Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1931.

III. volební období.

4. zasedání.


1072.

Odpovědi:

I. min. vnitra na interp. posl. Malého a druhů o odevzdání vybírané dávky pro účely hasičstva na Podkarpatské Rusi (tisk 822/II).

II. min. veř. prací na interp. posl. Bergmanna, Malého a druhů o přidělování bytů ve státních domech činžovních na Podkarpatské Rusi (tisk 844/VII),

III. min. veř. prací na interp. posl. Stejskala, Šeby a druhů o nutnosti provedení rekonstrukčních prací a novostaveb nestátních silnic v zastupitelském okrese Dvůr Králové nad Labem (tisk 893/XX)

IV. min. veř. zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. Biňovce a soudr. o zabránění epidemií chorob, jimiž postiženy jsou děti v obvodu okresu chomutovského (tisk 851/XI),

V. min. školstva a národnej osvety na interp. posl. Polívku, Hrušovského a druhov o preložení čsl. štátneho ústavu hluchonemých v Jelšave do Košic a jeho spojení so súkromým ústavom v Košiciach (tisk 851/IX),

VI. min. zahraničních věcí na interp. posl. Chobota, dra Buzka a soudruhů o přepadení československých státních příslušníků polské národnosti německými nacionalisty ve Štětně (Ortelsburg) ve východním Prusku (tisk 844/I),

VII. min. zemědělství v dohodě s min. financí na interp. posl. Matznera, dra Hanreicha a druhů o opatření peněz na zemědělské meliorace (tisk 686/X),

VIII. min. národní obrany na interp. posl. dra Schollicha a druhů o smrti Františka Böhma (tisk 851/ XV),

IX. min. národní obrany na interp. posl. Köhlera a druhů o zimním prádle pro vojáky (tisk 890/III),

X. min. vnitra na interp. posl. Krebse a druhů, že kapitánu Spindlerovi bylo zakázáno přednášeti (tisk 890/VI),

XI. min. vnitra na interp. posl. Geyera a druhů o přehmatech četnictva v Habersbirku u Falknova (tisk 890/IV),

XII. min. železnic na interp. posl. Köhlera a druhů o zamýšleném zvýšení cen ročních a poloročních lístků (tisk 754/VIII),

XIII. min. spravedlnosti na interp. posl. inž. Junga a druhů o zabavení č. 101 opavského periodického tiskopisu ťNeue ZeitŤ ze dne 20. prosince 1930 (tisk 1007/XIII),

XIV. min. soc. péče na interp. posl. dra Luschky, Kunze a druhů, že u jesenické expositury zemědělské nemocenské pojišťovny byla zřízena poradna pro zabránění porodům (tisk 937/VII).

1072/I.

Odpověď

ministra vnitra na interpelaci poslance Cyrila Malého

a druhů o odevzdání vybírané dávky pro účely hasičstva na Podkarpatské Rusi (tisk 822/II).

Povinnost soukromých pojišťoven ku plnění příspěvků pro výdaje k účelům hasičství jest upravena zemským zákonem v Čechách a v zemi Moravsko-slezské, na Slovensku pak nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska. Na Podkarpatské Rusi povinnosti takové dosud není. Přes to však z 9 na Podkarpatské Rusi činných soukromých pojišťoven - jak bylo konaným šetřením zjištěno - 2 ústavy předpisovaly a vybíraly soustavně příspěvky k účelům hasičství ode všech pojistníků, ostatní ústavy předepsaly tyto příspěvky jen v ojedinělých případech Postup ten vysvětlují omylem, nebo zeměpisnou neznalostí svých úředníků. Výnos příspěvků je také - až na zmíněné 2 ústavy - zcela mizivý a pojišťovny, postrádajíce předpisu o vybírání a odvádění příspěvků na Podkarpatské Rusi, řídily se nařízením ministra s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 11. února 1922 č. 7/922 a odvedly výtěžek spolu s příspěvky, vybranými na Slovensku, zemskému úřadu v Bratislavě, který jich použil pro určený účel.

Povinné vybírání hasičských příspěvků pojišťovnami na Podkarpatské Rusi bude nařízeno při unifikaci předpisů o těchto příspěvcích, na níž již pracuje ministerstvo vnitra.

V Praze dne 13. dubna 1931.

Ministr vnitra:

Dr Slávik v. r.

1072/II.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslanců Bergmanna, C. Malého a druhů o přidělováni bytů ve státních činžovních

domech na Podkarpatské Rusi (tisk 844/VII).

Ministerstvo veřejných prací podrobně vyšetřilo stížnosti do přidělování uvolněných bytů ve stát. obyt. domech na Podkarpatské Rusi, uvedené v předmětné interpelaci a na základě tohoto šetření sděluji toto:

Ve státní kolonii a v 7mi obytných domech v Užhorodě byl přidělen poštovní správě při prvním obsazování takový počet bytů, jaký na poštovní resort připadl podle poměru nejpotřebnějších jeho uchazečů k uchazečům ostatních resortů. V roce 1926 byly postaveny v Užhorodě z výtěžku losové akce 3 nové obytné domy - celkem o 17 bytech - výhradně jen pro resort poštovní, v důsledku čehož bytové poměry zaměstnanců tohoto resortu proti druhým resortům podstatně se zlepšily.

Podle ustanovení výnosu ministerstva veřejných prací ze dne 26 VI. 1923 č. j. 5b-425/39.834 ai 1923 jest nutno - v případě, že některé odvětví státní správy provádí v místě stavbu státních obytných domů určených jen pro svoje zaměstnance - aby dotyčný resort vrátil z původně mu přidělených bytů ve prospěch potřebnějších uchazečů z resortů ostatních takový počet bytů, aby dřívější stejnoměrnost byla v přídělu všem resortům zachována, neboť by bylo nespravedlivé poskytnouti zaměstnancům určitých resortů neodůvodněných výhod oproti jiným.

V důsledku této zásady rozhodlo ministerstvo veř. prací, přihlížejíc k přesunu bytové potřeby zaměstnanců ostatních resortů, výnosem ze dne 22. října 1926 č. j. 5b-220/2456.103 ai 1926, aby poštovní správa odevzdala z původně jí přiděleného počtu bytů ve státních obytných domech v Užhorodě postupně celkem 6 bytů. Poštovní resort vrátil doposud 4 byty, mezi nimi též byty po pošt. úředníku Juhnovi a po pošt. řediteli Richterovi. Výnosem ministerstva veř. prací ze dne 10. května 1928 č. j. 5b-736/12-43.009 ai 1927 od vrácení dalších dvou bytů prozatím se upustilo.

Byt po pošt. úředníku Juhnovi byl přidělen z pěti žadatelů kanc. oficiantu krajského soudu J. Koženému jako uchazeči nejpotřebnějšímu. Jmenovaný bydlel v nedostatečném bytě v Dravcích, 1 hod. cesty vzdálených od Užhorodu, a ježto u soudu jest dvojitá frekvence, nemohl při vzdáleném bydlení konati řádně službu. Kromě toho soudní resort měl toho času nejméně přidělených bytů.

Byt po pošt. řediteli Richtrovi byl přidělen z několika uchazečů Ing. Rud. Tomáškovi, techn. komisaři zem. úřadu, jenž v tu dobu pobíral diety z titulu vedení dvojí domácnosti. Bylo to v době, kdy provedením zákona o reorganisaci politické správy byla přemístěna do Užhorodu celá řada úředníků z jiných míst a většina z nich pobírala diety. Přidělením bytu Ing. Tomáškovi uvolnil se zároveň jeho byt ve státních obytných domech v Mukačevě takže tím byli uspokojeni dva žadatelé.

Byt po pošt. řediteli Janu Šerém byl přidělen s ohledem na služební důvody jeho nástupci. Neodpovídá tedy skutečnosti, že zmíněný byt byl přidělen zřízenci zem. úřadu. Jakmile se však poštovní ředitel přestěhuje do služebního bytu v novostavbě budovy poštovního ředitelství v Užhorodě, která má být letošního roku dohotovena, - bude dosavadní byt po pošt. řediteli ve stát. obyt. domech v Užhorodě přidělen nejpotřebnějšímu uchazeči kteréhokoliv resortu.

Byt po pošt. úředníku Fridrichovi ve státních obyt. domech ve Svalavě byl přidělen učiteli měšťanské školy Karlu Kubíčkovi z důvodu, že jmenovaný musil vykliditi svůj dosavadní byt v budově státní obecné školy, z kterého měl již delší dobu výpověď, ježto těchto místností bylo zapotřebí k účelům školským. Poslední termín k vyprázdnění bytu ve školní budově měl do 1. září 1930. Učitel Kubíček má 4člennou rodinu, působí ve Svalavě již 12tý rok a byl jediným potřebným uchazečem o byt po pošt. úředníku Fridrichovi. Poštmistr Abraham Starosta bydlí ve dvoupokojovém bytě a má zajištěný nový byt spolu s místnostmi pro poštovní úřad v budově ťRuského domuŤ, který bude v létě letošního roku dokončen.

Byt po úč. taj. Malovaném ve stát. obyt. domech v Iršavě byl přidělen okres. účetnímu Stratilovi proto, že Stratil, který byl přemístěn do Iršavy z Užhorodu, pobíral diety z titulu vedení dvojí domácnosti. Poněvadž však Malovaný nemůže v novém svém působišti v Chustu dostati byt, nemůže prozatím vykliditi byt ve státním obytném domě v Iršavě. I v případě, že by byl z tohoto bytu vystěhován, pobíral by diety, neboť může potvrzením od obce prokázati, že v Chustu není t. č. volného bytu.

Byt po evid. poručíku Pitrovi ve stát. obyt. domech v Iršavě není pak prázdný, neboť byl přidělen jeho služebnímu nástupci evid. štrm. Kavkovi který je ženat a nikoliv svobodný jak se v interpelaci uvádí a měl pobírati rovněž diety z titulu vedení dvojí domácnosti.

Výtka, že ve státních obyt. domech ve Svalavě bylo přiděleno v poslední době 6 bytů vesměs úřednictvu okresního úřadu, není opodstatněna, poněvadž během celého roku 1930 byly přiděleny ve zmíněných domech jen 4 byty a to:

1. Byt po komisaři pol. správy Solomjanym vrch. komisaři pol. správy Zajíčkovi,

2. byt po vrch. vet. komisaři Dr L. Chybovi vet. radovi Spir. Matrenčukovi,

3. byt po pošt asistentu Fridrichovi - učiteli Kubíčkovi,

4. byt po důch. revidentu Holubovském - kanc. of. okres. úřadu Vondrákovi jako nejpotřebnějšímu uchazeči. Posléze jmenovaný má 4člennou rodinu. měl soudní výpověď z bytu, kdežto berní tajemník Otto Černý, který přicházel v úvahu z resortu finančního, obývá samostatný nový domek s celým příslušenstvím a je lépe finančně situován nežli kanc. oficiant Vondrák.

Prvé dva byty ad 1) a 2) byly obsazeny pouhou vzájemnou výměnou mezi přemístěnými zaměstnanci, druhé dva byty ad 3) a 4) byly pak přiděleny podle zjištění okres. úřadu nejpotřebnějším uchazečům.

Z uvedeného jest patrno, že zemský úřad v Užhorodě postupoval ve všech případech, uvedených v interpelaci, podle ustanovení příslušných výnosů ministerstva veřejných prací pro přidělování bytů ve státních obytných domech, jež byly vydány právě proto, aby bylo zajištěno naprosto spravedlivé rozhodování úřadů pověřených správou státních obyt. domů.

V Praze dne 10. dubna 1931.

Ministr veřejných prací:

Inž. Dostálek v. r.

1072/III.

Odpověď

ministra veřejných prací

na interpelaci poslanců Stejskala, Šeby

a druhů o nutnosti provedení rekonstrukčních prací a novostaveb nestátních silnic v zastupitelském okrese Dvůr Králové nad Labem

(tisk 893/XX).

Ministerstvo veřejných prací hodlá povoliti příspěvek ze silničního fondu na úpravu okresní silnice Dvůr Králové - Hostinné v městě Dvůr Králové, Jaroměř - Dvůr Králové v městě Jaroměři a Jaroměř - Velichovky, kteréž úpravy jsou rozpočteny nákladem 1,415.000 Kč, jakmile bude věc projednána s ministerstvem financí. O podporování úprav ostatních v interpelaci uvedených okresních sinic nelze zatím z důvodů úvěrových uvažovati.

Okresům Dvůr Králové n. L. a Nová Paka byl r. 1929 povolen 30%ní státní příspěvek na stavbu okresní silnice Skála - Čenice o rozpočteném nákladu 163.895 Kč.

Jiné žádosti o podporování staveb okresních silnic v okrese Dvůr Králové n. L. nebyly předloženy.

Pokud se činí zmínka o místních stavbách, mohla by se tato týkati stavby dvou mostů v Roztokách na okres. silnici Josefov - Nové Město n. Met.

Bude-li okres královédvorský žádati o povolení státního příspěvku, což se dosud nestalo, jest ministerstvo veřejných prací ochotno povoliti přiměřený příspěvek, pokud to dovolí stav příslušného úvěru zařaděného ve státním rozpočtu.

V Praze dne 10. dubna 1931.

Ministr veřejných prací:

Inž. Dostálek v. r.

1072/IV.

Odpověď

ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interpelaci posl. Biňovce a soudruhů o zabránění epidemií chorob, jimiž postiženy jsou děti v obvodu okresu chomutovského (tisk 851/XI).

Stoupání počtu nakažlivých nemocí dětských v měsících podzimních a zimních jest zjevem obvyklým a dojde pak v místech, kde podmínky pro šíření nákazy jsou příznivé, někdy ku vzmáhání se nákazy. Bylo tomu také tak v okrese chomutovském v měsíci listopadu a prosinci. Hlášeno bylo v celém okrese v září 29 onemocnění. O úmrtí v říjnu 27 onemocnění a 3 úmrtí, v listopadu 33 onemocnění. O úmrtí, v prosinci 55 onemocnění, 1 úmrtí, v lednu 37 onemocnění a 3 úmrtí spálou. Podle toho nelze mluviti o epidemii spály v okrese chomutovském, jelikož se jedná většinou o případy sporadické; pouze ve 3 obcích a sice Údlicích. Droužkovicích a Ervěnicích se vyskytlo v prosinci mírné stoupání nemocnosti touto chorobou. Spála probíhá od řady let lehko, ponejvíce bez komplikací. Ze 144 onemocnělých spálou zemřely 4 děti.

Onemocnění difterií bylo v okrese chomutovském v měsíci září 17, v říjnu 17 onemocnění a 2 úmrtí, v listopadu 41 onemocnění a 5 úmrtí, v prosinci 87 onemocnění a 6 úmrtí, v lednu 27 onemocnění a 3 úmrtí. Lze z toho poznati, že morbidita difterie v listopadu stoupla a dosáhla v prosinci epidemického charakteru v obcích venkovských kol Chomutova. Toto stoupání choroby mělo za následek, že infekční oddělení chomutovské nemocnice nepostačilo pro přijetí všech onemocnělých a muselo se pomáhati zřízením nouzové místnosti nemocniční v obci Počáplech, když se tam vyskytlo začátkem prosince 22 případů difterie mezi dětmi. Že zavedená zdravotní opatření měla plný úspěch, o tom svědčí stav nemoci v lednu s normálními poměry. Ze 162 onemocnělých zemřelo 12 dětí t. j. 7 %, což odpovídá obvyklé mortalitě při této chorobě. Na břišní tyf hlášeno bylo v tomto období dohromady 28 onemocnění, průměrně 5-6 za měsíc, a z těch pochází 9 z okresů sousedních. Místní zásobování pitnou vodou nepřichází v úvahu jako zdroj tyfové nákazy v těchto případech, jelikož příslušné obce i město Chomutov jsou zásobovány vesměs pitnou vodou pramenitou z vodovodů.

Sluší připojiti, že státní akce na podporu nezaměstnaných začala právě v době vzmáhání se epidemie.

Odpověď tuto podávám po dohodě s ministerstvem vnitra.

V Praze, dne 10. dubna 1931.

Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:

Dr Spina v. r.

1072/V.

Odpoveď

ministra školstva a národnej osvety na interpeláciu poslanca Vladimíra Polívku, I. Hrušovského a druhov o preložení čsl. štátneho ústavu hluchonemých v Jelšave do Košic a jeho spojem so súkromým ústavom v Košiciach

(tisk 851/IX).

Jelšavský ústav pre hluchonemých je umiestený v budove vyhovujúcej a má dostatok žiactva v tomto školskom roku má ústav 8 tried a 76 žiakov. Nemožno preto súhlasiť s mienkou, že by pomery na ústave tom boly po tejto stránke neudržiteľné. Niektoré jeho organizačné nedostatky najmä nakoľko ide o internát a školu pokračovaciu - vyskytujú sa i na iných ústavoch slovenských toho druhu a nedá sa očakávať, že by bolo ich možno odstrániť, púhym prenesením ústavu z Jelšavy do Košic. Treba tu pripomenúť, že tiež otázka poštátnenia súkromého ústavu hluchonemých v Košiciach ako nutného predpokladu splynutia oboch menovaných ústavov zostáva zatým nerozriešená.

Štátna školská správa venuje jelšavskému ústavu patričnú pozornosť, rovnako i ostatným ústavom pre hluchonemých na Slovensku a majúc na pamäti ich nepostačujúci počet, nemá v úmysle niektorých z nich zrušiť.

V Prahe dňa 1. aprila 1931.

Minister školstva a národnej osvety:

Dr Dérer v. r.

1072/VI.

Odpověď

ministra zahraničních věcí na interpelaci poslanců Em. Chobota, dra

Jana Buzka a soudruhů o přepadení československých státních příslušníků polské národnosti německými nacionalisty ve Štětně (Ortelsburg) ve východním Prusku (tisk 844/I).

Příslušný československý konsulát, jakmile se dověděl o případu, jehož se interpelace týká, zakročil neprodleně u policejní správy ve Štětně (Ortelsburg). Na základě tohoto zakročení dostalo se konsulátu od jmenovaného úřadu podrobné zprávy o výsledku úředního šetření, které policejní správa spolu s vrchním státním návladnictvím v Allensteině byla o případu zahájila, konsulátu bylo vysloveno politování nad incidentem a byl požádán, aby výraz politování byl tlumočen také československým účastníkům případu.

Podle této zprávy došlo k návštěvě výpravy Svazu polských studentů-akademiků ťJednosćŤ pod vedením profesora Karla Trombíka z Orlové ve Štětně (Ortelsburg) v době, kdy bylo místní obyvatelstvo zneklidněno volebním provoláním polské lidové strany v noci po městě rozšířeným. Německá část obyvatelstva nacionálně smýšlející byla proti nacionálně-polské části místního obyvatelstva sině pobouřena. Když se potom v této předvolební době objevili polští studenti z Československa ve městě doprovázeni dvěma místními známými nacionálně-polským osobnostmi, mělo se všeobecně za to, že jsou to agitátoři, kteří rozhodili po městě zmíněná provolání Rozčilení místního obyvatelstva vzrostlo, když se rozneslo. že majitel hotelu Central ponechává je u sebe tajně a že nejsou docela ani policejně hlášeni. Ve skutečnosti nezapsal hostinský jména těchto hostů do knihy cizinců jakkoliv se již odebrali na odpočinek do přidělených jim pokojů ba učinil docela falešné hlášení, vydávaje je za německé veslaře kteří se chtějí zúčastniti místních vesařských závodů. Když vna rozčilení se již poněkud uklidnila přišel do hotelu Central k návštěvě československých hostí místní polský volební pracovník Habandt, čímž rozčilení znova bylo podníceno. Zatím co rozvážní činitelé telefonovali pro policejní stráž a žádali aby bylo dbáno toho aby domnělí Poláci podle předpisů řádně byli ohlášeni, dali se horkokrevní unésti tak dalece. že vnikli až na chodbu hotelu, kde cizinci byli ubytováni, aby se sami přesvědčili nahlédnutím do cestovních pasů. kdo vlastně tito cizinci jsou. Při tom byl prý jeden z hostí tělesně napaden (tätlich beleidigt) - Policejně byli zjištěni: Gottfried Heyer, obch. cestující, bytem v Seestrasse 10, a Werner Schulz, studující, bytem v Luisenstrasse 9, oba ve Štětně (Ortelsburg), kteří hosty z Československa v hotelu obtěžovali. Spisy byly postoupeny vrchnímu státnímu zastupitelství v Allensteině za účelem zavedení trestního řízení proti obviněným. - Chování policejního úředníka, který na telefonické zavolání se dostavil do hotelu Central a sjednal tam opět klid, opomenul však hned na místě zjistiti v přítomnosti hostů z Československa útočníka, který jednoho z hostů udeřil, bylo přednostou policejního úřadu odsouzeno a přislíbeno že úředník bude volán k zodpovědnosti.

Profesoru Karlu Trombíkovi jako vůdci výpravy z Československa byl poslán opis této úřední zprávy policejní správy ve Štětíně (Ortelsburg), byla tlumočena její omluva a byl informován o učiněných opatřeních. Dodávám k tomu že státní zástupce vznesl proti jmenovanému Heyerovi a Schulzovi obžalobu pro útisk (Nötigung) a osvojovaní si úřadu (Amtsanmassung). Příslušný pruský soud Heyera osvobodil a Schulze podle obžaloby odsoudil k peněžité pokutě 250.- marek (cca 2000.- Kč) nebo v případě nezaplacení k vazbě 25 dnů.

Účastníci výpravy, ani prof. Karel Trombík, na zprávu, kterou byl - jak již uvedeno - obdržel, neodpověděl.

V Praze, dne 16. dubna 1931.

Ministr zahraničních věcí:

Dr Beneš v. r.

1072/VII (původní znění).

Odpověď

ministra zemědělství

v dohodě s ministrem financí

na interpelaci poslanců F. Matznera,

dr Hanreicha a druhů

o opatření peněz na zemědělské meliorace

(tisk 686/X).

Mají-li se vodohospodářské meliorace úsilovněji podporovati, jest třeba opatřiti zvýšené prostředky k úhradě těchto podpor, což lze uskutečniti pouze zamýšleným zřízením státního fondu pro vodohospodářské meliorace, který by měl po ruce trvalý zdroj vlastních prostředků. Zvýšení prostředků nemůže se díti ovšem na úkor běžných příjmů státních, jak žádá 3 bod interpelace, a nelze proto o přídělu deseti procent z výnosu cel z dovozu zemědělských předmětů který obsažen je v celkovém výnosu cel a slouží tedy podle finančního zákona k úhradě celkových výdajů státních, mluviti, nehledíc ani k tomu, že přídělem takovým porušena by byla rovnováha státního rozpočtu, zvláště v době nynější hospodářské tísně, kdy na zvýšení neb zavedení nových daní nelze pomýšleti.

Pokud se týče bodu 1. interpelace, poukazuje se na § 6., odst. 2. bod 1. vlád. návrhu zákona o státním fondu pro vodohospodářské meliorace, dle něhož části B tohoto fondu přikazuje se sice výtěžek zvláštní 25%ní přirážky k dani pozemkové, která však nebude vybírána do konce roku 1937, a vláda se zmocňuje i k dalšímu prodloužení této lhůty, nezlepší-li se do té doby hospodářské poměry v zemědělství. Za to poskytne stát fondu ze svých prostředků v r. 1931 částku 15 mil. Kč a v letech dalších do prvého vybírání přirážky roční částku 20 mil. Kč.

V Praze, dne 27. března 1931

Ministr zemědělství:

Bradáč v. r.

1072/VIII (původní znění).

Odpověď.

ministra národní obrany na interpelaci posl. dr Schollicha a druhů o smrti Františka Böhma (tisk 851/XV).

Ministerstvo národní obrany věnuje intensivní pozornost sebevraždám v armádě a zkoumajíc zevrubně každý jednotlivý případ snaží se zjišťováním a odstraňováním skutečných příčin čeliti těmto neblahým zjevům. Každý případ sebevraždy vyšetřuje se cestou administrativní i soudní, a jest tímto dvojím způsobem, pokud je to vůbec možno, zaručeno, že příčiny každé sebevraždy jsou zjištěny. Ukáže-li se, že na sebevraždě nesou vinu i osoby třetí, neváhá ministerstvo národní obrany zakročiti proti nim s největší přísností.

O sebevraždě Františka Böhma vojína 7 jezdeckého pluku v Hodoníně. bylo zjištěno toto:

Jmenovaný nastoupil do vojenské presenční služby dne 1. října 1930 a již od začátku platil za vojína inteligentního a ukázněného. Ve výcviku byl sice poněkud pomalým, ale nadřízení chovali se k němu shovívavě domnívajíce se, že jeho pomalost a do jisté míry i nesmělost pramení v okolnosti. že neovládal dostatečně české řeči. Jako jeden ze schopnějších vojínů byl přidělen do poddůstojnické školy.

Jinak byl povahy zamlklé, samotářské a dělal vždycky dojem člověka jaksi nešťastného jak svým zevnějškem tak i chováním. Velmi často si stěžovat, že se mu stýská po domově.

V osudný den 19. listopadu 1930 byl probuzen v 1 hod. 30 v noci a byla mu podle předpisu předána služba. Jeho úkolem bylo mimo jiné, aby ve 4 hod. 30. vzbudil vojíny, kteří měli přinésti snídani. Vojín Böhm tak učinil již ve 4 hod 5, při čemž chodil po světnici jako bezradný a některé vojíny určené k posluze nemohl najíti. Ve 4 hod 30. odešli vzbuzení vojíni pro snídani. Když se ve 4 hod. 45. vraceli, našli vojína Böhma venku před barákem na kůlu v kleče oběšeného. Ihned zahájené oživovací pokusy neměly účinku a přivolaný lékař musil konstatovati smrt.

Z vyšetřených okolností, zejména z výpovědí svědků, Böhmových spoluvojínů i jeho nadřízených vyplývá, že vojín Böhm nepochybně spáchal sebevraždu ze stesku po domově v okamžiku duševní deprese a v náhlém záchvatu trudnomyslnosti. Zejména dopis Böhmův ze dne 16./11. 1930 adresovaný rodičům, ale neodeslaný dává poněkud nahlédnouti do jeho chorobné duše. Píše v něm mimo jiné:

ťMilí rodičeŤ Musím Vám sděliti smutnou zprávu, že nemohu u vojska vydržet, poněvadž se mi strašně stýská po domově. Prosím Vás žádejte, abych již do vánočních svátků mohl přijíti domů, nebo abych byl přemístěn do blízkosti domova. Prosím neberte toto sdělení s lehké stránkyŤ.

Šetřením nebylo zjištěno nic. co by svědčilo tomu, že vojín Böhm spáchal sebevraždu z důvodů spočívajících ve službě vojenské nebo zaviněním osoby třetí. Nutno tudíž vyloučiti domněnku, o které se též zmiňuje interpelace, že vojín Böhm spáchal sebevraždu pro špatné nakládání u pluku. Podle výpovědi svědků i podle zanechaných dopisů si vojín Böhm na vojenskou službu ani na špatné zacházení nikdy nestěžoval. Byla mu věnována zvláštní péče a všichni se k němu chovali shovívavě. Byl vojínem ukázněným, svědomitým a ochotným a nikdy nebyl trestán. V jednom ze zanechaných dopisů dokonce projevuje radost, že byl vybrán pro poddůstojnickou školu, zadá, aby mu byl zaslán český slovník a slibuje, že se pěkně sebere a bude se učit, aby nebyl ze školy vyloučen. Nutno tudíž důvody sebevraždy hledati mimo oblast vojenské služby.

Tolik bylo zjištěno v řízení administrativním.

Vedle toho bylo zahájeno i řízení soudní a jest nyní věcí i vojenského prokurátora, aby předepsaným způsobem pátral po event. vinníkovi. Za tím účelem byly mu zaslány všechny spisy k věci se vztahující a mezi nimi i originály dopisů, zanechaných vojínem Böhmem. Z toho důvodu dosud nemohly býti tyto dopisy vydány rodičům zemřelého, budou jim však odevzdány ihned, jakmile v soudním řízení jich nebude zapotřebí.

V Praze dne 30. března 1931.

Ministr národní obrany:

Dr. Viškovský v. r.

1072/IX (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany na interpelaci poslance R. Köhlera a druhů o zimním prádle pro vojáky (tisk 890/III).

Vojenská správa věnuje největší péči otázkám zdraví mužstva a činí vše, co jest v její moci, aby vojíni během vojenské služby neutrpěli úhony na svém zdraví.

Pokud se týká ochranných prostředků proti zimě jsou vojáci ustrojeni tak, jak se to podle dosavadních zkušeností pokládá za vyhovující při zimním počasí, které bývá v našich klimatických poměrech pravidlem.

Pro vojíny horské pěchoty a horského dělostřelectva jest pro zimní období předepsán svetr pletený z šedé smíšené (melírované) vlny. Mužstvo všech ostatních útvarů a ústavů jest v zimě opatřeno vestou a břišním pásem, které jsou zhotoveny z teplé vlněné látky. Uši lze chrániti před zimou staženým nátylníkem čepice a vyhrnutím límce pláště. Tento způsob nošení čepice a pláště povoluje mužstvu velitel, kdykoli to poměry povětrnostní vyžadují. Kromě toho uvažuje vojenská správa a provádí praktické zkoušky se zavedením zvláštních kukel.

K ochraně rukou slouží předepsané vlněné (pletené) rukavice. Kde by to nestačilo, mohou útvary vyrobiti z vybrakovaných součástek oděvu soukenné rukavice (palečnice) a poděliti jimi mužstvo.

K ochraně nohou slouží v zimě dvojité kalikové onuce. Mimo to dobře konservovaná a dostatečně volná obuv je sama o sobě již ochranou proti mrazu. Při práci ve skladech za tuhé zimy možno si vypomoci obaly nohou improvisovanými z vyřazených soukenných neb jiných oděvních součástek.

Při tuhé zimě může velitel vojskového tělesa (ústavu) povoliti, aby byla mužstvu vydána ještě jedna přikrývka z augmentačních zásob.

Uvedené ochranné prostředky proti zimě možno pokládati za dostačující v našich poměrech a to i když nastane neobvykle tuhá zima. Ta však nebývá v našich poměrech pravidlem.

Zcela zvláštních opatření ovšem vyžadovala mimořádně tuhá zima na začátku roku 1929. Vojenská správa byla nucena povoliti různé úlevy v nošení stejnokroje a mimo jiné nečiniti námitek proti fakultativnímu nošení vlastních součástek, pokud nebyly na újmu pochodové pohotovosti, ježto nemohla jejich používání zakázati.

Vojenská správa však nemůže udržovati v zásobě takové součástky, které by bylo možno využíti jen zřídka při výjimečných abnormálních mrazech. Bylo by to jednak nehospodárné jednak vzhledem k rozpočtovým prostředkům nemožné.

Zimní prádlo pro mužstvo není předepsáno a z výše uvedených důvodů nejeví se jeho potřeba nezbytně nutnou nehledíc k tomu, že z rozpočtových a hospodářských příčin nebylo by stejně možno je v nynější době zaopatřiti.

Není ovšem možno úlev, které byly povoleny v roce 1929 používati na úkor otužilosti mužstva, jelikož i otužování jest nezbytnou podmínkou řádného výkonu vojenské služby Jest samozřejmé, že mužstvo musí býti rozumně otužováno a děje se tak vhodně volenými cviky zvýšeným pohybem a náležitě upraveným zaměstnáním, čímž se nahradí mnohdy nadbytečné ochranné prostředky proti zimě.

V Praze dne 27 března 1931.

Ministr národní obrany:

Dr. Viškovský v. r.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP