Die Gefertigten stellen folgenden Antrag:

Das Abgeordnetenhaus wolle beschließen:

Die Regierung wird aufgefordert, dem Abgeordnetenhause einen Gesetzentwurf zu unterbreiten, durch welchen das Dienstverhältnis der Privatlehrer, einschließlich der Musiklehrer geregelt wird.

Hiebei sind insbesondere folgende Grundsätze zu beachten:

1.) In jedem Lande wird eine öffentlich-rechtliche Interessenvetretung der Privatlehrer errichtet.

2.) Der Privatlehrervertrag begründet ein Dienstverhältnis, wobei die Frage der Kündigung und Auflösung, der Fristen für die Zahlung des Entgeltes, des Urlaubes und der Feiertage nach Analogie des Handelsgehilfengesetzes zu regeln ist, soweit die besondere Natur des Arbeitsverhältnisses nicht Abweichungen erfordert.

3.) Die Regierung ist ermächtigt, nach Anhörung der Interessentenvertretung, Richttarife für die Entlohnung der Privatlehrer festzusetzen.

4.) Die Privatlehrer unterliegen der Pflichtversicherung für den Fall der Krankheit, der Invalidität und des Alters.

Der Beruf des Privatlehrers stellt außerordentlich hohe Anforderungen an die intellektuelle, Pädagogische und moralische Qualität des Ausübender. Im Gegensatz zu diesen Erfordernissen ist die Bezahlung der Privatlehrer im allgemeinen eine durchaus unzureichende und ihre Rechtsstellung ganz unbefriedigend.

Es ist daher die Ausdehnung der sozialpolitischen Schutzgesetzgebung auf diese Kategorie von arbeitenden Menschen ein dringendes Gebot. Diesem Bedürfnisse sucht der vorliegende Antrag nachzukommen, indem er einerseits die Schaffung einer gesetzlichen Interessenvertretung der Privatlehrer anregt, andererseits ihr Dienstverhältnis möglichst nach Analogie des Dienstverhältnisses der Privatangestellten zu regeln sucht. Diese Lösung ist darin begründet, daß die Tätigkeit der Privatlehrer durchaus der Tätigkeit jener Angestellten entspricht, die geistige Arbeit leisten. Sie unterscheidet sich von ihnen nur dadurch, daß sie in der Regel bei mehreren Arbeitgebern beschäftigt sind. Gerade dieser Umstand, der oft sehr komplizierte tatsächliche und rechtliche Verhältnisse schafft, erfordert eine gesetzliche Sonderregelung ihrer Recht Verhältnisse, Aus diesen Grundsätzen ergibt sich auch konsequent die Einbeziehung der Privatlehrer in die obligatorische Versicherung zum Zwickender Vorsorge für dein Fall der Krankheit, der Invalidität und des Alters.

Die Staatskasse wird durch diesen Antrag nicht belastet.

In formeller Beziehung wird beantragt, diesen Antrag dem sozialpolitischen Ausschuß zuzuweisen.

Prag, den 11. Juni 1931.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Vláda se vybízí, aby poslanecké sněmovně předložila návrh zákona, jímž se upravuje služební poměr soukromých učitelů včetně učitelů hudby.

Při tom budiž hlavně dbáno těchto zásad:

1.) V každé zemi zřizuje se veřejnoprávní zájmové zastoupení soukromých učitelů.

2.) Smlouvou se soukromým učitelem zakládá se služební poměr, při čemž dlužno otázku výpovědi a zrušení, lhůt pro placení odměny, dovolené a svátků upraviti obdobně podle zákona o obchodních pomocnících, pokud zvláštní povaha pracovního poměru nevyžaduje odchylek.

3.) Vláda je zmocněna ustanoviti směrné sazby odměn soukromých učitelů po vyslechnutí zájmových zastupitelstev.

4.) Soukromí učitelé jsou podrobeni povinnému pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Povolání soukromého učitele klade neobyčejně vysoké požadavky na intelektuální výchovnou a mravní jakost toho, kdo je vykonává. V rozporu s těmito požadavky jest plat soukromých učitelů všeobecně naprosto nepostačitelný a jejích právní postavení zcela neuspokojivé.

Jest tedy naléhavým příkazem, aby sociálně-politické ochranné zákonodárství bylo rozšířeno na tuto kategorii pracujících. Tomuto požadavku hledí vyhověti tento návrh, neboť jednak dává podnět k utvoření zákonitého zájmového zastoupení soukromých učitelů, jednak usiluje upraviti jejích služební poměr pokud možno obdobně podle služebních poměrů soukromých zaměstnanců. Toto řešení jest odůvodněno tím, že činnost soukromých učitelů veskrze souhlasí s činností zaměstnanců, kteří konají duševní práci. Liší se od nich jen tím, že jsou zpravidla zaměstnáni u několika zaměstnavatelů. Právě tato okolnost, která často vytváří velmi spletité poměry věcné a právní, vyžaduje, aby jejich právní poměry byly zvlášť upraveny zákonem. Z těchto zásad logicky také vyplývá rozšíření povinného pojištění na soukromé učitele, aby byli zaopatřeni pro případ nemoci, invalidity a stáří.

Státní pokladna nebude tímto návrhem zatížena.

Po stránce formální se navrhuje, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému.

V Praze, dne 11. června 1931.