Národní shromáždění republiky Československé usnáší se takto:

ťVláda se vyzývá, aby v nejkratší době vydala vládní nařízení, kterým se město Přerov zařazuje ve smyslu odstavce 7, § 12, platového zákona do skupiny míst ťBŤ činovnéhoŤ.

Podle ustanovení § 12, odst. 5, a 7, platového zákona jest při zařazení měst a obcí do jednotlivých skupin činovného rozhodným jednak počet obyvatelstva, jednak drahotní poměry. Jak z dalšího vyplývá, vyhovuje město Přerov plně těmto zákonným podmínkám a přísluší mu tedy spravedlivé přeřazení do skupiny ťBŤ činovného. Přerov zeměpisně souvisí a to dosti úzce s obcemi: Předmostím, Dluhonicemi a Lověšicemi, s nímž má podle sčítání lidu z roku 1930 dohromady 25,666 obyvatelů, Se všemi obcemi však, které tvoří s městem Přerovem souvislý hospodářský celek a to s obcemi jíž uvedenými a dále s Kozlovcemi, Bochořem, Horní Moštěncí a Újezdcem přesahuje 28,000 obyvatel.

Přerov již v době vydání vládního nařízení čís. 136/1928, kterým byly četné obce přeřazeny do vyšších stupnic činovného, vyhovoval podmínkám přeřazení. Měl s obcemi zeměpisně a hospodářsky souvisejícími přes 25,000 obyvatel. I poměry drahotní odůvodňovaly při srovnání s jinými městy toto přeřazení. Byl však pominut.

Značné procento obyvatel všech okolních obcí tvoří zaměstnanci přerovských továren a dílen, hlavně však železnic. Nedostatek vhodných bytů nutí tyto městské zaměstnance bydleti v okolních obcích. Kromě toho také vysoké přirážky k daním, všechny dávky a poplatky obecní brání jim nastěhovati se do města. Patří tedy správně tito zaměstnanci k přerovskému obyvatelstvu. Je-li tedy podmínkou přeřazení do vyšší stupnice činovného, aby několik obcí s týmiž poměry drahotními tvořilo jeden hospodářský celek je podmínka tato jistě splněna.

V Praze, dne 23, dubna 1931.