Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Nationalversammlung der Čechoslovakischen Republik hat folgendes Gesetz beschlossen:

§ 1.

Unternehmungen, die fabriksmäßig Schuhe und Kleider erzeugen, sind nicht berechtigt Reparaturwerkstätten für diese Erzeugnisse einzurichten und sind auch nicht berechtigt Sammelstellen zu organisieren, in denen Schuhe und Kleider zum Zwecke der Durchführung von Reparaturen entgegengenommen werden. Fabriksunternehmungen, welche derartige Reparaturwerkstätten vor dem Inkrafttreten dieses Gesetzes eingerichtet hatten, haben diese Werkstätte längstens innerhalb eines Monats nach Inkrafttreten dieses Gesetzes zu schließen. Geschieht das in der angegebenen Zeit nicht, dann erfolgt die Sperrung dieser Betriebe durch die politische Behörde erster Instanz.

§ 2.

Fabriksmäßig betriebene Unternehmungen für Schuhe oder Kleiderherstellung dürfen ihre Filialen nur in solchen Städten einrichten, die mehr als 30.000 Einwohner haben. Hatte ein Unternehmer vor Inkrafttreten dieses Gesetzes Filialen auch in kleineren Städten, dann sind diese innerhalb längstens 6 Monaten vom Beginn des Inkrafttretens dieses Gesetzes zu schliessen. Die Verlängerung dieser Frist ist keinesfalls zuläßig.

§ 3.

Die Übertretung dieses Gesetzes wird von den zuständigen Gewerbebehörden erster Instanz mit Geldstrafen von 5.000 bis 20.000 Kč oder mit Freiheitsstrafen von 14 Tagen bis 2 Monaten geahndet.

§ 4.

Strafbar im Sinne dieses Gesetzes sind nicht nur die Inhaber der Fabriksbetriebe von Schuhen oder Kleidern, sondern auch solche Personen, welche die Übertretung dieses Gesetzes decken, oder hiebei behilflich sind. Diejenigen Bestimmungen der Gewerbeordnung, welche diesem Gesetze nicht entsprechen, verlieren ihre Gültigkeit.

§ 5.

Dieses Gesetz tritt mit seiner Kundmachung in Kraft. Seine Durchführung ist dem Minister für Handel, Gewerbe und Industrie gemeinsam mit den übrigen Ministern übertragen.

Das Schuhmacher- und Schneidergewerbe befindet sich seit einer Reihe von Jahren in schwerster Bedrängnis. Eine Reihe von fabriksmäßigen Schuh- und Kleidererzeugungen errichtet systematisch auch in kleinen Orten Filialen, die einerseits Fertigprodukte zu Schleuderpreisen in meist minderer Qualität auf den Markt werfen und damit die handwerksmäßige Erzeugung von Schuhen und Kleider nahezu unmöglich machen. Daneben haben diese Unternehmungen in der letzten Zeit fast überall auch Reparaturwerkstätte eingerichtet und entziehen damit den bodenständigen Handwerkern auch die letzte Möglichkeit der Existenz. In zahlreichen Protestversammlungen haben die Angehörigen des Schuhmacher- und Schneidergewerbes in der letzten Zeit gegen die Vernichtung ihrer Existenz protestiert. Es ist kein Zweifel, daß der Staat die Verpflichtung hat, die Existenz von Zehntausenden Handwerkern und Gewerbetreibenden, die überdies ein wichtiger Teil der Steuerträger sind zu schützen. Diese Protestversammlungen haben insbesondere aber die Forderung aufgestellt, daß die Reparaturwerkstätten der Firma Baťa und diejenigen anderer Firmen eingestellt werden. Auch die Forderung der Begrenzung der Anzahl der Verkaufsfilialen der Großindustrie auf die großen Städte soll dem Schutze der genannten Gruppen der Steuerträger dienen.

Die Antragsteller ersuchen den Antrag dem Handels- und Gewerbeausschuß zuzuweisen.

Prag, am 23. April 1931.

Překlad.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Podniky, které po továrnicku vyrábějí obuv a šaty, nejsou oprávněny zřizovati správkárny těchto výrobků a nejsou také oprávněny zřizovati sběrny, ve kterých se přijímá obuv a šatstvo, aby se na nich provedly správky. Tovární podniky, které zřídily takové správkárny, než tento zákon nabyl účinnosti, musejí tyto dílny zavříti nejdéle do měsíce ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti. Nestane-li se to v uvedené době, uzavrou tyto podniky politické úřady I. stolice.

§ 2.

Po továrnicku provozované podniky pro výrobu obuvi nebo šatstva smějí zřizovati své odbočky jen v takových městech, která mají přes 30.000 obyvatelů. Měl-li podnikatel, než tento zákon nabyl účinnosti, odbočky i v menších městech, musí je zavříti nejdéle do 6 měsíců ode dne, kdy tento zákon nabude účinnosti. Prodloužiti tuto lhůtu není naprosto přípustné.

§ 3.

Přestupky proti tomuto zákonu trestají příslušné živnostenské úřady I. stolice pokutami od 5.000 do 20.000 Kč, nebo tresty na svobodě od 14 dnů do 2 měsíců.

§ 4.

Trestnými ve smyslu tohoto zákona jsou nejen majetníci továren na výrobu obuvi nebo šatstva, nýbrž i osoby, které kryjí přestupky proti tomuto zákonu nebo při nich pomáhají. Ustanovení živnostenského řádu, která nesouhlasí s tímto zákonem, pozbývají platnosti.

§ 5.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. Jeho provedením se pověřuje ministr obchodu, průmyslu a živností společně s ostatními ministry.

Živnost obuvnická a krejčovská jest po mnoho let v těžké tísni. Četné továrny na výrobu obuvi a šatstva zřizují soustavně i v malých místech odbočky, které jednak vrhají na trh za babku hotové výrobky většinou horší jakosti a tím skoro znemožňují řemeslnou výrobu obuvi a šatstva. Mimo to zřídily tyto podniky v poslední době skoro všude i správkárny a tím odnímají usedlým řemeslníkům i poslední možnost existence. V četných protestních schůzích protestovali příslušníci obuvnické a krejčovské živnosti v poslední době proti ničení své existence. Není pochybnosti, že stát jest povinen chrániti existenci desetitisíců řemeslníků a živnostníků, kteří jsou mimo to důležitou částí poplatnictva. Tyto protestní schůze vytýčily zvláště požadavek, aby správkárny firmy Baťovy a jiných firem byly zastaveny. I požadavek, aby byl omezen počet prodejních filiálek velkoprůmyslu na velká města, má posloužiti k ochraně zmíněných skupin poplatníků.

Navrhovatelé žádají aby byl návrh přikázán výboru živnostensko-obchodnímu.

V Praze dne 23. dubna 1931.