Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.


747.

Interpelace:

I. posl. Josefa Tůmy, Tučného, Hrušovského a druhů min. nár. obrany o zrušení a přeložení vojenských lesních podniků (truhlárny a pily) ve Velkých Levárech na Slovensku,

II. posl. Zeminové, Šmejcové, Pechmanové-Klosové a druhů min. sociální péče a národní obrany o opakujících se strašlivých katastrofách v továrnách, vyrábějících výbušné a hořlavé látky a o nedostatečné ochraně života a zdraví dělnic,

III. posl. Kopeckého, Hadka, Kubače, Majora a soudr. min. vnitra o znemožňování bezvěrecké práce na Slovensku,

IV. posl. Simma a druhů min. financí o přísném postupu liberecké berní správy,

V. posl. Kaspera a druhů min. vnitra o neodůvodněném zákazu národně-socialistické schůze v Trutnově,

VI. posl. Kaspera a druhů min. soc. péče, aby konečně byla uzavřena úmluva mezi Německou říši a Československou republikou o vyplácení podpory v nezaměstnaností dělníkům přecházejícím přes hranice,

VII. posl. Kaspera a druhů vládě o ochranných opatřeních proti úplnému připravení dělnictva z Rotavy a okolí o živobytí,

VIII. posl. dr. Peterse a druhů min. financí o vzorcích přihlášek pro staropensisty,

IX. posl. dr. Schollicha a druhů min. školství a nár. osvěty a financí o poškození učitelů novým zákonem o pensistech č. 70/1930 Sb. z. a n.,

X. posl. Vančo, Jančeka, Stundu a druhov vláde ohľadom stavby dráhy Červená Skala - Margecany,

XI. posl. Polívku a druhov min. školstva a národnej osvety v záležitosti absolventov československej štátnej obchodnej školy v Nitre ročník 1925/26,

XII. posl. Matznera a druhů min. vnitra o vydávání honebních lístků, které se neshodují s nařízeními,

XIII. posl. Gläsela a druhů min. zemědělství a min. pro zásobování lidu, že ašský okresní úřad úředně snížil ceny mléka,

XIV. posl. Hadka, Höhnela a druhů min. vnitra, že liberecký okresní úřad a liberecké policejní ředitelství zakazují komunistické straně v okrese chrastavském všechny schůze a přednášky,

XV. posl. dra Hassolda a druhů min. školství a národní osvěty o umístění některých oddělení německé vysoké školy technické v Praze.

 

747/I.

Interpelace

poslanců Jos. Tůmy, Al. Tučného, Ing. Hrušovského a druhů

ministru národní obrany

o zrušení a přeložení Vojenských lesních podniků (truhlárny a pily) ve Velkých Levárech na Slovensku.

Zaměstnanci vojenských lesních podniků ve Velkých Levárech jsou v této době krajně znepokojeni stále šířenými zprávami, že Správní sbor Vojenských lesních podniků při ministerstvu Národní obrany v Praze hodlá tyto podniky zrušiti.

Do dnešní doby Vojenské lesní podniky ve Velkých Levárech na Slovensku zcela dobře prosperovaly, neboť tyto podniky po vyhoření před několika lety byly moderně pro výrobu zařízeny, takže dnes pozůstávají:

a) z trojrámové (katrové) pily,

b) z oddělení truhlárny pro veškerou práci,

c) z oddělení pro výrobu dřevěné vlny,

d) z oddělení pro výrobu dřevěných beden.

Dále mají tyto podniky parní stroj o 1,20 HP, elektrickou centrálu k pohonu strojů v celém podniku a železniční vlečku ze stanice do závodu. Podniky leží ve středu velkých lesních komplexů a zpracovávají pouze a výhradně vlastní dřevo. Zaměstnávají mimo dělníky v počtu 100 i více také jejich rodiny a samozřejmě též potřebný počet úřednictva a zřízenectva.

Po dobu 10ti měsíců každého roku dávají podniky zaměstnání 50 civilním povozníkům dovozem dřeva.

Pokud zpracování dřeva na pile se týče, dodává tato řezivo všech dimensí k vojenským účelům a velice dobře ve výrobní kapacitě i rentabilitě se osvědčuje.

V oddělení truhlárny opracovávají se truhlářské výrobky, které více jak ze 70ti jsou zadávkami vojenskými všeho druhu; zvláště pak oddělení stavebního truhlářství (truhlárny) dodávalo a dodává okna a dveře pro státní budovy celého Slovenska. V uvážení, že na celém západním Slovensku není podobného závodu, který by uvedené práce mohl hotoviti, je tím více nutno zdůrazniti potřebu Vojenských lesních podniků ve Velkých Levárech a tím i zdůvodnění, aby podniky tyto ve Velkých Levárech na dále v provozu zůstaly.

Odstranění těchto podniků z Velkých Levár způsobilo by citelnou škodu v prvé řadě ztrátou příležitosti k obživě v celém tomto obvodu. Zrušením těchto podniků přišli by o zaměstnání dělnicí, úředníci a zřízenci a stejně tak přišli by o nepostradatelný výdělek drobní povozníci v tomto chudém slovenském kraji. Také obchodnictvo a živnostnictvo utrpělo by tímto zrušením hospodářskou újmu.

Neváháme proto zdůrazniti, že zrušení Vojenských lesních podniků zničilo by dlouhodobou a těžkou prací vytvořené zde hospodářské a národní předpoklady a to jak ku škodě zaměstnanců, tak i ku škodě celkového hospodářského života tohoto slovenského kraje.

Proto podepsaní poslanci se táží:

1. Je panu ministru národní obrany známo, že Vojenské lesní podniky ve Velkých Levárech na Slovensku mají býti zrušeny?

2. Hodlá pan ministr národní obrany akcí za zrušení Vojenských lesních podniků ve Velkých Levárech na Slovensku zastaviti?

V Praze, dne 23. října 1930,

Josef Tůma, Tučný, Hrušovský,

Sladký, inž. Záhorský, Polívka, Lanc, Bergmann, dr. Patejdl, Netolický, Pechmanová-Klosová, dr. Moudrý, Mikuláš, Tykal, dr. Stránský, Langr, Šmejcová, Fiala, Malý, Richter, Hatina, Špatný, Vaněk, Zeminová, Šeba.

 

747/II.

Interpelace

poslankyň Fr. Zeminové, M. Šmejcové, L. Pechmanové-Klosové a druhů

ministrům sociální péče a národní obrany

o opakujících se strašlivých katastrofách v továrnách, vyrábějících výbušné a hořlavé látky a o nedostatečné ochraně života a zdraví dělnic.

V živé paměti obyvatelstva jest nedávná katastrofa v Semtíně, v továrně na výbušné látky. Řada dělníků, nevalně placených, byla v pravém slova smyslu roztrhána, V poslední době jest to zejména Bratislava, která se stává jevištěm strašných výbuchů, placených obětní největšími: utrpením a hrůznou smrtí četných dělnic, stojících teprve na prahu života.

Interpelující poslankyně nemohou se ubrániti dojmu, že v přečetných průmyslových podnicích zodpovědní činitelé o život a zdraví dělníků dbají málo, ale o zdraví a život žen-dělnic nedbají vůbec!

Vždyť se nezapomnělo ještě na primitivní a nedostatečná opatření v bratislavské továrně Hörnesově, kde nedávno řada dělnic výbuchem hořlavých látek přišla o život, Mnoho se o nedbalých a nedostatečných opatřeních továrníků mluvilo a psalo. Ale zdá se, že se ze strašného případu Hörnesova nevzalo žádné poučení. A hlavně, že bratislavskými továrnami neprošla přísná živnostenská inspekce, která by nařídila zvýšení ochranných opatření a nápravu nedostatků i za cenu sporu s vedoucími činiteli zdraví nebezpečných průmyslových podniků. Nekonají-li vždycky a za všech okolností zodpovědní úřední orgány svojí povinnost, musí se sněmovna těmito tragediemi zabývati.

Lidský život je nenahraditelný. A opakující se mučednictví nešťastných dělnic, zmírajících za nejstrašlivějších bolestí, pobuřuje všechny čestné lidi bez rozdílu stran nad lajdáctvím a primitivismem, v jakém se mladé dělnice za 60 - 90 Kč týdenního platu nechávají pracovati v místnostech, věčně výbuchy a smrtí ohrožených.

O nedbalých a nedostatečných opatřeních v továrně Hörnesově bylo jednáno až post festum - po zničení řady životů dělnic.

Ale na nedostatky ochranných opatření a na veliké nebezpečí výbuchů v bratislavské kovodělné továrně dělníci delší dobu upozorňovali zodpovědné a dozorčí orgány podniků. To, co vypovídá hlavní svědek strojník Pastorek, je prostě úžasnou obžalobou těchto činitelů.

Pozůstalí dostanou pár tisíc - ale život mladým dělnicím nikdo nenavrátí a my v zajmu lidskosti musíme trvací na nejpřísnějším vyšetření a potrestání viníků a také na tak přísných zákrocích úředních, aby se hořícími pochodněmi lidských životů nezapalovala nedůvěra obyvatelstva ve spravedlnost lidskou.

Tyto opakující se tragedie chudých dělnic nutí podepsané poslance československé strany národně-socialistické, aby se otevřeně otázali pánů ministrů sociální péče a národní obrany:

1) Jsou pánům ministrům podrobně známy katastrofy dělnic v bratislavských továrnách Hörnesově a kovodělné továrně?

2) Jsou pánům ministrům známa četná neštěstí v Žižkovské kapslovce, nedávné neštěstí v továrně "Orion" aj., kde životy a zdraví dělnic je ohroženo?

3) Jaké bylo učiněno opatření, aby pozůstalým dostalo se podniky bratislavskými a žižkovskými takové finanční náhrady, aby aspoň pracovní a výdělečná ztráta byla nahrazena?

4) Budou viníci ze řad závodních dozorčích a vedoucích orgánů přísně potrestáni a stíháni nejen pro zanedbání povinné péče, ale přímo pro ohrožení lidského zdraví, ze kterého smrt vzešla?

5) A co nejhlavnějšího: Budou okamžitě všechny podniky s nebezpečným materiálem pracující úředně vládou vyzvány, aby provedly ihned všechna možná ochranná opatření, aby se zdravím a životem zaměstnanců nehazardovalo?

6) Nařídí zúčastnění ministři ve svých resortech, aby dozorčí orgány úřední co nejpřísněji ochranná opatření v podobných podnicích přezkoumaly a postaraly se o bezohlednou nápravu, kde je toho třeba a to za všech okolností a pod nejpřísnějšími tresty?

7) Upozorní pan ministr sociální péče také pány ministry veřejných prací a železnic, aby stejný zostřený dozor byl zaveden na dolech a železnicích, kde také příliš často dochází k neštěstím, úrazům a usmrcení zaměstnanců?

Podepsaní poslanci žádají pány ministry za rychlé zodpovědění interpelace a zvýšení přísného dozoru úředního ve všem průmyslovém podnikání životu a zdraví nebezpečném.

V Praze, dne 22. října 1930.

Zeminová, Šmejcová, Pechmanová-Klosová,

Bergmann, dr. Moudrý, Polívka, Fiala, Netolický, Mikuláš, Sladký, Richter, Vaněk, Špatný, Tykal, Stejskal, Jos. Tůma, dr. Patejdl, Malý, Lanc, dr. Stránský, Hatina, Šeba.

 

747/III.

Interpelace

poslanců Kopeckého, Hadka, Kubače, Majora a soudruhů

ministru vnitra

o znemožňování bezvěrecké práce na Slovensku,

V Československu a to zejména v zemích historických udržuje se soustavně názor, že země, dříve uherské, jsou přísně náboženské a proto zda jakákoliv protináboženská práce není možná. Tento názor - naprosto neudržitelný! - pronikl praxí politických úřadů na Slovensku tak, že jakékoliv pokusy o protináboženskou práci i když se dějí v rámci stanov spolku ministerstvem vnitra schváleného, jsou potlačovány. Projevuje se to šikanami slovenských obyvatel slovenského jazyka, kteří podle svého přesvědčení nevěří a svůj názor chtějí mezi soukmenovci propagovat.

Zásadně není zde žádných zákonitých předpisů, jež by takové propagaci zabraňovaly. Ale okresní úřady na Slovensku i zemský úřad (někdejší ministerstvo s plnou mocí pro Slovensko) v Bratislavě pokládají patrně za nepsaný doplněk státních zákonů udržování klerikální tmy na celém Slovensku i Zakarpatské Ukrajině.

Osoby, které vystupují z církve, jsou zcela protizákonně nuceny platit kolky, jsou volány osobně na úřady, ač stačí písemné oznámení, a jsou nuceny předkládati různé dokumenty, ač toho účel věci nevyžaduje, ani zákon nepředpisuje.(Žádány byly v Prievidzi aj.).

Práce bezvěrecká je na Slovensku bržděna též soustavně tím, že místní úřady neuznávají stanov, schválených ministerstvem vnitra pro "Svaz proletářských bezvěrců" pro celou republiku (tedy nikoli pouze pro země české, s vyjmutím Slovenska) a odmítají uznati právní existenci těchto skupin, donucujíce je úředně ke změnám ve stanovách už jednou schválených ministerstvem, tedy úřadem nadřízeným, aby na konec, když jsou splněny veškeré požadavky zákonů uherských, zde uznání právní existence těchto skupin prostě zamítly i proti samotnému ministerstvu vnitra. Uvádíme skupiny v Handlové, Ružomberku, které již pět let nemohou dosáhnouti právní existence. Řada jiných skupin usiluje o totéž nemnoho kratší dobu.

Jiným způsobem se šikanují skupiny již i uznané, že se požadují tak zv. filmové licence na skupinách, které chtějí pořádati přednášky s promítáním světelných obrazů. Ačkoli se o nějakém filmu nedá ani mluvit, protože obrázky jsou doprovázeny kreslenými diapositivy, laternou magikou, přece jen úřady na svém požadavku trvají a činnost uznaných skupin znemožňují. Podobným způsobem šikanují úřady skupiny zákazem přednášení pohádek Boženy Němcově a Lva Tolstého, otištěných v úředních čítankách (pohádka o 12 měsíčkách a Ivan hlupák). To je přímo kulturní skandál. Stálé mluvení o jednotném státu čsl. je vyvráceno dvojí právní praxí mezi zeměmi historickými a zeměmi dříve uherskými. Slovákům bezvěrcům nedaří se v republice o nic lépe, než se jim dařilo kdysi za vlády maďarské buržoasie.

Podepsaní se proto táží pana ministra:

Je ochoten zjednati průchod zákonu č. 96. ze dne 23. IV. 1925 o vzájemných poměrech náboženských vyznání, podle něhož se předpisy o vyznání vztahují i na osoby bez vyznání také na Slovensku, aby jednotný zákon byl též jednotně praktikován?

Je ochoten zaručiti slovenským bezvěrcům svobodnou propagandu bezvěrectví jak je zákonem zaručena a omeziti ochranu klerikální reakce se strany úřadů pod zástěrou "veřejného klidu a pořádku"?

Je ochoten zjednati na Slovensku platnost ministerstvem schváleným stanovám Svazu proletářských bezvěrců, které jeho ministerstvo povolilo pro celou republiku a tudíž i pro Slovensko?

Je ochoten zameziti řádění slovenských úřadů, donucujících místní skupiny bezvěrců k různým změnám ve stanovách ministerstvem vnitra schválených, jakož i šikanujících skupiny nejrůznějším způsobem?

V Praze, dne 23. října 1930.

Kopecký, Hadek, Kubač, Major,

Krosnář, Rjevaj, Novotný, Steiner, Jos. Svoboda, Zápotocký, Čižinská, Hodinová, Kuhn, Gottwald, Barša, Babel, Haiblick, Juran, K. Procházka, Kliment, Vallo.

 

747/IV. (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů ministrovi financí

o přísném postupu liberecké berní správy.

V době od 15. června do konce června 1930 úřadovala - podle zpráv, které jsem obdržel v Bedřichově u Liberce, tedy v úředním obvodu liberecké berní správy, daňová komise, jejíž činnost se zvrhla v přímo nehorázné formy. Komise vstupovala velmi bezohledně do domů a bytů daňových dlužníků a v nich ve všech skříních, truhlách, zásuvkách a stolech hledala peníze a peněžní hodnoty. Všechno, čeho se mohla zmocniti, bylo zabaveno. Několik příkladů:

U výrobce skleněného zboží Michala Röslera našla komise v jedné skříni zlaté hodinky, které jako cenný předmět ve výše zmíněném smyslu měly býti zabaveny. Teprve když prokázal listinami, že tato cenná věc jest majetkem nezletilého, komise od zabavení upustila. Jedna stolní zásuvka v domě Michala Röslera byla zamčena. Poněvadž obyvatelé domu protestovali proti násilnému otevření zámečníkem, zvláště že vlastní přednosta domácností nebyl přítomen, musil býti zavolán ze skelné hutí 20 minut vzdálené, aby sám zásuvku otevřel. Při tom byla zabavena tisícikorunová bankovka, která byla nalezena v otevřené zásuvce. Přes to byly zabaveny všechny další zabavitelné věci.

U výrobce skleněného zboží Františka Schölera bylo vynuceno otevření železobetonové pokladny v přítomnosti obecního orgánu, aby byly převzaty všechny peníze v pokladně se nacházející a zároveň aby u obecního orgánu, obecního rady Roberta Klamta, který rovněž dluží daně, byl proveden kapesní zájem.

U výrobce prstenů Neissera bylo z pokladny zabaveno 24.000 Kč a v četných jiných případech, jichž bylo asi sto, úřadovalo se, jak vylíčeno, s největší přísností.

Nyní dostaly strany úřední oznámení, podle nichž se veřejné dražby zabavených movitostí ustanovují na 24. října 1930. Lze pochopiti, že četné postižené strany očekávají tento den s velkou starostí.

Pane ministře! Úplně uznávajíce povinnosti poplatníků podepsaní interpelanti přece se na Vás obracejí a žádají, aby se zřetelem na události v Bedřichově u Liberce, které se možná jinde děly stejně a se zřetelem na očekávané výpravy v daňových věcech podle vzoru výpravy do Bedřichova, byla jak zvlášť tak všeobecně učiněna opatření, která zabrání nebývalé ostudě, jež jinak povstane. Poplatník má pro stát základní význam. Jest nutno, aby byl udržen i napříště. Toho lze dosíci jen tehdy, bude-li poměrně chráněn, zvláště v dobách hospodářské nouze, které ztěžují placení daní a dávek, O primitivní základ poměru mezi poplatníkem a státem nedbá zvláště správa, která dovoluje, aby došlo k událostem takovým, jako jsou události v interpelaci vytčené. Rozhodně nelze však zapomínati, že tyto události jsou nejen zevnější ostudou, nýbrž že jejich skutečné následky skrývají v sobě ohromné nebezpečí pro sta existencí.

Interpelanti táží se tedy pana ministra:

1.) Jste ochoten bedřichovské události označiti za nesprávné a naříditi, aby přísnost při vymáhání daní byla podstatně zmírněna?

2.) Jste ochoten naříditi, aby byly provedeny velké odpisy nezaplacených daní, které v hospodářské tísni nemohly býti zaplaceny, aby se vydatnou měrou povolovaly lhůty při placení daní a daňové splátky?

3.) Jste ochoten ihned vydati úřadům přiměřené pokyny, aby od této chvíle bylo zabráněno všemu přehánění při vymáhání daní?

4.) Jste, pane ministře, konečně ochoten vydati ve svém oboru nová ustanovení, která dávají správné pokyny poslednímu úřednímu činiteli, pokud jde o styk mezi úřadem a stranami?

V Praze dne 21. října 1930.

Simm,

Kasper, Knirsch, Horpynka, inž. Kallina, dr. Schollich, dr. Jabloniczky, Hokky, Szentiványi, Dobránsky, dr. Szüllö, dr. Hassold, Matzner, Fedor, dr. Hanreich, dr. Keibl, Schubert, Geyer, Krebs, inž. Jung, Köhler.

 

747/V. (překlad).

Interpelace

poslance R. Kaspera a druhů

ministrovi vnitra

u neodůvodněném zákazu národně-socialistické schůze v Trutnově.

Místní organisace národně-socialistické strany dělnické v Trutnově chtěla uspořádati v úterý dne 30. září 1930 všeobecně přístupnou schůzi na thema: "Volby v Německu a národní socialismus." Zmíněné vedení místní organisace zažádalo řádně o povolení této schůze u trutnovského okresního úřadu, který také výměrem ze dne 25. září 1930, číslo R-X/187 toto povolení udělil. Na základě tohoto výměru byla také schůze rovněž povolenými plakáty v tamějším kraji veřejně oznámena a vykonány všechny nutné přípravy. Za dva dny poté, a to 27. září 1930, byl dodán vedení místní organisace německých národních socialistů v Trutnově zvláštním poslem nový výměr tohoto znění:

"Odvolávaje výměr ze dne 25. t. m., čís. R-X-187,:jímž jsem vzal na vědomí svolání veřejně přístupné schůze na úterý dne 30. t. m. o 1/4 na 9 večer, v místnosti "Augartensaal" v Trutnově, zakazuji tuto schůzi podle § 6 zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. z., poněvadž - jak dodatečně bylo zjištěno - její pořádání by ohrozilo veřejnou bezpečnost."

Při šetření, které poté prováděl interpelant, vyšlo najevo, že trutnovský okresní úřad - jak sám uvedl - vydal svrchu uvedený zákaz pro leták vydaný komunisty, v němž se vybízelo k návštěvě národně-socialistické schůze, ačkoliv nebylo nejmenšího nebezpečí, že by tím došlo k nějakým srážkám. Daleko více a spíše zavdal podnět k porušení veřejného pokoje a řádu ničím neodůvodněný zákaz trutnovského okresního úřadu. Úplně neodůvodněný postup trutnovského okresního hejtmana jest nejen přehmatem v tomto, zde uvedeném případu, nýbrž má také zásadní význam pro pozdější rozhodování. Poněvadž podle mínění trutnovského okresního hejtmana jest dostatečným důvodem pro zákaz schůze, vydá-li nepřátelská strana leták, hrozí německé národně-socialistické straně dělnické nebezpečí, že příště nebude moci vůbec již konati žádné veřejné politické schůze v obvodu trutnovského okresu.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

1. Souhlasí-li v uvedené věci s postupem trutnovského okresního hejtmana?

2. Je-li ochoten vydati trutnovskému okresnímu hejtmanu nutné pokyny, aby takovýmto přehmatům pro příště zabránil a je znemožniti?

V Praze, dne 15. října 1930.

Kasper,

Krebs, Krumpe, Knirsch, Simm, inž. Kallina, Oehlinger, Scharnagl, Szentiványi, dr. Holota, Nitsch, dr. Törköly, dr. Petersilka, Bobek, Greif, dr. Mayr-Harting, dr. Hanreich, Horpynka, Matzner, dr. Keibl, dr. Hassold, dr. Schollich, Köhler, Schubert, Geyer, inž. Jung.

 

747/VI. (překlad),

Interpelace

poslance R. Kaspera a druhů

ministrovi sociální péče,

aby konečně byla uzavřena úmluva mezi Německou říší a Československou republikou o vyplácení podpory v nezaměstnaností dělníkům přecházejícím přes hraníce.

Tisíce německých dělníků z pohraničních krajů Šumavy, ale i severních, východních a západních pech, jakož i z pohraničních moravsko-slezských míst, donuceno nedostatkem dostatečné práce a pracovních míst, ale také tamější nouzí, musí odedávna hledati práci a zaměstnání v sousední Německé říši, Tito dělníci zůstávají většinou bydliti v Československé republice, v Německé říši pracují jako dělnicí průmysloví nebo lesní a buď každodenně nebo aspoň jednou týdně vracejí se do svého bydliště a ke svým rodinám. Podle ustanovení platných v Německé říši určují se příspěvky k podpoře v nezaměstnanosti podle výše základního platu a činí nejméně 31/2% z něho, z čehož polovici platí zaměstnavatel, kdežto druhou zaměstnanec. Podle svrchu uvedených ustanovení vybírá se tento příspěvek na pojištění proti nezaměstnanosti ode všech dělníků, kteří jsou v Německé říši v nějakém pracovním poměru, tedy i ode všech, kteří sice v říši pracují, ale mají své bydliště v Československé republice. Podle týchž zákonných ustanovení dostávají však podporu v nezaměstnanosti z pojištění proti nezaměstnanosti jen ti nezaměstnaní dělnicí, kteří mají své bydliště v Německé říši, takže dělníci přecházející hranice, o něž zde jde, a kteří mají své bydliště v Československé republice, musí sice platiti stejné příspěvky k pojištění proti nezaměstnanosti jako dělnicí bydlící na území Německé říše, ale octnou-li se bez práce, podporu v nezaměstnanosti nedostanou. Tento stav, jehož nelze nikterak odůvodniti a jehož příčinou jest jen to, že nebyla dosud sjednána úmluva mezi Německou říši a Československou republikou, postihuje neobyčejně krutě právě v dnešní době dotčené německé dělníky v pohraničním území, poněvadž pro nedostatek zaměstnání v Německé říši ztrácejí zaměstnání, které tam dosud vykonávali a jsou nyní bez podpory v nezaměstnanosti. Tito dělníci měli jistě možnost získati si nárok na podporu v nezaměstnanosti přistoupením k odborové organisaci v Československé republice, než zůstává nevyřízena otázka, že zde trvá vyložené bezpráví, poněvadž proti povinnostem nestojí práva. Musilo by býti věcí zvláštní úmluvy mezi Německou říší a Československou republikou, aby se dělníkům, pracujícím v Německé říši a bydlícím v Československé republice, buď příspěvky připadající na ně pro pojištění proti nezaměstnanosti prominuly nebo aby jim byla přiznána stejná práva na pojištění v nezaměstnanosti jako dělníkům bydlícím v říši.

Podepsaní táží se tedy pana ministra sociální péče:

Jest ochoten naléhati, aby co nejdříve byla zahájena vyjednávání s říšsko-německými úřady stran uzavření takovéto úmluvy nebo, byla-li již zahájena, aby byla co nejrychleji skončena, aby se zabránilo dalšímu poškozování těchto dělníků přecházejících hranice?

V Praze, dne 15. října 1930.

Kasper,

inž. Jung, Krebs, Knirsch, dr. Hassold, dr. Schöllich, dr. Mayr-Harting, Bobek, dr. Petersilka, Szentiványi, Nitsch, dr. Törköly, Kunz, Scharnagl, Oehlinger, dr. Hanreich, inž. Kallina, Köhler, Schubert, Simm, Geyer, dr. Keibl, Horpynka, Matzner, Krumpe, Fritscher, Greif, dr. Holota.

 

747/VII. (překlad).

Interpelace

poslance R. Kaspera a druhů

vládě

o ochranných opatřeních proti úplnému připravení dělnictva z Rotavy a okolí o živobytí.

Přeložením podniků železáren rotavsko-nejdeckých z Rotavy a Schindlwaldu do Karlovy Hutě způsobená nouze nejen tamějšího dělnictva, nýbrž i všeho jiného obyvatelstva této rudohorské oblasti, vzrůstá den ze dne. Železárny jsou nyní skoro úplné přeloženy.

Zprávy z posledních dnů tvrdí, že se nyní má bezpodmínečně přeložiti i válcovna plechu, ačkoliv byly podniknuty četné kroky, aby aspoň tato pracovní možnost byla pro Rotavu zachována.

Poněvadž železárna byla přeložena do Karlovy Hutě, byla, jak bylo lze předvídati, také většina tamějších německých dělníků propuštěna, neboť jen malá část dosavadního dělnictva byla převedena do Karlovy Hutě.

Až dosud bylo tím připraveno o práci již více než 1200 dělníků, kteří po mnoho měsíců trpí velkou bídu. Ale nouze těchto nezaměstnaných lidí vzrůstá právě ještě velmi značně, poněvadž podle ustanovení zákona přestává se poskytovati podpora v nezaměstnanosti a tito pracovnicí zůstanou tedy bez jakékoliv podpory. Kromě toho však se zvýší v nejbližší době počet nezaměstnaných ještě o dalších více než 600 lidí, takže skoro 2000 lidí bude bez práce a se členy rodin asi 8000 lidí zůstane úplně bez živobytí.

Připočteme-li však k tomu i ostatní tamější vrstvy, těmito poměry rovněž postižených lidí, můžeme říci, že přeložením závodů bude velmi těžce postižena existence aspoň 10.000 lidí. Mimo to nelze zde jen o přechodnou, nýbrž naopak o trvalou nezaměstnanost, takže se k bídě přidružuje ještě starost o další budoucnost těchto pracovníků.

Rozčilení nad těmito poměry jest tedy u tamějšího dělnictva, ale i u veškerého ostatního obyvatelstva zcela pochopitelně mimořádné veliké a vzbuzuje i zájem a účast veškeré jiné veřejnosti, neboť jde o úplné zpustošení a zanedbání území dosud po stránce průmyslové významného a o zchudnutí a zbídačení naprosto k práci ochotných a pracovitých lidí. Rozčilení jest tím větší, že jest až příliš dobře známo, že příčinou přeložení nebyly naprosto hospodářské nutnosti, neboť výnosnost podniků se v posledních létech více než prokázala, což vysvítá z toho, že v r. 1922 při počtu dělnictva a zaměstnanectva 2300 bylo vyrobeno 14.860 tun plechu, v r. 1929 při počtu dělnictva 1800 31.760 tun plechu. V době od r. 1923 do 1927 bylo dosaženo čistého zisku 66 milionů Kč.

Nyní nastává zima se svými zvýšenými požadavky a se svými zvláštními krutostmi. Většina tamějšího dělnictva nyní ještě sotva stačí, aby se uživilo chlebem a brambory. Tento osud postihne krutě zvláště děti, které nemajíce dostatečného oděvu, nebudou moci pro očekávanou drsnou krušnohorskou zimu docházeti ani do školy.

Pomocná opatření, která byla podnikateli, státem, okresem a obcemi slíbena nebo částečně již i splněna, naprosto nepostačují, neboť sotva mohou zmírniti největší nouzi. Dlužno však také uvážiti, že nouzové práce, nepočne-li se s nimi ihned, nesplní vůbec svého účelu, neboť nastávající zima většinou znemožní pokračovati v nich a dělnicí, kterých se to dotýká, budou právě v zimě zbaveni vší možnosti se uživiti. Jest povinností státu konečně zde zasáhnouti všemi prostředky, které má po ruce, a lidem k práci ochotným opatřiti nové pracovní možnosti. Nad nouzové práce, jako dočasné opatření, musí usilovati, aby dělnictvo z Rotavy a okolí zbavil starosti o budoucnost tím, že se postará, aby tamějšímu obyvatelstvu byly otevřeny nové výdělečné prameny a nové pracovní možnosti.

Přihlížejíce k tomu, táží se tedy podepsaní vlády:

1.) Co zamýšlí vláda učiniti, aby zabránila úplnému připravení německého dělnictva z Rotavy a okolí o živobytí?

2.) Jest ochotna příslušným obcím poskytnouti nutné prostředky ku provedení nouzových prací a dáti je ihned provésti?

3.) Jest ochotna podporovati otevření nových výdělečných pramenů, přispěti k usazení nových průmyslů a také zakročiti, aby se pro tamější dělníky v nejkratší době opatřila nová práce?

V Praze dne 20. října 1930.

Kasper,

Knirsch, dr. Hanreich, inž. Jung, dr. Keibl, Simm, Krebs, Schubert, Köhler, Geyer, dr. Schollich, inž. Kallina, Hokky, dr. Jabloniczky, Matzner, Horpynka, dr. Hassold, dr. Szüllö, Fedor, Dobránsky, Szentiványi.

 

747/VIII. (překlad).

Interpelace

poslance dr. Peterse a druhů

ministrovi financí

o vzorcích přihlášek pro staropensisty.

Ačkoliv ani v zákoně č. 70/1930 Sb. z. a n. o zrovnoprávnění pensistů, aní v zákonech č. 103/1926 a 104/1926 Sb. z. a n. není ustanovení, že případný vlastní důchod manželky dlužno vzíti v úvahu při vyměřování výslužného manžela, obsahuje přece úřední vzor přihlášky v bodě 7 otázku: "Má vaše manželka vlastní důchod, jakého druhu a kolik činí ročně?"

Tato otázka způsobila mezi staropensisty obavu, že vláda zamýšlí při přiměřeném vlastním důchodu manželky výslužné manželovo zkrátiti, co by bylo úplně protizákonné.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí, ví-li o bodě 7 vzorce přihlášky pro staropensisty, jak jej odůvodňuje a co zamýšlí učiniti, aby rozptýlil oprávněnou obavu staropensistů?

V Praze dne 21. října 1930.

Dr. Peters,

dr. Kafka, Windirsch, Platzer, Schäfer, Hodina, Viereckl, Heller, Gläsel, Böhm, Jelinek, Böllmann, Zierhut, Wagner, Grünzner, Macoun, Halke, Kremser, Müller, Jaksch, Taub.

 

747/IX. (překlad).

Interpelace

poslance dr. E. Schollicha a druhů

ministrům školství a národní osvěty a financí

o poškození učitelů novým zákonem o pensistech č. 70/1930 Sb. z. a n.

Úmyslem zákonodárce bylo, aby se novým zákonem o pensistech č. 70/1930 Sb. z. a n. konečně jednou odstranil rozdíl v odpočivných požitcích rozličných skupin pensistů a aby jejich nároky byly upraveny podle ustanovení platových zákonů č. 103/1926 a 104/1926 Sb. z. a n., platných pro učitele a státní úředníky.

Tomuto duchu odporuje však prováděcí nařízení č. 96/1930 Sb. z. a n. k pensijnímu zákonu. Tak mj. ustanovuje, že staropensisté, kteří při přestupu do výslužby byli na vedoucím místě na škole obecné nebo občanské, nemají nároku na výší funkčního přídavku, platnou pro učitele nyní, nýbrž že dostanou funkční přídavek jen v té výši, v jaké by jej dostávali ve chvíli přeložení do výslužby. Prováděcím nařízením se tedy podstatná součást pensijní základny, totiž funkční přídavek, zcela libovolně vytrhuje a ponechává ve staré výši, zatím co jiné součásti pensijní základny jsou zvyšovány podle platového zákona č. 104/1926 Sb. z. a n. Vládní nařízení odporuje tedy úmyslu zákona, který pomýšlí na úplné zrovnoprávnění, jest však i urážlivým odstrčením řídících učitelů a ředitelů obecných a občanských škol, kteří byli na vedoucím místě, proti ředitelům státních středních a odborných škol, jimž totéž prováděcí nařízení zcela oprávněně funkční přídavek zvyšuje.

Podepsaní táží se tedy pana ministra školství a národní osvěty a pana ministra financí, jsou-li ochotni napraviti křivdu způsobenou učitelským pensistům tím, že příslušné ustanovení v §u 20, odst. 5 vládního nařízení č. 96/1930 Sb. z. a n. bude škrtnuto?

V Praze dne 22. října 1930.

Dr. Schollich,

inž. Kallina, Geyer, Nitsch; Kasper, dr. Törköly, Hokky, Köhler, dr. Jabloniczky, Simm, Horpynka, Matzner, dr. Keibl, dr. Hanreich, dr. Hassold, dr. Szüllö, Knirsch, Dobránsky, inž. Jung, Szentiványi, Krebs, dr. Holota, Schubert, Fedor.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP