Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930.

III. volební období.

3. zasedání.


750.

Návrh

poslanců dr. Fr. Staňka, Fr. Mašaty, dr. Zadiny, Bečáka, Blažka, Stundy a druhů

na vydání zákona, jímž se mění a doplňuje zákon z 12. srpna 1921, čís. 297 Sb. z. a n. o povinném známkování chmele.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

dne .........................................

jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 297 Sb. z. a n. o povinném známkování chmele.

,národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

První odstavec §u 5 zákona ze dne 13. srpna 1921. čís. 297 Sb. z. a n., se mění a bude zníti příště takto:

"Označení chmelů uvedených v §u 3 bodu A. podléhá povinnému ověření příslušnou známkovnou."

Článek II.

Ustanovení §u 19 téhož zákona, obsahující předpis o poplatcích za označování a ověřování, se doplňuje dalším odstavcem tohoto znění:

"Oblastní organisace pěstitelů chmele, jež zřídily veřejné známkovny a spolupracují na jich správě a přitom dle stanov těchto známkoven jsou pověřeny udržovati styk mezi pěstitelem chmele a známkovnami, jsou oprávněny od pěstitelů chmele vybírati příspěvky, jichž výši určí příslušná veřejná známkovna před sklizní chmele. Také tyto příspěvky vybírají veřejné známkovny a odvádějí je příslušné oblastní organisaci pěstitelů."

Článek III.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedením jeho pověřují se ministři zemědělství, obchodu, vnitra, financí a železnic.

Odůvodnění.

Citovaný zákon o původu chmele se v celku osvědčil a pomohl domácí provenienci chmelařské ku proniknutí na světové trhy, neboť budí důvěru v solidnost veřejné správy na známkování chmelů súčastněné. Jen v některých směrech ukázalo se při provádění zákona, že původně zamýšlené účinky se nedostavily. Jedním z takových nedostatků, pramenících ze znění zákona, jest § 5 ve svém ustanovení o fakultativní možnosti známkování a ověřování chmelů domácí provenience v obchodním styku tuzemském. Ukázalo se během téměř 10 let praktického provádění zákona, že chmel koupený domácími pivovary anebo obchodem pro potřebu v domácích pivovarech a tedy dle znění §u 5 nepodléhající povinnému ověřování, byl z důvodů hospodářských anebo obchodních vyvezen za hranice, a tím porušena hlavní zásada provenienčního zákona obsažená v §u 5. Aby se této možnosti vývozu neověřovaného chmele domácího původu předešlo, navrhuje se nahoře uvedená změna. Tento návrh setkává se s příznivým pochopením jak na straně obchodu tak i pivovaru, poněvadž náklady tímto ověřením vzniklé jsou nepatrné a naopak jistota pro obě tyto strany, že chmel jest domácího původu a tedy také význačné kvality, zjednává jim nezvratné přesvědčení o upotřebitelnosti chmele k jejich účelu.

Dosavadní znění 1. odstavce §u 19 umožňuje sice, aby v poplatcích za známkování a ověřování byly uplatněny náklady orgánů známkovacích přímo súčastněných, jest však při nejmenším pochybno, zda v tomto znění jsou zahrnuty také náklady osobní i věcné orgánů, kteří při označování chmele v obcích vykonávají hlavní práci, spočívající v potvrzování původu a druhu chmele. Jsou to zejména místní důvěrníci, kteří jsou vybráni z místních pěstitelů chmele a oblastní organisací navrhováni správě známkovny. Oni jsou nejpovolanějšími orgány pro potvrzení, že chmel, který má býti známkován, byl vypěstován v jich obci u pěstitele, který chmel známkuje a tím zaručují identitu ověřovaného chmele.

Vlastní organisace obstarávají při tomto označování jednak věcné potřeby (šablonu, tiskopisy), jednak osobní práci člena, jenž jest vybrán za místního důvěrníka pro označování chmelů. Tím jsou zapojeny oblastní organisace jako součást celého známkovacího řízení, vznikají jim výkonem uvedeného označování náklady a naproti tomu není nikterak postaráno o to, aby jim tyto náklady byly z prostředků veřejné známkovny uhrazeny. Proto předkládá se tento návrh, jímž dosavadní nedostatek v organisaci známkování má býti odstraněn.

Přijetí tohoto doplňku jeví se býti tím potřebnějším, že touto formou budou i ti pěstitelé chmele, kteří z nedostatku pochopení pro společné úkoly odpírají svým organisacím příspěvky, na druhé straně však domáhají se výhod z organisačního života plynoucích, donuceni, aby aspoň na úhradu nákladů při známkování, přicházející jim přímo ku prospěchu, platili přiměřenou částku za tento výkon.

Tím jest tento návrh odůvodněn. Pěstitelé chmele jsou ovšem přesvědčeni, že konstrukce provenienčního zákona a provádění ověřování chmele vyžádá si brzy zákonnou úpravu o povinném členství v organisacích, jež jsou povolány svými orgány prováděti zákon provenienční.

Finanční zatížení návrhem tímto nevznikne. Po stránce formální budiž tento návrh přikázán výboru iniciativnímu, pak zemědělskému a rozpočtovému.

V Praze, dne 18. října 1930.

Dr. Staněk, Mašata, dr. Zadina, Bečák, Blažek, Stunda,

dr. Černý, Křemen, dr. Hnídek, Marek, inž. Žilka, Honzl, Chloupek, dr. Kalaš, Pozdílek, Zajíc, Machník, Beran, Janček, Kočandrle, Dorič, Bistřický, Jan Tůma, Ščerecký, Nejezchleb-Marcha.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP