1045/XV.

Interpelácia

poslanca Antona Šaláta a druhov ministru zemědělství v záležitosti prajného vybavenia žiadostí obci o prídely lesné a pašienkové z erárnych objektov, ležiacich v obvode čsl. št. lesného riaditeľstva v Žarnovici.

V obvode št. lesného riaditeľstva v Žarnovici mnohé obce už dlhé roky márne čakajú na prajné vybavenie svojich žiadostí o prídely lesné a pašienkové z erárnych objektov, ležiacich v obvode čsl. št. lesného riaditeľstva v Žarnovici.

Obec Šváb a Hornejsa pri Kremnici, nemajúce obecného pašienku, pýtaly od eráru pridelenie lesa, ktorý je vklinený do obecného majetku. Z lesu tohto, neležiaceho na svahu, jednu časť by oné obce chcely premeniť na pašienok a druhú časť by ponechaly na obecnú horu. Št. riaditeľstvo lesov v Žarnovici odmietajúc ich žiadosti, dôvodí tým, že les ten potrebuje k dodávaniu banského dreva do baní kremnických, čo by aj oné obce - po prípadnej kúpe lesa - mohly konať, keby sa im to v kúpnopredajnej smluve uložilo za povinnosť. Dôvodí sa proti prídelu i poukazovaním na odlesňovanie Slovenska, ač len jedna čiastka onoho lesa by bola premenená na pašienok, druhá by ostala obecným lesom.

Obec Kašša-Lehotka (okr. Zvolen) si pýtala 15 kat. jutár hory na pašienok, bolo jej síce vyhovené a pridelené, lenže v takom strmom svahu že dozorčia lesná vrchnosť nechce, nemôže dovoliť vyrúbanie tohto prídelu, lebo miesto pašienku o pár rokov bolo by tam len skalnaté úbočie.

Lesný erár, ač mal možnosť obci prepustiť kus lesa, ležiaceho na rovnejšom priestore, neučinil tak z dôvodu - vraj - aby sa v št. lesoch neutvorovaly enclave cudzie výbežky. Akoby hranice št. lesov musely ísť všade len ostrou, priamou neskrivenou čiarou. Akoby malicherné škody, z blízkosti obecných pašienkov a vôbec z blízkosti bydlenia pracovitého ľudu plynúce, nebývaly a nemohly byť nahradené inými, pre štát dôležitými hodnotami a výhodami, ako je: blízkosť lacných pracovných síl a furmanov k lesom, uspokojenie sa ľudu, jeho odvracenie sa od bolševizmu následkom nabývania a rozširovania vlastníckeho práva, zmohutnenie mnohých daňovníkov, stúpnutie ceny dreva zamedzenie vysťahovalectva ľudu poskytovaním mu pôdy atď.

Svedomitým vrchnostenským dozorom sa dá zabrániť odlesňovaniu Slovenska i vtedy, keď sa obciam, okresom dostane prídelu lesa, i keď sa k vôli možnosti výživy roľníckeho ľudu - čo na hornatých krajoch Slovenska bez pestovania dobytka není ani mysliteľné - povolí tu i tam kus lesa premeniť v pašienok.

Čiastky obce Hriňovej: laz Snohy, Vrch Slatina a Biele Vody už od rokov si žiadajú do vlastníctva, niektoré nimi stále (26 až 60 rokov) árendované pozemky.

Na týchto lazoch erár vypovedúva staré árendy, bo - vraj - chce pôdu zalesniť. Ľudu sa nedostáva pôdy, čím sa vrhá do zúfalstva.

Na Bielych Vodách je 300 obyvateľov, majúcich len 130 holdov vlastnej pôdy pre 80 kusov slabo živeného dobytka.

Na Snohách žije vyše 300 obyvateľov, ktorí vlastnia menej pôdy než na laze ťBiely VodyŤ (82 katastr jutár).

Laz ťVrch SlatinaŤ má vyše 200 obyvateľov a majú len 80 holdov vlastnej pôdy. Rovnak biedne sú lazy: Jarabová a Slanec.

Je to kruté, že sa týmto na hornatých krajoch pokojne žiť chcejúcim ľudom neumožní, žeby mohli vyžiť, žeby ich dietky neumieraly, trpiac na podvýživu.

Hovorí sa im, aby presídlili na dolnejšie kraje, ale sa im neumožní toto presídlenie. A je vôbec otázné, či by títo na hornaté kraje a na pestovanie dobytka zvyklí ľudia vedeli hospodársky obstáť na dolnejších krajoch?

Nech sa im prídelami umožní výživa tam, kde sa zrodili a ku ktorému kraju ich viažu ich hospodárske vedomosti, bo takto štát získa v nich spokojných a platby schopných daňovníkov.

Neobstojí tu obava, žeby títo obyvatelia po získaní prídelov nechceli ísť pracovať do erárnych lesov čo hôrni robotníci Slovenský ľud je rád, keď má príležitosť zárobku a to zárobku vo vlastnom kraji. Mnohodetstvo u ľudu týchto krajov je všeobecne známé a kto tento pracovitý ľud nedožičením mu pôdy chce sťaby v stave poddanstva len ako robotov udržiavať, ten sa prehrešuje oproti početným hladujúcim deťom tohto ľudu.

Nech sa št. lesný erár nečuduje, že ľud tento pre krajnú biedu skryte i otvorene sa s nenávisťou a trpko ponosuje na nedožičnosť št. lesného eráru a na pozemkovú reformu.

Laz Stožok (okr. Zvolen) prosí o prídel lesa (Ostrožky), lebo občania pre veľmi malý rozmer obecnej hory nemajú si takmer ani čim kúriť. To samé je i s obcou Vígľašská Huta. Ich žiadosť sa ovšem pre rigorozné stanovisko riaditeľstva štátnych lesov v Žarnovici nestretáva s úspechom.

Obce Hrabičov nad Žarnovicou a Žarnovická Huta dostaly síce lesné prídely, ale otázka priepisu sa už roky odťahuje, z čoho nateraz je hotový zmätok. Bo berná správa im vyrubuje značné dane a dávky na účet kúpeného prídelu, ony však s týmito prídelmi dišpožičného práva nemajů. neužívajů ich, dišponuje nimi riaditeľstvo štátnych lesov v Žarnovici natolko, že to samé riaditeľstvo občanom Hrabičova vymeralo značné pokuty pre pasenie dobytka na území nimi už kúpeného prídelu.

Obyvatelia Žarnovice a súsedných obcí sú roztrpčení preto, že za pozemky, vyvlastnené už pred rokmi pod lesnú dráhu riaditeľstva štátnych lesov v Žarnovici, ešte dodnes neobdržali od tohože riaditeľstva im prináležiace ceny.

Pri prednášaní týchto inkriminácií vedie nás len snaha predostreť i týmto spôsobom žiadosti a sťažnosti slovenského ľudu, ktorý pre nedostatek vlastnej pôdy hynie v chudobe, hromadne sa vysťahuje, nevládze platiť dane a z roztrpčenosti svojej pre nevyslyšané prosby a pre nesplnené túžby po pôde vrhá sa do bolševizmu.

Preto sa pýtam pána ministra zemedelstva:

1.) Či vie o mnohých žiadostiach ľudu slovenského, ktoré už roky a roky ležia nevybavené buďto na riaditeľstve štátnych lesov v Žarnovici alebo na štátnom pozemkovom úrade?

2.) Či je ochotný v záujme dobra štátu a uspokojenia ľudu nástojiť na tom, že by sa žiadostiam ľudu čo najblahovoľnejšie a čím skôr vyhovelo?

Praha 26. marca 1931.

Šalát,

dr Ravasz, Sivák, Slušný, Suroviak, dr Mederlý, Onderčo, dr Polyák, Čuřík, dr Fritz, dr Gažík, Grebáč-Orlov, Hlinka, dr Labaj, Galovič, Danihel, Mojto, dr Pružinský, dr Tiso, Gajda, Bobek, Greif, dr Petersilka, Kunz.

1045/XVI (překlad).

Interpelace.

poslance inž. R. Junga a druhů ministrovi vnitra o podmíněném udělení kinematografické licence.

Zemský úřad v Praze výměrem ze dne 12. ledna 1931 udělil pod čís. 543.782 ai 1930, 21 A-3107/11 ai 29, městu Broumovu další nepřenosné povolení pořádati kinematografická představení do 31. prosince 1931, mezi jiným také pod podmínkou, že všechny nápisy v podniku musí býti uvedeny na prvém místě v jazyku státním a na druhém místě německy a že týdně bude pravidelně předváděno jedno české představení v režii města v dohodě s místní skupinou ťNárodní Jednoty SeveročeskéŤ v Broumově.

Tento výměr řadí se důstojně k praksi zemského úradu při udělování kinematografických licencí německým podnikům kinematografickým. Nový je však nátlak, aby se předváděla čistě česká představení, a podřizování obce ťNárodní Jednotě SeveročeskéŤ.

Němci vždy potírali stanovisko zemského úradu že kinematografické licence smějí se udělovati za libovolných podmínek. Jest sice správné, že udělení kinematografické licence přísluší volnému uvážení správního úřadu, jelikož strana právního nároku na udělení takovéto licence nemá; ale volné uvážení není totéž co libovůle, nýbrž jsou mu vytýčeny zákonité meze a smí se tedy pohybovati také jen v těchto mezích. Podmínky pro udělení kinematografické licence jsou přesně vytýčeny v §u 5 ministerského nařízení ze dne 18. září 1919, čís. 191 ř. z. V §u 6 se dále ustanovuje, že udělení licence závisí na tom, že provozní zařízení odpovídá požadavkům zdravotní, stavební, požární a bezpečnostní policie, jak jsou vypočteny v příloze. A k nařízení a že při podnicích s pevným sídlem jest prokázána způsobilost provozovny. V nařízení jsou všechny podmínky jak pro udělení licence, tak i pro její odnětí úplně upraveny; ani z tohoto, ani z jiného nařízení nebo nějakého zákona nelze odvoditi zmocnění zemského úřadu, aby udělení licence vázal na jiné podmínky, než uvedené v §u 6 zmíněného nařízení. Ovšem podmínky uvedené v dotčeném nařízení nejsou podmínky, za nichž licence udělena býti musí, než není-li jich, licence udělena býti nemůže. Úplnou úpravou pozbylo povolování kinematografů rázu licence a nabylo rázu koncese. To, že ministerské nařízení volí výraz ťlicenceŤ, nemůže na tom nic měniti.

Správní akt může býti vázán jen na takové předpoklady a podmínky, které slouží zájmům, jež hájiti patří do oboru působnosti dotčeného správního činitele ve zvláštním správním oboru, dotčeném správním aktem.

U zemského úřadu, pokud jde o uvedené podmínky, tomu tak není.

Již podmínka stran jazykových nápisů v podniku odporuje §u 128, odst. 3, ústavní listiny. § 128, odst. 3, ústavní listiny zajišťuje všem státním občanům nejen právo v soukromém a obchodním styku volně užívati jakéhokoliv jazyka, nýbrž brání i státním úřadům, aby v soukromém a obchodním styku předpisovaly státním občanům užívati určitého jazyka.

Omezení - ať již záleží v zákazu užívati určitého jazyka nebo v příkazu užívati určitého jazyka - jest přípustné jen za podmínek odst. 4. §u 128 ústavní listiny.

§ 128, odst. 4, však ustanovuje, že státní orgánové smějí omezovati státní občany, aby v soukromém a obchodním styku volně užívali jazyka, jen dává-li jim v této věci k tomu právo zákon z důvodu veřejného pořádku bezpečnosti státní i účinného dozoru. Správní úřad neuvádí ani zákona, ani takovéhoto ustanovení.

Také jazykový zákon a jazykové nařízeni ponechávají bez omezení zásadu naprosté jazykové svobody v soukromých a obchodních stycích, založenou na smlouvě o ochraně menšin ze dne 10 září 1919, čís. 508/1921 Sb. z. a n. a správní úřad není tedy oprávněn tuto zásadu administrativně zrušiti. Z tohoto důvodu musíme jazykové omezení pokládati ve svrchu uvedeném smyslu také za protiústavní a tedy odporující platnému právnímu řádu.

Co nejrozhodněji dlužno však odmítnouti druhou část podmínky, jíž bylo nařízeno, že každého týdne má se pravidelně konati v dohodě s místní skupinou ťNárodní Jednoty SeveročeskéŤ v Broumově čistě české představení v režii města.

Tato podmínka zasahuje především do soukromoprávní sféry kinematografického podniku tím, že se vydávají předpisy pro předvádění určitých filmů (čistě českých). Vliv státu na předvádění filmů jest odůvodněn jedině censurou. Jinak však smí býti předváděn každý censurovaný film. Ale nařizovati, aby byl předváděn určitý film, nepřísluší státnímu úřadu a takovéto omezení odporuje §u 108 ústavní listiny a příčí se tedy platnému právnímu řádu.

Pokud jde o jazykovou stránku nařízení, aby každého týdne byl předváděn čistě český film, platí to, co bylo již dříve řečeno o nápisech v podniku. Není příčiny aby se z důvodů veřejného pořádku a státní bezpečnosti i z účinného dozoru nařizovalo kinematografickému podniku takovéto omezení svobody v předvádění filmů.

I když právo, chráněné jazykovým zákonem, jest především immateriální, přec takovéto nařízení licenčního úřadu dlužno označiti za zavržitelné také z důvodů materiálních. Tato podmínka znamená nesnesitelné zatížení kinematografického podniku, tedy obce, poněvadž týdenní, čistě české představení, nemohlo by se nikdy vypláceti. Broumov podle posledního sčítání lidu má ze 6.818 obyvatelů 867 Čechů. Toto procento se podle dosavadních zpráv nezměnilo ani při sčítání lidu v roce 1930. Okolní obce, jejichž obyvatelé rovněž docházívají do biografu, mají ještě mnohem menší procento českých obyvatelů. Městský biograf jest moderně zařízené a prostorné kinematografické divadlo s 842 místy. Musila by tedy nastoupiti celá česká menšina v Broumově, aby při týdenním představení zaplnila biograf. Poněvadž to je ovšem vyloučeno, lze podle odhadu předpokládati, že české představení navštíví nejvýše 40 až 50 lidí. Vstupné těchto návštěvníků by ovšem nestačilo, aby uhradilo vyšší režijní náklady spojené s opatřením filmů pouze pro jediné představení v týdnu. Tuto podmínku nelze provésti ani technicky.

Z této podmínky, která jest po stránce národní naprosto neodůvodněná, neboť až dosud česká menšina neshledala v provozování biografu nejmenší závady, vzniklo by obci při nynějším špatném chodu zatížení mnoha tisíc korun, které by mohlo případně ohroziti výnosnost celého biografu. Jest neuvěřitelné, že při dnešním zoufalém hospodářském stavu, v jakém jsou obce vůbec a zvláště město Broumov, chce se na město uvaliti nátlakem aby předvádělo úplně nevyplácející se filmy, ještě těžké zatížení.

Ale naprosto neuvěřitelné jest poručníkování místní skupiny Národní Jednoty Severočeské, kterým obdařil zemský úřad správu biografu, tedy obec. Město má býti nuceno předváděti jen takové filmy, které se líbí této Jednotě. Nemůže-li ani stát vykonávati vlivu na kusy, které mají býti předváděny, vyjma censurou, tím méně pak soukromá korporace, které do této věci vůbec nic není.

Také těmito podmínkami jest porušen § 108 ústavní listiny, poněvadž právo československého státního občana, vykonávati výdělkovou činnost v mezích všeobecných právních ustanovení, lze omeziti jen na základě zákona. Takového zákona však není, proto také státní správa nemá práva tak omezujícím způsobem zasahovati do soukromoprávní sféry výdělkového podniku.

Tato nová, neslýchaná prakse zemského úřadu. vyvěrající z čisté šovinistických pohnutek, zaslouží nejostřejšího odsouzení.

Tážeme se tedy pana ministra vnitra:

1.) Ví o dosavadní a nové praksi zemského úřadu při udělování kinematografických licencí pro německé kinematografické podniky?

2.) Jest ochoten učiniti přítrž tomuto zlořádu, odporujícímu zákonům a ústavě a učiniti udělování kinematografických licencí závislým jen na požadavcích zdravotní, stavební, požární a bezpečnostní policie, jichž se vyžaduje pro kinematografické podniky a nikoliv také na úvahách politických?

V Praze, dne 19. března 1931.

Inž. Jung,

Köhler, Schubert, Simm, Knirsch, Krebs, Szentiványi, dr Szüllö, dr Jabloniczky, inž. Kallina, dr Hassold, Nitsch, dr Törköly, dr Schollich, Horpynka, Kasper, Geyer, dr Holota, Fedor, Hokky, Dobránsky, dr Hanreich, dr Keibl, Matzner.

1045/XVII (překlad).

Interpelace

poslance Matznera a druhů

ministrovi vnitra

o neslýchaných přehmatech četnictva

v Bruntále.

V úterý dne 17. t. m. četa četníků, asi 28-30 mužů, těžce ztloukla gumovými obušky pět dělníků.

Jeden mladík chtěl jíti do ťMexikaŤ. Četníci ho zatlačili s cesty volajíce, že tam nemá co hledati, vzali ho za ruku a tloukli gumovými obušky. Předložený lékařský posudek konstatuje, že má 10 pruhů, 2-3 cm širokých, pod tlakem bolestivých podlitých krví na levém nadloktí, nad oběma plecemi nad lopatkou a podél páteře u třetího a čtvrtého prsního obratle. Tato zranění byla mu podle jeho udání způsobena tím, že ho několikráte ztloukl gumovými obušky. Stupeň a následky zranění nedají se nyní ještě zjistiti. Poněvadž se tento mladík dostal mezi stupňovitě sestavený řetěz četnictva, byl honěn sem a tam a jednou ho ztloukli četníci stojíce nahoře, pak četníci stojící dole. Chtěl se vyhnouti týrání tím, že se pokoušel dostati se do domu, kde bydlí. A ačkoliv na něho majitelka domu volala, aby jen vešel, přiběhl k němu četník strhl ho se schodu vedoucího ke dveřím a tloukl ho. Konečně se přece mladíkovi podařilo vytrhnouti se. Domnívá se, že kdyby se mu to nebylo podařilo, byl by býval ubit.

Jednomu z pěti prvních dělníků, Heřmanu Englischovi, který jest znám jako klidný a skromný člověk, stalo se podle výpovědí tří svědků toto: Byl uchopen za prsa tlučen, povalen na zem zdvižen znovu tlučen postrčen kupředu a tlučen takže mu krev tekla z rukou. Šaty byly mu trhány s těla, košile, kabát a vesta visely rozedrané s těla Englische. Skoro ve mdlobách byl Englisch dopraven do podniku firmy G. Marburg a synové. Když průvod s Englischem přišel před Marburgovu továrnu, četníci strčili Englische mezi stávkokaze, kteří se mu tam vysmívali. Tito na něj plivali a strčili zraněného zase k četníkům, kteří ho znovu tloukli gumovými obušky a hnali kupředu. Tomuto násilí byl přítomen i majetník továrny Benno Marburg.

Útoky četnictva pokračovaly až nahoru do třídy W. F. Olbricha. U dělnického domu stálo přede dveřmi několik dělníků. K nim přišel městský dělník Baure, který celý den odklízel sníh na velkrubské silnici, neúčastnil se tedy stávky, a řekl k nim ťTi by se měli starati o něco jinéhoŤ. To slyšel jistý četník z venkova přidělený, který právě šel kolem s jinými četníky. Vystoupil z řady a vyzval lidi u dělnického domu, aby odešli. Tito vyhověli výzvě a vešli do domu. To četníkům nestačilo. Chtěli věděti Bauerovo jméno. Bauer poněkud pomalu myslící člověk otázku jistě přeslechl a chtěl vyjíti po schodech nahoru. Tu za ním vyběhl četník, uhodil ho gumovým obuškem, strhl l o za nohu zpět, takže upadl na schod pobitý železnou obručí a v této poloze byl bit gumovými obušky. To se všechno stalo bez jakékoliv výměny slov mezi dělníky a četnictvem. Četníci odvedli Bauera. Jistý četník v domě zaútočil proti dělníkům, kteří se jen pomalu mohli dostati do síně a tak i dělníci, kteří výzvě vyhověli, byli biti gumovými obušky.

Osoby, které se náhodou dostaly v dosah hrozného běsnění, nebyly ušetřeny bití. Nějaký cyklista jenž přijel z venkova a bydlí v Miloticích, nechal své kolo před dělnickým domem a byl uvnitř. Když uviděl tento chumel, spěchal ven, hodlaje si odvésti kolo. V té chvíli však již nad ním zasvištěly rány, ačkoliv k tomu nedal naprosto podnětu. Nedošlo ani k výměně slov.

Na strážnici žádali zástupci odborové organisace, aby se zraněným dělníkům poskytla lékařská pomoc. To zamítli četníci s tím, že se stane, co oni budou považovati za nutné. Tajemník Ullmann zavolal si okresní úřad a žádal, aby zranění nebyli přece odevzdáni do vězení. nýbrž do nemocnice Úřad mu vysvětlil, že nemůže činiti taková opatření, že nemůže zasahovati do úředního jednání četnictva a že si teprve musí vyžádati zprávu. Kdyby bylo zapotřebí lékařské pomoci, zařídí to již četnictvo.

Zranění dělníci Englisch, Bauer a Stein byli dodáni k soudu Bauerovi který celý den odklízel sníh a od rána až do večera ještě nic nejedl, nesmělo býti ani ve vězení nic podáno. S těmito lidmi zacházelo se jako s těžkými zločinci, ačkoliv byli úplně nevinní. Tato událost tak rozčilila dělníky, že se stále hlasitěji domáhali, že zatčení musejí býti z vězení propuštěni. Bylo by přispělo k uklidnění zástupů na hlavním náměstí a bylo by se vyhovělo zákonu kdyby zranění byli bývali odevzdáni do nemocničního ošetřování.

Podepsaní se táží pana ministra vnitra, ví-li již o těchto událostech?

Dále se tážeme, hodlá-li ihned provésti podrobné vyšetřování a vydati četnictvu pokyny, jak se má chovati ke klidným občanům a zdali vinníci budou potrestáni pro ublížení na těle?

Tak, jak jednalo četnictvo, se jen pěstuje bolševismus.

V Praze dne 20. března 1931.

Matzner,

dr Schollich, dr Hassold, dr Keibl, Horpynka, inž. Kallina, dr Hanreich, Knirsch, Kasper, Geyer, Szentiványi, Nitsch, dr Holota, dr Törköly, Hokky, inž. Jung, Krebs, Schubert, Köhler, dr Jabloniczky, dr Szüllö, Fedor, Dobránsky, Simm.

Původní znění ad 1045/V.

Interpellation

der Abgeordneten Zajiček, Oehlinger und Genossen an die Gesamtregierung, betreffend die heurigen Manöver.

Im Sommer 1929 beantragten die sozialdemokratischen Abgeordneten, es mögen wegen der landwirtschaftlichen Krisis im Sommer 1929 keine Manöver abgehalten werden. Das hiedurch ersparte Geld solle zur Linderung der landwirtschaftlichen Krisis verwendet werden.

Heuer ist die landwirtschaftliche Krisis weit größer als damals. Dazu kam noch die katastrophale Arbeitslosigkeit.

Obiger Antrag ist bestimmt heuer weit zeitgemäßer, denn je Trotz der jetzt viel größeren Not sollen auch heuer Manöver stattfinden und noch dazu in einem größeren Umfange als im Jahre 1929.

Die Unterzeichneten tragen die Gesamtregierung:

1.) Ist es richtig, daß heuer trotz der Wirtschaftskrisis große Manöver abgehalten werden sollen?

2) Ist die Gesamtregierung bereit, den Auftrag zu geben, daß heuer die Manöver zu entfallen haben und daß die ersparten Gelder zur Milderung der Wirtschaftskrisis zu verwenden sind?

Prag, am 20. März 1931

Zajiček, Oehlinger,

Krumpe, Dr. Mayr-Harting, Fritscher, Szentiványi, Dr. Jabloniczky, Hokky, Dr Holota, Nitsch, Dr. Luschka, Scharnagl, Bobek, Greif, Stenzl, Kunz, Dr. Petersilka, Dr. Törköly, Dr. Szüllö, Fedor, Dobránsky.

Původní znění ad 1045/VI.

Interpellation

des Abgeordneten Erwin Zajiček und Genossen an die Gesamtregierung, betreffend die endgiltige Regelung des Wohnungsproblems.

Der Ministerpräsident, mehrere Minister und Parteiführer haben im Vorrjahr dezidiert erklärt, man wolle das jetzige Mieterschutzgesetz keineswegs über den 31 Dezember 1931 hinuas unverändert verlängern, daß Wohnungsproblem werde heuer ganz bestimmt endgiltig geregelt werden. Im Herbst hat erfahrungsgemäß das Parlament nicht die nötige Zeit, um dieses wichtige Gesetz gründlich durchzuberaten. Es ist notwendig, den Entwurf noch vor den parlamentarischen Sommerferien vorzulegen.

Abgeordnetenhaus und Senat haben bei der Behandlung des Wohnungsgesetzes einen vom Interpellanten eingebrachten Antrag angeommen, die Regierung möge sich mit aller Energie für die Verbilligung der Baumaterialien einsetzen. Die Öffentlichkeit hat nichts von diesbezüglichen Aktionen der Regierung gehört und doch würde die Senkung der Preise für Baumaterialien (besonders des Zementes und der Ziegel) die Bautätigkeit sehr beleben und dadurch die Arbeitslosigkeit mildern.

Die Unterzeichneten stellen an die Gesamtregierung folgende Fragen:

1.) Ist die Regierung bereit, den Gesetzentwurf über die definitive Regelung des Wohnungsproblemes noch vor den parlamentarischen Sommerferien einzubringen?

2.) Hat die Regierung den obigen Resolutionsantrag durchgeführt? Wenn ja, mit welchem Erfolge?

Prag, am 20. März 1931.

Zajiček,

Krumpe, Dr. Mayr-Harting, Fritscher, Hlinka, Dr Tiso, Bobek, Scharnagl, Oehlinger, Greif, Dr Petersilka, Dr. Luschka, Danihel, Dr. Fritz, Dr. Gažík, Kunz, Mojto, Grebáč-Orlov, Dr. Labaj, Dr. Mederlý, Onderčo, Slušný, Šalát.

Původní znění ad 1045/VII.

Interpelláció

a Belügyminiszter és Külügyminiszter urakhoz

a magyarországellenes hangulatnak szlovák körökben hivatalos segédlettel való

szitása ügyében. Beadják Szentiványi József és társai.

A Csehszlovák nemzeti tanács szlovenszkói osztálya pozsonyi keltezéssel, ez év február 18.-án 118-1931 szám alatt a következö felhivást bocsátotta ki a járási hivatalok vezetöihez:

Igen Tisztelt Járási Fönök Ur!

A legközelebbi jövöben, talán már ezekben a napokban fog válaszolni Beneš E. dr. külügyminiszter ur a szlovák képviselöknek a magyarországi szlovákok ügyében beadott interpellációjára. A napisajtóbó látható hogy Magyarországon milyen figyelmet szentelnek ennek az elnyomott szlovák kisebbség védelmére irányuló föllépésünknek. Kormányunk válaszát a magyarok azzal igyekeznek majd tompítani, hogy képviselöink interpellációja Prága által van megrendelve politikai célokból és hogy a szlovák közvélemény nem áll eme lépés mögött. Meg kell mutatni a világ közvéleményének, hogy a szlovák és csehek pártkülönbség nélkül a végsökig el vannak keseredve a kisebbségi kötelezettségeknek a szlovák kisebbséggel szemben való brutális be nem tartása miatt akkor, amikor a Csehszlovák köztársaság az itteni magaroknak mindent megad, amire szükségük van nemzeti jellegük fenntartásához.

Egész Szlovenszkónak spontán kell megnyilatkozni, hogy meg van-e elégedve az ilyen állapottal.

Kérjük Önt, hogy társadalmilag, esetleg mint a járási népmüvelésügyi tanács elnöke tegyen meg mindent, amit jónak tart, hogy a miniszteri válasz elhangzása után nyilvános gyülések tartassanak amelyeken a lehetöséghez képest helyi szónokok tájékoztatnák a nyilvánosságot a magyarországi szlovák kisebbség szomoru helyzetéröl és a szlovenszkói magyarok tényleges állapotáról. A helyi szlovák kulturszervezetek vezetőivel való tanácskozás után a dolog ugy rendezhetö meg, hogy a magyarországi szlovákok jogaiért való manifesztációknak meglegyen a nagynemzeti és spontán jellegük. A nemzeti szervezetek a gyülést ugy hivhatnák össze, hogy az ne legyen taggyülés, hasonlóképpen, mint az 1927-ben történt a rothermeriada elen.

A magyarországi szlovákokra vonatkozó, a nyilatkozatokhoz szükséges anyag bent lesz egyrészt a miniszter részletes válaszában, másrészt már közzé van téve a Slovenský Denník február 11.-i számában és a mi jelentésünkben is, amelyet pótlólag fogunk megküldeni. A szlovenszkói magyarok helyzete megvan a ťSzlovenszkó a trianoni szerzödés reviziója ellenŤ cimü könyvben (Houdek F. oikke: egy marék szám) s a Prúdy 1930. évf. 6 számában (Granatier cike: Magyar iskolaügy Szlov,-nszkón) Minden gyülésen rezoluciót kell elfogadni s az a csehszlovák nemzeti tanács szlovenszkói osztályának Pozsony Zemská Banka cimen beküldendö.

Tiszteletünk nyilvánításával aj ánljuk magunkat. A csehszlovák nemzeti tanács szlovák osztálya nevében: Fedor Houdek s. k. elnök, olvashatatlan aláirás titkár.

A levél eredetben egyébként igy hangzik:

Slovenská Odbočka Národnej Rady Československej.

Dôverne.

V Bratislave, dňa 18. II. 1931.


Čís. 118-1931.

Vysokoctený Pán okresný náčelník!

Co nevidieť, snáď už tieto dni, odpovie minister zahraničia p. dr. E. Beneš na interpelláciu Slovenských poslancov vo veci Slovákov v Maďarsku. Z dennej tlače je vidieť, že v Maďarsku akú pozornosť venujú tomuto nášmu vystúpeniu na ochranu utlačenej slovenskej menšiny. Odpoveď našej vlády budú hladieť Maďari stlumiť poukazom, že interpelácia naších poslancov je objednaná Prahou pre ciele politické a slovenská verejnosť za tímto krokom vôbec nestoji. Treba ukázať svetovej verejnosti, že Slováci a Česi bez rozdielu strán sú do krajnosti rozhorčeni proti krutálnemu nedodrženiu menšinových záviaznosti vôči slovenskej menšine tedy, keď Československá Republika poskytuje tunajším Maďarom všetko, čo potrebujú k udržovaniu svojho národného karakteru.

Celé Slovensko musí sa vysloviť spontánne, či je spokojné s takýmto stavom.

Prosíme Vás, zariaďte spoločenský, prípadne ako predseda Okr. Osvetového Sboru, čo uznáte za dobré, aby po odznení ministrovej odpovedi usporiadaly sa verejné schôdze, na ktorých rečníci, dľa možnosti miestní, by informovali verejnosť o smutnom položeniu slov. menšiny v Maďarsku a o faktickej situácii Maďarov na Slovensku. Po porade s predstaviteľmi miestných slovenských kulturných organizácií dá sa vec zariadiť tak, aby verejné manifestácie za právo Slovákov v Maďarsku maly karakter všenárodnosti a spontánnosti. Národné organizácie by mohly schôdzu svolať však tak, aby to neboly spolkové schôdze, podobne ako v roku 1927 proti rothermeriade.

Material o Slovákoch v Maďarsku k prejavom bude jednak v obširnej odpovedi ministrovej, jednak je už uverejnený v Slov. Deníku 11. II. t. r., jednak i v našej zpráve, ktorú Vám pošleme dodatočne. Situácia Maďarov na Slovensku je v knížke: Slovensko proti revizii Trianonskej smlúvy (Článok F. Houdeka Hrsť číslicŤ), a v čísle 6. Prúdov z r. 1930 (Článok A. Granatiera ťMaďarské školstvo na SlovenskuŤ).

Na každom shromaždeniu treba prijať rezoluciu, ktorá nech je poslána Slovenskej Odbočke Národnej Rady v Bratislave, Zemská Banka.

Porúčáme sa Vám s prejavom úcty.

Za Slovenskú odbočku Národnej rady Čs.

Nečiteľný podpis.

Fedor Houdek v. r.,

tajomník.

predseda.


Nem kifogásolhatjuk azt hogy ha a szlovákság szervezetei a magyarországi szlovák kisebbség kérdésievel foglalkoznak. Ez mindenkinek jogában áll. Ellenben nem lehet reánk nézve közömbös az a tény, hogy a külügyminiszter ur a csehszlovákiai magyar kisebbség feltárt sérelmei és népszövetségi panaszaink orvoslása alól való kibuvásra óhajtja felhasználni ezt a kérdést. Kifogásoljuk ezt azért mert az ilyen hivatalosan elrendelt demonstráció elmérgesíti még jobban a két szomszédos állam közötti viszonyt, mely reánk nézve - értjük ez alatt a köztársaság minden polgárát - káros és talán a katasztrofáig viszi a két állam közötti gazdasági és politikai feszültséget. De ha ez a sötétlátásunk be sem következnék, akkor is megakadályozza a konszolidáció folyamatát és a gazdasági válság megoldását. De kifogásoljuk ezt az akciót azért is, mert a ťspontán megnyilatkozásokŤ a köztársaság reputációjára vetnek rossz fényt és végül nem tartjuk összeegyeztethetönek a közigazgatás moráljával, hogy a közigazgatás hivatalai ilyen célokra igénybevétessenek.

Miután nyilvánvalónak látszik, hogy a csehszlovák nemzeti tanács szlovenszkói osztályának fentebb ismertetett kezdeményezése a külügyminiszter ur rendelkezésére történt és mert ezeknek a demonstrációknak a megrendezésénél a járási politikai hivatalokat óhajtották igénybevenni, ezért a fentebb felsorolt indokaink alapján kérdezzük a Belügyminiszter és Külügyminiszter urakat:

1.) Hajlandó-e a külügyminiszter ur a nemzeti kisebbségi kérdést egész komplexumában haladéktalanul a Népszövetség elé vinni tárgyalás céljából, és nemzetközi vizsgálatnak alávetni?

2.) Hajlandó-e a Külügiminiszter ur gondoskodni arról, hogy a Magyarországgal való politikai, gazdasági és kereskedelmi jó viszony a köztársaság minden lakója által kivánt rendezése bekövetkezzék?

3.) Hajlandó-e a külügyminiszter ur a köztársaság érdekében kikapcsolni taktikai eszközei sorából a Magyarország ellenes akciókat?

4.) Hajlandó-e a Belügyminiszter ur gandoskodni arról, hogy a közigazgatási hivatalok tényleges politikamentessége bekövetkezzék és hogy a politikai hivatalok ne használtassanak fel a külügyminiszter ur elhibázott és különösen közgazdaságunk életére káros mondvacsinált demonstrációk rendezésére?

Prága, 1931. március 19.

Szentiványi,

Dobránsky, Stenzl, dr. Keibl, Prause, Geyer, Eckert, Krebs, ing. Jung, dr. Schollich, Knirsch, Simm, Hokky, ing. Kallina, Horpynka, Fedor, dr. Jabloniczky, dr. Szüllö, dr. Holota, Nitsch, dr. Törköly.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP