1305/IX. (překlad).

Interpelace

poslance dra Luschky a druhů

vládě

o mimořádné nouzi města Osoblahy.

Město Osoblaha a zvláště městští živnostníci octli se ve velmi velké nouzi: Městečko, které je se tří stran obklopeno cizinou, leží přímo na hranicích státu a se zázemím jest spojeno jen jednou silnicí. Z toho jest patrno, že město jest obchodně většinou odkázáno na malý pohraniční styk, a že každé omezení nebo ztížení malého pohraničního styku musí velmi citelně působiti na hospodářský život města, jest tedy v životním zájmu města a jeho obyvatelstva, aby úlevy v malém pohraničním styku ustanovené celními zákony a policejními předpisy byly nejen úplně dodržovány, nýbrž i vykládány tak, aby neomezovaly styk. Bohužel, jak na dalších příkladech prokážeme, se to děje.

Cizinci, kteří bydlí na hranicích a docházejí do Osoblahy, musí nejprve u čsl. celního úřadu složiti zálohu 420 Kč na velociped, než dostanou záznamní list. Dříve se to dělalo jinak a velmi zřídka došlo ke zneužití. Rovněž i chodci a automobilisté, kteří přecházejí z říšsko-německého pohraničního území nakupovati do Osoblahy, narážejí na nejrůznější potíže, takže se nyní městečku pokud možno vyhýbají.

Proto městská rada a všechna společenstva podala žádost o zrušení záznamního řízení pro cyklisty, za úlevy pro automobilovou dopravu v pohraničním celním území a za zrušení pohraničních propustek pro malý pohraniční styk, zvláště když i beztoho bylo by lze velmi lehce dozírati na pohraniční styk.

Další skutečnosti svědčí o zvláště obtížné situaci živnostenského stavu, který poklesl již tak, že v celém městě jest již jen jediný obuvnický učeň a v celém soudním okrese téhož jména pouze jediný krejčovský učedník.

Říšskoněmečtí pohraniční obyvatelé přinášejí již odedávna látku a přípravy v tak zv. zušlechťovacím řízení ke krejčovským mistrům. Krejčovský mistr ručí za opětné skutečné vyvezení. Přes to musí cizinci skládat 64 Kč až 80 Kč celní zálohy, která se jim vrátí teprve tehdy, až celní úřad oděv odbaví a když byl již dopraven do ciziny. Musí se tedy po druhé navrátiti k celnímu úřadu, aby celní zálohu mohli pak dostati zpět.

Na zemědělcích, kteří přinášejí k sedlářům ke správě postroj pro krávy nebo koně, žádají se tak vysoké celní zálohy, že se tento obchodní styk přímo znemožňuje. V lednu 1931 přinesl jeden cizinec ke správě 4 podušky a 3 chomouty pro krávy a jednu pobočnici, vše v nejhorším stavu, jak si jen lze představiti. Odhadní cena: 50 Kč. Plátno na opravu, vážící 2 kg, v ceně 45 Kč, bylo rovněž přineseno. Čsl. celní úřad žádal za to celní zajištění ne méně než 427.25 Kč.

Na podzim loňského roku měl zámečnický mistr ve městě opraviti mlátičku s druhé strany hranic. Za to se žádala celní záloha 4000 Kč, kterou nebylo možno složiti. Tak musila býti mlátička přes ručení zámečnického mistra opět vrácena bez opravy. Totéž se vždy opakuje při opravách kol a vozů, takže zemědělští zákazníci stále více ubývají a v uplynulé zimě úbytek již nabyl rozsahu velmi povážlivého.

Tak by bylo lze ze zpráv živnostníků vypočítati ještě mnoho příkladů, které osvětlují hospodářskou nouzi městského obyvatelstva. Když také byl zastaven jediný průmysl v místě, cukrovar, nezaměstnanost nezadržitelně vzrůstá a dosáhla minulé zimy rozsahu vzbuzujícího obavy.

Městská rada prohlásila, že již není s to, aby nesla odpovědnost za bezpečnost a majetek obyvatelů, jestliže nedostatečným podporováním životních zájmů města místo hospodářského oživení nastane zastavení živnostenských podniků a tím nedohledné rozmnožení hospodářské bídy, které obyvatelstvo, jehož životní potřeby jsou beztoho velmi skrovné, vydá v šanc úplnému ochuzení a vžene je v náruč zoufalství.

Podepsaní tímto oznamují tento stav vládě a táží se, zda súčastnění páni ministři vnitra, financí a obchodu jsou ochotni poskytnout městu žádané úlevy při malém pohraničním styku, nebo jaká opatření jsou ochotni učiniti, aby uchránili město a jeho obyvatelstvo před hospodářskou zkázou?

V Praze, dne 18. června 1931.

Dr. Luschka,

Oehlinger, Krumpe, Zajiček, inž. Jung, Knirsch, Fritscher, Scharnagl, dr. Mayr-Harting, Greif, Bobek, dr Petersilka, Kunz, Simm, Geyer, inž. Kallina, Köhler, Horpynka, dr. Keibl, Matzner, dr. Schollich, Kasper, dr. Hanreich, Krebs, Schubert, dr. Hassold.

 

1305/X. (překlad).

Interpelace

poslance Scharnagla a druhů

ministrovi železnic

o nedostatku ochranných závor na trati místní dráhy Planá - Tachov.

Místní dráha Planá - Tachov nemá ochranných závor. To způsobilo již také špatné následky. Tak v neděli, dne 7. června t. r. tato nedostatečná ochrana přechodů přes dráhu zavinila, že život jednoho mladého člověka byl zničen a druhý lidský život těžce ohrožen. Toho dne jel správce tachovské panské parní pily, Karel Lang, automobilem naproti své matce do Plané u Mariánských Lázní. Na zpáteční cestě musil u kilometru 3,9 přejeti přes trať místní dráhy Planá - Tachov.

S obou stran cesty jest hustý les. Správce Lang asi v uzavřeném voze přeslechl znamení blížícího se vlaku a mimo to hustý les bránil rozhledu. Když správce Lang uzřel vlak, bylo již příliš pozdě. Zatáhl sice v poslední chvíli za brzdu, ale tím jem způsobil, že automobil zůstal státi přímo uprostřed na kolejích. Byl zachycen vlakem a při srážce byl vůz roztříštěn. Správce Lang byl s troskami vozu vlečen ještě 76 m dále a při tom byl strašně poraněn, jeho matka byla při srážce rovněž vyhozena a značně zraněna.

Největší vinu na neštěstí nese, že přejezd přes dráhu je nepřehledný a není závor. Bylo by nezbytně nutno na tomto místě postaviti závory nebo aspoň les vykáceti, aby bylo lze trať přehlédnouti a včas zpozorovati blížící se vlak.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

1.) Jest železniční správa ochotna učiniti vhodná opatření, která by přispěla k zamezení úrazů?

2.) Jest železniční správa ochotna dáti umístiti závory na místě neštěstí, aby se dalším úrazům zabránilo?

V Praze, dne 11. června 1931.

Scharnagl,

Oehlinger, dr. Mayr-Harting, dr. Schollich, Matzner, dr. Hassold, dr. Petersilka, Bobek, Krumpe, Zajiček, dr. Keibl, inž. Kallina, Köhler, dr. Hanreich, Schubert, dr. Luschka, Knirsch, Greif, Kunz, Horpynka, Mojto.

 

1305/XI. (překlad).

Interpelace

poslance dr. Mayr-Hartinga a druhů

ministrovi vnitra

o bezpečnostních poměrech v obcí Schwaderbachu v okrese kraslickém.

V obci Schwaderbachu v okrese kraslickém jsou nyní vinou komunistické obecní správy takové poměry, pokud jde o pořádek a veřejnou bezpečnost, že vyžadují důkladné nápravy. Tak na příklad 400 komunistů přepadlo, zhanobilo a ztlouklo při návratu z kostela německé spolky, které dne 10. května slavily den matek společnou bohoslužbou a průvodem na hřbitov. Obecní starosta a obecní policisté, kteří jsou v komunistických rukou, úplně selhali. Při této příležitosti dlužno poukázati, že Schwaderbach, ačkoliv má přes 4000 obyvatelů, nemá ještě četnické stanice. Dále dlužno konstatovati, že všichni, kteří se při slavnosti matek vyznamenali rvaním a bodáním noži, ještě jsou na svobodě. Tím smělost komunistů vzrostla tak, že komunistický starosta zamezil zahájení stavby pomníku padlých, ačkoliv ji stavební úřad povolil, že se schůze občanských spolků ve všední dny nemohou již konati, poněvadž komunisté přicházejí do místností a terorem schůze znemožňují. Jedním z důsledků těchto poměrů jest, že všichni letní hosté, kteří si váží Schwaderbachu pro léčbu vzduchem a také letos se tam chtěli nastěhovati, odstrašení poměry v obci bez výjimky odřekli. Tak nynějšími poměry trpí obyvatelé schwaderbaští také velikou hospodářskou škodu.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

1.) Ví pan ministr vnitra o těchto poměrech v obci Schwaderbachu?

2.) Jest pan ministr ochoten pečovati o udržení klidu a veřejné bezpečnosti a pohnati k odpovědnosti obecní správu, která také zavinila nynější poměry?

V Praze, dne 10. června 1931.

Dr. Mayr-Harting,

Oehlinger, Scharnagl, Fritscher, dr. Petersilka, Krumpe, Bobek, Greif, Kunz, dr. Luschka, dr. Hassold, Horpynka, Prause, dr. Schollich, dr. Keibl, inž. Kallina, Matzner, dr. Hanreich, Eckert, Stenzl, Zajiček.

 

1305/XII. (překlad).

Interpelace

poslanců Stenzla, Eckerta, Prause a druhů

ministrovi pošt a telegrafů a financí,

že poštovní nákupna v Karlových Varech neoprávněně vykonává živnost hostinskou a výčepní.

Dodatkem k interpelaci, kterou jsme podali ve věci "Poštovní nákupny" v Praze dne 19. května 1931 (tisk 1210), musíme znovu upozorniti, že konsumní spolek "Poštovní nákupna" přestupuje zákonná ustanovení.

Dne 20. června 1929 zařídil konsumní spolek "Poštovní nákupna", řízený státními úředníky v místnostech poštovního úřadu I. v Karlových Varech, restauraci, v níž se podává snídaně, přesnídávka, obědy a večeře, dále pivo, káva, uzeniny atd. Pro návštěvu této restaurace dělá se propaganda letáky, rozdávanými kolemjdoucím veřejně před hlavní poštou.

Několikerou návštěvou tohoto podniku funkcionáři gremia hostinských v Karlových Varech zjistili, že návštěvníkům, mezi nimiž byli četní karlovarští lázeňští hosté, dále soukromí zaměstnanci, příslušníci státní policie atd., byla podávána jídla a nápoje bez ohledu, zda jsou členy "Poštovní nákupny".

Jmenované gremium učinilo tedy dne 29. června pod č. 1858/29 oznámení okresnímu úřadu v Karlových Varech, vylíčilo svrchu uvedené poměry a upozornilo, že podle katastru všech koncesionářů, uloženého u okresního úřadu, na toto nezákonité podávání pokrmů nebyla udělena koncese podle §u 16 ž. ř. a že podnikatelé této restaurace také nejsou členy gremia hostinských.

Na toto oznámení nedostalo gremium hostinských dodnes vyřízení od karlovarského okresního úřadu, přes to, že u tohoto úřadu několikráte v této věci zakročilo.

Místnosti, v nichž byla zřízena tato restaurace, byly určeny za byt ředitele poštovního úřadu. Pro všechny hosty, jak muže tak ženy a 7 zaměstnanců jest tam jen jediný záchod. Zásoby potravin pro tuto restaurací jsou uloženy v ložnici zaměstnanců, což i po stránce zdravotní dlužno jistě vytknouti.

Podle živnostenského řádu jest podávání pokrmů, kávy atd. vázáno udělením koncese, a před udělením povolení nesmí provozování započíti. Dále dlužno přihlížeti, zda místnosti jsou vhodné a obyvatelstvo podnik potřebuje.

Karlovarský okresní úřad přes tato zákonná ustanovení a přes udání gremia neučinil nic proti neoprávněnému vykonávání živnosti, trvajícímu tři roky, a tím hrubě porušil svou povinnost. Jak se proslýchá, má nyní býti tento nezákonitý provoz přeložen z poštovní budovy do nové budovy okresního úřadu a státní subvence tomuto podniku, odporujícímu zákonu, byla zvýšena z 50.000 Kč na 100,000 Kč. Jest otázka, zda "Poštovní nákupna" platí nájem, světlo atd. z restaurace umístěné ve státní budově.

Při přezkoumání, které v poslední době provedl kontrolní orgán gremia hostinských, bylo zjištěno toto:

Dne 8. června 1931 v době mezi 11 - 1 hodinou v poledne navštívilo tento podnik vedle poštovních zaměstnanců 17 státních strážníků (v uniformě) a 154 osob, jednak lázeňští hosté - jmenovitě ženy - jednak úředníci a zaměstnanci karlovarských firem a 10 osobám byl podán oběd "přes ulici".

Dne 9. června 1931 navštívilo restauraci 22 státních strážníků, 31 lázeňských hostů, 176 karlovarských zaměstnanců a přes ulici bylo vydáno 7 obědů.

Z tohoto velkého počtu soukromých hostů, kteří nejsou a také nemohou býti členy "Poštovní nákupny", zcela jasně vysvítá, že s vědomím a pod ochranou úřadu provozuje se ve státní budově nezákonitý hostinský provoz, který velmi poškozuje nejen oprávněné, daně platící majetníky koncesí, nýbrž zpronevěrou daní také státní finance.

Zvlášť zaráží, že tento nezákonný podnik dostává mimo to 50.000 Kč nebo 100,000 Kč subvence ze státních peněz, aby mohl zdolati oprávněné poplatníky.

Bylo by zajisté spíše nasnadě, aby se výpomocným poštovním zaměstnancům v lázeňských místech zvýšily platy a tím umožnilo živobytí než rozhazovati daně na hostinec nezákonně provozovaný, aby živil soukromé hosty?

Podepsaní táží se tímto pánů ministrů: Jsou páni ministři ochotní neprodleně zastaviti tento neoprávněný hostinský podnik a ty, kdo se provinili tímto porušením zákona, náležitě potrestati?

Jak může býti nesporně nezákonitý podnik umístěn ve státní budově?

Jak se odůvodňuje udělování subvencí tomuto podniku?

Jest pan ministr vnitra ochoten pohnati k odpovědnosti karlovarský okresní úřad, poněvadž zřejmě trpěl, aby zákon byl po 3 léta porušován, a uložiti živnostenskému úřadu, aby neprodleně vyřídil oznámení o neoprávněném provozování živnosti?

Jest pan ministr financí ochoten zahájiti proti Poštovní nákupně řízení pro zpronevěru daní prodejem nečlenům podle §§ 68 I. 2 a), 75, 83, 185 atd. zák. č. 76/1927?

Jest pan ministr pošt a telegrafů ochoten zahájiti úřední řízení proti oněm státním úředníkům, kteří proti povinnosti, na kterou složili přísahu, vědomě přestupovali státní zákony?

V Praze, dne 18. června 1931.

Stenzl, Eckert, Prause,

Platzer, Windirsch, Heller, Wagner, Böllmann, Hodina, Kunz, Oehlinger, Fritscher, Zajiček, dr. Luschka, Bobek, dr. Petersilka, Scharnagl, Zierhut, Viereckl, Halke, Böhm, Gläsel.

 

1305/XIII. (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů

ministrovi vnitra

o rozpuštění štěpánkovické místní skupiny kulturního svazu.

Výnosem zemského úřadu ze dne 15. dubna 1931, č. 34.572/30/V-13, byla rozpuštěna místní skupina německého kulturního svazu ve Štěpánkovicích na Hlučínsku. Výnos zní:

"Dne 23. června 1929 pořádal tamější nepolitický svaz slavnost, kterou povolil hlučínský okresní úřad výměrem ze dne 21. června 1929, č. 6/258/III. Mezi jiným se také žádalo, aby v čele pochodu byl nesen důstojný československý prapor. Tento prapor nesl však v obci opovrhovaný a tělesně zakrnělý a skoro blbý mladík, tedy takovým způsobem, že se tím státní vlajka uvedla v opovržení a posměch.

Předseda svazu Vojtěch Korpas, který podle výše zmíněného výměru hlučínského okresního úřadu byl zavázán dodržeti podmínky, neučinil tomu přítrž, ačkoliv to bylo jeho povinností jako předsedy a bylo to v jeho moci.

Poněvadž tím byl porušen klid a pořádek, jest nutno, aby za toto opominutí předsedy odpovídal sám svaz.

Proto podle §u 113, odst. 2. ústavní listiny zemský úřad rozpouští tamější nepolitický spolek "Německý kulturní svaz, odbočka v Štěpánkovicích."

Proti tomuto rozhodnutí lze podati stížnost počítaje ode dne dodání u zemského úřadu v Brně k ministerstvu vnitra v Praze. Tomuto odvolání nepřiznává se však odkladný účinek. Okresnímu úřadu v Hlučíně se zároveň nařizuje, aby majetek spolku a knihy uschoval. Za zemského presidenta: Prochaska v. r."

Nejdříve dlužno ke stavu věci konstatovati, že praporečník je úplně normální a veskrze počestný člověk, který má volební právo, nebyl trestán a který podle vysvědčení svého zaměstnavatele koná svou službu k úplné spokojenosti. Předseda místní skupiny, pan Vojtěch Korpas, byl pro tento přečin obžalován již v r. 1929, ale byl osvobozen, poněvadž se mu nemohla prokázati vina. Působí to tím zvláštnějším dojmem, že nyní, po 2 letech, zemský úřad nařizuje rozpustiti místní skupinu, dovolávaje se domnělého provinění předsedy, ačkoliv neudržitelnost tohoto odůvodnění byla již zjištěna v řádném soudním řízení. Proto tedy toto opatření zemského úřadu jest čirá svévole, jehož příčiny jsou jiné. Pravým důvodem rozpuštění bude jistě výsledek posledního soupisu lidu na Hlučínsku, neboť, pokud jest dosud známo, přihlásili se obyvatelé Štěpánkovic z převážné části k německé národností přes silný vliv a úřední útisk. Nejméně 300 obyvatelů ze Štěpánkovic bylo předvoláno k hlučínskému okresnímu úřadu pro toto jasné přiznání k německé národnosti.

. Z výnosu dovídáme se také věci, že místní skupině bylo nařízeno v čele slavnostního průvodu nésti státní vlajku. Jakým právem a podle jakých ustanovení zákona pořadatelé slavností v československém státě svobody musí při slavnostním průvodu nésti v čele státní vlajku? Takovou troufalost, která se rovná přímo rozkazu skloniti se před Gesslerovým kloboukem, dlužno co nejenergičtěji odmítnouti.

Jest také více než směšné chtíti tvrditi, že tímto chováním byl porušen klid a pořádek. Tato událost stala se v roce 1929. Od té doby uplynula dvě léta a klid a pořádek nebyl od té doby porušen právě tak jako toho dne, kdy se stal tento domněle těžký a pobuřující přečin. Také není ničím odůvodněno, i kdyby se událost byla stala tak, jak ji úřad líčí, aby za přečin předsedy byl spolek pohnán k odpovědnosti a rozpuštěn.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra: Víte o tomto případě a jste ochoten naříditi, aby rozpuštění štěpánkovické místní skupiny kulturního svazu, které nařídil zemský úřad, bylo ihned jako neodůvodněné zrušeno? Jste ochoten konečně i pro Hlučínsko zrušiti výjimečná ustanovení a tomuto obyvatelstvu Hlučínska, domněle z německého jařma "osvobozenému", poskytnouti plná práva státních občanů?

V Praze, dne 19. května 1931.

Dr. Schollich,

dr. Hassold, Horpynka, Oehlinger, Krumpe, Zajiček, Geyer, Knirsch, Kasper, Köhler, Schubert, Krebs, Simm, inž. Jung, Kunz, Fritscher, dr. Luschka, dr. Petersilka, Scharnagl, Bobek, Greif, dr. Mayr-Harting, dr. Hanreich, dr. Keibl, inž. Kallina, Matzner.

 

1305/XIV. (překlad).

Interpelace

poslanců Haiblicka, dr. Sterna a soudruhů

ministrovi vnitra

o neslýchaném postupu podbořanského okresního hejtmana.

Podbořanské dělnictvo vedené KSČ vystavilo si počátkem r. 1928 za velmi svízelných poměrů malý spolkový dům. Jak obec, tak i okresní úřad zamítly žádost místní skupiny družstva Lidového domu o hostinskou koncesi a proto mohla býti postavena jen malá budova. Podbořanské místní skupině KSČ bylo na její žádost povoleno zříditi v zahradě před Lidovým domem Leninův pomník, který byl na mezinárodní den mládeže r. 1928 odevzdán do ochrany podbořanského dělnictva. Toto odevzdání bylo spojeno se slavností na památku 40-letí dělnického hnutí v okrese. Většina dělnictva v okrese stojí za KSČ, a to zneklidňuje státní aparát německých a českých občanských stran, i lokaje reformistických funkcionářů a celé fašistické sebránky. Všechna pronásledování v podnicích, pronásledování dlouholetého důvěrníka KSČ v nemocenské pojišťovně, zákazy všech veřejných projevů KSČ, vydávané od tří let, odpadlictví, které se dalo koupiti a konalo dokonce křivé přísahy proti našim funkcionářům, všechno to nemohlo zničiti postavení, které KSČ má u dělnictva podbořanského okresu. Dne 1. května 1931 podbořanské dělnictvo vyšlo pod rudými prapory se znamením kladiva a srpu k velkolepému a rozsáhlému projevu s hesly Leninovy strany. Průsvitný nápis: "Lenin jest mrtev - leninismus žije!" byl zabaven. Ještě téhož dne dopřál si okresní úřad tohoto výnosu:

"Okresní úřad v Podbořanech.

Č. j. 322 pres.

Dne 1. května 1931.

Odstranění pomníku Lenina.

Stavebnímu, konsumnímu a spořitelnímu družstvu s r. o. "Lidový dům".

v Podbořanech,

k rukoum dosavadního předsedy p. Hermana Krehana v Chomutově.

Na parcele č. k. 3518/I. v Podbořanech, v zahradě, byl postaven pomník s deskou představující hlavu Lenina a s nápisem "Lenin". Tato zahrada před domem č. 495, Lidový dům, jest veřejně přístupna. Sloup jest od ulice vzdálen asi 4 m, zahrada, ve které stojí, jest od ulice oddělena plotem o něco málo než 1 m vysokým. Pomník stojí tedy na veřejném místě a z dalšího veřejného místa (ulice) lze jej zřetelně viděti a nápis "Lenin" dobře přečísti. Učení Lenina nedá se uvésti v soulad se státní ideou Československé republiky nebo se zdejšími státoprávními a ústavně právními poměry a postavení pomníku a tabule mělo zřejmě tendenci protistátní. Podle §u 26 zákona na ochranu republiky se tedy nařizuje, aby tento pomník byl do 8 dnů odstraněn. Nevyhovíte-li tomuto příkazu, provede se to exekučně na vaše útraty a mimo to se zahájí trestní řízení. Proti tomuto výměru můžete se do 15 dní po jeho dodání odvolati u podbořanského okresního úřadu k zemskému úřadu v Praze.

Okresní hejtman: Vrchní rada pol. správy Žák."

Tážeme se pana ministra:

Jak zamýšlí pro příště znemožniti podobné vyzývavosti?

Jak může odůvodniti tento "kulturní dokument"?

Jest ochoten ihned zrušiti opatření okresního hetmana, okresního hejtmana sesaditi a přísně potrestati?

V Praze, dne 26. května 1931.

Haiblik, dr. Stern,

Barša, Gottwald, Vallo, Dvořák, Kopecký, Tyll, Babel, Kliment, Zápotocký, Steiner, Śliwka, Rjevaj, Hrubý, Juran, Hodinová, Čižinská, Kuhn, K. Procházka, Novotný, Kubač.

 

1305/XV. (překlad).

Interpelace

poslanců Krumpeho, Greifa a druhů

ministrovi veřejných prací

a ministrovi sociální péče

o nesnesitelných poměrech při veřejných stavbách v severních Čechách.

Rozličné stavební firmy, které v severních Čechách provádějí státní stavby, využívají nynější nezaměstnanosti ke snižování mezd a prohlašují, že vůbec nejsou vázány sazbami. Práce přes čas se používá co nejhůře, poněvadž dělnictvo samo pro nepatrný výdělek se práce přes čas dožaduje. Ani nedělní klid se často nezachovává. Po této stránce buďtež jmenovány firmy: Podnik pro stavbu cest Konstruktiva a stavební podnik Ovesný, Nachlinger a spol. Četné firmy se zdráhají přijímati místní dělníky a přivážejí přespolní dělníky z odlehlých okresů. Tak jedná především stavební firma Uhlířova, která při stavbě úřednického domu ve Šluknově zaměstnává jen jednoho šluknovského zedníka. Tímto jednáním se maří účel investicí, totiž umožniti výdělek okresům, které zle trpí nezaměstnaností.

Proto se podepsaní táží:

Zda při zadávání státních staveb klade se za podmínku platiti mzdy podle sazby?

Podepsaní se táží dále:

1.) Jsou páni ministři ochotni při zadávání veřejných staveb učiniti podmínkou, že se smějí zaměstnávati dělníci jen místní nebo z nejbližšího okolí, pokud nejde o odborné dělníky, jichž na místě samém není?

2.) Jsou páni ministři ochotni vydati pokyny úřadům, aby co nejostřeji dohlížely na veřejné stavby, ať stavby budov či silnic, pokud jde o dodržování 48 hodinné pracovní doby a nedělního klidu, a aby ti, kdož překročují tyto předpisy, byli náležitě potrestáni?

V Praze, dne 11. června 1931.

Krumpe, Greif,

Oehlinger, dr. Mayr-Harting, Fritscher, dr. Schollich, Horpynka, Matzner, Scharnagl, Bobek, dr. Luschka, dr. Petersilka, inž. Kallina, dr. Hanreich, dr. Keibl, dr. Hassold, Zajiček, Kunz, inž. Jung, Knirsch, Geyer.

 

1305/XVI. (překlad).

Interpelace

poslanců dr. Luschky, inž. Junga, dr. Schollicha, dr. Peterse, Eckerta a druhů

ministrovi pro zahraniční věci

o urážlivém projevu pana vyslance Československé republiky v Paříži Osuského na sjezdu bývalých francouzských bojovníků na frontě dne 7. června t. r.

Československá tisková kancelář vydala v noci z 8. na 9. června zprávu, že československý vyslanec v Paříži Osuský na sjezdu bývalých francouzských bojovníků na frontě uspořádal projev pro francouzsko-československé přátelství, při čemž dotkl se i otázky, kdo zavinil válku. Podle zprávy československé tiskové kanceláře pravil pan Osuský:

"Mnozí z naších bývalých nepřátel usilují očistiti se z odpovědnosti za strašlivou válku z r. 1914 ... Nechtějí-li naši bývalí nepřátelé býti hrdiny zločinu, nechceme býti mučedníky omylu...."

Tento projev jest m. j. paušální urážkou německého národa, ke kterému se hlásí přes 3 miliony československých státních občanů, a odporuje ujišťování o přátelských a sousedských stycích, které československá zahraniční politika při četných příležitostech prohlašuje vůči Německu a Rakousku.

Podepsaní táží se pana ministra pro zahraniční věci:

1.) Přesvědčil se pan ministr, že tento projev rozšiřovaný Československou tiskovou kanceláří jest správný?

2.) Co hodlá pan ministr zahraničních věcí učiniti, jednak aby tato urážka německého národa byla odvolána a jednak aby se zabránilo tomu, aby zástupce státu tak neodpovědně překročoval meze mezinárodní zdvořilosti?

V Praze, dne 11. června 1931.

Dr. Luschka, inž. Jung, dr. Schollich, dr. Peters, Eckert,

dr. Hassold, dr. Keibl, inž. Kallina, dr, Hanreich, Horpynka, Matzner, Prause, Stenzl, Köhler, Schubert, Knirsch, Krebs, dr. Rosche, Simm, Kasper, Geyer, Oehlinger, Bobek, Greif, Krumpe, dr. Mayr-Harting, Scharnagl, dr. Petersilka, Zajiček, Fritscher, Kunz, Jelinek.

 

Původní znění ad 1305/V.

Interpellation

des Abgeordneten Dr. Ernst Schollich und Genossen

an den Minister des Innern,

betreffend die Auszahlung der Entlohnungen für Volkszählungsarbeiten an Lehrpersonen.

Die Regierungsverordnung Nr. 86 vom 26. Juni 1930 über die Volkszählung im Jahre 1930 sieht unter Pkt. VII. "Kosten für Volkszählung" gemäß § 31 (1) von Selbe der Landesbehörde für Kommissare und Revisionen eine angemessene Entlohnung aus Staatsmitteln vor, die ihnen von den Bezirksbehörden auszuzahlen ist.

Zu den Arbeiten für die Volkszählung am 2. Dezember 1930 werden als Kommissare und Revisoren vielfach auch Lehrpersonen der Volks- und Bürgerschulen herangezogen. Auf Grund der oben genannten, Regierungsverordnung haben selbstverständlich auch diese Lehrpersonen Anspruch auf eine Entschädigung. Nach eingeholten Berichten ist die Auszahlung dieser Entschädigungen am Lehrpersonen von Seiten der Bezirksbehörden bisher vielfach nicht oder nur teilweise durch Gewährung eines Vorschusses erfolgt.

Da die Volkszählungskommissäre und Revisoren ihr aufreibendes und schweres Amt über Aufforderung der Bezirksbehörden zur vollsten Zufriedenheit ausgeübt haben, modelte es doch nun nach Durchführung der Arbeiten. Pflicht der staatlichen Gehör den sein, die hierfür im Gesetze vorgesehene Entschädigung an diese Personen, die ohnehin in keinem Verhältnisse zu der Anbeißt selbst steht, ehestens zur Auszahlung zubringen.

Die Gefertigten richten daher andren Herrn Innenminister die Anfrage, ob er bereit ist, sofort Vorkehrungen zu herrufen und den Auftrag zu erteilen, daß die unterstellten Bezirksbehörden in der kürzesten Frist die Entschädigungen für die Volkszählungskommissäre und Revisoren nur Auszahlung bringen?

Prag, am 11. Juni 1931.

Dr. Schollich,

Horpynka, Oehlinger, Scharnagl, Dr. Petersilka, Greif, Bobek, Dr. Hassold, Ing. Kallina, Dr. Hanreich, Krumpe, Zajiček, Kunz, Dr. Luschka, Dr. Mayr-Harting, Matzner, Dr. Keibl, Fritscher, Ing. Jung, Simm, Schubert, Kasper, Geyer, Köhler, Knirsch, Krebs.

 

Původní znění ad 1305/VI.

Interpellation

des Abgeordneten Krumpe und Genossen

an den Minister des Innern

in Angelegenheit der Bausparkassen.

Durch die Unterschlagungen bei der Bausparkasse "Roland" in Eger, ist die Aufmerksamkeit der Öffentlichkeit auf das gemeinschädliche Wirken verschiedentlicher Institute, die seich als Bausparkassen deklarieren, gelenkt worden. In kostspieliger, groß aufgemachter Reklame werden Interessenten zur Einlage nah Geldern gewonnen umher Versprechungen, deren Unhaltbarkeit offen zu Tage liegt. So zum Beispiel, daß zinsloser Baukredit gewährt trennte u. s. w. In vielen Fällen läuft die ganze Einrichtung auf ein Schneeballsystem hinaus, bei dem die größte Zahl der Interessenten vergeblich auf Erfüllung der ihnen gemachtem Versprechungen hofft. Diese Unternehmungen haben namentlich seit der gesetzlichen Beschränkung des Bausparkassenwesens in Deutschland im Gebiete der Čechoslovakischen Republik bedenklich zugekommen. Durch verschiedene Schwindelunternehmungen, die einen Großteil der engelhaften Gelder für Regiekosten verbrauchen, wärt der an ums für sich gesunde Bauspargedanke mißkreditiert und außerdem wird die Bevölkerung schwer geschädigt.

Daher ist eine gesetzliche Regelung des gesamten Bausparwesens unbedingt notwendig, da es sich bezeigt hat, daß die jetzt beistehenden Gesetze und Verordnungen nicht ausreichen, um Mißstände zu verhindern.

Dahinstellen die Gefertigten an den Herrn Minister die Anfrage:

1.) Sind dem Herrn Minister die Zustände auf dem Gebiete des Bausparkassenwesens und der dabei betriebenen. Kundenwerbung bekannt?

2.) Ist der Herr Minister bereit, die Aufrufe ums Werbeschriften der verschiedenen Bausparkassen auf ihre Reelität überprüfen zu lassen?

3.) Ist der Herr Minister bereit, die einzelnen Bausparkassen einer strengen Revision zu unterziehen hinsichtlich der gemachten Versprechungen und der tatsächlichen Leistungen?

4.) Ist der Herr Minister bereit, dem Parlament eine Vorlage über die gesetzliche Regelung des Bausparkassenwesens einzubringen?

Prag, am 11. Juni 1931.

Krumpe,

Oehlinger, Dr. Mayr-Harting, Fritscher, Matzner, Dr. Schollich, Scharnagl, Bobek, Dr. Luschka, Greif, Dr. Petersilka, Dr. Hassold, Dr. Keibl, Horpynka, Ing. Kallina, Dr. Hanreich, Zajiček, Kunz, Ing. Jung, Knirsch, Geyer.

 

Původní znění ad 1305/VII.

Interpelláció

a Belügyminiszter Úrhoz

Lestyán György nížný - remetei lakos kiutasítása tárgyában.

Beadják: Hokky Károly nemzetgyűlési képviselő és társai.

Miniszter Úr!

Lestyán György, bkcsabai születésű, ágostai evangélikus vallású, szlovák anyanyelvű nižný -remetei lakos ácsmestert most már negyedízben kiutasították a csehszlovák köztársaság területéről, jóllehet 10. éve egyfolytában lakik fenti közégben s a háború előtt is lakott már ott két évig, továbbá Irsaván, Beregszászon és Dovhojén is hosszabb ideig, úgyhogy ősszesen mintegy húsz éve van a mai csehszlovák köztársaság területén. Nevezett mint ácsmester és főldmivelö szorgalmas munkása volt a községnek s nem egyszer ingyen végzett munkát a kőz számára, amiért a község rutén lakossága általánosan kedvelt. Madámellett, hogy Lestyán sohasem politizált, mégis több ízben kiutasitották. Először az elmúlt évben, amikor a község egész Lakossága ragaszkodott ittmaradásához, s az országos hivatal visszavonta a kiutasítást, de felhívta állampolgársága megszerzésére. A mint év májusában be is adta kérvényét az állampolgárság megszerzéséért, amely kérvény a mai napig sinus elintézve. Mégis ez évben már harmadszor kísérelték meg Lestyánnak a magyar határon való áttevését. Első ízben ez év április 28. án Csapon, másodízben június 1. én Hidasnémetiben, legutóbb Szobon ad e hó 15. én. A magyar hatóságok nem akarták átvenni a két évtizedi itt lakó Lestyánt, aki Hidasnémetiből a legutóbb éhezve, pénz nélkül, gyalog tért vissza a legalább 200 kilométernyire fekvő falujába. Nem akarva az egyszer végigszenvedett kalváriát a legalább 600 kilométernyíre fekvő Szob állomástól is újból megtenni és gyalog és éhesen visszajönni, így bizonyára könyörgött a magyar hadóságoknak, hogy vegyék át, akik - nem jogainak elismerésével, de humánus szempontból - ad is vették. Történ ez legutóbb ez év június 15. én, amikor éjjé két órakor vonszolta ki ágyából a csendőrség a szerencsétlen embert, hogy feleségétől és négy kiskorú gyermekétől elragadja a kenyérkereső apát.

A kezeim között lévő 68 aláírás, amely a kőségnek csaknem valamennyi családfőjét magában foglalja, igazolja, hogy Lestyán semmiféle politikai pártban nem volt s politikával egyáltalában nem foglalkozott,

Tisztelettel kérdem ezek után a miniszter urat:

Nem tartja-e különösnek, sőt egyenesen bizarrnak és külpolitikai szempontból súlyos balfognak, hogy egy békéscsabai szlovák embert, aki több mint 20. éve lakik a mai csehszlovák köztársaság területén, épen akkor utasitanak ki, amikor szerte a köztársaságban gyűlését tartanak a békésmegyei szlovákok magyarországi elnyomatása miatt? Hisz ez a példa ordid a külföld felé, hagy íme így bánnak a békési szlovákokkal a saját testvérei; kiutasítják, kenyértelenné teszik s a családját nyomorba taszítják.

Nem gondolja Miniszter Úr, hogy a magyaroknak az lesz a legjobb propagatív eszközük, ha a kiutasított Lestyán Györggyel elbeszéltetik itteni szenvedéseit, meghurcoltatását, felesége s 4 gyermeke itteni nyomorát a békésmegyei szlovák előtt?

Tud-e egyáltalán Miniszter Úr e brutális estről s tud-e arról, hogy a kiutasítási eljárást foganatosító ukrán járási főnűk hosszú évekkel később főtt a csehszlovák köztársaság területére mint Lestyán György, s ő kezdeményezi és hajtja végre a kiutas iást?

Hajlandó-e Miniszter Úr ezt az államrezon szempontjából is sulyos hibát jóvátenni, - ha még jóvátehető.

s hajlandó-e Lestyán rövidesen nyomorba jutó családjáról: feleségéről és 4 kiskora gyermekéről gondoskodni, amely utóbbiak egyike hat hetes, másika 2 s a harmadik 3 esztendős?

Prága, 1931. június 19.

Hokky,

dr. Jabloniczky, dr. Hanreich, ing. Jung, Krebs, Schubert, Horpynka, dr. Keibl, Matzner, dr. Hassold, ing. Kallina, dr. Schollich, Kőhler, Geyer, Simm, Kasper, Knirsch, Nitsch, dr. Holota, Szentiványi, dr. Törköly, Dobránsky, Fedor, dr. Szüllő.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP