Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1930

III. volební období

3. zasedání


796.

Návrh

poslanců Fr. Petrovického, Jana Slavíčka a druhů

na vydání zákona o právní úpravě živnosti drogistické.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne…………………,

jímž se upravuje živnost drogistická.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Drogistou jest obchodník, který jest oprávněn míti na skladě a prodávati léčiva, pokud nejsou lékárnám výlučně vyhrazena a který současně provozuje obchodní živnost podle § 38, odstavec 1, 3 a 4 živnostenského řádu, resp. 53, odstavec 1, 3 a 4 ž. ř. pro Slovensko.

§ 2.

Drogistické oprávnění obsahuje dále zvláště:

a) prodej léků a léčiv, k jejichž prodávání není nutno předložiti individuelní lékařský předpis;

b) prodej léčivých specialit po továrnicku vyrobených, pokud za jejich obsah a složení odpovídá výrobce a které jsou insercí po obchodnicku ke koupi nabízeny;

c) prodej veškerých impregnovaných látek obvazových, všech desinfekčních prostředků a chemických přípravků;

d) výdej zvěroléčiv připravených podle zvěrolékařského předpisu;

e) odbyt všech druhů obvazových látek, léků a léčiv lékařům a zvěrolékařům pro domácí lékárny, ústavům, nemocnicím a porodním assistentkám;

f) prodej jedů, žíravin a kyselin,

g) úpravu a prodej přípravků k hubení škodlivých zvířata hmyzu;

h) přípravu a prodej látek a předmětů ohněstrojných a prodej všech přípravků trhacích;

ch) prodej umělých vod minerálních a zřídelních výrobků;

i) výroba lihovin studenou cestou a prodej lihovin v uzavřených nádobách;

j) výroba a prodej kosmetických a dietetických přípravků;

k) sběr, úprava a prodej všech rostlin, které v přírodě jsou volně přístupné a to v každém stavu, výroba a prodej všech přípravků z těchto rostlin.

§ 3.

K samostatnému nastoupení drogistické živnosti jest zapotřebí koncese, kterou uděluje živnostenský úřad I. instanci po slyšení odborného drogistického gremia těm, kteří prokázali, že po úspěšném odbytí nižšího oddělení školy střední, nebo úplné školy občanské v drogistickém závodě po dobu nejméně 3letou se vyučili, vykonali u odborného drogistického gremia zkoušku praktikantskou a ve stejné živnosti byli dále činni po dobu nejméně 5 let.

§ 4.

Seznam drogistických závodů se vede u živnostenských úřadů II. instance.

§ 5.

Revise drogistických závodů lze prováděti živnostenskými úřady I. instance za přibrání úředního lékaře, eventuelně zvěrolékaře a za přibrání zástupce příslušného odborného gremia drogistického.

§ 6.

Zákon tento nabývá platnosti dnem vyhlášení. Jeho vyhlášením pozbývají platnosti zákony a nařízení, která jsou v odporu s ustanoveními tohoto zákona.

Žadatelé o koncesovanou živnost drogistickou, kteří nabyli způsobnosti před vyhlášením tohoto zákona, posuzují se podle dosavadních předpisů.

§ 7.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr obchodu, průmyslu a živností.

Důvodová zpráva.

Má býti přikročeno k úpravě živnostenského řádu bud jeho přepracováním v celku, nebo úpravou jednotlivých částí, novelisováním. V tom ohledu po léta jest ožehavou otázkou úprava prodejových práv drogistů, zejména malodrogistů, s čímž souvisí úprava prodejového oprávnění činnosti lékáren, ústavů to ze řádu živnostenského vyňatých.

Lékárny ode dávna obírají se přípravou a prodejem léků a léčiv. Původně to byl výhradný jejich monopol. Již v minulém století vyvinuvší se poměry a potřeby širokých vrstev lidových přivodily, že z monopolu toho, když v roce 1883, vydané ministerské nařízení č. 152 ř. z. neuspokojilo, vyloučeny byly výslovně některé předměty, které výhradně jako léky sloužily a byly také přiznány ku prodeji mimo lékárny. Stalo se tak na základě slibu daného v § 54 živnostenského řádu z roku 1883 ministerským nařízením ze dne 17. června 1886, č. 97 ř. z.

Také § 15, čís. 14 ž. ř. obsahuje ustanovení, že výroba jedů a příprava látek a preparátů k lékařskému upotřebení určených, jakož i drobný prodej obou (Verschleiss), pokud to není výlučně vyhraženo lékárníkům, vázány jsou na zvláštní koncesi. Totéž bylo ustanoveno o drobném prodeji umělých vod minerálních.

Ustanovení toto platí dosud až na tu změnu, že v úpravě živnostenského řádu v roce 1907 bylo do textu zákona dáno slovo ťprodejŤ (Verkauf) na místě ťdrobný prodejŤ (Verschleiss).

Původně dotýkal se této otázky § 16, č. 3 ž. ř. z roku 1859, který stanovil, že prodej jedů a koření dovoluje se na zvláštní koncesi (rozuměj nelékárníků). Způsobilost ke koncesi této měli podle § 27 toho zákona ti, kdož se před lékařským úřadem mohli vykázati potřebnými vědomostmi.

Ohledně prodavačů jedů předepsána pak z r. 1876 zvláštní způsobilost. V min. nařízení ze dne 21. dubna 1876, č. 60 ř. z. byly také jedy specielně vypočítány a způsobilost pro získání koncese upravena. To platí až dosud.

Pro detailní prodejovou koncesi k živnosti podle § 15, č. 14 ž. ř. nepožadoval zákon z roku 1883 zvláštního průkazu způsobilosti (min. nařízení ze dne 17. září 1883, č. 151 ř. z.).

Nařízení z téhož dne číslo 152 ř. z. upravilo materielní rozhraničení prodejových práv mezi lékárníky a koncesovanými obchodníky, které zákon sám v 54 ž. ř. nazval drogisty resp. materialisty. Mimo lékárny bylo dovoleno míti na skladě a prodávati dietetické a kosmetické prostředky čítaje v to prostředky k čistění zubů, pokud se tyto nejeví jako směsi léčiv, pak přírodní a umělé minerální vody a zřídelní výrobky, chirurgické obvazové látky každého druhu. Bylo pak dále ustanoveno, že prodej drog a chemických přípravků, jichž se užívá nejen k účelům léčivým, ale jež slouží i k účelům technickým, dovolen je také mimo lékárny. A bylo současně zemským politickým úřadům uděleno zmocnění, aby podle potřeby a poměrů ve svých obvodech s dorozuměním se s ministerstvem vnitra a obchodu vydaly seznam předmětů, jinak lékárnám vyhražených, jichž chování na skladě a prodej dovolen je také mimo lékárny. Rozumí se v drobném prodeji.

Na základě tohoto nařízení vzniklo pak nařízení ze dne 17. června 1886, č. 97 ř. z. ohledně výjimek z lékárnického monopolu, jímž bylo vyřčeno, že výjimky dietetických a kosmetických prostředků včetně prostředků k čištění zubů týkají se těch předmětů, jež nejsou připraveny podle pharmakopee. Toto nařízení pak upravilo samo otázku, kde v r. 1883 zemské politické úřady (jednotlivě pro své obvody podle potřeby a poměrů) mohly i léčivé předměty k volnému prodeji připustiti pro celé státní území tím, že vyjmenovalo určité předměty výhradně léčivé, k prodeji mimo lékárny a upravilo způsobilost (zkoušku) a dodalo, že kdo má oprávnění podle § 15, č. 14 ž. ř., jest oprávněn tyto vyjmenované předměty také míti na skladě a prodávati.

Ohledně předmětů, jichž se současně užívá v medicíně i k technickým účelům, v pochybných případech (totiž že by se jich užívala také v technice) má rozhodovati ministerstvo vnitra ve srozumění s ministerstvem obchodu po vyžádání si odborně technického dobrozdání.

Tyto úpravy ukazují vývoj celé otázky.

Nejdůležitějším momentem jest uznání z roku 1883, že úprava prodejových práv, správně řečeno přiznání prodeje léčiv mimo lékárny, říditi se má podle potřeby a podle všeobecných poměrů (§ 4 nařízení z r. 1883).

Vyslovením této základní zásady uznáno bylo měnění se potřeb a poměrů, podle nichž upravována býti mají prodejová práva drogistů a to v tom smyslu, že mají býti rozšiřována, neboť intence celého nařízení byla ta, aby léčiva i mimo lékárny byla k dostání.

Není pochybnosti, že se poměry od roku 1883 i od roku 1886 podstatně změnily, že se pozměnily také potřeby (elektřina, automobily, radia), ale nezměnilo se nic na předpisech o drogistických prodejových právech, která rozšířena nebyla. Nařízení z roku 1895, č. 188 ř. z. neznamená žádnou podstatnou změnu.

Drogisté postřehujíce dobře změnu poměrů, potřeby konsumujícího obecenstva a zákonodárství v kulturní západní cizině, trvale naléhali na příslušných místech o přiměřenou úpravu této pro ně životní otázky. Jejich vzdělání rovná se dřívějšímu vzdělání lékárníků, jejich inteligence a odborné znalosti stouply úměrně s pokrokem doby.

Na druhé straně se povznesl i všeobecný stupeň vzdělání obecenstva, stoupl životní standard všech vrstev, které potřebují drogerii jako nezbytnou součást hospodářského celku. Potřeba tato jest větší právě pro vrstvy sociálně slabší, pro obyvatele menších osad (vesnic, městysů) a míst sezonních (Špindlerův mlýn, Štrbské pleso), které nesnesou zřízení lékáren, - zdravotních to ústavů.

Jest známo, že v dnešní době se připravují léky a léčiva po továrnicku a prodávají se ve způsobě dosovaného zboží, za jehož obsah kvalitativně odpovídá výrobce. Zboží to podává se obecenstvu, aniž by toto předložiti muselo lékařský předpis (recept). Není proto a nemůže býti překážek, aby zboží takové nebylo k dostání také mimo lékárny a to v závodech drogistických, kterým již ode dávna prodej určitých léků a léčiv byl přiznáván. Potřeby širokých vrstev také toho vyžadují, a nemůže býti důvodem proti tomu, že by se snad v lékárnách tolik zboží jako doposud neprodalo. Není také dnes doba, aby nadále to, co dříve bylo zmonopolisováno v lékárnách, nebylo uvolněno a připuštěno k odbývání i jinde.

Neobstojí také námitka, že by přikázáním hotových léčiv ku prodeji v drogeriích, kde není potřebí předložiti lékařský recept, zkracována byla činnost lékařů. Kdo je churav nebo nemocen, půjde k lékaři jako dosud a koupí si pak lék buď v lékárně nebo u drogisty. Má-li lékař svoji domácí lékárnu, vydá nemocnému sám léčivo, ať už je to lékárnám vyhraženo či ne, a nemocný nepůjde ani do lékárny ani do drogerie.

Nelze nekriticky v zájmu udržení privilegia lékáren potlačovati vývoj drogerií.

Cizina to již dávno vystihla a výhradně v zájmu konsumentů upravila prodejové oprávnění drogistů ve smyslu předloženého návrhu.

V Anglii na příklad vůbec není instituce lékáren - jest tam jednotlivý druh ťPharmacistŤ se vzděláním našich drogistů. Léky tam předpisují, v domácích lékárnách připravují a prodávají lékaři sami.

Ve Francii jsou 3 druhy drogerií, z nichž jen nejhorší má prodejové oprávnění stejné s dosavadním oprávněním našich drogistů, ostatní mají již dávno oprávnění podle tohoto návrhu.

V poslední době uzákonil stejné oprávnění drogistům švýcarský kanton St. Galen (Vdg. v. 18. Juni 1930).

V Rakousku byla živnost drogistická od převratu po stránce formální způsobilosti a pojmenování již dvakráte upravena (Vdg. v. 6. Juli 1927 Nr. 221 d. B. G. B., Vdg. v. 16. November 1929, Nr. 372 d. B. G. B.).

Návrh budiž přikázán výboru iniciativnímu a živnostensko-obchodnímu.

Ježto návrh zákona finančního nákladu nevyžaduje, netřeba navrhovati úhrady.

V Praze dne 18. listopadu 1930.

Petrovický, Slavíček,

Rázus, Hudec, B. Procházka, Vetterová-Bečvářová, Hrušovský, Špaček, Langr, Lanc, Tykal, Ježek, dr. Hajn, inž. dr. Toušek, Knejzlík, Šmejcová, dr. Hodáč, Netolický, dr. Lukavský, inž. Novák, dr. Ivanka.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP