Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

ze dne...............,

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Odstavec 3. § 30 zákona ze dne 25. ledna 1914, čís. 15 ř. z. (vojenská služba), mění se takto:

Úředníkům, povolaným k výkonu zákonné presenční služby vojenské, trvající 1 rok nebo déle, dlužno platy zastaviti. Doba takové služby jest pro postup do vyšších platů (pro zvýšení služného) započitatelná, pokud nebyla z trestu prodloužena a to:

a) úředníkům, povolaným k výkonu zákonné presenční služby vojenské v době trvání civilní služby státní (pro jmenování úředníkem),

b) úředníkům, kteří konali zákonnou presenční službu vojenskou před vstupem do civilní státní služby,

c) úředníkům, kteří konali zákonnou presenční službu vojenskou (ať již dobrovolně nebo povinně) před dobrovolnou službou vojenskou (četnickou) ve smyslu ustanovení zákona ze dne 19. dubna 1872, č. 60 ř. z. a zákona ze dne 8. dubna 1927, čís. 54 Sb. z. a n.

Dobrovolná vojenská (četnická) služba, konaná ve smyslu zákonů v předchozím odstavci citovaných, započte se, pokud přesahuje presenční službu vojenskou, oprávněným délesloužícím poddůstojníkům plně.

Činná služba vojenských gážistů započítává se plně, je-li rovnocennou státní službě civilní co do výkonu i co do vzdělání, předepsaného pro tuto státní službu civilní.

Článek II.

V důsledku předchozí změny doplňují se ustanovení § 142 zákona ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb. z. a n. a § 23 zákona č. 104/1926 ze dne 24. června 1926 stejným ustanovením, jak uvedeno jest v článku I.

Článek III.

Odst. 1. § 37 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z. (Služební pořadí) doplňuje se takto:

Vojenská služební doba, uvedená v čl. I. tohoto zákona započítává se do doby, rozhodné pro určení služebního pořadí.

Článek IV.

Ustanovení předchozích článků vztahují se podle § 167 zákona ze dne 15. ledna 1914, č. 15 ř. z. na státní podúředníky a zřízence.

Článek V.

Zákon tento platí pro všechny zaměstnance, na něž se vztahují ustanovení §§ 1 - včetně 212 zákona č. 103/1926 a ustanovení §§ 1-44 zákona č. 104/1926 a kteří byli před účinností i po účinnosti obou těchto zákonů v úřad svůj dosazeni.

Článek VI.

Eventuelní doplatky, na něž podle ustanovení předchozích článků vznikne zaměstnancům nárok, přísluší teprve ode dne účinnosti tohoto zákona.

Článek VII.

Dnem účinnosti tohoto zákona pozbývají platnosti všechna ustanovení dosavadních předpisů, která odporují ustanovením tohoto zákona.

Článek VIII.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedou jej všichni členové vlády.

Zákonem ze dne 9. dubna 1920, č. 222 bylo stanoveno propočítání služební doby státních zaměstnanců.

Zákon tento byl proveden nařízením vlády ze dne 22. prosince 1920, č. 666 a ze dne 30. května 1922, č. 165.

Ve věci započítání vojenské doby služební se ustanovení obou nařízení značně lišila, takže provedení započtení vojenské doby služební vyvolalo mnoho strohostí, nespravedlností a nesrovnalostí.

Platovými zákony byla účinnost obou nařízení zrušena a tím vyvolán nový chaos, který roztřídil zaměstnance na několik kategorií:

a) na zaměstnance, jimž doba vojenské služby byla započtena plně,

b) na zaměstnance, jimž doba vojenské služby byla započtena z části,

c) na zaměstnance, jimž vojenská služební doba nebyla započtena vůbec. Podobně byli zaměstnanci roztříděni i při stanovení pořadí podle nových platových zákonů.

Tento stav vyvolal značnou nespokojenost mezi zaměstnanci, která byla ještě zvýšena individuelním systémem povyšovacím, zavedeným zákonem platovým. Po celou řadu let marně dovolávali se zaměstnanci nápravy a spravedlnosti v této věci.

Teprve potřeba déle sloužících poddůstojníků vyvolala čilý zájem vojenské správy o otázku započtení vojenské služební doby pro zvýšení služného, kterýžto zájem se stupňoval stížnostmi branců, že pro ně je vykonávání čestné povinnosti občanské vlastně krutým trestem, jehož následky nesou ve státní službě po celý život a jehož stíny dopadají na pozůstalé vdovy a sirotky.

Vojenská správa postřehla velmi brzo, že nevyřešením této otázky nezíská nejen potřebný počet déle sloužících poddůstojníků, aby mohla zkrátiti presenční dobu služební, ale že se systematicky znechucuje brancům konání vojenské povinnosti, což by mohlo míti pro brannost a obranu státu nedozírné následky.

Proto sama vypracovala příslušnou osnovu zákona, kterou předložila vládě ku schválení a podání zákonodárným sborům k ústavnímu projednání. Bohužel, zákon ten nebyl dosud zákonodárným sborům předložen pro nepochopení jeho důležitosti ministerstvem vnitra a financí. Poněvadž pak zájem státu a branné moci kategoricky vyžaduje, aby tato věc byla v brzku vyřešena, předkládají podepsaní tuto osnovu zákona poslanecké sněmovně a navrhují, aby iniciativní výbor přikázal osnovu tuto výborům brannému a rozpočtovému k urychlenému projednání a podání zprávy plénu sněmovny N. S.

Zvýšený náklad, s provedením tohoto zákona spojeny, uhradí se z pravidelně se vyskytujících interkalářů v osobních platech zaměstnanců, které se tímto způsobem vrátí opět ve prospěch zaměstnanců.

V Praze dne 10. března 1931.