo cizího původu.

9. Dne 15. prosince 1930 zašle majitel zboží, uvedeného v odst. 1. seznam tohoto zboží s udáním váhy a místa uskladnění úřadu důchodkové kontroly, příslušného pro místo uskladnění, který pak předepíše vyrovnávací dávku.

10. Povinnosti uvedené v odst. 3., 4., 5., 6. a 9. vztahují se i na toho, kdo obilí, mouku a mlýnské výrobky cizího původu uchovává ve svých skladištích, provozovnách a místnostech.

Čl. IV. Semílání obilí a míchání mouky.

1. Mlýny, které semílají cizozemské obilí jsou povinny semlíti měsíčně takové množství žita domácího původu, které činí až na další nejméně 95% celkového semletého množství žita a takové množství domácí pšenice, které činí až na další nejméně 80% semletého množství pšenice.

3. Vláda může nařízením procenta uvedená v odst. 1. měniti, přihlížejíc k poměrům zemědělským a zejména k poměrům na trhu obilí a mouky.

3. Dovezená mouka smí býti uváděna do tuzemského oběhu jen smíšená s moukou domácího původu, dle poměru stanoveného v odst. 1.

4. Mlýny jsou povinny vésti přesné záznamy o množství koupeného a semletého obilí odděleně dle původu domácího nebo cizího a uschovati je i s příslušnými doklady po dobu 1 roku.

5. Dovozci mouky jsou povinni oznámiti při vyclívání místo míšení mouky, které sdělí celní úřad místně příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu.

6. Místo, den a dobu, kdy bude započato s míšením, jakož i množství k míšení určené mouky podle původu jest oznámiti nejméně 8 dní předem příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu. Tento vyšle k míšení svého úředníka nebo plnomocníka. Nedostaví-li se v ohlášenou dobu dozorčí orgán, může býti započato s míšením bez ohledu na tuto okolnost.

7. O míšení buďtež vedeny a po dobu 1 roku i s příslušnými doklady uschovány zápisy, vyznačující množství míšené mouky podle původu.

8. Míšeni mouky jest zpravidla prováděti ve mlýnech. Kdo chce mísiti mouku mimo mlýny, musí žádati o dovolení důchodkového kontrolního úřadu příslušného pro místo, kde chce míšení prováděti. Důchodkový úřad vyřídí tuto žádost kladně jen tehdy, jestliže žadatel skýtá naprostou záruku poctivého provádění a dodržování tohoto zákona a když příslušný důchodkový kontrolní úřad stačí svými úředními orgány nebo splnomocněnci na provádění příslušné kontroly, předepsané v odst. 6.

9. Smlouvy o dodávkách mouky, sjednané před účinností tohoto zákona, jest možno plniti jen výhradně v mouce odpovídající předpisům tohoto zákona, neustoupí-li jedna strana od smlouvy. O cenových rozdílech dohodnou se strany; nedojde-li k dohodě, rozhodnou soudy pořadem práva.

10. Kdo s dovezenou moukou obchoduje, nebo ji zpracuje a má ji v den platnosti tohoto zákona více než 5 q, jest povinen svoji zásobu ohlásiti příslušnému důchodkovému kontrolnímu úřadu. Tato mouka musí býti před uvedením do tuzemského oběhu, nebo před zpracováním smíšena v poměru, uvedeném v odst. 3., při čemž platí ustanovení odst. 6. a 7. a pro ty, kdož takovouto mouku ve vlastním závodě nezpracují, i ustanovení odst. 8.

11. Dozor, aby ustanovení tohoto zákona byla zachována, provádějí důchodkové kontrolní úřady svými vlastními orgány, nebo osobami schválenými příslušným ústředním úřadem. Těmto dozorčím orgánům řádně legitimovaným, jest každý povinen dáti vysvětlení o všech předmětech, upravených tímto zákonem. Dozorčímu orgánu budiž kdykoliv umožněno vstoupiti do obchodní a provozovací místnosti a skladu a nahlédnouti do povinných zápisů a obchodních záznamů. Dozorčí orgány jsou povinny zachovávati nejpřísnější tajemství o výrobě a obchodu.

12. V odůvodněných případech může ministerstvo zemědělství povoliti výjimku z ustanovení tohoto zákona.

Čl. V.

Přestoupení tohoto zákona nebo nařízení na jeho základě vydaných, trestají politické úřady, pokud činy ty nepodléhají ustanovením důchodkového trestního zákona, nebo pokud nezakládají skutkové povahy trestních činů, náležejících dle příslušnosti soudní peněžitou pokutou do 20.000 Kč, při její nedobytnosti vězením až do 6ti měsíců, dále propadnutím předmětu, na něž se trestní čin vztahuje a konečně ztrátou živnostenských oprávnění. Tyto tresty mohou býti uloženy též současně.

Čl. VI.

Zákon tento nabude účinnosti dnem vyhlášení a provede jej vláda.

Odůvodnění.

Ze všech odvětví zemědělské výroby trpí nejvíce obilnářství, poněvadž ceny obilí poklesly hluboce pod výrobní náklady. Ceny tyto pohybují se na Pražské plodinové burse ve výši: u pšenice 115 až 140 Kč, u žita asi 90 Kč, u ječmene 120 až 130 Kč, ovsa asi 105 Kč, při čemž ceny placené zemědělcům na stanici nakládací jsou nižší o 10 až 15 Kč a na Slovensku ještě nižší.

Příčinou této úžasné derouty jest další značný pokles cen obilí na světovém trhu, zaviněných hlavně cenovým dumpingem ruským a exportními výhodami, které postupují sousední státy.

Dosavadní zákony, vydané na podporu našeho obilnářství, zejména zákon o celních přirážkách číslo 72 z roku 1930 a zákona o dovozních listech číslo 73/1930 nenabyly ještě plné účinnosti.

Celní přirážky k obilním clům nabyly účinnosti toliko u ječmene a ovsa, kde platí clo spolu s přirážkou 70 Kč, kdežto u pšenice, žita a mouky nastoupí plná účinnost přirážek teprve po uplynutí výpovědi obchodní smlouvy s Maďarskem dne 15. prosince 1930. Nová úprava dovozních listů na obilí se neprojevila v cenách obilí z té příčiny, že jejich celní hodnota zůstala stejná, toliko nově zavedený dovozní list na ječmen a slad posloužil částečně našemu ječmenářství.

Této situace využívá široce založená spekulace, která dováží k nám veliká kvanta chlebovin a mouky, zejména z Maďarska. Za měsíc srpen a září bylo k nám dovezeno asi o 5.000 vagonů chlebovin a mouku více, než v roce 1929. Spekulace počítá se stoupnutím cel po 15. prosinci t. r. a přirozeně počítá též se zvýšením cen, aby tak docílila velkých zisku.

Ťato záplava cizího obilí a mouky působí přímo katastrofu v našich hospodářských poměrech. Náš trh obilí jest tím ubíjen na celou řadu měsíců a ceny obilí jsou stlačovány tak nízko, jak nebyly nikdy před tím, zejména na Slovensku, které jest vystaveno silné a bezprostřední konkurenci. Nebezpečně se přiostřila krise mlynářského průmyslu, který za rozvrácených poměrů, kdy ceny mouky stále klesají, po celém státě se rozváží maďarská mouka a hromadí se velké sklady, trpí těžké ztráty a nemůže vůbec pracovati.

Tyto těžké poměry doléhají také na obchod, poněvadž jest vystavován velkým ztrátám stálého poklesu cen a úplné nejistotě do budoucnosti. Zvláště těžce jsou postižena zemědělská družstva skladištní, která se snaží s krajními obtížemi přejímati obilí od zemědělců, avšak nemají možnosti obili to dále odbývati a trpí při tom obrovské ztráty.

Nejostřejší konkurenci na světových trzích provádí sovětské Rusko, které vrhá na světové bursy obrovská kvanta svého laciného obilí pod ceny, takže jest tu prokázán nebezpečný dumping sociální a valutový, proti kterému provádějí ochranná opatření všechny jiné státy, zejména též Spojené státy americké, Anglie, Francie, Německo a j.

Za takovýchto těžkých poměrů na trhu světovém i domácím jest zodpovědný úkol našeho státu, aby rovněž poskytl našemu domácímu obilnářství zvýšenou podporu a ochranu. Není správný názor, že by snad se nenašla účinná opatření pro zmírnění krise obilnářské. Tak možno především poukázati na Německo, kde sice v poslední dobu nastal rovněž částečný pokles ceny obilí, avšak přesto udržuje se cenová hladina u pšenice asi 180 až 190 Kč, u žita 117 až 127 Kč, u ječmene 160 až 165 Kč a u ovsa přes 120 Kč. Ceny tyto jsou o 20 až 50 Kč vyšší než u nás. Německo použilo za tím účelem celou řadu důkladných opatření, jako zvýšení cel u pšenice až na 150 Kč, vyšší zhodnocení dovozních listin přednostního semílání domácí pšenice (až 80%), monopolu na dovoz kukuřice, který uvádí kukuřici na trh za 190 až 200 Kč a podniká rozsáhlé akce intervenční, zejména pro odbyt žita.

Podobná opatření byla provedena též v jiných státech. Poněvadž všude se sleduje snaha zasáhnouti urychlenými a účinnými prostředky, uvažuje se, anebo řeší se různý systém regulování dovozu obili a vodky z ciziny pomocí zvláštního syndikátu, který by působil ku zvýšení a ustálení cen obilí a mouky na domácích trzích.

Naše kruhy zemědělské důrazně žádají, aby naše zákonodárné sbory a vláda vyřešily rovněž s největším urychlením určité prostředky pro sjednání náležité ochrany a podpory domácímu zemědělství, ať již se má tak státi opatřeními obchodně-politickými anebo určitými zákroky ve vnitřním hospodářství, zejména regulování domácího trhu.

A tu podepsaní poslanci, přihlížejíce k dosavadním opatřením zákonným, navrhují v této osnově zákona tato opatření:

1. Ve čl. 1. navrhuje se zvýšení celních přirážek k obilním clům na tu výši, jaká odpovídá celé diferenci mezi běžnou cenou tržní a cenou nákladní ve smyslu zákona ze dne 5. června 1930, č. 72 Sb. z. a n. Tímto zákonem byly stanoveny průměrné ceny v pětiletí 1925 až 1929 zmenšené o 11% jako ceny základní, které obnášejí u pšenice 190.29 Kč, u žita 165.28 Kč, u ječmene 159.50 Kč, u ovsa 146.29 Kč a u mlýnských výrobků 259.44 Kč za 1 q. Naproti tomu běžné ceny tržní mají býti zjišťovány za poslední čtvrtletí a obnášejí za měsíc červenec, srpen a září: u pšenice 154.23 Kč, u žita 91 Kč, u ječmene 120.54 Kč, u ovsa 105.93 Kč a u mlýnských výrobků 189.25 Kč.

Jeví se tudíž rozdíl mezi cenami základními a cenami tržními: u pšenice 36.05 Kč, u žita 24.28 Kč, u ječmene 38.86 Kč, u ovsa 40.85 Kč a u mlýnských výrobků 20.09 Kč. Naproti tomu však uvedený zákon limitoval celní přirážky k obilním clům na nejvyšší hranici: u pšenice 25, u žita 50, u ječmene 36, u ovsa 34, a u mlýnských výrobků 75 Kč za 1 q. Skutečnost prokázala, že tyto celní přirážky, které se zdály vyhovovati při pro jednávání tohoto zákona, jsou nízké a nevyrovnávají celou diferenci cen tržních a základních, jak se,jeví v současné době. Z toho důvodu se navrhuje, aby limit celních přirážek byl odstraněn a aby přirážky ty byly stanoveny vždy ve výši, odpovídající celé diferenci cenové.

Ve čl. 2. se navrhuje, aby celní hodnota dovozních listů na obilí a mlýnské výrobky byla zvýšena o část nebo plnou výši platné celní přirážky. Dovozní listy na obilí a mlýnské výrobky se osvědčily a plní své národohospodářské poslání. Jejich nová úprava zákonem ze dne 5. června 1930, č. 72 Sb. z. a n., nepřinesla však žádné další jejich zvýhodnění a proto jejich cenotvorný účinek se nezvýšil. Z toho důvodu se navrhuje, aby byla zmocněna vláda k tomu, aby mohla celní hodnotu u dovozních listů, která spočívá nyní na platné smluvní sazbě celní, zvýšiti až do výše tohoto času platné celní přirážky. Opatření toto přineslo by značný prospěch, poněvadž toto zvýšení cen hodnoty přineslo by též zvýšení obilních cen.

3. Ve čl. 3. navrhuje se zavedení zvláštní vyrovnávací dávky na všechnu cizí zásoby obilí a mouky, dovezené do Československa do 15. prosince 1930, a dále nutná opatření pro zabezpečení této akce. Jest prokázaný fakt, že spekulace zneužívá dnešního stavu obchodně-politického k tomu, aby dovezla sem obrovské zásoby cizích chlebovin a mouky ještě před nastoupením účinnosti celních přirážek. Tímto způsobem má býti znehodnocena celá soustava celních přirážek pro letošní hospodářské období a proto jest tu důležitým úkolem státu, aby tato spekulace byla zmařena. Za tím účelem se navrhuje vybírání zvláštní dávky vyrovnávací v té výši, jak jest určena celní přirážka.

4. Ve čl. 4. navrhuje se zvláštní úprava přednostního semílání domácích chlebovin a s tím související otázka přimíchání domácí mouky k mouce cizí. Podobné opatření bylo již dávno provedeno v jiných státech jako ve Francii (domácí pšenice 97%), v Německu (domácí pšenice 80%) a j., jak plně se osvědčilo v tom směru, že zbytečný dovoz chlebovin a mouky z ciziny se stlačuje na nejmenší míru. Opatření takové jest v zájmu nejenom zemědělství, mlynářského průmyslu, obchodu a konsumentů, ale i státu, poněvadž se tím posilu je aktivita obchodní bilance. Za současné situace, kdy byly k nám dovezeny a stále se dovážejí veliké zásoby cizích chlebovin a mouky, jest opatření toto tím naléhavější, aby zmařena byla tato dovozní spekulace.

Pokud se týče finančního zatížení, jest možno konstatovati, že mírné zatížení, vyplývající ze zvýšené celní hodnoty dovozních listů, bude plnou měrou vyváženo zvýšenými celními příjmy, plynoucími ze zvýšení celních přirážek a z vybírání navrhované dávky vyrovnávací.

Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh zákona byl přikázán výboru iniciativnímu, pak zemědělskému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.

V Praze, dne 20. října 1930.

Dr. Staněk, Mašata, Beran, dr. Zadina, Teplanský, Böllmann, Hodina,

Křemen, Kaliňák, Vencl, Dorič, Pelíšek, Zajíc, Pozdílek, dr. Černý, Prokop, Jan Tůma, Böhm, Windirsch, Bistřický, Blažek, Bečák, dr. Hnídek, Chloupek, Kočandrle, Machník, inž. Žilka, Vančo, Skopal, Procházka, Marek, Nejezchleb-Marcha, Wagner, Zierhut, Viereckl, Gläsel, Dubický.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP