ze dne ....................................... 1930

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

(1) Úředníkům vyšší pomocné soudní služby může býti vládním nařízením v celém státním území nebo v některých jeho obvodech u okresních soudů a u poručenských (sirotčích) úřadů první stolice zcela nebo z části svěřeno vyřizování těchto věcí:

1. vydávání platebních rozkazů v řízení upomínacím;

2. potvrzování právní moci a vykonatelnosti rozhodnutí;

3. vyřizování věcí pozůstalostních;

4. vyřizování věcí poručenských (opatrovnických);

5. vyřizování exekucí na věci movité a na pohledávky k dobytí peněžitých pohledávek;

6. vymáhání peněžitých trestů jakéhokoliv druhu a nákladů trestního řízení;

7. vyřizování věcí knih pozemkových.

(2) Úředníkům vyšší pomocné soudní služby může býti u soudů a u poručenských (sirotčích) úřadů vůbec přikázáno vyřizování věcí správních a, je-li toho třeba, i vykonávání prací soudní kanceláře (kanceláře poručenského úřadu).

§ 2.

(1) Soudci (přednostovi poručenského úřadu) jest vyhrazeno:

a) ve věcech poručenských a opatrovnických: prohlášení nezletilce zletilým, schválení propuštění z moci otcovské, svolení k sňatku nezletilce; zbaveni moci otcovské; zbavení svéprávnosti, jeho přeměna a zrosení; propachtování a zcizení nemovitostí poručencových (opatrovancových); odevzdání nezletilce do polepšovny; schválení smlouvy o osvojení; schválení právních jednání s poručenci (opatrovanci) a vydání jejich jmění;

b) ve věcech exekučních: nařízení a výkon vyjevovací přísahy a uvalení vazby na dlužníka; rozhodování o návrzích na odklad exekuce učiněných ve sporu vzniklém za řízení exekučního;

c) v řízení trestním rozhodování o odkladu peněžitého trestu a o jeho placení ve lhůtách;

d) ukládati jakékoliv tresty (pokuty).

(2) Soudce okresního soudu (přednosta poručenského úřadu první stolice) může si vyhraditi vyřizování určitých věcí vůbec nebo případ od případu. Vždy přísluší mu rozhodovati o sporných otázkách právních.

§ 3.

(1) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené úředníkem vyšší pomocné soudní služby podle § 1, odst. 1, lze odporovati stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce (přednosty poručenského úřadu první stolice). Opravný prostředek budiž však předložen nejprve soudci okresního soudu (přednostovi poručenského úřadu první stolice), který o něm sám rozhodne, má-li za to, že jest mu vyhověti, jinak předloží opravný prostředek druhé stolici, aby o něm rozhodla.

(2) Rozhodne-li soudce okresního soudu (přednosta poručenského úřadu první stolice) o opravném prostředku podle odst. 1, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí první stolice. Odporovati mu lze podle obecných ustanovení.

(3) Ustanovení o odporu proti platebnímu rozkazu v řízení upomínacím jsou nedotčena.

§ 4.

O vyloučení a o odmítnutí úředníků vyšší pomocné soudní služby platí obdobně ustanovení o vyloučení a o odmítnutí soudců.

§ 5.

Pokud úředníci vyšší pomocné soudní služby samostatně vyřizují věci uvedené v § 1, odst. 1, platí o nich ustanovení zákona ze dne 12. července 1872, č. 112 ř. z., o žalobním právu stran pro porušení práva při výkonu úřadu soudcovskými úředníky.

§ 6.

Tento zákon nabude účinnosti dnem vyhlášení. Zároveň pozbudou účinnosti předpisy čl. VIII. až X. zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech.

§ 7.

Tento zákon provede ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

Podle čl. VIII. a X. zákona ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n., může býti samostatné vyřizování věcí poručenských a opatrovnických, pokud nejsou vyhrazeny podle čl. IX. rozhodování soudcovu, dále projednávaní jednoduchých pozůstalostí a vyřizování věcí exekuce na svršky svěřeno nesoudcovským úředníkům soudů a poručenských úřadů.

V § 4 vlád. nař. z 3. července 1923, č. 135 Sb. z. a n., byla předepsána kvalifikace úředníků soudní kanceláře, kteří mohou býti pověřeni samostatným vyřizováním věcí nesporných a exekučních podle zákona čís. 123/1923 Sb. z. a n.; vyžaduje se, aby úředníci takoví měli úplné středoškolské vzdělání, po tři roky byli v přípravné praxi a podrobili se s úspěchem praktické zkoušce. Po dobu, pokud by byl nedostatek úředníků takto kvalifikovaných, jest ministerstvu spravedlnosti vyhrazeno právo, aby výkaz předepsaných náležitostí prominulo kancelářským úředníkům, kteří se v praxi plně osvědčili.

Těmito předpisy měla býti zjednána úleva přetíženým soudcům, kteří by tím, že by některé úkony řízení nesporného a, exekučního byly přeneseny na jiné orgány, byli uvolněni pro vyřizování vlastní agendy soudcovské. Bohužel však ustanovení těchto v -praxi nemohlo býti využito. Nedostatek sil v soudní kanceláři po provedené restrikci zabránil tomu, aby i jen sebe menší počet způsobilých úředníků byl odňat vlastním pracem soudní kanceláře, a aby svěřeno mu bylo vyřizování věcí jiných. Teprve r. 1929 zlepšily se poměry v soudní kanceláři přibráním nových sil tak, že bylo lze pomýšleti na to, aby byly předpisy čl. VIII. a X. zákona č. 123/1923 Sb. z. a n. provedeny. Pro přípravu úředníků k samostatnému vyřizování ve smyslu právě uvedených předpisů byly zřízeny v Praze, Brně a v Bratislavě kursy a absolventi těchto kursů podrobili se zkouškám. Výsledky kursů i zkoušek velmi uspokojily a získáno bylo 57 sil, kterým po další ještě praxi konané pod dozorem soudcovým bude lze bez rozpaků svěřiti samostatné vyřizování soudci nevyhrazených věcí nesporných a exekučních.

Při provádění přípravných prací k provedení zákona čís. 123/23 Sb. z. a n. se ukázalo, že zákon tento potřebuje některých změn a doplňků. Zejména nutno upraviti vhodnějším způsobem podávání opravných prostředků proti rozhodování nesoudcovských úředníků pověřených samostatným vyřizováním věcí nesporných a exekučních. Podle čl. VIII. zákona č. 123/23 jest upravena otázka podávání opravných prostředků odlišným způsobem pro soudy, kde bude ustanoven samostatně vyřizující nesoudcovský úředník, a pro soudy, kde úředníka takového nebude. I lhůta k opravnému prostředku jest rozdílná. Z toho mohly by velmi snadno vzejíti škody často nenahraditelné stranám, které chtějí opravného prostředku použíti.

A když již přistupuje se ke změně zákona č. 123/23, nelze nechati nepovšimnutu okolnost, že v zákoně tomto je samostatná působnost nesoudcovských úředníků vyměřena příliš úzce. Podobné poměry, jako u nás, jsou v Rakousku a v Německu. A v obou těchto sousedních státech jest svěřeno nesoudcovským úředníkům daleko více agend; nežli připouští zákon č. 123/23. Vyřizují tam samostatně zejména věci upomínací, věci pozůstalostní v celém rozsahu, věci exekuce mobilární nevyjímajíc ani povolení exekuce, věci knih pozemkových. Veškeré tyto agendy hodí se pro samostatné vyřizování nesoudcovskými úředníky i u nás. Pokud jde o věci knih pozemkových, byly z některých kruhů odborníků vysloveny pochybnosti; přes to však zařazeno do § 1, odst. 1., ustanovení, že i vyřizování věcí knihovních může býti svěřeno nesoudcovským úředníkům, ovšem v předpokladu, že vládní nařízení v tomto směru bude vydáno teprve až bude k tomu vhodná doba. Ve směrech ostatních doporučuje se samostatnou působnost nesoudcovských úředníků rozšířiti ihned stejně jako ve státech sousedních a svěřiti jim i vyřizování věcí správních, na př. věcí stavebních, platových, pensijních a pod., zejména také u soudů sborových. Vyřizování správních věcí ovšem díti se bude vždy pod aprobací presidenta (přednosty soudu, úřadu).

Působnost úředníků vyšší pomocné soudní služby podrobně vypočítává § 1 osnovy. V § 2 výslovně vyjímají se některé agendy, které i nadále mají zůstati vyhrazeny rozhodování soudcovu. Jestliže by se objevilo, že jest třeba obmezení dalších, bude toho dbáti při vydání vládního nařízení podle § 1, odst. 1., o soudcovskému rozhodování vyhraditi i záležitosti ještě jiné, nežli jsou uvedeny v §u 2. Výpočet věcí nesporných vyhrazených rozhodování soudcovskému, uvedený v § 2, odst. 1, písm. a), shoduje se v podstatě s dosavadním ustanovením čl. IX. zákona č. 123/23. V ostatním vyhrazeny byly soudcovskému rozhodovaní úkony, které vzhledem ke své povaze pro vyřizování úředníků nesoudcovských se nehodí. Nesoudcovským úředníkům svěřeno býti může samostatné vyřizování věcí uvedených v § 1, č. 1 až 7 jen u soudů okresních a u poručenských úřadů I. stolice. U soudů sborových bude lze jich použiti k vyřizování věcí správních (§ 1, odst. 2). Působnost nesoudcovských úředníků jest obmezena jedině na vlastní vyřizování věcí, uvedených v § 1. Nenáleží jim však zejména ukládání jakýchkoliv trestů účastníkům řízení. To zůstane vyhrazeno vzhledem ke své povaze vždy soudcům z povolání (§ 2, odst. 1., písm. d). Soudci vyhrazuje se v §u 2, odst. 2, podobně jako se stalo v čl. VIII. odst. 3 zák. č. 123/1923 Sb. z. a n., také právo, aby rozhodování v určitých, zejména složitých věcech, vůbec anebo případ od případu si ponechal sám. Ve všech případech pak náleží mu rozhodovati o sporných otázkách právních.

Jak již shora uvedeno, upravuje osnova nově podávání opravných prostředků. Příslušná ustanovení jsou obsažena v § 3. Ustanovení toto upraveno bylo zcela všeobecně. Připouští opravný prostředek stejný, jako kdyby rozhodoval soudce nebo přednosta poručenského úřadu. Opravným prostředkem bude tu zpravidla stížnost (rekurs), u poručenských úřadů odvolání. I lhůty jsou stejné, jako kdyby rozhodoval soudce (přednosta poručenského úřadu). Toliko pokud jde o rozhodnutí o opravném prostředku, obsahuje § 3 ustanovení zvláštní. Ukládá soudci (přednostovi poručenského úřadu), aby o opravném prostředku rozhodl sám, aniž by jej předložil vyšší stolici, jestliže shledá, že jest opravný prostředek odůvodněn. Podobné ustanovení platí liž dnes o rozkladech.

Ve třetím odstavci § 3 jsou zachována ustanovení o odporu proti upomínacímu platebnímu rozkazu, obsažená v zákoně z 27. dubna 1873, č. 67 ř. z., resp. § 595 a násl. civ. ř. s. slov. Byl-li proti platebnímu rozkazu podán odpor, náleží veškeré další rozhodování ve věci již soudci; i rozhodnutí podle § 11 zákona č. 67/1873 ř. z.

Podmínky ustanovení úředníkem vyšší pomocné soudní služby upravený budou zvláštním vládním nařízením, vydaným podle zákona platového, č. 103/1926 Sb. z. a n. Pro dobu, než bude dostatečný počet úředníků, kteří by vykazovali podmínky předepsané, bude vládním nařízením umožněno, aby úředníky vyšší pomocné soudí služby byli jmenováni kancelářští úředníci, kterým podle jejich kvalifikace bez obavy lze samo statné vyřizování svěřiti. Samozřejmě bude se tak moci státi jen v případech, kde bude způsobilost každého jednotlivce přicházejícího v úvahu nade vši pochybnost zjištěna, zejména absolvováním přípravného kursu a úspěšným výkonem praktické zkoušky. Není vyloučeno, že sporadicky se vyskytnou případy, kde by úředník vyšší pomocné soudní služby nebyl vlastními svými pracemi plně zaměstnán. Aby vyloučeny byly jakékoliv pochybnosti, pojato bylo do § 1, odst. 2, ustanovení, podle kterého v případě takovém lze úředníku vyšší pomocné soudní služby uložiti i práce jiné. Zejména přichází tu v úvahu funkce úředníka dozorčího.

V zákoně č. 123/23 Sb. z. a n. není ustanovení o tom, zdali a pokud ručí nesoudcovští úředníci, samostatným vyřizováním pověření, za škody, způsobené porušením práva. Mezeru tuto vyplňuje ustanovení § 5, kterým rozšířena platnost zákona č. 112/1872 ř. z., platného nyní podle § 209 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. i v zemi Slovenské i Podkarpatoruské, i na úředníky vyšší pomocné soudní služby. Pověřují-li se úředníci vyšší pomocné soudní služby samostatným vyřizováním věcí dosud vyřizovaných soudci, kteří za škody způsobené porušením práva při výkonu svého úřadu ručí podle zákona č. 112 z roku 1872 ř. z., jest v zájmu právní bezpečnosti nezbytno, aby stejné ručení uloženo bylo i úředníkům vyšší pomocné soudní služby. Solidární ručení státu samozřejmě platí i při škodách způsobených nesoudcovskými úředníky. Podstatného zvýšení risika státu z ručení tohoto netřeba se obávati.

Novými ustanoveními osnovy jsou plně nahrazeny předpisy čl. VIII. až X: zákona č. 123/1923 Sb. z. a n. Současně s účinností nového zákona třeba je proto zrušiti (§ 6).

Náklady s provedením tohoto zákona spojené budou do té doby, nežli bude je lze zařaditi do rozpočtu ministerstva spravedlnosti, hrazeny z prostředků určených k provedení nové systemisace úřednických míst.

Vláda navrhuje, aby tento návrh zákon byl přikázán v obou sněmovnách Národního shromáždění ústavně právnímu výboru, a aby vzhledem k tomu, že jde o uzákonění jednoho z prostředků k odstranění neutěšených poměrů v soudnictví, bylo výborům uloženo podati zprávu v době co nejkratší.

V Praze dne 24. října 1930.

Předseda vlády:

Udržal v. r.